technické vynálezy v tomto oboru, velké rozšíření rozhlasu a v poslední době budování televisního vysílání vyvolávají potřebu poskytnout také socialistickým právnickým osobám, kterým jsou svěřeny úkoly v těchto oborech, zvláštní ochranu, zajišťující jim právo rozhodovat o výsledku jejich práce, ať už jím je gramofonová deska, magnetofonový pás nebo vysílání.

I když zvukový snímek v jakékoli podobě je výrobkem průmyslovým a požívá ochrany jako výrobek, je přece jen se zřetelem k svému obsahu výrobkem zvláštního druhu, u něhož prostá průmyslová ochrana nedostačuje. Proto osnova zavádí nové právo, právo výrobce rozhodovat o užití jeho výrobku jako celku, resp. o užití jeho vysílání. Bez svolení podniku nebude napříště možno užívat volně výsledků jeho práce; za užití některého druhu bude třeba poskytnout podniku úplatu. Je to hledisko socialistické, vycházející ze zásady, že v socialistickém hospodářství nesmí jeden podnik těžit z práce podniku jiného. Proto je třeba, aby také podnik pro šíření děl rozhlasem a televisí přispěl ve formě úplaty za svolení k vysílání zvukových snímků na výrobní náklady podniků, vyrábějících tyto snímky.

I tato ochrana je propůjčena našim socialistickým podnikům; podnik v cizím státě může této ochrany požívat jen podle mezinárodních smluv nebo pokud v onom státě bude stejně chráněn i podnik náš.

K §§ 95 a 96:

Ani zde nejde o ochranu autorskoprávní v pravém slova smyslu. Chráněna je soukromá osobní sféra pisatele a adresáta, resp. osoby zobrazené na podobizně.

Ochrana trvá, dokud žije pisatel a příp. i adresát dopisu nebo osoba zobrazená, a po jejich smrti, dokud jsou na živu jejich manžel nebo děti (vlastní nebo osvojené), a není-li jich, dokud žijí rodiče pisatele nebo adresáta anebo osoby zobrazené.

Je-li osobní písemnost zároveň dílem '(na př. dopis obshující báseň), požívá ochrany dvojí — ochrany autorskoprávní a ochrany podle § 95; v textu tohoto paragrafu je to naznačeno spřežkou "i když".

K §§ 97 až 99:

Ustanovení o přechodu díla a jeho ochraně nemají na mysli dílo jako předmět autorského práva, nýbrž dílo jako předmět práva vlast-

nického, t. j. věc, která je hmotným projevem autorovy tvůrčí činnosti. Osnova se snaží, když český jazyk nedává možnost dílo v tom a onom smyslu odlišit výrazově, aspoň stylisací naznačit, o jaké dílo tu jde (mluví v §§ 97 a 98 výslovně o "vlastnictví").

Ustanovení § 97 je více méně samozřejmé (osobní práva jsou vůbec nepřevoditelná, proto se mluví jen o právech majetkových); jeho vypuštěním by však mohly být vyvolány pochybnosti o tom, zdali má nyní platit něco jiného než dosud ustanovuje § 18 odst. l nyn. aut. žák. Smyslem ustanovení § 97 je, že ten, kdo nabude vlastnictví k rukopisu, obrazu, soše a pod. nenabude bez výslovné úmluvy s autorem práva s dílem nakládat způsobem vyhrazeným autoru a tudíž ani práva na honorář za užití díla. Úmluva o převodu těchto práv bude ovšem mít napříště právní následky, jen když nabyvatelem bude subjekt, na nějž tato práva lze vůbec převést (§ 26 odst. 1). a při převodu do ciziny, jen když převod bude uskutečněn prostřednictvím ochranné organisace autorské (§ 26 odst. 2).

Účelem § 98 je ještě účinněji než dosud (srov. § 35 nyn. aut. zák. ) bránit tomu, aby někdo cizí vydělával na díle bez jakékoli zásluhy a jen proto, poněvadž cena díla postupem času, třebas po smrti autora, stoupla. Ustanovení je z opatrnosti formulováno- pro všechna díla, nikoli jako dosud jen pro díla umění výtvarných, u nichž bude zvláště praktické.

Právo propůjčené v § 98 je právem svého druhu (sui generis), nezávislé na právu dědickém.

Pružná formulace umožní, aby soud rozhodl po uvážení všech okolností konkrétního případu tak, jak to odpovídá pravidlům socialistického soužití.

Kdyby snad autor své dílo (obraz, sochu nebo pod. ) zcizil za nápadně nevýhodných podmínek vzhledem k své hospodářské tísni, byl by v tomto dnes u nás jistě jen zcela ojediněle možném případě chráněn ustanovením § 37 obč. zák. (kupní smlouva by byla neplatná).

Také ustanovení § 99 má na mysli dílo jako věc hmotnou. I zde bude volnost soudu nejspolehlivější zárukou správného rozhodnutí. Bude-li na př. obraz Brožíkův na dosavadním místě ohrožen vlhkostí a nebude-li jeho vlastník ochoten učinit to, čeho je třeba k tomu, aby malba neutrpěla, může soud nařídit uložení obrazu v galerii.

Bude-li v obecném zájmu třeba zajistit literární, vědeckou nebo uměleckou pozůstalost,

zejména rukopisy nebo korespondenci zemřelého vědce, spisovatele nebo jiného umělce, postačí užít ustanovení o zajištění dědictví, daného v § 555 obč. zák.

K §§ 100 až 113:

O dílech, která byla uveřejněna před účinností tohoto zákona, platí zejména i ustanovení § 63 odst. 3; autorské svazy a ochranné organisace autorské mohou se domáhat ochrany osobních práv autorských i k těmto dílům.

Ustanovení § 102 uskutečňuje pro minulé případy, kdy některá majetková práva autorská byla převáděna na osoby fysické, myšlenku vyjádřenou v § 27 pro případy budoucí.

Ustanovení §§ 103 a 104 sledují jednak potřebu ochrany obecného zájmu, jednak spravedlivý zájem autorů na tom, aby byli účastni nové zvýšené ochrany i tehdy, když nepřiměřeně nízkou odměnu obdrželi za přenechání svého práva před účinností zákona.

Ustanoveními občanského zákoníka, na něž odkazuje § 105 v svém odstavci prvním, jsou zejména ustanovení jeho části druhé, zvláště o způsobilosti k právům a povinnostem, o způsobilosti k právním úkonům, o. právních úkonech, o zastoupení a plné moci, o promlčení, jakož i ustanovení o vzniku a obsahu závazků; nikoli ustanovení hlavy XXVI obč. zák., pojednávající o smlouvě o díle. Dílem ve smyslu cit. ustanovení občanského zákoníka by mohl být jen hmotný substrát tvůrčí činnosti autorovy (obraz, socha, rukopis, notový part nebo pod. ), vytvořený autorem na objednávku; nikoli tedy dílo jako předmět práva autorského. Objedná-li si na př. někdo u akademického malíře zhotovení portrétů a zaváže-li se malíř, že portrét za odměnu provede na své nebezpečí, vznikne mezi portrétovaným a malířem smlouva o dílo a právní poměr mezi nimi bude se spravovat ustanovením hlavy XXVI obč. zák. Jakmile však portrét bude vytvořen, bude nejen předmětem vlastnického práva osoby portrétované, která za provedení portrétu zaplatila, nýbrž bude mimoto i předmětem autorského práva autorova. Stránku autorskoprávní ovšem neupravuje občanský zákoník, nýbrž zákon autorský.

V druhém odstavci § 105 je pamatováno zejména na případy, v nichž podle § 57 odst. 2, § 58 odst. 1 a § 60 odst. 3 nyn. aut. zák. běží promlčecí doba třicetiletá.

Ustanovení § 106 rozšiřuje trestní. ochranu práv autorských (§ 261 tr. zák., §§ 121, 127 tr. zák. správ. — srov. také poslední dva odstavce dův. zprávy k §§ 65 až 69) i na nově chráněná práva výkonných umělců (§§ 83 a násl. osnovy).

Ustanovení § 107 má svou obdobu snad ve všech autorských zákonech. Je ho třeba z důvodů praktických, zejména proto, poněvadž by jinak byla nesmírně ztížena evidence skončení doby ochrany.

Jako § 108 odst. 1 je zařazeno vykládači ustanovení, které umožňuje vyhnout se na četných předchozích místech častému opakování toho, že totéž, co je řečeno o autoru, platí i o jeho dědici nebo jiném právním nástupci. Nejen pro autora, nýbrž i pro dědice jeho majetkových práv autorských a stejně i pro jiného právního nástupce v tato práva platí zejména ustanovení § 8 odst. 2, § 9 odst. 2. §§ 10, 16, § 17 odst. 1 písni, a), § 18 (pokud přiznává provozovací honorář), §§ 19 až 23, § 25 odst. 2, § 26 odst. 1 věta prvá a odst. 2, §§ 30, 31, 33, 35, 37, 39 až 54, 56, 61, 64 a § 104.

Naproti tomu neplatí ani pro dědice autorských práv majetkových ustanovení §§ 11, 58 až 60; toliko pro dědice a nikoli pro jiné právní nástupce autorovy platí ustanovení § 26 odst. 1 věta druhá, § 27 a § 102.

V § 108 odst. 2 je dáno obdobné ustanovení, týkající se ochrany výkonného umělce.

Ustanovením § 109 je umožněno četná kompetenční ustanovení formulovat stručně. Pokud se opatření vypočtená v § 109 dotýkají učebnic, učebních pomůcek, pedagogické literatury vydávané pro potřebu školy nebo literatury dětské, budou učiněna ministerstvem kultury v dohodě s ministerstvem školství.

V §§ 111 až 113 jsou dána obvyklá ustanovení závěrečná.

V Praze dne 7. prosince 1953.

Předseda vlády: V. Široký v. r.

Za ministra spravedlnosti:

V. Kopecký v. r., náměstek předsedy vlády a ministr kultury.

Knihtisk, n. p.. z. z. - 4224-53.