nictví, hudby, výtvarných uměni nebo
tvůrčích pracovníků těchto oborů, jakmile
zaniknou.
(2) Ministr kultury určí v dohodě s ministrem vnitra, které ze zanikajících spolků jsou spolky literární, hudební a výtvarnické, a v dohodě s ministrem financí, které ze zbývajících fondů, účelových jmění a nadací byly určeny k podpoře písemnictví, hudby, výtvarných uměni nebo tvůrčích pracovníků těchto oborů; zároveň stanoví den, kdy uvedené spolky nebo fondy zanikly.
§ 80.
(1) Fondy spravují výbory; jejich členy jmenují autorské svazy.
(2) Pro věci společné všem třem fondům a pro věci, jichž správa vyžaduje jednotného postupu, jakož i pro dohled nad hospodařením fondů a pro zajištění, aby při používání finančních prostředků byla prováděna správná kulturní politika, zřizuje se koordinační výbor.
(3) Podrobnosti o složení a působnosti výborů a koordinačního výboru upraví organisační a jednací řád, vydaný vládou.
ČÁST PÁTÁ. UŽITI VOLNÝCH DĚL.
§ 81.
Pokud majetková práva autorská nepožívají ochrany, zejména proto, poněvadž doba ochrany skončila, může každý užít díla volně (volné dílo), odvede — li fondu příspěvek.
§ 82.
(1) Volné dílo, které svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatilo národní kulturu, může vláda nařízením prohlásit za kulturní majetek národa.
(2) Vládní nařízení, prohlašující dílo za kulturní majetek národa, může také určit podmínky a způsob užití takového díla.
ČÁST ŠESTÁ. PRAVÁ PŘÍBUZNÁ - PRÁVU AUTORSKÉMU.
Oddíl prvý.
Ochrana práv výkonných umělců.
§ 83.
(1) Výkonu umělce, který účinkuje jako sólista v uvedení literárního nebo uměleckého díla na veřejnost (dále jen "výkonný umělec"), lze jen se svolením výkonného umělce užít
a) pro mechanické, elektrické nebo optické zachycení, pokud se děje pro výrobu snímků (§ 53), určených k veřejnému odbytu, nebo pro výrobu filmů určených k veřejnému promítání,
b) pro veřejný přednes snímků a veřejné promítání filmů,
c) pro vysílání rozhlasem, televisí nebo jiným podobným zařízením, pokud byl výkon uskutečněn na"účet někoho jiného než podniku pro takové šíření děl.
(2) Za užití výkonu náleží výkonnému umělci honorář.
§ 84. (O Svolení výkonného umělce není třeba
a) k mechanickému, elektrickému nebo optickému zachycení jeho výkonu, pořízenému podnikem pro šíření děl rozhlasem a televisí vlastními prostředky a pro vlastní vysílání,
b) k vysílání jeho výkonu rozhlasem, televisí nebo jiným podobným zařízením, pokud se děje ze snímků nebo z jejich rozmnoženin, pořízených se svolením výkonného umělce,
c) k dalšímu veřejnému přednesu jeho výkonů vysílaných rozhlasem nebo televisí.
(2) Tím není dotčen nárok výkonného umělce na honorář.
§ 85.
(1) Svolení k užití svého výkonu uděluje výkonný umělec zejména smlouvami, obdobnými smlouvám o rozšiřování díla (§§ 26, 28 a násl. ).
(2) Obsah smluv o užití výkonu výkonného umělce může být upraven vyhláškami ministerstva kultury.
§ 86.
Honoráře výkonných umělců za užití jejich výkonů budou upraveny vyhláškou ministerstva kultury. Směrnice vydá vláda; může také stanovit výjimky z práva na honorář.
§ 87.
Právo výkonného umělce udílet svolení k veřejnému přednesu a promítání zachyceného výkonu [§ 83 odst. 1 písm. b)] a jeho právo na honorář za další užívání jeho výkonu trvá dvacet let poté, kdy byl výkon zachycen.
§ 88.
Výhradné oprávnění udílet svolení k užití výkonů a vybírat honoráře pro výkonné umělce může být rozhodnutím ministerstva kultury, uveřejněným v úředním listě, přiznáno organisaci výkonných umělců nebo ochranné organisaci autorské.
§ 89.
(O Podnik pro výrobu snímků, jakož i podnik vyrábějící filmy je povinen na každé rozmnoženině snímku nebo filmu a podnik pro šíření děl rozhlasem a televisí je povinen při každém vysílání uvést jméno (krycí jméno) výkonného umělce.
(2) Tohoto práva se může výkonný umělec vzdát.
§ 90.
(1) Výkonný umělec se může na tom, kdo jeho výkonu užije neprávem nebo poruší povinnost uvést jeho jméno anebo jeho výkonu užije způsobem, který jej znetvořuje nebo jeho hodnotu snižuje, domáhat, aby upustil od tohoto počínání a jeho následky odklidil.
(2) Po smrti výkonného umělce mohou se této ochrany domáhat jeho manžel a děti, není-li jich, jeho rodiče, jakož i organisace výkonných umělců.
§ 91.
(1) Je-li výkonný umělec československým občanem, jsou jeho práva chráněna, ať k výkonu nebo k jeho užití došlo kdekoliv.
(2) Je-li výkonný umělec cizím státním příslušníkem, přiznává se mu ochrana podle mezinárodních smluv, nebo pokud je zaručena vzájemnost.
Oddíl druhý.
Ochrana práv podniků pro vý-
robu snímků a podniků pro šíření
děl rozhlasem a televisí.
§ 92. Ochrana práv podniků pro výrobu snímků.
(1) Veřejný přednes snímků (§ 53) a jejich vysílání rozhlasem nebo televisí jsou dovoleny jen se svolením podniku, který snímky vyrobil, a bude-li mu vyplacena odměna.
(2) Svolení podniku k dalšímu veřejnému přednesu rozhlasového nebo televisního vysílání snímků není třeba; není ani nároku na odměnu.
(3) Právo podniku udílet svolení a jeho právo na odměnu trvá deset let poté, kdy byl snímek uveden do prodeje.
§ 93.
Ochrana práv podniků pro šíření děl rozhlasem a televisí.
Přenos rozhlasového nebo televisního vysílání (bez drátu i po vedení), zachycení na snímek nebo jeho veřejné předvádění zařízeními přenášejícími obraz jsou dovoleny jen se svolením podniku pro šíření děl rozhlasem a televisí a bude-li mu vyplacena odměna.
§ 94. Společná ustanovení.
(1) Odměny podniků za udělení svolení k užití snímků a k užití rozhlasového a televisního vysílání budou upraveny vyhláškou ministerstva kultury. Směrnice vydá vláda; může také stanovit výjimky z práva na odměnu.
(2) Podniku, který má sídlo v cizině, přiznává se ochrana podle mezinárodních smluv, nebo pokud je zaručena vzájemnost.
Oddíl třetí.
Osobní písemnosti a podobizny.
§ 95. Osobní písemnosti.
Osobní dopisy, záznamy, deníky a podobné písemnosti osobní povahy, i když nejsou díly podle tohoto zákona, lze uveřejnit, zejména vydat, a i jinak jich lze užít jen se svolením pisatele, a jde-li o dopis, také se svolením příjemce. Po smrti pisatele (příjemce) je třeba svolení pozůstalého manžela a dětí zemřelého, a není-li jich, jeho rodičů.
§ 96. Podobizny.
(1) Podobizen a jejich rozmnoženin smí být užito jen se svolením zobrazeného; není-li na živu, se svolením pozůstalého manžela a dětí zemřelého, a není-li jich, se svolením jeho rodičů.
(2) Svolení není třeba, užije-li se podobizny pro zpravodajství nebo pro účely vědecké či umělecké. I zde je však třeba šetřit zájmů zasluhujících ochrany.
(3) Užití podobizen pro účely úřední není těmito ustanoveními dotčeno.
ČÁST SEDMÁ.
PŘECHOD DÍLA A JEHO OCHRANA. Přechod díla.
§ 97.
Kdo nabude vlastnictví k dílu, nenabude majetkových práv autorských, a čili není výslovně ujednáno jinak.
§ 98.
(1) Autor, který vlastnictví k svému dílu převedl za úplatu, může se na jeho nabyvateli, který v době ochrany dílo zcizí s nadměrným ziskem, domáhat, aby se s ním slušně vypořádal. Po smrti autora mohou se tohoto nároku domáhat pozůstalý manžel a děti zemřelého, a není-li jich, jeho rodiče.
(2) Tohoto nároku se nelze vzdát.
§ 99. Ochrana díla.
(1) Vyžaduje-li to ochrana díla významného pro kulturní potřeby lidu, může soud na návrh ministerstva kultury učinit opatření přiměřená potřebám ochrany a povaze díla.
(2) Pro příslušnost soudu a pro řízení platí jinak obecná ustanovení o předběžných opatřeních.
ČÁST OSMÁ.
USTANOVENI PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ.
§ 100.
Ustanovení tohoto zákona platí také o dílech, která byla uveřejněna před 1. lednem 1954.
§ 101.
Na díla, která byla podle dosud platných předpisů zapsána do původského rejstříku, hledí se tak, jako by vyšla s udáním pravého jména autorova. Stejně platí, jestliže se autor díla anonymního nebo pseudonymního, dříve než skončí doba ochrany, veřejně prohlásí.
§ 102.
Zemře-li fysická osoba, na niž bylo před 1. lednem 1954 převedeno některé z majetkových práv autorských, před skončením doby ochrany bez dědice, nabude převedeného práva opět autor.
§ 103.
Ujednání, jimiž byla před 1. lednem 1954 převedena majetková práva autorská, mohou být, jsou-li v rozporu se zásadami tohoto zákona a Vyžaduje-li to obecný zájem, rozhodnutím ministerstva kultury zbavena právních následků.
§ 104.
Bylo-li před 1. lednem 1954 právo užít díla převedeno za odměnu nepřiměřeně nízkou, může autor napříště za užití díla požadovat odměnu v rámci úpravy odměn podle tohoto zákona.
§ 105.
(1) Pokud z ustanovení tohoto zákona neplyne něco jiného, řídí se právní poměry jím upravené, zejména právní poměry ze smluv o rozšiřování díla, ustanoveními občanského zákoníka.
(2) Přechodná ustanovení občanského zákoníka o počítání lhůt (§ 566) platí tu s tím, že se počátek nově určené lhůty kratší, zejména nové kratší doby promlčecí, počítá ode dne 1. ledna 1954.
§ 106.
Porušení práv výkonných umělců (§§ 83 a násl. ) je trestné jako porušení práva autorského.
§ 107.
Konec doby ochrany majetkových práv autorských (§§ 65 až 69) i doby ochrany práv výkonných umělců (§ 87) a práv podniku pro výrobu snímků (§ 92 odst. 3) připadá vždy teprve na poslední den kalendářního roku.
§ 108.
(1) Nestanoví-li zákon jinak a neplyne-li něco jiného ani z povahy věci, zejména z nepřevoditelnosti osobních práv autorských, platí ustanovení daná pro autora i pro jeho dědice a jiné právní nástupce.
(2) Obdobně platí o ustanoveních daných pro výkonného umělce.
§ 109.
Pokud se opatření, svěřená ministerstvu kultury ustanoveními §§ 22, 23, § 31 odst. l, § 32, § 85 odst. 2, §§ 86, 88, § 94 odst. l, §§ 99 a 103, dotýkají děl vědeckých, budou učiněna v dohodě s Československou akademií věd (Slovenskou akademií věd), a pokud se dotýkají děl z oboru věd zemědělských, v dohodě s Československou akademií zemědělských věd.
§ 110.
Právní poměry podniků provozovaných fondy [§ 74 odst. 2 písm. d)] upraví organisační řád, který vydá ministr kultury v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
§ 111.
Veškeré orgány státní správy, národní výbory, instituce a organisace jsou povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona.
§ 112.
(1) Zrušují se veškerá ustanovení o věcech upravených tímto zákonem a všechna ustanovení, která odporují ustanovením tohoto zákona.
(2) Zrušují se zejména:
1. zákon č. 218/1926 Sb., o právu autorském, ve znění zákona č. 120/1936 Sb.;
2. vládní nařízení č. 10/1927 Sb., kterým se provádí zákon č. 218/1926 Sb., o právu autorském;
3. vládní nařízení č. 10/1939 Sb. II, o zabezpečení ochrany původských práv při veřejném provozování chráněných hudebních děl;
4. vládní nařízení č. 164/1939 Sl. z., o zabezpečení ochrany autorských práv při veřejném provozování některých chráněných hudebních děl;
5. zákon č 106/1923 Sb., o nakladatelské smlouvě.
§ 113.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1954; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Obecná část.
K ochraně zájmů tvůrčích pracovníků, k podnícení jejich ideové tvorby a k rozšíření kulturních hodnot mezi pracující lid lze významným způsobem přispět i vhodnou, potřebám budování socialistické společnosti vyhovující úpravou práva autorského.
Nejspolehlivější směrnicí pro práci na osnově autorského zákona pro společnost lidově demokratického státu jsou zásady autorského práva sovětského. To potvrzují zejména i skutečnosti, že se sovětským vzorem řídil i zákonodárce rumunský, bulharský a polský, a mimoto zvláště i ta skutečnost, že pracovníci na návrhu nového autorského práva sovětského budují na úpravě dosud platné a mohou se spokojit jen se zpřesněním, rozvedením a doplněním ustanovení dosavadních.
Návrh našeho nového zákona autorského spočívá na těchto stěžejních
zásadách:
1. Vůdčí směrnicí pro novou úpravu je zajistit účinnou ochranu zájmů autorů děl literárních, vědeckých a uměleckých, podnítit ideovou tvorbu sloužící zájmům lidu a jeho kulturnímu růstu a zároveň zaručit, aby se na výsledcích tvůrčí činnosti autorů mohly podílet nejširší masy pracujícího lidu.
2. Ochrana zájmů autorů spočívá zejména v časově neomezené ochraně osobních práv autorských (zejména ochraně autorství a nedotknutelnosti díla), v ochraně autorova práva s dílem nakládat a v záruce, že se autorům dostane příznivých podmínek pro jejich tvůrčí práci a zejména i spravedlivé odměny za díla jimi vytvořená.
Majetková práva autorská přecházejí na dědice; budou zásadně chráněna ještě padesát let po smrti autora nebo toho ze spoluautorů, který ostatní přežil.
3. O ochranu obecného zájmu na šíření plodů tvůrčí činnosti autorů mezi pracující lid je
postaráno zvláště tím, že je v míře slučitelné se zájmy autorů dovoleno za podmínek zákonem stanovených užít cizího díla nebo námětu;
svolení autora k užití uveřejněného díla, odepřené bez závažné příčiny, lze nahradit výrokem ministerstva kultury;
vědeckým institucím se zajišťuje Časově omezené oprávnění užít pro plnění úkolů jim uložených díla vytvořeného jejich zaměstnanci při plnění povinností z pracovního poměru; podobně se přiznává obdobné oprávnění úřadům, orgánům, institucím, organisacím a podnikům u děl uměleckých.
4. Upravuje se oprávnění užít děl, u nichž uplynula doba ochrany.
Zásadně může takových děl užít každý, avšak jenom tehdy, odvede-li kulturnímu fondu příspěvek.
Volná díla, která svou zvlášť vynikající úrovní a svým mimořádným významem trvale obohatila národní kulturu, může vláda nařízením prohlásit za kulturní majetek národa. Zároveň může být stanoveno, za jakých podmínek a jakým způsobem lze takového díla užít.
5. Je pamatována na to, aby nové ochrany byli účastni i autoři děl uveřejněných před účinností zákona.
6. Autorské právo československého autora bude chráněno, ať jeho dílo bylo uveřejněno kdekoli, a i když uveřejněno nebylo. Autorské právo cizího státního příslušníka bude chráněno, když dílo bude po prvé vydáno na území Československé republiky; bude-li uveřejněno v cizině, bude chráněno, pokud je ochrana zajištěna mezinárodní smlouvou nebo pokud je zaručena vzájemnost.
7. Nová úprava zahrnuje také ochranu výkonných umělců, výrobců zvukových snímků, rozhlasového vysílání, osobních písemností a podobizen.
Osnova upravuje i smlouvy o rozšiřování děl.
8. Úprava obsahuje také základní ustanoveni o ochranných sdruženích autorských a autonomních kulturních fondech.
Provedením nového zákona o právu autorském nevzniknou státní pokladně žádné zvláštní nové náklady a ani státní administrativa a soudnictví nebudou jím nově nijak zatíženy.
Finanční stránkou kulturních fondů zabývá se důvodová zpráva k §§ 73 až 80.
Zvláštní část.
K§1:
V úvodním ustanovení je vyjádřen politický smysl a účel nové úpravy autorského práva. Zároveň je také naznačeno, co je obsahem autorského práva (v objektivním smyslu), a to způsobem, který se kryje s definicí autorského práva, přijatou sovětskou právní teoriíi)
Osnova užívá výrazů "právo a u t o r s k é", "zákon a u t o r s k ý" a "autor", ježto tyto výrazy jsou u nás, ačkoli jde o slova cizí ("droit d'auteur" atd. ), všeobecně vžity. Dosavadní terminologii (odvozenou od staročeského slova "původ", jehož se užívalo i ve smyslu osobním) bylo uznáno vhodným opustit i v zájmu odlišení od názvosloví práva patentního a vzorového, kde je "původcem" nazýván tvůrce vynálezu (zák. č. 6/1952 Sb. ) a vzoru (zák. č. 8/1952).
Poněvadž jde o výrazy všeobecně vžité, není jistě třeba ani zvláštního přechodného ustanovení o tom, že "původcem" díla a "původským" právem sluší v právních předpisech, které těchto výrazů užívají [srov. na př. § 261 tr. zák., § 163 písm. b) o. s. ř., § 10 odst. l písm. e) zák. č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích], napříště rozumět "autora" díla a právo "autorské".
K §§ 2 a 3:
Prvá část osnovy pojednává o autoru a o dílech ve smyslu autorského práva.
Autoru, t. j. tvůrci literárního, vědeckého, dramatického, hudebního, výtvarného nebo jiného díla přísluší autorské právo k výsledku jeho vlastní tvůrčí činnosti — k dílu jím vytvořenému (autorské právo v subjektivním smyslu). Jeho autorské právo zahrnuje v sobě prvky osobní (nemajetkové, ideální) i majetkové. Autorovo právo na ochranu autorství a nedotknutelnosti díla má povahu práva osobního; jeho osobním právem je také právo určit dílo k uveřejnění. Právo na autorskou odměnu je právo majetkové.
Předmětem autorského práva jsou, jak se praví v § 2, odst. l, díla literární, díla vědecká a díla umělecká, avšak toliko tehdy, jsou-li výsledkem "tvůrčí činnosti autora". Osnova zdůrazňuje moment "tvůrčí činnosti". I když není rozhodující ani rozsah, ani účel, ani stupeň hodnoty díla, nelze mluvit o díle jako před-
1) Srov. zejména Sovětské občanské právo, II. díl (redig. S. M. Bratusem), Moskva, 1951, str. 335; "Sovětské autorské právo upravuje vztahy, vznikající v souvislosti s vytvořením děl literárních, vědeckých a uměleckých".
mětu autorského práva, chybí — li tu "tvůrčí činnost". Předmětem autorského práva může být jen výsledek tvůrčí činnosti, výtvor, který vyjadřuje autorovu tvůrčí myšlenku.
Výtvor vznikající v tvůrčí fantasii autorově nemusí být vždycky vyjádřen v podobě věci hmotné (rukopisu, not, sochy, obrazu). Tvůrčí akt je dokončen, jakmile je autorova myšlenka vyjádřena v jakékoli podobě vnímatelné lidskými smysly; na př. dílo slovesné, hudební, choreografické, pantomimické může být vyjádřeno pouhým přednesem, provozováním nebo pod., aniž je napsáno, nahráno na desku nebo jinak trvale zachyceno. Z toho je také jasně patrný rozdíl mezi dílem jako předmětem autorského práva a dílem jako předmětem práva vlastnického. Vlastník originálu díla malířského nebo sochařského umění je zpravidla osobou rozdílnou od autora takového díla. Zánikem obrazu nebo sochy zaniká i vlastnické právo k nim, nezaniká však právo autorské. Malíř nebo sochař může i po zničení obrazu nebo sochy své dílo reprodukovat, může je napodobit, znovu vyjádřit, a může se také bránit proti nedovolenému zásahu do svého práva autorského. I kdyby byl zničen veškeren notový materiál "Slovanských tanců", bude přesto toto Dvořákovo dílo uchováno lidskou pamětí a žít i nadále.
V § 2 odst. 2 jsou příkladmo uvedeny různé druhy děl. K dílům slovesným náležejí zejména řeči, přednášky, proslavy, reportáže, básně, články, povídky, romány, vědecká pojednání. Díly výtvarných umění se rozumějí i kreslířská, grafická, rytecká, medailerská a plastická zobrazení, kresby a obrazy k textům, technické plány, mapy náčrty zeměpisné a místopisné plány, globy. Pamatováno je i na díla umění architektonického, zejména na plány a náčrty architektury krajinné, zahradní a bytové. Dosavadní nepřesné rozlišování mezi díly umění užitého a díly uměleckého průmyslu (§ 4 č. 7 dos. aut. zák. ) bylo opuštěno záměrně. "Umění užité" je pojem širší, zahrnující i "průmyslové výtvarnictví".
Také výtvory vzniklé postupem fotografickým nebo jiným postupem jemu podobným jsou fotografickými díly jenom tehdy, je-li u nich splněna obecná podmínka § 2 odst. l (jsou-li výsledkem tvůrčí činnosti, takže mají charakter díla uměleckého).
V § 3 jsou uvedeny výjimky z ustanovení § 2. Důvodem pro vyloučení autorské ochrany je obecný zájem na co nejširší popularisaci. Bude-li expertisa, vědecký posudek, plán, kresba nebo pod. výtvor dílem, nepřestane ovšem být předmětem autorského práva, bude-li hmotný substrát díla přílohou soudního
nebo jiného úředního spisu. Řečmi proslovenými při projednávání veřejných záležitostí jsou zejména řeči pronesené v picnu a ve výborech Národního shromáždění, ve schůzích vlády a národních výborů. K pojmu "souborného vydání" srov. ustanovení §§ 6 a 7.
K §§ 4 a 5:
Osnova přiznává — stejně jako tomu je i dnes — autorskou ochranu i zpracovateli díla; zpracování musí však být výsledkem tvůrčí činnosti zpracovatelovy, která se projeví tím, že zpracovatel vtiskne svému dílu osobitý ráz. Tvůrčím zpracovatelem není, kdo jen opakuje svou předlohu s nepodstatnými změnami, zkratkami nebo přídavky, nebo vyvine jen činnost mechanickou a nevytvoří nově vlastní umělecké dílo. Osobitost a individualita se musí projevit buď v nové koncepci, v obsahu, v myšlence nebo ve formě. Předmětem autorského práva není tedy zpracování nesamostatné a tím méně plagiát. Není tedy dílem na př. prostá kopie umělecké kresby nebo malby a autorem není ani ten, kdo si přisvojí třeba cizí melodii (na př. Josef Koutek, když odrhovačkou "Já jsem viděl hezkou holku" plagoval "Jarní píseň" z Mendelsonových "Písní beze slov"; Jára Beneš, který svým šlágrem "Já mám devět kanárů" plagoval písničku "Tři prasátka" z kresleného filmu W. Disneye; nebo Berte, jenž prostým spojením různých Schubertových písní "vytvořil" operetu "Dům u tří děvčátek").
Zpracováním díla jsou zejména zdramatisování, zfilmování, adaptace (na př. úprava divadelní hry pro mládež, novelistická reprodukce dramatu) a pod. Zpracováním díla bude i výsledek práce obnovitele (restaurátora) starého díla, avšak toliko tehdy, půjde-li o restaurátorskou činnost tvůrčí— osobitou a nikoli jen řemeslnou.
Jako zpracování díla literárního posuzuje se také jeho překlad do jiného jazyka. Brilantní Vrchlického překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu, nebo zvláště úspěšný Nezvalův překlad Calderonovy Dámy Skřítek nebudou jistě předmětem sporu, zdali jsou tvůrčím, resp. osobitým zpracováním. Jsou však také překlady méně zdařilé a někdy i takové, že je lze charakterisovat takřka jako výkony jen mechanické; i takové překlady je však třeba posuzovat (s hlediska právního) jako zpracování a přiznat jim postavení předmětu autorského práva, ačkoli znak "tvůrčího zpracování" je třebas téměř neznatelný nebo dokonce chybí. Překlad není ovšem předmětem ochrany, není-li dílem jeho předloha; rozhodující však není, zdali je překládané dílo také předmětem ochrany.
Otázku, kdy je zpracování cizího díla dovoleno bez svolení autora, neřeší ani § 4, ani § 5. Tyto paragrafy odpovídají jen na otázku, kdy je výtvor vzniklý zpracováním předmětem autorského práva a kdy je zpracovatel autorem díla jím nově vytvořeného. K otázce oprávněnosti užít cizího díla srov. zejména ustanovení § 17 odst. l písm. a) osnovy a vysvětlivky k němu.
K §§ 6 až 10:
Pod společný název "Díla kolektivní" zařazuje osnova díla souborná, díla spojená, díla filmová a díla spoluautorů.
Díly soubornými se rozumějí zejména sborníky, sbírky a pásma obsahu literárního, uměleckého a fotografického. Jsou to zvláště slovníky, encyklopedie, almanachy, chrestomatie, anthologie (sbírky pohádek, písní, tanců, výběr reprodukcí děl některého malíře), výběr děl fotografických (na př. Slávy Stochla "Dravci našich řek"), rozhlasová a estrádní pásma literární, hudební nebo pod.
Dílo souborné je jako celek předmětem autorského práva, jestliže jeho uspořádání nebo výběr příspěvků nebo jiných děl zařazených je výsledkem tvůrčí činnosti pořadatele. Jen "tvůrčí" pořadatel je autorem díla souborného. Výstava děl, zejména děl výtvarných umění, bude souborným dílem tehdy, bude-li uspořádání nebo výběr vystavovaných děl výsledkem "tvůrčí činnosti". Výsledkem tvůrčí činnosti může být zejména vyjádřená jednotící myšlenka pořádané výstavy, na př. thema výstavy "Bojující Korea" nebo "Lid slovanských zemí v obrazech Ludvíka Kuby". Mimoto může být a zpravidla také bude samo prostorové uspořádání výstavy samostatným dílem '(umění architektonického).
Jsou-li také příspěvky nebo jiná díla do souboru zařazená předmětem autorského práva, je tu autorské právo dvojí: k celku přísluší pořadateli, k dílům zařazeným jejich autorům.
V § 7 je pamatováno na oprávněné zájmy pořadatelů, jsou-li jimi úřady, orgány, instituce nebo organisace. Je samozřejmé, že autorem může být vždy jen člověk. Jen člověk je schopen tvůrčí myšlenky, jen člověk může svou myšlenku vyjádřit ve formě díla. I když na př. akademie věd, universita nebo fakulta vyvinula jakkoli aktivní činnost, jejímž výsledkem je vydání učebnice, monografie nebo jiného vědeckého díla, přece samo vytvoření takového díla je vždycky výsledkem činností lidí. Ne-
mohou proto nikdy autory díla být osoby právnické nebo úřady (orgány) a pod. instituce nebo organisace, nýbrž jedině živoucí lidé. 2)
To však nebrání tomu, aby odůvodněné zájmy právnické osoby nebo úřadu (orgánu) byly zajištěny tím, že jim budou přiznána odvozená práva jinak zahrnutá v právu autorském, a to k soubornému dílu jako celku (na př. Čs. akademii věd k sborníku, který vydala k narozeninám svého předsedy, akademika Zdeňka Nejedlého). Práva autorů k dílům do souboru zařazeným zůstanou ovšem nedotčena.
Od děl souborných je třeba lišit t. zv. díla spojená, t. j. taková, která vznikla spojením děl zpravidla různých oborů v dílo jednotné (na př. díla literárního s hudebním), aniž však každé dílo pozbylo samostatného charakteru. Takovým dílem spojeným je zejména opera nebo ilustrované dílo literární; autor hudby a autor textu, autor díla literárního a autor ilustrací podržují své autorské právo, každý k svému dílu.
Ustanovení § 8 odst. 2 vyjadřuje dosavadní stav, který se vžil v praxi divadelní při zadávání oper. Povolení skladatele stačí proto, poněvadž tu převažuje závažnost části hudební.
Také dílo filmové má povahu díla souborného; vzniká z prací autorů literární předlohy, filmové povídky, literárního scénáře, složky slovesné, hudební, výtvarné a fotografické. Tvůrci fotografické složky filmového díla (kameramanovi) je autorskoprávní ochrana přiznána se zřetelem k velkému významu oné složky pro kvalitu celého díla filmového. Autorskoprávní postavení filmového režiséra není a ani nemůže být řešeno na tomto místě. Autorská práva, která jinak zahrnuje právo autorské, přiznávají se totiž, pokud jde o dílo filmové jako celek (stejně jaká tomu je i v Sovětském svazu, v Polsku a podobně i v Bulharsku) výrobci filmu. Subjektem těchto práv bude tedy u nás především podnik "Československý státní film", jindy "Armádní film", po případě Akademie musických umění nebo i tvůrce amatérského filmového díla. Nelze proto práva autorská k filmovému dílu jako celku přiznat i filmovému režiséru. Filmový režisér bude ovšem, vtiskne-li svou tvůrčí činností filmovému dílu osobitý ráz, zpracovatelem (§ 4), a to zpravidla zpracovatelem literárního scénáře. I jeho ochrana je novou úpravou posílena, neboť až dosud může být filmovému režiséru postavení zpracovatele odepřeno
2)' Stejně na př. Sovětské občanské právo, II. díl (redig. S. M. Bratusem), Moskva, 1951, str. 340.