více prolamována ve prospěch jediného soudce. Původně mohl jediný soudce u krajského soudu rozhodovat v majetkoprávních sporech do deseti tisíc Kčs, postupem doby byla však tato částka zvýšena na dvacet tisíc Kčs.
Organisační složitost soudnictví, spleť předpisů o věcné a místní příslušnosti jednotlivých soudů, strohá formálnost řízení, rafinovaná komplikovanost předpisů hmotněprávních a značná nákladnost řízení, to vše znemožňovalo pracujícímu občanu, aby se mohl s úspěchem domoci soudní ochrany.
Už tento zcela povšechný obraz ukazuje, že československé soudnictví v období před květnem 1945 patřilo k těm nástrojům, jimiž kapitalisté utvrzovali svou posici, a že sloužilo především zájmům vykořisťovatelské menšiny. To si dobře uvědomovaly reakční síly i po květnu 1945 a bránily vší mocí tomu, aby výkon práva a spravedlnosti byl prostoupen zásadami naší národní a demokratické revoluce.
K přebudování této staré, feudálně buržoasní soudní organisace mohlo proto dojít teprve po únorovém vítězství dělnické třídy v roce 1948, kdy ústava 9. května (ústavní zákon z 9. května 1948, č. 150 Sb. ) vytyčila soudnictví nové organisační zásady v souladu s novým společenským řádem.
II. Demokratické zásady Ústavy 9. května byly v podrobnostech provedeny zákonem ze dne 22. prosince 1948, č. 319 Sb., o zlidovění soudnictví, a dalšími právními předpisy, které zlidověné soudnictví utvrdily a organisačně zabezpečily. Zejména sem náležejí zákon z 22. prosince 1948, č. 320 Sb., o územní organisaci krajských a okresních soudů, zákon z 22. prosince 1948, č. 322 Sb., o advokacii, zákon z 22. prosince 1948, č. 323 Sb., jímž byla zavedena odborná justiční zkouška a doplněny předpisy o přípravné službě soudcovské, nařízení ministra spravedlnosti z 29. ledna 1949, č. 11 Sb., kterým byla stanovena sídla krajských soudů a sídla a obvody okresních soudů a j.
K rozhodování soudů ve všech stolicích byli — vedle soudců z povolání — povoláni soudci z lidu, při čemž byla zajištěna při rozhodování jejich rovnost se soudci z povolání. Povoláním soudců z lidu bylo umožněno, aby široké masy pracujících mohly přinést do činnosti soudů své životní zkušenosti a zajistit tak jejich spravedlivé rozhodování.
Soudní organisace byla pronikavě zjednodušena. Byly zrušeny zemské soudy, obchodní soudy, pracovní soudy, pojišťovací soudy s vrchním pojišťovacím soudem, hornické roz-
hodčí soudy s vrchním hornickým rozhodčím soudem a všechny obligatorní rozhodčí soudy veřejnoprávního sociálního pojištění. Není třeba zdůrazňovat, jakého zjednodušení tím bylo dosaženo, kolik času a nákladů tím bylo ušetřeno. Dnes prostý občan netápe v bludišti soudní organisace, nýbrž jde přímo k soudu, který je mu nejbližší a nejpřístupnější. Tímto soudem je okresní soud, jehož věcná příslušnost byla tehdy — až na nepatrné výjimky — rozšířena na všechny trestní i občanskoprávní věci.
Na rozdíl od dřívějšího stavu bylo zavedeno téměř výlučné rozhodování v senátech. Jedinému soudci bylo ponecháno rozhodování jen v těch případech, kde senátní rozhodování ztěžuje rychlé vyřízení věci nebo kde to odůvodňuje sama povaha věci.
Zlepšení výkonu soudnictví již u soudů první stolice umožnilo jeho zlevnění a zrychlení. Stalo se tak zavedením dvojinstančního postupu. Třetí stolice znamenala nejen zbytečné, zvýšené náklady, nýbrž i protahování vyřízení věci někdy na dlouhá léta. Tak bylo znemožňováno pracujícím, aby se vůbec domáhali svého práva.
Neméně významným opatřením bylo přizpůsobení soudní organisace krajskému zřízení.
Některé z úprav provedených zákonem č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví, převzal a dále rozvinul nový trestní řád (zákon č. 87/ 1950 Sb. ) a nový občanský soudní řád (zákon č. 142/1950 Sb. ).
III. Zlidověním soudů nebyl vývoj československého soudnictví ještě dokončen.
úspěšné plnění úkolů našeho lidově demokratického státu při jeho ochraně proti všem vnějším a vnitřním nepřátelům a při budování nové socialistické společnosti není možné bez soustavného upevňování socialistické zákonnosti a dodržování státní discipliny. Bezpodmínečně dodržování zákonů lidové demokracie, v nichž je ztělesněna vůle lidu, má nesporný význam pro socialistickou výstavbu naší vlasti i pro výchovu pracujících v duchu socialismu, v duchu nové socialistické morálky, pro výchovu k socialistickému poměru k práci a k občanským povinnostem a v duchu vzájemného socialistického soužití občanů.
Potřeba důsledného upevňování socialistické zákonnosti a dodržování státní discipliny dává proto podnět k rychlejšímu dobudování celého našeho státního i hospodářského aparátu a k zdokonalení, prohloubení a zlepšení jeho práce. Je proto třeba s urychlením přikročit i k dobudování československého soudnictví,
aby se i ono — současně s nově budovanou prokuraturou — stalo významným článkem ve výstavbě naší státní organisace a v budování systému kontroly zákonnosti.
Jakým způsobem je třeba dobudovat československé soudnictví, ukazují nám sovětské zkušenosti získané při budování sovětského soudnictví.
Především je třeba, aby byla podle sovětského vzoru i v československém soudnictví prosazena jednotná soustava socialistického soudnictví, vybudovaná na zásadě demokratického centralismu.
1. Demokratisace československého soudnictví se zajišťuje v současně projednávaném návrhu ústavního zákona o soudech a prokuratuře prozatím jen rámcovým ustanovením, že soudci a soudci z lidu jsou lidem voleni. Podrobnosti, zejména otázky způsobu provádění voleb, otázky aktivního a pasivního volebního práva atd.. se vyhrazují zvláštnímu zákonu.
2. V rámci centralisace československého soudnictví se odstraňuje dosavadní dvojí samostatná soustava soudnictví, t. j. soustava soudnictví občanského v čele s nejvyšším soudem a soustava soudnictví vojenského v čele s nejvyšším vojenským soudem. V nové soudní organisaci se soustava vojenských soudů začleňuje do soustavy obecných soudů tím, že se vojenské soudy po stránce soudního rozhodování podřizují společnému nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud jako jediný nejvyšší soudní orgán bude práci všech soudů sjednocovat, řídit a na ni dohlížet. Musí být proto vybudován tak, aby mohl tuto funkci řádně vykonávat. Řádný výkon této funkce se zajišťuje zejména tím,
a) že se předsedovi nejvyššího soudu přiznává oprávnění podávat stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozhodnutí kteréhokoli obecného nebo zvláštního soudu,
b) že se nejvyššímu soudu přiznává oprávnění vyžádat si na návrh generálního prokurátora nebo předsedy nejvyššího soudu od kteréhokoli soudu první nebo druhé stolice kteroukoli trestní nebo občanskoprávní věc a o ní rozhodnout nebo přikázat ji k rozhodnutí jinému soudu téže nebo vyšší stolice,
c) že se nejvyššímu soudu svěřuje zajišťování jednotného výkladu zákonných předpisů,
d) že se oprávnění podávat stížnost pro porušení zákona rozšiřuje i na rozhodnutí nejvyššího soudu.
3. I po stránce vnitřní organisace je třeba nejvyšší soud přebudovat tak, aby mohl svoji činnost řádně vykonávat. Zřizují se proto u nejvyššího soudu tři soudní kolegia, a to kolegium trestní, kolegium občanskoprávní a kolegium vojenské. Nejzávažnější věci bude nejvyšší soud projednávat ve svém plenu.
4. Provedení centralisace československého soudnictví umožní nové, podstatně zjednodušené rozdělení soudů.
5. Nově přebudovanému soudnictví je třeba vytyčit nové úkoly.
Úkoly soudního aparátu je nutno řešit v souladu se stalinskou naukou o funkcích socialistického státu v jeho jednotlivých vývojových fázích. V daném případě je třeba otázku úkolů československého soudnictví řešit na podkladě rozboru funkcí lidově demokratického státu v jeho nynější vývojové fázi, t. j. v první fázi jeho vývoje na cestě k socialismu (do likvidace vykořisťovatelských tříd).
Základním úkolem lidově demokratického státu v této fázi je potlačení odporu svržených tříd, zorganisování obrany země proti útoku imperialistických agresorů, upevnění spojení s proletáři všech zemí, především upevnění přátelství se zemí vítězného socialismu, se Sovětským svazem, rozvinutí národního hospodářství, upevnění svazku dělnické třídy se všemi pracujícími měst i venkova a získání mas pro vybudování socialismu a pro spolupráci na likvidaci kapitalistických živlů. Velký význam pro země lidové demokracie mají zkušenosti Sovětského svazu při likvidaci vykořisťovatelských tříd, zkušenosti celého boje za vítězství socialismu v SSSR.
Ve shodě s tím i československý lidově demokratický stát, opíraje se o zkušenosti Sovětského svazu, potlačuje odpor třídního nepřítele a vytlačuje a likviduje kapitalistické živly, brání vymoženosti pracujícího lidu proti útoku zvenčí a vykonává hospodářskoorganisátorskou a kulturně výchovnou funkci, v jejímž rámci buduje základy pro socialistické hospodářství a převychovává občany v duchu socialismu. Musí proto i úkol československého soudnictví spočívat především v uskutečňování těchto základních funkcí.
To znamená, že soudy musí chránit společenské a státní zřízení československé republiky nejen před všemi pokusy třídního nepřítele, usilujícího uvnitř státu o zvrácení platného právního řádu, nýbrž i před jeho nepřáteli zvenku, před pokusy mezinárodní imperialistické reakce.
Úkol československého soudnictví při uskutečňování hospodářskoorganisátorské funkce musí záležet jednak v ochraně socialistického vlastnictví, jednak v ochraně celé socialistické hospodářské soustavy, t. j. v ochraně práv a zákonem chráněných zájmů, vyplývajících z našeho společenského zřízení, jakož i v ochraně pracovních, osobních a majetkových práv zaručených občanům platným právním řádem.
S kulturně výchovnou funkcí československého státu souvisí úloha soudu vychovávat občany k oddanosti a věrnosti k československé republice a jejímu společenskému a státnímu zřízení, k přesnému a důslednému dodržování zákonů, k šetření socialistického vlastnictví, k pracovní kázni, k plnění povinností, které ukládá občanům obrana státu, a k plnění všech pravidel socialistického soužití.
6. Zvláštní zmínky zasluhuje nová úprava v obsazení senátů, přizpůsobená sovětskému vzoru, a nová úprava výkonu soudní správy, která se odděluje od vlastního výkonu soudnictví.
Všechny tyto úpravy, přizpůsobené co nejtěsněji sovětskému vzoru, budou moci bezvýhradně zajistit, aby naše soudnictví sloužilo výlučně zájmům státu a pracujícího lidu, aby vyjadřovalo vůli lidu a bdělo nad tím, aby vůle a zájem lidu a státu byly vždy a všude uplatňovány v plné shodě s duchem lidové demokracie a s velkými socialistickými cíli.
K jednotlivým ustanovením:
K §§ l a 2:
Podle dosud platných ustanovení §§ 135 a 136 odst. l Ústavy 9. května vykonávají soudnictví v občanskoprávních věcech občanské soudy, v trestních věcech trestní soudy.
Občanské soudy jsou:
a) řádné soudy, t. j. okresní soudy, krajské soudy a nejvyšší soud,
b) zvláštní soudy, na př. labské plavební soudy (srov. Labská plavební akta č. 222/
1923 Sb., dodatečná úmluva k Labské plavební akte č. 37/1924 Sb., zák. č. 92/
1924 Sb. a vl. nař. č. 93/1924 Sb. ),
c) rozhodčí soudy, na př. rozhodčí soudy pro úpravu některých závazků národních a obdobných podniků podle zákona č. 228/
1946 Sb., ve znění zákona č. 272/1948 Sb., rozhodčí soud podle § 42 zákona č. 225/
1947 Sb., o myslivosti, a j.
Trestní soudy jsou:
a) obecné trestní soudy, t. j. okresní soudy, krajské soudy, státní soud a nejvyšší soud,
b) vojenské trestní soudy, t. j. nižší vojenské soudy, vyšší vojenské soudy a nejvyšší vojenský soud, v polním řízení nižší polní soudy a vyšší polní soudy (§ 302 tr. ř, )
c) výjimečné soudy.
Občanské soudy, obecné trestní soudy, po případě výjimečné soudy, podléhají při výkonu soudní pravomoci nejvyššímu soudu, vojenské trestní soudy nejvyššímu vojenskému soudu.
Důsledné provedení zásady demokratického centralismu, podle které budou všechny soudy podřízeny společnému nejvyššímu soudu (srov. též § 3 současně projednávaného návrhu ústavního zákona o soudech a prokuratuře), umožňuje, ba vyžaduje, aby dosavadní dvojí, poměrně složitá soudní soustava byla sjednocena a podstatně zjednodušena.
Proto se v ustanovení § l současně projednávaného návrhu ústavního zákona o soudech a prokuratuře od dosavadního rozdělení soudů na soudy občanské a na trestní soudy obecné a vojenské (včetně soudy výjimečné) upouští a soudy se tam — po sovětském vzoru — dělí jen na soudy obecné a zvláštní.
Ustanovení § l a § 2 odst. l tohoto návrhu toto rozdělení soudů přejímá; v § 2 odst. 2 se provádí pouze podrobnější rozdělení vojenských soudů.
Sjednocení a zjednodušení soudní soustavy, v níž bude soustava vojenských soudů (spolu s jinými zvláštními soudy) začleněna do soustavy obecných soudů tím, že vojenské soudy — stejně jako obecné soudy — budou podřízeny společnému nejvyššímu soudu, umožní zrušení nejvyššího vojenského soudu; jeho úkoly převezme reorganisovaný nejvyšší soud.
Se státním soudem a se zvláštními labskými plavebními soudy se v nové organisaci soudů nepočítá.
Státní soud byl zřízen v r. 1948 pro celé území republiky, a to jednak proto, aby bylo zajištěno jednotné posuzování nejzávažnějších trestných činů podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky, jednak proto, že pro řádné vyšetření a posouzení těchto trestných činů bylo třeba vytvořit nezbytné předpoklady, které nebyly ještě tehdy dány u soudů ostatních.
Dnes je situace jiná. U krajských prokuratur a u krajských soudů, resp. u vyšších vojenských prokuratur a vyšších vojenských soudů vyrostly nové schopné kádry, kterým
lze dnes svěřit rozhodování i o nejtěžších trestných činech.
Ukázalo se také. že soustředění agendy týkající se nejtěžších protistátních činů u jednoho soudu bylo mnohdy na škodu věci. Operativní možnost rychlého zákroku, přesná informovanost krajských funkcionářů a jejich znalost místních poměrů, každodenní a neustálý styk s celým krajem a důvěra lidu k nim poskytují všechny předpoklady k tomu, aby decentralisací této agendy do krajů byl do rozhodování o těchto věcech zapojen široký okruh soudců a soudců z lidu.
Labské plavební soudy nevyvíjely a nevyvíjejí celkem žádnou činnost; příslušným mezinárodním úpravám bude vyhověno, budou-li soudní pravomoc, kterou měly podle nich vykonávat labské plavební soudy, obstarávat lidové soudy.
Pro dosavadní okresní soudy se — po sovětském vzoru — zavádí přiléhavější označení "lidový soud".
Lidové soudy budou — stejně jaká dosavadní okresní soudy — základním článkem nové soudní organisace; budou před nimi rozsuzovány v první stolici zásadně všechny věci občanskoprávní a převážná většina věcí trestních; proto také budou tyto soudy pracujícímu lidu nejbližší. Soudnictví zde budou vykonávat soudci a soudci z lidu, kteří budou znalí místních poměrů.
Význam lidových soudů bude ještě zvýšen tím, že krajské soudy jako soudy druhé stolice budou při své rozhodovací činnosti zaměřeny více na právní posouzení věci. Jestliže totiž dojde krajský soud k závěru, že věc nebyla u lidového soudu po skutkové stránce řádně vyšetřena nebude provádět doplňovací dokazování sám, nýbrž věc zpravidla vrátí lidovému soudu k provedení dalších důkazů a k vydání nového rozhodnutí. Tím bude zajištěno, že pracující lid bude o rozhodnutí lidového soudu co nejlépe informován. Současně se však tím zesílí i výchovný význam lidového soudu; ne bude totiž docházet k rozhodnutím krajských soudů, kterými se rozhodnutí lidového soudu mění a která jsou často pracujícímu lidu v obvodu lidového soudu nepochopitelná proto, poněvadž o jejich obsahu nemůže být řádně informován (srov. i dův. zprávu k §§ 10 a 11).
Zákonem o organisaci soudů se upravuje pouze organisace obecných a vojenských soudů; úprava organisace rozhodčích soudů a jiných zvláštních soudů (návrh zákona tu má na mysli zejména železniční soudy) se v § 2 odst. 3 odkazuje zákonům, kterými budou jednotlivé zvláštní soudy zřízeny.
K §§ 3 až 5:
Hlavním politickým úkolem soudů je ochrana československého právního řádu. Je to nejen ochrana společenského a státního zřízení československé republiky, její socialisticko výstavby a socialistického vlastnictví, ale i ochrana osobních, pracovních a majetkových práv a zákonem chráněných zájmů občanů a ochrana práv a zákonem chráněných zájmů socialistických právnických osob a jiných společenských organisací.
S ochranou právního řádu těsně souvisí další úkol soudů, t. j. úkol zajistit přesné a důsledné dodržování zákonů a jiných právních předpisů a jejich používání v souladu se zájmy pracujícího lidu. Povinnost dodržovat zákony a jiné právní předpisy váže nejen jednotlivé občany, nýbrž i socialistické právnické osoby a jiné společenské organisace, zejména též všechny jednotlivé funkcionáře státní správy. Tento úkol bude mnohdy splývat s úkolem prvním. Zabezpečují-li totiž soudy přesné a důsledné dodržování zákonů a jiných právních předpisů a jejich používání v souladu se zájmy pracujícího lidu, chrání tím i právní řád. Nemusí však tomu tak být vždy; je proto nutno tento úkol stanovit jako úkol zvláštní, samostatný; děje se tak i v zájmu jeho mimořádné důležitosti.
Za právní předpisy, jejichž zachovávání a správné používání soudy zajišťují, se považují, pokud jde o armádu, i rozkazy presidenta republiky, jako vrchního velitele, a ministra národní obrany.
Třetí úkol soudů, úkol právní a morální výchovy občanů, měl na mysli Lenin, když psal: "Soud je nástrojem výchovy k disciplině. " Tuto úlohu zdůrazňoval i Stalin, a to nejen pokud jde o soudy, nýbrž i pokud jde o všechny orgány státní moci a státní správy, když pravil, že nejdůležitější úkol státu ve vnitřní politice záleží v mírové, hospodářské a kulturně výchovné práci.
úkoly zde stanovenými přimyká se československé soudnictví co nejtěsněji k sovětskému vzoru (čl. 2 až 4 sov. org. zák. ).
K § 6:
Ustanovením odstavce l se provádí v oboru soudnictví ustanovení § 1 odst. 1 ústavy.
Ustanovení odstavce 2 je výrazem leninskostalinské národnostní politiky, je i důležitou zárukou práva obviněného na obhajobu a jiných procesních práv účastníků; zajišťuje též výchovný vliv procesu na občany, kteří jsou u soudu přítomni.
K § 7:
Zásadu, že soudnictví se vykonává ve dvou stolicích, stanovil již zákon č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví (§§ 24 a 66); později ji převzal nový trestní řád, (srov. § 36 odst. 2 a § 178 tr. ř. ) i nový občanský soudní řád (srov. § 3 o. s. ř. ).
Dosud rozhodují v první stolici — nepřihlíží-li se k státnímu soudu — zásadně jen okresní soudy, v druhé stolici krajské soudy.
Po zrušení státní prokuratury a státního soudu budou v některých případech rozhodovat v první stolici i krajské a vyšší vojenské soudy. Podle současně připravované novely trestního řádu bude totiž o trestných činech, které dosud obligatorně náležejí k příslušnosti státního prokurátora a státního soudu, konat řízení v první stolici krajský prokurátor a krajský soud, po případě vyšší vojenský prokurátor a vyšší vojenský soud. Půjde tu o trestné činy podle hlavy prvé zvláštní části trestního zákona, na které zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně 10 let.
Ustanovení odstavce 3 má na mysli na př. případy, ve kterých si nejvyšší soud podle § 20 osnovy vyžádá věc od některého soudu první nebo druhé stolice a sám o ní rozhodne. V prvém případě bude věc — odchylkou od zásady dvojinstančního postupu — projednána v jediné stolici, v druhém případě bude dotčeno normální pořadí stolic.
Princip dvojí instance je zaveden i v SSSR. V Sovětském svazu je ovšem soud druhé stolice soudem v podstatě kasačně revisním. Shledá-li totiž soud druhé stolice, že rozhodnutí soudu první stolice je nesprávné, zpravidla nevydá sám nové rozhodnutí, nýbrž rozhodnutí soudu první stolice zruší a věc mu vrátí. V jednotlivých případech může však soud druhé stolice vydat i nový rozsudek, avšak jen v těch případech, v nichž není třeba skutkový stav zjištěný soudem první stolice zásadně měnit.
K § 8:
Podle dosud platných předpisů (§§ 216 a násl. tr. ř., §§ 210 a násl. o. s. ř. ) může generální prokurátor jako nejvyšší strážce zachovávání socialistické zákonnosti podat stížnost pro porušení zákona jak proti pravomocným rozhodnutím okresního a krajského prokurátora a okresního a krajského soudu, tak proti pravomocným rozhodnutím rozhodčího soudu. Proti rozhodnutí nejvyššího soudu nelze dnes podat stížnost pro porušení zákona.
V nové soudní organisaci svěřuje se nejvyššímu soudu dozor na rozhodovací činnost všech soudů a tím i povinnost vychovávat soudy k zachovávání socialistické zákonnosti. Toto jeho nové postavení vyžaduje, aby právo podat stížnost pro porušení zákona proti pravomocným rozhodnutím soudů bylo rozšířeno i na předsedu nejvyššího soudu.
Potřeba, aby zachovávání socialistické zákonnosti bylo zajištěno pokud možno v co nejširším měřítku, vyžaduje dále, aby možnost podání stížnosti pro porušení zákona byla rozšířena i na rozhodnutí nejvyššího soudu. V tomto případě rozhoduje o stížnosti plenům nejvyššího soudu (srov. § 26 projednávaného návrhu).
Obdobnou úpravu v Sovětském svazu obsahuje čl. 16 sov. org. zák.
K § 9:
Pojmem "soudci" se rozumějí takové orgány soudů, které budou vykonávat soudcovský úřad jako svoje výhradní zaměstnání.
Podle § 5 současně projednávaného návrhu ústavního zákona o soudech a prokuratuře budou soudci a soudci z lidu voleni.
Volení soudci nastoupí na místo dosavadních soudců z povolání. Srov. též § 41 odst. 2 písm. a) tohoto návrhu.
K §§ 10 a 11:
Dnes se rozhoduje u okresního soudu, jako soudu první stolice, zpravidla v senátech složených ze soudce z povolání jako předsedy a dvou soudců z lidu; u krajského soudu, jako soudu druhé stolice, se rozhoduje v senátech složených ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu. Obdobně je tomu u nižších a vyšších vojenských soudů.
Soudci z lidu jsou dnes přibíráni do senátů odvolacích soudů z toho důvodu, že odvolací soudy se neomezují na zrušování rozhodnutí soudů první stolice, nýbrž že rozhodují i ve věci samé.
Funkční obsah rozhodovací činnosti soudů druhé stolice se však nyní podstatně změní. Děje se tak z těchto důvodů:
Odvolací soudy velmi často mění rozhodnutí soudu první stolice z toho důvodu, že u odvolacího soudu došlo k závažné změně skutkového stavu zjištěného soudem první stolice. V takových případech široká veřejnost namnoze tuto změnu rozhodnutí soudu první stolice dobře nechápe a považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné; činí tak proto, že byla z možnosti přímé kontroly rozbodnutí odvolacího soudu prakticky vyloučena.
Tomu je třeba napříště zabránit.
Odvolacímu soudu bude sice ponecháno i nadále právo změnit rozhodnutí soudu první stolice a vydat rozhodnutí nové, avšak jen tam, kde se bude moci toto nové rozhodnutí opřít o skutkový stav zjištěný soudem prvé stolice. V ostatních případech bude musit odvolací soud napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.
Trestní řád tuto úpravu již dnes umožňuje; v novele občanského soudního řádu se možnost zrušování rozhodnutí soudu prvé stolice odvolacím soudem podstatné rozšiřuje.
Při své nové funkci omezí se tedy odvolací soud jen na to, aby přezkoumal, zda soud prvé stolice správně užil zákona, zda byly vyjasněny všechny okolnosti případu a zda rozhodnutí soudu prvé stolice je spravedlivé. Jeho činnost se tudíž omezí převážně jen na řešení otázek právních.
Proto také lze od účasti soudců z lidu v odvolacích senátech upustit.
Tak je tomu i v SSSR (srov. čl. 34, 35, 42 a 43 sov. org. zák. ) a ve všech zemích lidové demokracie.
Přesto do doby, než budou provedeny volby soudců, ponechávají se v senátech odvolacích soudů dva soudci z lidu (srov. § 43 tohoto návrhu), činí se tak proto, poněvadž po přechodnou dobu budou soudcovský úřad vykonávat soudci ustanovovaní ministrem spravedlnosti. Minorita soudců z lidu je odůvodněna tím, že v těchto senátech půjde, jak již bylo řečeno, převážně o řešení otázek právních. Vždyť z téhož důvodu je minorita soudců z lidu zavedena již dnes v senátech nejvyššího soudu, pokud rozhodují o stížnostech pro porušení zákona (srov. § 9 zák. č. 319/1948 Sb., o zlidovění soudnictví).
Výjimkami uvedenými v § 10 odst. 3 a § 11 odst. 3 budou případy stanovené trestním řádem a občanským soudním řádem, v nichž koná řízení soudce jediný; některé procesní úkony může konat též předseda senátu.
K § 12:
Vyšším soudům přísluší dozor na rozhodovací činnost nižších soudů; dozor na rozhodovací činnost všech soudů přísluší nejvyššímu soudu (srov. §§ 18 až 20 tohoto návrhu).
Předsedovi soudu (náčelníku vojenského soudu) přísluší bezprostřední dozor na rozhodovací činnost soudců (vojenských soudců) činných u toho soudu, u něhož je ustanoven.
K §§ 13 až 17:
Územní uspořádání lidových a krajských soudů je dosud upraveno zákonem č. 320/1948 Sb. Tato úprava se plně osvědčila; přejímá se proto beze změny. Stanovení odchylek, jichž by bylo třeba z důvodu rozdílné organisační výstavby orgánů lidové správy a orgánů soudních, svěřuje se nařízení ministra spravedlnosti. Je tím zajištěno, aby bylo pružně přihlíženo jak k potřebám služebním, tak i k zájmům pracujícího lidu.
Územní organisace obvodů lidových soudů předstihuje v mnohých případech rozvoj komunikací. Následkem toho je styk občanstva s lidovými soudy mnohde stížen. Poskytuje se tu proto možnost jednak zřizovat pobočky lidových soudů, jednak mít pravidelné úřední dny. Tím se má zabránit jak ztrátě času spojené s docházkou občanstva k soudu, tak i hospodářským ztrátám s tím souvisícím.
Pobočky lidových soudů jsou v podstatě detašovaná oddělení lidových soudů. Nevytváří se tu tedy nová, samostatná organisační jednotka, nýbrž pobočka lidového soudu zůstává jeho součástí, jsouc od něho jen místně oddělena.
Uspořádání vojenských soudů se upravuje tak, aby vyhovovalo potřebám armády a ostatních ozbrojených sborů.
K § 18:
Právo dozoru na rozhodovací činnost soudů, bez zřetele na to, zda jde o soudy obecné (srov. § l tohoto návrhu) nebo o soudy zvláštní (srov. § 2 tohoto návrhu), vyplývá z postavení nejvyššího soudu jako vrcholného soudního orgánu v ČSR.
K §§19 a 20:
V těchto ustanoveních se upravují prostředky, kterými bude nejvyšší soud dozírat na rozhodovací činnost soudů.
Oprávnění nejvyššího soudu vyžádat si od kteréhokoli soudu prvé nebo druhé stolice kteroukoli věc a rozhodnout o ní nebo přikázat ji k rozhodnutí jinému soudu téže nebo vyšší stolice nebude se dotýkat rozhodčích soudů (srov. slova..... soudu prvé nebo druhé stolice").
Dozor na rozhodovací činnost soudů i oprávnění podle § 20 budou vykonávat jednotlivá soudní kolegia nejvyššího soudu, pokud ovšem nepůjde o věci, k jejichž rozhodování je příslušné plenům nejvyššího soudu (§ 26 tohoto návrhu).
K § 21:
Zde platí totéž, co bylo řečeno k § 9 tohoto návrhu.
K §22:
Toto ustanovení upravuje v hrubých rysech vnitřní organisaci nejvyššího soudu. Podrobnosti budou obsaženy v jednacím řádu nejvyššího soudu (§ 28 tohoto návrhu).
Pracovní obor jednotlivých kolegií vyplývá automaticky z jejich označení.
Každé kolegium bude mít svého předsedu, v každém kolegiu bude činno několik senátů.
Předsedové kolegií budou současně náměstky předsedy nejvyššího soudu. Tuto zásadu vysloví jednací řád nejvyššího soudu.
Přes své rozdělení do tří kolegií zůstane nejvyšší soud jednotným celkem, což plyne zejména z ustanovení § 25 tohoto návrhu, podle něhož předseda nejvyššího soudu může předsedat senátu kteréhokoli soudního kolegia.
Tímto ustanovením se československé soudnictví přizpůsobuje soudnictví sovětskému (srov. čl. 65 sov. org. zák. ).
K §§ 23 až 25:
Navrhovaná úprava se v zásadě přimyká k sovětskému vzoru (srov. čl. 68 a 70 sov. org. zák. ); v kterých případech má vojenské kolegium nejvyššího soudu rozhodovat v první stolici v senátech složených ze tří členů vojenského kolegia, ponechává se úvaze předsedy nejvyššího soudu.
Ustanovení § 23 odst. 2 a § 24 odst. 3 má na mysli případy, ve kterých je podle procesních řádů oprávněn určité úkony konat předseda senátu. Kromě toho má ustanovení § 23 odst. 2 na mysli případy, ve kterých půjde o rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, podané proti rozhodnutí senátu některého soudního kolegia nejvyššího soudu; v takových případech bude totiž rozhodovat plenům nejvyššího soudu (srov. § 26 tohoto návrhu).
Ustanovení § 43 tohoto návrhu platí i pro senáty jednotlivých kolegií nejvyššího soudu, pokud budou rozhodovat jako soudy druhé stolice.
K §§ 26 a 27:
Úkolem plena nejvyššího soudu je především v zájmu jednotnosti soudního rozhodování zajišťovat správný výklad právních předpisů v souladu se zásadou socialistické zákonnosti v otázkách, ve kterých se u soudů vyskytla různost názorů a rozpor v rozhodování. Jednotné rozhodování nejvyššího soudu ve
formě usnesení plena nejvyššího soudu a z něho vyplývající řídící směrnice přispějí k správnému rozhodování soudů a k zmenšení počtu případů porušení zákona i když se v ustanovení § 26 nepřiznává směrnicím výslovná závaznost pro soudy.
V souhlase s výše uvedeným úkolem přísluší plenu nejvyššího soudu rozhodovat i o stížnostech pro porušení zákona podaných proti rozhodnutí senátu některého kolegia nejvyššího soudu.
V zásadě je tu převzat sovětský vzor '(srov. čl. 75 až 77 sov. org. zák. ).
K §29:
Toto ustanovení má ten účel, aby soudci z lidu příliš častým zasedáním u soudu neztráceli kontakt se svým vlastním povoláním. Soudci z lidu by pak nepřinášeli do soudního rozhodování své praktické zkušenosti a často by je to svádělo i ke skreslenému názoru na řešené případy.
Pro srovnání se uvádí, že v SSSR jsou lidoví přísedící povoláváni k výkonu svých povinností u soudu v pořadí podle seznamu nejvýše na deset dní v roce. Tento počet dní může být zvýšen, je-li účast lidových přísedících při projednávání soudních věcí nezbytná (čl. 12 sov. org. zák. ).
Pokud jde o určení potřebného počtu soudců z lidu u jednotlivých lidových a krajských soudů a u nejvyššího soudu, přejímá se dnešní stav, založený ustanoveními § l odst. 3, § 4 odst. 3 a § 7 odst. 2 zákona č. 319/1948 Sb.
K §30:
Podle dosud platných předpisů (vl. nař. č. 25/1949 Sb., § 1154 b/o. z. o. ) mají soudci z lidu, kteří jsou v pracovním poměru, nárok na zaplacení ušlé mzdy (ušlého služebního platu) jen tehdy, jestliže jim tato mzda ušla následkem jejich účasti na zasedání soudu. Jestliže účast soudců z lidu na tomto zasedání nepřesahovala v jejich dvouletém funkčním období (§ 14 zák. č. 319/1948 Sb. ) jeden kalendářní týden, mají nárok na zaplacení ušlé mzdy (ušlého služebního platu) vůči svému zaměstnavateli; byl-li však soudce z lidu svou účastí na zasedání soudu zaneprázdněn po dobu delší než jeden kalendářní týden, poskytuje se mu náhrada za prokázanou ušlou mzdu (ušlý služební plat) ze státních prostředků.
Ustanovení § 30 zajišťuje soudcům z lidu nároky na náhradu za mzdu, bez zřetele na to, zda jim ušla při výkonu soudcovské funkce,