V. Nová úprava nevyžádá si ve svém celku zvýšených nákladů ze státní pokladny. Naproti tomu úspory vzniklé zkrácením povinné školní docházky o jeden rok a docházky do výběrových ročníků všeobecně vzdělávací školy také o rok se projeví teprve v r. 1954 a v dalších letech. V r. 1953 budou totiž takové úspory zhruba vyrovnány novými výdaji, které vzniknou při nutných přechodných opatřeních (prázdninové kursy pro žáky třetích ročníků dosavadních gymnasií a pod. ).

B. část zvláštní. K § 3:

Podle zákona č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství, trvala povinná školní docházka devět let, tedy do 15. roku věku žáka. Zkušenosti ukázaly, že devítiletá povinná školní docházka je příliš dlouhá na úkor odborné přípravy a že účelnou úpravou obsahu školy a její organisace lze dosáhnout žádoucích výsledků v době o jeden rok kratší. Také v SSSR a ve všech zemích lidově demokratických trvá povinná školní docházka nejdéle osm let.

Povinnost osmileté školní docházky začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovrší šestý rok věku. Toto stanovení počátku povinné školní docházky nevylučuje, aby školská správa umožnila přijímat do školy i děti, které dovrší šestý rok věku v době od (počátku školního roku do konce roku kalendářního, zjistí-li se lékařsky jejich tělesná i duševní vyspělost.

K § 4:

Všeobecně vzdělávací školy jsou: dva typy střední školy, osmiletá a jedenáctiletá, a škola národní.

Ucelené základní všeobecné vzdělání poskytuje se veškeré mládeži v osmileté střední škole nebo v prvních osmi postupných ročnících jedenáctileté střední školy, po případě v pětileté národní škole a v šestém až osmém postupném ročníku osmileté nebo jedenáctileté střední školy.

Místo dosavadních čtyřletých gymnasií budou poskytovat vyšší všeobecné vzdělání, především jako přípravu pro vysoké školy, poslední tři postupné ročníky jedenáctileté střední školy. Zkušenosti Sovětského svazu ukazují, že tři postupné ročníky, které jsou začleněny do jednotné soustavy a účelně organisovány, stačí připravit pro úspěšné studium na vysoké škole. Tato úprava umožní také, aby vysokoškolské studium bylo podle potřeby prodlouženo, jak si to vyžaduje rozvoj vědy a techniky a zavedení některých všeobecně vzdělávacích předmětů (marxismus-

leninismus, politická ekonomie, jazyk ruský, branná výchova) do učebních plánů vysokých škol.

K § 5 odst. l:

Prudký rozvoj našeho hospodářství, zejména výroby, způsobuje, že se počet odborných škol stále zvětšuje a že se odborné školy hlubší specialisací zbavují své dřívější universálnosti a těsněji se spojují s hospodářským životem. Ustanovení osnovy o odborných školách jsou jen rámcová, aby umožňovala úpravu tohoto školství po vzoru sovětského odborného školství. Po sovětském vzoru připravuje se také převedení správy odborných škol do působnosti jednotlivých odborných ministerstev.

K § 5 odst. 2:

Podle zákona č. 110/1951 Sb., o státních pracovních zálohách, jehož platnost zůstává osnovou nedotčena, se vychovávají z řad mládeže, která ukončila povinnou školní docházku, v potřebném počtu kvalifikovaní dělníci pro jednotlivá hospodářská odvětví v učilištích státních pracovních záloh.

K § 5 odst. 3:

Jinými vzdělávacími zařízeními se zde myslí dosavadní základní odborné školy, základní odborné školy při střediscích pracujícího dorostu, pokud ještě nebyly převedeny do systému učilišť státních pracovních záloh, a střediska pracujícího dorostu pro výchovu odborných pracovníků v oboru zemědělství, zřizovaná podle usnesení vlády ze dne 3. června 1952.

Ustanovení jsou rámcová a umožňují i jinou vhodnou úpravu dalšího vzdělávání této pracující mládeže.

K § 6:

školy pro mládež vyžadující zvláštní péče se zřizují pro mládež

tělesně vadnou,

s vadami sluchu a řeči,

s vadami zraku,

s vadným duševním vývojem,

obtížně vychovatelnou nebo

umístěnou v léčebných ústavech a ozdravovnách.

Školy pro mládež vyžadující zvláštní péče plní podle možností úkoly škol podle tohoto zákona.

Některým dětem se sníženými schopnostmi, zejména slepým a hluchoněmým, je třeba ve škole pro mládež vyžadující zvláštní péče zajistit vedle základního všeobecného vzdělání i výcvik pro praktické povolání, neboť nemohou vstoupit do učebního poměru nebo do

učilišť státních pracovních záloh. V takových školách bude proto třeba osmiletou školní dochádzku přiměřeně prodloužit.

K § 7:

Místo dosavadního čtyřletého studia na pedagogickém gymnasiu se zavádí pro vzdělání učitelek mateřských škol tříleté studium na pedagogické škole, na které navazuje jednoroční řízená praxe na mateřské škole.

K § 8:

Učitelé prvního až pátého postupného ročníku osmiletých a jedenáctiletých středních škol a škol národních se budou vzdělávat na čtyřletých pedagogických školách.

Na těchto školách se budou vzdělávat i vychovatelé mimoškolních výchovných zařízení a pionýrští vedoucí. Pro nebudou učební plány a osnovy pedagogických škol vhodně upraveny.

K § 9:

Učitelé šestého až osmého postupného ročníku osmileté a jedenáctileté střední školy se budou vzdělávat na dvouletých vyšších pedagogických školách místo dosavadního tříletého studia na pedagogických fakultách. Také v SSSR se vzdělávají tito učitelé ve dvouletých učitelských institutech.

K '§ 10:

Dosud se učitelé škol III. stupně vzdělávali na universitních fakultách, které měly plnit dva úkoly, a to vychovávat učitele škol III. stupně i vysokoškolsky vzdělané odborníky pro jiná povolání. Tento dvojí úkol nemohly universitní fakulty náležitě plnit.

Navrhuje se proto soustředit vzdělávání učitelů devátého až jedenáctého postupného ročníku jedenáctileté střední školy, učitelů pedagogických škol a učitelů pro všeobecně vzdělávací předměty odborných škol na vysoké školy pedagogické se studijní dobou nejméně čtyřletou.

Také v SSSR se vzdělávají tito učitelé v čtyřletých pedagogických institutech.

K § 12:

Povinnost školní docházky se vztahuje i na děti se sníženými schopnostmi (§ 6). Nevztahuje se jen na děti, které nelze ve škole vzdělávat.

K § 13:

Studium pracujících při zaměstnání se dosud organisovalo a zavádělo na výběrových školách III. stupně (gymnasiích, výběrových odborných školách a pedagogických gymnasiích) podle vládního usnesení ze dne 22. ledna 1952.

Osnova umožňuje, aby se systém kursů a škol pro pracující dále prohluboval a rozšiřoval. Dává se tak příležitost stále většímu počtu pracujících, aby získávali vyšší všeobecné a odborné vzdělání, jak toho potřeba výstavby vyžaduje.

K § 14:

Dosud máme tato mimoškolní výchovná zařízení:

1. Družiny mládeže, jež se starají v době mimo školní vyučování o výchovu žáků všeobecně vzdělávacích škol, o něž v této době nemohou pečovat jejich matky, zejména proto, že jsou v zaměstnání.

2. Pionýrské domovy a pionýrské stanice, které pomáhají škole a pionýrské organisaci ČSM ve výchovné práci organisováním politicko-výchovné, vzdělávací, umělecké, tělovýchovné a branné činnosti pionýrů; působí též jako metodické středisko pro mimotřídní a mimoškolní činnost žáků pionýrského věku.

3. školní jídelny, jež poskytují stravování především žákům zaměstnaných rodičů a žákům přespolním.

4. žákovské domovy (školní internáty), které umožňují žákům výběrových škol studium, nemohou-li v sídle školy být v rodinném zaopatření.

5. Dětské domovy, v nichž jsou vychovávány děti ve věku od tří do čtrnácti let, které z různých důvodů nemohou být vychovávány v rodině; jsou členěny podle věku dětí. Dětem s charakterovými nebo mravními úchylkami a výchovně zanedbaným se poskytuje zvýšená výchovná péče ve zvláště vybraných dětských domovech.

6. Domovy pro mládež vyžadující zvláštní péče, v nichž jsou vychovávány děti a mladiství s vadami, pokud podle povahy vady nepatří do odborných ústavů léčebných a ošetřovacích; jsou členěny podle věku mládeže. Podle druhu vady dětí a mladistvých se rozlišují:

a) domovy pro slabozraké,

b) domovy pro slepé,

c) domovy pro hluchoněmé,

d) domovy pro žáky s vadami řeči,

e) domovy pro žáky zvláštní školy, t. j. pro děti a mladistvé s vadným duševním vývojem.

7. Záchytné domovy, do nichž přicházejí děti s charakterovými nebo mravními úchylkami, výchovně zanedbané, z nevhodného prostředí nebo s vadným duševním vývojem, jakož i děti vyžadující okamžitého umístění do domova; podle výsledků odborného pozorování a vyšetření jsou pak z nich umisťovány do jiných vhodných domovů.

8. Dětské útulky, jež se starají o děti ve věku od dvou do šesti let v době, kdy jejich matky jsou v zaměstnání; zvláštním druhem jsou zemědělské útulky, zřizované ve venkovských obcích na přechodnou dobu trvání naléhavých zemědělských prací.

9. Zařízení zotavovací péče, jež zajišťují tělesné a duševní osvěžení a zvýšení zdatnosti dětí mateřských škol a žactva.

Všem těmto mimoškolním výchovným zařízením dává osnova zákonný podklad a umožňuje i další jejich rozvoj, po. př. i zřizování zařízení nových.

K § 15:

Sdružení rodičů a přátel školy se stávají významným pomocníkem školy v jejím výchovném poslání. Předpisy o zřizování, organisaci a činnosti těchto sdružení vydala vláda nařízením č. 129/1949 Sb., o zřizování, organisaci a činnosti sdružení rodičů a přátel školy.

K § 16:

Zásadní směrnice o zřizování škol a tříd a o organisaci škol a jejich správě, stanoví podle osnovy vláda. Půjde zejména o stanovení obvodů škol, o určení podmínek pro zřízení školy a určení nejvyššího počtu dětí nebo žáků ve třídě, o stanovení druhů odborných škol a studijní doby v nich, o vymezení působnosti národních výborů při správě škol a pod.

_____ K § 17:

Přechod na novou školskou soustavu, který se upravuje vládním nařízením, bude organisován takto:

1. Koncem školního roku 1952/53 ukončí povinnou školní docházku nejen žáci IV. postupného ročníku, ale i žáci III. postupného ročníku dosavadních středních škol. Mohou však pokračovat ve školním roce 1953/54 ve školní docházce v jednoročním kursu (IV. postupném ročníku dosavadní střední školy), pokud neodejdou dobrovolně do povolání nebo do učilišť státních pracovních záloh. Nejvyspělejší a nejschopnější žáci mohou být přijati do devátého postupného ročníku jedenáctileté střední školy, po případě do výběrových odborných škol.

2. Koncem školního roku 1952/53 ukončí studium na gymnasiu nejen žáci IV. postupného ročníku, ale i žáci III. postupného ročníku gymnasií. Pro žáky III. postupného

ročníku gymnasií se zřídí prázdninový kurs, po jehož absolvování budou konat závěrečnou zkoušku z učiva gymnasia, aby mohli být ve školním roce 1953/54 přijímáni na školy vysoké.

3. Dosavadní školy národní, školy střední a gymnasia se přemění počátkem školního roku 1953/54 ve všeobecně vzdělávací školy podle nové školské soustavy, t. j. v nově organisovanou síť škol národních, osmiletých středních a jedenáctiletých středních škol. Přitom bude pro školní rok 1953/ 54 podle potřeby ponechán IV. postupný ročník dosavadní střední školy jako jednoroční kurs. Ve školním roce 1953/54 bude se v prvním, v šestém a v devátém postupném ročníku všeobecně vzdělávacích škol vyučovat již podle nových učebních plánů a osnov; ve všech ostatních postupných ročnících se bude vyučovat podle učebních plánů a osnov přechodných. Ve školním roce 1954/55 se bude podle nových učebních plánů a osnov vyučovat již ve všech postupných ročnících všeobecně vzdělávacích škol.

4. Dosavadní pedagogická gymnasia pro vzdělání učitelek mateřských škol se přemění počátkem školního roku 1953/54 na tříleté pedagogické školy, při nichž bude pro školní rok 1953/54 ještě ponechán IV. postupný ročník dosavadních pedagogických gymnasií.

5. Dosavadní pedagogická gymnasia pro vzdělání učitelů národních škol a dosavadní vyšší sociální školy — větve výchovné se přemění počátkem školního roku 1953/54 na čtyřleté pedagogické školy. Ve školním roce 1953/54 se bude vyučovat v prvním postupném ročníku podle nových učebních plánů a osnov; ve všech ostatních postupných ročnících se bude vyučovat. podle učebních plánů a osnov přechodných. Ve školním roce 1954/55 se bude podle nových učebních plánů a osnov vyučovat ve všech postupných ročnících pedagogických škol.

6. Dosavadní pedagogické fakulty se přemění počátkem školního roku 1953/54 na dvouleté vyšší pedagogické školy nebo na vysoké školy pedagogické. K vyšším pedagogickým školám a k vysokým školám pedagogickým budou na přechodnou dobu přičleněny druhé a vyšší ročníky dosavadních pedagogických fakult, jejichž studenti dokončí studia podle dosavadních předpisů.

V Praze dne 15. dubna 1953.

Předseda vlády: V. Široký v. r.

Ministr Školství a osvěty: E. Sýkora v. r.