t. j. účastí na zasedání soudu, nebo při výkonu jiné činnosti s jejich soudcovskou funkcí souvisící, t. j. na př. účastí na školení. Náhradu za mzdu, která ušla soudcům z lidu účastí na zasedání soudu, bude jim poskytovat podle sovětského vzoru jejich zaměstnavatel, a to i tehdy, jestliže byl soudce z lidu zaneprázdněn po dobu delší než jeden kalendářní týden; náhradu za mzdu, která ušla soudcům z lidu při výkonu jiné činnosti se soudcovskou funkcí souvisící, poskytne jim stát.
K §31:
V zásadě se tu přejímá dosavadní stav, upravený zatím předběžně jen výnosem ministerstva spravedlnosti ze dne 10. května 1950, č. 21. 300/50-III/2, vydaným v dohodě s ministerstvem financí.
Soudci z lidu, kteří nejsou v pracovním poměru, se rozumějí zejména soudci z lidu, kteří jsou Členy JZD, samostatně hospodařícími malými a středními rolníky, jakož i soudci z lidu z řad žen v domácnosti.
K §32:
Toto rámcové ustanovení má na mysli jiné újmy, které se v budoucnosti mohou vyskytnout a jejichž závažnost bude taková, že soudcům z lidu bude třeba za ně poskytnout náhradu.
Tak na př. horníci, pokud pracují v hlubině, dostávají kromě svých normálních potravinových lístků ještě t. zv. "hlubinné" lístky a dále, pokud nevynechají ani jedinou směnu, ještě t. zv. přídavkové lístky "ND". Přídavkové lístky ND může obdržet horník jen tehdy, odpracoval-li plný počet předepsaných směn v měsíci a splnil-li normu výkonu. Podmínkou pro výdej lístku ND je, že zaměstnanec nemá ani jednu vynechanou směnu.
Je-li horník no určitou část pracovní doby v měsíci na zákonné dovolené nebo je-li krátkou dobu nemocen, utrpí-li úraz nebo je-li nepřítomen na pracovišti pro výkon veřejné funkce, po případě je-li omluven z jiných důvodů, pro něž je podklad v zákonných ustanoveních, přizná se horníku jen část lístku ND.
Nesplní-li tedy horník, který byl jako soudce z lidu, byť i jen jednou v měsíci, povolán na zasedání soudu, předepsaný počet směn v měsíci, neobdrží celý přídavkový lístek ND, nýbrž jen jeho tři čtvrtiny. Hodnota potravin, o které soudce z lidu takto přijde, činí na volném trhu 310, 35 Kčs. V takovém případě dává se vládě možnost, aby uvážila, má-li se soudcům z lidu z řad horníků dostat přiměřené pe-
něžité náhrady, a to tím spíše, že se v nové úpravě soudcům z lidu odnímá t. zv. plat za zasedání.
K §33:
Pokud jde o výši náhrad cestovních výdajů, přimyká se projednávaný návrh k řešení danému zákonem č. 234/1949 Sb. a jeho prováděcími předpisy. Tento zákon zařazuje osoby, které mají nárok na náhradu těchto výdajů, prakticky do čtyř kategorií. Jsou to jednak státní zaměstnanci (včetně soudci), jednak ostatní zaměstnanci (ve výrobním sektoru), jednak osoby, které nejsou v zaměstnaneckém poměru, a konečně veřejní funkcionáři (zejména členové národních výborů). Soudce z lidu lze přirovnat nejspíše k poslední kategorii, t. j. k funkcionářům národních výborů. U těchto funkcionářů se však podle § 10 odst. 2 zák. č. 235/1948 Sb., o úpravě některých poměrů členů národních výborů a členů jejich složek, řídí náhrada služebních výloh předpisy
o náhradě nákladů ve veřejné službě. Je to vedle citovaného již zákona č. 234/1949 Sb. a vl. nař. č. 278/1949 Sb. zejména vyhláška ministra financí č. 480/1950 ú. l. I, ve znění vyhlášky č. 72/1952 ú. L, která upravuje tyto náhrady u státních zaměstnanců, tedy
i u soudců. Je proto nejvhodnější již v textu zákona vycházet z ustanovení o náhradách platných pro soudce. Tím se dosáhne i toho, že jakákoli změna nároků soudců postihne i obdobné nároky soudců z lidu a zaručí se tak shodná úprava.
Dosud vyplácené platy za zasedání (§ 2 vl. nař. č. 25/1949 Sb. ) odpadají; něj sou zavedeny ani v SSSR ani v lidových demokraciích. Při plné náhradě ušlé mzdy nebo ušlého výdělku a při plné náhradě cestovních výdajů ztrácí poskytování těchto platů jakékoli opodstatnění.
K §§ 34 až 36:
Přísaha soudců a soudců z lidu je dosud upravena v zákoně č. 270/1948 Sb., přísaha vojenských soudců a soudců z lidu u vojenských soudů v §§ 307 a 310 tr. ř.
Přísaha se vykoná při prvém nastoupení soudcovského úřadu, po případě soudcovské funkce. Přísaha se nebude opakovat, jestliže soudce (vojenský soudce) nebo soudce z lidu bude v soudcovském úřadě (funkci) pokračovat v bezprostředně následujícím funkčním období.
K §37:
Toto ustanovení nepotřebuje zvláštního odůvodnění.
K §§ 38 a 39:
Význačným rysem sovětské soudní organisace je zásada, podle které je výkon soudního rozhodování přísně, oddělen od výkonu soudní správy. Výkon soudního rozhodování v SSSR přísluší soudům, výkon soudní správy náleží orgánům státní správy, od soudů zcela rozdílným.
Orgány soudní správy v SSSR jsou jednak ústřední, jednak místní, ústředními orgány soudní správy jsou ministerstvo spravedlnosti SSSR a ministerstva spravedlnosti jednotlivých svazových a autonomních republik; místními orgány soudní správy jsou správy zřízené jednotlivými ministerstvy spravedlnosti svazových republik při krajských a oblastních sovětech poslanců pracujícího lidu.
Zásada oddělení výkonu soudnictví od výkonu soudní správy se podle sovětského vzoru přejímá i v nové organisaci československého soudnictví. Tím se umožňuje, aby předsedové krajských soudů, kteří jsou dnes přímo zavaleni různou správní agendou, např. osobní, mzdovou, finanční, hospodářskou, plánovací atd., byli uvolněni pro své vlastní úkoly, t. j. pro vlastní účast na soudním rozhodování.
Soudní správu a služební dohled u jednotlivých krajských soudů a jim podřízených lidových soudů budou vykonávat krajské soudní správy. Tímto způsobem se připravuje pozdější přenesení této agendy na krajské národní výbory. Vedoucí krajských soudních správ budou podléhat přímo ministerstvu spravedlnosti, jako nejvyššímu dohlédacímu orgánu na výkon soudnictví v celém jeho rozsahu.
Soudní správu a služební dohled u nejvyššího soudu s výjimkou jeho vojenského kolegia bude vykonávat ministerstvo spravedlnosti.
Soudní správu a služební dohled u vojenského kolegia nejvyššího soudu a u jednotlivých vojenských soudů bude vykonávat ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím hlavní správy vojenských soudů, po případě prostřednictvím správ vojenských soudů, podřízených této hlavní správě; hlavní správa vojenských soudů bude také zajišťovat politickou linii pro výkon soudního rozhodování vojenských soudů.
K § 40:
Ochranným opatřením se rozumí jednak ochranná výchova, jednak ochranné léčení (§§ 69 a násl. tr. z. ), ústavy, v nichž se vykonává ochranná výchova, budou spravovat or-
gány ministerstva spravedlnosti, ústavy, v nichž se vykonává ochranné léčení, budou spravovat orgány ministerstva zdravotnictví.
K §§ 41 a 42:
Až do provedení voleb soudců, vojenských soudců a soudců z lidu budou prozatím soudci a vojenští soudci jmenováni; soudci z lidu budou do té doby povoláváni okresními nebo krajskými národními výbory, po příp. vládou. Zůstávají proto do té doby v platnosti všechny dosavadní předpisy, které upravují právní postavení těchto osob. Zejména je to zákon č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů, vládní nařízení č. 71 / 1950 Sb., kterým se vydává platový řád pro soudce z povolání, prokurátory a soudcovské čekatele, zákon č. 200/1949 Sb., o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů, ustanovení §§ 10 až 15, 17 a 18 zákona č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, která upravují právní postavení soudců z lidu, jakož i ustanovení § 306 odst. 3 a 4 a §§ 308, 309 a 314 tr. ř., která se týkají soudců z lidu u vojenských soudů. Totéž platí i o soudcovských čekatelích.
Tím, že ustanovování vojenských soudců a jejich určování do funkcí přechází na ministra spravedlnosti, přimyká se tato úprava k sovětskému vzoru.
K § 43:
Opatření uvedeného v tomto ustanovení je třeba z toho důvodu, že prozatím budou u soudů činní soudci a vojenští soudci jmenovaní ministrem spravedlnosti. Nelze proto dnes soudce z lidu z účasti na rozhodování soudů druhé stolice vyloučit. Bude se tak moci státi teprve po provedení voleb soudců.
Srov. i to, co je uvedeno v důvodové zprávě k §§ 10 a 11 a k §§ 23 a 24.
K § 44:
Jak již bylo řečeno v důvodové zprávě k §§ 41 a 42, budou pro soudce a vojenské soudce až do provedení voleb soudců a vojenských soudců platit dosavadní předpisy; to znamená, že soudci a vojenští soudci budou ustanovováni trvale a na určitá služební místa.
Ustanovením, že doba uvedená v §§ 41 až 43 je dobou nové soudní organisace, se umožni, aby mohlo být se soudci (vojenskými soudci) podle služební potřeby disponováno. Zejména
tu půjde o jejich překládání a přechodné přidělování (srov. § 11 odst. 2 a § 13 odst. 3 zák. č. 67/1950 Sb. a § 306 odst. 3 tr. ř. ).
K § 45:
Toto ustanovení se vkládá do osnovy zákona z toho důvodu, že generální prokurátor přestane být orgánem ministra spravedlnosti.
K § 46:
Toto ustanovení vyplývá z té skutečnosti, že vojenské osoby, činné u vojenských soudů, u vojenského kolegia nejvyššího soudu a u hlavní správy vojenských soudů zůstávají v činném vojenském poměru.
K § 47:
Tímto ustanovením se ponechává v platnosti dosavadní územní uspořádání okresních a krajských soudů.
K § 48:
Toto ustanovení je nutným důsledkem ustanovení § 39 tohoto návrhu.
Jde tu na př. o pravomoc předsedy krajského soudu ustanovit stálého přísežného znalce nebo stálého přísežného tlumočníka, vykonávat nad nimi dozor a kárnou moc atd. Naproti tomu bude třeba ponechat předsedovi krajského soudu na př. oprávnění přijímat přísahu znalců a tlumočníků (srov. §§ l, 5, 13 a 21 zákona č. 167/1949 Sb. ).
K § 49:
Podle ustanovení § 50 tohoto návrhu vydá ministr spravedlnosti jednací řád v dohodě s ministrem národní obrany.
K § 50:
Vojenské soudy, i když jsou součástí jednotného soudnictví, budou svoji činnost z největší části provádět v ozbrojených sborech — v jejich jednotkách. Stejně jako u vojenských prokuratur, bude i u vojenských soudů jedním z jejich nejzávažnějších úkolů chránit bojeschopnost ozbrojených sborů a kázeň a pořádek v nich stanovený, upevňovat velitelskou pravomoc a přispívat k zabezpečení obrany vlasti. Je proto nutno, aby zejména tato jejich působnost byla vykonávána v souladu s potřebami ozbrojených sborů, které jsou ji-
nak zajišťovány rozkazy příslušných velitelů. Potřeby ozbrojených sborů může samozřejmě nejlépe posoudit zejména ministr národní obrany. Je proto třeba zajistit, aby ministr spravedlnosti činil veškerá opatření týkající se vojenských soudů v dohodě s ministrem národní obrany.
K § 51:
Dosavadní rozdělení správy vězeňských ústavů mezi ministerstva národní bezpečnosti a spravedlnosti nedovolovalo plné a s celostátního hlediska jednotné využití nových výchovných method při výkonu trestu. Soustředění vězeňství v ministerstvu národní bezpečnosti umožní také lepší střežení zvláště nebezpečných pachatelů závažných protistátních činů.
K §§ 52 a 53:
Výčet zrušovaných ustanovení není zcela vyčerpávající.
Stanovení dne, kdy nabude účinnosti ustanovení § 39 odst. 2 věty druhé se vyhrazuje vládě z toho důvodu, aby byl zajištěn řádný přechod do nové úpravy.
Provedením zákona o organisaci soudů a zákona o prokuratuře nevzejdou pro státní správu nové nebo vyšší výdaje. Zejména nelze počítat s tím, že v rámci obsazení obecných a vojenských soudů a prokuratury bude plánován vyšší počet zaměstnanců, než jaký je plánován dosud.
Naopak se dá očekávat určité snížení věcných nákladů. Snížení nákladů přinese jednak decentralisace agendy zrušeného státního soudu na jiné soudy, jednak nová úprava náhrad soudcům z lidu (§§ 30 až 33 projednávaného návrhu), záležející v tom, že se dosavadní presenční platy ruší a že u soudců z lidu z řad zaměstnanců ponese náklady spojené s náhradou ušlé mzdy téměř výhradně zaměstnavatel. Značné snížení dosavadního nákladu na soudce z lidu přinese i snížení počtu soudců z lidu v senátech odvolacích soudů ze tří na dva (§ 43 projednávaného návrhu).
Zrušení labských plavebních soudů, které prakticky nevyvíjely žádnou činnost, se rozpočtově neprojeví.
Výdej spojený s jednorázovým opatřením značného počtu talárů (§ 37 projednávaného návrhu) je zajištěn již v rozpočtu na letošní
rok. V rozpočtech příštích let bude nutno zajistit jen menší náklad na jejich běžnou obnovu.
Ani oddělení soudní správy od výkonu soudnictví (§ 39 projednávaného návrhu) nebude
znamenat nový nebo zvýšený výdaj; jde tu jen o organisační rozdělení agendy, kterou ministerstvo spravedlnosti, resp. pokud jde o hlavní správu vojenských soudů, ministerstvo národní obrany již stejně obstarávalo.
V Praze dne 16. září 1952.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Rais v. r.
Státní tiskárna, n. p., 01 — 3131-52.