Vláda Československej republiky prikladá v súčasnej dobe mimoriadnu dôležitosť otázke jednoty, zomknutosti a úzkej spolupráce nielen socialistických štátov, ale všetkých štátov bojujúcich za mier. Zo všetkých síl bude sa preto usilovať o neprestajné upevňovanie tejto jednoty, o ďalšie rozšírenie a prehĺbenie všestranných priateľských vzťahov a spolupráce s týmito štátmi, najmä s takými, ako je India, Egypt, Indonézia. Sýria, Burma, Afganistan a ďalšie. (Potlesk.)

Vo vzťahu ku štátom kapitalistickým sa riadime a naďalej sa budeme dôsledne riadiť leninskými zásadami o možnosti mierového spolužitia medzi krajinami rozličných spoločenských systémov. Československá vláda je plne ochotná urobiť všetko v záujme toho, aby sa aj v budúcnosti naše vzájomné styky so všetkými krajinami ďalej rozširovali a úspešne rozvíjali.

Vláda republiky je presvedčená, že jej mierové úsilie sa aj naďalej bude opierať o plnú podporu Národného zhromaždenia, o skalopevnú jednotu a silu všetkého československého ľudu. (Potlesk.)

Předseda: Děkuji soudruhovi předsedovi vlády za jeho projev.

Přerušuji nyní schůzi na 20 minut. Po přestávce přistoupíme k rozpravě.

(Schůze přerušena v 9 hod. 36 min. - opět zahájena v 10 hod.

10 min.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Do rozpravy k výkladu předsedy vlády se přihlásili poslanci Hodinová-Spurná, Žiak, dr Polanský a Antonín Fiala.

Dávám slovo poslankyni Hodinové-Spurné.

Posl. Hodinová-Spurná: Vážené Národní shromáždění!

V minulých dnech jsme byli svědky hlubokých mezinárodních událostí. V Africe rozpoutaly útočné imperialistické síly Anglie, Francie a Izraele válku proti Egyptu. Na bezbranná egyptská města a vesnice bylo svrženo tisíce bomb, ničících životy tisíců civilních obyvatel, mužů, žen, dětí bez rozdílu, ničících veliké hospodářské hodnoty. Pod clonou těchto bomb došlo pak k vylodění velikých vojenských sil na africkém pobřeží a k dalšímu masakru egyptského lidu.

V současné době byli jsme též svědky kontrarevolučního spiknutí v Maďarsku, které během několika dnů uvrhlo tuto zemi do těžkých hospodářských poměrů a způsobilo nesmírné škody jak na lidských životech, tak také materiální.

Není náhodou, že obě tyto závažné události mají stejný časový sled. Pod kouřovou clonou událostí v Maďarsku chtěli si anglo-francouzští imperialisté a jejich izraelští pomocníci vyrovnat své účty s Egyptem a zmocnit se Suezského průplavu. Na plná ústa to potvrzuje též buržoasní anglický list Manchester Guardian, který napsal: "Spoutání rukou Ruska a východních zemí v Maďarsku vytvořilo vhodnou posici pro Edenův zákrok v Egyptě."

Takový byl plán imperialistů. Rozdmychat nepokoje v Maďarsku a pomocí Horthyovských band vyslaných sem ze západu, uchopit moc do svých rukou a upřít tak světovou pozornost k Maďarsku a zmocnit se nerušeně posic v Egyptě.

Plán se však nezdařil, jak ukázal vývoj situace v Maďarsku i v Egyptě. A právě k těmto událostem chtěla bych říci několik slov.

Před několika týdny došlo k zákeřnému přepadení Egypta. Dějiny neznají mnoho takových případů cynického a brutálního přepadení země, jak tomu bylo právě u Egypta, kde dvě západní velmoci, Anglie a Francie, které jsou členy Rady bezpečnosti, rozpoutaly proti znění Charty, proti všem mezinárodním právům, proti všem lidským právům útočnou válku v Egyptě.

Cynismus, s jakým byl útok proti Egyptu podniknut, stejně jako celé vedení této útočné války se podobá jako vejce vejci tomu, co prováděli nacisté za druhé světové války a co náš národ a naše obyvatelstvo pocítilo na své vlastní kůži.

Ve svém poselství předsedovi Rady ministrů Bulganinovi ministerský předseda Anglie Eden napsal: "Vláda Jejího Veličenstva nejednou prohlašovala, že hlavním cílem akcí podniknutých britskou a francouzskou vládou je zastavit vojenské akce mezi Izraelem a Egyptem. Tohoto cíle bylo nyní skutečně dosaženo."

Jak licoměrné je toto tvrzení, je zřejmé z následujícího: Izrael pod patronátem Anglie a Francie napadl egyptské území a na základě toho podnikla Anglie a Francie akci. Každý soudný a poctivý člověk by věřil, že Anglie a Francie jako členové Rady bezpečnosti odešlou Izraeli ultimativní požadavek, aby okamžitě stáhl svá vojska z Egypta. Stalo se však to, že Anglie a Francie místo toho, aby napadeného bránily, položily jemu ultimatum a počaly shazovat bomby na města a vesnice napadeného a později se samy na něj vrhly.

To, prosím, provedly vlády zemí, které o sobě tvrdí, že jsou demokratické, a ve Francii dokonce, jak známo, předseda vlády je předsedou socialistické strany.

A takových barbarských fašistických činů se dopouštějí ti, kteří by nám rádi chtěli dávat lekce z demokracie a kteří prý by nás chtěli zbavit strachu a neklidu. No, pěkně děkujeme. Jestliže dnes mají u nás pracující obavy a neklid, pak právě z barbarských činů těchto puncovaných demokratů, jejichž dřívější akce v Kenii, na Kypru a nynější akce v Alžíru a Egyptě velmi živě připomínají našim lidem řádění nacistů za okupace.

Jedno české přísloví praví: "Kdo seje vítr, sklízí bouři." Ano, byl to opravdu uragan hněvivých hlasů všeho lidstva, který vyvstal proti agresorům a který nakonec udělal hlubokou čáru přes rozpočet jejich útočných plánů.

Ačkoliv ve Spojených národech byla agrese většinou hlasů odsouzena a usneseno, aby agresoři stáhli svá vojska z Egypta, dosud tak neučinili. Stále ještě hledají uličky, jak dosáhnout svého cíle. To se jim však nepodaří. Kolo dějin nelze otáčet zpět a každý, kdo se o to pokusí, bude rozmáčknut. (Potlesk.) Pokoušel se o to Hitler, a jak dopadl! To nechť si uvědomí i anglofrancouzští agresoři. Spravedlivá věc zvítězí!

A nyní bych chtěla říci několik slov k událostem v Maďarsku. Co se stalo hlavním heslem kontrarevoluce v Maďarsku v oněch pohnutých dnech? Prý v Maďarsku nebylo dostatek svobody, prý tam neexistovala demokracie, ale svévole, prý je nutné oprostit maďarský lid od strachu a ponížení, prostě je prý nutno dát Maďarsku lepší demokracii, prý je třeba obnovit lidská práva v Maďarsku.

Jen několik dnů dostali se tito nositelé západní demokracie v Maďarsku k veslu, ale nejenom maďarský lid, ale celý svět měl možnost vidět, jak vypadá tato lepší kapitalistická demokracie v praxi: Zvěrstva, jichž se dopouštěli před dvaceti lety Frankovi fašisté ve Španělsku, zvěrstva, jichž se dopouštěli němečtí fašisté za druhé světové války, se opakovala v Maďarsku, kde Horthyho hrdlořezi z tak zvaného svobodného světa a jejich pomocníci přestali mluvit o svobodě, o diskusi a o demokracii. Místo slov nastoupily nože, automaty, šibenice a nejhrůznější formy mučení a vraždění. Těžce nemocní lidé byli surovým způsobem vytahováni z nemocničních lůžek a bestiálně vražděni. Muži, ženy, děti bez rozdílu - prostě hrůzovláda, nad kterou se všem poctivým lidem tají dech v těle. Ano, vyvraždit politické protivníky i s jejich rodinami a ostatní lid zastrašit kulomety a automaty, to je obraz oné svobody, již chtěli presentovat fašistické bandy z tak zvaného svobodného světa maďarskému lidu.

Drazí přátelé!

To je velké poučení také pro náš lid, aby byl neustále ve střehu před apoštoly západní demokracie, aby měl stále na mysli, že za všemi těmi hesly o svobodě, humanitě a lidských právech se skrývá nejzběsilejší teror, jenž má sloužit k odstranění všech vymožeností, které si lid v lidově demokratickém státě vydobyl. A když jsem se již zmínila o těch lidských právech, není bez zajímavosti, kdo stál v těch dnech v čele boje za tak zv. lidská práva v Maďarsku.

V německém časopise Nation Europa byla vytištěna výzva, aby západ pomohl Maďarsku k jeho lidským právům. Výzvu podepsali: generál fašistických šípových křížů v Maďarsku, dále generálplukovníci Ferenc Farkas, Emil von Justhi a nakonec též maršál arcivévoda Josef Habsburský.

Jak vidíme, v čele boje za lidská práva se postavili osvědčení feudální grófové a arcivévodové, kteří byli vždy zvyklí dorozumívat se se svými poddanými jen bičem a karabáčem. To, co se skrývá za "ušlechtilým" bojem těchto feudálních bojovníků za lidská práva, je tak jasné, že není ani třeba tuto věc dále rozvádět. Stačí jen poznamenat, že k uveřejnění svého provolání si vybrali časopis odpovídající jejich mravním hodnotám. Uvedený časopis Nation Europa vydávají totiž bývalí příslušníci Hitlerovských Waffen SS.

A je třeba říci ke cti našeho lidu, že správně pochopil a rozeznal, v čem spočívá čertovo kopýtko pánů utečenců ze Svobodné Evropy a jejich společníků.

V době pohnutých událostí v Maďarsku a Egyptě se ukázal náš lid jak ve městech, tak i na venkově tak sjednocen jako nikdy před tím. Každý občan velmi dobře cítil, co je zde v sázce. Měla jsem možnost hovořit s desítkami žen a ty mi říkaly: "Jak je to krásné, že u nás máme pokoj a pořádek, že naše obchody jsou plné, že naše děti usínají v útulném teplém pokoji s čistými peřinkami. Ať si páni na západě tu svoji demokracii nechají pro sebe, nám vyhovuje ta naše lidová, která nám jde tolik k duhu a která před námi odkrývá široké perspektivy šťastné budoucnosti. Ano, pod bombastickými hesly "Svobodu maďarskému lidu" připravovala kontrarevoluce v Maďarsku plán, jak se znovu zmocnit továren, bank a půdy. Supi se počali slétat do země, z Rakouska přijížděli bývalí továrníci, statkáři, grófové. V domnění, že jsou již definitivními pány v Maďarsku, celí bez sebe netrpělivostí, přijížděli na vesnice a počali rozkazovat. Pan kníže Esterházy postavil jen skromný požadavek, aby mu bylo vráceno 140.000 ha půdy, která byla rozdělena lidovou vládou mezi lid. Bývalí továrníci se chystali nastěhovat do svých bývalých fabrik. Se špatnou se však potázali. Rolníci vidlemi a holemi vyhnali statkáře ze vsi, dělníci se postavili na obranu znárodněných továren.

A právě tato nedočkavost upírů, kteří se již nemohli dočkat, jak budou zase vládnout a týt z krve a potu lidu, umožnila mnohým lidem v Maďarsku prohlédnout, co se opravdu skrývá za demagogickými hesly kontralevoluce.

To je druhé velké poučení pro nás pro všechny, které potvrzuje platnost nesmrtelné Leninovy poučky, že poražená buržoasie se nikdy nevzdá svého panství a že bude používat všech prostředků, aby je znovu získala zpět a znovu uvrhla pracující lid do hospodářské poroby.

To každý náš občan musí mít neustále na paměti. I kdyby se puncovaní demokraté ze Svobodné Evropy tvářili sebedemokratičtěji a pronášeli seberadikálnější pseudosocialistické a lidové fráze, jedno je jisté, že za touto demagogií se skrývá nesmírná zášť proti našemu lidově demokratickému zřízení, že se skrývá touha nejenom navrátit kapitalistům jejich bývalé podniky a půdu, ale zmocnit se i všeho ostatního bohatství, jež náš lid během 10 let své práce vytvořil, a my víme, že jsou to hodnoty obrovské.

Leč, pánové z tak zv. Svobodné Evropy a j., vězte, že hrozny jsou příliš vysoko! My jsme si stále vědomi toho, že každý útok na lidově demokratické zřízení, každý útok na jednotu strany a vlády třeba chápat jako útok na znárodněný průmysl, na zemědělská družstva a na všechny velké vymoženosti, které dnes u nás máme, prostě útok na každého občana republiky.

Je třeba zase konstatovat, že v pohnutých dnech minulých týdnů, kdy kontrarevoluce v Maďarsku ukázala své jedovaté zuby, projevil náš pracující lid takovou jednotu a odhodlanost, jaké jsme byli svědky jen v bouřlivých dnech února 1948. Tehdy se reakce odvážila ukázat své zuby a byla smetena. Podobný osud by ji čekal i nyní a to ona velmi dobře cítí.

Maďarské události byly a jsou mezi naším lidem živě diskutovány, občané si kladou otázku, proč to v Maďarsku došlo tak daleko, kde je hlavní příčina. Soudruh předseda vlády mluvil zde již o tom, že příčin je několik: Je třeba vidět, že životní úroveň pracujících v Maďarsku v důsledku řady ekonomických chyb, nebyla dobrá. Kult osobnosti způsobil řadu chyb v životě socialistické demokracie. Tyto závažné chyby a nedostatky tvořily zdroj nespokojenosti mezi lidmi, kteří usilovali poctivě o jejich nápravu. Neřešení a přehlížení těchto nedostatků bylo příčinou, jež umožnila kontrarevolučním živlům zmást značné množství pracujících a dostat se do čela.

A to je další velké poučení i pro nás. Znovu jsme měli možnost si ověřit, že nejúčinnější zbraní proti všem záměrům reakce je jednotná, pevná Komunistická strana Československa v čele jednotné Národní fronty a pevné fronty pracujících. (Potlesk.) Maďarské události nám potvrdily, jak je třeba bdít nad jednotou našich národů, jak je třeba vést lid k jednotě a pohotovosti.

Je třeba říci, že náš lid tuto skutečnost dobře pochopil a učinil z tohoto správný závěr: ještě úže se semknout kolem Komunistické strany a vlády, ještě lépe chce splnit socialistické budovatelské úkoly. A tak se také děje. Místo nějakých projevů nevole, jak si to představovala zahraniční reakce, projevil náš lid v těchto dnech zvýšenou pracovní i politickou iniciativu. Tisíce dělníků a závodů, nesčetná JZD i jednotlivě hospodařící rolníci přeplnili své pracovní plány, tisíce jich hlásili nové závazky. Tak na příklad příbramští překopáři dosáhli nejlepších výsledků na světě. Právě v těchto dnech severočeští horníci dosáhli nejvyšší těžby uhlí v historii severočeského revíru Jsou to desítky a stovky splněných velikých úkolů, na něž můžeme být právem hrdi.

Právě v těch pohnutých dnech byly skončeny podzimní práce a splněn výkup, byla zakládána nová JZD, stovky nových pracovníků se hlásily do KSČ. Spontánně vyrostla ze širokého hnutí pracujících akce na pomoc maďarskému lidu. Tak pochopil a tak se poučil náš pracující lid z maďarských událostí. Potvrdil si, že práce a jednota jsou tou silou, která nás přibližuje k splnění velkého díla, vybudování socialismu v naší zemi.

Nedávné mezinárodní události ukázaly, jak naše Komunistická strana je jednotná a pevná. Všechen náš lid se znovu přesvědčil, že naše strana a vláda se ničím nedají svést se své cesty a že jsou rozhodnuty uskutečnit své cíle, uskutečnit sliby, jež daly pracujícím. Dnes po jedenácti letech našeho lidově demokratického státu vidíme, že naše cesta je opravdu správná, že práce našich dělníků a rolníků přináší své bohaté ovoce. Naše výroba neustále roste, naše hospodářství se dostává na stále vyšší úroveň. Náš lid se denně přesvědčuje, že pracovní úsilí a pracovní úspěchy, dosažené v továrnách i na polích, jdou výlučně k jeho vlastnímu prospěchu. Radostným důkazem toho jsou právě projednané velké sociální zákony o národním pojištění, které svou velikostí nemají obdoby ve světě. Radostným důkazem toho je také další snížení cen, jež se uskuteční ke dni 3. prosince t. r. To je skutečnost trojnásobně radostná: za prvé radostná tím, že naše strana a vláda plní daný slib, říká-li pracujícím: Vyrábějte lépe, více a levněji a projeví se to na vašem stole, - za druhé radostná tím, že snížení týká se především potravin. Když bylo uskutečněno páté snížení cen v dubnu t. r. - a šlo o velmi podstatné snížení zejména průmyslového zboží - mnozí občané říkali: "Jsme za toto snížení velmi povděčni, je to radostné a krásné, ale bylo by ještě radostnější, kdyby vedle průmyslového zboží byly sníženy i ceny potravin, zejména masa, tuků atd." A dnes vidíme, že nové snížení cen týká se zejména potravin, což je přijímáno našimi pracujícími, zvláště ženami, s velkým uspokojením.

Za třetí radostná tím, že snížení přichází v předvánoční době, což přijde našim hospodyňkám dvojnásob vhod. Začínají předvánoční nákupy, kdy se nakupuje podstatně více potravin, zejména masa, másla, hrozinek, mandlí atd. To všechno se letos odrazí v těžších nákupních taškách našich pečlivých žen. Kapitalisté využívají zpravidla zvýšených předvánočních nákupů k tomu, aby zvýšili ceny a tím i své zisky. U nás je tomu obráceně.

Tyto skutečnosti, ať již jde o velké sociální zákony či o snížení cen, jsou tím radostnější, že jsou uskutečňovány v době, kdy světová reakce činí úklady proti světovému míru, kdy rozpoutala hrůzy a krveprolití v Egyptě a Maďarsku a do podobné situace by ráda vehnala i náš lid. Jejím programem není štěstí a spokojenost lidu, ale teror a útlak. Jen si vzpomeňme, jak jásali v západním tisku a ve všech těch jejich rozhlasových stanicích, když v Budapešti hořely ulice, když byly plundrovány lidské příbytky, ničeny obrovské hodnoty kulturní i hospodářské a zabíjeni lidé. Sama jsem se přesvědčila při fašistických demonstracích v Římě, že zprávy o zničených strojích, o poškozených závodech, o zabíjení lidí vyvolávaly na jejich tváři spokojené úsměvy. Chtěli by to, co se dělalo v Maďarsku, vyvolat také u nás. Chtěli by, aby Praha se utápěla v čoudu spáleniště, aby naše výroba byla ochromena, aby nebylo co dát do úst, aby místo radostných vánoc měli lidé před sebou děsivou perspektivu hladu a zimy.