Hlava II.
ÚSTŘEDNÍ RADA DRUŽSTEV. § 54.
(1) Ústřední rada družstev je vrcholnou organisací československého družstevnictví; je socialistickou právnickou osobou.
(2) Ústřední rada družstev zejména hájí a podporuje zájmy družstevního hnutí a pečuje o jeho všestranný rozvoj, zastupuje československé družstevnictví navenek i ve styku se zahraničím, projednává společné záležitosti, týkající se družstevnictví, a předkládá o nich návrhy vládě; vyjadřuje se o návrzích právních předpisů a opatření, týkajících se družstevního hnutí jako celku.
§ 55.
(1) Ústřední rada družstev sdružuje nejvyšší družstevní svazy jednotlivých družstevních odvětví, jakož i družstva, která nejsou členy žádného družstevního svazu; členství v Ústřední radě družstev je dobrovolné.
(2) vůči družstevním svazům a družstvům, které nepodléhají žádnému ústřednímu svazu družstev, příslušejí Ústřední radě družstev stejná oprávnění, jaká příslušejí ústředním svazům družstev vůči družstevním svazům a družstvům jim podřízeným.
(3) Členové Ústřední rady družstev jsou povinni přispívat jí na úhradu nákladů spojených s plněním jejích úkolů.
§ 56.
(1) Orgány Ústřední rady družstev jsou: sjezd, rada, představenstvo a revisní komise,
(2) Podrobnosti o právních poměrech Ústřední rady družstev, zejména o právech a povinnostech členů a o jejích orgánech, jakož i o její činnosti a hospodaření, upravují stanovy, které přijímá sjezd.
Část III.
USTANOVENI SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ.
§ 57.
(1) Majetek družstevních svazů a jejich podniků, jakož i majetek Ústřední rady družstev požívá stejné ochrany a výhod jako majetek lidových družstev.
(2) Exekuci proti družstvům, družstevním svazům, jejich podnikům a Ústřední radě družstev lze vést jen způsobem a v rozsahu uvedeném v § 437 odst. l občanského soudního řádu. Dozorčími orgány jsou ústřední svazy družstev a Ústřední rada družstev.
(3) Základní fondy družstev a nižších družstevních svazů nemohou být zcizeny ani zatíženy bez přivolení nadřízené družstevní organisace. Právní úkony, jež jsou v rozporu s tímto ustanovením, nemají právních následků.
§ 58.
Převody majetku mezi družstvy, mezi družstevními organisacemi a mezi družstvy a družstevními organisacemi navzájem jsou osvobozeny od darovací daně, nemovitostního poplatku a od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Stojné osvobození platí pro převody majetku s družstva nebo s družstevní organisace na stát a naopak.
§ 59.
(1) Výdělková a hospodářská společenstva a družstva zřízená podle dosavadních předpisů, která jsou zapsána v podnikovém rejstříku, se považují za lidová družstva podle tohoto zákona a řídí se jeho ustanoveními. Jsou povinna do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přizpůsobit své stanovy jeho ustanovením.
(2) Ostatní společenstva a družstva zřízená podle dosavadních předpisů ne řídí těmito předpisy i nadále. Po přizpůsobení svých stanov ustanovením tohoto zákona mohou být zapsána do podnikového rejstříku. K tomu je třeba souhlasu orgánu oprávněného udílet souhlas ke zřízení družstev toho druhu, o který jde. Společenstva a družstva, která nebudou převedena do podnikového rejstříku do jednoho roku od počátku účinnosti tohoto zákona, zanikají. Způsob likvidace takto zaniklých společenstev a družstev stanoví Ústřední rada družstev, která též určí, komu se odvedou likvidační přebytky.
(3) Družstevní svazy zřízené před účinností tohoto zákona a Ústřední rada družstev se řídí napříště jeho ustanoveními a jsou povinny přizpůsobit jim své stanovy.
§ 60.
Tento zákon se nevztahuje na -jednotná zemědělská družstva.
§ 61.
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona před jeho účinností se považují za opatření podle tohoto zákona.
§ 62.
(1) Zrušují se s výhradou uvedenou v § 59 odst. 2 všechny předpisy odporující tomuto zákonu, zejména:
1. zákon č. 70/1873 ř. z., o výdělkových a hospodářských společenstvech;
2. zákon č. 133/1903 ř. z., o revisi společenstev výdělkových a hospodářských a jiných spolků;
3. vládní nařízení č. 116/1935 Sb., o úpravě některých poměrů výdělkových a hospodářských společenstev, družstev, hospodářských a živnostenských družstev úvěrních;
4. zákon č. 200/1946 Sb., o některých opatřeních v oboru obchodního a společenského práva;
5. zákon č. 187/1948 Sb., o Ústřední radě družstev;
6. §§ 223 až 257 zák. čl. XXXVII/1875, o obchodním zákonu;
7. zákon č. 210/1919 Sb., o úpravě poměrů družstev na Slovensku;
8. vládní nařízení č. 492/1919 Sb., aby proveden byl zákon ze dne 15. dubna 1919 č. 210 Sb. z. a n., o úpravě poměrů družstev na Slovensku;
9. ustanovení §§ 5 a 6 vládního nařízení č. 108/1953 Sb., o fondech dlouhodobého úvěru pro výrobní a spotřební družstva,
a to v úpravě jaká vyplývá z předpisů je měnících a doplňujících. (2) Nedotčeno zůstává ustanovení § 71 autorského zákona č. 115/1953 Sb.
§ 63.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1955 s výjimkou ustanovení § 58, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1954; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
V českých zemích a na Slovensku byla družstva zakládána řadu let před tím, než byly vydány první družstevně právní předpisy. Tak jako v jiných zemích, byla i u nás družstevní myšlenka vzájemné pomoci realisována v době rozvíjející se kapitalistické soustavy, která s sebou přinášela na jedné straně hromadění vykořisťovatelských zisků a na druhé straně bídu pracujících mas.
V družstvech hledali sociálně a hospodářsky slabí pomoc a obranu proti vykořisťování a zbídačování. Družstevní myšlenky bylo" ovšem použito také jako nástroje pro posilování středního stavu. Také u nás se ukázala správnost názorů klasiků marxismu, že v kapitalistickém prostředí musí družstevnictví nezbytně sdílet vady kapitalistického řádu. Rakouský zákon o hospodářských a výdělkových společenstvech č. 70/1873 ř. z. i uherské zákony (zák. čl. XXXVII/1875 a zák.
čl. XXIII/1898) daly družstvům právní základy pochopitelně v duchu buržoasního právního řádu. Tyto zákony hleděly na družstva jako na hospodářské podniky, které mají výlučně za účel podporovat hospodaření a výdělek svých členů. Na jedné straně se sice zdůrazňovalo, že každý se může stát členem družstva, přitom se však ponechávalo na lib"ovůli představenstva zamítnout bez udání důvodů přihlášku za člena družstva. Zákon dovolil družstevním stanovám zavést hlasování podle počtu podílů, tedy podle míry finanční účasti; rozdělování zisků a likvidačních přebytků nebylo zákonem nijak omezeno. Touto zákonnou úpravou byla dána sankce pro vytváření pseudodružstev, která neměla se sociálními cíli pravého družstevnictví nic společného a která se nakonec valně nelišila od akciových společností a jiných ryze majetkových asociací. Zákonné předpisy také umožňovaly, aby družstevnictví bylo budováno stavovsky. Ovšem možnosti rozvoje dělnického družstevnictví byly za kapitalismu omezovány, poněvadž bylo proti zájmům buržoasie, aby družstva pomáhala dělnické třídě v jejím zápase za svržení panství kapitalistů.
Vznik naší lidově demokratické republiky v roce 1945 otevřel našemu družstevnictví nové cesty. Politická moc v rukou dělnické třídy a všeho pracujícího lidu a podlomení hospodářské moci buržoasie, znárodnění klíčového průmyslu a finančního kapitálu znamenaly pro družstva možnosti mohutného rozvoje při výstavbě socialistického řádu. Ovšem i v družstevnictví se v údobí let 1945 až 1948 projevily záměry reakce, která si v něm chtěla vybudovat posice a základnu pro své útoky proti lidově demokratickému zřízení.
Únorové vítězství pracujícího lidu, znamenající porážku reakce, odstranilo i překážky a obtíže, které se stavěly do cesty našemu družstevnictví. Teprve po únoru 1948 se nové poslání družstev zakotvuje v právních předpisech. V prvé řadě to byla Ústava 9. května, která nově v duchu lidově demokratického řádu vymezila v § 157 pojem lidového družstva a zaručila lidovým družstvům podporu státu. Teprve tehdy bylo umožněno provést sjednocení družstevnictví, po němž bylo již dávno voláno. Stalo se to zákonem o ústřední radě družstev č. 187/1948 Sb.; úkolem Ústřední rady družstev byla péče o vytvoření a rozvoj jednotně organisovaného družstevního hnutí.
Když v roce 1949 nastoupil náš venkov cestu k socialismu budováním zemědělských družstev, byl vydán zákon o jednotných zemědělských družstvech č. 69/1949 Sb. a pro-
váděcí nařízení, jež představují specielní předpisy z oboru zemědělsko-družstevního práva.
Nový občanský zákoník upravil v r. 1950 otázku socialistického družstevního vlastnictví a přiznal lidovým družstvům jako socialistickým právnickým osobám řadu výhod. Nové trestní zákony poskytly družstevnímu majetku a družstevnímu podnikání stejnou ochranu jako majetku a podnikání státnímu. Dosud však chybí v našem lidově demokratickém právním řádu základní předpis o lidových družstvech, takže je nutno používat — i když s výhradami a změnami, vyplývajícími hlavně z Ústavy 9. května — starých družstevních předpisů z r. 1873, resp. 1875 a 1898. Neustálý vývoj a nutné změny některých úkolů družstev nedávaly také dostatečných předpokladů pro vydání takového základního předpisu a bylo proto třeba vyčkat určité stabilisace. Tak na př. v peněžnictví bylo upuštěno od formy lidových družstev (lidových peněžních ústavů) a zřízeny státní spořitelny; mlékařská družstva a hospodářská skladištní družstva byla převedena do úseku státního podnikání, některé podniky družstev byly převzaty komunálními podniky atd.
Vytvořila se dvě hlavní odvětví družstevního podnikání, a to družstva spotřební, jako významná složka našeho socialistického obchodu s důležitými úkoly zejména na vesnici, a družstva výrobní, jimž připadá úkol rozvíjet výrobu předmětů široké denní spotřeby, poskytovat kvalitní a rychlé služby pracujícím a provádět opravářskou a údržbářskou činnost a využívat přitom v široké míře místních zdrojů surovin. Vedle těchto hospodářských úkolů připadá družstvům neustále důležitý úkol masově politické výchovy. Vedle jmenovaných dvou hlavních odvětví zůstávají ještě družstva bytová a prozatím i některé jiné typy menšího významu (lesní družstva, šlechtitelská družstva a pod. ).
Ke změnám dochází i v organisaci družstevnictví. Vývoj hlavních družstevních odvětví a velké úkoly jim připadající mezitím totiž způsobily, že centralisované hospodářské řízení (zejména plánování) všech druhů družstev s jediného místa se ukázalo nevhodným. Ústřední rada družstev, jež splnila svůj úkol sjednotit naše družstevnictví, sama nadále nemohla plně zajistit další rozvoj družstev a řádné plnění všech úkolů jim připadajících. Proto již v r. 1952 došlo v odvětví spotřebních družstev k vytvoření vlastního ústředí, totiž Ústředního svazu spotřebních družstev. Jako nižší složky byly vybudovány
okresní a krajské svazy. V úseku výrobních družstev byly v r. 1952 vytvořeny krajské svazy výrobních družstev. V r. 1953 pak došlo k vytvoření Ústředního svazu výrobních družstev. Tím byla v podstatě dovršena organisační výstavba nadřazených družstevních orgánů — vesměs utvářených z rozhodnutí nižších složek.
Provedení této reorganizace dává podklad k vydání nového družstevního zákona (zákona o lidových družstvech a o družstevních organisacích), který je odrazem dosavadního hospodářského vývoje a zároveň umožňuje další rozvoj družstevnictví.
Nová úprava vychází ve všech důležitých otázkách ze sovětského vzoru. Sovětský právní řád nemá všeobecných předpisů platných pro všechna družstva, nýbrž zvláštní úpravy (t. zv. řády) pro jednotlivé druhy družstev, t. j. pro družstva zemědělská (kolchozy), výrobní, spotřební, rybářská, družstva invalidů a družstva pro stavbu obytných domů. Na základě těchto řádů pak byly vydány pro jednotlivé druhy družstev vzorové stanovy.
V SSSR jsou hlavní družstevní odvětví organisována v družstevních soustavách. Na př. spotřební družstva se sdružují v okresní svazy spotřebních družstev, tyto pak v oblastní spotřební svazy. Dalším článkem je republikánský spotřební svaz. Ústředím soustavy spotřebních družstev je Ústřední svaz spotřebních družstev SSSR (CENTROSOJUZ). Všechny svazy vykonávají operativní obchodní činnost a zároveň plánují a řídí činnost podřízených organisací spotřebních družstev. Družstevní soustava je vybudována také v odvětví výrobních družstev v čele s Ústřední radou výrobních družstev (Centropromsovět).
Zásady nově úpravy.
Osnova vychází z pojmu lidového družstva vymezeného Ústavou 9. května a v prvé řadě provádí zásadu, že lidové družstvo nemá sloužit jen podpoře členů, zejména docilováním zisků, nýbrž i všemu pracujícímu lidu. Z toho mimo jiné vyplývá, že právo na podíl na zisku pozbývá svého dřívějšího významu a že člen družstva nemůže uplatnit nárok na majetek družstva ani při jeho zrušení.
V souladu s ústavou zákon umožňuje druž -
stvům provádět jakoukoli činnost směřující
k dosažení cílů družstva. Důraz se klade i na
kulturně politickou činnost družstva.
Poněvadž lidová družstva jsou součástí plánovaného socialistického hospodářství, nemohou vznikat a zanikat živelně. Ke vzniku a zá-
niku družstev osnova proto vyžaduje souhlasu ústředního svazu družstev, po případě Ústřední rady družstev.
Osnova také vyvozuje důsledky z toho, že majetek lidových družstev a družstevních organisací je socialistickým vlastnictvím, a proto omezuje možnost zcizení a zatížení jejich základních fondů. Přiznává dále družstvům a družstevním organisacím v určitých směrech stejné výhody, jakých požívají na př. národní a jiné podniky, a stanoví proto, že družstva, družstevní organisace a jejich podniky nepotřebují oprávnění, která jsou jinak nutná k provozování určité činnosti, zejména podle předpisů živnostenského práva.
Osnova také provádí zásady družstevní demokracie (schvalování stanov členy, volba orgánů atd. ). Účast na rozhodování o věcech družstva nezávisí na rozsahu majetkové účasti člena v družstvu. Osnova též zaručuje řádné projednání žádosti o přijetí za člena družstva a opravné prostředky při vyloučeni člena z družstva.
Družstva se řídí zásadami socialistického hospodářství. Jejich činnost je určována plánem sestavovaným v souladu s úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství.
Osnova dává družstevnímu hnutí podklad pro to, aby si své záležitosti spravovalo v souladu se státními zájmy vlastními organisacemi (svazy) od nejnižších stupňů až k ústředním svazům družstev. Zákon sám tyto organisace nevytváří, nýbrž umožňuje jejich vznik dobrovolným sdružováním družstev a nižších družstevních svazů.
Družstevní svazy plánují, řídí a kontrolují činnost podřízených družstev a svazů. Vedoucími a řídícími orgány jednotlivých družstevních odvětví jsou ústřední svazy družstev, na něž přechází část pravomoci, která dříve příslušela Ústřední radě družstev, na př. udělování souhlasu ke vzniku družstev, zastavování výkonu nesprávných a nezákonných usnesení družstevních orgánů, jmenování náhradních orgánů a pod.
Družstevní svazy budou samostatnými právnickými osobami, avšak vzhledem k jejich řídící a kontrolní funkci nejsou prohlašovány za lidová družstva.
Ústřední rada družstev zůstává vrcholnou a jednotící organisací československého družstevnictví jako celku. Zastupuje zájmy československého družstevnictví, a to i navenek ve styku se zahraničím. Ústřední rada družstev bude také sdružovat družstva, jež nebudou sdružena v družstevních svazech.
Provedením nového zákona nevzniknou státní pokladně žádné náklady a ani státní administrativa nebude tím zvlášť zatížena.
Zvláštní část. K § 1:
Zákon upouští od definice pojmu lidového
družstva, neboť nelze dobře podat vyčerpá--
vající definici, která by se hodila na všechny
typy družstev. Zdůrazňuje se zde především
dobrovolnost sdružování a dále účel družstva,
jímž je napomáhání socialistické výstavbě a
zvyšování hmotné a kulturní úrovně nejen
členů družstva, ale i všeho pracujícího lidu.
Tím se lidová družstva zásadně liší od družstev v kapitalistickém pojetí, jejichž cílem
byla výlučně podpora členů, zejména docilování co největšího zisku z podniku družstva.
Vedle hospodářské činnosti se též zdůrazňuje kulturně politická práce družstev. Zkušenosti Sovětského svazu ukazují na př. jakou úlohu hrálo spotřební družstevnictví při budování kolchozů.
Stalin v díle "K otázkám leninismu" označuje družstevnictví všech typů za masovou organisaci pracujících, organisaci nestranickou, sdružující pracující především jako spotřebitele, ale během doby též i jako výrobce. Družstevnictví nabývá zvláštního významu po upevnění diktatury proletariátu v době rozsáhlého budování, kdy usnadňuje spojení předvoje proletariátu s masou rolnictva a vytváří možnost zapojení rolníků do socialistického budování.
K § 2:
Družstva se budou zapisovat do podnikového rejstříku. Povinnost zápisu je stanovena již v § l zák. č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku. Požadavky praxe vedou k tomu, že zápis bude mít, stejně jako u národních podniků, podniků státního obchodu atd., jen deklaratorní povahu.
K §3:
Osnova předpisuje povinný obsah stanov družstva. Z formulace jednotlivých ustanovení osnovy vyplývá, že stanovy se mohou odchylovat od zákona jen tam, kde je to výslovně dovoleno.
K § 4:
Plánované hospodářství nepřipouští, aby družstva vznikala živelně, bez ohledu na zájmy a potřeby celku. Posouzení účelnosti vzniku družstva a udělení souhlasu se svěřuje
ústřední organisaci příslušného družstevního odvětvi, t. j. ústřednímu svazu družstev. Nebude-li v některém odvětví ústřední svaz zřízen, bude tato pravomoc příslušet Ústřední radě družstev. Ústřední svaz družstev (Ústřední rada družstev) bude tu v zájmu řádného rozvoje národního hospodářství postupovat v dohodě s ústředním úřadem, do jehož oboru působnosti spadá předmět činnosti nově zakládaného družstva.
Souhlas ke zřízení družstva může být udělen před ustavující valnou hromadou. V tomto případě družstvo vznikne na této valné hromadě zvolením orgánů družstva. Bude-li souhlas ke zřízení družstva vyžádán teprve po ustavující valné hromadě a nebude-li udělen se zpětnou účinností, vznikne družstvo okamžikem udělení souhlasu.
Osnova zde používá vžitého výrazu "ustavující valná hromada", i když jde o určitou nepřesnost, neboť před vznikem družstva nemůže ještě jít o skutečnou valnou hromadu.
K § 5:
Podle sovětského vzoru se umožňuje, aby se členy družstev mohli stál nezletilci starší než 16 let, bez spolupůsobení zákonného zástupce. Výslovné ustanovení o tem je nutné vzhledem k § 14 obč. zák.
Ve stanovách výrobních družstev bude dovoleno, aby i učňové starší 15 let se mohli samostatně stát členy těchto družstev.
Členy družstva budou téměř výhradně fysické osoby. Vyplývá to i z pojmu lidového družstva ve smyslu § 157 Ústavy 9. května (sdružení pracujících). Přesto je však účelné umožnit, aby v odůvodněných případech mohly být členy družstva též právnické osoby. Stejná úprava je i v sovětském právu.
Stanovy mohou přijímání členů svěřit představenstvu nebo členské schůzi. Na rozdíl od dosavadního stavu nebude možné, aby tyto orgány zamítly přihlášku bez udání důvodů. Proti jejich rozhodnutí bude se možno odvolat k valné hromadě.
K §§ 6 a 7:
Na rozdíl od dosavadní úpravy zákon rozeznává jednak vyloučení člena z družstva, jednak zrušení členství. Vyloučení předpokládá porušování členských povinností nebo jiné důvody zaviněné členem. Kromě toho však mohou nastat případy, kdy člen družstva bez své vlny nemůže plnit členské povinnosti. Ani v tomto případě by ovšem nebylo účelné, aby člen i nadále setrvával v družstvu. Nevystoupí-li tedy sám, bude třeba jeho členství ukončit. Nebylo by však spravedlivé posuzovat takového člena stejně a postupovat proti němu stejným způsobem, jako proti členu, který úmyslně nebo z nedbalosti porušuje stanovy nebo rozhodnutí družstevních orgánů. Proto se zavádí instituce zrušení členství.
Vyloučení z družstva jako největší zásah do práv člena družstva musí být omezeno jen na odůvodněné případy. Osnova proto stanoví, že k vyloučení může dojít jen ze závažných důvodů, a zároveň požaduje, aby tyto důvody byly uvedeny ve stanovách, aby členové byli o nich informováni.
K §§ 8 a 9:
Tato ustanovení obsahují všeobecná práva a povinnosti. členů. Účast na rozhodování o věcech družstva se uskutečňuje zejména hlasováním na valné hromadě a na členských schůzích.
Hlavním účelem družstva dnes již není, jako tomu často bylo za kapitalismu, docílení co největšího zisku, který by se rozděloval mezi členy podle výše jejich podílů. Činnost družstva má být ku prospěchu nejen členům, nýbrž všem pracujícím. Proto právo na podíl na zisku bude příslušet členům jen tehdy, bude-li to účelné a bude-li to ve stanovách výslovně určeno. Toto právo se uskuteční buď přímým vyplácením určité části zisku členům družstva nebo ve formě doplňkové odměny za práci pro družstvo (u výrobních družstev).
K §10:
Osnova zde zavádí podstatný rozdíl oproti dřívějšímu stavu. Dříve u výrobních družstev byli členové družstva jeho zaměstnanci. Mezi členy a družstvem vznikal normální pracovní poměr, v důsledku čehož nebylo vlastně žádného rozdílu mezi členy družstva a zaměstnanci, kteří nebyli členy.
Podle nové úpravy však povinnost pracovat pro družstvo je u výrobních družstev přímo členskou povinností, jež bude podrobně upravena v pracovních řádech. Přijímání zaměstnanců v pracovním poměru bude u výrobních družstev podstatně omezeno ve stanovách. Osnova umožňuje, aby pracovní řád zavedl rozhodování pracovních sporů smírčími komisemi, jakmile tato instituce bude u nás všeobecně zavedena.
K §11:
Majetková účast člena v družstvu je vyjádřena jeho podílem. Různé poměry družstev,
závisící zejména na předmětu činnosti družstva, nedovolují jednotnou úpravu podrobností.
Ve stanovách bude možno určit, že na členský podíl lze z části započítat cenu výrobních prostředků, které člen výrobního družstva při svém vstupu do družstva převádí do jeho vlastnictví.
Stanovy také upraví, zda člen může či musí zaplatit několik podílů a zda může podíl splácet po částech.
Osnova vylučuje — jako zbytečnou instiiuci — převod členských podílů. Počet podílů jednotlivých členů je určen ve stanovách. Převod podílů mezi členy by tuto úpravu narušoval, a není proto účelný. Převod podílů na nečleny by pak vlastně byl obcházením ustanovení o přijímání členů a nebyl by ostatně dobře možný bez souhlasu některého orgánu družstva. Z uvedených důvodů osnova převod podílu vylučuje.
K §12:
Majetkový nárok člena se za trvání družstva omezuje na nárok na podíl na zisku. I tento nárok však může být ve stanovách vyloučen [§ 8 písm. č)].
Při zániku členství má bývalý člen (dědicové zemřelého člena) nárok na t. zv. vypořádací podíl.
K § 13:
Na rozdíl od platného společenstevního zákona osnova nezná typ družstev s neomezeným ručením členů, který se ostatně v praxi téměř nevyskytoval.
Zásadní změnou oproti dosavadnímu stavu je stanovení povinnosti přispívat k úhradě ztrát vykázaných v ročních rozvahách. Podle dosud platných předpisů je stanovena jen povinnost přispívat k úhradě schodku v případě exekuční likvidace (dříve konkursu). Podíly členů na ztrátách vykázaných v bilancích, se připisují k tíži jejich podílů. Pokud členství trvá, není však člen družstva povinen zaplatit víc než podíl určený stanovami. Nové pojetí, podle něhož družstva nejsou již sdruženími, usilujícími především o zisk, vedlo podle sovětského vzoru ke stanovení povinnosti členů přispívat k úhradě ztrát, vykázaných v ročních rozvahách. Členům se zde ukládá povinnost přispět k odstranění přechodných těžkostí, aby družstvo mohlo i nadále v zájmu členů i ostatních občanů pokračovat ve své činnosti.
V praxi ovšem tato povinnost nebude pro členy tak tíživou, jak by snad na první pohled mohlo být usuzováno. Z ustanovení § 31 vyplývá, že ztráta vykazovaná družstvem může být především uhrazena z příslušných fondů (při čemž členům se nanejvýše uloží doplnění podílu), nehledě ani k možnosti převedení ztrát do příštího roku za účelem úhrady z očekávaného zisku.
Jestliže však přesto dojde k uplatnění přímé uhrazovací povinnosti členů, je zde stanoveno omezení na dvojnásobek členského podílu.
Povinnost dědiců zemřelého člena je dále omezena uplatněním všeobecné zásady § 514 obč. zák., jenž stanoví, že dědic je povinen plnit závazky, které na něho přešly smrtí zůstavitelovou, jen do výše ceny nabytého dědictví.
K §14:
Novotou je možnost svolávání shromáždění delegátů místo valné hromady členů. Usnadňuje se tím výkon členských práv členům družstev, bydlícím v různých místech.
Jinak však, koná-li se skutečně valná hromada členů, není na rozdíl od dosavadní úpravy přípustné zastoupení členů na valné hromadě. Právo rozhodovat o věcech družstva je v podstatě osobním právem, jež není účelné přenášet na jiné osoby, zejména na nečleny.
K §15:
Podrobnosti o způsobu svolávání valné hromady přenechává osnova stanovám. V praxi vznikaly značné potíže, zejména za mimořádných poměrů, kdy nemohl být dodržen způsob svolávání valné hromady, předepsaný ve stanovách, na př. časopis, v němž se uveřejňovalo oznámení o valné hromadě, přestal vycházet a pod. Aby se zamezilo těmto potížím, osnova stanoví, že v takovém případě určí způsob svolání nadřízená družstevní organisace.
V odstavci 3 je zabezpečeno právo menšiny žádat o svolání valné hromady.
Nepraktické ustanovení společenstevního zákona, podle něhož soud může představenstvo donucovat ke svolání valné hromady pohádkovými tresty, je nahrazeno tak, že právo svolat valnou hromadu se v tomto případě přiznává nadřízené družstevní organisaci.
K § 16:
Osnova zde příkladmo vypočítává hlavní otázky vyhrazené valné hromadě. Může se však ukázat, že za určitých okolností bude účelnější svěřit vyřizování některých otázek jinému orgánu. Proto osnova připouští možnost odchylek ve stanovách. Jde zejména O přijímání a vylučování členů, jež je možno
svěřit představenstvu nebo členské schůzi, nebo o doplňovací volby orgánů, které může provádět členská schůze.
K §17:
Dosud platné právo stanoví, že valná hromada se může usnášet, pokud stanovy neurčují jinak, je-li přítomna alespoň jedna desetina členů. Vzhledem k tomu, že valná hromada rozhoduje o nejzávažnějších věcech družstva, nelze dovolit, aby o nich mohl rozhodovat jen malý počet členů. Proto osnova předepisuje přítomnost alespoň poloviny členů..
Kvalifikovaná většina hlasů se požaduje jen pro rozhodnutí o zrušení nebo o sloučení družstva. Ze slova "nejméně" vyplývá, že ve stanovách by mohla být předepsána na př. tříčtvrtinová většina.
Odstavec 2 je jedním z důležitých ustanovení, v němž se uplatňuje zásada družstevní demokracie. Rozsah majetkové účasti člena v družstvu nemůže být rozhodující pro výkon členských práv na valné hromadě. Proto každému členu přísluší pouze jeden hlas, bez ohledu na počet a výši podílů.
K §18:
Důsledně provádění ustanovení § 17 odst. l by mohlo mít za určitých okolností za následek, že valná hromada by se prakticky nemohla sejít. Proto se dovoluje, aby stanovy zavedly instituci t. zv. druhé valné hromady s menším počtem přítomných členů.
K §19:
Toto ustanovení je novotou mající za účel zajistit členům co největší účast na správě družstva. Zejména na př. u výrobních družstev mají členové velký zájem na řešení různých otázek, vyskytnuvších se v období mezi valnými hromadami. Proto se stanoví, že musí být svolávány členské schůze. Od valných hromad se budou lišit zejména tím, že způsob jejich svolávání bude mnohem jednodušší. Působnost členských schůzí upraví podle potřeby stanovy družstva; bude záviset především na předmětu činnosti družstva. Některé nejzávažnější otázky je však nutno vyhradit valné hromadě.
K § 20:
Vedle dosavadního termínu "představenstvo" osnova zavádí výraz "výbor", jehož bylo již užito v nedávno vydaných vzorových stanovách spotřebních a výrobních družstev.