Národní shromáždění republiky Československé 1952.
I. volební období. 9. zasedání.
631.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..........................1952
o prokuratuře. Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
úkoly generálního prokurátora.
(1) Generální prokurátor střeží, prosazuje a upevňuje socialistickou zákonnost, a tím především
chrání společenský řád a státní zřízení republiky a její socialistickou výstavbu, socialistické vlastnictví, jakož i zájmy pracujícího lidu proti nepřátelům a jiným rušitelům jeho budovatelského úsilí,
chrání bojeschopnost ozbrojených sborů a kázeň a pořádek v nich stanovený, upevňuje velitelskou pravomoc a přispívá k zabezpečení obrany vlasti a
vychovává občany k dodržování zákonů, jiných právních předpisů a pravidel socialistického soužití a k plnění občanských povinností.
(2) Při plnění svých úkolů se generální prokurátor opírá o iniciativu pracujícího lidu a jeho organisací a postupuje v součinnosti s nimi; je povinen se zabývat stížnostmi, upozorněními a podněty občanů.
§ 2.
Působnost generálního prokurátora.
Generální prokurátor dozírá na to, aby ministerstva a jiné úřady, soudy, národní výbory, orgány, instituce, úřední osoby i jednotliví občané zachovávali zákony a jiné právní předpisy, a proto zejména
a) upozorňuje úřady, národní výbory, orgány a instituce na zjištěné závady a dává podnět k přezkoumání rozhodnutí a opatření, která odporují právnímu řádu;
b) pečuje o zjišťování trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů a dohlíží na výkon trestů jim uložených;
c) řídí činnost orgánů národní bezpečnosti při vyhledávání o trestných činech a dohlíží, aby orgány národní bezpečnosti postupovaly podle zákona; tuto působnost vykonává generální prokurátor podle zvláštního řádu, který vydá v dohodě s ministrem národní bezpečnosti;
d) účastní se řízení před soudy podle ustanovení soudních řádů, dozírá, aby soudy správně a jednotně užívaly zákonů, a zajišťuje ochranu zájmů státu a pracujících v řízení ve věcech občanskoprávních.
Protest. § 3.
Proti rozhodnutím a opatřením, která odporují právnímu řádu, podává generální prokurátor u úřadu, národního výboru, orgánu nebo instituce, jejichž rozhodnutí nebo opatření má být odstraněno, protest, pokud zvláštní předpisy neupravují jeho postup jinak.
§ 4.
(1) úřad, národní výbor, orgán nebo instituce mohou samy své rozhodnutí nebo opatření, proti němuž protest směřuje, zrušit nebo nahradit rozhodnutím nebo opatřením odpovídajícím zákonu.
(2) Nevyhoví-li protestu úřad, národní výbor, orgán nebo instituce ve lhůtě, kterou generální prokurátor při podání protestu stanoví, rozhodne o protestu úřad, národní výbor nebo orgán jim nadřízený nebo na ně dohlížející; proti rozhodnutí, jímž nebylo protestu vyhověno, může generální prokurátor podat protest nový.
(3) Má-li ministerstvo nebo jiný ústřední úřad za to, že protest proti jeho rozhodnutí nebo opatření není odůvodněný, předloží věc k přezkoumání vládě.
Součinnost s jinými úřady, orgány a institucemi.
§ 5.
Soudy, úřady, národní výbory, orgány, instituce i jednotliví občané jsou povinni generálnímu prokurátoru účinně pomáhat při plnění jeho úkolů, zejména bez odkladu ho upozorňovat na zjištěné nezákonnosti a podávat mu potřebná vysvětlení; soudy, úřady, národní výbory, orgány a instituce jsou též povinny půjčovat generálnímu prokurátoru spisy a s urychlením vyhovovat jeho dožádáním.
§ 6.
(1) Generální prokurátor sám nebo jeho náměstek se účastní s hlasem poradním zasedání vlády nebo sboru pověřenců, jedná-li se o protestu.
(2) Generální prokurátor nebo jeho orgán se mohou s hlasem poradním účastnit zasedání národních výborů, jejich orgánů a jiných orgánů státní správy, jakož i arbitrážních komisí.
Orgány generálního prokurátora.
§ 7. (1) Orgány generálního prokurátora jsou:
a) náměstkové generálního prokurátora,
b) krajští a okresní prokurátoři a jejich náměstkové,
c) vyšší a nižší vojenští prokurátoři a jejich náměstkové, jakož i vyšší a nižší polní prokurátoři a jejich náměstkové,
d) ostatní prokurátoři a vojenští prokurátoři.
(2) Jedním z náměstků generálního prokurátora je hlavní vojenský prokurátor.
(3) V polním řízení vykonávají pravomoc vyšších a nižších vojenských prokurátorů vyšší a nižší polní prokurátoři.
§ 8.
(1) Hlavního vojenského prokurátora jmenuje a odvolává, na návrh generálního prokurátora učiněný v dohodě s ministerstvem národní obrany, president republiky.
(2) Ostatní náměstky generálního prokurátora jmenuje a odvolává generální prokurátor.
§ 9.
(1) Prokurátory ustanovuje, pověřuje funkcemi a z nich odvolává generální prokurátor.
(2) Vojenské prokurátory ustanovuje z důstojníků práv v činné službě, do funkcí
určuje a z nich odvolává generální prokurátor po dohodě s ministrem národní obrany. (3) Polní prokurátory ustanovuje z důstojníků práv v činné službě a odvolává president republiky jako vrchní velitel; toto své právo může přenést na podřízené vojenské orgány.
§ 10.
(1) Prokurátoři, vojenští prokurátoři a polní prokurátoři vykonají při prvním ustanovení tuto přísahu: "Přísahám, že budu věren československé republice, jejímu společenskému řádu a státnímu zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávat zákony a jiné právní předpisy a pečovat, aby jich bylo užíváno podle zásad socialistické zákonnosti v zájmu pracujícího lidu, a přísně zachovávat mlčenlivost o úředních věcech. "
(2) Generální prokurátor vykoná přísahu do rukou presidenta republiky, ostatní prokurátoři a vojenští prokurátoři ji vykonají do rukou nadřízeného prokurátora a polní prokurátoři do rukou velitele, který je ustanovil.
§ 11.
(1) Okresní prokurátoři jsou podřízeni krajskému prokurátoru, a spolu s ním generálnímu prokurátoru.
(2) Nižší vojenští prokurátoři jsou podřízeni vyššímu vojenskému prokurátoru, a spolu s ním hlavnímu vojenskému prokurátoru a jeho prostřednictvím generálnímu prokurátoru.
(3) Nižší polní prokurátoři jsou podřízeni vyššímu polnímu prokurátoru, a spolu s ním hlavnímu vojenskému prokurátoru a jeho prostřednictvím generálnímu prokurátoru.
§ 12.
Pokud jde o vojenský služební poměr, platí pro vojenské prokurátory a jiné vojáky činné u prokuratury, pokud tento zákon nestanoví jinak, právní předpisy vztahující se na vojáky, jakož i vojenské služební předpisy a řády.
§ 13.
(1) Sídla a obvody krajských prokurátorů jsou shodné se sídly a obvody krajských soudů, sídla a obvody okresních prokurátorů se sídly a obvody lidových soudů.
(2) Sídla a působnost vojenských prokurátorů se řídí sídlem a působností soudu, u něhož je prokurátor činný.
(3) Stanoviště polních prokurátorů určuje velitel, u něhož jsou polní prokurátoři spolu s polním soudem činní.
§ 14.
(1) úkony vztahující se na činnost úřadů, orgánů nebo institucí, jejichž obvod působnosti přesahuje obvod krajského prokurátora, vykonává generální prokurátor sám nebo jeho náměstkové.
(2) úkony vztahující se na činnost úřadů, národních výborů, orgánů nebo institucí, jejichž obvod působnosti přesahuje obvod okresního prokurátora, může generální prokurátor vykonat krajskými prokurátory nebo vyššími vojenskými prokurátory, ostatní úkony též okresními prokurátory nebo nižšími vojenskými prokurátory.
(3) Nadřízený prokurátor může sám vykonávat jednotlivé úkony prokurátorů jemu podřízených.
§ 15.
(1) Generální prokurátor má postavení předsedy ústředního úřadu; o jeho příjmech platí obdobně ustanovení o příjmech ministrů.
(2) Orgány generálního prokurátora, jakož i ostatní zaměstnanci prokuratury jsou státními zaměstnanci; jejich osobním úřadem je generální prokuratura, a pokud jde o vojáky, ministerstvo národní obrany.
(3) Kárnou moc (kázeňskou pravomoc) nad prokurátory vykonává generální prokurátor podle předpisů platících pro správní zaměstnance, a pokud jde o vojáky, podle předpisů pro ně platných.
Ustanoveni přechodná a závěrečná.
§ 16.
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na prokurátory ustanovení soudcovského zákona č. 67/1950 Sb. a předpisů podle něho vydaných, při čemž práva, která podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných má ministr spravedlnosti, vykonává generální prokurátor.
(2) O pracovních příjmech náměstků generálního prokurátora, kromě hlavního vojenského prokurátora, platí obdobně předpisy o pracovních příjmech náměstků ministrů.
§ 17.
Zaměstnanci dosavadních prokuratur a finančních prokuratur se stávají zaměstnanci prokuratury.
§ 18.
(1) Platnosti pozbývají všechny předpisy, které upravují věc, na niž se vztahuje tento
zákon; dále pozbývá platnosti zákon č. 270/ 1949 Sb., o finančních prokuraturách.
(2) Zrušeny jsou všechny předpisy o správním soudu.
§ 19.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
V československé republice, jako státu lidové demokracie, si pracující lid dává nové zákony, jejichž účelem je pomáhat při budování nového socialistického řádu, zakotvit a upevnit lidově demokratické státní zřízení. Aby stát byl chráněn před nepřátelskými živly usilujícími o zvrat socialistického vývoje a o návrat k starému kapitalistickému řádu, je třeba, aby tyto zákony byly bezpodmínečně zachovávány. Zvlášť důležitý úkol zde náleží prokuratuře.
Prokuratura v lidové demokracii plní tento úkol jednak dohledem na zachovávání socialistické zákonnosti, jednak stíháním těch, kdo porušují zákony, tedy vykonáváním funkce orgánů veřejné žaloby, žalobní funkci plní prokuratura již nyní, je však třeba, aby prokuratura vykonávala i obecný dozor na zachovávání socialistické zákonnosti.
Socialistická zákonnost vyplývá z podstaty diktatury proletariátu. Její obsah vyjádřil president republiky s. Klement Gottwald ve svém projevu k soudcům z lidu ze 4. února 1950 takto: "Náš nový právní řád neslouží již vykořisťovatelům, kapitalistům, velkostatkářům a bohatým příživníkům. Slouží zájmům lidově demokratického státu, zájmům pracujícího lidu. Není již v rozporu, nýbrž je v souladu se zájmy lidu, vyjadřuje jeho vůli, povýšenou na zákon. A bdít nad tím, aby vůle a zájem lidu a jeho státu, ztělesněné v našich zákonech, byly vždy a všude uplatňovány v plné shodě s duchem lidové demokracie a s velikými socialistickými cíli; v tom je po mém soudu podstata naší socialistické zákonnosti. " (Kl. Gottwald — Za socialistický stát, za socialistické právo — str. 159—160. )
K účinné ochraně socialistické zákonnosti se ústavním zákonem o soudech a prokuratuře, který se zároveň předkládá, buduje prokuratura nového typu, v jejímž čele stojí generální prokurátor. V rukou generálního prokurátora se soustřeďuje nejvyšší dozor na zachovávání socialistické zákonnosti.
Má-li však generální prokurátor úspěšně plnit tento úkol, je nutné, aby k tomu měl
způsobilé orgány a aby byl také vybaven náležitou pravomocí. Postavení generálního prokurátora v poměru k orgánům státní moci a správy je rámcově určeno již zmíněným ústavním zákonem. Blíže vymezit jeho postavení, jeho působnost a provést organisaci prokuratury je úkolem tohoto zákona.
V dosud platném právu postrádáme orgán, který by dozor na zachovávání socialistické zákonnosti vykonával v tom rozsahu a v té šíři, jako se ukládá generálnímu prokurátoru.
Ve státní správě je dozor na zachovávání zákonnosti roztříštěn, možnost odklidit nezákonné rozhodnutí nebo opatření státní správy je velmi omezena a vztahuje se jen na některé úseky správního řízení. Soudní kontrola státní správy se opírala o zastaralý zákon o správním soudu a byla velmi nedokonalá. Jediný správní soud, byrokratický orgán, na jehož rozhodování se soudci z lidu neúčastnili, vykonával pravomoc na celém území republiky bez znalostí místních potřeb. Výhradně jednotlivci, který se cítil dotčen rozhodnutím administrativního orgánu, se ponechávalo, zda chce zakročit k odklizení nezákonného rozhodnutí nebo patření, a rozhodnutí správního soudu zavazovalo administrativní orgán právě jen v té věci, ve které správní soud rozhodl. Administrativní orgán — jak se častěji stávalo — mohl tak zachovat svou nezákonnou praxi v jiných případech. Řízení před správním soudem bylo těžkopádné a mnohdy trvalo i léta, než správní soud rozhodl. Řízení bylo též velmi nákladné a to znemožňovalo méně majetným vrstvám dovolat se rozhodnutí správního soudu. Správní soud tak sloužil převážně zájmům majetných vrstev; většina rozhodnutí správního soudu se týkala věcí daňových a cesta na správní soud byla jedním z prostředků daňového úniku. Správní soud byl typicky kapitalistickým zařízením, které mělo budit zdání legality. Ve své reakční podobě se znovu jasně ukázal ještě po r. 1945, kdy se svým rozhodováním snažil mařit znárodnění. Jeho činnost nyní již prakticky ustala.
Jinak je tomu v soudnictví, kde již dnes do značné míry plní úkoly, které má mít generální prokurátor, dosavadní prokuratury. Až do vydání zákona o zlidovění soudnictví (č. 319/1948 Sb. ) byly prokuratury zaměřeny především na stíhání trestných činů a jejich účast v řízení ve věcech občanskoprávních byla bezvýznamná; prokuratury nebyly také organisovány jako orgán jednotný a generální prokurátor, činný u nejvyššího soudu, byl od ostatních orgánů prokuratury oddělen a nemohl vykonávat přímý vliv na jejich činnost; dozor na činnost prokuratur vykonával zároveň s dozorem na výkon soudnictví ministr spravedlnosti.
Zákonem o zlidovění soudnictví byl učiněn první krok k vytvoření prokuratury nového typu. Generálnímu prokurátoru bylo dáno právo napadat též pravomocná rozhodnutí soudů civilních, pokud porušovala zákon. Další krok k vytvoření prokuratury, která by byla strážcem socialistické zákonnosti, učinily nové soudní řády. Trestní řád (§ 216 tr. ř. ) a občanský soudní řád (§ 210 o. s. ř. ) dozor generálního prokurátora na zachovávání zákonnosti prohloubily a v oboru trestního soudnictví rozšířily i na rozhodnutí prokurátorů. Ustanovením § 6 o. s. ř. bylo prokurátoru přiznáno právo vstoupit do řízení ve věcech občanskoprávních, má-li za to, že to vyžaduje ochrana zájmů státu nebo pracujících; na výkon tohoto práva dozírá generální prokurátor, a takto prostřednictvím prokurátorů dozírá i na zachovávání socialistické zákonnosti civilními soudy. Stejně významné právo má generální prokurátor v arbitrážním řízení; může navrhnout, aby rozhodnutí arbitrážní komise bylo zrušeno, jestliže její rozhodnutí porušuje zákon nebo je v rozporu s obecným zájmem (§ 26 odst. 2 zák. č. 99. / 1950 Sb. ). V roce 1950 ministr spravedlnosti zmocnil generálního prokurátora, aby na činnost všech prokuratur vykonával dozor, k němuž je oprávněn ministr spravedlnosti se zřetelem na to, že mu podle zákona podléhají všechny prokuratury; přímý dozor na činnost prokuratur se tak soustředil u generálního prokurátora.
Při vybudování aparátu generálního prokurátora je proto možné — podobně, jako se svého času stalo v SSSR — navázat na dosavadní organisaci prokuratur, je však třeba tuto organisaci prohloubit a působnost generálního prokurátora upravit tak, aby dozor na zachovávání socialistické zákonnosti mohl vykonávat úspěšně i ve státní správě. Přitom je třeba využít dosavadních bohatých zkušeností SSSR.
Podle Řádu o prokuratuře SSSR ze 17. prosince 1933, který ve spojení s ustanovením čl. 113 až 117 ústavy SSSR je základním předpisem o prokuratuře SSSR, je hlavním úkolem prokuratury (která je dnes orgánem generálního prokurátora) upevnění socialistické zákonnosti a ochrana společenského vlastnictví před útoky protispolečenských živlů na celém území SSSR (srov. čl. l Řádu).
Do působnosti prokuratury SSSR náleží
dozírat na to, aby nařízení a rozhodnutí jednotlivých ministerstev svazových republik i místních orgánů státní moci byla ve shodě s ústavou, nařízeními a rozhodnutími vlády SSSR,
bdít nad správným a jednotným používáním zákona soudy,
stíhat trestné činy a zastupovat žalobu před soudy,
dohlížet na zákonnost a správnost postupu bezpečnostních orgánů a nápravně pracovních zařízení a
všeobecně řídit činnost prokuratury svazových republik (srov. zejména čl. 4 Řádu a § 113 ústavy).
Proti rozsudkům a jiným rozhodnutím soudů podává generální prokurátor protest u nadřízených instancí a může zastavit výkon těchto rozhodnou (srov. čl. 6 Řádu). Podle čl. 75 zákona o organisaci soudů má generální prokurátor právo napadat i rozhodnutí nejvyššího soudu SSSR u pléna tohoto soudu.
Proti nařízením a rozhodnutím ministerstev nebo místních orgánů státní moci, která nejsou ve shodě s ústavou, nařízeními nebo rozhodnutími vlády SSSR, podává prokuratura protest u příslušných nadřízených orgánů (srov. čl. 5 Řádu). Praxe se však vyvinula tak, že prokuratura podává protest přímo u úřadu nebo orgánu, proti jejichž rozhodnutí nebo opatření směřuje (srov. Taděvosjan — Všeobecný dozor prokuratury — Sovětskoje gosudarstvo i právo — 4/1951).
Generální prokurátor má právo vyžádat si v kterémkoli stadiu projednávání soudní a vyšetřovací spisy, jakož i spisy ukončené, k nahlédnutí (srov. čl. 6 Řádu). Všechny státní orgány, družstevní i společenské organisace i soukromé osoby musí podávat na žádost prokuratury nezbytné informace a vysvětlení a předkládat materiál (čl. 14 Řádu). Generální prokurátor má právo účastnit se s hlasem poradním zasedání orgánů státní moci a státní správy (srov. čl. 15 Řádu).
Z dohledu generálního prokurátora nejsou vyňaty ani věci vojenské.
V čele sovětské prokuratury je generální prokurátor SSSR. Jemu bezprostředně podléhají prokurátoři svazových republik a speciální prokurátoři (t. j. prokurátoři, kteří stojí v čele hlavní vojenské prokuratury ozbrojených sil, hlavní prokuratury železničního transportu a hlavní prokuratury mořského a říčního loďstva SSSR).
Prokurátoři svazových republik řídí činnost prokurátorů ASSR, krajů a oblastí. Krajští, oblastní prokurátoři a prokurátoři ASSR řídí činnost prokurátorů rayonů a měst. Prokuratura je tedy organisována podle administrativně územního rozdělení SSSR.
Generálního prokurátora SSSR jmenuje Nejvyšší sovět SSSR na dobu sedmi let; prokurátory svazových republik, autonomních republik, autonomních oblastí a prokurátory oblastní a krajské jmenuje generální prokurátor na dobu pěti let.
Považuje se za vhodné při vybudování prokuratury u nás navázat na sovětský vzor, a to jak po stránce organisační, tak i pokud jde o působnost prokuratury.
K jednotlivým ustanovením: K § 1:
Základním úkolem generálního prokurátora je střežit, prosazovat a upevňovat socialistickou zákonnost. Tento základní úkol se nemění, s postupující výstavbou socialismu v různém období této výstavby vystupují však do popředí různou měrou cíle, jichž musí být především dosaženo důslednou ochranou socialistické zákonnosti. Tyto cíle souvisí s funkcemi lidově demokratického státu: potlačení odporu svržených tříd uvnitř země, obrana země před napadením imperialistickými státy a výchova občanů k socialismu.
Ochrana socialistické zákonnosti směřuje především k ochraně republiky, jejího společenského řádu a státního zřízení a její socialistické výstavby.
Útoky proti socialistickému vlastnictví jsou útoky na ekonomickou základnu lidové demokracie. Rozkrádání a poškozování majetku, který je předmětem socialistického vlastnictví, je často jen jednou z forem třídního boje, směřujícího k zničení společenského řádu lidové demokracie. Proto v období budování socialismu je to zejména socialistické vlastnictví, které — vedle existence republiky — je třeba chránit zvýšenou měrou.
K ochraně společenského řádu republiky se přímo váže ochrana zájmů pracujícího lidu, zájmů, které jsou s existencí republiky úzce spjaty.
V době, kdy zahraniční imperialisté útočí na samu existenci republiky a usilují o podlomení socialistické výstavby a návrat kapitalistického řádu i za cenu rozpoutání třetí světové války, je obrana vlasti úkolem zvlášť významným.
Zákonem lidové demokracie jsou závazná. pravidla socialistického soužití. Důsledné zachovávání socialistické zákonnosti je nejúčinnějším prostředkem výchovy občanů k socialismu. Bez vymýcení přežitků kapitalismu ve vědomí lidí, bez změny poměru člověka k člověku a jednotlivce ke státu, nelze vybudovat novou společnost. Proto ochrana socialistické zákonnosti v období budování socialismu musí v neposlední řadě přispívat k této převýchově.
Dozor na zachovávání socialistické zákonnosti úřady, orgány a institucemi nemůže záležet v kontrole jejich činnosti. Tato kontrola náleží orgánům jiným, zejména ministerstvu státní kontroly. Je proto třeba, aby generální prokurátor byl upozorňován na závady, které se vyskytnou, a aby na základě takových upozornění mohl zakročit tam, kde došlo k porušení socialistické zákonnosti. Jen tenkrát, bude-li se generální prokurátor opírat o nejširší iniciativu pracujícího lidu a jeho organisací, postupovat v úzké součinnosti s nimi a bedlivě si všímat všech stížností, upozornění a podnětů občanů, může úspěšně plnit svůj úkol. Nemá-li být podlamována iniciativa pracujících při odkrývání různých nesprávností, je nutné, aby se občané na generálního prokurátora obraceli v plné důvěře, že jejich stížnosti, upozornění a podněty nezůstanou nepovšimnuty. Proto je třeba přímo v zákoně stanovit povinnost generálního prokurátora zabývat se všemi stížnostmi, upozorněními a podněty občanů.
K §2:
Prostředky, jimiž generální prokurátor bude prosazovat uplatňování socialistické zákonnosti, naznačuje navržené ustanovení § 2.
V žádném případě není zde k zákroku generálního prokurátora třeba návrhu, nýbrž generální prokurátor zakročuje, jakmile se z jakéhokoli podnětu doví, že socialistická zákonnost byla porušena.
Osnova v úvodu § 2 nejširším způsobem vymezuje, kdo je podroben dozoru generálního prokurátora s hlediska zachovávání socialistické zákonnosti, v další části pak se podrobněji rozvádí, jak generální prokurátor postupuje při plnění tohoto úkolu.
Dozor generálního prokurátora na zachovávání zákonnosti se neomezuje na soudnictví, jako tomu bylo v podstatě dosud, nýbrž ge-