71. V § 204 odst. l se za slova "nebyl zcela vykonán" vkládají slova "nebo 'bylo-li po povolení obnovy pro některý z takových trestných činů trestní stíhání zastaveno".
72. § 216 zní:
"(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu, jímž byl porušen zákon, mohou generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu podat u nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona; generální prokurátor ji může podat i proti pravomocnému rozhodnutí prokurátora.
(2) Proti rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona není další stížnost přípustná. "
73. § 217 věta první zní: "O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném zasedání, pokud o ní nerozhoduje v plenu. "
74. § 218 zní:
"(1) Je-li stížnost pro porušení zákona důvodná, vysloví nejvyšší soud rozsudkem, že byl napadeným rozhodnutím porušen zákon.
(2) Byl-li porušen zákon v neprospěch obviněného, nebo navrhne-li to generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu do šesti měsíců po právní moci napadeného rozhodnutí, nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v odstavci l zruší napadené rozhodnutí a
a) rozhodne sám ve věci, nebo
b) nařídí prokurátoru nebo soudu, o jehož rozhodnutí jde, anebo jinému prokurátoru nebo soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl; při novém rozhodování je prokurátor nebo soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil nejvyšší soud.
(3) Jestliže je nezákonná jen část napadeného rozhodnutí a lze ji oddělit od ostatních, může nejvyšší soud omezit své opatření podle odstavce 2 jen na tuto část. "
75. § 219 zní:
"Byla-li podána stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí, kterým byl porušen zákon v neprospěch obviněného, může generální prokurátor nařídit odložení nebo přerušení výkonu trestu. "
76. K § 221 se připojuje odstavec 3, který zní:
"(3) Doví-li se soud nebo úřad o okolnosti, která může odůvodnit návrh na obnovu, oznámí ji prokurátoru, který je činný u soudu, který konal řízení v první stolici. Jestliže jde o okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na obnovu ve prospěch odsouzeného, a prokurátor takový návrh nepodá sám, zpraví o ní odsouzeného, nebo není-li to možné, jinou osobu oprávněnou k podání návrhu. "
77. § 222 věta druhá zní: "přestože v první stolici rozhodl lidový soud, rozhoduje o návrhu na obnovu krajský soud, jestliže to navrhne krajský prokurátor s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem nebo k důkazům vyšlým najevo jde o trestný čin náležející k příslušnosti krajského prokurátora. "
78. Za § 226 se jako prvý oddíl vkládá nový oddíl tohoto znění:
"Oddíl prvý.
Řízení před nejvyšším soudem jako soudem první stolice.
§ 226a.
Podá — li generální prokurátor žalobu u nejvyššího soudu nebo projednává — li nejvyšší soud věc, která byla podle § 21a odst. 2 odňata před skončením hlavního líčení soudu jinému, koná nejvyšší soud ve věci řízení podle ustanovení upravujících řízení před krajským soudem v první stolici. "
79. Označení oddílu prvého až pátého hlavy sedmé se mění na oddíl druhý až šestý.
80. § 227 odst. l zní:
(1) Vyžaduje-li to prospěch mladistvého, postoupí příslušný prokurátor nebo, na jeho návrh, příslušný soud věc tomu prokurátoru nebo soudu, v jehož obvodu je bydliště mladistvého nebo u něhož jez jiných důvodů konání trestního řízení se zřetelem na zájem mladistvého nejúčelnější. "
81. K § 227 se připojuje odstavec 3, který zní:
"(3) Ustanovení odstavce l se neužije v oboru vojenského soudnictví. "
82. § 234 odst. l se škrtá.
83. V § 238 na konci se tečka mění ve středník a připojuje se věta: "návrh lze učinit zároveň s podáním žaloby. "
84. V § 240 věta druhá se slova "v příslušném úředním listě" nahrazují slovy "vhodným způsobem".
85. § 256, se škrtá.
86. V § 257 odst. l se ve slovech "nižší polní soud" a v odstavci 2 a 3 ve slovech "nižší polní prokurátor" škrtá slovo "nižší".
87. § 261 odst. l zní:
"(1) Proti rozhodnutí polního prokurátora nebo polního soudu, pokud jsou činní v prostoru válečných operací, nejsou opravné prostředky přípustné. Na které prokurátory a soudy se toto ustanovení vztahuje, určí ministr národní obrany. "
88. § 263 odst. l zní:
"(1) Právo vyhlásit a zrušit stanné právo přísluší ministru národní obrany; ministr národní obrany může toto právo přenést na velitele, u něhož je zřízen vyšší polní soud. "
89. § 271 zní:
"(1) Je-li odsouzený ve vazbě, nařídí prokurátor, aby byl trest odnětí svobody vykonán.
(2) Jestliže odsouzený není ve vazbě a není obava, že uprchne, může mu prokurátor poskytnout přiměřenou lhůtu k nastoupení trestu, aby si mohl (předtím obstarat své záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než patnáct dnů.
(3) Nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo je-li odůvodněná obava, že uprchne, nařídí prokurátor jeho okamžité předvedení. "
90. Za § 271 se vkládá § 271a, který včetně nadpisu zní:
"Započtení vazby a trestu.
(1) O započtení vazby a trestu rozhodne prokurátor, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu.
(2) Proti rozhodnutí uvedenému v odstavci l je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek. "
91. V § 272 odst. 2 na konci se připojuje tato věta: "Jestliže by výkonem trestu na matce byl ohrožen život nebo zdraví jejího novorozeného dítěte, lze výkon trestu odložit až na jeden rok po porodu. "
92. Před § 278 se vkládá nadpis tohoto znění:
"Podmíněné propuštění a zařazení odsouzeného do přechodného ústavu. " Nadpis pod §§ 278 a 279 se škrtá.
93. § 278 zní:
"(1) Rozhodnutí týkající se podmíněného propuštění, umístění odsouzeného v přechodném ústavu (§ 279) a zařazení odsouzeného do tohoto ústavu po odpykání trestu (§ 36 tr. zák. ) činí komise pro podmíněné propuštění, v jejímž obvodě na odsouzeném je nebo byl trest odnětí svobody vykonáván.
(2) Komise pro podmíněné propuštění je zřízena u krajského soudu; skládá se ze soudce jmenovaného ministrem spravedlnosti, který předsedá, a ze dvou soudců z lidu. "
94. § 279 zní:
"Odsouzený, u něhož jsou jinak splněny podmínky pro podmíněné propuštění, může být umístěn na dobu zbytku trestu v přechodném ústavu, jestliže by jeho podmíněné propuštění odporovalo účelu trestu; toto opatření může být odvoláno, odůvodňuje-li to chování odsouzeného. "
95. Za § 279 se vkládá § 279a, který zní: "(1) Komise pro podmíněné propuštění rozhoduje na návrh krajského prokurátora, a to většinou hlasů.
(2) Navrhne-li to krajský prokurátor, předloží komise věc k přezkoumání svého rozhodnutí ministru spravedlnosti, jenž rozhodne s konečnou platností; v neprospěch odsouzeného může však změnit rozhodnutí komise, jen učinil-li krajský prokurátor návrh na předložení věci ministru spravedlnosti do tří dnů od vyrozumění o rozhodnutí komise.
(3) Rozhodnutí o tom, zda má být odsouzený po odpykání trestu zařazen do přechodného ústavu, musí být učiněno před skončením výkonu trestu odnětí svobody. "
96. § 280 odst. 2 zní:
"(2) Nařídí-li soud změnu dosavadního zaměstnání odsouzeného, určí nové zaměstnání prokurátor po dohodě s okresním národním výborem podle zásad stanovených soudem. Prokurátor sdělí zaměstnavateli skutečnosti potřebné pro výkon nápravného opatření. "
97. § 281 zní:
"(1) Je-li odsouzený stižen chorobou, která mu znemožňuje výkon určeného zaměstnání, může prokurátor na potřebnou dobu odložit nebo přerušit výkon nápravného opatření nebo určit odsouzenému po dohodě s okresním národním výborem zaměstnání jiné; to může učinit prokurátor též v tom případě, jde-li o těhotnou ženu, jejíž zdraví by výkonem trestu bylo ohroženo.
(2) O odkladu a přerušení výkonu trestu nápravného opatření v případě, že byl odsouzený za zvýšeného ohrožení vlasti povolán k nastoupení mimořádné vojenské služby nebo že byl povolán k výkonu základní vojenské služby, užije se obdobně ustanovení § 277. "
98. V § 283 odst. l se škrtá druhá věta.
99. § 283 odst. 2 zní:
"(2) Soud zajistí majetek obviněného, bylo-li vysloveno propadnutí jmění rozsudkem, který dosud nenabyl právní moci. "
100. K § 283 se připojuje odstavec 3, který zní:
"(3) Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek. "
101. § 285 se škrtá.
102. Za § 287 se vkládá § 287a, který zní: "Jestliže obviněný uprchl do ciziny nebo neuposlechl úřední výzvy, aby se v určené lhůtě na území československé republiky vrátil, rozhodne soud na návrh prokurátora, že zajištěný majetek připadá státu. "
103. V § 294 se připojuje jako odstavec l ustanovení, které zní:
"(1) Byl-li uložen trest uveřejnění rozsudku, určí prokurátor, zda bude rozsudek uveřejněn bez odůvodnění, nebo zda a v jakém rozsahu bude uveřejněno též odůvodnění rozsudku. "
Dosavadní ustanovení § 294 se označí jako odstavec 2.
104. Za § 295 se vkládá § 295a, který zní: "(1) Je-li mladistvý, u něhož byla nařízena
ochranná výchova, ve vazbě, nařídí prokurátor, aby ochranná výchova byla vykonána.
(2) Jestliže mladistvý není ve vazbě a není obava, že uprchne, může mu prokurátor poskytnout přiměřenou lhůtu, aby si mohl předtím obstarat své záležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než patnáct dnů.
(3) Nepřihlásí — li se mladistvý k výkonu ochranné výchovy ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo je-li odůvodněna obava, že uprchne, nařídí prokurátor jeho okamžité předvedení. "
105. §§ 302 až 306 odst. l a 2, §§ 307, 310 až 313, § 314 odst. 4, §§ 315 až 317 a §§ 322 a 323 se škrtají.
Čl. II.
(1) V řízení o trestných činech, o nichž v době nabytí účinnosti tohoto zákona konal řízení státní soud, pokračuje na podkladě původní žaloby ten krajský soud nebo vyšší vojenský soud, u něhož je činný prokurátor, který by byl příslušný konat ve věci přípravné řízení; tomuto soudu náleží rozhodnout též o návrhu na obnovu, rozhodl — li ve věci státní soud.
(2) Jiná rozhodnutí a opatření ve věcech pravomocně skončených, ve kterých konal řízení státní soud, činí ten krajský soud (krajský prokurátor), v jehož sídle byl činný státní soud (oddělení státního soudu).
čl. III.
(1) Trest odnětí svobody a vazba se vykonávají v ústavech ministerstva národní bezpečnosti; jde-li o vojáka v činné službě, může se trest odnětí svobody vykonat též ve vojenském kárném útvaru.
(2) Předpisy o tom, jak se vykonává trest v ústavech ministerstva národní bezpečnosti, vydá ministr národní bezpečnosti v dohodě s generálním prokurátorem; tyto předpisy o výkonu trestu ve vojenských kárných útvarech vydá ministr národní obrany po dohodě s generálním prokurátorem.
(3) Kde se v trestním řádu nebo v trestním zákonu mluví o táborech nucené práce, rozumějí se tím přechodné ústavy ministerstva národní bezpečnosti.
ČI. IV.
Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů republiky československé vyhlásil úplné znění trestního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
ČI. V.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Připravované osnovy zákonů o prokuratuře a o organisaci soudů dotýkají se v některých směrech i předpisů upravujících řízení před soudy, zejména trestního řádu.
Se zrušením státní prokuratury a státního soudu, k němuž dojde podle zákona o organisaci soudů, je třeba především řešit otázku, kdo má konat řízení o činech, které dosud náležely k příslušnosti státního prokurátora a státního soudu, aby boj proti živlům státu nepřátelským nebyl oslabován. Státní soud, v němž vedle soudců civilních zasedají i soudci vojenští, poskytuje 'svým složením dostatečnou záruku, že při stínání trestných činů dotýkajících se obrany vlasti bude náležitě přihlédnuto k zájmům této obrany; tyto záruky je nutné zachovat i při novém uspořádání příslušnosti v těchto věcech. Proto je třeba pravomoc vojenských soudů v některých směrech rozšířit i na osoby civilní. Rozšíření vojenské soudní pravomoci na civilní obyvatelstvo umožňuje ustanovení § 2 připravovaného ústavního zákona o soudech a prokuratuře, který se zároveň předkládá k projednání.
Z organisačního zařazení nejvyššího vojenského soudu do jediného nejvyššího soudu a podřízení veškerého soudnictví ministru spravedlnosti vyplývá, že ministr spravedlnosti bude příště vykonávat i ta práva, která dosud v oboru soudnictví vojenského náležejí ministru národní obrany (na př. v řízení o žádos-
tech za milost podle § 205 tr. ř., rozhodování ve věcech podmíněného propuštění a zařazení odsouzeného do přechodného ústavu podle § 279a) tr. ř., v řízení o náhradě škody za vazbu nebo za trest podle § 301 tr. ř. a pod. ).
Zákon o organisaci soudů propůjčuje předsedovi nejvyššího soudu právo podat proti rozhodnutí kteréhokoli soudu stížnost pro porušení zákona; výkon tohoto práva je třeba upravit v procesních předpisech.
Také nový zákon o advokacii (zák. č. 114/ 1951 Sb. ), se dotkl trestního řádu a těmto změnám se musí trestní řád přizpůsobit.
Některé otázky, které dosud upravoval ministr spravedlnosti nařízením (nař. č. 192/ 1950 Sb. ), je třeba, vzhledem k tomu, že prokuratury přestávají být orgány ministra spravedlnosti, upravit nově, a to přímo v zákoně (generální prokurátor nebude mít totiž možnost upravit tyto otázky obecně závazným nařízením). Proto je třeba převzít do trestního řádu též některá ustanovení jednacího řádu.
Vedle těchto úprav je vhodné provést i některé úpravy další. Některá ustanovení trestního řádu se v praxi ukázala těžkopádnými; některá ustanovení vedla k pochybnostem, které je vhodné odstranit. Vedle těchto změn rázu spíše formálního je však třeba provést i některé změny závažnější, aby se tak trestní řád přizpůsobil potřebám dneška.
K jednotlivým ustanovením: K Čl. I.
Změny trestního řádu, které se uskutečňují tímto ustanovením, lze rozdělit do několika skupin.
Největší počet změn souvisí přímo nebo nepřímo se zrušením státní prokuratury a státního soudu. Je třeba nově upravit příslušnost k řízení o činech, které dosud náležejí k příslušnosti státního soudu.
O trestných činech, o nichž dosud konal řízení státní prokurátor (státní soud), bude konat řízení jednak krajský prokurátor (krajský soud), jednak — jde-li o řízení proti osobám podléhajícím vojenské soudní pravomoci — vyšší vojenský prokurátor (vyšší vojenský soud); to se týká však jen těch činů, které náležejí k příslušnosti státního prokurátora obligatorně (srov. § 13 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 8 a ve spojení s § 11 tr. ř. ). O činech, které dosud náležejí fakultativně k příslušnosti státního prokurátora, bude konat řízení okresní prokurátor (lidový soud), po případě nižší vojenský prokurátor (nižší vojenský soud); ustanovení § 21 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 18 umožňuje však krajskému prokurátoru (vyššímu vojenskému prokurátoru), aby i v těchto případech konal sám přípravné řízení a podal žalobu u krajského soudu (vyššího vojenského soudu).
Civilní osoby budou — výjimkou ze zásady stanovené v předcházejícím odstavci — podléhat vojenské soudní pravomoci, půjde-li o trestné činy proti obraně vlasti podle hlavy první, oddíl třetí zvláštní části trestního zákona (§§ 99 až 103 tr. zák. ). Povaha těchto trestných činů vyžaduje, aby o těchto věcech v každém případě rozhodovali vojenští soudci, kteří nejlépe mohou posoudit dosah takových činů.
Půjde-li o jiné trestné činy, které ohrožují důležité zájmy obrany vlasti (na př. vyzvědačství, které se vztahuje na státní tajemství vojenské povahy) a byly spáchány civilními osobami, bude svěřeno rozhodování o nich vojenským soudům, a to na základě opatření generálního prokurátora; toto opatření může být i povahy obecné (srov. § 10 pod č. 5).
V některých případech je třeba, aby o trestných činech, zejména půjde-li o trestné činy zvlášť závažné, nekonal řízení krajský prokurátor a krajský soud nebo vyšší vojenský prokurátor a vyšší vojenský soud, nýbrž aby řízení mohl konat generální prokurátor a podat žalobu u nejvyššího soudu. Takové opatření bude někdy vhodné i v těch případech, kde jde o věc, o níž by jinak konal řízení okresní
prokurátor (lidový soud) nebo nižší vojenský prokurátor (nižší vojenský soud). Také se zřetelem na osobu pachatele bude někdy nutné, aby řízení konal generální prokurátor a nejvyšší soud. Ustanovení § 21 odst. 2 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 18 umožňuje generálnímu prokurátoru, alby, povážu je-li to se zřetelem na povahu trestného činu nebo na osobu pachatele za nutné, konal sám ve věci přípravné řízení a podal žalobu u nejvyššího soudu. Protože i po podání žaloby mohou vyjít najevo okolnosti odůvodňující rozhodování o činu nejvyšším soudem, umožňuje ustanovení § 21 a) tr. ř. ve znění navrženém pod č. 19 nejvyššímu soudu, aby na návrh generálního prokurátora nebo předsedy nejvyššího soudu věc v kterémkoliv období řízení odňal příslušnému soudu a sám v řízení pokračoval nebo — podle okolností případu — věc přikazoval k pokračování v řízení a k rozhodnutí jinému soudu téže nebo vyšší stolice. Přitom však nemůže podle tohoto ustanovení věc odňatou krajskému nebo lidovému soudu přikázat soudu vojenskému a naopak. Podá-li generální prokurátor žalobu u nejvyššího soudu nebo odejme-li nejvyšší soud věc příslušnému soudu ještě před tím, než byl ve věci v první stolici vynesen rozsudek, koná nejvyšší soud řízení podle ustanovení upravujících řízení před krajským soudem (§ 226 a tr. ř. ve znění navrženém pod č. 78); zejména omezení, pokud jde o osobu obhájce (§ 43 odst. 1 tr. ř. ve znění uvedeném pod č. 31) a zmocněnce zúčastněné osoby (§53 odst. 3 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 38), jakož i omezení poškozeného uplatňovat v tomto řízení své nároky (§ 48 odst. 4 tr. ř. ve znění č. 35 a § 49 odst. 4 tr. ř. ve znění č. 36), bude platit i pro řízení před nejvyšším soudem. Proti rozhodnutí nejvyššího soudu nejsou ani v tomto případě přípustné opravné prostředky (srov. § 31 odst. 2 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 64). V případě, že nejvyšší soud odejme takto nižšímu soudu věc v řízení odvolacím, bude pokračovat jako odvolací soud.
Protože místo jediného státního prokurátora a jediného státního soudu bude o činech náležejících k příslušnosti státního prokurátora konat řízení větší počet krajských prokurátorů a vyšších vojenských prokurátorů, po případě krajských soudů a vyšších vojenských soudů, je třeba upravit, který z těchto prokurátorů nebo soudů bude místně příslušný (srov. č. 11 až 15).
S těmito změnami souvisí řada změn rázu spíše formálního (srov. č. 3, 4, 9, 10, 16, 17, 20, 24, 25, 26, 31, 35, 36, 61, 62, 63, 64, 66 a 77).
Úkoly prokurátora se proti dosavadnímu stavu rozšiřují. Je proto třeba pamatovat na to, aby — pokud toho bude k zvládnutí nových úkolů nezbytně třeba — bylo plnění úkolů prokurátora v trestním řízení usnadněno tím, že v případech méně závažných bude možno vykonávání jednotlivých úkonů svěřit orgánům povolaným k vyhledávání, tedy především orgánům národní bezpečnosti. Navržené doplnění § 3, uvedené pod č. l, umožní generálnímu prokurátoru, aby provedení jednotlivých prokurátorských úkonů v řízení před lidovými soudy v případech méně závažných svěřil — po dohodě s příslušnými ministry — orgánům povolaným k vyhledávání. Půjde zejména o vypracování žalob a o účast při hlavním líčení. Ponechává se především generálnímu prokurátoru, aby posoudil, kdy, po případě zda vůbec bude třeba vzhledem k zatížení prokuratury přistoupit k podobnému opatření.
Generální prokurátor má být podle navrženého zákona o prokuratuře jediným nositelem prokurátorské moci; stíhání trestných činů bude výhradně jeho záležitostí. Proto je důsledné, aby tam, kde před podáním žaloby byla podána žádost za milost, sám přímo předkládal se svým návrhem věc presidentu republiky (§ 91 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 51).
Úprava § 45 tr. ř. a připojení § 45a) tr. ř. (č. 32 až 34) a úprava § 68 tr. ř. (ve znění navrženém pod č. 44) v podstatě jen přesněji vyjadřují zásady, které jsou již obsaženy v §§ 6 a 30 zák. č. 114/1951 Sb., o advokacii, a v § 12 č. 2 nař. č. 115/1951 Sb.
Dosavadní úprava rozhodování o nákladech trestního řízení, podle níž jak o povinnosti k náhradě nákladů, tak i o jejich výši rozhoduje soud, je těžkopádná. Po právní moci rozsudku se spis musí někdy mnohokrát vracet od prokurátora k soudu, aby soud — z větší části podle sazeb stanovených ministrem spravedlnosti — určil výši nákladů, které vzešly po rozsudku, a vrátil pak spisy prokurátoru, aby náklady trestního řízení vymáhal. Soud bude proto příště rozhodovat jen o povinnosti k náhradě nákladů trestního řízení, a to zpravidla rozsudkem (o výjimku půjde na př. v některých případech rozhodování o ochranných opatřeních). Výši nákladů určí prokurátor (srov. § 27 odst. l tr. ř. ve znění navrženém pod č. 21 a § 72 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 46), jehož věcí je i vymáhání nákladů trestního řízení (výjimku činí rozhodování o nárocích podle § 68 odst. l písm. c), kde i o výši rozhodne soud). Rozhodnutím prokurátora v těchto věcech bude
novelisací občanského soudního řádu přiznána povaha exekučního titulu. S touto úpravou souvisí i nová úprava rozhodování o tlumočném, svědečném a znalečném (srov. č. 39, 47, 56 a 57). Z jednacího řádu se do § 67 tr. ř. (srov. č. 43) přejímá vymezení nákladů trestního řízení, které je dosud obsaženo v § 86 j. ř.
Také dosavadní úprava rozhodování o započtení vazby a trestu uvedená v § 27 odst. 2 tr. ř. nevyhovuje. Soud musí o započtení vazby rozhodnouti již v rozsudku; obtíže vznikají tam, kde soud — třeba nedopatřením — opomene vyslovit započtení; nápravy je možno se domáhat jen stížností pro porušení zákona, třebaže nárok odsouzeného na započteni vazby nebo trestu je nepochybný. Považuje se proto za vhodné, aby o započtení vazby a trestu (k němuž ostatně podle § 23 tr. zák. musí dojít, takže otázka započtení je z větší části jen otázkou správného propočteni) rozhodoval prokurátor, a to zpravidla již při nařízení výkonu trestu (srov. navrženou úpravu pod č. 22 a 90).
Podle osnovy organisačního zákona může stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí soudu podat i předseda nejvyššího soudu. Řízení o této stížnosti je proto třeba nově upravit (srov. č. 72 až 75). Na rozdíl od dřívější úpravy se po vzoru SSSR připouští tato stížnost i proti rozhodnutí nejvyššího soudu; v takovém případě bude o ní podle organisačního zákona rozhodovat plenům nejvyššího soudu. V praxi se ukázala potřeba, aby se nejvyšší soud v některých případech omezil na výrok, že byl porušen zákon, neměnil však rozhodnutí nižšího soudu v neprospěch obviněného; takový postup bude nyní umožněn novou úpravou § 218 odst. 2 tr. ř. ve znění navrženém pod č. 74. Pokud by však došlo k pochybení v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud napadené rozhodnutí vždy.
Tábory nucené prače mají dnes podstatně jiný úkol, než měly při svém zřízení. Do TNP přicházejí dnes jednak osoby, které trestným činem projevily nepřátelství k lidově demokratickému řádu republiky a svou prací a svým chováním v trestu nedávají naději, že povedou řádný život pracujícího člověka (§36 tr. zák. ), jednak osoby potrestané národními výbory (§ 12 tr. zák. spr. ).
Tábory nucené práce mají — stejné jako ústavy, v nichž se vykonává trest odnětí svobody — vychovávat ke kolektivní a celku prospěšné práci a tím zajišťovat i převýchovu osob tam umístěných ke kladnému postoji k společenskému řádu republiky. Je proto účelné, aby byly přímo začleněny mezi ústavy,
v nichž se vykonává trest, a tvořily s nimi jednotnou soustavu. Vzhledem k tomu, že jejich účelem bude připravit zařazenou osobu na přechod k práci vykonávané na svobodě, budou TNP přejmenovány na přechodné ústavy. V přechodných ústavech se budou vykonávat především opatření, která se tam vykonávají dosud na základě rozhodnutí soudu resp. komise pro podmíněné propuštění. Kromě toho budou v těchto ústavech vykonávány zbytky trestu odnětí svobody na odsouzených, kteří sice jinak splňují podmínky pro podmíněné propuštění (zejména pokud jde o kladný postoj k práci a o řádné chování), kteří však nemohou být podmíněně propuštěni, poněvadž jejich propuštění by mohlo být nepříznivě posuzováno v prostředí, do něhož by se vrátili. V přechodných ústavech budou vhodně volenou prací a kázní, odpovídající určení ústavu, připraveni pro život a práci na svobodě.
Nová úprava § 279a) tr. ř. umožní ministru spravedlnosti, aby svým rozhodnutím napravil pochybení komise pro podmíněné propuštění v těch případech, kde komise pochybila v neprospěch odsouzeného (srov. úpravu navrženou pod č. 93 až 95).
Nová úprava navržená pod č. 102 umožňuje soudu vyslovit, že majetek obviněného, který byl podle § 283 tr. ř. zajištěn, připadá státu, jestliže obviněný uprchl do ciziny nebo neuposlechl úřední výzvy, aby se v určené lhůtě vrátil na území republiky.
Do trestního řádu byla pojata i některá ustanovení, která byla dosud obsažena v jednacím řádu, zejména některá ustanovení týkající se výkonu trestu nebo ochranných opatření (srov. č. 89, 97, 103 a 104).
Provedení organisace vojenských soudů v zákoně o organisaci soudů umožňuje zrušení téměř celého prvého oddílu hlavy deváté trestního řádu (srov. č. 105).
Ostatní změny navržené v čl. I jsou změny menšího významu, zejména takové, které mají přispět k větší jasnosti některých ustanovení.
K čl. II až V:
Jde o obvyklá přechodná a závěrečná ustanovení.
K čl. II je třeba připomenout, že státní soud již dnes projednává věci z různých krajů v senátech, které zasedají u těch krajských soudů, v jejichž obvodu byl spáchán trestný čin.
Přechodné ústavy jsou souhrnným označením pro takové ústavy, které plní nebo příště budou plnit podobnou funkci jako mají v oboru trestního soudnictví tábory nucené práce.
účinnost změn trestního řádu má časově spadat v jedno s novým zákonem o prokuratuře a zákonem o organisaci soudů.
Provedení tohoto zákona si nevyžádá zvýšených nákladů.
V Praze dne 16. září 1952.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Rais v. r.
Státní tiskárna, n. p, 01 — 3128-52