va zákona o bytové výstavbě, udržování a správě bytového majetku a jejich financování.

3. Osnova zákona o místním průmyslu a komunálním hospodářství vychází z těchto hlavních zásad:

a) Opouští se termín "komunální podnik". Zrušením dosavadních předpisů o komunálních podnicích dochází též ke zrušení inspektorátů komunálních podniků a ředitelství komunálních podniků, odstraněných již dříve administrativní cestou.

b) Dosavadní komunální podniky se nyní rozdělují do nových podnikových typů; jsou to: podniky místního průmyslu, jež spadají od odvětví místního průmyslu, a dále podniky komunálního hospodářství a domovní správy, jež spadají do odvětví komunálního hospodářství.

c) Státní podniky zde uvedených typů mají nový poměr k národním výborům: jejich financování je zvláštními předpisy upraveno na podkladě vztahů jejich finančních plánů k rozpočtům národních výrobů.

d) Podniky místního průmyslu mohou být ze zvláštních důvodů pod bezprostředním řízením ministerstva místního hospodářství.

4. Při přípravě reorganisace místního hospodářství bylo možno s prospěchem použít zkušeností Sovětského svazu na tomto hospodářském úseku.

V Sovětském svazu se vyskytuje pojem místního hospodářství v širším významu, nežli tomu bylo v naší plánovací methodice. Tam se jím rozumějí všechny hospodářské podniky, ústavy a zařízení, podřízené výkonným výborům místních sovětů. Vedle bytového a komunálního hospodářství a vedle místního průmyslu, které tvoří hlavní složky sovětského místního hospodářství, spadá tam ještě řada podniků, ústavů, zařízení a opatření z úseků zemědělství, lesnictví, místní dopravy, místních komunikací a spojů, místního obchodu a j.

Z jednotlivých odvětví místního hospodář-, štvi v Sovětském svazu byla zvláštní péče věnována právě místnímu průmyslu. Potřeba jeho rozvoje byla zdůrazňována již v první fázi industrialisace sovětského státu. Tento požadavek formuloval sám J. V. Stalin na XIV. sjezdu VKS(b) v prosinci 1925. Místní průmysl byl pak i nadále předmětem zájmu a péče nejvyšších stranických a vládních míst. Strana a vláda vydaly v průběhu stalinských pětiletek řadu usnesení a nařízení, jež oceňují velký význam místního průmyslu v celém období výstavby socialismu

i v. období přechodu sovětského státu ke komunismu. Také na V. zasedání Nejvyššího sovětu SSSR v srpnu 1953 byla v projevu předsedy rady ministrů G. M. Halenková věnována mimořádná pozornost výrobě zboží hromadné spotřeby a rozvoji lehkého a potravinářského průmyslu jako jednomu z opatření pro další zlepšení hmotného blahobytu lidu.

Komunální hospodářství je v Sovětském svazu zvláštním hospodářským odvětvím již od samého počátku a nikdy nebylo organisačně slučováno na př. s místní průmyslovou výrobou nebo s jinými službami. Komunální hospodářství má totiž specifické ekonomická rysy, jimiž se výrazně lijí od jiných hospodářských odvětví. Od průmyslové výroby se liší zejména v tom, že poskytuje obyvatelstvu služby, které potřebují okamžitého opatření v místě a jež nelze vyvážet do jiných míst, kdežto průmysl může vyrábět na sklad i na vývoz. Mimo to komunální hospodářství poskytuje řadu služeb obyvatelstvu bezplatně.

Do sovětského komunálního hospodářství spadají tyto tři hlavní složky:

a) bytové hospodářství (bytový majetek, hotely, podniky společného ubytování);

b) zařízení a opatření sloužící péči o vzhled města (zřizování a udržování ulic, chodníků, mostů, zahrad, parků, nábřeží, osvětlení ulic, náměstí a jiných prostranství, čištění města);

c) komunální podniky, které se dělí na tyto skupiny:

aa) podniky energetického hospodářství (elektrárny, teplárny, plynárny a příslušné jejich rozvodné sítě); bb) zdravotně-technické podniky (vodovody, kanalisace, čisticí stanice, lázně, - prádelny, holírny a kadeřnictví, desinfekční komory, koupaliště, krematoria, hřbitovy);

cc) podniky městské veřejné dopravy (podzemní a pozemní dráhy, trolejbusy, autobusy, autodrožky, říční motorové čluny).

5. Finanční dosah reorganisace podniků místního hospodářství, jichž se týká tato osnova, se proti stavu k 31. prosinci 1952 projeví ve zvýšení počtu podniků v důsledku rozdělení podniků sdružených na místní průmysl a komunální hospodářství. Počet podniků stoupne z 1003 na 1106, to je o 103. Průměrná velikost podniků po reoganisaci je od 200 do 300 zaměstnanců (tak zvaný IV. typ). Pro IV. typ jsou předepsány tyto funkce: ředitel,

vedoucí provozu, vedoucí účetní, plánovatel, vedoucí oddělení práce a mzdy a vedoucí oddělení zásobování a odbytu (celkem 6 vedoucích pracovníků). Podle tarifu přísluší těmto vedoucím pracovníkům dohromady roční mzda v úhrnné výši 94. 320 Kčs (v nové měně); k tomu nutno připočítat 10% na národní pojištění a dále věcné náklady, které lze odhadnout na jednoho pracovníka v podnikové správě částkou 8000 Kčs ročně.

Jde ovsem jen o předběžný odhad; celkový počet zaměstnanců a funkcí, jakož i finanční náklad na ně vyplynou ze systemisace.

K tomu nutno vzít v úvahu, že v nových podnicích (po reorganisací) není zahrnuto pohostinství, které dříve v komunálních podnicích bylo a nyní přešlo do ressortu ministerstva vnitřního obchodu.

Odborné vedení podniků hospodářskými referáty krajských národních výborů a ministerstvem (pověřenectvem) se provádí prakticky již od zrušení inspektorátů komunálních podniků. Osnova zde tedy jen potvrzuje dnešní stav. Toto odborné vedení je však třeba prohloubit a zlepšit, s čímž souvisí systemisace míst na krajských národních výborech a na ministerstvu (pověřenectvu) místního hospodářství, jež se připravuje a projednává zvlášť.

V roce 1953 se v ressortu ministerstva místního hospodářství projeví reorganisace podniků zhruba částkou 7 mil. Kčs.

Reorganisace, k níž dochází tímto zákonem, přinese v podnicích místního průmyslu a komunálního hospodářství obecné zhospodárnění. Očekává se, že snížení vlastních nákladů, k němuž z tohoto důvodu dojde, bude činit nejméně 1%, což zcela uhradí částku potřebnou na tuto reorganisací i na připravenou systemisaci.

Zvláštní část.

K některým ustanovením osnovy je třeba bližšího vysvětlení:

K § 3: Vedoucí zásadou pro vnější organisaci podniků místního průmyslu bude, aby podniky byly zřizovány podle místních potřeb v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a v rozsahu odpovídajícím povaze provozu, výrobním úkolům a hospodářské únosnosti.

Podniky místního průmyslu budou zřizovány zpravidla jako okresní průmyslové kombináty, sdružující všechny obory podnikání místního průmyslu v okrese. Připravovaný statut předpokládá rozdělení průmyslových kombinátů zpravidla na tyto sektory: kovchemie; stavební hmoty; dřevo-papír; textilkůže-guma; výživa. V případech, kde by určitý sektor byl příliš veliký nebo kde to bude z jiných důvodů účelným, bude vytvořen ze sektoru samostatný specialisovaný průmyslový podnik (na př. podnik dřevozpracující). Ze závodu dostatečně velkého, u něhož je hospodářsky účelným, aby byl provozován samostatně, bude vytvořen průmyslový podnik s jediným oborem podnikání (na př. výroba sudů).

Je-li v okrese rozsáhlý místní průmysl, soustředěný do dvou nebo více středisek, mohou být vedle okresních podniků zřízeny i podniky městské.

Ve výjimečných případech bude* možno zřídit též krajský podnik místního průmyslu, a to tam, kde provoz se týká zvýšenou měrou území několika okresů, po případě území celého kraje nebo i více krajů a jde o provoz komplikovaný nebo technicky obtížný.

Z důležitých hospodářských důvodů může podnik místního průmyslu zřídit i ministerstvo místního hospodářství.

K §§ 4 až 13: V právním postavení podniků místního průmyslu, v předpisech o jejich majetku a závazcích, o jejich plánech a zásadách pro řízení a vedení, o změnách v členění a o zrušování nenastávají podstatné změny vůči dosavadním komunálním podnikům. (Obdobně to platí i pro podniky komunálního hospodářství — srov. § 17 odst. 2. )

K § 14: Statut podniků místního průmyslu bude uveřejněn v úředním listě. Proti statutu komunálních podniků bude zjednodušen vypuštěním oněch partií, jež jsou upraveny přímo tímto zákonem nebo zvláštními předpisy, jako jsou otázky majetku, závazků, plánování a financování. Zvláštní pozornost bude nutno věnovat vzájemnému vztahu podniků a jejich vedoucích národních výborů, národních výborů vyššího stupně a ministerstva místního hospodářství.

K §§ 15 až 17: Zatím co těžisko místního průmyslu bude v podnicích okresních, u podniků komunálního hospodářství bude v podnicích městských. S okresními podniky je počítáno na př. v oboru stavebním.

Podniky komunálního hospodářství budou zřizovány ve městech a v obcích městského typu; tedy tam, kde pracující mají materiální

základnu v průmyslové výrobě (města ve smyslu ekonomickém); nezáleží na tom, zda dotčená obec v minulosti obdržela výslovně titul "města". Věc souvisí s chystanou klasifikací obcí, k níž byly již provedeny přípravné práce a národním výborům informativně sděleny.

Není vyloučeno, a v některých oborech bude dokonce pravidlem, že městský podnik bude sloužit i okolnímu vesnickému obyvatelstvu (na př. prádelny a čistírny).

Osnovou zůstává nedotčen zákon č. 57/1950 Sb., o úpravě podnikání v silniční dopravě, a prováděcí vládní nařízení č. 36/1951 Sb.

K § 18: Rozpočtové organisace národních výborů pro komunální služby bude možno zřizovat ve městech a obcích městského typu i v obcích ostatních. Nebudou mít postavení právnické osoby a nebudou zapisovány do rejstříku; jde zde o formu vlastní činnosti národního výboru. Směrnice, jejichž vydání

osnova předvídá, upraví především jejich poměr k rozpočtu národního výboru.

Tam, kde nebudou zřízeny ani zvláštní rozpočtové organisace, bude národní výbor poskytovat nutné komunální služby v rámci svého rozpočtového hospodářství jako každý jiný svůj úkol.

K § 19: Protože osnova upravuje odvětví místního průmyslu a komunálního hospodářství v jejich celku, musí se zmínit též o organisaci bytového hospodářství národních výborů. Tento obor agendy je však předmětem zvláštní zákonné úpravy. Srovnej k tomu současně projednávanou osnovu zákona o bytové výstavbě, udržování a správě bytového majetku a jejich financování.

K § 20: Zásobování a odbyt odvětví místního průmyslu a odvětví komunálního hospodářství dosud obstarává národní podnik Řemeslnické potřeby.

V Praze dne 7. prosince 1953.

Předseda vlády: V. Široký v. r.

Ministr místního hospodářství: Dr. J. Kyselý v. r.

Knihtisk, n. p. z z — 4219-53.