skému svazu a zemím lidové demokracie a snaží se všemožně provokacemi, špionáží a záškodnictvím rozvracet mírové budování socialismu a komunismu. Úspěch a bezpečnost naší socialistické výstavby závisí proto na stupni připravenosti československých ozbrojených sil k obraně vlasti.
Při pracích na osnově nového zákona bylo plně využito sovětských zkušeností, uplatněných v sovětském zákonu o všeobecné vojenské povinnosti, který byl jedním z předpokladů slavného vítězství ve Velké vlastenecké válce.
Vydáním a provedením nového zákona bude učiněn další krok k uskutečnění zásady, vyslovené již v košíčkem vládním programu, aby naše lidová armáda byla vybudována po vzoru Sovětské armády.
Osnova nového zákona o všeobecné vojenské povinnosti vychází z těchto hlavních zásad:
1. Občané československé republiky mají zásadně všeobecnou vojenskou povinnost od 18 do 50 let.
2. V 18 letech se muži podrobují zápisu v povolávacích obvodech, v 19 letech se povolávají do základní služby.
3. Vojenská služba se dělí na činnou vojenskou službu (t. j. základní služba a služba z povolání) a vojenskou službu v záloze.
4. Základní služba poddůstojníků a mužstva je dvouletá; vláda může dobu základní služby prodloužit až o jeden rok.
5. Délka služby z povolání pro generály a důstojníky řídí se zásadně věkem a dosaženou vojenskou hodností.
6. Vojáci v záloze se dělí podle stupně výcviku do kategorií a podle věku do tříd.
7. Vojáci v záloze a povolanci mají od doby zápisu v povolávacím obvodu povinnost dodržovat pravidla vojenské evidence.
8. ženy ve věku od 19 do 50 let se speciální přípravou mohou být vzaty do vojenské evidence, zařazeny do zálohy a v mobilisaci a za války povolány do armády; na vlastní žádost mohou být do ní přijaty i v míru.
9. Studenti vysokých škol jsou během svého studia podrobováni povinné vojenské přípravě.
II. K jednotlivým ustanovením. K hlavě první:
K § 1:
Je zde míněna obrana proti nepřátelům vnějším i vnitrním, jakož i plnění spojeneckých závazků, uzavřených k obraně vlasti.
K §§2 a 3:
Tato ustanovení věcně přejímají ustanovení základního článku III a § 34 ústavy 9. května. Ústava mluví sice jen o službě v armádě, ale vzhledem k jiným zákonům, na příklad k zákonu o ochraně státních hranic, je nutno dát pojmu "služba v lidově demokratické armádě" podle ústavy širší rozsah.
K § 4:
Pro toto ustanovení bylo vzato za základ ustanovení § l osnovy, protože úkoly v něm vytčené plní nejen armáda, ale i další složky ozbrojených sil, které jsou zde uvedeny jen pod všeobecnými názvy. Tak na příklad v označení "pohraniční vojska" je zahrnuta pohraniční stráž, podřízená ministerstvu národní bezpečnosti a v označení "vnitřní vojska" vnitřní stráž, podřízená rovněž ministerstvu národní bezpečnosti a útvary civilní obrany, } podřízené ministerstvu vnitra.
Do ozbrojených sil nemohou však být zahrnovány další speciální sbory, na příklad státní bezpečnost, veřejná bezpečnost, a to jednak proto, že se tyto sbory nedoplňují na základě všeobecné vojenské povinnosti, jednak proto, že ani jejich použití při obraně vlasti nebude stejné, jako použití uvedených vojsk.
K §§ 5 a 6:
Osnova rozeznává dva druhy vojenské služby: činnou a v záloze, činnou službu dělí na základní (t. j. služba poddůstojníků a mužstva) a z povolání (t. j. služba generálů, důstojníků a poddůstojníků). Další rozlišování, jak je prováděl dosavadní branný zákon, je zbytečné.
K § 7:
Toto ustanovení ukládá vojákovi jednu z jeho nejzákladnějších povinností, t. j. vykonání přísahy věrnosti lidu, vlasti, presidentu republiky jako svému vrchnímu veliteli a vládě Československé republiky.
Protože většina vojáků v záloze přísahala podle zrušeného zákona o přísaze vojsk československých z roku 1919, je třeba uložit jim povinnost, aby dodatečně vykonali novou přísahu, jejíž znění stanoví Řád vnitřní služby, během cvičení.
Ustanovení o vykonání přísahy v době cvičení je nutné též z toho důvodu, že někteří vojáci budou zařazováni do zálohy, aniž by vykonali základní službu.
K § 8:
Osnova ponechává dosavadní dvouletou činnou vojenskou službu mužstva a poddůstojníků. Zároveň však stanoví, že vláda může tuto službu prodloužit nejvýše o jeden rok. Toto ustanovení bylo do osnovy pojato z toho důvodu, aby vláda mohla pružně zajišťovat zájmy obrany vlasti.
Soudobá armáda představuje velmi složité ústrojí. Je ve stále větší míře vybavována novými složitými přístroji a výzbrojí. Ani občan se středním nebo vyšším vzděláním, který by neprošel systematickým a dlouhodobým výcvikem, nemůže plnit funkci vojína u speciálních útvarů. Vývoj bojové techniky neustále pokračuje a požadavky kladené na bojovou přípravu vojsk se neustále zvyšují. Proto bylo třeba přihlédnout k tomu, že vývoj dosáhne takového stupně, kdy dvouletá činná vojenská služba nepostačí k splnění všech požadavků bojové přípravy.
Ustanovení o prodloužení základní služby až o tři měsíce dává ministrům národní obrany, národní bezpečnosti a vnitra možnost, aby z důvodů obrany vlasti nebo z důvodů výcvikových, zejména při zavedení nových bojových prostředků, mohli rychle a účinně provést potřebná opatření.
Prodloužení základní služby může se týkat celého odvodního ročníku nebo jeho části.
Možnost převádět vojáky z jedné složky ozbrojených sil do jiné je nutno stanovit vzhledem k potřebám, které mohou nastat během služby.
K § 9:
Zachování horní hranice u mužstva a poddůstojníků podle dosavadního branného zákona (60 let) znamenalo by zeslabení počtu pracovních sil v národním hospodářství za války a nadměrné rozšíření zprošťovacího řízení.
Zvýšení věkové hranice pro generály a důstojníky v záloze je zdůvodněno upotřebitelností těchto vojáků v ozbrojených silách i ve vyšším věku vzhledem k jejich předchozí odborné a politické přípravě.
K § 10:
Při úpravě vojenské služby žen se vycházelo ze zásady, že ženy nepodléhají všeobecné vojenské povinnosti v plném rozsahu. Táž zásada je obsažena i v sovětském zákoně.
Důvody jsou dány způsobilostí žen ke službě v ozbrojených silách. Není možno, aby ženy vykonávaly vojenskou službu v takovém rozsahu jako muži, avšak, jak ukázaly zkušenosti
z Velké vlastenecké války, jsou ženy pro některé služby vhodnější než muži.
Převedení žen do vojenské odbornosti provede se na základě jejich odbornosti občanské (zdravotnické a veterinářské pracovnice, telefonistky, řidičky a jiné). Vzetí do evidence je zároveň zařazením do zálohy druhé kategorie.
Omezení všeobecné vojenské povinnosti pro ženy je odůvodněno dále tím, že za války musí nahradit ženy pracovníky, kteří budou povoláni k výkonu vojenské služby.
K § 11:
Lidové milice nejsou součástí ozbrojených
sil, protože se nedoplňují na základě všeobecné
vojenské povinnosti. Plní však obdobné úkoly
- jako ozbrojené síly a mají proto obdobná práva
a povinnosti.
K hlavě druhé:
K §§ 12 až 14:
Dosavadní branný zákon zápis v povolávacím obvodu neznal. Jeho účelem je založit evidenci povolanců, předběžně je roztřídit na základě zdravotního stavu, vzdělání a předvojenské výchovy, provést opatření, aby byl zlepšen jejich zdravotní stav a zajistit jejich další účast na předvojenské výchově. Zápis v povolávacích obvodech provádějí okresní povolávací komise.
K §§ 15 a 16:
účelem povolávání do základní služby je konečné rozhodnutí o schopnosti k vojenské službě a zařazení do vojenských útvarů nebo do zálohy.
Věk 19 let byl stanoven proto, aby povolanci mohli nastoupit základní službu co nejdříve po ukončení přípravy k občanskému povolání, tedy v době, kdy nebudou ještě zatíženi starostmi o vlastní rodinu, ale kdy již budou plně fysicky vyvinuti. Pro povolance, kteří ukončili jedenáctiletou střední školu, výběrovou odbornou školu nebo pedagogickou školu, stanoví se věková hranice na 18 let.
K §§ 17 a 18:
Při zápisu do povolávacích obvodů a při povolávání do základní služby spolupracují s okresními vojenskými správami kolektivní orgány u nich zřízené — okresní povolávací komise. Protože jsou v nich zastoupeny i orgány lidové správy, státní bezpečnosti a občanští lékaři, jsou poměry povolanců po všech stránkách spolehlivě prověřovány.
Krajské povolávací komise jsou orgánem řídícím, kontrolním a odvolacím. Mohou změnit rozhodnutí okresních povolávacích komisí i z moci úřední, zjistí-li jejich nesprávnost.
Povolancům je dáno právo stížnosti proti rozhodnutí okresní povolávací komise, s nímž nesouhlasí. Totéž právo je dáno i členům komise v případech, kdy komise podle jejich mínění nerozhodla správně.
K §19:
Pokud jde o náklady spojené se zápisem v povolávacích obvodech a s povoláváním do základní služby, stanoví osnova jen zásady jejich úhrady, úhrada cesty k zápisu a k okresní povolávací komisi nezpůsobí povolanci zvláštní újmu, protože vzdálenosti uvnitř okresu jsou minimální. Kromě toho mu musí být zaměstnavatelem poskytnuto pracovní placené volno.
K §§ 20 a 21:
Porušení povinností při posuzování povolanců má za následek stíhání lékařů podle ustanovení trestního zákona (porušení povinností veřejných činitelů).
K §§ 22 a 23:
Osnova stanoví dvě kategorie důvodů, pro něž může být povolání do základní služby odloženo: odklad pro dočasnou zdravotní neschopnost, který nahrazuje dřívější odvodní třídy a odklad z důvodů studijních, který je rozšířen i na žáky škol výběrového stupně středních škol, výběrových odborných škol a pedagogických škol.
U studentů vysokých škol se povolání do základní služby odloží až do ukončení studií. Pak se podle výsledků, kterých dosáhl v povinné vojenské přípravě, rozhodne, zda absolvent vysoké školy bude konat základní službu či, nikoliv.
Určením k neřadové službě v mobilisaci a. za války mají být podchyceni pro vojenskou službu i ti, kteří ze zdravotních důvodů nemohou konat vojenskou službu v míru, ale bez újmy na zdraví mohou přispět v mobilisaci a za války k obraně vlasti.
K §§ 24 a 25:
Tímto ustanovením se vylučují případy, kdy by povoláním jediného živitele do základní služby byla ohrožena výživa práce neschopných rodičů nebo sourozenců.
K §26:
Úprava všeobecné vojenské povinnosti občanů žijících v zahraničí vyžaduje odchylného
řešení, vycházejícího však ze zásad osnovy. Bude proto provedena zvláštními předpisy, k jejichž vydání osnova zmocňuje příslušné ministry.
K § 27:
Povolávat do základní služby osoby, uvedené v tomto ustanovení, nesrovnávalo by se s ustanovením § 3, kde se praví, že vojenská služba je nejvyšší ctí každého občana. Právě tak se přeruší vojenská služba těch, kteří budou odsouzeni k trestu odnětí svobody, který nelze odpykat ve vojenských kárných útvarech.
K hlavě třetí: K § 28:
Osnova za, vádí dvě kategorie zálohy poddůstojníků a mužstva. Do první kategorie budou zařazováni vojáci, které lze považovat za plně vycvičené. Do druhé kategorie se budou zařazovat vojáci, kteří buď nevykonali základní službu vůbec, nebo ji vykonali jen zčásti.
Důvodem tohoto rozdělení je nutnost stanovit vojákům méně vycvičeným nebo nevycvičeným povinnost k většímu počtu cvičení než ostatním. Rozdělení do dvou kategorií platí jen pro poddůstojníky a mužstvo v záloze. Pro generály a důstojníky v záloze, kteří všichni prošli zvláštním výcvikem jako nezbytnou podmínkou pro získání důstojnické hodnosti, nemá rozlišování na kategorie oprávnění.
K §§ 29 až 33:
V obou kategoriích jsou poddůstojníci a mužstvo v záloze rozděleni podle věku do tříd. Toto rozdělení má význam pro způsob a rozsah výcviku v záloze, které musí být přiměřené jejich fysickému stavu a jejich použití v mobilisaci a za války.
Doba cvičení se proti dosavadnímu stavu zvyšuje. Vyžaduje to nutnost naučit vojáky ovládat novou bojovou techniku a zintensivnění výcviku vůbec. Bez tohoto opatření by naše záložní kádry nemohly dosáhnout takového stupně bojové připravenosti jako záložní kádry Sovětské armády.
V rámci doby, stanovené osnovou, budou vojáci v záloze povoláváni na cvičení různé délky podle druhu vojsk. Podrobnou úpravu provede ministr národní obrany.
K § 34:
účelem kontrolních cvičení je prakticky přezkoušet stav evidence poddůstojníků a
mužstva v záloze a jejich pohotovosti k nástupu do vojenské služby a udržovat přehled o jejich bojové a politické přípravě.
K §35:
Důvody, pro něž bylo dáno příslušným ministrům zmocnění prodloužit cvičení, jsou tytéž jako u prodloužení základní služby.
K hlavě čtvrté:
K §§ 36 až 40:
Věkové hranice pro generály a důstojníky podle vojenských hodností byly stanoveny s přihlédnutím k duševním a fysickým schopnostem, požadovaným pro jednotlivé velitelské stupně.
Bylo třeba stanovit jiné rozdělení podle věku než u mužstva a poddůstojníků, protože jejich upotřebitelnost v ozbrojených silách je rozdílná podle věku a stupně vojenské hodnosti. Rovněž bylo nutno zvýšit počet cvičení, protože na důstojníky a generály v záloze jsou kladeny vyšší požadavky s hlediska morálně politických hodnot a vojenské odbornosti.
Účel kontrolních cvičení je u generálů a důstojníků v záloze týž jako u poddůstojníků a mužstva.
K hlavě páté:
K §§41 až 52:
Na rozdíl od vojáků armád kapitalistických států nejsou vojáci ozbrojených sil československé republiky omezováni ve svých občanských právech. Mimo to jsou vojákům dávána osnovou i jiná práva, která vyjadřují ocenění jejich obtížné služby se strany pracujícího lidu a vlády republiky.
Zcela novým opatřením je zabezpečení členů jednotných zemědělských družstev, kteří jako vojáci v záloze budou konat vojenské cvičení.
Podrobná úprava práv a povinností vojáků je stanovena ve zvláštních předpisech, kterými jsou nejen obecně platné normy, ale i vojenské řády, rozkazy presidenta republiky a ministra národní obrany a další vnitrní vojenské předpisy.
K hlavě šesté: K §§ 53 až 61:
K získání přehledu o vojácích v záloze je nezbytné uložit jim povinnost plnit předpisy o vojenské evidenci. Její důležitost se projeví
nejen v míru, ale zejména v mobilisaci a za války. Dosavadní systém vojenské evidence, který se opírá o všeobecnou ohlašovací povinnost a o občanské evidenční orgány, se neosvědčil, protože nevyhovuje potřebám ozbrojených sil.
V osnově je řešeno vedení vojenské evidence jejím napojením na evidenci podle občanských průkazů.
Jako nejdůležitější povinnost ukládá osnova vojákům v záloze hlásit osobně každou změnu bydliště trvající déle než půldruhého měsíce, okresní vojenské správě. Toto opatření má za účel mimo jiné zintensivnit styk vojáků v záloze s okresními vojenskými správami.
Osnova dále ukládá podnikům, úřadům a ústavům, aby pro potřeby reservování pracovních sil pro národní hospodářství v mobilisaci a za války zřídily a vedly pomocnou evidenci vojáků v záloze, kteří jsou u nich zaměstnáni, a jednou za půl roku oznamovaly okresní vojenské správě změny, uvedené v osnově.
K hlavě sedmé: K §§ 62 až 64:
Osnova má dát jen předpoklady pro nejrychlejší mobilisaci všech sil v prvním období války. Nelze předvídat všechny problémy, které se za války vyskytnou, tím méně je možné je již dnes upravit po stránce právní vyčerpávajícím způsobem.
K hlavě osmé: K §§65 a 66:
Osnova hovoří o předvojenské výchově, protože jde skutečně o tu část branné výchovy, která se provádí před nástupem základní služby. Pod pojmem "obdobná vzdělávací zařízení" rozumí se zejména též učiliště státních pracovních záloh. Ustanovení této hlavy mají svůj vzor v zákoně sovětském.
Mimo povinnou předvojenskou výchovu bude na školách prováděna dobrovolná branná výchova v základních organisacích Svazu pro spolupráci s armádou.
O povinné vojenské přípravě studentů vysokých škol je zmínka již v souvislosti s odkladem jejich povolání do základní služby (důvodová zpráva k §§ 22 a 23).
K hlavě deváté: K §68:
Ještě před vypracováním této osnovy bylo nutno učinit některá neodkladná opatření, která nemohla být opřena o dosavadní branný zákon. Je proto třeba, aby tato opatření, učiněná v zájmu obrany vlasti a pokud jsou ve shodě s ustanoveními této osnovy, byla sanována, a to ode dne, kdy k nim došlo.
19
Finanční zabezpečení:
Náklady, které připadnou na příslušné resorty, jsou finančně zajištěny v rozpočtech příslušných kapitol státního rozpočtu na rok 1953.
V Praze dne 9. června 1963.
Předseda vlády: V. Široký v. r.
Ministr národní obrany: arm. gen. Dr A. Čepička v. r.
Státní tiskárna, n. p., 01 — 2467-53.