Vládne uznesenie zo dňa 16. októbra 1956 hovorí, čo všetko treba urobiť a dodržať, aby položky, potrebné na zabezpečenie a krytie zvýšených nákladov na sociálnu starostlivosť, mohli byť zaistené. Vládne uznesenie hovorí, že treba zvýšiť produktivitu práce, lepšie využívať a rýchlejšie zavádzať pokrokovú techniku, zlepšovať organizáciu práce, zvyšovať akosť výrobkov, teda všetko úsilie zamerať na to, aby plán bol splnený na všetkých pracoviskách a vo všetkých ukazovateľoch. Treba si však uvedomiť, že toto sa nedá robiť, ako sa to dosť často stávalo doteraz, suchou administratívnou prácou, že sa zvýšené úlohy pre ten ktorý priemysel alebo to ktoré odvetvie národného hospodárstva len rozpíšu, ale že treba brať do úvahy všetky podmienky, aby zvyšovanie išlo na úkor toho, o čom hovorí vládne uznesenie, teda na úkor techniky, mechanizácie, automatizácie a pod., ale nie na úkor fyzického vyčerpávania pracujúceho človeka. Tento bod vládneho vyhlásenia nech nám je vodidlom pri zabezpečovaní splnenia našich úloh. Keď každý z nás, občanov tejto republiky, bude sa snažiť plniť svoje povinnosti dôslednejšie, hospodárnejšie a rozumnejšie, keď si budeme vedomí svojich povinností a budeme ich do dôsledkov plniť, čoraz rýchlejšie sa bude i naša životná úroveň zvyšovať.

Treba si v plnej miere uvedomiť svoje povinnosti. Robotník v závode, družstevník na poli i súkromne hospodáriaci roľník si musia byť vedomí, že popri nárokoch, ktoré uplatňujeme, máme i povinnosti, a že keď na jednej strane žiadame plnenie našich nárokov, musíme neodkladne plniť i svoje povinnosti. Nie však tak, ako si to predstavujú tí roľníci z nášho Nitrianskeho kraja, ktorí ku dňu 31. XII. 1955 dlhovali na národnom poistení 154,730.000 Kčs. A tieto čiastky nie sú oveľa menšie ani v ostatných krajoch. Treba, a bolo by aj správne, aby sa každý, kto raz bude chcieť alebo bude mať dostávať, zamyslel, či svojou čiastkou prispel dnes na to, na čo si neskôr bude robiť nárok. Či vytvára dobré základy k tomu, aby on mohol dostávať ešte viac, ako sa dostáva dnes.

Isté je, ako som už uviedol, že len to máme a z toho si môžeme rozdeľovať, čo sme si spoločnými silami vyprodukovali a zabezpečili.

Keby každý dlhoval a svoju čiastku do štátneho rozpočtu nedal, ani čerpať by nebolo z čoho. Preto nám musí byť každému heslom: Plniť svoje povinnosti denne a hneď, aby mohli byť plnené i naše nároky. Návrh zákona znamená pre nás všetkých zlepšenie nášho zaistenia či už v starobe, invalidite alebo v nemoci, preto odporúčam plénu Národného zhromaždenia, aby sme tieto návrhy zákonov v plnom znení schválili a starali sa, aby ich bolo možné i do dôsledkov plniť. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo posl. dr Peškové.

Posl. dr Pešková: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Zamyslela jsem se jako lékařka nad tím, jakým přínosem pro zdraví národa jsou zákony, které dnes schvalujeme.

Nový zákon o nemocenském pojištění přináší proti dosavadnímu stavu mezi jiným také zlepšení pro budoucí matky.

Péče našeho státu o novou generaci se projevila v tomto zákoně tím, že se podstatně zvyšují dávky v mateřství, které mohou činit až 90 % mzdy. To má velký význam pro zlepšení podmínek, za nichž přivádí matka dítě na svět.

Dnes nezůstává to, co lékař rodičce radí, jen planými slovy, jak tomu bylo namnoze dříve, neboť matka si může dopřát vše, čeho je třeba k udržení jejího zdraví i pro zdárný vývin ještě nenarozeného dítěte. S hlediska lékařského je velmi rozumné opatření nového zákona v tom, že si matka ze své mateřské dovolené musí vybrat aspoň 4 týdny před porodem.

Po tom jsme již dávno volali a zdravotnickou osvětou měli nastávající matky k tomu, aby si aspoň část mateřské dovolené vybíraly před porodem. Většina matek však setrvávala v zaměstnání až téměř do dne porodu a to ke škodě své i ke škodě dítěte. Celou mateřskou dovolenou vybíraly si matky až po porodu.

Toto rozdělení mateřské dovolené na 4 týdny před porodem a 14 týdnů po porodu je velmi důležité proto, aby se matka v klidu a pohodlí, zbavena ruchu, který s sebou nese každé zaměstnání, připravovala na příchod dítěte.

Jsme přesvědčeni, že toto velmi rozumné opatření bude mít blahodárný vliv na zdravý vývin matky i novorozence, a to po stránce tělesné i duševní.

Je však nezbytně nutno, aby ministerstvo zdravotnictví a národní výbory věnovaly přednostně pozornost jednak výstavbě jeslí a jednak jejich kádrovému vybavení, poněvadž dosavadní stav již nyní nedostačuje a je třeba si uvědomiti, že má-li matka nastoupit do zaměstnání za 14 týdnů po narození dítěte, musí mít ten největší pocit jistoty, že o její dítě bude co nejpečlivěji postaráno.

Velká péče našeho státu o zdraví dítěte se projevuje i v tom, že nový zákon zaručuje bezplatné léčení v nemocnici všem dětem do 14 let, nevyjímaje ani děti soukromě hospodařících. Dnes zdraví žádného dítěte v naší republice nezávisí už na majetkových poměrech rodičů. To je nejlepším svědectvím o tom, jak lidově demokratický stát poskytuje ohromné výhody i těm, kdo dosud nenalezli cestu k socialistickému hospodaření.

Povšimněme si dále opatření nového zákona, jímž se zvyšují rodinné přídavky na čtvrté a další dítě. Dnes se nemusí bát rodina mít více dětí. Naše lidově demokratická společnost se podílí o její hmotné starosti nejen poskytnutím vyšších rodinných přídavků, ale i umístěním dětí v jeslích, školce, pionýrském táboře. Myslím, že naše mladé rodiny jistě již nevědí nic o tom, že v první republice většina zaměstnaných nebrala rodinné přídavky vůbec a jen státní zaměstnanci dostávali tak zvané výchovné a to pouze na dvě děti.

Tak jaksi oficielně stát schvaloval systém maximálně dvou dětí. A třeba mnozí občané nevědí nic o tom, že v současné době ve většině kapitalistických států mají nárok toliko státní zaměstnanci na rodinné přídavky. Výše těchto přídavků v mnohých kapitalistických státech je podstatně nižší než u nás. Tak na př. ve Velké Britannii, kde se vyplácejí rodinné přídavky pouze do 16 let, i když dítě studuje anebo se učí řemeslu, činí výše rodinného přídavku 8 Kčs (přepočtena na naši měnu) týdně na každé dítě.

Jsou dokonce některé evropské státy, které dosud nemají žádné rodinné přídavky na děti zaměstnaných, mezi nimi na př. Německá spolková republika. Tam dosud většina rodin se strachem vítá na svět své děti, zvláště je-li jich více.

V naší lidově demokratické republice heslo "Děti budoucnost národa" má naprosto konkretní náplň. O všechny naše děti je postaráno jak po stránce hmotné, tak i po stránce zdravotní. Věříme, že takto, za plné podpory státu, z našich dětí vyrostou generace zdravých a uvědomělých lidí.

Není možné nezmínit se o tom, že sjednocení lázeňské péče podle § 12 zákona o nemocenském pojištění jistě povede ke zkvalitnění této péče a omezí plýtvání tak vzácným léčebným prostředkem, jakým je lázeňská péče. Všichni naši pracující by si měli velmi vážit toho, že je každému umožněno léčit se v lázních, vyžaduje-li toho ovšem jeho zdravotní stav. A je třeba si zase připomenout léta první republiky, kdy lázně byly pouze pro bohaté. Dnes pracující sami rozhodují o tom, komu se této léčby dostane. Je proto třeba, aby rozhodovali uváženě a spravedlivě. Od lékařů se žádá, aby navrhovali lázeňskou léčbu jen tam, kde bude nutnou součástí léčebného plánu, neboť především lékaři musí být zcela jasné, že lázně nejsou rekreace. Toho si musí být také samozřejmě vědom i pacient i odborová organisace na závodech. Lékař pak při navrhování lázeňské léčby musí stát v každém případě na nesmlouvavém stanovisku, ze kterého se nesmí dát svést ani nejlepším přítelem.

Budou-li si všechny tři jmenované strany takto počínat, věřme, že se lázeňské léčby dostane všem, kdož jí potřebují.

Zabývám se již delší dobu péčí o dorost a pokládám přednostní rozmisťování mládeže se změněnou pracovní schopností do učebních a pracovních poměrů za jeden z nejhumánnějších činů. Tím, že přednostně zařadíme tělesně vadný dorost na vhodnou práci do kolektivů, zbavíme dítě v době, kdy se formuje jeho charakter, pocitu méněcennosti, kterým právě tito lidé tolik trpívají.

Často jsme se setkávali s tím, že tělesně vadní byli lidmi zlými, nevraživými, uzavřenými, s pokřiveným názorem na lidskou společnost. A jak také neměli být, když je, postižené, lidská společnost nejen přezírala, ale často zcela vyřazovala. Tak tomu bývalo u nás a tak tomu dosud je v kapitalistických státech, kde i pro zcela zdravé je získání zaměstnání a udržení se v něm celoživotním bojem. Buďme spolu s těmito mladistvými šťastni, že naše společnost dá jim vyrůst v lidi s přímým charakterem, v lidi, kteří poznají radost z dobře vykonané práce, za kterou jsou spravedlivě odměněni.

Velkým přínosem bude i zavedení částečných invalidních důchodů. Lékaři při své posudkové práci byli velmi často na rozpacích, co s nemocným, jehož nemoc nebyla taková, aby jej zcela vyřazovala z práce, a zdraví ne tak dobrého, aby mohl zastávat práci, kterou dělal. A tak nám buď vznikali invalidé z lidí, kteří by byli ještě rádi pracovali a kteří se takto cítili nepotřební a vyřazení, anebo setrvával-li postižený vadou v zaměstnání, muselo to vésti k chronickému stonání, k přepínání sil a k nespokojenosti dělníka.

Chtěla bych říci ještě několik slov k ustanovení nového zákona o důchodovém zabezpečení a sociální péči. Staří lidé mívali v minulých dobách zlý úděl. Tam, kde dělník stačil sotva vydělat tolik, aby s bídou uživil rodinu, nemohl si ušetřiti na stáří. Důchod hlavně u zemědělských dělníků býval minimální a často také nebýval, a jestliže zápasily i děti o zaměstnání, těžko potom bylo rodiče podpořit. Nyní je u nás o každého starého člověka dobře postaráno.

Nemáme žebráků, nemáme na venkově obecních chudých, kteří by chodili denně od stavení ke stavení a jedli trpký chléb okolníka a spali v chlévě, a na tyto doby se ještě my docela dobře pamatujeme. Vážíme si proto dvojnásob toho, že důchodcům je umožněno stravování v závodních jídelnách anebo přímo v jídelnách důchodců a to pouze za poplatek - nejméně 50 haléřů.

Vítáme i zvýšenou snahu o umístění důchodců v domovech důchodců a ošetřovacích ústavech. Bylo by jen třeba, aby jich bylo mnohem více.

Závěrem bych chtěla říci: Vážíme si těchto velkých sociálních vymožeností, které nám přinášejí zákony o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení. Naši pracující mohou být hrdi na velký úspěch, kterého dosáhli tím, že vytvořili hmotné podmínky pro realisaci těchto zákonů. Musíme si však být zároveň vědomi toho, že právě proto, že výše nemocenských dávek bude v četných případech dosahovat až 90 % mzdy, může to svádět k zneužívání a k simulantství. My víme, že dosud uvědomělost všech našich občanů není ještě na takové výši, aby si brali z vymožeností socialismu jen to, co jim náleží, a jsme přesvědčeni, že i nynější vysoké procento absence pro nemoc není způsobeno jen nemocí samou, nebo ne dost dobrým pracovním prostředím, ale že je také tvořeno určitým počtem simulantů, které by měli odhalovat a se vší silou proti nim bojovat nejen lékaři, ale i pracující sami.

Je nutné, aby lékaři a to především na závodech znali své nemocné nejen ze stesků v ordinaci, ale především z jejich práce přímo na pracovišti. Toto je prevence v pravém slova smyslu, prevence, která by měla být přední součástí práce lékaře. Jedině tak si může lékař vysvětliti, ale také včas zakročiti proti některým nemocem plynoucím z nevhodného pracovního prostředí, jedině tak může včas čelit infekčním chorobám, ale také včas odhalit simulanty.

V tomto směru je pak nutné věnovat přednostní péči pracujícímu dorostu, což dodnes činíme často formálně, ač je bezpodmínečně nutné, aby náš pracující dorost, naše druhá směna byla uvědomělá nejen po stránce politické a odborné, ale také po stránce zdravotní.

Klade-li naše společnost na lékaře tyto požadavky, musíme mu také v jeho práci pomoci. Bude-li jeho služeb rozumně užíváno a pomohou-li mu odboráři na závodech, tak jak jim to poslední usnesení ÚV KSČ o práci odborů a resoluce účastníků celostátní porady o úkolech v boji proti nemocnosti spojené s pracovní neschopností ukládá, to je starat se o bezpečnost práce a bezpečnost pracoviště, zlepší-li soudružské návštěvy tak, aby v těch případech, kde je toho zapotřebí, dovedli soudružsky vytknout lajdákovi špatný poměr k práci, věřme, že se nám podaří snížit procento absence pro nemoc.

Je také bezpodmínečně nutné, aby se tomuto problému se vší odpovědností věnovaly i závody. Právě ty však často zůstávají nevšímavé k těmto zjevům. Nyní bude záležet nejen na lékařích a pojištěncích, ale také velmi mnoho na odborové organisaci, na vedení závodu a i na široké veřejnosti, aby na každém kroku uvědomovala, upozorňovala a střežila, aby těchto velkých sociálních vymožeností se užívalo s rozumem a zabránilo se každému jejich zneužívání.

Je třeba si uvědomit, že ani možnosti socialistické léčebné péče a socialistického důchodového zabezpečení nejsou nevyčerpatelné. Každý, kdo jich zneužívá, ochuzuje vlastně všechny ostatní. Plýtvání léky, jejich předpisování bez náležité rozvahy, bezdůvodné návrhy na lázeňskou péči, uznávání za práce neschopné těch, kdož nejsou ve skutečnosti neschopni, a jiné podobné negativní jevy by měly konečně už z našeho života vymizet. Toho si musí být vědomi nejen lékaři, ale také každý pracující, jemuž jsou všechny tyto vymoženosti dány k rozumnému užití. Budeme-li všichni správně hospodařit, pak je nejen udržíme, nýbrž v budoucnu ještě zlepšíme. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přerušuji nyní schůzi na 20 minut.