14. zasadnutie SNR dňa 10. februára 1950.

45

slovenského národa, československého
pracujícího lidu. Zlomení moci kapitalis-
mu a počátek budování socialismu v na-
ší vlasti má však také velký význam me-
zinárodní; přineslo další oslabení tábora
imperialismu a reakce a posílení tábora
socialismu a pokroku, vedeného první ze-
mí, jejíž proletariát již likvidoval kapita-
lismus a vybudoval socialismus, Sovět-
ským svazem. Za necelých pět let od osvo-
bození, zejména však od vítězného února
1948 jsme ušli - bez jakýchkoliv pochyb-
ností - značný kus na naší cestě k socia-
lismu. Vykonali jsme velmi mnoho ve vý-
stavbě socialistické společnosti.

První naší velkou zkušeností z revo-
lučních přeměn po roce 1945 je, že se opět
potvrdila správnost všech thesí leninsko-
stalinského učení o národnostní otázce, zej-
ména té, že jedině za podmínky svržení ka-
pitalismu je možno vyřešit otázku národ-
nostní, otázku spolužiti dvou národů na ne-
stejném vývojovém stupni v jednom štátě.

Spolužití dvou národů za kapitalismu,
který dosáhl stadia imperialismu, je mož-
né jedině na základě vztahů nadvlády a po-
roby. Zádně "procentuální zastoupení"
v buržoásním parlamentu, žádná »ústavně
zaručená ochrana menšiny«, žádná »kul-
turní autonomie« nemůže vyřešit národ-
nostní problémy v imperialistických stá-
tech jinak, než k spokojenosti imperiali-
stických skupin vládnoucího národa. Ná-
rodnostní útlak je jednou z forem útlaku
třídního; národností útlak nemůže býti
odstraněn jinak, než odstraněním útlaku
třídního, než svržením panství kapitalis-
mu a jiných vykořisťovatelských tříd.

Dělnická třída Československa, nejpo-
krokovější to třída našich národů, si ještě
za předmnichovské Republiky uvědomila,
že národnostní otázka v naší zemi - kon-
krétně poměr Cechů a Slováků - se ne-
dá redukovat jen na otázku ústavní, že se
nedá zakryt fikcí »jednotného českoslo-
venského národa«, ale že národnostní otáz-
ka je neodlučitelná od všeobecně otázky so-
cialistické revoluce, od revolučního od-
straněni kapitalismu. Dnes je dělnická
třída našich národů stejně jasné, že národ-
nostní otázku není možno odloučit od bu-
dováni socialismu, od plánovitého a ne-
ustálého rozvíjení výrobních síl v celé ze-
mi, to jest především od rozvoje výrob-
ních síl v té části země, ktorá za kapita-
lismu ve svém ekonomickém vývoji za-
ostala.

Mezi Čechy a Slováky neexistovalo ni-
kdy nějaké tak zvané »odveké« nepřátelství.

Právě naopak, jazyková, kulturní a psy-
chická blízkost, silně vyvinutě slovanské
cítění a vědomí osudové spolunaležitosti
obou národů byly a jsou mocným a jed-
notícím činitelem. A přece za podmínek
buržoasně demokratické předmnichovské
Republiky byla zde řada diferenci. Tyto
diference byly nevyhnutelností třídní spo-
lečnosti a společenských výrobních vztahů
nadvlády a poroby. Kapitalistické a jiné
vykořisťovatelské třídy tyto diference vy-
volaly, uměle rozdmýchávaly a zveličovaly.
Činily tak proto, aby si tak nad nejednot-
nými národy, nad navzájem si nedůvěřu-
jícími masami mohly udržet své panství,
aby nad nimi mohly upevnit a zesílit svoji
nadvládu. Mnichov je jedním z posled-
ních velkých poučení pro všechny, kteří
se při posuzování a řešení národnostní

otázky neřídi leninsko-stalinským učením.

V cárském Rusku existovalo prý také
t. zv. »odveké« nepřátelství mezi Turky a
Armény, Armény a Azerbejdžany a celou
řadou jiných národů. A v Sovětském sva-
zu, kde není místo pro třídní, a tedy i ná-
rodnostní vykořisťování, se jasně ukázalo,
že tato »odvěká« nepřátelství mohou být
zlikvidována a že byla zlikvidována. V dů-
sledku uskutečňováni leninsko-stalinské
národnostní politiky byl tak zvaný "sys-
tém diferencí" mezi jednotlivými národy
nahrazen systémem vzájemné rovnosti a
soudružské spolupráce. Dnes jsou národy
Sovětského svazu spojeny silnými pouty
sovětského vlastenectví a proletářského
internacionalismu, který je zásadně proti-
kladný buržoasnímu nacionalismu a impe-
rialisty hlásanému kosmopolitismu.

Řídíce se učením Lenina a Stalina, ří-
díce se příkladem Sovětského svazu, který
úspěšně vyřešil komplikované problémy
spolužití národů na různých vývojových
stupních ve společném státě, docílili jsme
v naší vlasti za krátkou dobu od osvobo-
zení přátelský vztah mezi slovenským a
českým národem, přátelskou spolupráci
obou našich národů na základě zásady
"rovný s rovným". Zejména v době od
února 1948 podařilo se nám docílit to, čeho
se nedocílilo za dvacet let předmnichov-
ské buržoasní Republiky, čeho se za pan-
ství buržoasie nedalo docílit vůbec.

Leninsko-stalinské učení o národnostní
otázce se neuspokojuje s pouhým formál-
ním dekorováním o rovnoprávnosti ma-
lých i velkých národů, pokročilejších a za-
ostalejších. Poukazuje, že takovéto dekla-

rování rovnosti bylo by pouhou frází,

46 14. zasadnutie SNR dňa 10. februára 1950.

kdyby se nevytvořily materiální předpo-
klady a základy této rovnosti. Přikazuje,
že národy, které v sociálně ekonomickém
vývoji pokročily, musí pomáhat národům,
které vinou kapitalismu a jemu předchá-
zejících třídních formácí ve svém vývoji
zaostaly.

A Slovensko zaostalo za českými země-
mi v důsledku nerovnoměrnosti vývoje
kapitalismu asi o dvě až tři generace. Slo-
vensko nastoupilo cestu kapitalistického
vývoje až koncem 19. století, kdy již ku
příkladu české země začaty nabývati pře-
vážně průmyslový charakter. Přitom bu-
dováni průmyslu probíhalo na Slovensku
značně pomalejí, než v českých zemích.
Ani po osvobozeni v roce 1918 nenastal
na Slovensku rozvoj průmyslu; úzky rámec
kapitalistických výrobních vztahů rozvoj
průmyslu znemožňoval. Slovensko se mělo
stát - a stávalo se i - »zemědělským do-
plňkem českých zemí«, výhodným odby-
tištěm výrobků průmyslu českých zemí a
zdrojem levných pracovných sil. Samo-
zřejmým důsledkem petrifikace zaostalé
ekonomické struktury Slovenska bylo, že
Slovensko ani v hospodářském, ani v so-
ciálním a ani v kulturním ohledu nedo-
honilo za celou dobu předmnichovské Re-
publiky pokročilejší české kraje. Samo-
zřejmým důsledkem této politiky bylo, že
poměr česko-slovenský stával se napjatým.
Diference, které z takovéhoto »řešení« eko-
nomických a sociálních problémů Sloven-
ska v novém státu nutně vyplývaly, vy-
užila jak domácí, tak i zahraniční reakce -
sledující svůj úzky třídní zájem - využila
ho k zeslabení jednoty státu, k jeho roz-
bíjení a nakonec k jeho uvržení do pod-
ručí fašismu.

Základní změna v této politice vůči
Slovensku byla uskutečněná až po zlomeni
hospodářské a politické moci buržoasie a
jiných vykořisťovatelských a tříd naši vlasti.
Až když hlavni posice hospodářské a poli-
tické moci naší vlasti ovládl pracující lid,
vedený dělnickou třídou a Komunistickou
stranou, bylo možno začít s radikálním od-
straňováním sociální a kulturní zaostalosti
Slovenska, bylo možno řešit národnostní
problém naší vlasti na leninsko-stalinském
podkladě.

Aby Slovensko bylo přivedeno na vyšší
úroveň hospodářskou, sociální a kulturní,
začala vláda, vedená svým tehdejším před-
sedou, dnešním presitentem Republiku Kle-
mentem Gottwaldem, věrným žákem Leni-
na a Stalina, ihneď, jak to okolnosti do-
volovaly, budovat základy rozvoje výrob-

ních sil na Slovensku. Hlavním článkem
této politiky přivádění Slovenska na vyšší
úroveň se stala socialistická industrialisace
slovenského národního hospodářství. Čes-
koslovenské dělnické třídě a Komunistické
straně bylo vždy jasné, že Slovensko ne-
může být přivedeno na úroveň, dosaženou
již v českých krajích, jestliže se zde ne-
vybuduje moderní a mohutný průmysl.
Jedině industrialisace Slovenska je tím
prostředkem, kterým může byť zlikvido-
vána dřívější chronická nezaměstnanost na
Slovensku, přesahující i obvyklá měřítka
kapitalismu, vylidňování celých oblastí
Slovenska vystěhovaleckým a velmi nízká
životni úroveň a v důsledku toho i kul-
turní úroveň širokých mas slovenského
lidu. Proto industrialisace Slovenska se
stala jedním z prvních úkolů celé česko-
slovenské dělnické třídy, celého českoslo-
venského pracujícího lidu.

Už dvouletý plán, který byl v celostát-
ním měřítku jen plánem obnovy a rekon-
strukce našeho hospodářství, vá kou a o-
kupací těžce postiženého, byl v slovenském
měřítku plánem s vyššími a dalšími cíly
a úkoly; položil základy strukturální pře-
stavby slovenského hospodářství, započe-
tím plánovité industrialisace země.

Pětiletý plán, který je i v celostátním
měřítku plánem výstavby a přestavby
národního hospodářství, stanoví další úkoly
rozvoje slovenského hospodářství, vyšší
než v českých krajích a stanoví urýchle-
né pokračování v industrialisaci Sloven-
ska.

Jedním z úkolů pětiletého plánu je
přestavba našeho hospodářství a rozvoj
výrobních sil země tak, aby se vyrovnaly
oblastní rozdíly co do intensity výrobních
síl a co do sociální a kulturní vyspělosti
jejich obyvatelů. V Čechách máme také
hospodářsky zaostalé oblasti: jsou to Čes-
komoravská vysočina, jižní Čechy, Podbrd-
sko, Sedlčansko a jiné. Je však přece jen
rozdíl mezi přiváděním těchto oblastí na
vyšší úroveň a přiváděním Slovenska, kte-
ré jako celek je oblastí hospodářsky sla-
bou - na vyšší úroveň. Na Slovensku se
přitom a tímto zároveň řeší otázka národ-
nostní, poměr mezi Čechy a Slováky.

Budovatelské úspěchy, kterých jsme
dosáhli ve dvouletce a v prvním roce pěti-
letky, umožnily, že souborný plán Sloven-
ska na rok 1950 si může vytýčiť za úkol ta-
kové plánované zvýšení průmyslové výro-
by, že tato po prvé v slovenských ději-
nách, převýší hodnotu výroby zemědělské.
Na začátku dvouletky byla na Slovensku

14. zasadnutie SNR dňa 10. februára 1950.

47

průmyslová výroba k výrobě zemědělské
v poměru asi 45: 55 a v nynějším roce bude
hodnota výroby průmyslové s hodnotou vý-
roby zemědělské v poměru 52: 48.

Ukazatelé souborného plánu Slovenska
na rok 1950 umožňují nám konstatovat, že
Slovensko se stává ze země převážně
agrární zemí zemědělsko-průmyslovou.
Při tom ovšem zemědělská výroba nijak
neklesá, ba naopak, například proti roku
předcházejíc mu stoupá asi o jednu sed-
minu. Změna v prospěch průmyslu je
dosažena ještě rychlejším vzestupem prů-
myslové výroby. Tento ukazatel je jedním
z nejvýznačnějších dokladů našich úspě-
chů v řešení národnostní otázky leninsko-
stalinskou methodou, je jedním z nejvý-
značnějších dokladů, že na naší cestě k so-
cialismu postupujeme vpřed.

Socialistická industrialisace Slovenska
provádí se na rozdíl od industrialisace so-
větské za podstatně příznivých okolnosti.
Sovětský svaz budoval svůj průmysl za
kapitalistického obklíčení. Nemohl se opí-
rat o již vybudovaná těžká odvětví prů-
myslu, nebot tato v dostatečném měřítku
neměl. Při industrialisaci Slovenska, kterou
provádíme stalinskou methodou, to je pře-
devším budováním energetické základny
a těžkých odvětvi průmyslu, nejsem v pod-
mínkách kapitalistického obklíčení. Naopak,
při industrialisaci Slovenska, jako vůbec
při přestavbě a výstavbě československého
hospodářství v pětiletém plánu můžeme se
opírat o pomoc a ochranu Sovětského sva-
zu a o přátelskou spolupráci se státy lidové
demokracie, sdruženými v Radě hospodář-
ské spolupráce.

Při své industrialisaci nemusí se Slo-
vensko spoléhat jenom na své vlas'ní síly.
Může se opírat o vyspělý těžký průmysl
českých krajů, o jeho velké výrobní fon-
dy, o jeho vyspělé technicko-inženýrske
i dělnické kádry.

Tyto zvlášť příznivé okolnosti umožňu-
jí, že industrialisace Slovenska může jit
neobyčejně rychlým tempem, že může do-
clit ohromného pokroku, a to bez toho, že
by budování průmyslu šlo nějak význam-
něji na úkor osobní i sociální spotřeby slo-
venského pracujícího lidu; ba naopak, uka-
zatelé souborného plánu Slovenska na rok
1950 dokazují, že přes dalekosáhlé inves-
tice do základních fondů spotřeba na Slo-
vensku nepřetržitě vzrůstá.

Skutečnost, že závody v českých kra-
jích dodávají strojové zařízení pro závody
na Slovensku a že poskytují všechnu mož-
nou technickou a organisační pomoc, dále

skutečnost, že z českého pohraničí byly již
během dvouletky přemístěny mnohé vý-
znamné průmyslová závody, popřípadě je-
jich strojní zařízení, jako i skutečnost, že
v slovenském hospodářství provádíme tak
velké rozvojové investice, které přesahují
rámec možnosti Slovenska samotného, je
názorným příkladem řešení národnostní
otázky, jak ji může provádět jedině děl-
nická třída, ovládající všechny klíčové po-
sice hospodářské a politické moci.

Jak již konstatoval pověřenec - před-
seda Slovenského plánovacího úřadu Dr.
Julo Bránik, je rok 1950 jedním z nejvý-
značnějších roků industrialisace Sloven-
ska, je rozhodujíc m rokem výstavby no-
vého průmyslu na Slovensku v pětiletce.

Mimořádně velké úkoly, které v tomto
roce musíme splnit, staví nás před nevyh-
nutelnost vyřešit řadu vážnych problémů
a odstranit řadu značných překážek, které
se vyskytují na naší cestě budování socia-
lismu.

Je skutečností, že mnohé problémy
jsme od roku 1945 již s úspěchem vyřešili.
Na řešení ostatních jsme již začali praco-
vat. Po osvobození, hlavně však po vítěz-
ném únoru 1948, jsme vytvořili hlavní po-
litické, ekonomické a organisační předpo-
klady, aby i ostatní nedořešené problémy
byly zlikidovány. Nesmíme si ovšem dělat
iluse, že to půjde snadno. Bude třeba vy-
naložit ještě mnoho práce a to tvrdé i
drobné a soustavné práce, stranických, od-
borářských i státních orgánů, než tyto pro-
blémy zprovodíme ze světa.

Problémy a otázky, které musíme ne-
vyhnutelně vyřešit, můžeme zhruba roz-
dělit do dvou skupin. Do první skupiny
patří takové problémy, které bude možno
a nutno vyřešit ve vnitro-slovenském rám-
ci. Do druhé skupiny patří problémy, kde
bude třeba Slovensku poskytnout pomoc
z českých krajů, kde slovenskému pracu-
jícímu lidu bude muset vypomoci pracující
lid český.

V první řadě jde o problém zvyšování
produktivity práce.

Souborný plán Slovenska ukazuje, že
v slovenském průmyslu byly odhaleny ne-
bývalé možnosti vzrůstu produktivity prá-
ce. Jde zde konkrétně o čtyřnásobek toho,
co bylo původně přednokládáno. Z úkolů
zvýšení slovenské průmyslové produkce
v pětiletce o 75% a z úkolů zvýšení počtu
zaměstnanců v slovenském průmyslu v pě-
tiletce o 50% vyplývá, že produktivita
práce v slovenském průmyslu se má do
roku 1953 zvýšit zhruba o 16%. To zná-

48 14. zasadnutie SNR dňa 10. februára 1950.

mená, že ročně má vzrůst produktivita prá-
ce zhruba o 3%. Souborný plán Slovenska
na rok 1950 určuje, že v tomto jediném
roce má se zvýšit produktivita práce v slo-
venském průmyslu o 11. 2%. Možnost to-
hoto zvýšení produktivity práce zde je.
Nyní půjde o to, přeměnit tuto možnost
ve skutečnost.

Rozmach údernického hnuti, socialis-
tického soutěženi a silný vzrůst politického
třídního uvědomění slovenské dělnické
třídy nás opravňuje k naději, že tato mož-
nost bude opravdu přeměněna ve skuteč-
nost. Bude však potřebné, abychom inten-
sivněji pokračovali v opatřeních k zamezo-
vání přetahování pracovníků z oborů do
odborů, ze závodů do závodů. Bude po-
třebné, abychom intensivněji bojovali proti
absenci a fluktuaci. Bude potřebné, aby se
ještě dále upevňovala - na Slovensku již
bez tak dost vysoká pracovní disciplina.

Problém zvyšování produktivity práce
stojí ještě vážněji než v průmyslu v slo-
venském zemědělství. Problém zvyšování
zemědělské produkce na základě zvyšo-
vání produktivity práce je na Slovensku
palčivější proto, že tu rychle roste prů-
mysl. V důsledku zvýšení životní úrovně
pracujícího rolnictva po provedení pozem-
kové reformy, jakož i v důsledku vzrůstu
životní úrovně neustále se zvětšující děl-
nické třídy pozměnilo se Slovensko ze
země zemědělských přebytků v zemí, která
při současném stavu zemědělské produkce
by téměř nestačila krýt zvýšené nároky
spotřeby. Rozpor mezi rychlým vzrůstem
průmyslu a zaostalým zemědělstvím s ma-
lou tržní kapacitou stal by se při zanedbá-
vání řešení tohoto problému brzdou dal-
šího rozvoje celého národního hospodář-
ství.

Zvýšení produktivity zemědělské práce
je možné jenom na základě rozšiřování a
upevňování nových společenských vyšších
výrobních forem, zejména cestou jednot-
ných rolnických družstev. Jen na základě
dalšího budováni jednotných rolnických
družstev a zesilování státních statků bude
možno mobilisovat všechny zdroje sloven-
ského zemědělství k splnění hlavního úko-
lu zemědělského plánu, to jest k zvýšeni
produkce o 17. 7%, v tom produkce živo-
čišné o 41. 9% oproti předchozímu roku.
Jedině tímto způsobem bude možno krýt
roztoucí potřebu stále stoupajícího počtu
dělníků a dále bude možno zlepšovat zá-
sobováni slovenského obyvatelstva vůbec.

Uvědomělost slovenského pracujícího
rolnictva, počínající třídní diferenciace na

venkově, výsledky kontraktace, postup
k společnému obhospodařování půdy a
vzrůst počtu jednotných rolnických druž-
stev nás opravňuji k naději, že i tento pro-
blém bude v slovenském zemědělství
správně řešen. Dělnická třída v českých
krajích dodává v stále vzrůstajícím počtu
traktory a jiné mechanisační zařízení na
slovenskou vesnici. Tak spolupomáhá vy-
tvářet předpoklady socialismu na sloven-
ském venkově.

Tyto problémy zvyšování produktivity
práce se projevují samozřejmě i ve slo-
venském stavebnictví a v ostatních výrob-
ních úsecích. Těžiště jejich řešeni spočívá
na Slovensku; vyřešeny musejí býti slo-
venskými orgány.

Druhým, stejně závažným problémem
plánu na rok 1950 je problém mobilisace
pracujících a správného organisování včle-
ňování neproduktivně nebo neúplně za-
městnaných do produktivní práce. Kon-
krétně zde jde především o plánovité za-
jištění průmyslu kádry pracujících, pře-
bytečnými v zemědělství.

Je nesporné, že na Slovensku jsou
ještě - zejména v zemědělství - reservy
pracovních sil. Ze šesti slovenských krajů
je co do pracovních sil pět přebytkových.
Půjde nyní o to, tyto reservy správně pod-
chytit a usměrnit do průmyslu. Postup ze-
mědělství na společensky a tím i technic-
ky vyšší výrobní formy uvolní další re-
servy. Nábor pracujících pro průmysl mu-
sí být správně organisován a účinný. To
je také úkol, ktorý mohou a musí vyřešit
slovenské orgány samy.

Slovenšti pracující vypomohli a vypo-
máhají odstranit nedostatek pracujících
v českých krajích. Pomoc českému hospo-
dářství je pomocí celému československé-
mu hospodářství i pomocí hospodářství
slovenskému. To musí býti jasné. Bez slo-
venských pracujících v českých krajích by
se nebyly daly ani vyřešit úkoly těchto
krajů vzhledem na Slovensko. Bez slo-
venských pracujících by po odchodu Něm-
ců nebylo možné tak rychle roztočit český
průmysl na plné obrátky. To znamená, že
ten by nebyl mohl ani produkovat ty
strojně investiční statky, které slovenské
hospodářství nezbytně v industrialisaci po-
třebuje.

Nesmíme zapomínat, že přes velký po-
krok industrialisace neposkytuje ještě slo-
venský průmysl dostatek pracovních pří-
ležitostí pro všechno obyvatelstvo. Tato
doba přijde - a to v dohledné budouc-
nosti - zatím ovšem tady ještě není. Je

14. zasadnutie SNR dňa 10. februára 1950.

49

v zájmu celé Republiky a Slovenska
zvláště, aby přebytečné pracovní síly ne-
zůstaly nevyužity. Je v zájmu celé Repu-
bliky a Slovenska zvláště, aby se z těchto
zemědělců stali průmysloví dělníci, aby se
co nejdříve přeškolili a zaškolili. Český
průmysl, hlavně strojírenský, baně a hutě,
skýtá zde velké příležitosti.

Otázku mobilisace pracovních sil a
správného využití pracovních sil nutno ře-
šit ovšem také jinak, než přesunem pra-
cujících ze Slovenska do českých krajů,
než budování nových závodů na Slo-
vensku.

Nutno ji řešit i vhodným přesunem vý-
robních programů, který třeba provést
v právě probíhající akci očisťování a kon-
centrace výrobních programů průmyslu.

Mobilisace kádrů nekvalifikovaných a
středně kvalifikovaných pracujících je
opět problémem vnitroslovenským. Z čes-
kých krajů nemožno odstranit nedostatek
několika set horníků v Handlové.

České kraje musí ovšem vypomoci a
vypomohou Slovensku tam, kde to z vlast-
ních slovenských prostředků není možné.
To je případ vysokokvalifikovaných tech-
nicko-inženýrskych kádrů. Slovenské
technické vysoké školy zatím nestačí vy-
školit dostatečný počet inženýrů. Sloven-
ské závody nestačí zatím poskytnout tech-
nicko-inženýrskym kádrům v dostatečné
míře osvojení si nejpokročilejších zkuše-
ností. Aby plán byl splněn nejen v sloven-
ském, ale i v celostátním měřítku, bude
třeba vypomoci Slovensku - aspoň na
čas - vysokokvalifikovaným kádrem
techniků, zejména konstruktérů, projek-
tantů, výzkumníků atď. z českých krajů.
Bude třeba - aspoň na čas přesunout ze
Slovenska do českých krajů - některé
projekční práce. Bude třeba prohloubit
technickou pomoc závodů českých krajů
nově vznikajícím závodům na Slovensku.
Dále bude potřebné vytvořit možnosti
získání technicko-inženýrské kvalifikace
pro slovenské pracující na vysokých ško-
lách technických a v závodech českých
krajů.

Zkrátka, rychlý rozvoj industrialisace
Slovenska, v jehož důsledku byla již na
Slovensku zlikvidována nezaměstnanost,
utvořil stav, kdy vysoké tempo industria-
lisace vyvolává větší potřebu pracovníků,
než může být uspokojena dorostem. Je to
zákonitý zjev socialistického vývinu, zná-
mý i z industrialisace v Sovětském svaze.
Další přechod pracovníků do průmyslu a
i do stavebnictví, který se uskuteční ze-

jména přesunem pracovních sil ze země-
dělství, nebude již samovolný, živelný, ale
musí být organisovaný a plánem zajištěn.
Musí se zajistit řadou politických a hos-
podářských opatření, zvyšováním produk-
tivity zemědělské práce, mechanisací,
elektrifikací, účelným organisováním ze-
mědělské výroby, zejména cestou jednot-
ných zemědělských družstev, musí být
zajišťován bytovou výstavbou a výstavbou
sociálních a zdravotnických zařízení pro
průmyslové dělníctvo; musí býti doplňo-
ván přeškolováním a zaškolováním a zvy-
šováním kvalifikace průmyslového děl-
níctva.

Problémem zvyšování produktivity prá-
ce a problémem účelného a plánem zajiště-
ného organisování pracovních sil pro prů-
mysl v potřebné kvantitě a kvalitě jsme
ovšem hlavni problémy slovenského hos-
podářství v roce 1950 nevyčerpali.

Musíme dbát o to, aby tempo indu-
strialisace bylo jiným opatřením zajištěno
a dále zvyšováno. Zde půjde především

o správné časové sladění stavebních a ne-
stavebních investic, které je neoddělitel-
ným úkolem právě probíhající akce pro-
věrky investic a určování výrobních pro-
gramů. Tu půjde dále o intensivnější bu-
dováni energetické základny Slovenska.
Půjde v neposlední řadě o výstavbu Tra-
tě družby, která svým významem daleko
přesahuje rámec Slovenska. Jsou zde ještě
některé »menší« problémy - například
intensivnější pokračování a zkvalitnění
geologického průzkumu. Ale rád bych se
ještě zmínil o jednom vážném problému.
Mluvil o něm zde již předseda Slovenské-
ho plánovacího úřadu Julo Bráník.

Slovensko platí z celostátního měřítka
jako celek za oblast hospodářsky slabou.
Ale v rámci Slovenska samostatného jsou
oblasti ještě slabší. Je to především vý-
chodní Slovensko, a jak se často přehlíží,

i jižní Slovensko. Je samozřejmé, že jed-
ním prováděcím plánem není možno vy-
řešit všechny problémy, které zde jsou,
které musí být řešeny. Ale již nyní třeba
dbát na to, aby se vytvářely předpoklady,
aby bylo možno správně rozmístit vznika-
jící nový průmysl podle zásad socialistic-
kého rozmíštění výrobných sil. Pamatujme
na východní a jižní Slovensko: východ je
oblast, ktorá byla odedávna vždy zane-
dbávána, za Uherska, za předmnichovské
Republiky, za tisovského t. zv. sloven-
ského státu. S touto »politikou« musí
naše lidová demokracie, budující socialis-
mus, navždy skoncovat a skoncovává. Již-

ní Slovensko skýtá také dalekosáhlé mož-
nosti zprůmyslnění, zejména výstavby
průmyslu výživy. Využijme budovatelský
postoj jeho slovenského i maďarského lidu
pro vystavbu socialismu v naší vlasti.
Jsme svědky toho, jak vzrostlo budovatel-
ské nadšení maďarských pracujících, když
se skončilo "odvěké" nepřátelství mezi
Slováky a Maďary, když dělnická třída
československá i maďarská uměla odstra-
nit umělé neshody, které mezi český, slo-
venský a maďarský národ vnášely reakční
vládnoucí vykořisťovatelské třídy. Zprů-
myslovění jižního Slovenska je nutností
našeho postupu k socialismu, stejně jako
zprůmyslovění východního Slovenska a
zprůmyslovění Slovenska vůbec.

Drazí přátelé !

Nejsou tomu ani dva roky, co česká
a slovenská reakce považovala Slovensko
za nejslabší článek naší lidové demokracie,
co mezinárodní reakce považovala tuto ze-
mi za zem "velkých možností" pro své ne-
kalé rejdy. Ale český a slovenský lid, ve-
dený dělnickou třídou a Komunistickou
s ranou, zmařil slavným únorovým ví těz-
stvím roku 1948 naděje domácí a i zahra-
niční reakce. Vyhnal reakci z legálních
posíc, tak silných hlavně na Slovensku a
odvrhnuv zbytky kapitalistického útlaku,
vyřešil pro buržoasii neřešitelnou národ-
nostní otázku v duchu rovnosti a bratrství
obou národů. Řídě se leninsko-stalinským
učením a národnostní otázce, položil zá-
klady materiální rovnosti obou našich ná-
rodů Čechů a Slováků, započetím velko-
rysého díla industrialisace Slovenska. Prv-
ní etapu tohoto díla - převýšení hodnoty
průmyslové výroby nad výrobu zeměděl-
skou - dosáhneme v tomto roce. Podařilo
se nám dospět tak daleko přes předúno-
rový odpor a sabotáže reakce, a to zejmé-
na splněním dvouletého plánu a prvního
roku pětiletky. Budovatelské nadšení slo-
venského lidu a rozmach výrobních sil Slo-
venska, ktoré se tak výrazně projevily již
po osvobozeni této země od hitlerovsko-
fašistických okupantů a od jejich luďác-
kych místodržitelů, dostaly se po únoro-
vém vítězství na nový a vyšší stupeň. Dík
pomoci českého pracujícího lidu může být
tempo sociálního a kultúrního vzestupu
v pětiletce ještě urychleno a dále vystup-
ňováno. Umožňuje to taktéž další rozšiřo-
váni těžkého průmyslu, vyrábějícího vý-
robní prostředky, v českých krajích.
Úspěšné splnění dvouletého plánu, jakož
i prvého roku pětiletky, které v některých
úsecích převyšují na Slovensku celostátní

průměr - jakož i úkoly, které si může dát
Slovensko v roce 1950 jsou důkazem, že
Slovensko není slabým článkem, ale pev-
nou oporou naší lidové demokracie. (Po-
tlesk. )

Hospodářský, sociální a kulturní rozvoj
Slovenska, jak ho můžeme posoudit na zá-
kladě předkládaného souborného plánu
Slovenska na rok 1950, dokazuje, že náš
postup k socialismu ide rychlým tempem,
nezadržitelně vpřed.

Závěrem, vážení poslanci Slovenské ná-
rodní rady, rád bych chtěl ještě říci něko-
lik slov o spolupráci mezi Státním úřadem
plánovacím a jeho oblastním orgánem, Slo-
venským plánovacím úřadem.

Jak jsem jíž ve své zprávě na zasedání
vlády dne 21. ledna tohoto roku zdůraznil,
spolupráce mezi oběma našimi plánovacími
úřady byla vzorná. Slovenský plánovací
úřad nijak nezůstával a nezůstává za Stát-
ním úřadem plánovacím. Vláda, jak vám
je známo, uznala jeho práci a vyslovila
uznání pověřenci - předsedovi Sloven-
ského plánovacího úřadu Dr. Julovi Brá-
nikovi.

Konečně vyslovuji očekávání, že v roz-
pravě Slovenské národní rady bude před-
ložený souborný plán Slovenska na rok
1950 náležitě a podle zásluhy zhodnocený
a že už z této rozpravy, jak již dokazuje
její dosavadní průběh, vyplynou jak pro
nás plánovatele, kteří plán sestavujeme,
tak i pro naše pracující, kteří plán svou
každodenní prací uvádí ve skutečnost, no-
vé cenné podněty.

(Poslanci povstávajú.. Dlhotrvajúci po-
tlesk. )

Predseda Šmidke:

Ďakujem pánu ministrovi za jeho pre-
jav.

Týmto sme program dnešného zasad-
nutia vyčerpali. Oznamujem, že Slovenská
národná rada pokračuje v rokovaní na 15.
zasadnutí zajtra, v sobotu dňa 11. febru-
ára 1950 o deviatej hodine.

Zasadnutie zakľučujem.

(Koniec zasadnutia o 19. hod. 3. min. ).

Číslo 731/prez. -I/1950.

Za správnosť tesnopiseckého zápisu:

Prednosta Kancelárie
Slovenskej národnej rady:

Dr. Čičmanec v. r.