K § 21:

Osnova zde zavádí, na rozdíl od dosavadního stavu, obligatorní kontrolní orgán. Zřízením revisní komise nebudou nikterak dotčeny práva a povinnosti hlavních (vedoucích /účetních/ zákon č. 54/1952 Sb. - a vl. nař. č. 55/1952 Sb. ).

Podle společenstevního zákona mohla dozorčí rada suspendovat představenstvo a úředníky družstva. Osnova takovéto oprávnění revisní komisi již nepřiznává a ukládá jí povinnost, aby v případě, kdy zjistí závažné nedostatky v činnosti. družstva, určila představenstvu lhůtu k odstranění těchto nedostatků. Nedbá-li představenstvo této výzvy, musí revisní komise jednak požádat představenstvo o svolání valné hromady, jednak upozornit na nedostatky nadřízenou družstevní organisaci. Tato organisace pak má podle druhé části zákona, jednající o družstevních organisacích, různá oprávnění, zejména může zastavit výkon usnesení představenstva nebo odvolat volené funkcionáře družstva, z jejich funkcí.

K §22:

Jde zde o orgány bez rozhodovací pravomoci, jejichž úkolem je napomáhat k dosažení cílů družstva. Zřízení takových orgánů bude praktické zejména, má-li družstvo několik závodů. Takovým orgánům může na př. být svěřena kulturně politická činnost a pod.

K § 23:

Ustanovení osnovy o orgánech družstva jsou pouze rámcová. Považuje se za vhodné ponechat zde značnou volnost stanovám, které se mohou snadno přizpůsobovat vývoji.

Stanovy též upraví neslučitelnost funkcí.

K §24.

Zdůrazňuje se zde solidární odpovědnost těch členů představenstva nebo revisní komise, kteří společně způsobili družstvu škodu; tato odpovědnost ostatně vyplývá již z obecných předpisů o náhradě škody (srov. § 340 obč. zák. ). Slovy "porušením svým povinností" se naznačuje, že i zde je podmínkou povinnosti k náhradě škody zavinění.

K § 25:

Aby se zamezilo pochybnostem, výslovně se stanoví, že jménem družstva mohou jednat také osoby, které k tomu představenstvo zmocni.

K § 26:

Jednací řády byly i dosud vydávány, ačkoliv platné předpisy se o nich nezmiňovaly.

K § 27:

Družstevnictví je v různých svých formách nezbytnou součástí plánovaného socialistického hospodářství. Činnost družstev je určována plánem sestaveným v souladu s úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství. Potřeby národního hospodářství určují, v kterých oborech, pro ně vhodných, mají družstva rozvíjet svoji činnost. Proto osnova na rozdíl od dosavadního stavu neurčuje blíže předmět činnosti lidových družstev ani neuvádí jednotlivé typy družstev. Zkušenosti z dosavadního rychlého vývoje ukazují, že takový výpočet by byl velmi brzo překonán a byl by spíše brzdou dalšího vývoje. Nebylo by také správné rozeznávat hlavní a vedlejší činnost družstva, jak se to činilo dříve. Již ve vysvětlivkách k § l bylo poukázáno na př. na zásadní význam kulturně-politické práce spotřebních družstev při socialisaci vesnice.

V odstavci 2 se družstvům přiznává stejná výhoda jako podnikům státního socialistického sektoru, totiž že nepotřebují k provozování své činnosti oprávnění, jež by jinak byla nutná, zejména podle předpisů živnostenského práva.

K §§ 28 až 31:

Také ustanovení o hospodaření družstev jsou jen všeobecné povahy. Četné změny, jež jsou v tomto směru stále prováděny a mají za účel zdokonalit hospodaření podniků socialistického sektoru, brání provést podrobnou úpravu přímo v zákoně.

Vedle dvou způsobů skutečné úhrady ztrát, uvedených v § 31, bude ovšem možné ve stanovách připustit převod ztrát do příštího roku, bude-li možno odůvodněně očekávat, že v něm bude dosaženo zisku postačujícího k úhradě převedených ztrát.

K rozvržení ztrát na členy družstva podle § 13 dojde jen v případě, kdy nelze provést úhradu z fondů družstva. Ovšem při úhradě ztrát z fondu členských podílů může být rozhodnuto, že členové družstva jsou povinni doplnit členské podíly, snížené v důsledku úhrady ztrát.

K § 32:

Dobrovolné zrušení družstva usnesením valné hromady vyžaduje schválení ústředního svazu družstev, a není-li vytvořen, schválení Ústřední rady družstev (srov. § 55 odst.

2). Zrušení družstva totiž nemůže být diktováno jen zájmy jeho členů, ale bude nutno přihlédnout též k zájmům celku, jimž má družstvo také sloužit.

Rozhodnutí o tom, zda družstvo porušuje povinnosti mu uložené, jakož i o tom, zda jiný obecný zájem vyžaduje zrušení družstva, svěřuje osnova ústřednímu svazu družstev, po případě Ústřední radě družstev.

Při exekuční likvidaci družstva nastane zrušení družstva jen tehdy, bude-li provedena likvidace všeho majetku družstva. Exekuční likvidace se totiž může, na rozdíl od dřívějšího konkursu, týkat též jen části majetku družstva.

K §§ 53 až 35:

Aby se zamezilo pochybnostem, stanoví se výslovně, že pokud jsou ustanoveni likvidátoři, představenstvo družstva přestává působit; jeho působnost by ožila jen v případě, kdy likvidátoři by z jakýchkoli důvodů odpadli, a jen do té doby, dokud by nebyli jmenováni likvidátoři noví.

O podání návrhu na exekuční likvidaci je třeba vyrozumět nadřízenou družstevní organisaci, která má ještě možnost družstvo nějakým způsobem sanovat.

Z povinnosti likvidátorů podat valné hromadě zprávu o skončení likvidace družstva vyplývá i jejich oprávnění svolat valnou hromadu.

K §§ 36 až 38:

V těchto ustanoveních jsou převzaty hlavní zásady dosud použivatelného vládního nařízení č. 259/1939 Sb., o splynutí a převodu závodů výdělkových a hospodářských společenstev (ve znění vl. nař. č. 74/1941 Sb. a č. 8/1944 Sb. ), které se v praxi v podstatě osvědčily.

Není třeba výslovně stanovit, že práva a závazky přejímaného družstva přecházejí na družstvo přejímající. Avšak ustanovení § 37 odst. 2 osnovy odkládá smísení majetku obou slučovaných družstev do té doby, dokud nebudou uspokojeny nebo zajištěny pohledávky věřitelů přejímaného družstva. Do té doby nesmí být majetku přejímaného družstva použito k jiným účelům.

Ze znění § 37 vyplývá, že osnova se zabývá, na rozdíl od cit. vl. nař., pouze tím způsobem sloučení, při němž jedno ze slučovaných družstev trvá nadále a ostatní zanikají. Naproti tomu druhý způsob sloučení, při němž všechna slučovaná družstva zanikají a vzniká nové družstvo, se v osnově neuvádí, poně-

vadž stejného výsledku možno docílit zřízením nového družstva a sloučením ostatních družstev s tímto novým družstvem.

K §§ 39 až 46:

Jak již bylo řečeno ve všeobecné části, soustava družstevních svazů se u nás vytvořila nejdříve ve spotřebním družstevnictví. Vesnická spotřební družstva se sdružují v okresní svazy spotřebních družstev, které jsou členy krajských svazů spotřebních družstev. Krajské svazy se sdružují v Ústředním svazu spotřebních družstev. Při tom přímými členy Ústředního svazu spotřebních družstev jsou pouze krajské svazy v českých krajích, kdežto krajské svazy na Slovensku jsou členy Slovenského svazu spotřebních družstev, který pak je jako oblastní orgán členem Ústředního svazu spotřebních družstev.

Obdobná organisace je ve výrobním družstevnictví, avšak s tím rozdílem, že výrobní družstva se sdružují přímo v krajské svazy družstev, které pak jsou členy Ústředního svazu výrobních družstev, po případě Slovenského svazu výrobních družstev.

V budoucím vývoji se může ukázat, že některý článek nynější organisace je zbytečný, nebo naopak bude někde vhodné vytvořit ještě nový další článek. Není také vyloučeno, že vedle nynější organisace na územním podkladě se v rámci soustavy výrobního družstevnictví vytvoří t. zv. odborné svazy, sdružující všechna družstva s týmž předmětem činnosti.

Osnova přiznává družstevním svazům právní subjektivitu, t. j. prohlašuje je za právnické osoby, nikoliv však za lidová družstva, nýbrž vytváří pro ně zvláštní právní formu. Je to podstatná odchylka od dosavadního stavu, neboť dosud byly okresní, krajské i ústřední svazy družstev zřizovány jako společenstva podle zákona č. 70/1873 ř. z., resp. jako družstva podle zák. čl. XXXVII/ 1875 (na Slovensku), a ve stanovách prohlašovány za lidová družstva ve smyslu § 157 Ústavy 9. května. Důvodem této úpravy byla skutečnost, že v našem právním řádu nebylo pro vyšší družstevní organisace jiné formy než je forma společenstva nebo forma družstva podle citovaných předpisů. Výjimkou je Ústřední rada družstev, pro niž byla zákonem č. 187/1948 Sb. vytvořena zvláštní právní forma.

Osnova však nepovažuje za vhodné setrvávat na této úpravě. Je třeba především uvážit, že družstevní svazy sdružují výlučně p r á v n i c k é o s o b y. Již s tohoto hlediska je zde zásadní odchylka od pojmu lidového družstva vymezeného v § 157 ústavy, kde se mluví o "sdružení pracujících". Na druhé straně třeba přihlédnout k vzájemnému poměru lidových družstev a družstevních svazů, jimž přísluší vůči družstvům všechna oprávnění, která by jinak příslušela orgánům státní správy (na př. oprávnění odvolávat orgány družstev, zastavovat výkon jejich usnesení, zrušovat družstva a pod. ). Jde tu

0 poměr podřízenosti. Nelze proto dobře za družstva prohlašovat organisace, které sice také vznikají dobrovolným sdružováním, avšak jimž zákon pro případ, že budou vytvořeny, svěřuje částečně administrativní pravomoc.

Třeba poznamenat, že i v sovětském právu se rozeznávají jednak základní družstevní organisace, jejichž členy jsou občané (t. j. družstva), jednak nadřízené články družstevní soustavy, jejichž akty plánování a řízení mají -administrativně právní povahu (srov. "Sovětské občanské právo", díl L, Orbis Praha, 1953, str. 192 a 193).

Z uvedených důvodů osnova proto vytváří pro družstevní svazy zvláštní právní formu. Přitom právní poměry svazů, zejména pokud jde o členy a orgány svazů atd. jsou upraveny obdobně jako u lidových družstev. Osnova zde však ponechává vzhledem k různým úkolům družstevních svazů a k potřebám vývoje ještě větší volnost stanovám.

K §§ 47 a 48:

Jak již bylo naznačeno, družstevní svazy jsou plánujícími, řídícími a kontrolními orgány a vytvářejí soustavu v čele s ústředním svazem družstev. Ústřední svaz družstev má v příslušném družstevním odvětví obdobné postavení jako ústřední úřad. To se projevuje zejména při plánování, sjednávání základních podmínek dodávky, uzavírání rámcových hospodářských smluv a pod., jakož

1 při vydávání směrnic podřízeným svazům a družstvům.

K §§ 49 a 50:

Družstevním svazům a zejména ústředním svazům družstev se zde přiznávají v podstatě tatáž oprávnění, která podle § 5 zákona č. 187/1948 Sb. příslušela Ústřední radě družstev.

Na ústřední svazy se též přenáší oprávnění zrušovat družstva. Toto oprávnění příslušelo podle § 11 cit. zákona původně ministerstvům, avšak vládním nařízením č. 116/1949 Sb. bylo přeneseno na krajské národní výbory.

Vzhledem k tomu, že ústřední svaz, jak již bylo řečeno, má ve své soustavě obdobné postavení jako ústřední úřad, jsou jeho rozhodnutí konečná.

K §51:

Podle sovětského vzoru se zde umožňuje družstevním svazům zřizovat podniky, u nichž je třeba, aby mohly vystupovat vlastním jménem. Z tohoto důvodu se jim přiznává postavení právnické osoby.

K §§ 52 a 53:

Sloučení a zrušení družstevních svazů je upraveno obdobně jako u lidových družstev. Osnova se nezmiňuje o zrušení družstevních svazů exekuční likvidací. Vzhledem k jejich důležitě působnosti, nepočítá se s tím, že bude nařízena exekuční likvidace všeho majetku svazu a tím přiveden zánik svazu.

K §§ 54 až 56:

Postavení a působnost Ústřední rady družstev doznává v důsledku nové úpravy podstatné změny.

Členy Ústřední rady družstev budou v prvé řadě nejvyšší družstevní svazy jednotlivých družstevních odvětví, t. j. ústřední svazy družstev, po příp. nižší svazy, jestliže by v některém odvětví nebyl ústřední svaz zřízen. Dále bude Ústřední rada družstev sdružovat přímo i lidová družstva, která nejsou členy žádného družstevního svazu. Za dnešního stavu ÚRD sdružuje Ústřední svaz spotřebních družstev, Ústřední svaz výrobních družstev a bytová družstva, která nevytvářejí žádné svazy.

Ústřední rada družstev zůstává vrcholnou organisací československého družstevnictví jako celku. V družstevních odvětvích, kde je vytvořena soustava svazů v čele s ústředním svazem družstev, nemá Ústřední rada družstev přímou řídící působnost. S těmito ústředními svazy družstev Ústřední rada družstev bude projednávat společné záležitosti, týkající se družstevnictví jako celku. Naproti tomu v odvětvích, kde není vytvořena soustava svazů, Ústřední rada družstev zůstává řídícím orgánem. Tak je tomu dnes u bytových družstev. Vůči těmto družstvům příslušejí Ústřední radě družstev stejná oprávnění, jaká příslušejí ústředním svazům družstev vůči družstvům jim podřízeným.

Ústřední rada družstev je jediným zástupcem československého družstevnictví ve styku se zahraničím.

K § 57:

Ustanovení odstavce 2 je nepřímou novelisací vládního nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti družstvům a jiným právnickým osobám; novelisace je vyvolána novou úpravou provedenou v osnově.

K § 58:

Družstvům a družstevním organisacím se zde poskytují úlevy, které dosud družstvům přiznával zákon č. 249/1949 Sb., o berních úlevách při uspořádání některých právních poměrů družstev, spolků a jiných právnických osob. Tento zákon původně platil do konce r. 1950; jeho účinnost byla prodloužena vl. nař. č. 154/1950 Sb. do 31. 12. 1953. Aby zde nevznikla časová mezera, bude mít ustanovení § 38 zpětnou účinnost k 1. 1. 1954.

K § 59:

Dosud existující družstva (kromě jednotných zemědělských družstev) mají buď formu výdělkových a hospodářských společenstev podle zákona č. 70/1873 ř. z. nebo (na Slovensku) formu družstev podle ustanovení §§ 223 až 257 zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu, kterážto ustanovení byla výslovně ponechána v platnosti občanským zákoníkem.

Přechodná ustanovení vycházejí z dnešního stavu vytvořeného zákonem o podnikovém rejstříku č. 100/1950 Sb. Tento zákon stanovil, že se do podnikového rejstříku zapisují jen lidová družstva. Počítal však s tím, že existuje řada družstev, jimž nelze přiznat povahu lidového družstva ve smyslu § 157 ústavy. Poněvadž tehdy ještě nebylo všeobecných předpisů upravujících poměry lidových družstev, bylo rozhodnutí o tom, zda v konkrétním případě jde o lidové družstvo, které může být z dosavadního společenstevního nebo firemního rejstříku převedeno do podnikového rejstříku, svěřeno Ústřední radě družstev (§ 13 cit. zák. ). Takového rozhodnutí nebylo ovšem třeba u družstev výslovně uznaných zákonem za lidová družstva (JZD a ústavy lidového peněžnictví, které však v r. 1952 byly přeměněny na státní spořitelny).

Většina společenstev a družstev zřízených podle dosavadních předpisů byla již převedena do podnikového rejstříku. Tato družstva a společenstva mají pevně místo v našem národním hospodářství a je nutno je považovat za lidová družstva ve smyslu nového zákona; proto se podřizují bez výhrady tomuto zákonu. Lhůta jednoho roku k přizpůsobení stanov je lhůtou pořádkovou. Bude hlavně věcí vyšších družstevních organisací dohlížet na to, aby lhůta byla dodržena.

Naproti tomu řada společenstev a družstev zřízených podle dosavadních předpisů ještě nebyla převedena do podnikového rejstříku. Některá tato družstva prakticky již nevyvíjejí žádnou činnost, jiným však jsou svěřovány úkoly v rámci plánovaného hospodářství. Takovým společenstvům a družstvům bude umožněno přizpůsobit své stanovy novému zákonu a požádat o zápis do podnikového rejstříku, čímž se stanou lidovými družstvy ve smyslu nového zákona.

Souhlas k tomu bude udílet orgán, který je příslušný k udělení souhlasu ke zřízení takového družstva. Bude to tedy některý ústřední svaz družstev nebo Ústřední rada družstev. Lhůta jednoho roku má v těchto případech materiální význam. Společenstva a družstva, která nebudou ve stanovené lhůtě převedena do podnikového rejstříku, zanikají jejím uplynutím.

K § 60:

Právní poměry jednotných zemědělských družstev, která byla v zákoně č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, výslovně prohlášena za lidová družstva ve smyslu § 157 Ústavy 9. května, vyžadují specifické úpravy, kterou nelze shrnout do společné normy pro všechny typy lidových družstev.

K §§ 61 až 63:

Fondy dlouhodobého úvěru pro spotřební družstva podle vl. nař. č. 108/1953 Sb., o fondech dlouhodobého úvěru pro výrobní a spotřební družstva, nebyly v praxi vytvořeny, neboť finanční prostředky pro spotřební družstva se opatřují jiným způsobem. Vzhledem k tomu je třeba zrušit ustanoveni §§ 5 a 6 cit. ví. nařízení.

V Praze dne 19. října 1954.

Předseda vlády: V. Široký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr Škoda v. r.

Kn 01 — 5218-54.