Tak pronikavých výsledků v růstu hmotné a kulturní úrovně lidu, jakých bylo u nás za 11 roků dosaženo, je možné dosáhnout jen tam, kde si vládne dělnická třída sama, kde výrobní prostředky jsou v rukou lidu a kde bohatství, vytvořené prací dělného lidu, slouží celé společnosti.

Zatím co v kapitalistických státech v důsledku zbrojení a stále většího vykořisťování pracujících rostou zisky monopolistů, ale dělnická třída chudne, zvyšujeme u nás náklady na péči o zdraví člověka.

Hlavním smyslem veškerého úsilí Komunistické strany Československa a vlády Národní fronty je neustálá péče o nepřetržitý růst hmotných a kulturních potřeb pracujících.

Jedním z důležitých prostředků k uspokojování těchto potřeb je soustava hmotného zabezpečení pracujících a jejich rodin v době nemoci, v mateřství a podpoře populace.

Jednotná soustava tohoto zabezpečení byla u nás vytvořena teprve po historickém vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 zákonem o národním pojištění, který byl schválen 15. dubna 1948. Vznik našeho národního pojištění tehdy jasně potvrdil, že vyspělé sociální zabezpečení nezávisí jen na vysokém stupni průmyslového rozvoje, ale že rozhodujícím činitelem je bojová síla dělnického hnutí a vítězství dělnické třídy nad vykořisťovateli. Zákon o národním pojištění v roce 1948 by nebyl vydán, kdyby nebylo rozhodujícího vítězství pracujícího lidu, kdyby nebylo vítězného února 1948

Národní pojištění bylo velikým pokrokem proti sociálnímu pojištění za kapitalistické republiky. Vyřešilo hlavní sociální problémy, způsobené kapitalismem a zhoršené ještě vlivy fašistické okupace. Přineslo našim pracujícím, zvláště dělníkům, značné zlepšení. Podstatně zvýšilo dávky, zlepšilo podmínky pro jejich přiznání a zavedlo nové dávky.

Národní pojištění současně zjednodušilo organisaci pojištění a zlepšilo jeho správu. Svým obsahem a formou odpovídalo politickým podmínkám a hospodářským možnostem své doby a ve srovnání s ostatními, zejména kapitalistickými státy, bylo jedním z nejlepších na světě. Takové sociální zabezpečení nemohlo a nemůže dát kapitalistické zřízení.

Národní pojištění přispělo kromě toho k upevnění našeho lidově demokratického zřízení a zejména k prohloubení svazku dělnické třídy s pracujícími rolníky a inteligencí.

V průběhu dalších let, kdy postupem socialisace dochází u nás k nikdy nevídanému prudkému rozvoji našeho národního hospodářství, ztrácelo však národní pojištění jak svou organisační formou, tak i dávkovou soustavou postupně soulad s měnícími se poměry a se zájmy pracujících a zůstalo pozadu za potřebami výstavby socialismu.

Vliv pracujících na provádění pojištění byl málo výrazný a přesto, že měli pracující zástupce ve správních orgánech, bylo prakticky řízeno a spravováno byrokratickým aparátem. Ukázalo se, že tato forma řízení národního pojištění je nesprávná, že nemůže být řízeno jen byrokratickým aparátem bez široké účasti pracujících.

Tento stav byl odstraněn v roce 1952, kdy správa nemocenského pojištění byla svěřena Revolučnímu odborovému hnutí a provádění nemocenského pojištění bylo přeneseno do závodů a na odborové svazy. Tím naše jednotná odborová organisace převzala odpovědnost, že národní pojištění bude plnit správně svoji funkci jak ve vztahu k pracujícím, tak i k výrobě.

Současně bylo důchodové pojištění soustředěno na Státní úřad důchodového zabezpečení a na orgány národních výborů. Došlo k sjednocení preventivní a léčebné péče, jejíž provádění bylo svěřeno státní a zdravotní správě. Byla vytvořena síť ústavů národního zdraví, které jsou řízeny národními výbory, a pracujícím byla svěřena kontrola nad prováděním zdravotní péče.

Konference Komunistické strany Československa zdůraznila že došlo u nás k rychlému rozvoji průmyslové výroby, především v těžkém průmyslu, a k pronikavým změnám v hospodářské a sociální struktuře republiky.

Objem průmyslové výroby byl v roce 1955 o 143 % vyšší než v roce 1937. Rovněž v zemědělství byla vytvořena dobrá základna pro rozvoj socialistické velkovýroby. Při tom národní důchod byl v roce 1955 o ³/₄ vyšší než v roce 1937.

Tyto úspěchy, kterých bylo dosaženo obětavou prací našich dělníků, rolníků a inteligence v růstu produktivity práce, umožnily Komunistické straně Československa a vládě Národní fronty přistoupit k odstranění nedostatků v dávkové soustavě nemocenského pojištění.

Nedostatky spočívaly zejména v tom, že konstrukce dávek a výše nemocenského zaostala za prudkým vzestupem nominálních mezd a neodpovídá socialistickým principům odměny podle zásluhy, nestoupá úměrně s výdělkem a poskytování nemocenského upravuje rovnostářsky.

Závažným nedostatkem jsou dosud neodůvodněné rozdíly mezi dělníky a úředníky v hmotném zabezpečení v době nemoci a mateřství.

Tyto rozdíly spočívají v podstatě v dřívějším nesprávném a záměrném rozdělování pracujících na t. zv. zaměstnance ve vyšších službách a ostatní zaměstnance. Toto stavovské rozdělování pracujících je v rozporu se společenským významem produktivní práce a i sami úředníci volali po jeho odstranění.

Návrh nové soustavy dávek nemocenského pojištění vychází z této skutečnosti a neodůvodněné rozdíly mezi dělníky a úředníky budou odstraněny v jejich nárocích v době nemoci. Podstatně budou zvýšeny dávky nahrazující ušlou mzdu a pracujícím a jejich rodinám bude zajištěna zhruba dosažená životní úroveň.

Navrhuje se, aby dělníci i úředníci dostávali nemocenské od 1. dne pracovní neschopnosti až do jejího ukončení nebo do uznání invalidity, nejdéle však po dobu jednoho roku. Komise národního pojištění budou mít možnost povolit výplatu nemocenského i po uplynutí jednoho roku, nejdéle po dobu dalšího roku, jestliže podle vyjádření posudkové komise sociálního zabezpečení lze očekávat, že se zaměstnanec v prodloužené době stane opět práce schopným.

Nemocenské bude stanoveno procentem z čistého výdělku, nejvýše ze 100 Kčs denně, a bude odstupňováno podle délky nepřetržitého zaměstnání v témž podniku. Do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku se do 1. ledna 1957 započtou všechna předchozí zaměstnání. Po 1. lednu 1957 se do nepřerušeného zaměstnání v témž podniku budou započítávat jen ta předchozí zaměstnání, pokud k jejich změně došlo z důvodů veřejného zájmu nebo z jiných vážných příčin.

Nemocenské pojištění se navrhuje poskytovat při nepřerušeném zaměstnání v témž podniku do jednoho roku ve výši 60 %, od jednoho roku do 5 let ve výši 70 %, od 5-10 let 80 % a nad 10 let ve výši 90 % z čisté denní mzdy.

Za první 3 pracovní dny navrhuje se poskytovat nižší nemocenské, a to při nepřerušeném zaměstnání v témž podniku do 1 roku ve výši 50 % od 1 do 5 let 60 %, od 5-10 let 65 % a nad 10 let 70 % z čisté denní mzdy. Tato úprava jeví se v současné době jako nutná proto, aby nedocházelo ke zneužívání nemocenského neodůvodněnými krátkodobými absencemi, které jsou těžko postižitelné. Přesto však u většiny dělníků bude nemocenské i za tyto první 3 dny vyšší než dosavadní.

Při výpočtu nemocenského se bude přihlížet k čisté denní mzdě, nejvýše však do částky 100 Kčs denně.

Snížení nemocenského za první 3 dny se nebude vztahovat na pracovní úrazy, na nemoci z povolání a na karanténu. Nejnižší nemocenské bude činit 16 Kčs denně, nejvýše však 90 % čisté denní mzdy. U nemocných aktivní tuberkulosou bude možnost ještě dále zvýšit nemocenské až do výše čisté mzdy, nejvýše však na 100 Kčs denně.

Nemocenské se bude vyplácet za pracovní dny.

V souvislosti s navrhovaným zvýšením nemocenského se zruší u dělníků procenta ze mzdy v době nemoci a úředníkům plat v době nemoci. Nejvyšší nemocenské 90 % denní mzdy budou dostávat více než dvě třetiny zaměstnanců.

Pokud jde o úředníky, t. j. zaměstnance, kteří mají dosud plat v době nemoci, navrhovaná úprava vyrovná jejich nároky s dělníky tím, že budou dostávat od prvého dne nemoci jen nemocenské, stejně jako dělníci.

Při tom tři čtvrtiny úředníků mají nepřerušené zaměstnání více než deset let, takže nemocenské dosáhne 90 % čistého platu. Za dobu, po kterou mají dosud zaručen plat v době nemoci, dojde u nich podle nové úpravy k částečnému snížení jejich nároků.

To se však může prakticky týkat jen krátkodobých onemocnění. Při delších onemocněních znamená návrh nové úpravy i pro úředníky zvýšení jejich dosavadních nároků.

Příznivě se navrhovaná úprava projeví i u těch skupin zaměstnanců, kteří dostávají v době nemoci jen základní plat, jako na př. někteří zaměstnanci železnic a podobně. Tito zaměstnanci i po zrušení nároku na plat dosáhnou vyššího nemocenského než dosud činí jejich plat v době nemoci.

Vypočítávání nemocenského z čisté denní mzdy bude proti dosavadnímu stavu znamenat spravedlivější úpravu. Dosud při výpočtu nemocenského z hrubé mzdy má při stejné hrubé mzdě ženatý zaměstnanec s dětmi stejné nemocenské jako zaměstnanec svobodný, ač čistá mzda zaměstnance s dětmi s ohledem na daň ze mzdy je vyšší než čistá mzda zaměstnance svobodného a bezdětného.

Proto se bude prováděti vypočítávání nemocenského z čisté mzdy. Zaměstnanec s dětmi bude mít právem vyšší nemocenské než zaměstnanec bezdětný.

Osamělí zaměstnanci, t. j. svobodní, ovdovělí a rozvedení, kteří o nikoho nepečují, budou, jsou-li v nemocničním léčení, dostávat poloviční nemocenské. Ostatní zaměstnanci, a to i bezdětní manželé, kteří jsou oba zaměstnáni, budou dostávat plné nemocenské.

Navrhovaná změna bude zlepšením pro bezdětné manžele, kterým bude vypláceno nemocenské, i když je druhý z manželů zaměstnán nebo pobírá důchod, a právě tak zaměstnaným vdovám, jejichž syn se učí. Značně získají i osamělí zaměstnanci, protože budou dostávat polovinu nemocenského, t. j. prakticky nejméně 8 korun denně.

Nově se upravuje také nemocenské u sezónních zaměstnanců, kterým bude poskytováno nejdéle po dobu 15 dnů a při více onemocněních nejvíce po dobu 90 dní v roce.

Toto omezení nebude platit, jestliže pracovní neschopnost vznikne pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, nebo jestliže sezónní zaměstnanec byl v době jednoho roku před onemocněním zaměstnán alespoň 6 měsíců.

Pracujícím důchodcům, invalidním i starobním, kterým je důchod vyplácen v plné výši, bude nemocenské vypláceno nejvýše po dobu 60 dní. Podle dosavadních předpisů dostávali sezónní zaměstnanci nemocenské při pracovní neschopnosti stejně jako ostatní zaměstnanci nejdéle po dobu jednoho roku. Nová úprava má zamezit, aby někteří nesvědomití jednotlivci, pracující jako sezónní zaměstnanci, nemohli výhod nemocenského pojištění zneužívat.

Jako nová dávka bude zavedena podpora při ošetřování nemocného člena rodiny, o kterého nemůže být jinak postaráno. Totéž bude platit, i když dítě musí zůstat doma pro uzavření mateřské školky, jeslí nebo dětského útulku z důvodů karantény. Podpora bude poskytována po dobu tří pracovních dnů a může být prodloužena ještě o další tři pracovní dny.

Mimo to se upravuje podpora pro zaměstnankyně, které mají v trvalé péči alespoň jedno nezaopatřené dítě, jsou-li osamělé tak, že jim tato podpora může být prodloužena ještě o dalších 6 dnů. Tímto opatřením jim návrh upravuje poskytování podpory až po dobu 12 pracovních dní.

Podle pracovně právních předpisů dosud platných jsou tyto případy považovány za překážku v práci a zaměstnancům je poskytována mzda nebo plat, a to úředníkům nejvýše po dobu tří kalendářních dnů a dělníkům nejvýše po dobu jednoho týdne.

Peněžitou pomoc v mateřství budou podle nového zákona dostávat dělnice i úřednice po dobu 18 týdnů, a to 4 týdny před porodem a 14 týdnů po porodu. Podmínkou bude, aby žena byla v posledních dvou letech před porodem zaměstnána alespoň 270 dnů. Peněžitá pomoc v mateřství je upravena podobně jako nemocenské v procentech z čisté denní mzdy podle délky nepřetržitého zaměstnání v témž podniku, nejvýše však z částky 100 Kčs denně. Má činit nejméně 16 korun denně, nesmí však přesahovat 90 % čisté denní mzdy.

V navrhované úpravě se požaduje, aby těhotná žena v zájmu svého zdraví i zdraví svého dítěte nastoupila mateřskou dovolenou alespoň 4 týdny před porodem. Při tom je pamatováno na to, aby nebyla poškozena, když bez své viny nastoupí mateřskou dovolenou později. Při narození dítěte bude pak jako dosud vypláceno zaměstnankyním i rodinným příslušnicím zaměstnance příspěvek, a to v částce 650 korun na každé narozené dítě.

Dosud je při narození dítěte vypláceno porodné ve výši 500 Kčs a příspěvek na dětskou výbavičku ve výši 150 Kčs. Pro zjednodušení se tyto dosavadní dvě dávky spojují v dávku jedinou.

V novém zákoně se také počítá s podstatným zvýšením pohřebného na rodiné příslušníky. Rodinné přídavky budou poskytovány na každé nezaopatřené dítě v dosavadní dvojí výši. Zaměstnancům, kteří nejsou držiteli půdy a mají více než tři nezaopatřené děti, budou od 1. ledna 1957 vypláceny rodinné přídavky zvýšené, a to na čtvrté dítě o 20 Kčs a na každé další dítě o 60 Kčs, t. j. na 200 Kčs.

Zvýšení rodinných přídavků na čtvrté a další děti je navrhováno z důvodů populačních náhradou za výbavné, které se od 1. ledna 1957 nebude vyplácet a také z těchto důvodů není zahrnuto v návrhu dávek.

Proti dosavadnímu stavu navrhuje se zpřísnění v těch případech, kdy dítě starší 14 let má svůj vlastní příjem vyšší než 120 Kčs měsíčně. Další změnou je podmínka odpracování 20 dnů v měsíci namísto dosavadních 15 dnů. Tato změna se neprojeví vůbec u zaměstnanců, kteří mají kladný poměr k práci a plní řádně své pracovní úvazky.

Od 1. ledna 1957 se připravuje též sjednocení lázeňské péče u ministerstva zdravotnictví. Zaměstnancům a jejich rodinám bude se poskytovat lázeňská péče v zařízeních státní zdravotní správy, a to bezplatně jako dosud včetně úhrady jízdného. O výběru zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků na léčení budou rozhodovat komise národního pojištění v závodech na základě lékařských návrhů. Léčení v lázních bude poskytováno zásadně v době řádné dovolené na zotavenou a jen při vážnějších chorobách a při pracovní neschopnosti bude léčení poskytováno mimo dovolenou. Vedle poukazů přidělovaných na bezplatné léčení bude závodům umožněno zakupovat další poukazy z prostředků ředitelských fondů nebo z prostředků závodních výborů základních organisací odborových svazů.

Dávkou nemocenského pojištění je též výběrová rekreace a dětská rekreace ROH. V nové úpravě navrhuje se poskytovat výběrovou rekreaci a dětskou rekreaci za stejných podmínek jako dosud. Vedle toho je závodům umožněno za stanovený příplatek zakoupení ještě dalších poukazů na výběrovou rekreaci pro jejich zaměstnance z prostředků ředitelských fondů a závodních výborů. I v dětské rekreaci se dále pro budoucnost počítá s podstatným rozšířením počtu dětí vysílaných do pionýrských táborů. Tyto dvě dávky mohou být poskytnuty jen zaměstnancům odborově organisovaným a jejich rodinným příslušníkům.

Vzhledem k tomu, že se navrhuje podstatné zvýšení základních dávek, především nemocenského a peněžité pomoci v mateřství, ztrácejí opodstatnění dobrovolné dávky, a proto se navrhuje jejich zrušení.

Místo výpomoci při sociálních chorobách budou mít odborové orgány možnost zvýšit nemocenské u nemocných aktivní tuberkulosou až do výše mzdy.

Kromě toho se pamatuje na možnost odstraňovat případné tvrdosti, které se při provádění pojištění mohou vyskytnout.

Zruší se dobrovolné pokračování v nemocenském pojištění, které jako pozůstatek kapitalistického pojetí sociálního pojištění má charakter soukromého pojištění. Nepatří proto do nemocenského pojištění a není ho též v našem lidově demokratickém státě zapotřebí.