Čtvrtek 4. července 1957

Berlínská konference pojednala, jak známo, o nebezpečí, které hrozí míru v Evropě remilitarisaci NSR a zejména pak rozhodnutím Rady Severoatlantického paktu, vyzbrojit západoněmeckou armádu atomickými a thermonukleárními zbraněmi.

Chtěl bych zdůraznit tu skutečnost, že na berlínské konferenci se plně projevila jednota názorů našich tří zemí a naprostá jejich solidarita vůči nebezpečí, které nám hrozí se strany remilitarisace západního Německa, uskutečňované v urychleném tempu adenauerovskou vládní koalici. Berlínská konference se vyznačovala rysem charakteristickým pro vzájemně styky a jednání mezi státy socialistického tábora - naprostou shodou názorů na základní problémy mezinárodní situace a souladem pramenícím z jednoty jejich cílů a myšlení. Účastníci jednoznačně zdůraznili význam naší obranné organisace, Varšavské smlouvy, která v současné mezinárodní situaci je nezbytnou zárukou bezpečnosti našich národů. Naděje našich odpůrců byly opět zklamány. Nepřátelé socialismu a míru se domnívali, že na konferenci dojde k rozporům a neshodám. Avšak celý průběh i výsledek konference jim byl nejlepší odpovědí. V ovzduší vzájemné důvěry a upřímné přátelské spolupráce se výrazně projevila naše jednotná politická koncepce, totožnost názorů a nutnost pevného společného postupu zejména v otázkách týkajících se bezpečnosti zemí. Maršálek polského Sejmu, Czeslaw Wycech, prohlásil:

"Polský národ se nemůže lhostejně dívat na vývoj událostí v NSR. Revisionistické požadavky, předkládané na základě programu politiky síly remilitarisovaného Německa, jsou namířeny proti Polsku, proti jeho hranicím na Odře a Lužické Nise, jakož i proti všem mírumilovným státům, se kterými nás pojí pouta bratrství a spojenectví - jsou namířeny proti Sovětskému svazu, proti NDR, Československu a jiným státům socialistického tábora. Avšak Polsko dnes nestojí osamoceno vůči intrikám německého militarismu, jak tomu bylo v tragickém září 1939. Dnes je částí velkého socialistického tábora, který stojí na stráži míru a je připraven bránit jej před každým útočníkem."

A v stejném duchu mluvil i předseda Německé demokratické republiky Johannes Dieckmann, který pravil:

"Nebezpečí hrozící ze západního Německa je pro nás všechny stejné. Toto vědomí jen prohlubuje naši jednotu a zároveň od nás vyžaduje rozhodný jednotný společný postup a taková opatření, jež by nám dovolila energicky odrazit každý pokus agresorů. Naše tři státy, spojené pevnými pouty přátelství a jednotou budování socialismu, jsou se svými 45 miliony obyvatel rovnocennou protiváhou Německé demokratické republiky. Naše jednota je pevná. Náš tábor je nerozborný. Nikomu se již nepodaří to, co se podařilo Hitlerovi v r. 1939, oddělit jeden stát od druhého a pak se jednoho po druhém zmocnit."

Již tato zde mnou citovaná slova předsedů sněmoven PLR a NDR svědčí o tom, jak v obou zemích jsou stále živými tragické zkušenosti z oné doby, kdy Hitler rval se k moci, kdy úzkoprsé třídní zájmy znemožnily společnou naši obranu a kdy nakonec touha nacistické smečky po světové nadvládě uvrhla lidstvo do strašné katastrofy.

V dnešním vývoji, drazí přátelé, je potěšitelné i to, že proti adenauerovské politice, pro německý lid tak zhoubné - rostou i v západním Německu síly, stavící se proti šílené myšlence remilitarisace. Mnozí lidé v západním Německu a dokonce i význační činitelé a mluvčí oposičních stran si uvědomují, že na každou novou provokaci se strany německého militarismu by doplatil především německý lid sám, zejména kdyby mělo dojít k použití atomických a thermonukleárních zbraní.

Za našeho krátkého pobytu v NDR jsme si mohli znovu ověřit, jak statečně zápasí naši němečtí soudruzi a přátelé proti všem pokusům západních imperialistů mařit jejich úspěšné dílo socialistické výstavby. Je to velký hrdinný zápas za nové skutečně demokratické a mírumilovné jednotné Německo, jehož vytvoření je předpokladem trvalého míru v Evropě. Pro všechny ty, kteří podporují remilitarisaci západního Německa, je pochopitelně NDR trnem v oku. Avšak stejně jako myšlenka míru musí se ve světě prosadit, tak i velký zápas za nové demokratické Německo musí skončit vítězně.

Je naší povinností, abychom našim přátelům z NDR vždy věrně stáli po boku.

Berlínská konference přijala společnou resoluci, v níž jsou shrnuty veškeré výsledky našich společných porad a zdůrazněna nutnost dalšího solidárního postupu ve všech otázkách týkajících se společné obrany a dalšího úsilí pro zmírnění mezinárodního napětí a pro uskutečnění všech návrhů na odzbrojení, jak tyto jsou formulovány jménem celého socialistického tábora Sovětským svazem. V této resoluci představitelé parlamentů tří našich spřátelených zemí varují před hrozícím nebezpečím války a vyzývají národy, parlamenty a vlády všech evropských zemí, aby se proti tomu co nejrozhodněji postavily. V resoluci se vyslovuje přesvědčení, že odzbrojení a zákaz atomových a vodíkových zbraní a jako prvý krok v tomto směru zastavení pokusů s těmito zbraněmi, jsou nejnaléhavějšími problémy, na jejichž vyřešení závisí budoucnost lidstva. Při řešení všech těchto otázek připadá důležitá úloha parlamentům evropských států. Resoluce vyjadřuje naději, že také parlamenty ostatních evropských států pozvednou svůj hlas, aby mohly zbavit lidstvo strachu z atomové smrti a zajistiti mírový rozvoj a bezpečnost národů Evropy."

Maršálek polského Sejmu Czeslaw Wycech byl zplnomocněn, aby tuto resoluci zaslal jménem tří našich zemí všem evropským parlamentům. Svým dopisem ze dne 15. června 1957 jmenovaný mi sděluje, že vložený naň úkol byl jím splněn.

Drazí přátelé! Berlínská konference se taktéž zabývala otázkou t. zv. Evropského jednotného trhu, který má být vytvořen Francií, Německou spolkovou republikou, Italií, Belgií, Holandskem a Lucemburskem. Parlamenty těchto zemí mají se v těchto dnech zabývat ratifikací této dohody. Jde o myšlenku inspirovanou agresívní politikou USA, která společně se západoněmeckými imperialisty usiluje vytvořit v Evropě seskupení států, jejichž hospodářství by mělo sloužit základnou k přípravě nové války. Pochopitelně, že v tomto seskupení má připadnout vedoucí úloha především nejsilnějšímu partneru, kterým je západní Německo. Odpovídá to plně útočným plánům adenauerovské koalice. V tomto seskupení, které navenek je maskováno představou t. zv. "integrace", t. j. těsné vzájemné hospodářské spolupráce až do vytvoření plné celní jednoty, jde nejen o zajištění vedoucí úlohy západoněmeckých monopolů, ale především o vytvoření stále větších obchodně politických přehrad, které by znemožnily hospodářské styky mezi uvedenou skupinou zemí se zeměmi východu. Vytvoření nových obchodně politických přehrad mezi západem a východem bude pochopitelně živit vzájemnou nedůvěru a zvyšovat mezinárodní napětí a má mařit úsilí socialistického tábora v čele se Sovětským svazem, směřující k tomu, aby došlo mezi západem a východem k stále živější výměně všech hospodářských i kulturních hodnot. Myšlenka t. zv. evropského společného trhu je tedy stavěna záměrně proti naší koncepci o mírovém soužití všech zemí bez rozdílu hospodářské a sociální skladby. Doplatí na to především lid západní Evropy. Při tom myšlenka t. zv. "společného trhu" je spojována s organisací vojensko-strategického významu, která pod názvem Euratomu má být současně vytvořena. Jde o monopolní organisaci, která má býti pověřena výlučným právem hospodaření se všemi štěpnými látkami. Prakticky by to znamenalo naprostou závislost Francie a Italie na útočných plánech západoněmeckého militarismu a znamenalo by to podřízení jejich životních zájmů silnějšímu partneru. Schválením těchto dohod parlamenty Francie a Italie učiní další osudný krok ve směru zřeknutí se své státní suverenity a nezávislosti. Již nyní se tam ozývají varovné hlasy před tímto postupem, který má z Francie a Italie a z ostatních jejich menších partnerů učinit poslušný nástroj útočné politiky amerického a západoněmeckého imperialismu. Soudím, že je třeba, aby zahraniční výbor a po případě i rozpočtový a hospodářský výbor Národního shromáždění se těmito otázkami ještě jednou velmi podrobně zabývaly a abychom znovu velmi důtklivě varovali všechny skutečné přátele míru na západě, dříve než ratifikace těchto dohod vytvoří novou velkou překážku na cestě ke skutečnému odzbrojení a míru.

Soudružky a soudruzi, drazí přátelé! Neskrývejme si, že další zápas za udržení míru ve světě a zejména pak za skutečné, byť i částečné všeobecné odzbrojení a za nějaký skutečný všeobecný bezpečnostní pakt, nebude snadný. Na v těchto dnech zasedající londýnské odzbrojovací konferenci byly v diskusích o prvních krocích k částečnému odzbrojení a k jeho kontrole zaznamenány určité pokroky. Záleží nyní na tom, zda se nám podaří ještě lépe mobilisovat veřejné mínění v kapitalistických zemích pro rozumné a střízlivé návrhy, které Sovětský svaz na konferenci formuluje a s nimiž se také plně ztotožňujeme. Jsou-li na jedné straně nepřátelé míru a všichni ti, kteří by rádi těžili z nové katastrofy lidstva k svému vlastnímu obohacení, stojí proti nim ohromné potencionální mírové síly lidu všech zemí, který si uvědomuje, co by znamenal pro lidstvo nový válečný požár, v němž by došlo k použití strašných thermonukleárních zbraní. Již nyní zdraví lidstva je stále více ohrožováno opakovanými pokusy s vodíkovou bombou a proti tomu vystupují odhodlaně nejvýznačnější učenci celého světa. Zbrojení stává se stále tíživějším břemenem pro pracující lid kapitalistických zemí. A konečně i my platíme nutnou daň naší brannosti a našemu bezpečí.

Soudružky a soudruzi, drazí přátelé! Velký a vznešený cíl, který máme stále na zřeteli, zachování míru ve světě, nás nutí nabádat k tomu, abychom ve svých vlastních řadách zachovali vždy jako dosud jednotu myslí, s níž jsme dosud řešili všechny úkoly naší socialistické výstavby, která se tak krásně projevila v době bouřlivých událostí v Maďarsku. S touto jednotnou myslí a vzornou pracovní ukázněností chceme přistupovat ke všem otázkám, na jejichž úspěšném řešení závisí bezpečí a další úspěšný rozvoj naší vlasti.

Sledujeme-li pozorně dnešní vývoj ve světě, pochopíme snadno oč vlastně jde. Jde o to, zda lidstvo znovu nebude vehnáno do nové ještě strašnější války. Roztříštěné pokrokové síly kapitalistického světa - i když mají sebelepší vůli a úmysly - nedovedly by tomu samy zabránit. Vždyť tomu bylo tak i v předvečer I. i II. světové války. Tyto síly samy jsou bezmocné proti živelnosti a dravosti velkého monopolního kapitálu, který dovede vše, co je v kapitalistických zemích zdravé, spoutati a zatlačiti.

Pouze pevná jednota socialistického tábora, spolu s organisovaným širokým světovým mírovým hnutím, je schopna novým válkám zabránit. Jednotný socialistický tábor, jako pevná páteř takového hnutí, bude vždy dosti silný, aby zadržel ruku podpalovačů válek. Ovšem za tuto jednotu musíme stále bojovat, ji stále chránit, stále ji utvrzovat v upřímných a otevřených diskusích mezi těmi, kteří to se stranou a s myšlenkou socialismu poctivě myslí, kteří za socialismus a pro lid chtějí poctivě pracovat a i oběti přinášet. Taková jednota myslí a činů rodí se pouze z upřímné vzájemné soudružské důvěry, z upřímné kritiky a sebekritiky - a především z těsného spojení s nejširšími masami lidu - a řekl bych více - z opravdové a čisté lásky k lidu.

Za tuto jednotu musíme bojovat - v užším rámci strany, jejíž jednotu chceme stále utvrzovat a chránit jako oko v hlavě - i v širším rámci těsného svazku dělníků, rolníků a pracující inteligence - v rámci upřímného svazku celé Národní fronty, tak jak nám k tomu ukazuje cestu XX. sjezd KSSS. Vidíme, jak v Sovětském svazu za tuto jednotu strany a lidu podstupují soudruzi důsledný a zajisté ne lehký boj - jak nesmlouvavě se snaží prosazovat politiku formulovanou XX. sjezdem, který zváživ všechny aktuální otázky mezinárodního vývoje postavil se na stranu živého tvůrčího a nesmrtelného učení marx-leninismu.

I my, soudružky a soudruzi, drazí přátelé, půjdeme dále cestou XX. sjezdu, objektivně a střízlivě, zvažujíce naše možnosti, povinnosti a úkoly na této přelomné etapě vývoje ve světě, zachovávajíce naprostou věrnost Sovětskému svazu, sovětskému lidu a vítězným zásadám Velké Říjnové revoluce. Půjdeme dále touto cestou jako pevný článek velkého a nepřemožitelného socialistického tábora. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, hlásí se někdo o slovo k přednesené zprávě? (Nikdo.)

O slovo se nikdo nehlásí. Zpráva předsedy Národního shromáždění byla tedy přijata.

Přistoupíme k dalšímu pořadu schůze.

Užší předsednictvo Národního shromáždění navrhuje, aby rozprava ke třetímu a čtvrtému bodu pořadu byla sloučena. Jsou nějaké námitky proti návrhu na sloučení rozpravy? (Nebyly.)

Nejsou. Kdo tedy s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

Děkuji, to je většina. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Žádám nyní o přednesení zpravodajské zprávy ke třetímu bodu pořadu, kterým je

3. Zpráva výboru zahraničního k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé k projevu souhlasu Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou, podepsaná v Pekingu dne 27. března 1957 (tisk 162).

Zpravodajem je poslanec Šavel, dávám mu slovo.

Zpravodajca posl. Šavel: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci!

Je nám predložený k prejednaniu vládny návrh Zmluvy o priateľstve a spolupráci medzi Československou republikou a Čínskou ľudovou republikou, podpísanej v Pekine dňa 27. marca 1957 pri príležitosti návštevy vládnej delegácie Československej republiky v ázijských socialistických krajinách, uskutočnenej v dňoch 9. marca až 10. apríla 1957.

Cieľom Zmluvy je ďalšie upevnenie priateľských vzťahov medzi národmi Československej republiky a Čínskej ľudovej republiky a rozvíjanie bratskej spolupráce medzi obidvoma štátmi na základe vzájomného rešpektovania zvrchovanosti a rovnoprávnosti.

Zmluva o priateľstve a spolupráci s Čínskou ľudovou republikou má pre našu ľudovodemokratickú vlasť veľký vnútropolitický význam. Čínska ľudová republika dnes predstavuje v očiach celého pokrokového sveta veľmoc nesmierne dôležitú, a to nielen čo do počtu obyvateľov a rozsiahlosti svojej krajiny, ale jej význam vo svete rastie tiež v dôsledku jej demokratickej, smelej, tvorivej a mierumilovnej politiky.

Československý ľud je hrdý na to, že od prvých dní víťazstva čínskeho ľudu mohol nadviazať s ľudovou Čínou všestranné priateľské styky, ktoré predkladanou Zmluvou rozvíjame a prehlbujeme.

Víťazstvo čínskeho ľudu, zjednoteného v širokom ľudovodemokratickom fronte v čele s Komunistickou stranou Číny, a rýchle budovanie a upevňovanie Čínskej ľudovej republiky malo veľký význam pre upevnenie tábora socializmu. Osobitný vplyv malo víťazstvo čínskeho ľudu na politické pomery v Ázii a Afrike, kde v dôsledku tejto skutočnosti nastali prenikavé zmeny, ktoré urýchlili proces rozpadu koloniálnej sústavy, začatý víťazstvom Veľkej októbrovej socialistickej revolúcie.

Je tomu skoro 40 rokov, čo sa zrodil prvý socialistický štát - Sovietsky sväz. Americkým, anglickým, francúzskym a ďalším imperialistom trvalo v priemere 16 až 20 rokov, kým ich objektívna situácia proti ich vlastnej vôli donútila uznať oficiálne, že existuje štát robotníkov a roľníkov - socialistická veľmoc, ktorú od jej vzniku uznávalo celé pokrokové utláčané ľudstvo za svoju nádej i ochranu.

Dnes existuje už druhá socialistická veľmoc, viac ako 600miliónová ľudová Čína. Hrdinský čínsky ľud ako statočný a pracovitý hospodár za vedenia svojho múdreho, v histórii boja čínskeho ľudu osvedčeného vodcu, Komunistickej strany Číny, za bratskej pomoci Sovietskeho sväzu a ostatných krajín socialistického tábora buduje svoju mocnú a pevnú, nezávislú socialistickú Čínu. Táto nová Čína rok od roku stále viac stáva sa príťažlivým príkladom pre národy Ázie a Afriky. Proti vôli amerických a ostatných imperialistov nielenže obchodujú a rozširujú svoj obchod s ľudovou Čínou, rozširujú kultúrne styky, ale najviac národom, ľudovým masám Ázie a Afriky stále menej sa páči americká sloboda, nech im ju ukazujú v akomkoľvek pozlátku, a stále viac sa im páči čínska sloboda, ktorá je proste ľudová a dôstojná.

Tak ako pre náš ľud a čínsky ľud bol a je dnes stále príkladom hrdinský sovietsky ľud v boji za vydobytie a teraz upevnenie a zaistenie slobody, tak ako nášmu ľudu a čínskemu ľudu pomáhal a pomáha sovietsky ľud materiálne a morálne pri vybojovaní si slobody a upevnenie nezávislosti - tak aj my spolu s čínskym ľudom, opierajúc sa o priateľstvo a bratskú pomoc nášho veľkého priateľa a spojenca, o Sovietsky sväz, sme povinní pomáhať bratským národom - ľudovým masám zbaviť sa vykorisťovateľov a začať si budovať svoj vlastný slobodný život.

Najúčinnejšia pomoc z našej strany pre boj pracujúcich v kapitalistických krajinách za ich oslobodenie je to, keď budeme im príkladom. Keď budeme stále aktívnejšie po príklade Sovietskeho sväzu uskutočňovať našu zahraničnú politiku.

Ďalej keď budeme stále úspešnejšie uskutočňovať našu hospodársku politiku v duchu uznesení celoštátnej konferencie našej KSČ a februárového uznesenia ÚV KSČ o efektívnosti v našom hospodárstve. Že naša vláda v tomto duchu pracuje, svedčí i predkladaná Zmluva o priateľstve a spolupráci ČSR a ČLR. Táto zmluva má veľký význam i pre rýchlejší rozvoj ekonomiky obidvoch našich krajín.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP