K § 7:

Odpracování 75 dnů v kalendářním roce (§1) není podmínkou pro nastoupení dovolené. Tím se umožňuje, aby dovolená mohla být naplánována na celý kalendářní rok. Jestliže však zaměstnanec 75 dnů do konce kalendářního neodpracuje, ztrácí nárok na dovolenou. Jestliže si ji již vybral, bude muset vracet peněžitou částku, kterou obdržel jako požitky po dobu dovolené.

Zaměstnavatel určuje po projednání s příslušným orgánem závodní odborové organisace (závodní radou, důvěrníkem) nástup dovolené především se zřetelem na státní plán rozvoje národního hospodářství, při čemž ovšem podle možnosti má býti přihlédnuto též k odůvodněným požadavkům zaměstnanců. Z hospodářských důvodů je žádoucí, aby dovolená byla vyčerpána do konce kalendářního roku. Poskytování dovolené, po případě peněžité náhrady za nevybranou dovolenou po uplynutí kalendářního roku působí totiž potíže, zejména s hlediska mzdových fondů, a musí být tedy pouze výjimkou.

Dosavadní úpravy dovolené vycházely ze zásady, že onemocnění v době dovolené nepřerušuje dovolenou. Tato zásada se ukázala v mnohých případech nespravedlivou, zejména když zaměstnanec byl přijat do ústavního ošetřování.

Vzhledem k tomu, že pacienti jsou do nemocničního ošetřování přijímáni jen ve vážných případech, nehrozí nebezpečí zneužití ustanovení odstavce 4 návrhu. Zaměstnanec, který během své dovolené pracoval na brigádě nebo pomáhal na výzvu místního národního výboru při žňových pracích v jednotném zemědělském družstvu, dokázal tím svůj kladný poměr k budovatelskému úsilí, takže ani ustanovení o přerušení dovolené pro úraz při těchto pracích nepovede ke zneužívání. Navrhovaná úprava přispěje též ke sjednocení praxe, poněvadž v řadě případů, zejména při vážných onemocněních, podniky stejně dovolenou zaměstnancům přerušovaly.

K § 8:

Návrh dovoluje hromadnou dovolenou jen výjimečně, při čemž její udělení je vázáno na souhlas příslušného ministerstva v dohodě s příslušným svazem jednotné odborové organisace. Povolování bude přicházet v úvahu zejména z důvodů energetických a při opravách strojového zařízení. Při tom je nutno důsledně dbát, aby povolováním hromadné dovolené nebylo ztíženo rovnoměrné plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství, a to nejenom v podniku, který hromad-

nou dovolenou poskytuje, nýbrž i v podnicích, jejichž plán je vázán na dodávky tohoto podniku.

K § 9:

Při posuzování nároků na dovolenou při skončení pracovního poměru mohou nastat tyto případy:

Skončí-li pracovní poměr bez viny zaměstnance, má zaměstnanec nárok na poměrnou část dovolené odpovídající délce zaměstnání v podniku v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje.

Při skončení pracovního poměru z viny zaměstnance ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou vůbec.

Návrh přitom výslovně stanoví, že nárok na poměrnou část dovolené vznikne jen tehdy, jestliže jsou splněny podmínky pro vznik nároku na dovolenou. Zaměstnanec nesmí v kalendářním roce dostat delší dovolenou, než mu náleží podle § 2. Podmínky pro vznik nároku na dovolenou však nemusí být splněny, jde-li o změnu zaměstnání podle § 12 odst. 1.

Má-li být zabráněno tomu, aby při změně pracovního poměru zaměstnanec nedostal dovolenou v témže roce po případě po druhé, je zaměstnavatel povinen vydat mu při skončení pracovního poměru potvrzení o tom, kolik dnů dovolené si vybral, po případě za kolik dnů dostal peněžitou náhradu.

K§ 10:

V zemědělství a -lesnictví je v pracovním poměru mnoho zaměstnanců, kteří jsou povoláváni k výkonu práce pouze podle potřeby, jsou však stále v pracovní pohotovosti a jejich pracovní poměr trvá celý rok. Návrh jim započítává do doby rozhodné pro délku dovolené roky trvání pracovního poměru, v nichž pracovali alespoň 150 dnů. Toto zvýhodnění je vyváženo tím, že se nepřihlíží k letům, v nichž odpracovali méně než 150 dnů.

K § 11:

Dovolená je určena k tomu, aby si zaměstnanec po celoročním pracovním úsilí odpočinul a načerpal další síly k budovatelské práci. Tohoto účelu by nebylo dosaženo, kdyby si zaměstnanec nevybral dovolenou ve volnu. Návrh proto umožňuje (§7) vybrání dovolené až do konce března příštího roku v těch případech, kdy si zaměstnanec do konce kalendářního roku nemohl dovolenou vybrat z naléhavých provozních důvodů nebo ze závažných osobních důvodů (nemoc, vojenská služba a pod. ).

Z uvedeného tedy vyplývá, že proplácení peněžité náhrady za nevybranou dovolenou

musí být výjimkou. Aby ani u zaměstnanců nebyla podporována snaha dát si dovolenou proplatit, nepřihlíží se při výpočtu peněžité náhrady za nevybranou dovolenou k odměně za práci přes čas, takže zaměstnanec dostane méně, než kdyby si vybíral dovolenou ve volnu.

K § 12:

Návrh zvýhodňuje změny pracovního poměru, k nimž dochází v zájmu plnění státního plánu rozvoje národního hospodářtví nebo z vážných osobních důvodů na straně zaměstnance. Přecházejícím zaměstnancům se započte do čekací doby trvání všech předchozích pracovních poměrů. Pro prodloužení dovolené se jim započtou předchozí pracovní poměry po 18. roce věku. Tito zaměstnanci mohou mít u nového zaměstnavatele po případě i delší dovolenou, než měli u předchozího zaměstnavatele.

Pořadí důležitosti jednotlivých výrobních zaměstnání stanoví státní úřad plánovací v dohodě s ústřední radou odborů. Ustanovení odstavce 4 má zamezit, aby zaměstnanec, který privilegovaným způsobem změní zaměstnání uprostřed měsíce, nebyl zkrácen o 1/12 dovolené. Toto zkrácení by bylo nespravedlivé, uvážíme-li, že by se dotklo na př. zaměstnance, který přešel z administrativy do výrobního zaměstnání.

K § 13:

Návrh zajišťuje sezónním a kampaňovým zaměstnancům nárok na peněžitou náhradu za dovolenou. Poněvadž tito zaměstnanci pracují obvykle s přestávkami pouze část roku, není důvodu pro to, aby jim byla dovolená dávána ve volnu. Příležitost k odpočinku mají v době, kdy nepracují.

K § 14:

U domáckých dělníků jde o pracovní poměr zvláštního druhu. Zvláštní povaha domácké práce je dána zejména tím, že domáčtí dělníci nemají přesně stanovenou pracovní dobu, pracují doma a při jejich práci jim mohou pomáhat i rodinní příslušníci. Odvádějí zaměstnavateli hotové výrobky, za něž dostávají pevně stanovenou mzdu. Návrh proto upravuje dovolenou domáckých dělníků odchylně od ostatních pracujících. Nepřiznává jim nárok na dovolenou ve volnu, nýbrž na peněžitou náhradu ve výši 4, 6 nebo 8% pracovní odměny dosažené v kalendářním roce podle toho, zda by měli podle všeobecných ustanovení (§2) nárok na dovolenou 2, 3 nebo 4týdenní.

K § 16:

Výchova pracující mládeže je postavena zákonem č. 110/1951 Sb. na nové základy. Poněvadž učiliště státních pracovních záloh nejsou ještě všude zřízena a zákon č. 110/ 1951 Sb. platí jen pro prioritní obory, upravuje zákon i dovolenou učňů. Aby nevznikly v tom směru žádné pochybnosti, stanoví návrh výslovně, že jeho ustanovení platí i pro učně.

Poněvadž práce ve stavebnictví nejsou již pracemi sezónními, není důvodu pro zvláštní úpravu dovolené ve stavebnictví. Proto i pro stavební zaměstnance platí obecné předpisy. Podle vládního nařízení č. 12/1952 Sb., o placené dovolené na zotavenou některých zaměstnanců ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících v roce 1952, se počítala doba rozhodná pro prodloužení dovolené ve stavebnictví tak, že za rok trvání pracovního poměru se považoval každý kalendářní rok, v němž byl zaměstnanec v pracovním poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících aspoň 26 týdnů. Podle obecných předpisů se však za rok trvání pracovního poměru považuje celý kalendářní rok. Aby zrušením t. zv. známkového systému nebyli poškozeni zaměstnanci, kteří ve stavebnictví setrvávají, bylo nutno pojmout do návrhu ustanovení odstavce 3.

K § 16:

Návrh nedovoluje, aby dovolená byla upravena odchylným způsobem. Jakákoliv ujednání, ať ve prospěch zaměstnance či v jeho neprospěch, jsou neplatná. Rovněž jsou neplatná všechna dřívější ustanovení upravující dovolenou; nedotčena ovšem zůstává úprava platná pro rok 1953, pokud jde o dovolenou za uvedený rok, i když tato dovolená bude vybírána až v roce 1954. V odstavci 2 se zdůrazňuje odpovědnost vedoucích. podniků za správné a přesné dodržování všech ustanoveni.

K § 17:

Návrh se nevztahuje na úpravu placené dovolené vojáků z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti, učitelů a vychovatelů, jelikož povaha těchto povolání vyžaduje zvláštní úpravu. U učitelů a vychovatelů se poukazuje jednak na nutnost soustavného a intensivního zvyšování jejich odborné a politické úrovně, zejména v souvislosti se zavedením nové školské soustavy, jednak na ustanovení "Charty" učitelských práv schválené na světové konferenci učitelstva pořádané mezinárodním odborovým sdružením školských pracovníků při Světové odborové federaci v červenci 1953 ve Vídni, článek 9 této "Charty" stanoví: "Všichni učitelé mají nárok na placenou dovolenou během školních prázdnin. "

K § 18:

Zákon musí nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1954, poněvadž dosavadní úprava stanovená zákonem č. 11/1952 Sb. a vládním nařízením č. 4/1953 Sb. platí jen pro rok 1953.

V Praze dne 18. prosince 1953.

První náměstek předsedy vlády: Dr. Dolanský v. r.

Knihtisk, n. p., z. z.. 2307-53.