nerální prokurátor dozírá, aby zákony i jiné předpisy byly zachovávány všemi úřady včetně ministerstev a všemi orgány, zejména orgány státní správy, institucemi, úředními osobami i jednotlivci.

Zajištění ochrany zákonnosti ve státní správě tímto způsobem umožňuje zrušení zastaralého zákona o správním soudu (§ 18), který sledoval především ochranu individuálních zájmů jednotlivce a jednotlivci také ponechával, zda chce zakročit k odklizení nezákonného rozhodnutí nebo opatření (srov. § 5 odst. l zák. č. 164/1937 Sb. ).

Postup generálního prokurátora při vykonávání dozoru na zachovávání zákonnosti bude jiný v soudnictví a jiný ve státní správě, po případě v případech jiných. V řízení před soudy bude generální prokurátor postupovat podle předpisů soudních řádů, t. j. vykonávat oprávnění, která podle trestního řádu a občanského soudního řádu náležela prokurátoru (generálnímu prokurátoru). Podobně tam, kde účast prokuratury (prokurátora) na řízení upravují jiné, zvláštní předpisy (na př. § 26 zák. č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách a státní arbitráží, a § 21 vl. nař. č. 139/1950 Sb. ), bude generální prokurátor postupovat podle těchto předpisů zvláštních.

Postup generálního prokurátora je však třeba upravit obecně i pro ty případy, kde zvláštní předpisy účast prokurátorů na řízení dosud neupravují. V těchto případech bude mít generální prokurátor možnost domáhat se odstranění nezákonného rozhodnutí nebo opatření protestem (srov. §§ 3 a 4). Protest však bude krajním prostředkem, jak dosáhnout odstranění nezákonného rozhodnutí nebo opatření anebo jak uvést postup úřadu, národního výboru, orgánu nebo instituce v soulad se zákonem a jinými předpisy. V některých případech se vystačí s upozorněním, že postup, rozhodnutí nebo opatření neodpovídají zákonu; tak tomu bude zejména tenkrát, když generální prokurátor z dřívějších případů zjistí nesprávný postup, anebo tenkrát, kde řízení není ještě skončeno a závadu lze odstranit ještě během řízení.

K účinnému zajištění toho, aby každý jednotlivec dbal zákonů, bude často třeba, aby i pohrůžkou trestem bylo vymáháno zachovávání socialistické zákonnosti a aby byl trestně postižen ten, kdo zákony nezachovává. Proto povinností generálního prokurátora je zejména též pečovat o zjišťování trestných činů a o spravedlivé potrestání pachatelů. Generální prokurátor bude toto oprávnění vykonávat prokurátory jako svými orgány podle trest-

ního řádu; prokurátoři budou zejména konat přípravné vyšetřování, na pachatele trestných činů podávat žalobu, zúčastní se řízení před soudem a budou dbát o výkon trestů uložených pachatelům. S úkoly generálního prokurátora v trestním řízení úzce souvisí jeho dohled na to, aby orgány národní bezpečnosti postupovaly podle zákona; pokud orgány národní bezpečnosti konají vyhledávání o trestných činech, bude ovšem generální prokurátor svými orgány řídit jejich činnost, a to podle řádu, který vydá po dohodě s ministrem národní bezpečnosti.

Jednou ze záruk zachovávání socialistické zákonnosti je právo prokurátora účastnit se řízení ve věcech občanskoprávních, Vyžaduje-li to ochrana zájmů státu nebo pracujících (§ 6 o. s. ř. ); toto právo budou příště vykonávat prokurátoři jako orgány generálního prokurátora. Má-li však generální prokurátor hájit zachovávání socialistické zákonnosti do důsledků, nevystačí se s právem opírajícím se o ustanovení § 6 o. s. ř., nýbrž je třeba, aby generální prokurátor — Vyžaduje-li to ochrana zájmů státu nebo pracujících — mohl iniciativně zasahovat do řízení ve věcech občanskoprávních. Právo generálního prokurátora, zde jen všeobecně uvedené, bude v tomto směru rozšířeno v nově upravovaném § 6 o. s. ř.

K §§ 3 a 4:

Generální prokurátor — pokud nejde o rozhodnutí nebo opatření jeho vlastních orgánů — nebude sám napravovat zjištěné nezákonnosti, nýbrž se bude jen upozorněním nebo protestem u příslušného úřadu, orgánu nebo instituce domáhat nápravy.

V řízení před soudy bude postupovat podle ustanovení soudních řádů. Ustanovení §§ 3 a 4 se na řízení před soudy nevztahuje. Řízení o stížnosti pro porušení zákona, která se svou povahou blíží protestu, bude se dále řídit ustanoveními §§ 216 až 219 tr. ř. a §§ 210 až 218 o. s. ř. Také v arbitrážním řízení bude generální prokurátor postupovat podle dosavadních ustanovení (§ 26 zák. č. 99/1950 Sb. ). Ustanovení o protestu se uplatní jen tam, kde není odchylné úpravy zvláštní, podle níž by generální prokurátor měl možnost domáhat se vydání rozhodnutí nebo učinění opatření odpovídajícího zákonům nebo jiným předpisům, které se opírají o zákon.

Který orgán generálního prokurátora bude povolán k podání protestu, vyplývá z ustanovení § 14; nadřízený prokurátor může však také sám podat protest, k němuž by byl povolán prokurátor nižší (srov. § 14 odst. 3).

Interními předpisy bude upraveno, zda a v kterých případech potřebuje nižší prokurátor k podání protestu souhlas prokurátora nadřízeného.

Třebaže protest není vyloučen ani proti rozhodnutí, které právní moci nenabylo, bude jistě v takovém případě výjimkou; zpravidla se zde vystačí s pouhým upozorněním.

Protest se podává u toho úřadu, orgánu nebo instituce, proti jejichž rozhodnutí nebo opatření směřuje.

Podle dosud platných předpisů má úřad nebo orgán jen výjimečně možnost změnit své vlastní rozhodnutí nebo opatření; aby protest mohl být co nejrychleji vyřízen a nezákonný stav co nejdříve odstraněn, je třeba — při zachování práva t. zv. autoremedury, opírajícího se o jiné předpisy — možnost autoremedury zevšeobecnit. Skutečnost, že možnost autoremedury je zde vázána na protest, znamená, že jak generální prokurátor (jeho orgán), tak i úřad nebo orgán, proti jehož rozhodnutí nebo opatření protest směřuje, musí (třeba po opětném zkoumání) mít souhlasně za to, že dřívější rozhodnutí nebo opatření je nezákonné. Možnost autoremedury není časově omezena; pokud však k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo opatření byla stanovena lhůta (a ta musí být stanovena vždy, nejde-li o protest proti rozhodnutí nebo opatření ministerstva nebo jiného ústředního úřadu — srov. § 4), přesouvá se po jejím uplynutí rozhodování o protestu na úřad neb orgán nadřízený.

Nelze očekávat, že by generální prokurátor podával protest i v těch případech, kdy změna dřívějšího rozhodnutí nebo opatření by se nesrovnávala s obecným zájmem.

Jak již bylo uvedeno, pokud protest není namířen proti rozhodnutím nebo opatřením ministerstva nebo jiného ústředního úřadu, stanoví generální prokurátor při jeho podání přiměřenou lhůtu, ve které má být nezákonné rozhodnutí nebo opatření odstraněno; nevyhoví-li úřad, orgán nebo instituce protestu v této lhůtě, rozhodne úřad nebo orgán nadřízený nebo vykonávající nad nimi dozor. Pro příslušnost k rozhodování o protestu je rozhodná organisační podřízenost. Je lhostejné, zda instanční postup v řízení o věci, na niž se vztahuje protest, končí snad u úřadu nebo orgánu nižšího. Pokud se osnova zmiňuje o institucích, má na mysli zejména národní podniky podřízené vrchnímu vedení a dozoru státu, dozoru, který obstarává věcně příslušný ministr (srov. § 32 zák. č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových).

Lhůtu k zjednání nápravy generální prokurátor nestanoví, podává-li protest proti rozhodnutí nebo opatření ministerstva nebo jiného ústředního úřadu; může ovšem vyřízení protestu urgovat.

Jde-li o rozhodnutí nebo opatření ministerstva nebo jiného ústředního úřadu, není zde úřad, který by mohl jejich rozhodnutí nebo opatření přímo změnit nebo zrušit a nahradit rozhodnutím nebo opatřením vlastním. V takovém případě — nevyhoví-li protestu sám úřad, proti jehož rozhodnutí nebo opatření směřuje — předloží se věc vládě, která sice sama takové rozhodnutí nebo opatření nezmění, ani nenahradí rozhodnutím nebo opatřením vlastním, přece však svým usnesením dá závaznou směrnici pro rozhodnutí nebo opatření úřadu, proti jehož rozhodnutí nebo opatření byl protest podán.

K §§ 5 a 6:

Jde o zevšeobecnění zásady vytčené v § 3 tr. ř.

, Podrobnosti o způsobu součinnosti generál-
'ního prokurátora a jeho orgánů s jinými úřady, orgány a institucemi určí generální prokurátor sám. Zákonné úpravy vyžaduje jen právo generálního prokurátora účastnit se, po případě svými orgány, zasedání vlády, sboru pověřenců, národních výborů, jejich orgánů a jiných orgánů státní správy, a rozhodčích komisí.

Zasedání vlády nebo sboru pověřenců se generální prokurátor s poradním hlasem účastní, je-li předmětem jednání protest, a to proto, aby přímo ve vládě mohl objasnit důvody, které ho vedly k podání protestu; je-li předmětem jednání protest, bude generální prokurátor do schůze vlády pozván. Zasedání se generální prokurátor může účastnit buď osobně, nebo se může dát zastoupit svým náměstkem (např. náměstkem pro Slovensko); jiným orgánem se přitom nemůže dát zastoupit.

Zasedání národních výborů, orgánů státní správy a arbitrážních komisí má generální prokurátor možnost se účastnit svým orgánem; generálnímu prokurátoru a jeho orgánům se zde ponechává na uváženou, v kterých případech budou považovat svou účast na zasedání za potřebnou. Kterým z orgánů se může generální prokurátor účastnit zasedání, je patrno z ustanovení § 14 odst. 2 (na př. půjde-li o zasedání okresního národního výboru, účastní se ho zpravidla okresní prokurátor, půjde-li o zasedání krajského národního výboru, krajský prokurátor).

Tento úzký styk, zejména s národními výbory, povede nepochybně ke zvýšení úrovně v jejich rozhodování. Přirozeně nebude možné bránit prokurátoru, aby se účastnil v zájmu zachování, socialistické zákonnosti též jednání orgánů hospodářské správy.

K §§ 7 až 15:

Po vzoru SSSR — jak je již vyjádřeno v podstatě v ústavním zákoně — se veškerý dozor na zachovávání socialistické zákonnosti soustřeďuje v osobě generálního prokurátora; prokuratura je orgán centralisovaný a její orgány jsou jen orgány generálního prokurátora (§7).

Generálního prokurátora v plnění jeho úkolů podporují jeho náměstkové. Vzhledem k přičlenění vojenských prokurátorů generálnímu prokurátoru se považuje za potřebné, aby přímo v zákoně bylo stanoveno, že jedním z náměstků generálního prokurátora je hlavní vojenský prokurátor; jeho jmenování náleží presidentu republiky jako nejvyššímu veliteli. Ministru národní obrany se při návrhu na jeho jmenování přiznává vliv na výběr osoby. Počet ostatních náměstků bude stanoven v předpise, jímž bude organisace prokuratury podrobněji provedena; stanovit tento počet přímo v zákoně není vhodné, aby nepružná zákonná úprava nebyla zábranou budoucímu vývoji. Zatím lze počítat s tím, že vedle hlavního vojenského prokurátora bude zřízen náměstek pro Slovensko, který bude plnit úkoly svěřené mu generálním prokurátorem s výjimkou trestního soudnictví vojenského a věcí vojenských, náměstek pro obor trestního soudnictví a náměstek pro obor soudnictví civilního a hospodářské a státní správy. Jmenování těchto náměstků náleží vzhledem k důsledné centralisaci prokuratury generálnímu prokurátoru. Jemu také náleží ustanovování ostatních prokurátorů a pověřování jich funkcemi.

Při organisaci prokuratury se navazuje na dosavadní organisaci prokuratur a vojenských prokurátorů, předpokládá se však, že státní prokuratura a finanční prokuratury budou zrušeny (§ 18); zaměstnanci dosavadních prokuratur a finančních prokuratur se stanou zaměstnanci nové prokuratury (§ 17).

nížení o trestných činech, které obligatorně náležejí k příslušnosti státního prokurátora nebo státního soudu, bude svěřeno krajským prokurátorům a krajským soudům, po případě vyšším vojenským prokurátorům a vyšším vojenským soudům. O ostatních trestných činech budou konat řízení okresní pro-

kurátoři a lidové soudy, po případě nižší vojenští prokurátoři a nižší vojenské soudy. O trestných činech příslušníků SNB budou konat řízení vždy vojenští prokurátoři a vojenské soudy. Pravomoc vojenských prokurátorů a vojenských soudů se rozšíří i na osoby civilní, které jinak vojenské soudní pravomoci nepodléhají, pokud jde o trestné činy, které ohrožují důležité zájmy obrany vlasti. Generální prokurátor bude moci vztáhnout na sebe kteroukoli trestní věc, která — ať již vzhledem k povaze činu nebo vzhledem k osobě pachatele — by byla mimořádné důležitosti. Věc pak projedná nejvyšší soud jako jediná instance, pokud ji k návrhu generálního prokurátora nepřikáže k projednání některému jinému soudu. Za stejných podmínek bude moci krajský prokurátor (vyšší vojenský prokurátor) vztáhnout na sebe věc náležející k příslušnosti okresního prokurátora (nižšího vojenského prokurátora) jeho obvodu; v takovém případě věc vždy projedná krajský soud (vyšší vojenský soud) jako soud první stolice. Tyto otázky budou řešeny novelisací trestního řádu.

Prokuratura je orgán důsledně vybudovaný na monokratickém principu a nezávislý na jiných orgánech. Proto všichni prokurátoři jsou podřízeni generálnímu prokurátoru; výjimku nečiní ani prokurátoři vojenští (§ 11).

Důsledná centralisace dozoru na zachovávání socialistické zákonnosti vyžaduje, aby nadřízený prokurátor mohl sám vykonávat úkony prokurátorů nižších; nejvyšší dohled na zachovávání socialistické zákonnosti se soustřeďuje v osobě generálního prokurátora a generální prokurátor může tedy vykonat úkon kteréhokoli prokurátora (§ 14 odst. 3). Toto ustanovení umožňuje nadřízeným prokurátorům, aby si vyhradili též obecně vykonávání některých úkonů prokurátorů jim podřízených.

K §§ 16 až 19:

Práva a povinnosti prokurátorů upravuje soudcovský zákon č. 67/1950 Sb. Na těchto právech a povinnostech se zatím nemá nic měnit; ovšem vzhledem k tomu, že prokurátoři a jejich náměstkové se nyní stávají orgány generálního prokurátora, bude generální prokurátor vykonávat i práva, která dosud vykonával ministr spravedlnosti. Tato úprava je však jen přechodná. Na vojenské prokurátory a jiné vojáky činné u prokuratury se, vzhledem k ustanovení § 21, budou dále vztahovat zák. č. 200/1949 Sb., o platových poměrech příslušníků ozbrojených sborů, zák. č. 236/1948 Sb., o vojenské nemocenské

péči, zák. č. 94/1950 Sb., o ubytování branné moci a Sboru národní bezpečnosti, a ostatní předpisy platící pro vojáky.

Protože prokuratura navazuje na organisaci dosavadních prokuratur, přejímá i zaměstnance těchto prokuratur. Vzhledem k rozšířeným úkolům generálního prokurátora bude však nepochybně nutné počet zaměstnanců prokuratury zčásti rozmnožit.

Fiskální zájmy státu hájí finanční prokuratury, instituce, která svými kořeny sahá až do doby feudální. Zřízení tohoto fiskálního úřadu sledovalo svého času ten cíl, aby se výkonu soudnictví dostalo zdání nestrannosti tím, že panovník — sám nositel soudcovské moci — nevystupoval ve věcech svého osobního zájmu před soudem jako strana. Finanční prokuratury v dnešní době ztrácejí své odůvodnění. O zastoupení státu bude postaráno jinak. Zároveň navrhovaná změna ustanovení § 31 o. s. ř. umožní, aby stát se

dal zastupovat v řízení před soudy orgánem, jehož se věc týká nebo advokátem (advokátní poradnou). Zastoupení státu převezmou tedy dílem úřady a orgány, jichž se věc bude týkat, dílem advokátní poradny. Pokud by se objevila potřeba soustředit takové zastoupení u některých orgánů, lze tak učinit administrativní cestou.

Soudní kontrola veřejné správy opírající se o zastaralý zákon o správním soudu (viz přílohu k zák. č. 164/1937 Sb. ) vycházela z buržoasního nazírání na poměr občana ke státu, z toho, že zájmy občana a zájmy státu musí být protikladné. Ve státě budujícím socialismus musí být o ochranu zájmů občanů postaráno jinak. Vzhledem k nově vymezeným úkolům generálního prokurátora se správní soud stává zbytečným.

Provedením navrženého zákona nevzniknou státní pokladně mimořádné náklady, které by nebyly rozpočtově kryty.

V Praze dne 16. září 1952.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Rais v. r.

Státní tiskárna, n. p., 01 — 3130-52.