Pondělí 21. března 1955

Plán vytyčuje úkoly pro rozšíření a zlepšení služeb ve zdravotnictví a v kulturně osvětovém zařízení.

Podstatně se zvyšuje výstavba škol, mateřských školek a jeslí. Značně rostou úkoly zahraničního obchodu v dovozu surovin i spotřebního zboží. Ke krytí dovozu zajišťuje plán potřebné vývozní fondy. V tomto směru má významné úkoly především ministerstvo strojírenství.

Hlavním zdrojem růstu našeho bohatství je produktivita práce a přísná hospodárnost. Růst národního důchodu bude v r. 1955 zajišťován zvýšením produktivity práce, jakož i podstatným snížením vlastních nákladů v průmyslu i v ostatních odvětvích národního hospodářství.

Hlavním prostředkem k zvyšování produktivity práce musí být soustavný rozvoj a zavádění nové techniky do všech odvětví národního hospodářství.

Plán technického rozvoje na rok 1955 zajišťuje podstatný růst techniky v zemědělství, ve stavebnictví a důlních provozech, rozšíření automatisace v elektrárnách, v chemickém průmyslu, zavádění pokrokových technologických procesů v hutnictví, ve strojírenství a v ostatních odvětvích.

K nejdůležitějším úkolům plánu na r. 1955 patří zajištění rychlejšího růstu produktivity práce než průměrných výdělků. Politika strany a vlády směřuje ke zvyšování životní úrovně především cestou snižování cen.

Výbory NS zvlášť ostře kritisovaly liknavý postoj všech hospodářských ministerstev k otázkám hospodárnosti, snižování vlastních nákladů a zvyšování produktivity práce.

Četní poslanci ze svých zkušeností na pracovištích poukazovali na nedostatky řídící práce nadřazených složek, na časté změny výrobních programů, které nebyly doprovázeny změnami v materiálně technickém zásobování a ve finančním plánu. Poukazovali na nedostatečnou péči na některých závodech o pracujícího člověka, což se projevilo ve větší úrazovosti, kritisovali plýtvání materiálem a vysokou zmetkovitost. Poslanci kritisovali nerovnoměrné plnění plánu, kdy po malých úkolech v prvních týdnech každého čtvrtletí dochází ke konci kvartálu ke šturmovštině, která zvětšuje intensitu práce, vede k nedělním směnám a přesčasové práci vůbec a přispívá tím ke zvyšování vlastních nákladů výroby. Zejména bylo poukazováno na to, že po vysokých úkolech ke konci roku dochází na začátku příštího plánovacího roku k podstatnému snížení úkolů, což vede k potížím v pracovních silách, dezorganisuje výrobu a brání v zavádění nové technologie a pokrokových pracovních metod.

Poslanci žádali větší péči o novátory a vynálezce a zdůraznili, aby ministerstva věnovala daleko větší pozornost zavádění vynálezů, nových výrobních postupů a zlepšovacích návrhů do svých závodů a neponechávala tuto starost pouze zlepšovatelům a vynálezcům.

V rozpravě byla vyzvednuta důležitost mistrů a středně technických kádrů pro naše hospodářství.

Bylo poukazováno na to, že se nepostupuje dosti důrazně proti obcházení státního katalogu práce a trpí se černé mzdy.

V řadě závodů vysoko překračují výkonové normy. Přesto se ministerstva ani vedoucí podniků nestarají o to, aby takové zastaralé výkonové i spotřební normy, které již neodpovídají nové technice v našich závodech, pokrokovým pracovním metodám a vysoké kvalifikaci našich pracujících, byly nahrazeny normami progresivními, opřenými o zkušenosti a výsledky nejlepších pracovníků.

Velmi podstatným zdrojem úspor jsou režijní náklady, které v řadě odvětví dosahují naprosto neúměrné výše. Plán předpokládá proto jejich snížení.

Zbytečné úřadování se stává otázkou celostátní. Rozsah administrativního aparátu se stále zvětšuje a stává se pro nás neúnosným břemenem. I v tomto směru musíme učinit vážný krok k nápravě. Předpokladem pro to je zjednodušení naší administrativy. Bylo správně poukázáno na to, že nelze na jedné straně vytyčovat úkoly snížení počtu administrativních pracovníků, ale na druhé straně zavalovat podniky a závody přívalem hlášení, výkazů, formulářů, ukazatelů a všelijakých oběžníků, vyrobených podle byrokratického šimla.

Snižováním rozsahu administrativního aparátu docílíme nejen úspory na mzdách a na věcných výdajích, nýbrž vytvoříme tím zároveň podmínky pro živé a operativní metody řízení našeho hospodářství. To vyžaduje ovšem od pracovníků státního a podnikového aparátu vysokou kvalifikaci politickou i odbornou znalost problému, schopnost rozhodování.

V našem národním hospodářství jsou ještě veliké reservy. Je třeba jen podchytit iniciativu pracujících a převychovat takové pracovníky, kteří vidí splnění svého úkolu v tom, že vše vybilancovali, naplánovali a nahlásili.

Takové pracovníky vtipně zesměšnil Majakovskij slovy:

"Že bychom kupředu hledět měli?!

Seď, dokud oběžníky nepřišly.

Nu, řekněte, proč bychom přemýšleli,

když přece vedení přemýšlí."

Boj za vyšší hospodárnost, to není kampaň, to není dočasné opatření. Hospodárnost je socialistická metoda hospodaření. Směřuje k tomu, aby byl šetřen a rozmnožován národní majetek a bohatství všeho lidu pro další rozmach blahobytu a kultury, pro další rozkvět naší vlasti. Zachovávat nejpřísnější hospodárnost ve vynakládání státních zdrojů a prostředků na každém úseku práce, odstraňovat nedostatky, uplatňovat pokrokové pracovní metody, směleji využívat dalších a dalších reserv v našem hospodářství, to je čestnou úlohou a vlasteneckou povinností každého, ať stojí na kterémkoliv místě, ať pracuje kdekoliv.

Jedním z nejdůležitějších nástrojů snižování vlastních nákladů a růstu produktivity práce je důsledné zavádění chozrasčotu na závodech. Chozrasčot je metodou řízení státních socialistických podniků. Je nástrojem k odhalování a využívání skrytých reserv pro zjednodušování a zhospodárňování výroby, a tím pro stále dokonalejší uspokojování potřeb společnosti. Chozrasčot vytváří předpoklady pro neustálý rozvoj iniciativy pracujících v boji za hospodárnost, poněvadž umožňuje materiální zainteresovanost pracujících. Máme-li plnit zvýšené úkoly plánu na rok 1955, musíme daleko důrazněji přistoupit k zavádění chozrasčotu do našich podniků. Proto se nemůžeme spokojit - a v rozpravě to bylo velmi silně kritisováno - s dosavadní praxí některých ministerstev, která teprve v roce 1955 plánují přípravu zavádění chozrasčotu. Tato příprava spočívá převážně v tom, že se vydá několik fermanů o chozrasčotu. Zavádění chozrasčotu nelze však chápat pouze jako jednorázový akt, vydání některých směrnic a nařízení zavádění. Zavádění chozrasčotu je soustavný proces, v němž se řídící hospodářští pracovníci i široké masy pracujících učí využívat všech ekonomických pák, vyplývajících z ekonomických zákonů socialismu. Významnou úlohu v uplatňování podnikového chozrasčotu hraje kontrola korunou. Proto je třeba zesílit tuto kontrolu a zvýšit úlohu finančních orgánů při zavádění podnikového a vnitropodnikového chozrasčotu do práce všech podniků.

Strana a vláda věnovaly státnímu národohospodářskému plánu na rok 1955 velikou pozornost. Plán je ve svých základních proporcích dobře uvážen a i když vyžaduje vyřešit některé složité úkoly, je to plán odůvodněný a reálný. Nyní je třeba tento plán uvést v život. To vyžaduje, aby se za jeho plnění postavili dělníci, mistři, technici a ostatní pracovníci na závodech, podnicích a ministerstvech. Je nutno rozpracovat plán na každé pracoviště a vytvořit tak předpoklady pro plné uplatnění široké tvůrčí iniciativy pracujících v socialistickém soutěžení. Proto je třeba věnovat mimořádnou pozornost rozpracování státního plánu do technickoprůmyslových a finančních plánů podniků a zabezpečit jej odpovědným plněním technickoorganisačních opatření.

Zákon o státním národohospodářském plánu na rok 1955 není obyčejnou zákonnou normou. Je to zákon, za nímž stojí práce, chléb, šťastné domovy pracujících, další rozkvět naší vlasti a posila všeho mírumilovného lidstva.

Proto tento zákon nemůže být plněn pouze z pocitu zákonné odpovědnosti. K tomu je třeba více. K tomu je třeba lásky k vlasti, politické a mravní odpovědnosti k velikým cílům výstavby socialismu u nás a k upevnění trvalého míru na celém světě.

Tyto vlastnosti náš lid má. Proto rok 1955, rok X. výročí osvobození naší vlasti slavnou sovětskou armádou, bude i rokem nových úspěchů v boji za vítězství naší spravedlivé věci.

Výbor ústavně právní a výbor rozpočtový a hospodářský projednaly vládní návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1955 tisk č. 8 ve svých schůzích ve dnech 14. a 16. března 1955 a doručují jej jednomyslně se změnou v uvozovací formuli, uvedenou ve zprávě výborové tisk 19, Národnímu shromáždění ke schválení. (Potlesk).

Místopředseda Fiala: K projevu se přihlásil ministr - předseda Státního úřadu plánovacího ing. Otakar Šimůnek.

Ministr-předseda SÚP ing. Otakar Šimůnek (uvítán potleskem): Soudruhu presidente, slavné Národní shromáždění!

Návrh zákona o státním plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1955, který dnes projednáváme, vychází ze směrnic X. sjezdu Komunistické strany Československa.

X. sjezd Komunistické strany Československa stanovil úkol, zabezpečit na podkladě neustálého růstu produktivity práce a snižování vlastních nákladů další růst průmyslové a zemědělské výroby, který by byl v souladu se zákonem proporcionálního rozvoje národního hospodářství, zajišťoval růst životní úrovně a ostatní potřeby společnosti. Zvláštní důraz položil X. sjezd v té souvislosti na rozvoj těžby paliv, rud a výroby elektrické energie a na podstatné zvýšení zemědělské výroby.

Tato linie vycházela z výsledků prvého pětiletého plánu, z velkého rozvoje výrobních sil, kterého jsme v první pětiletce docílili, ale též ze zhodnocení nedostatků v rozvoji národního hospodářství vzniklých v minulých letech.

Díky tomu, že jsme prováděli politiku přednostního rozvoje těžkého průmyslu jako základu rozvoje celého národního hospodářství, dokázali jsme podstatně zvýšit hmotnou a kulturní úroveň obyvatelstva a upevnit obranyschopnost naší země.

Přitom při veškeré své práci jsme se opírali o velkou pomoc Sovětského svazu a o vzájemnou a nezištnou spolupráci se všemi zeměmi tábora míru.

Hlavní výsledky rozvoje národního hospodářství

v roce 1954.

V uplynulém roce jsme dosáhli především podstatného zvýšení životní úrovně. Zvýšily se příjmy městského i venkovského obyvatelstva, snížením cen v roce 1954 získalo obyvatelstvo 5,9 mld Kčs. Osobní spotřeba vzrostla proti roku 1953 o 16 %, t. j. podstatně rychleji než v předchozích letech. Růst spotřeby se projevil především u kvalitnějších druhů zboží.

V uplynulém roce se ve srovnání s rokem 1953 zvýšil prodej cukru o 19 %, rýže o 112 %, pečiva o 11 %, másla o 29 %, masových konserv o 34 %, vajec o 21 % a prodej kávy o 56 %.

V r. 1954 se proti předešlému roku podstatně zvýšil především prodej průmyslového spotřebního zboží, rozšířen a zkvalitněn jeho sortiment. Z průmyslového zboží stoupl zejména prodej vlněných tkanin o 51 %, bavlněných o 17 %, lněných o 21 %, kožené obuvi o 15 %. mýdla o 25 %, rozhlasových přijimačů o 114 % a prodej jízdních kol o 28 %. Výběr spotřebního zboží byl obohacen o nové druhy výrobků jako jsou televisory, radiopřijimače, smaltované a hliníkové nádobí, nové druhy látek a textilního zboží.

Zvýšila se též společenská spotřeba: vzrostly náklady věnované na zdravotnictví, na kulturní a školský rozvoj.

Ve vládním prohlášení ze září 1953 a v zákonu o státním plánu na rok 1954 se nám však nejednalo jen o to zvýšit životní úroveň v roce 1954, nýbrž vytvářet též předpoklady pro další, systematický a trvalý růst životní úrovně. Proto kladla vláda takový důraz na rozvoj palivové, energetické a rudné základny a na rozvoj zemědělství. I v tomto směru jsme docílili v r. 1954 určitých úspěchů.

V těžkém průmyslu se zvýšila zejména těžba uhlí a výroba elektřiny. Tím bylo do určité míry zmírněno zaostávání těchto odvětví za potřebami ostatního národního hospodářství. Těžba kamenného uhlí vzrostla ve srovnání s r. 1953 o 6 %, hnědého uhlí o 10 % a lignitu o 13 %. Zásobování národního hospodářství palivy se proti dřívějším letům zlepšilo. Výroba elektrické energie stoupla o 10 % a její přírůstek se tak proti roku 1953 zdvojnásobil.

Za významný úspěch v minulém roce nutno považovat také to, že bylo dosaženo obratu v zajišťování zemědělské výroby materiálními prostředky. Tak na příklad celkový objem investic do zemědělství, zaměřený zejména na výstavbu zemědělských budov, strojně traktorových stanic a na mechanisaci namáhavých zemědělských prací, se zvýšil ve srovnání s rokem 1953 téměř dvojnásobně. Stavy traktorů se zvýšily o 16 %, počet pásových traktorů o 38 %, kombajnů na obilí o 62 %, rozmetadel chlévské mrvy o 58 %, stav secích strojů se zvýšil o 55 %.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP