"Jen pro úřední potřebu" Národní shromáždění republiky Československé 1953.
I. volební období. 12. zasedání.
730.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1953
o místním průmyslu a komunálním hospodářství.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I. úvodní ustanovení.
§ 1.
V podnicích a organisacích místního průmyslu a komunálního hospodářství organisuje stát výrobu a služby místního významu. Aby byla zaručena široká účast pracujících při využívání a rozvoji místních materiálových zdrojů a zdrojů pracovních sil a rozvíjena tvůrčí práce všech pracovníků, svěřuje se budování a řízení těchto podniků a organisací především národním výborům. Národní výbory pečují o to, aby tyto podniky a organisace řádně uspokojovaly potřeby pracujících a aby svou činnost stále prohlubovaly a zlepšovaly.
Část II.
Místní průmysl.
§ 2. Úkoly a organisační forma.
(O Místní průmysl má zejména tyto úkoly:
vyrábět předměty a výrobky denní a domácí potřeby pro místní trh, vyrábět jednodušší stroje a nářadí, jakož i vyrábět stavební hmoty z místních surovin, a tuto výrobu rozvíjet; zajišťovat řemeslnou výrobu pro potřeby průmyslu, dopravy a zemědělství;
provádět opravy a údržbu zařízení domácností a opravy spotřebního zboží a jiné; vyrábět spotřební zboží na zakázku. Místní průmysl vykonává tuto činnost především z místních surovinových zdrojů a z odpadového materiálu národních podniků, jakož i z druhořadého materiálu a nových hmot a vyhledává nové druhy surovin.
(2) Výroba y tomto odvětví se organisuje ve formě podniků místního průmyslu.
§ 3. Zřizování podniků.
(1) Podnik místního průmyslu zřizuje okresní (obvodní) národní výbor, po případě místní národní výbor města nebo obce městského typu. Ke zřízení podniku je třeba souhlasu krajského národního výboru, který v případě, že jde o podnik místního národního výboru (městský podnik), opatří si též stanovisko okresního národního výboru. Se souhlasem ministerstva místního hospodářství může také krajský národní výbor zřídit podnik místního průmyslu.
(2) Národní výbor, který zřídil podnik místního průmyslu, je mu bezprostředné nadřízen jako jeho vedoucí národní výbor a je zaň odpovědný.
(3) Z důležitých hospodářských důvodu může také ministerstvo místního hospodářství v dohodě s ministerstvem financí zřídit podnik místního průmyslu; podnik je mu pak bezprostředně podřízen.
(4) Podniky místního průmyslu se zapisují do podnikového rejstříku.
Právní postavem a majetek.
§ 4.
(1) Podnik místního průmyslu je právnickou osobou. Vlastníkem jeho majetku je stát a podniku je tento majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.
(2) Podnik nesmí zcizit své základní prostředky. K základním prostředkům podniku nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv. Výjimku ze zákazu zcizení nebo zatíženi může povolit ministerstvo místního hospodářství nebo národní výbor podle jeho zmocnění. Jednání, jež je v rozporu s tímto zákazem, nemá právních účinků.
(3) Z majetku, který má podnik místního průmyslu ve správě, nelze žádat ani dosíci uspokojení pohledávek za státem. Stát neručí za závazky podniku místního průmyslu.
s
(4) Pro závazky podniku místního průmyslu lze se uspokojit toliko z majetku svěřeného mu do správy, s výjimkou jeho základních prostředků.
§ 5.
Národní majetek se začleňuje do podniku místního průmyslu opatřením vedoucího národního výboru nebo národního výboru vyššího stupně nebo ministerstva místního hospodářství. Při začlenění tohoto majetku se převedou na podnik také závazky k tomuto majetku patřící, pokud o nich nebylo učiněno jiné opatření; přejdou naň dnem převzetí majetku. Přechodem závazků se jich dosavadní dlužník zprošťuje; přivolení věřitele není zapotřebí.
§ 6.
(1) Zástavní práva váznoucí na majetkových částech, jež jsou základními prostředky podniku místního průmyslu, zanikají bez náhrady dnem, kdy takový majetek se začlení do podniku nebo kdy ho podnik jiným způsobem nabude. Knihovní soud je vymaže na návrh podniku s odvoláním na toto ustanovení. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.
(2) Zánik zástavních práv podle odstavce l nenastává v případech, kdy vláda povolí výjimku na návrh ministra místního hospodářství učiněný v dohodě s ministrem financí.
(3) O tom, za kterých podmínek zanikají jiná věcná práva na majetkových částech, jež jsou základními prostředky podniku, platí předpisy vládního nařízení č. 97/1952 Sb., o zániku věcných práv na některých částech národního majetku.
§ 7.
(1) Vedoucí národní výbor může z podniku místního průmyslu se souhlasem krajského národního výboru vyjmout majetek a učinit o něm opatření ve vlastním oboru působnosti, zejména může takový majetek začlenit do jiného svého podniku. Stejným způsobem může z. podniku místního průmyslu vyjmout závazek a převést jej na jiný svůj podnik.
(2) Ministr místního hospodářství nebo podle jeho zmocnění krajský národní výbor může obdobně podle odstavce l provést převod majetku nebo závazku i mezi podniky patřícími různým vedoucím národním výborům.
(3) Zvláštní předpisy stanoví, -kdy opatření podle odstavců l a 2 může být nahrazeno tím, že podnik místního průmyslu se dohodne s jiným subjektem státního socialistického sektoru o přechodu majetkových částí.
(4) Ministr místního hospodářství může z podniku místního průmyslu vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.
(5) Ministr místního hospodářství může v dohodě s ministrem financí převést na podnik místního průmyslu závazek patřící k národnímu majetku.
(6) Přechodem závazků podle předcházejících ustanovení se jich dosavadní dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není zapotřebí přivolení věřitele. O přechodu závazku na podnik místního průmyslu vydá potvrzení vedoucí národní výbor.
§ 8. Technickoprůmyslový a finanční plán.
(1) Podnik místního průmyslu sestavuje svůj technickoprůmyslový a finanční plán, jenž je součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství a navazuje na státní rozpočet. Tento plán určuje a usměrňuje výrobní a hospodářskou činnost podniku.
(2) Všichni pracující v podniku místního průmyslu jsou povinni plnit úkoly, uložené plánem, co nejhospodárněji.
(3) Vedení podniku je povinno zavádět socialistické formy práce a posilovat hmotný zájem zaměstnanců na dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů.
§ 9. Vedení podniku.
(1) V čele podniku místního průmyslu je ředitel, který podnik vede, zastupuje jej a jedná jeho jménem. Je podřízen vedoucímu národnímu výboru a odpovídá mu za splnění svých povinností. Jmenuje a odvolává ho rada vedoucího národního výboru.
(2) V čele každé organisační jednotky podniku je odpovědný vedoucí, který v rámci své pravomoci rozhoduje samostatně.
(3) v podniku místního průmyslu odpovídá každý osobně za splnění svých úkolů.
§ 10. Hospodaření a financování.
(1) Podniky místního průmyslu hospodaří podle zásad chozrasčotu. Jsou povinny soustavně snižovat vlastní náklady, odkrývat vnitřní reservy a zvyšovat produktivitu práce.
(2) O financování podniků místního průmyslu a o vztazích jejich finančních plánů k rozpočtům národních výborů, po případě k rozpočtu ministerstva místního hospodářství platí zvláštní předpisy. Zvláštní předpisy upravují také úvěrování podniků místního průmyslu.
§ 11. Změny v členění.
(1) Ministr místního hospodářství nebo podle jeho zmocnění krajský národní výbor může převést podnik místního průmyslu z jednoho vedoucího národního výboru na jiný.
(2) Ministr místního hospodářství může vyjmout podnik místního průmyslu z organisace podle tohoto zákona a učinit o něm opatření ve vlastním oboru působnosti nebo ho odevzdat do působnosti jiného ministra v dohodě s ním.
§ 12. Zrušení podniku.
(1) Vedoucí národní výbor může zrušit podnik místního průmyslu. Při tom také stanoví, jak má být naloženo s majetkem zrušeného podniku. K těmto opatřením je třeba souhlasu krajského národního výboru.
(2) Po zrušení podniku místního průmyslu jmenuje vedoucí národní výbor likvidátora. Jmenovaného likvidátora může též odvolat. Zrušení podniku i jmenování a odvolání likvidátora ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku. Likvidátor nebude jmenován, dojde-li při zrušení podniku k přenesení všech jeho závazků na jiný subjekt.
(3) Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného podniku jen, pokud o něm nebylo jinak stanoveno podle odstavce 1. Likvidační přebytek odvede vedoucímu národnímu výboru.
(4) Po skončení likvidace navrhne likvidátor výmaz podniku z podnikového rejstříku. Knihy a spisy zrušeného podniku odevzdá vedoucímu národnímu výboru, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.
(5) O jmenování a odvolání likvidátora a o jeho odpovědnosti platí obdobně ustanovení o řediteli.
§ 13.
nížení podniků místního průmyslu národními výbory vyššího stupně a ministerstvem místního hospodářství.
(O Na řízení podniků místního průmyslu se účastní vedle vedoucího národního výboru také národní výbory vyššího stupně a ministerstvo místního hospodářství.
(2) Nesplní-li příslušný národní výbor některý z úkolů při řízení podniků místního průmyslu a vyžadují-li takové opatření zájmy plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo jiný důležitý obecný zájem, učiní tak národní výbor vyššího stupně nebo ministerstvo místního hospodářství. Stejně lze postupovat, vyžadují-li to důvody hospodárnosti nebo zájem na plynulém provozu podniku.
§ 14. Statut.
Ministerstvo místního hospodářství vydá se souhlasem vlády statut podniků místního průmyslu, v němž stanoví bližší předpisy o organisaci těchto podniků, o jejich právních poměrech a činnosti a o jejich zaměstnancích. Statut také upraví řízení podniků národními výbory (jejich orgány) a ministerstvem místního hospodářství.
Část III. Komunální hospodářství.
Oddíl 1. Úkoly a organisační forma.
§ 15.
(1) Úkolem komunálního hospodářství je zejména poskytovat služby a výkony k uspokojování životních a kulturních potřeb obyvatelstva ("komunální služby") a jejich soustavným rozšiřováním a zlepšováním přispívat k zvyšování životní úrovně pracujících.
(2) Komunální hospodářství poskytuje služby a výkony v těchto skupinách oborů: bytové hospodářství, stavebnictví, městská doprava, zdravotně-technické a jiné služby, ener getika a vnější úprava obcí.
(3) Poskytování služeb a výkonů v odvětví komunálního hospodářství se organisuje ve formě:
a) podniků komunálního hospodářství,
b) rozpočtových organisací pro komunální služby,
c) domovních správ.
Oddíl 2. Podniky komunálního hospodářství.
§ 16. Zřizování podniků.
(O Podnik komunálního hospodářství zřídí místní národní výbor ve městě nebo v obci městského typu, po případě okresní národní výbor. Ke zříjení podniku je třeba souhlasu krajského národního výboru, který v případě, že jde o podnik místního národního výboru (městský podnik), opatří si též stanovisko okresního národního výboru.
(2) Národní výbor, který zřídil podnik komunálního hospodářství, je mu bezprostředně nadřízen jako jeho vedoucí národní výbor a je zaň odpovědný.
(3) Podniky komunálního hospodářství se zapisují do podnikového rejstříku.
§ 17. Další ustanovení.
(1)Podnik komunálního hospodářství sestavuje svůj technickohospodářský a finanční plán.
(2) O právním postavení a majetku podniků komunálního hospodářství, o jejich technickohospodářských a finančních piánech, o vedení, hospodaření a financování, o změnách v členění podniků a jejich zrušování a o řízení podniků národními výbory vyššího stupně a ministerstvem místního hospodářství platí obdobně ustanovení pro podniky místního průmyslu (§§ 4 až 13).
(3) Ministerstvo místního hospodářství vydá se souhlasem vlády statut podniků komunálního hospodářství, v němž stanoví bližší předpisy o organisaci těchto podniků, o jejich právních poměrech a činnosti a o jejich zaměstnancích. Statut také upraví řízení podniků národními výbory (jejich orgány) a ministerstvem místního hospodářství.
Oddíl 3. Rozpočtové organisace pro komunální služby.
§ 18.
(1) V obcích, v nichž nejsou podmínky pro zřízení podniku komunálního hospodářství, zejména tam, kde by zřízení samostatného podniku bylo nehospodárné nebo pro některé služby nevhodné, opatřuje komunální služby místní národní výbor, a to podle okolností zvláštní rozpočtovou organisací.
(2) Ministerstvo místního hospodářství upraví v dohodě s ministerstvem financí směrnicemi podrobnosti o rozpočtových organisacích národních výborů pro komunální služby.
Oddíl 1.
Bytové hospodářství. § 19.
Organisaci bytového hospodářství, čítajíc v to domovní správy, stanoví zvláštní předpisy.
Část IV.
Společná a závěrečná Všeobecná část.
§ 20. Organisace zásobování a odbytu.
Organisaci zásobování a odbytu místního průmyslu a komunálního hospodářství upraví ministr místního hospodářství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Přechodná ustanovení. § 21.
Kde se v dosavadních předpisech mluví o komunálních podnicích, rozumějí se tím napříště podniky místního průmyslu a podniky komunálního hospodářství, pokud z výslovného ustanovení nebo z povahy věci neplyne něco jiného.
§ 22.
O) Národní výbory provedou v rámci tohoto zákona a podle bližších pokynů ministerstva místního hospodářství reorganisací dosavadních komunálních podniků, a to jednak na podniky místního průmyslu, jednak na podniky komunálního hospodářství, po případě na rozpočtové organisace, nebo je do nově zřízených takových podniků (organisací) začlení. Reorganisace komunálních podniků bytových bude provedena podle zvláštních předpisů.
(2) -Ministerstvo místního hospodářství provede podle ustanovení tohoto zákona reorganisací národních podniků, jež jsou mu přímo podřízeny.
§ 23.
Pravomoc stanovit u znárodněného majetku, přenechaného k začlenění do podniku místního průmyslu nebo podniku komunálního hospodářství, rozsah znárodnění, může ministr místního hospodářství přenést na krajské národní výbory.
§ 24.
Opatření učiněná ve shodě s tímto zákonem před jeho účinností považují se za učiněná podle něho.
§ 25.
Zrušovací ustanovení.
(1) Zrušují se všechna ustanovení odporující tomuto zákonu; zejména se zrušuje:
a) zákon č. 167/1950 Sb., p komunálních podnicích,
b) vládní nařízení č. 35/1951 Sb., kterým se vyhlašuje statut komunálních podniků.
(2) Dokud nebude provedena reorganisace podle § 22, lze přiměřeně postupovat podle dosavadních předpisů.
§ 26.
účinnost.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1954; provede jej ministr místního hospodářství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
1. Druhá etapa znárodnění, jež byla umožněna vítězným Únorem, byla předpokladem pro rozvinutí státního podnikání také v oboru místní výroby a místních služeb. Vytvořením komunálních podniků, k jejichž zřizování došlo již průběhem roku 1948, nebyly však ještě plně dány vnější podmínky pro řádné plnění jejich úkolů, jimiž měla být péče o uspokojování každodenních a bezprostředních potřeb pracujících. Jedna z příčin těchto nedostatků spočívala v tom, že činnost podpodniků zabývajících se výrobou a službami místního významu byla až do roku 1950 plánována v různých hospodářských úsecích a odvětvích a nebylo jednotně postaráno o jejich zásobování a odbyt.
Aby se čelilo těmto obtížím, byl v prováděcím plánu na rok 1951 utvořen zvláštní úsek místního hospodářství, plánovaný národními výbory, který v podstatě zahrnoval komunální podniky, výrobní a řemeslnická družstva a podniky soukromých řemeslnických výrobců.
Z referátu presidenta republiky Klementa Gottwalda na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa z února
1951 vyplynuly pro místní hospodářství tyto základní úkoly: Zabezpečit v okresech a krajích poskytování opravářských a údržbářských služeb, zabezpečit rozvoj místní výroby a služeb zásobováním některými surovinami z místních zdrojů; plněním uvedených úkolů zajišťovat pro obyvatelstvo takové životní podmínky, které vedou ke zvyšování životní úrovně pracujících, a tak napomáhat k vytváření předpokladů pro neustálé stupňování produktivity práce; napomáhat usměrňování socialisačního procesu a zatlačování soukromokapitalistických živlů.
Na celostátní konferenci strany v prosinci
1952 zdůraznil president republiky Klement Gottwald, že nesmíme zapomenout, že na konci všeho našeho snažení stojí člověk, starost o jeho dobro. "Proto je nutno" — řekl
— "abychom v rámci výrobních možností našeho průmyslu a zemědělství zlepšovali zásobování našeho obyvatelstva předměty denní potřeby, zejména pak abychom fondy spotřebního zboží uvedli v soulad s koupěschopnou poptávkou. "
Touto směrnicí celostátní konference strany byli orientováni všichni pracovníci našeho hospodářského a politického života na velmi důležitý úkol, na odstraňování slabin, které se projevují v našem hospodářském životě a které zbytečně vyvolávají nespokojenost pracujících.
Vláda se vícekráte zabývala otázkami souvisícími s problémem místního hospodářství a s vymezením a vytyčením jeho úkolů. V poslední době jde o tato její opatření:
Usnesením vlády ze dne 31. března 1953 byla z dosavadního úseku místního hospodářství vytvořena dvě samostatná odvětví: odvětví místního průmyslu a odvětví komunálního hospodářství.
Dne 11. září 1953 učinila vláda republiky závažné usnesení o hlavních úkolech v oboru hospodářské politiky v nejbližším období, jehož cílem jsou opatření k zvýšení životní úrovně pracujících na základě proporcionálního rozvoje národního hospodářství ČSR. Přitom je pamatováno nejen na zrychlování rozvoje surovinové a energetické základny pro těžký průmysl a na zvýšení zemědělské výroby, ale též na zvýšení výroby potravinářského a lehkého průmyslu.
Již pro rok 1953 jsou v oblasti místního a komunálního hospodářství a služeb vytyčeny tyto úkoly:
"Zlepšit kvalitu služeb, poskytovaných obyvatelstvu v prádelnách, čistírnách, žehlírnách, barvírnách, provádět je v nejkratších lhůtách a zavádět nové druhy služeb.
Podstatně zlepšit a rozšířit provádění instalačních, malířských, elektrikářských a drobných zednických prací pro údržbu a
úpravu domů a bytového zařízení. Zlepšil a rozšířit také poskytování ostatních služeb obyvatelstvu, jejichž nedostatek působí značné obtíže v denním životě, zejména na vesnici; jde zejména o práce obuvníků, krejčí, holičů, kolářů, kovářů, truhlářů atd. Síť provozoven těchto služeb přiblížit spotřebitelům a zajišťovat, aby byly zřizovány především v nových sídlištích; umožnit příděl materiálu a snížit daně v těch případech, kde jejich výše brání Soukromým řemeslníkům při provozování jejich živností. K zajištění lepšího uspokojování denních potřeb občanstva bude vláda podporovat i činnost výrobních družstev.
Podstatně zvýšit a zlepšit i provádění údržby a oprav závodních a komunálních domů a bytů, zejména údržby a opravy střech a fasád, a zlepšovat příslušenství bytů.
Provádět opravy a údržbu v dělnických koloniích; přistoupit v rozsáhlé míře k úpravám ulic, veřejných prostranství, veřejných budov, sadů a zelených ploch a dělnických sídlišť a mobilisovat k tomu účelu především místní zdroje materiálů.
Zlepšit péči o kulturní zařízení jako divadla, kina a pod., o lázeňská, rekreační, sportovní a turistická střediska, rozšířit v nich zařízení pro občerstvení návštěvníků a poskytování jiných služeb.
Snížit — bez újmy rozsahu a kvality — náklady na služby poskytované obyvatelstvu a přezkoušet možnosti snížení cen těchto služeb. "
Pro sestavení státního plánu rozvoje národního hospodářství ČSR v roce 1954 jsou citovaným vládním usnesením dány pro lehký, potravinářský a dřevařský průmysl tyto direktivy: Soustředit pozornost na další podstatné zvýšení jakosti výrobků a rozšíření sortimentu spotřebního zboží a zajistit včasné provádění údržby a oprav výrobních prostředků.
Řada vládních opatření směřujících k zabezpečení řádného plnění úkolů místního průmyslu a komunálních služeb je dovršena vládním nařízením č. 77/1953 Sb., o nové organisaci ministerstev a ústředních orgánů státní správy. Jím bylo mimo jiné zřízeno ministerstvo místního hospodářství, které plní zejména dosavadní úkoly ministerstva vnitra v oboru místního hospodářství a výstavby obcí. Tím je též vytvořen organisační rámec pro řízení místního průmyslu a komunálního hospodářství v nejvyšším stupni státních orgánů. Je úkolem této osnovy dobudovat jej v úrovni národních výborů a přizpůsobit novým potřebám též podnikovou formu.
2. V místním hospodářství hraje u nás nejvýznačnější roli státní socialistický sektor. Formou státního podnikání zde byly dosud komunální podniky.
Byly vytvořeny zákonem č. 199/1948 Sb. a jejich první statut byl vydán vládním nařízením č. 10/1949 Sb. Tehdy šlo především o to, jednotně zorganisovat podnikatelskou činnost svazků lidové správy v hospodářských útvarech obdobných národním podnikům, jež mají postavení právnických osob a jsou odpoutány od správní činnosti. Tehdejší komunální podniky byly národním majetkem v komunálním vlastnictví obcí, okresů a krajů.
Také financování komunálních podniků bylo tehdy upraveno způsobem, který připomínal někdejší samosprávu. Komunální podniky dostávaly (zpravidla od svého národního výboru) kmenové jmění a tvořily si reservní fond. Opatřovaly si investiční úvěr a provozovací úvěr. Od národního výboru dostávaly někdy vyrovnávací příplatek. Byly to hospodářské útvary isolované, na sebe odkázané; ústřední řízení jejich činností a plánování účelné sítě jejich provozoven bylo spojeno se značnými organisačními i právními potížemi.
K druhé úpravě hospodářské a organisační struktury komunálních podniků došlo v roce 1950. Již v roce předcházejícím pronikla do právního řádu koncepce jednotného státního socialistického vlastnictví a byl opuštěn pojem vlastnictví komunálního (zák. č. 279/
1949 Sb., o finančním hospodařeni národních výborů). Nato zákon č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, zapojil komunální podniky na Fond znárodněného hospodářství. Novým zákonem o komunálních podnicích č. 167/1950 Sb., podle něhož pak byl vyhlášen nový statut vládním nařízením č. 35/1951 Sb., byly komunální podniky výslovně prohlášeny za formu státního podnikání a staly se operativními správci národního majetku jim svěřeného. Vykonávání vrchního vedení a dozoru státu nati nimi zůstalo i nadále svěřeno — vzhledem k jejich místnímu zaměření — především národním výborům. Hospodářsky však byly komunální podniky od národních výborů prakticky odpoutány a národní výbory nebyly hmotně zainteresovány na jejich prosperitě.
V téže době došlo také k odlišení komunálních podniků bytových, a to zákonem č. 110/
1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství. U bytových komunálních podniků a u bytových hospodářství komunálních podniků sdružených plnil 'Fond bytového hospodářství obdobnou funkci
jako u ostatních Fond znárodněného hospodářství.
Nová fáze nastala zákonem č. 106/1951 Sb.,
o úpravě financování národních a komunálních podniků. Tehdy byla zrušena finanční služba Fondu znárodněného hospodářství a komunální podniky měly být zapojeny na rozpočty národních výborů. V prvém roce (1952) byl však k tomu učiněn jen náběh: Zapojení komunálních podniků na státní rozpočet se tehdy stalo na podkladě finančního plánu ministerstva vnitra.
Zákon č. 83/1952, o rozpočtech národních výborů, který terminologicky již předbíhá legislativní vývoj a mluví o podnicích místního průmyslu a komunálního hospodářství, prohlubuje provedení zákona č. 106/1951 Sb. a stanoví, že tyto podniky se zapojují na rozpočty národních výborů na základě odvodů a přídělů. Na plnění akumulace jsou nyní hmotně zainteresovány jak podniky, tak i národní výbory.
V tomto stručném náčrtu vidíme, jak komunální podniky předělávaly v krátké době svého trvání prudký vývoj, pokud, jde o finanční hospodaření, a jak původní samosprávná koncepce postupně na sebe brala rysy hospodářství socialistického.
Avšak po stránce organisační zůstávaly komunální podniky stále ještě ve formách, které jim dal jejich první zákon, zatím co se kolem nich měnily hospodářské i společenské podmínky a rostly úkoly na ně kladené. Ani první ani druhý zákon totiž nevytvořil odlišnou formu pro podniky zabývající se výrobou a pro podniky zabývající se službami a neoddělil je organisačně od sebe. Pouze pro bytové podniky — jak již bylo řečeno — bylo pamatováno na určité odlišení.
Uvedený stav byl únosný a dokonce účelný v době, kdy komunální podniky byly teprve uváděny v život, a to většinou jen z podniků bývalé samosprávy. Postupem doby se však ukázalo, že bude třeba hledat nové cesty,
i pokud jde o organisaci, a že dosavadní formy se stávají brzdou vývoje. Při provádění druhé etapy znárodnění byly totiž do komunálních podniků začleňovány postupně další a další závody a rozsah jejich činnosti se rozšiřoval. Jejich úkoly pak podstatně stoupaly i tím, jak postupovala socialisace dobrovolným zapojováním soukromých živností. O různé druhy místní výroby a místních služeb pro veřejnost bylo do té doby pečováno malými a středními podniky soukromých živnostníků. Síť jejich závodů nyní začala řidnout a bylo na socialistickém sektoru, aby je nahra-
dil vlastními podniky plánovitě vybudovanými ve vyšší organisační formě socialistického hospodářství.
Tu se ukázalo, že spojení výroby a služeb v komunálních podnicích je tomu na překážku. Podle zákona měly sice být zřizovány, pokud to bylo hospodářsky únosné, komunální podniky s jediným oborem podnikání nebo s několika obory příbuznými, ale bylo též umožněno a ve značné míře praktikováno tvoření komunálních podniků sdružených, v nichž byly smíšeny různé druhy činností a výkonů. To mělo tyto nepříznivé důsledky: Byla tu nedostatečná specialisace, při čemž nebylo vždy možné, aby odborné vedení podniku bylo pro všechny jeho činnosti stejně kvalitní. Sdružené podniky se věnovaly zejména těm činnostem, v nichž měly finanční úspěchy, a zanedbávaly služby méně výnosné. Se zřetelem na výnosnost byla budována i síť služeben, takže odlehlá místa zůstávala opomíjena. Nebylo řídkým zjevem, že některé služby nebyly v místě zastoupeny vůbec. Potřeby zákazníků trpěly i tím, že bylo třeba dlouhé doby od přijetí objednávky k vykonám práce.
Ve sdružených podnicích docházelo též ke skreslování hospodářských výsledků. Nebylo dost přehledu o skutečných režijních nákladech jednotlivých druhů činnosti. Náklady služeb bývaly skryty v nákladech odvětví průmyslových. To pak bylo překážkou tomu, aby bylo možno účinně působit k odkrývání skrytých reserv a k důslednému a systematickému snižování vlastních nákladů a tudíž i ke zlevnění výrobků a služeb. Obtíže byly i při sestavování plánu a při kontrole jeho plnění.
Byly tedy v komunálních podnicích pod jedinou podnikovou formou sloučeny složky, jež měly odlišné potřeby a odlišné poslání. Avšak rozvoj úseku místního hospodářství a vzrůstající požadavky obyvatelstva na výrobu předmětů denní potřeby a na poskytování komunálních služeb ukázaly, že je třeba místní průmyslovou výrobu i komunální služby obstarávat odděleně ve dvou podnikových typech. Obsahu a poslání místního hospodářství, jak se u nás vyvinulo v průběhu naší první pětiletky, odpovídá tedy nyní lépe i organisační rozlišení jeho úkolů na průmyslovou výrobu místního významu a na poskytování vlastních komunálních služeb. To je úkolem této osnovy.
Zároveň dochází i k reorganisací bytové správy v působnosti národních výborů, prováděné dosud také formou komunálních podniků. Tímto úkolem se zabývá zvláštní osnc-