Předseda Fierlinger.
Místopředsedové Valo, Hodinová-Spurná,
dr Polanský, A. Fiala, Žiak.
Předseda vlády Široký, první
tajemník ÚV KSSS Bacílek, náměstek
předsedy vlády Kopecký, náměstkyně
předsedy vlády ing. Jankovcová, náměstek
předsedy vlády Poláček; ministři
ing. Šimůnek, dr Kyselý, dr h.
c. Plojhar, dr ing. Šlechta, Bakuľa,
David, Ďuriš, Krosnář, Machačová,
akademik Nejedlý, dr Škoda, Tesla,
Uher, Beran, Reitmajer, Dvořák,
dr Kahuda, dr Neuman, Ouzký, Pospíšil,
ing. Púčik, dr Vlasák, Zatloukal.
335 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: vedoucí kanceláře
NS Kováčik.
(President republiky Antonín Zápotocký,
doprovázen místopředsedou NS posl. Valo,
vstupuje do presidentské lóže. - Shromáždění
povstává a vítá presidenta dlouhotrvajícím
potleskem. - Shromáždění usedá.)
Předseda (zvoní): Zahajuji 11. schůzi
Národního shromáždění.
Jménem Národního shromáždění
republiky Československé vítám mezi
námi co nejsrdečněji presidenta republiky
Československé soudruha Antonína Zápotockého.
(Poslanci povstávají a obráceni k presidentské
lóži zdraví presidenta dlouhotrvajícím
potleskem.)
Sděluji, že došel dopis předsedy vlády
ze dne 18. července 1956, kterým oznamuje, že
president republiky svým rozhodnutím ze dne 18.
července 1956 svolal podle § 49 ústavy Národní
shromáždění k zasedání
do Prahy na den 30. července 1956.
Předseda vlády sdělil Národnímu
shromáždění svým dopisem ze dne
25. dubna 1956, že president republiky svým rozhodnutím
ze dne 25. dubna 1956 odvolal dr Alexeje Čepičku
z funkce prvního náměstka předsedy
vlády a ministra národní obrany a
jmenoval prvního náměstka ministra národní
obrany Bohumíra Lomského ministrem a pověřil
jej řízením ministerstva národní
obrany.
Sděluji dále, že předseda vlády
oznámil Národnímu shromáždění
dopisem ze dne 20. června 1956, že president republiky
rozhodnutím ze dne 16. června 1956 podle §
74 odst. 1 ústavy
odvolal ministry dr Jana Bartušku, Vratislava Krutinu,
Aloise Málka, Júlia Maurera, Marka
Smidu a Ladislava Štolla z funkce ministrů,
odvolal náměstka předsedy vlády dr
Václava Škodu z této jeho funkce, jmenoval
jej ministrem a pověřil řízením
ministerstva spravedlnosti,
zprostil ministra Michala Bakuľu řízení
ministerstva státní kontroly a pověřil
jej řízením ministerstva zemědělství
a lesního hospodářství,
pověřil ministra Josefa Krosnáře
řízením ministerstva státní
kontroly,
pověřil ministra Jindřicha Uhra řízením
ministerstva potravinářského průmyslu
a výkupu zemědělských výrobků,
pověřil ministryni Boženu Machačovou
řízením ministerstva spotřebního
průmyslu,
pověřil ministra dr Františka Kahudu
řízením ministerstva školství
a kultury,
zprostil ministra dr ing. Emanuela Šlechtu řízení
ministerstva stavebnictví a pověřil jej řízením
Státního výboru pro výstavbu,
zprostil ministra Oldřicha Berana řízení
Státního výboru pro výstavbu a pověřil
jej řízením ministerstva stavebnictví.
Oznamuji, že poslaneckého mandátu se vzdali
poslanci: Vincent Pokojný, Karol Tomášek
a Michal Ondruš.
Užší předsednictvo Národního
shromáždění usneslo se ve své
schůzi dne 4. července 1956 navrhnout Národnímu
shromáždění k projednání
tento denní pořad, který byl členům
Národního shromáždění
rozeslán:
1. Zpráva mandátového výboru o ověření
volby nových poslanců (tisk 69).
2. Prohlášení vlády.
3. Zpráva výboru ústavně-právního
o návrhu poslanců Bacílka, Hodinové-Spurné,
Valo, dr Polanského, Žiaka, Antonína
Fialy, Strechaje, Červeného,
Lörincze, Prokopové, dr Mancy
a druhů (tisk 66) na vydání ústavního
zákona o slovenských národních orgánech
(tisk 71).
Jsou proti tomuto pořadu nějaké námitky?
(Námitky nebyly.)
Nejsou.
Kdo tedy souhlasí s navrženým pořadem
schůze, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Děkuji, to je většina. - Tím Národní
shromáždění schválilo
pořad schůze.
Přistoupíme k projednávání
prvního bodu schůze, kterým je
1. Zpráva mandátového výboru o
ověření volby nových poslanců
(tisk 69).
Dávám slovo zpravodaji posl. Vodičkovi.
Zpravodaj posl. Vodička: Vážené
Národní shromáždění!
Jsem pověřen úkolem podat v této schůzi
Národního shromáždění
zprávu o jednání mandátového
výboru, který se sešel dne 30. července
1956 k ověření platnosti voleb nově
zvolených poslanců Národního shromáždění.
Nově zvolení poslanci byli zvoleni v doplňovacích
volbách, a to posl. František Štefánik
ve volebním obvodu č. 286 Senec-Sereď, posl.
ing. Herbert Ďurkovič za volební obvod č.
329 Ilava a posl. Pavol Bučák za volební
obvod č. 346 Levoča-Spišská Nová
Ves.
Doplňovací volby v těchto volebních
obvodech byly stanoveny usnesením vlády ze dne 16.
března 1956 na neděli 15. dubna 1956.
Mandátový výbor Národního shromáždění
prozkoumal tyto dokumenty: prohlášení kandidátů
o přijetí kandidatury, zápisy obvodních
volebních komisí o registraci kandidátů,
zápisy obvodních volebních komisí
o sčítání hlasů a zápis
ústřední volební komise pro doplňovací
volby do Národního shromáždění.
Mandátový výbor zjistil, že doplňovací
volby ve všech třech uvedených volebních
obvodech byly provedeny v plném souhlasu s ústavním
zákonem o volbách do Národního shromáždění
a o volbách do Slovenské národní rady
a se zákonem o volbách do Národního
shromáždění. Mandátovému
výboru nedošla žádná oznámení
nebo stížnosti na porušení zákonných
ustanovení o volbách do Národního
shromáždění.
Poněvadž doplňovací volby poslanců
Národního shromáždění
Františka Štefánika, ing. Herberta Ďurkoviče
a Pavla Bučáka byly provedeny v plném souhlasu
se zákonnými předpisy o volbách do
Národního shromáždění
a není důvodu pro zrušení jejich platnosti,
doporučuje mandátový výbor, aby Národní
shromáždění ověřilo podle
§ 50 zákona č. 27/1954 Sb. o volbách
do Národního shromáždění
platnost voleb těchto poslanců.
Předseda: Slyšeli jste zprávu mandátového
výboru.
Kdo souhlasí s návrhem usnesení, tak jak
je obsaženo ve zprávě mandátového
výboru, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Tím Národní shromáždění
schválilo zprávu mandátového výboru
a ověřilo tak platnost voleb poslanců Františka
Štefánika, ing. Herberta Ďurkoviče
a Pavla Bučáka.
Poněvadž se všichni tři jmenovaní
poslanci dostavili do dnešní schůze, přistoupíme
ke slibu podle § 42 ústavy, a to tím způsobem,
že nejprve bude přečten ústavou předepsaný
poslanecký slib, poslanci Štefánik,
ing. Ďurkovič a Bučák
ke mně přistoupí a vykonají slib podáním
ruky a slovem "slibuji".
Žádám o přečtení slibovací
formule a jmenované poslance žádám,
aby ke mně přistoupili vykonat slib. (Shromáždění
povstává)
Vedoucí kanceláře NS Kováčik
(čte): "Sľubujem, že budem verný
Republike československej a jej ľudovodemokratickému
zriadeniu. Budem zachovávať jej zákony a svoj
mandát vykonávať podľa najlepšieho
vedomia a svedomia na prospech ľudu a štátu."
Posl. František Štefánik (podávajúc
predsedovi ruku): Sľubujem.
Posl. ing. Herbert Ďurkovič (podávajúc
predsedovi ruku): Sľubujem.
Posl. Pavol Bučák (podávajúc
predsedovi ruku): Sľubujem (Shromáždění
usedá.)
Předseda: Tím je vyřízen první
bod pořadu schůze.
Přistoupíme k projednávání
druhého bodu dnešního pořadu, kterým
je:
2. Prohlášení vlády.
Prosím předsedu vlády s. Viliama Širokého,
aby se ujal slova.
Predseda vlády Viliam Široký (uvítaný
potleskom): Vážené Národné
zhromaždenie!
V poslednom čase došlo k tak významným
udalostiam v oblasti medzinárodnej politiky ako aj v oblasti
vnútorného vývinu, že vláda republiky
považuje za účelné a potrebné
zaujať k nim stanovisko a vytýčiť zásady
svojej politiky pre budúce obdobie.
Všetky tieto udalosti sú priamo i nepriamo spojené
s XX. sjazdom Komunistickej strany Sovietskeho sväzu. I tak
krátka doba, aká od jeho konania uplynula, plne
potvrdzuje prenikavý medzinárodný význam
tohto sjazdu. V znamení jeho výsledkov a záverov
pre našu vnútornú a zahraničnú
politiku prebiehala v dňoch 11.-15. júna t. r. celoštátna
konferencia Komunistickej strany Československa, ktorá
neobyčajne rozvinula iniciatívu a aktivitu nášho
pracujúceho ľudu pri uskutočňovaní
úloh našej výstavby, potvrdila správnosť
generálnej línie budovania socializmu v našej
vlasti, prerokovala smernice pre zostavenie druhého päťročného
plánu rozvoja národného hospodárstva
Československej republiky v rokoch 1956-1960 a schválila
celý rad opatrení na decentralizáciu riadenia
hospodárskej a kultúrnej výstavby a na zvýšenie
úrovne riadenia celého národného hospodárstva.
V medzinárodnej politike treba predovšetkým
vyzdvihnúť pre našu republiku nadmieru dôležitú
skutočnosť, že úsilie o zmiernenie medzinárodného
napätia úspešne pokračuje a zaznamenáva
nové, veľmi významné výsledky,
že sa neprestajne rozširujú politické,
hospodárske a kultúrne styky medzi štátmi
s rôznym spoločenským zriadením - pri
súčasnom prehlbovaní a upevňovaní
vzťahov medzi krajinami svetovej socialistickej sústavy.
S potešením môžeme konštatovať,
že myšlienka mierového spolunažívania
štátov bez ohľadu na ich hospodárske a
politické sústavy získava si nových
prívržencov i vo vládnúcich kruhoch
kapitalistických štátov.
Skutočnosť, že došlo k obratu v medzinárodnom
vývine, že došlo k zmierneniu medzinárodného
napätia, to je predovšetkým zásluha aktívnej
a húževnatej mierovej politiky Sovietskeho sväzu,
ktorý v spolupráci s ostatnými mierumilovnými
štátmi a národmi vynaložil nesmierne úsilie
pre zlepšenie vzťahov medzi národmi, pre vyriešenie
otvorených medzinárodných otázok,
ktorý mobilizoval všetky sily pre boj za mier, pre
izoláciu vojnychtivých kruhov. Úsilie, ktoré
najmä v poslednom približne jeden a pol roku vynaložil
Sovietsky sväz pre vec mieru a bezpečnosti vo svete,
je jedinečným príkladom cieľavedomého,
obetavého, principiálneho a pritom nanajvýš
pružného uskutočňovania leninských
zásad politiky mierového spolunažívania
medzi štátmi rôznych spoločenských
systémov. Príklad Sovietskeho sväzu a jeho
konkrétne výsledky inšpirujú aj ostatné
národy pre ešte húževnatejší
boj za znemožnenie novej vojny, za udržanie a upevnenie
mieru.
Bolo by, pravda, veľkou chybou domnievať sa, že
všetko je už vyhrané, že nebezpečenstvo
vojny už nehrozí. Vojnychtivé kruhy na Západe
sa nemálo pokúšajú zvrátiť
medzinárodný vývin a rozdúchať
studenú vojnu a domnievajú sa, že po XX. sjazde
Komunistickej strany Sovietskeho sväzu v súvislosti
s prekonávaním škodlivých dôsledkov
kultu Stalinovej osobnosti prišla pre nich vhodná
chvíľa pre posilnenie ich podvratnej činnosti
v ľudovodemokratických štátoch. Imperialisti
by chceli zvrátiť socialistický vývin
týchto štátov. Samotné New York Times
priznávajú: "Naším počiatočným
cieľom je narušiť východný blok."
Áno, o to im ide! Vraziť klin predovšetkým
medzi Sovietsky sväz a ľudovodemokratické štáty,
aby oslabili vec socializmu a mieru a mohli tak uskutočniť
svoje temné plány proti národom. Všetky
tieto a podobné plány a snahy sú však
vopred odsúdené na stroskotanie. Pokusy imperialistickej
reakcie rozdeliť tábor socializmu, tak isto ako pokusy
vyvolať v súvislosti s odhaleniami XX. sjazdu Komunistickej
strany Sovietskeho sväzu zmätok v radoch mierového
a medzinárodného robotníckeho hnutia, skončia
sa naprostým neúspechom. Nielen to. Ešte lepšie
ukážu národom pravú tvár imperializmu
a naučia ich náležitej bdelosti pred ich plánmi.
Niet pochýb o tom, že historické uznesenia
XX. sjazdu KSSS prinesú ďalšie značné
upevnenie jednoty a sily svetovej socialistickej sústavy,
upevnenie celého mierového pásma, upevnia
a prehĺbia súdržnosť a solidaritu robotníckych
strán.