"Jen pro úřední potřebu"
Národní shromáždění republiky Československé 1954.
I. volební období. 12. zasedáni.
742.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.. ................ 1954
o placené dovolené na zotavenou v roce 1954.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
část I. Dovolená stálých zaměstnanců.
§ 1. Nárok na dovolenou.
(1) Zaměstnanci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trval nepřetržitě alespoň 11 měsíců (čekací doba), přísluší za rok 1954 (v dalším "kalendářní rok") placená dovolená na zotavenou, jestliže v něm konal práce alespoň po 75 dnů.
(2) U zaměstnance, který úspěšně skončil návštěvu školy a vstoupil do pracovního poměru, činí čekací doba 5 měsíců, čekací doba
5 měsíců platí i pro ženy, které, ač jsou vyňaty z pracovní povinnosti podle dekretu č. 88/1945 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, vstoupily do pracovního poměru.
(3) Absolventům učilišť státních pracovních záloh, kteří pracují v podnicích určených ministerstvem pracovních sil (§4 odst. 3 zákona č. 110/1951 Sb., o státních pracovních zálohách), započítává se učební doba do čekací doby podle odstavce 1.
(4) Přerušení pracovního poměru kratší
6 týdnů, k němuž došlo se souhlasem zaméstnavatele, staví, ale nepřerušuje čekací dobu, avšak jen pokud zaměstnanec v té době nebyl zaměstnán u jiného zaměstnavatele.
Délka dovolené.
§ 2.
(1) Základní výměra dovolené činí 2 kalendářní týdny v kalendářním roce.
(2) Základní výměra dovolené se prodlužuje o jeden kalendářní týden zaměstnancům
a) mladším 18 roků,
b) starším 50 roků, pokud se jim dovolená neprodlužuje podle písm. c) nebo odstavce 3,
c) kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 5 roků.
(3) Dovolená podle odstavce l se prodlužuje o 2 kalendářní týdny zaměstnancům, kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 15 roků.
(4) Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na délce jeho pracovního poměru, rozhoduje stav ke dni 1. srpna kalendářního roku.
§ 3.
(1) Zaměstnancům v hornictví, kteří odpracovali bezprostředně před nástupem dovolené nebo její části alespoň 6 měsíců pod zemí, prodlužuje se dovolená o další kalendářní týden (dále jen "dodatková dovolená") za předpokladu, že budou pracovat celý kalendářní rok pod zemí; jinak jim přísluší po 6 měsících práce pod zemí pouze poměrná část této dodatkové dovolené.
(2) O dodatkovou dovolenou se prodlužuje též dovolená zaměstnancům v hornictví získaným organisovaným náborem pracovních sil a účastníkům pracovních brigád v hornictví, kteří se zavázali alespoň k jednoroční práci v hornictví a během kalendářního roku dovršili 12 měsíců práce pod zemí, pokud si další kalendářní týden dovolené nevybrali již v roce 1953. Poměrná část dodatkové dovolené přísluší těmto zaměstnancům, jestliže během kalendářního roku dovršili 6 měsíců práce pod zemí.
(3) Zaměstnanec v hornictví (odstavec 1) si může vybrat dodatkovou dovolenou, jestliže bezprostředně před nástupem dovolené nebo její části odpracovali alespoň 6 měsíců pod
zemí; nebude-li však pracovat pod zemí do konce kalendářního roku, je povinen vrátit požitky, které mu byly vyplaceny za poměrnou část dodatkové dovolené, na niž mu nevznikl nárok.
§ 4.
(1) Do doby rozhodné pro prodloužení dovolené podle § 2 odst. 2 a 3 se započítává doba, po kterou zaměstnanec nemohl být zaměstnán, protože konal službu v československé branné moci nebo ve spojenecké armádě, a doba, po kterou nemohl být za doby nesvobody zaměstnán pro národnostní, rasový nebo politický útisk. Ústřední rada odborů v dohodě s ministerstvy národní obrany a vnitra může ve zvlášť odůvodněných případech stanovit, zda a v jakém rozsahu lze započítat do doby rozhodné pro prodloužení dovolené službu v jiných vojenských nebo vojensky organisovaných útvarech.
(2) Učební doba v učilištích státních pracovních záloh (zákon č. 110/1951 Sb. ) se započítává do doby rozhodné pro prodloužení dovolené podle § 2 odst. 2 a 3 a § 3.
§ 5. Omezení dovolené.
(1) Nemohl — li zaměstnanec v kalendářním roce konat práce po více než 75 pracovních dnů pro důležitou příčinu týkající se jeho osoby, kterou nezpůsobil úmyslně nebo nedbalostí, zejména pro nemoc, úraz nebo vojenskou službu, krátí se mu dovolená za každých dalších 25 zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu.
(2) Za každý pracovní den (směnu), který zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (odstavec 1), je zaměstnavatel povinen zkrátit mu dovolenou o 2 dny. Zamešká — li zaměstnanec pracovní dny po vyčerpání dovolené, je zaměstnavatel povinen zkrátit mu stejným způsobem dovolenou v příštím roce. Zameškané pracovní doby, které jsou kratší než celý pracovní den, se sčítají.
(3) U zaměstnanců povinných návštěvou závodní učňovské školy má zameškání vyučování na této škole stejné následky jako zameškání pracovní doby.
(4) Zaměstnavatel odečte od dovolené poměrnou část dovolené (§ 9 odst. 5), kterou již jiný zaměstnavatel zaměstnanci za kalendářní rok poskytl nebo za niž mu poskytl peněžitou náhradu.
(5) Krácení podle odstavců 2 a 3 provede zaměstnavatel (§ 16 odst. 2) po slyšení zaměstnance a po projednání s příslušným orgánem závodní odborové organisace.
§ 6. Požitky po dobu dovolené.
(1) Zaměstnanci příslušejí po dobu dovolené všechny peněžité požitky, jako kdyby pracoval, kromě náhrady hotových výloh. Při tom se zásadně za základ výpočtu peněžitých požitků bere u zaměstnance s proměnlivými požitky průměrný týdenní výdělek za posledních 6 měsíců před nastoupením dovolené, a jde-li o zaměstnance v zemědělství, lesnictví, stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících, za posledních 12 měsíců. Ústřední rada odborů může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady stanovit vyhláškou v úředním listě odchylný způsob výpočtu proměnlivých peněžitých požitků příslušejících po dobu dovolené.
(2) Po dobu dovolené příslušejí zaměstnanci též veškeré naturální požitky, pokud jich může užívat. Za stravu a jiné naturální požitky s výjimkou bytu, světla a otopu, pokud těchto požitků nemůže užívat, přísluší mu náhrada v penězích. Výše této náhrady se určí podle předpisů vydaných pro účely národního pojištění.
(3) Peněžité požitky a náhrada naturálních požitků za dobu dovolené jsou splatné v obvyklých výplatních dnech. Požádá-li však o to zaměstnanec, musí být tyto požitky vyplaceny při nastoupení dovolené. Při tom se však daň ze mzdy sráží podle běžných výplatních období.
§ 7. Nastoupení dovolené.
(1) Nastoupení dovolené určuje se zřetelem na státní plán rozvoje národního hospodářství zaměstnavatel po projednání s příslušným orgánem závodní odborové organisace. Při tom přihlíží v mezích provozních potřeb závodu též k oprávněným požadavkům zaměstnanců. Dovolená ve vedlejším zaměstnání budiž podle možnosti poskytnuta zároveň s dovolenou v hlavním zaměstnání. Zaměstnavatel oznámí zaměstnanci den nastoupení dovolené zpravidla alespoň 14 dnů předem.
(2) Zaměstnanec může nastoupit dovolenou, jakmile splnil podmínku čekací doby (§ l odst. l a 2); jestliže však do konce kalendářního, roku neodpracuje alespoň 75 dnů, je povinen vrátit zaměstnavateli požitky, které mu byly za dobu dovolené vyplaceny.
(3) Zaměstnanci lze poskytnout dovolenou nebo její část za kalendářní rok také po jeho uplynutí, nemohl-li ji vyčerpat z důvodu naléhavé potřeby provozu závodu nebo pro některou z příčin uvedených v § 5 odst. 1. V takových případech musí však zaměstnanec nastoupit dovolenou tak, aby skončila nejpozději 31. března příštího roku; jinak pozbývá nároku na dovolenou bez újmy případného nároku na peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou (§ 11).
(4) Byl-li zaměstnanec po nastoupení dovolené přijat jako práce neschopný do ošetřování v nemocnici nebo v jiném odborném léčebném ústavu, byla-li mu nařízena isolace nebo byl-li uznán práce neschopným pro úraz, který utrpěl při dobrovolné brigádě, při výkonu občanských povinností nebo při pomoci poskytnuté na výzvu orgánů veřejné správy, přerušuje se mu dovolená. Dovolenou zaměstnankyně přerušuje také porod.
§ 8. Hromadná závodní dovolená.
(1) K hromadné závodní dovolené je třeba zvláštního souhlasu, který uděluje v dohodě s příslušným svazem jednotné odborové organisace příslušný ústřední úřad, po případě orgány jím zmocněné. Souhlas může být dán jen tehdy, je-li hromadná závodní dovolená nutná z provozních důvodů a slučitelná s obecným zájmem, zejména neohrozí-li ani neztíží-li se tím rovnoměrné plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství. Hromadná závodní dovolená nesmí trvat déle než 14 dnů.
(2) Udělí-li se v závodě hromadná závodní dovolená, mají zaměstnanci, kterým v době této dovolené nepřísluší bud' vůbec nárok na dovolenou nebo kterým přísluší nárok na dovolenou kratší, než je hromadná závodní dovolená, po celou dobu jejího trvání nárok na všechny požitky podle ustanovení § 6, i když nemohou být po dobu hromadné závodní dovolené přiměřeně zaměstnáni. Nabudou-li tito zaměstnanci dodatečně v kalendářním roce nároku na dovolenou nebo nároku na delší dovolenou, započte se jim do ní doba hromadné závodní dovolené, po kterou byli placeni a nepracovali. Jinak jsou tito zaměstnanci povinni konat na zaměstnavatelův příkaz bezplatné náhradní práce po dobu, rovnající se pracovní době, za kterou dostali požitky podle ustanovení první věty v době hromadné závodní dovolené.
§ 9.
Vliv skončení pracovního poměru na dovolenou.
(1) Byl-li pracovní poměr před nastoupením dovolené a před uplynutím kalendářního roku předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou.
(2) Byl-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, je zaměstnavatel povinen požadovat od zaměstnance vrácení požitků vyplacených za dovolenou, po případě za její část, kterou zaměstnanec vyčerpal před zrušením pracovního poměru. Zaměstnavatel je oprávněn srazit si příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků.
(3) V ostatních případech skončení pracovního poměru před nastoupením dovolené přísluší zaměstnanci její poměrná část, jsou-li u něho splněny podmínky pro vznik nároku na ni; při tom platí ustanovení o omezení dovolené.
(4) Za dny, které zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (§ 5 odst. 2 a 3) po vyčerpání dovolené v kalendářním roce, avšak před skončením pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen požadovat od zaměstnance dvojnásobek peněžitých požitků připadajících na jeden den poskytnuté dovolené. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(5) V ostatních případech skončení pracovního poměru po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, je zaměstnavatel oprávněn požadovat od zaměstnance vrácení požitků vyplacených za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku, pokud nejde o případy uvedené v § 12 odst. 1. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.
(6) Poměrná část dovolené se určí tak, že se poskytne za každý měsíc trvání pracovního poměru v kalendářním roce jedna dvanáctina dovolené.
(7) Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o tom, kolik pracovních dnů si zaměstnanec ze své dovolené vybral, po případě za kolik dní dostal peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou.
§ 10.
Zaměstnanci zemědělští a lesní,
kteří nekonají nepřetržitě
práci.
Zaměstnancům zemědělským a lesním, kteří za trvání pracovního poměru nekonají práci nepřetržitě, přísluší dovolená podle ustanovení § 2, jestliže v kalendářním roce pracovali u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku více než 150 dnů; jinak jim přísluší poměrná část dovolené ve výměře jedné dvanáctiny za každých 25 dnů konané práce. Doba rozhodná pro prodloužení dovolené podle § 2 se zjistí součtem kalendářních let, ve kterých zaměstnanec pracoval aspoň 150 dnů.
§ 11.
Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou.
(1) Poskytování peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou je kromě případů uvedených v odstavcích 2 a 3 nepřípustné.
(2) Nemohl-li zaměstnanec vyčerpat dovolenou nebo její část do 31. března příštího roku z příčin uvedených v § 5 odst. 1 nebo z příkazu zaměstnavatele odůvodněného naléhavou potřebou provozu, má nárok na peněžitou náhradu za dovolenou nebo její nevyčerpanou část.
(3) Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou nebo její část přísluší zaměstnanci též, nemohl-li ji vyčerpat pro skončení pracovního poměru.
(4) Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou se rovná peněžitým požitkům odpovídajícím době dovolené, kromě náhrady hotových výloh a odměny za práci přes čas, a peněžité náhradě za naturální požitky (§ 6 odst. 1 a 2).
§ 12.
Dovolená v některých případech změny zaměstnání, při přidělení k výkonu naléhavých prací a při účasti na pracovních brigádách.
(1) Při změně zaměstnání se započte v novém zaměstnání do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou (§ 1) trvání všech předchozích pracovních poměrů a do doby rozhodné pro prodloužení dovolené (§ 2) trvání všech předchozích pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku
a) zaměstnancům, kteří změnili zaměstnáni z důvodu obecného zájmu nebo v důsledku reorganisace podniku nebo na doporučení úředního lékaře,
b) zaměstnancům, s nimiž byl pracovní poměr po 1. lednu 1947 bez jejich zavinění rozvázán, poněvadž se stali postradatelnými nebo se vrátili do povolání, v nichž byli odborně vyškoleni, jde-li o návrat do oborů důležitějších pro splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství,
c) zaměstnancům, kteří po 1. lednu 1947 dobrovolně přešli z nevýrobního zaměstnání do zaměstnání výrobního nebo ze zaměstnání výrobního do jiného výrobního zaměstnání důležitějšího pro splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství, pokud je za takové prohlásí státní úřad plánovací v dohodě s ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě,
d) zaměstnaným manželům zaměstnanců uvedených pod písm. a) až c), jakož i zaměstnanců přeložených, pokud sledujíce manžela do místa jeho nového zaměstnání vstoupí po rozvázání dosavadního pracovního poměru do nového zaměstnání.
(2) Zaměstnanci uvedení v odstavci l mají vůči svému dosavadnímu zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené, jestliže neměli v tomto roce plnou dovolenou. Zaměstnanci přísluší poměrná část dovolené, i když mu podle ustanovení § l nevznikl nárok na dovolenou.
(3) Neměl-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje odstavec l, v kalendářním roce v dosavadním pracovním poměru plnou dovolenou nebo měl-li dovolenou kratší, než mu přísluší v novém pracovním poměru, má vůči novému zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené.
(4) Došlo-li k rozvázání pracovního poměru během kalendářního měsíce, poskytne poměrnou část dovolené za celý tento měsíc podle předcházejících ustanovení ten zaměstnavatel, u něhož trval pracovní poměr v tomto měsíci déle než polovinu měsíce, a při změně uprostřed měsíce dosavadní zaměstnavatel.
(B) Ustanovení odstavců l až 4 platí obdobně pro dovolenou zaměstnanců přidělených podle příslušných předpisů k výkonu naléhavých prací a pro účastníky pracovních brigád, pokud trvají déle než 2 měsíce.
Část II.
Dovolená sezónních a kampaňových zaměstnanců.
§ 13.
Zaměstnancům přijatým na práce sezónní nebo kampaňové přísluší při skončení pracovního poměru místo dovolené za každých 25 dnů konané práce peněžitá náhrada ve výši jedné dvanáctiny požitků, které by jim příslušely po dobu dovolené stanovené podle § 2, kdyby u nich byly splněny podmínky pro vznik nároku na dovolenou (§ 1),
Část III. Dovolená domáckých dělníků.
§ 14.
(1) Domáckým dělníkům a domáckým živnostníkům, kteří nezaměstnávají cizí pracovní síly, přísluší místo dovolené peněžitá náhrada, a to
za dovolenou 2 kalendářních týdnů 4%, za dovolenou 3 kalendářních týdnů 6%, za dovolenou 4 kalendářních týdnů 8 %
pracovní odměny dosažené v kalendářním roce. Pro určení délky dovolené platí obdobně ustanovení §§ 2 a 4. Náhrada nepřísluší, skončilo-li zaměstnání z viny domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka. Peněžitá náhrada je splatná dne 31. prosince nebo při skončení zaměstnání; na žádost domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka se však na ni poskytne záloha odpovídající dosažené pracovní odměně.
(2) Pracovní odměnou podle odstavce l se rozumí hrubá odměna bez příplatků za hotová vydání.
(3) Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahradit zprostředkovatelům domácké práce částky, které tito vyplatí domáckým dělníkům nebo domáckým živnostníkům podle ustanovení odstavce 1.
Část IV.
Ustanovení společná a závěrečná. § 15.
(1) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích a pracovním poměru platí obdobně o učních a učebním poměru.
(2) Délka dovolené hornických učňů činí 4 kalendářní týdny v roce; pro tyto učně neplatí ustanovení §§ 2 a 3.
(3) Zaměstnancům ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících se započítává do doby rozhodné pro prodloužení dovolené trvání pracovních poměrů, které jim byly podle dříve platných předpisů započteny k 31. prosinci 1953.
§ 16.
(1) Ujednání odporující tomuto zákonu nebo předpisům vydaným podle něho jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před jeho účinností.
(2) Placená dovolená na zotavenou smí být poskytována, jen jsou-li splněny předpoklady
stanovené tímto zákonem, a nesmí přesahovat výměru vyplývající z jeho ustanovení. Za splnění tohoto ustanovení jsou zaměstnavatelé osobně odpovědni.
§ 17.
(1) Tento zákon se nevztahuje na úpravu placené dovolené na zotavenou vojáků z povolání,
(2) Dovolenou příslušníků Sboru národní bezpečnosti upraví v dohodě s ústřední radou odborů ministerstvo vnitra.
(3) Dovolenou učitelů a vychovatelů upraví ministerstvo školství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a ústřední radou odborů.
§ 18.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1954: provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Vláda předkládá' Národnímu shromáždění republiky československé na návrh ústřední rady odborů návrh zákona o úpravě placené dovolené na zotavenou v roce 1954.
Placená dovolená na zotavenou na rok 1952 byla upravena zákonem č. 11/1952 Sb., jehož platnost byla s některými změnami prodloužena vládním nařízením č. 4/1953 Sb. na rok 1953.
Navrhovaná úprava spočívá v podstatě na stejných zásadách jako úpravy v letech 1952 a 1953, které se vcelku osvědčily. Platí to i o opatřeních čelících nežádoucí fluktuaci a absenci. Na základě praktických zkušeností získaných při provádění dosavadní úpravy v roce 1953 byly provedeny některé změny v těch částech, kde tato úprava nebyla dostatečně pružná, zavdávala podnět k nejednotnému výkladu a působila tak v praxi určité potíže.
Tyto změny jsou zachyceny v § l odst. 2, § 2 odst. 4, § 3, § 4 odst. l, § 6 odst. l, § 7 odst. 2 až 4, § 8 odst. l a § 12 odst. l písm. d). Mimo to bylo do § 17 návrhu pojato zmocnění, aby ministerstvo školství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a ústřední radou odborů upravilo dovolenou učitelů a vychovatelů.
Otázka zápočtu zvláštní léčebné péče do dovolené není v návrhu zákona řešena, poně-
vadž je upravena směrnicemi Ústřední rady odborů o výběru a umisťování účastníků zvláštní léčebné péče v léčebných ústavech Revolučního odborového hnutí na rok 1954. Zvláštní léčebná péče pro práce schopné se vždy započítává do dovolené. Zvláštní léčebná péče pro práce neschopné se do dovolené nezapočítává.
úprava ještě neodstraňuje určité nedostatky, zejména pokud jde o prodlužování dovolené podle mechanických hledisek, bez ohledu na hodnocení namáhavosti, obtížnosti a společenského významu vykonávané práce. Tyto nedostatky budou odstraněny v připravovaném zákoníku práce, který provede úpravu dovolené podle nových zásad. Protože zákoník práce ještě dnem 1. ledna 1954 nevstoupí v platnost a dosavadní úprava dovolené podle zákona č. 11/1952 Sb. a vládního nařízení č. 4/1953 Sb. končí dnem 31. prosince 1953, je nutno upravit dovolenou na tento rok zvláštním předpisem.
V minulých letech byly ve zvláštních částech důvodových zpráv odůvodňovány pouze navrhované změny. Poslední celkové odůvodnění obsahoval návrh úpravy pro rok 1947. I když změny, k nimž po tomto roce došlo, nebyly podstatné, je účelné, aby byly znovu souhrnně zpracovány. Proto tato důvodová zpráva obsahuje opět odůvodnění všech navrhovaných ustanovení.
Zvláštní část.
K § 1:
Ustanovení o jedenáctiměsíční čekací dobé jednak vyjadřuje zásadu, že dovolená je odměnou za celoroční práci, jednak má zabránit hospodářsky škodlivé fluktuaci. Nárok na dovolenou vzniká po nepřetržitém jedenáctiměsíčním trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku. Pracovní poměr v některých případech se zachovává, i když zaměstnanec nepracuje (na př. při výkonu vojenské služby, nemoci a pod. ). Není tedy nutné, aby zaměstnanec vždy celých 11 měsíců skutečně pracoval. Kdyby však neodpracoval v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, ani 75 pracovních dnů, ztrácí v tomto roce nárok na dovolenou. Toto opatření odpovídá zásadě ústavy, že při dovolené jde o odpočinek po celoroční práci. Stačí však, jestliže zaměstnanec odpracuje 75 dnů do konce kalendářního roku. Toto ustanovení umožňuje rozložit dovolenou na celý kalendářní rok.
Návrh má též ustanovení o zkrácené pětiměsíční čekací době. Zkrácená pětiměsíční čekací doba je odměnou pro absolventy škol. kteří po úspěšném skončení návštěvy školy vstoupí bez zbytečných průtahů do pracovního poměru. Dosavadní podmínka, že absolventi musí být mladší 26 let, nevyhovuje u dělnických kádrů, které jsou stále častěji povolávány ke studiu. Proto není toto omezení do návrhu již pojato.
U žen, které jsou vyňaty z pracovní povinnosti, sleduje zkrácená čekací doba mobilisační účel. Nemusí jít o první vstup do zaměstnání vůbec, avšak musí jít o ženy, které byly v domácnosti a nyní vstupují do pracovního poměru, ačkoliv nepodléhají pracovní povinnosti.
Absolventi učilišť státních pracovních záloh vstupují po skončení učební doby do pracovního poměru v podnicích, které jim určí ministerstvo pracovních sil. Je nutno, aby těmto absolventům se učební doba započetla do doby nutné k získání nároku na dovolenou (čekací doba). Tito absolventi se posuzují tak, jako by pracovali v podniku, jemuž byli přiděleni, již ode dne, kdy byli přijati do učiliště státních pracovních záloh. Přísluší jim tedy v kalendářním roce, v němž do podniku byli přiděleni, celá dovolená.
Pokud jde o funkcionáře národních výborů, není nijak dotčeno ustanovení § 6 zákona č. 235/1948 Sb., o úpravě některých poměrů členů národních výborů a členů jejich složek. Podle tohoto ustanovení se doba pracovního (služebního) volna a doba bezplatné dovolené,
kterou jim zaměstnavatel poskytl k výkonu funkce člena národního výboru, započítává pro nárok i pro délku dovolené na zotavenou. Z toho vyplývá, že zaměstnanci, který po skončení své funkce nastoupí práci v podniku během kalendářního roku, přísluší vůči podniku poměrná část dovolené, i když v kalendářním roce v podniku neodpracuje 75 dnů. Přitom platí ustanovení § 5 o omezení dovolené. Podnik musí zkoumat, zda zaměstnanec nedostal dovolenou, po případě její část od národního výboru, a dbá, aby úhrn dovolené nepřesáhl výměru, na niž má zaměstnanec nárok podle § 2.
K § 2:
Základní výměra dovolené Činí 2 kalendářní týdny. Za kalendářní týden se považuje 6 pracovních dnů. Základní výměra se zvyšuje jednak podle délky trvání pracovního poměru, jednak podle stáří zaměstnance. Zaměstnanci, kteří dosáhli 50 let, mají nárok na zvýšeni dovolené o jeden týden, i když jejich pracovní poměr trval v témž podniku nebo u téhož zaměstnavatele, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, méně než 5 let. Prodloužení dovolené z důvodu dosažení věku 50 let však nepřichází v úvahu, jestliže tyto osoby mají nárok na prodloužení dovolené z důvodů uvedených v odstavci 2 písm. c) nebo v odstavci 3.
Návrh přejímá dosavadní hlediska pro stanovení základní výměry dovolené i pro její prodlužování. Pod pojmem týž obor se rozumí totéž výrobní odvětví (na př. kovoprůmysl, textilní průmysl), doprava, distribuční odvětví (textil, potravinářství) a pod. Skupina povolání zahrnuje příbuzná povolání, při jejichž výkonu lze uplatnit jednou získané znalosti nebo dovednosti.
Pod pojmem podnik rozumí návrh hospodářskou jednotku. Změna osoby vlastníka ani právní forma podniku nemají vliv na nárok na prodloužení dovolené.
Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na délce jeho pracovního poměru, rozhoduje pro vznik nároku stav ke dni 1. srpna kalendářního roku a nikoliv ke dni 1. května jako dosud. Dosavadní úprava nevyhovovala u absolventů škol, poněvadž návštěva školy z převážné části končí koncem června. I když tito absolventi ihned po skončení návštěvy školy vstoupili do pracovního poměru, splnili podmínku pro prodloužení dovolené o jeden, po případě dva kalendářní týdny prakticky téměř až po 6, po případě 16 letech. Nová úprava tuto nesrovnalost odstraňuje.
K § 3:
Dodatkový týden dovolené se přiznává horníkům pracujícím pod zemí jako odměna za namáhavou práci. Celý dodatkový týden může dostat jen ten stálý zaměstnanec, který bude pod zemí pracovat celý rok 1954. Jestliže odpracuje pod zemí alespoň 6 měsíců, má nárok na poměrnou část dodatkového týdne. Tato 6 měsíční lhůta může spadat i do roku 1953. Poměrnou část však dostane zaměstnanec pouze za ty měsíce, které odpracoval pod zemí v roce 1954. Kdyby si po 6 měsících práce pod zemí vybral celý dodatkový týden a později přestal pod zemí pracovat, je povinen vrátit požitky, které mu byly vyplaceny za poměrnou část dodatkové dovolené, na niž mu nevznikl nárok.
Brigádníkům a zaměstnancům získaným organisovaným náborem pracovních sil, kteří se zavázali alespoň k jednoroční práci pod zemí, přísluší dodatkový týden dovolené po odpracováni 12 kalendářních měsíců pod zemí, i když tato doba spadá částečně do roku 1953. Kdyby však nesplnili svůj alespoň roční pracovní závazek, dostanou pouze poměrnou část dodatkového týdne, a to jen za předpokladu, že pod zemí odpracovali alespoň 6 měsíců. Jestliže si vybrali další kalendářní, týden dovolené již v roce 1953 podle dosavadních předpisů, mohou za rok 1954 dostat jen poměrnou část dodatkové dovolené.
Podle dosavadní úpravy měli nárok na prodloužení dovolené o další kalendářní týden zaměstnanci v hornictví, kteří v posledních 9 měsících bezprostředně předcházejících nástupu dovolené nebo její části pracovali pod zemí alespoň tři čtvrtiny pracovní doby.
K § 4:
Při stanovení nároku na prodlouženou dovolenou vychází návrh z trvání pracovního poměru; výjimku z této zásady činí v případech plnění branné povinnosti, účasti na národním boji za osvobození a v případech způsobených mimořádnými poměry v době nesvobody.
Učební doba ztrávená v učilištích státních pracovních záloh v hornictví se hodnotí též jako doba, v níž zaměstnanec pracoval pod zemí.
K § 5:
Omezení dovolené v případech, kdy zaměstnanec po delší dobu nepracoval pro důležitou příčinu týkající se jeho osoby, kterou nezpůsobil úmyslně nebo nedbalostí, je odůvodněno zásadou ústavy, že dovolená je odpočinkem po práci. V zájmu boje proti neodůvodněné absenci stanoví návrh, že za kaž-
dý pracovní den, který zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny, se dovolená krátí
0 dva dny. Dojde-li k neodůvodněné absenci po vyčerpání dovolené, krátí se stejným způsobem dovolená pouze v příštím roce, nikoliv však v letech dalších. K omezení dovolené však nedojde, jestliže zaměstnanec nemůže konat práci z příčin vzniklých na straně zaměstnavatele.
Použití ustanovení odstavce 4 bude přicházet v úvahu hlavně při zvýhodněných změnách zaměstnání podle § 12, pokud si zaměstnanec v dosavadním zaměstnání vybral celou dovolenou, účelem je, aby zaměstnanec nedostal v témže roce dovolenou dvakrát.
Poněvadž návštěva závodní učňovské školy (zemědělské učňovské školy) se klade na roven pracovnímu poměru, stanoví se zásada, že zameškání vyučování na této škole má stejné následky jako zameškání pracovní doby.
K § 6:
Při výpočtu požitků příslušejících po dobu dovolené platí pro zaměstnance s pevnými
i proměnlivými požitky zásada, že zaměstnanec má mít po dobu dovolené ty požitky, které by měl, kdyby pracoval. U zaměstnance s pevnými požitky bude tedy prakticky rozhodovat výše mzdy ke dni nástupu dovolené, při čemž ovšem bude nutno přihlížet i k případným změnám, k nimž došlo během dovolené. U zaměstnance s proměnlivými požitky (na př. zaměstnanec pracující v úkolu nebo v prémii, zaměstnanec, jemuž je přiznáván výkonnostní příplatek, a pod. ) se zjišťuje jeho průměrný výdělek za posledních 6 (12) měsíců před nástupem dovolené, aby se tak co nejspravedlivěji zhodnotily pohyblivé součásti mzdy. Došlo-li v uvedených 6 (12) měsících ke změně základních požitků, je nutno z téhož důvodu zjišťovat průměr proměnlivých požitků pouze ode dne změny základních požitků do dne nástupu dovolené. V každém případě však musí být splněna podmínka, že zaměstnanec by proměnlivé požitky pobíral i tehdy, kdyby na dovolené nebyl.
Náhrada hotových výloh zaměstnanci po dobu dovolené nenáleží, ani když byla stanovena paušální částkou.
Zaměstnanec může požadovat, aby mu požitky za celou dovolenou byly vyplaceny předem při nástupu dovolené, poněvadž v mnohých případech by působilo potíže doručovat zaměstnancům požitky během dovolené. Daňové, srážky budou ovšem i v tomto případě provedeny stejně jako při výplatě mzdy v obvyklých termínech.