Pro nás z toho vyplývají úkoly nastoupit
novou cestu k lepšímu využití uhlí,
a to karbonisováním, zplynováním,
výrobou benzinu, koksu a ostatních chemických
zplodin a plynů, při čemž se kalorické
využití uhlí zvýší na 75-85%
a při tom se sníží náklady na
přepravu a zlepší hygiena prostředí.
Zatím je u nás výše uvedeným
způsobem zpracováváno 39% kamenného
uhlí a asi 8% uhlí hnědého.
Chtěl bych na konkretním případě
ukázat, jak je možno a také nutno zlepšit
využití našeho uhlí. Ve východní
oblasti sokolovského revíru máme asi 500
mil. tun rubatelného uhlí. Toto uhlí je velmi
cenná chemická surovina, protože obsahuje asi
30% našich celostátních zásob hnědouhelného
dehtu. Při této příležitosti
je třeba zdůraznit, zvlášť pro
ty, kteří s naším dehtem hospodaří,
nebo lépe řečeno mají hospodařit,
že náš hnědouhelný dehet by se
měl stát československou ropou, a to nejen
jako surovinová base pro výrobu pohonných
látek, ale hlavně jako základna pro široký
rozvoj našeho chemického průmyslu. Zatím
jsme toto uhlí spalovali v kamnech, lokomotivách
a elektrárnách s využitím, o němž
jsem již hovořil, a při tom jsme spalovali
i takové nenahraditelné suroviny jako dehet a ostatní
vzácné produkty, pro které je uhlí
výchozí surovinou.
Abychom si počínali jako dobří hospodáři
a abychom mohli našim dětem odevzdat lepší
dědictví, než jsme sami převzali po
kapitalistech, musíme plnit úkoly, které
nám v tomto směru ukládá KSČ
a vláda.
Proto plánujeme ve východní oblasti sokolovského
revíru - ve Vintířově - výstavbu
kombinátu, který bude v konečné fázi
zpracovávat 7 mil. tun uhlí ročně.
Navrhované zušlechtění uhlí v
tomto kombinátě přinese dvoj- až trojnásobné
využití uhlí proti dnešnímu stavu.
Pokud jde o spotřebu na 1 obyvatele, je dnes ČSR
na úrovni Belgie a Dánska s cca 85 m3
plynu ročně. Avšak po výstavbě
plánovaných plynáren - hlavně plynárny
ve Vintířově - dostaneme se na jedno z předních
míst v Evropě před NSR a Francii s cca 170
m3 plynu na jednoho obyvatele ročně.
Za zmínku stojí skutečnost, že v roce
1937 byla spotřeba plynu v ČSR na jednoho obyvatele
8 m3.
Pro srovnání ve využití uhlí
uvádím: Při vaření na kuchyňských
kamnech spotřebujeme za jinak stejných podmínek
2,5krát více uhlí než při vaření
plynem, to znamená, že na výrobu potřebného
plynu je zapotřebí 2,5krát méně
uhlí než ho spálíme v kuchyňských
kamnech.
Výstavba kombinátu Vintířov tedy znamená,
že nastupujeme cestu skutečně efektivnějšího
využití uhlí místo cesty nejrychlejšího
vytěžení uhelných zásob.
Při tom je třeba zdůraznit, že našemu
chemickému průmyslu tím vytváříme
podmínky pro široké rozvinutí na domácích
i zahraničních trzích, rozšiřujeme
základnu pro výrobu pohonných látek,
čímž podstatně přispíváme
ke zvyšování blahobytu našeho lidu.
Dalším velkým kladem je i to, že zpracováním
uhlí přímo na místě odlehčíme
našim železnicím, které jinak při
rozvážení uhlí po republice vozí
i 54% balastu, t. j. vody a popela. Při zpracování
uhlí v kombinátě budeme rozvážet
jen asi 12% pevných produktů a 6.5% tekutých
produktů, takže jen na provozních nákladech
bude podle názoru odborníků ušetřeno
ministerstvem dopravy cca 50 mil. korun ročně.
O tom, že lze hnědé uhlí účelně
využít náhradou za uhlí černé,
svědčí příklad elektrárny
Karolina v Ostravě i jiných ostravských elektráren,
které dnes zásobujeme ku př. z našeho
severočeského revíru 150 vagony hnědouhelného
mouru denně, zatím co před několika
měsíci jsme zde s potížemi umisťovali
50 vagonů denně.
Vystupňovaná těžba v hnědouhelných
revírech vyvolala v odbytových organisacích
postupně jinou situaci, než tomu bylo v letech minulých.
Při tom je nutno poznamenat, ze nebýt značných
obtíží v oběhu vagonů - včera
také o tom psalo Rudé právo ve své
poznámce - mohla by být těžba a také
dodávky našemu průmyslu i jiným spotřebním
organisacím ještě vyšší. Vedle
dopravy jest otázkou i samotné vybavení prodejních
organisací ministerstva vnitřního obchodu.
Možno říci, že si tyto organisace zvykly
na nynější přídělový
systém a s dalším zlepšováním
příliš nepospíchají. Jinak by
nemohlo docházet k zjištěním odbytových
organisací ministerstva paliv, že jsou vykládací
prostory podniků Uhelných skladů vesměs
nedostatečné, zpravidla bez jakéhokoli mechanisačního
vybavení.
Stejné nedostatky ve skladovacích a mechanisačních
prostředcích vyskytují se v průmyslu
a u elektráren. U elektráren jde pak zejména
o ty závody, které byly vybudovány dříve
u šachet a počítaly s pravidelným odběrem
přímo ze třídíren. Nemá-li
dojít v budoucnu k žádným potížím
a nemá-li nás překvapit ani největší
zima, musíme vybavení skládek na největší
možnou kapacitu věnovat ve všech našich
závodech a elektrárnách mimořádnou
péči a využít pro zásobení
období letních měsíců. Ty jsou
mimořádně příznivé zejména
pro hnědouhelné povrchové doly, kde je těžba
zpravidla vystupňována na nejvyšší
míru.
Plněním a překračováním
plánu, plněním svých závazků
a hospodárnosti chtějí sokolovští
havíři přispět k plnění
plánu i v ostatním průmyslu. Tato cesta je
nejsprávnější a nejúčinnější
formou boje za světový mír. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Dávám slovo posl. Krejčímu.
Posl. Krejčí: Vážené Národní
shromáždění!
Úvodem bych chtěl říci, že nesouhlasím
se zprávou s. zpravodaje v bodě, kde hovoří,
že nový horní zákon byl projednáván
v krajských sdruženích poslanců. Nestalo
se tak aspoň v Ostravském kraji, a já se
domnívám, že proto, že horní zákon
byl pozdě předložen Národnímu
shromáždění vládou, avšak
je jisté, že vzhledem k jeho důležitosti
měl být v krajském sdružení poslanců
projednáván, a to nejen za účasti
poslanců, nýbrž také za účasti
příslušných zástupců krajského
národního výboru. Avšak my dnes přesto
přistupujeme k projednávání nového
horního zákona, podle něhož ještě
více než kdy jindy bude využívat náš
stát nerostného bohatství, ukrytého
v hlubinách země, ve prospěch našeho
pracujícího lidu.
Zákon řeší v zásadě otázky
ekonomického dobývání, počítá
však také s tím, aby následky způsobené
intensivním dolováním projevily se na povrchu
země v míře co nejmenší. §
32 horního zákona ukládá podnikům
učiniti všechna hospodářsky odůvodněná
opatření, aby bylo zabráněno zbytečným
škodám na povrchu, to je za dnešního stavu
techniky co nejvíce zakládati vyrubané prostory.
Tento paragraf jistě uvítají s radostí
národní výbory a občané, žijící
na poddolovaném území, jimž poklesy
půdy přinesly nesčetné ztráty
a útrapy. Avšak zákon - a to i ten nejlepší
- jest pouze zákonem, to znamená usměrňuje
činnost lidí. O vlastních činech však
rozhodují lidé, často dobře, někdy
také špatně. Jak tedy až dosud jednaly
odpovědné orgány ministerstva paliv po stránce
technického řízení těžby
tak, aby škody na povrchu byly minimální, tedy
se zakládáním vyrubaného prostoru?
Že zatím neodpovědně, to nám
ukazuje dnešní stav v ostravskokarvínském
revíru.
Od roku 1773, kdy se v revíru začalo rubat, do letošního
roku bylo podle odhadu vytěženo 700-900 milionů
tun uhlí. Obtížnější je
zjistit vytěžení celkového množství
kamene, z něhož po použití na silnicích,
železnicích, terénních úpravách
a asanacích jako stavební hmoty narostla do roku
1956 na ploše 500 ha téměř stovka kuželovitých,
hřebenových a tabulových hald až 100
m vysokých o kubatuře 53 milionů m3.
Kubatura uhlí a důlního kamene představuje
obrovský pohyb hmot, který nemohl zůstat
bez následku na povrchu revíru, rozloženého
v ostravském a karvinském okrese, který už
místy poklesl až o 20 metrů. Podle výhledových
plánů počítá se do konce tohoto
tisíciletí s vyrubáním dalších
1.300 milionů tun, při čemž z poklesových
map, vypracovaných kombinátem do roku 2000, vysvítá,
že terén na Karvínsku poklesne o dalších
20 m na 68 ha. S desetimetrovými poklesy je nutno počítat
na Ostravsku a Karvínsku na ploše 1.840 ha, to je
18,5 km2. Pětimetrové poklesy postihnou
na Karvinsku a Orlovsku do roku 2000 5.800 ha, na Ostravsku 1.200
ha, celkem tedy 7.000 ha, t. j. 70 km2.
Prakticky by to znamenalo, že budeme-li zakládat vyrubané
prostory tak, jak jsme měli plánováno pro
rok 1957, kdy se mělo založit jen 9% vyrubaných
prostorů, kdy však skutečný stav zakládky
činí jen asi 6%, což jest tolik, kolik jsme
zakládali v roce 1956 - bude to znamenat, že polovina
karvínského okresu bude těžce postižena,
že vzniknou stojaté vody a močály a
plochy znehodnocené kamennými odvaly. Současný
stav na intensivně odrubávaných úsecích
OKR je už nyní pravým opakem nejzákladnějších
zdravotních, hygienických a estetických požadavků,
kladených na obyvatelnou krajinu.
Pokles půdy nad důlními poli nacházející
se v stálém pohybu působí nepříznivě
na objekty, které se hroutí, zapadají do
stojaté vody, neodvodnitelných močálů
nebo praskají, při čemž trhliny na komínovém
zdivu umožňují únik kouřovým
plynům včetně nebezpečného
kysličníku uhelnatého a ohrožují
tím životy obyvatel. Následky toho jsou, že
lidé bydlí v domech, kde přízemí
je zatopeno vodou, ze které vychází pach,
který musí dýchat obyvatelé vyšších,
obydlených ještě pater.
A já bych se otázal, dá se všem těmto
nedostatkům předejít resp. tyto aspoň
zmírnit? Čím lze toho dosáhnout? Toho
lze dosáhnout především zakládáním
vyrubaných a vyuhlených prostorů zakládkou,
to jest zaplňováním důlním
kamenem, hlušinou, výběrky, štěrkem
nebo pískem. Každý, i hornický neodborník,
musí přiznat přednosti zakládky, které
spočívají v tom, že za 1. zmenšíme
povrchové haldy a tím i snížíme
prašnost a hoření hald, zlepšíme
jakost vzduchu; 2. zmírníme pokles terénu,
snížíme náklady na úhradu důlních
škod, vyplácených ročně v desetimilionových
částkách, snížíme v dole
úrazovost a zvýšíme bezpečnost
v důlních provozech; 3. zajistíme možnost
plného nasazení mechanisačních prostředků.
To vše jsou nesporné přednosti, vyplývající
z těžby za pomoci zakládek. Proto žádáme,
aby v prováděcích předpisech, které
vyjdou k novému hornímu zákonu, bylo uloženo
provozním podnikům, do jaké doby a jakým
procentem budou zakládat.
Otázky úspěšného zakládání
nebudou záviset jenom na ministerstvu paliv a závodech,
bude také záležet na pochopení i jiných
ministerstev, zejména ministerstva strojírenství,
jak toto pomůže dodávkami zakládkových
strojů vyřešit problém zakládání.
Musí nám být přitom jasné,
že neprovedeme územní asanaci a rekultivaci
půdy, aniž bychom podstatně zvětšili
procento zakládání, které nám
může pokles půdy podstatně zmírnit.
Dosavadní neodpovědné dolování
způsobilo revíru nepředstavitelné
škody. Samotná vláda naší republiky
několikrát jednala o zmírnění
následků poddolování. Jejím
vládním usnesením 3228 a 3410 bylo uloženo
jednotlivým resortním ministrům, aby částky
věnované na asanaci a rekultivaci našeho revíru
byly prostavěny do konce roku 1956. Nyní v polovině
roku 1957 není ještě splněno ani 50%
z uložených úkolů. A proto situace v
revíru je nadále vážná. Je proto
třeba bezodkladně učinit následující
opatření:
U krajského národního výboru je nutno
vytvořit samostatný stavební podnik, který
bude zajištěn protekční složkou,
pracovními silami, materiálem a těžkými
terénními stroji pro likvidaci důlních
škod. Dosavadní způsob odškodňování
osob postižených poddolováním je naprosto
nedostatečný. Je třeba upozornit, že
se jedná vesměs o malé rodinné domky,
které si naši havíři postavili za nepředstavitelně
těžkých podmínek. A proto je jim třeba
umožnit urychlenou výstavbu náhradních
rodinných domků. Těm, kteří
hodlají postavit si rodinný domek svépomocí,
zajistiti plynulý přísun materiálu
- za tento přísun učinit odpovědný
závod - a převyšuje-li hodnota nově
stavěného domku částku, kterou dotyčný
získal jako náhradu škod, zajistit stavebníku
dlouhodobý úvěr. Druhé skupině
starších horníků, kteří
žádají, aby jim byl rodinný domek postaven,
umožnit splácet případný rozdíl
dlouhodobým úvěrem. Osobám, které
stavět nechtějí a chtějí získanou
částku rozdělit mezi své rodinné
příslušníky, peníze v peněžním
ústavu nevázat, dát jim možnost s těmito
volně nakládat. Stávají se totiž
podle dnešních platných vyhlášek
ministerstva financí takové případy,
že třetí osoba, která obyčejně
může využívat tísně dotčeného
ke spekulativním účelům, peníze
ze spořitelny dostává na ruku, kdežto
vlastník nemovitosti, kterému je cena při
výkupu stanovena, má peníze složeny
na vázaném účtě. Toto je jistě
nesprávné!
Heslem všech pracovníků, kteří
budou uvádět v život nový horní
zákon, budiž: chceme více uhlí, více
chleba, zdravější krajinu, a proto dáme
všechny síly pro to, abychom pomocí zvýšeného
procenta zakládky dobývali více, levněji
a hospodárněji. Víme, že pomocí
ozdravění našeho hornického kraje stane
se tento přitažlivější pro všechny
pracovníky, kteří budou v rámci stabilisace
pracovních sil do našeho kraje přicházet,
kde budou v práci i s bydlením v našem kraji
- stejně s našimi starými horníky -
spokojeni.
Mají-li prováděcí předpisy
odpovídat zákonu a odpovídat potřebám
života dole, bude jistě správné, budou-li
se na jejich vypracování podílet ti, kdož
uprostřed těchto problémů žijí,
t. j. aby poslancům Ostravska a Mostecka bylo umožněno
podílet se na vypracování prováděcích
předpisů k novému hornímu zákonu.
(Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Pořadí přihlášených řečníků
je vyčerpáno. Hlásí se ještě
někdo o slovo? (Nikdo se nehlásil.)
Do rozpravy se nikdo již nehlásí, je tedy skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. ing. Štrauchovi.
Zpravodajca posl. ing. Štrauch: Hovorilo sa v jednej
stati o tom, že na krajských sdruženiach poslancov
sa táto vec neprejednávala. Bude nutné, aby
sme po skončení tohto zasadnutia túto otázku
prešetrili. Zprávu som vypracoval iba na základe
zdelení určitých ľudí.
Túto otázku si musíme vyjasniť. Posledný
rečník hovoril veľmi kriticky k práci
jednotlivých ministerstiev či už ministerstva
strojárenstva, alebo ministerstva palív. Bude treba,
aby mu odpovedali na jeho kritické poznámky jednotliví
ministri. Stotožňujem sa s návrhom rečníka,
aby k vypracovaniu prevádzacích predpisov k tomuto
banskému zákonu boli prizvaní príslušní
poslanci, ktorí by sa svojimi pripomienkami a svojou prácou
priamo podielali na vypracovaní týchto predpisov.
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Přestože zde byly předneseny kritické
poznámky, nebyl podán žádný pozměňovací
návrh. Nebude-li námitek, dám hlasovat o
celém vládním návrhu zákona
najednou podle výborové zprávy.
Má někdo nějaké námitky proti
tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Nemá.
Kdo tedy souhlasí s celým vládním
návrhem zákona o využití nerostného
bohatství (horní zákon) ve znění
společné zprávy výboru rozpočtového
a hospodářského a výboru ústavně-právního,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. - Tím Národní shromáždění
jednomyslně schválilo vládní
návrh zákona o využití nerostného
bohatství (horní zákon).
Tím je vyřízen dvanáctý bod
denního pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího bodu denního pořadu, kterým
je
13. Zpráva výboru zahraničního
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
republiky Československé k projevu souhlasu Dodatkový
protokol k Obchodní dohodě mezi Československou
republikou a Libanonskou republikou ze dne 12. července
1952, podepsaný v Bejrutu dne 11. ledna 1957 (tisk 160).
Zpravodajem je posl. Bouček, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Bouček: Soudružky a soudruzi
poslanci!
Dnes je Národnímu shromáždění
předkládán k projednání Dodatkový
protokol k Obchodní dohodě mezi ČSR a Libanonskou
republikou.
Tento dodatkový protokol zajišťuje seriosní
oboustranné vyjednávání v případech,
kdy dochází ke sporům a nesrovnalostem mezi
oběma partnery a jejich státními příslušníky
a právnickými osobami, a vylučuje politické
zásahy, které by smlouvy chtěly využít.
Finanční prostředky, pokud jsou uloženy
na cizozemských libanonsko-československých
účtech, jsou protokolem zabezpečovány,
i když by byla dohoda v budoucnosti pozměněna.
Důležitým ustanovením v Dodatkovém
protokolu je skutečnost uznání podniků
zahraničního obchodu i obchodních společností,
zřízených podle zákonů jedné
země, také na území druhé země.
Vznikne-li spor a z něho požadavek na jednotlivce
neb společnost. může býti předmětem
obstavení neb zabavení jen majetek jednotlivce neb
společnosti, který má ve vlastnictví.
Dodatkový protokol dále zajišťuje, že
rozhodčí výroky, vynesené při
sporu, budou provedeny jen takovým způsobem, jak
to odpovídá právnímu řádu
toho kterého státu. Dojde-li k exekuci a druhá
strana se odvolá, nemusí k exekuci dojíti,
příčí-li se výrok zvyklostem
druhé strany.
Tento Dodatkový protokol spolu s Obchodní smlouvou
stává se tak důležitým instrumentem
a základem jestě lepšího rozvoje obchodních
styků mezi oběma státy, neboť i v případech
sporů umožňuje oběma stranám,
aby vycházely ve smyslu úplné rovnoprávnosti
ze správných a obchodně slušných
zásad, které si samy v zájmu příslušníků
svých států dohodly.
Je důkazem toho, že spolupráce může
dobře probíhati i když se jedná o státy
s rozdílným politickým systémem.
Finanční prostředky vyplývající
ze vzájemného obchodu jsou Dodatkovým protokolem
naprosto zabezpečovány.
Zahraniční výbor projednal shora uvedený
návrh a doporučuje Národnímu shromáždění,
aby přijalo toto usnesení:
"Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí s Dodatkovým
protokolem k Obchodní dohodě mezi Československou
republikou a Libanonskou republikou ze dne 12. července
1952, podepsaným v Bejrutu dne 11. ledna 1957." (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Hlásí se někdo do rozpravy? (Nikdo.)
Do rozpravy se nikdo nehlásí, přistoupíme
tedy k hlasování.
Kdo souhlasí s tímto usnesením obsaženým
ve zprávě zahraničního výboru:
"Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí s Dodatkovým
protokolem k Obchodní dohodě mezi Československou
republikou a Libanonskou republikou ze dne 12. července
1952. podepsaným v Bejrutu dne 11. ledna 1957", nechť
zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Děkuji. - Tím Národní shromáždění
projevilo s tímto Dodatkovým protokolem svůj
jednomyslný souhlas.
Tím je vyřízen třináctý
bod denního pořadu.