Předseda Fierlinger.

Místopředsedové Valo, Hodinová - Spurná, dr. Polanský, A. Fiala, Žiak.

První tajemník ÚV KSS Bacílek, náměstek předsedy vlády Kopecký, náměstkyně předsedy vlády ing. Jankovcová; ministři Barák, ing. Šimůnek, dr. Kyselý, dr. ing. Šlechta, Bakuľa, David, Ďuriš, Krajčír, Krosnář, akademik Nejedlý, Tesla, Beran, Jonáš, Reitmajer, dr. Škoda, ing. Černý, Dvořák, dr. Kahuda, dr. Neuman, Ouzký, dr. Vlasák, Zatloukal.

323 poslanců podle presenční listiny.

Z Kanceláře NS: vedoucí Kanceláře NS Kováčik.

_____________________________________________________________

Předseda (zvoní): Zahajuji 23. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že došel dopis předsedy vlády ze dne 17. prosince 1957, kterým oznamuje, že president republiky svým rozhodnutím ze dne 14. prosince 1957 svolal Národní shromáždění podle § 49 odst. 3 ústavy k zasedání do Prahy na den 19. prosince 1957.

Nejdříve dovolte, abych vás seznámil s programem dnešní schůze. Je pochopitelné, že za dnešního vývoje ve světě a po historickém zasedání komunistických stran v Moskvě, které mezi jiným věnovalo největší pozornost otázce zajištění míru ve světě, založeném na myšlence bratrského soužití všech národů, obrací se též pozornost našeho Národního shromáždění k těmto osudovým problémům. Proto také užší předsednictvo navrhuje zařadit jako první bod dnešního pořadu

1. Návrh zahraničního výboru na prohlášení Národního shromáždění republiky Československé k Manifestu míru.

Jako další body:

2. Společná zpráva výboru zdravotního a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 191) o umělém přerušení těhotenství (tisk 203).

3. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 29-P) o Institutu společenských věd při Ústředním výboru Komunistické strany Československa (tisk 205).

4. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 197) o koncertní a jiné hudební činnosti (tisk 206).

5. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 198) o estrádách, artistických produkcích a lidové zábavě (tisk 207).

6. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 194) o občanských průkazech (tisk 201).

7. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 195), kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům (tisk 202).

8. Zpráva výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 199) o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon) (tisk 210).

9. Zpráva výboru rozpočtového a hospodářského o vládním návrhu zákona (tisk 196), kterým se mění a doplňují ustanovení zákonů o dani ze mzdy, zemědělské dani, dani z příjmů obyvatelstva a živnostenské dani (tisk 209).

10. Zpráva výboru rozpočtového a hospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 204) o placené dovolené na zotavenou v roce 1958 a 1959 (tisk 208).

11. Doplňovací volba předsednictva Národního shromáždění podle § 64 odst. 3 ústavy.

Tento denní pořad byl členům Národního shromáždění rozeslán.

Jsou proti tomuto pořadu nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo tedy s navrženým pořadem schůze souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)

Děkuji. - Tím Národní shromáždění schválilo denní pořad.

Přistoupíme k projednávání prvního bodu pořadu, kterým je

1. Návrh zahraničního výboru na prohlášení Národního shromáždění republiky Československé k Manifestu míru.

Zpravodajem je poslanec Antonín Fiala. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ant. Fiala: Vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky, bratři a sestry!

My, volení zástupci československého lidu, jehož vůli a přání jsme povinni respektovat a prosazovat, činíme tak i dnes, když na pořad dne dáváme prvořadou otázku, jíž je návrh našeho zahraničního výboru na projednání a přijetí prohlášení k tak významnému mezinárodnímu dokumentu, jakým nesporně je "Manifest míru". Tento dokument, vyhlášený u příležitosti oslav 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce v Moskvě a podepsaný představiteli komunistických a dělnických stran 64 zemí z celého světa, tvoří spolu s Deklarací představitelů komunistických a dělnických stran socialistických zemí a s mírovým provoláním Nejvyššího sovětu SSSR k parlamentům a vládám všech zemí světa základní Chartu míru všech čestných a mírumilovných lidí na celém světě.

Je to Charta míru, která má přímou souvislost se známým Dekretem o míru, vyhlášeným mladou Sovětskou republikou před 40 lety a která i dnes zůstává neotřesitelným základem zahraniční politiky už nejen Sovětského svazu, ale celého velikého socialistického tábora, který se po slavném vítězství sovětských vojsk po druhé světové válce z vůle lidu svých zemí vytvořil a kolem svého osvoboditele a přítele pevně semknul.

Za obsah a náplň uvedených mírových dokumentů staví se dnes i řada významných států nesocialistických, jako na příklad Indie, Indonésie, Egypt, Syrie a jiné, za uskutečnění jejich mírových zásad bojují tisíce vědců a veřejných činitelů, jakož i stamiliony prostých lidí na celém světě.

Náš pracující lid z měst i vesnic již 27. listopadu t. r., v "Den protestu proti atomovým a vodíkovým zbraním" se jednomyslně za tyto mírové zásady postavil, přijal je za své a plně se ztotožnit s poselstvím, které ČSVOM odeslal na adresu OSN pro představitele vlád všech 82 členských zemí, zastoupených v OSN. Se všemi obránci míru na celém světě jsme v duchu Manifestu spojili svůj hlas k mohutnému protestu proti všem válečným piklům, za okamžité zastavení nebezpečných pokusů s nukleárními zbraněmi, za zákaz jejich výroby a použití a za uskutečnění reálných kroků k postupnému, všeobecnému a kontrolovanému odzbrojení.

Naši pracující však nezůstali jen u deklarativních projevů a protestů. V duchu stále živého a krásného Gottwaldova hesla: Buduj vlast - posílíš mír, vyslovili odhodlání přispět k upevnění míru tím, že na výzvu dopisu ÚV KSČ vynakládají všechno své úsilí k vytvoření takových podmínek v našem národním hospodářství, které účinně zajistí také dovršení socialistické výstavby v naší vlasti. Naši pracující jsou si vědomi vysoké ceny míru a proto učiní vše, aby naše krásná země byla i silná a obranyschopná a aby tak byla pevným článkem celého socialistického tábora, v jehož čele stojí nejmocnější mírová síla světa - náš veliký přítel a spojenec Sovětský svaz. (Potlesk.)

Lidstvo se dnes znovu, zásluhou dravého kořistnického imperialismu, ocitá na osudové křižovatce dvou cest. Jedna, na jejímž konci je štěstí lidstva, je schůdná a jasná cesta míru, již ukazuje světu Sovětský svaz a již vytyčuje Manifest míru. Druhá cesta, vedoucí k utrpení a ke zkáze, je cesta války, na niž lákají lid imperialistické sirény různými falešnými pozlátky. Kterou cestu si lidstvo zvolí?

Jsem pevně přesvědčen, že to bude nakonec ta naše světlá cesta míru, která je cestou života a štěstí a ne ona zhoubná cesta války a smrti, která je cestou monopolistů, zbrojařů a revanšistů. Vždyť Manifest míru znovu upozorňuje, že válka není nevyhnutelná, že je možné nepřipustit válku a uhájit mír. Dodává však, že mír může být zachován jedině za podmínky, jestliže všichni ti, jimž je mír drahý, sjednotí své úsilí, zvýší bdělost vůči piklům válečných štváčů a plně si uvědomí, že jejich posvátnou povinností je zesílení boje na obranu míru, který je ohrožen.

A nyní otázka, nakolik je mír ohrožen a kdo jej ohrožuje? Kdo je inspirátorem válek a kdo nabízí mírové soužití a soutěžení mezi oběma světovými soustavami - socialistickou a kapitalistickou?

Všichni dobře víme, že to byl Sovětský svaz, který po druhé světové válce dal podnět k vytvoření universální OSN, k vyhlášení její Charty, která měla chránit světový mír a řešit všechny mezinárodní problémy cestou jednání a dohod. OSN měla zakročit všude tam, kde by se jednalo o ozbrojenou agresi, a agresora potrestat. OSN měla přispět k uzavření mírových smluv a k sjednocení těch zemí, kde zůstala vojenská kontrola vítězných mocností. Jednalo se především o Německo a Rakousko. Jaká však byla skutečnost, ukáže se nejlépe na našem přímém sousedu - na Německu. Základem mírového začlenění Německa jako celku do rodiny evropských mírumilovných národů měla se stát Postupimská dohoda, která zavazovala vítězné velmoci k tomu, že na celém území Německa bude provedena důsledná demokratisace, demilitarisace a denacifikace a že bude zničen veškerý válečný průmysl. Německé hospodářství mělo byt orientováno jen na mírovou výrobu. Nezvratitelným faktem však je, že tyto dohodnuté zásady splnil důsledně jenom SSSR na území dnešní NDR, ale že vývoj v západním Německu šel za podpory a protektorátu amerických monopolistů docela jiným směrem. Největší váleční zločinci byli postupně propouštěni ze žalářů, byly jim vráceny továrny a statky a mnozí z nich zaujali vysoká postavení ve státním a policejním aparátu, mnozí jsou poslanci i ministry Adenauerovy vlády. A je jistě velkou pohanou pro lid zemí Severoatlantického paktu, jestliže vrchním velitelem pozemních sil NATO je válečný zločinec Hans Speidel.

V NSR, která na základě pařížských dohod je dnes prvořadým členem vojenského paktu NATO a má právo na obnovu smutně proslulého Wehrmachtu, probíhá dnes pod patronací USA rychlý remilitarisační proces, uskladňují se tam zbraně všech druhů, včetně nukleárních, a rozbíhá se válečná výroba zbraní, vojenských letadel, lodí a ponorek. Ze země i od vedoucích státníků ozývají se stále častěji revanšistické hlasy z hitlerovského a göbbelsovského slovníku a roste tam počet různých polovojenských formací a spolků, v nichž převládají zločinci z bývalých svazů SS a SA, i z řad přesídlenců a uprchlíků. Znovu se ozývají stará nacistická, protikomunistická hesla - znovu se žádá připojení části československých a polských území k říši.

Vláda NSR jde dnes, za podpory amerických vládních míst, tak daleko, že chce přičlenit NDR k svému území násilím, že zpupně ruší diplomatické styky se státy, které uznaly NDR a uznávají hranici na Odře a Nise za definitivní, jak jsme toho byli svědky v případu Jugoslavie. Pokouší se zasahovat i do vnitřních záležitostí jiných zemí a některé své spojence z NATO se snaží postupně vytlačit i ze zahraničních trhů.

Politika USA, která je podřízena nejmocnějším monopolistickým a finančním kruhům, je zaměřena na zbrojení a zneklidňování veřejného mínění, na novodobý kolonialismus, který by si podroboval země třeba i válkami, za účelem vykořisťování a upevňování panství monopolů. Proto je vyhlašováno křižácké tažení proti t. zv. komunistickému nebezpečí, proti SSSR a všem zemím socialistického tábora a proto válečný šílenec Dulles přivedl již několikráte svět na pokraj samé války. Oni vidí, že jejich starý nespravedlivý kapitalistický řád utrpěl za posledních 40 let, dík VŘSR, porážku na 1/3 světa, že téměř miliarda lidí nastoupila cestu nového, lepšího a spravedlivého světového systému - systému socialistického a že další stamiliony lidí v různých zemích shazují se sebe jeho kolonialismu a útisku a dávají se na cestu svobodného, národního a státního života. Vědí, že nastává soumrak imperialismu.

Proto tolik strachu a záští, proto ty zuřivé útoky proti všemu novému a pokrokovému, proto horečné zbrojení a řinčení zbraněmi. Je to konečně prostředek, který zajišťuje monopolistům pohádkové zisky, neboť státy jsou povinny na základě vojenských paktů kupovat zbraně a poplatníci jsou povinní je zaplatit. Zbrojařské monopoly vydělaly na válce v Koreji, ve Vietnamu, v Malajsku, v Guatemale, v Maroku, Tunisku a Alžírsku, vydělaly i v Egyptě, třebaže jim tam SSSR, podporovaný světovým veřejným míněním, ponechal jen krátkou dobu na jejich krvavé kšefty - a hodlají dále vydělávat na vyzbrojování zemí NATO, SEATO a Bagdadského paktu, jak to také vyplývá z dosavadních pařížských jednání.

Manifest míru však upozorňuje, že není třeba znalostí vědce, ani obrazotvornosti básníka, abychom řekli, že příští válka, kdyby ji národy připustily, by překonala všechno, co dosud lidstvo zažilo. V nové válce nebude takového místa, kde by se člověk mohl klidně schovat v bezpečí.

A Deklarace představitelů dělnických a komunistických stran socialistických zemí varuje válkychtivé imperialistické fanatiky před rozpoutáním války, neboť tím by se imperialismus sám odsoudil k zániku. Národy nebudou dále trpět zřízení, které jim přináší tak těžké útrapy a oběti.

Manifest míru dokazuje, co vše mírumilovné státy podnikly v OSN pro odstranění hrozby války, pro mírové soužití států a pro rozvoj hospodářské spolupráce mezi nimi. Jsou to vesměs rozhodující otázky v mezinárodních vztazích, jejichž vyřešení odpovídá životním zájmům všech národů. Dokazuje, že socialistické země nemají žádné příčiny k rozpoutání války, že nikoho neohrožují a do vnitřních záležitostí cizích zemí se nevměšují. Že cílem komunistů je vybudování společnosti, kde bude zajištěn blahobyt pro každého, rozkvět všech národů.

Ve stejném duchu mírového soužití namísto válek vyznívají i všechny návrhy vlády SSSR, obsažené v dopisech předsedy Rady ministrů SSSR s. Bulganina, které v nedávných dnech zaslal představitelům všech vlád států NATO. Jsou v nich navržena konkretní a ihned uskutečnitelná opatření, která by vedla k uvolnění mezinárodního napětí, k prohloubení důvěry mezi státy a k vzájemné mírové spolupráci.

Jsou to návrhy, které plně vítáme, se kterými se plně ztotožňujeme a které ze všech svých sil budeme podporovat, poněvadž jsou v souladu s naší zahraniční politikou a s vůlí všeho našeho lidu. (Potlesk.)

Stejně upřímně vítáme a plně se stavíme za prohlášení vlády Československé republiky ze dne 14. t. m., které velmi jasně vyjádřilo stanovisko našeho lidu a znovu potvrdilo, že naše republika je ochotna zříci se výroby a rozmisťování nukleárních zbraní na svém území, převezme-li stejný závazek i NSR. NDR a Polská lidová republika své kladné vyjádření v tomto směru již učinily. Padá tedy nyní plná odpovědnost na vládu NSR a státy, které tam jaderné a raketové zbraně rozmisťují, to je na Ameriku a Anglii.