se — ovšem jen za podmínek stanovených v § 12 odst. 2 — domáhat výmazu zapsané ochranné známky. Tato úprava prospěje našim podnikům v konkurenci s podniky cizími.

K §§ 7 a 8:

Desetiletá ochranná doba a možnost obnovy zápisu na dalších deset let se v praxi osvědčily. Proto je osnova ponechává. Zavedení různých ochranných dob u jednotlivých známek by vyvolalo nepřehlednost zápisů v rejstříku ochranných známek a složitost při jeho vedení. V zájmu dalšího zjednodušení administrativy (jak u úřadu vedoucího rejstřík, tak i v podnicích), připouští osnova, aby při obnově známky mohl být rozšířen seznam zboží chráněného známkou, aby více zápisů stejné známky pro výrobky různého druhu bylo při obnově nejstaršího zápisu sloučeno v známku společnou a aby tato byla jednotně obnovena pro výrobky všech druhů. Rozšíření seznamu zboží nebo sloučení několika zápisů nemaže ovšem způsobit rozšíření ochrany se zpětnou působností.

K §9:

Odchylkou od dosavadního práva se umožňuje, aby ochranná známka byla převedena nejen s celým podnikem, nýbrž i v souvislosti s různými organisačními změnami v socialistickém sektoru výroby nebo obchodu. Praktické to bude zejména při změně nebo přenesení výrobního programu, účelným může být převod známky i s podniku výrobního na výsadní společnost pro provozování zahraničního obchodu.

K §§ 10 až 12:

Na rozdíl od zániku práva majitele ochranné známky má výmaz známky zpětný účinek. Úřad, který vede rejstřík ochranných známek, může kdykoli přezkoumat, zdali známka nebyla již v době jejího zápisu nezpůsobilou k zápisu (§ 2 odst. 2 ).

Naproti tomu se z úřední povinnosti neodmítne zápis známky, je-li stejná nebo zaměnitelná se známkou, která byla již dříve zapsána pro někoho jiného a je určena pro týž druh výrobků.

Právo držitele nezapsané značky navrhnout výmaz určité ochranné známky je časově omezeno, neboť je hutné, aby majitel zapsané známky měl po uplynutí stanovené doby už jistotu, že jeho ochranná známka nebude napadena držitelem značky nezapsané.

K §13:

Právní zájem na zjištění podle § 13 má majitel později zapsané známky, jestliže na př. byl majitelem dříve zapsané známky vyzván, aby své známky přestal používat, neboť jestliže majitel dříve zapsané známky proti němu zakročil u soudu (uplatnil nárok na náhradu škody nebo pod. ) nebo u prokuratury (§ 259 odst. 1 tr. zák. ).

K §§ 14 a 15:

Účel nové právní úpravy chráněných vzorů je vysvětlen už v obecné časti důvodové zprávy.

Dosavadní předpisy používaly výrazu "vzorky a modely", aniž však blíže mezi ni mi rozlišovaly. Osnova proto používá pouze výrazu "chráněný vzor", jímž jsou míněny i dřívější modely.

Osnova se vztahuje jen na t. zv. vzory kusové, t. j. vzory pro novou vnější úpravu výrobků. Nechrání se t. zv. vzory užitné, jež nespočívají ve vnější úpravě výrobků a jichž užitnost záleží na př. ve vnitřním zařízení výrobků, použití materiálu a pod. Takové úpravy mohou být za určitých podmínek chráněny jako vynálezy, po př. budou odměněny jako zlepšovací náměty.

"Průmyslovou výrobou" se rozumí nejen výroba tovární, nýbrž i výroba řemeslná; slova "při.....průmyslové výrobě" mají jen vyloučit vzory pro unikátní dílo (na př. sochu, která nebude rozmnožována).

K § 16:

Prozkoumání novosti vzoru rejstříkovým úřadem dává se pružná směrnice vytčením hlavních momentů, k nimž je třeba hledět. Není prakticky možné ani účelné vyžadovat absolutní novost chráněného vzoru. Tím by se na př. znemožnilo použít různých velmi hodnotných motivů lidového umění ze starší doby.

K §§ 17 až 19:

Přihlášku chráněného vzoru může podat nejen původce vzoru, nýbrž i jeho právní nástupce. Vytváření vzorů pro novou vnější úpravu výrobků, která často spadá do povinnosti původce jako zaměstnance, není činností tak významnou, jakou je tvůrčí činnost vynálezce. Proto se nepovažuje za nutné zjišťovat vždy původce a přiznávat právo vznikající zápisem vzoru do rejstříku jen původci (na rozdíl od osnovy zákona o vynálezech a zlepšovacích námětech, která důsledně jde za původcem vynálezu). Připouští se tedy, aby původce vzoru

svůj vzor převedl na někoho jiného, který jej pak přihlásí svým jménem, a bude jeho majitelem. Původci se však umožňuje žádat, aby i v takových případech byl v rejstříku chráněných vzorů uveden jako původce a aby mu o tom bylo vydáno osvědčení (§ 20).

Zvláště je třeba upravit právní poměry a vzorů vytvořených zaměstnancem podniku socialistického sektoru. Jde jednak o zaměstnance, jejichž pracovním úkolem je právě vytváření nových vzorů, jednak o zaměstnance, kteří mají sice jiný obor činnosti, avšak právě jejich zaměstnání jim dává podnět a umožňuje jim zabývat se vytvářením vzorů. Je nepochybné, že v obou případech mohou práva ze zápisu vzoru příslušet jen celku, který zaměstnancům uvedenou činnost umožňuje a po případě je přímo za ni odměňuje. Aby nebylo třeba v jednotlivých případech sjednávat postoupení vzoru, stanoví se, že přihlášku takových vzorů může podat státní orgán (zařízení), národní nebo komunální podnik anebo lidové družstvo, jehož zaměstnancem je původce vzoru. Zaměstnanec, který vytvoří vzor síce v souvislosti s oborem své práce ve státním orgánu (zařízení), národním nebo komunálním podniku nebo v lidovém družstvu, nikoli však z povinnosti vyplývaiící z jeho pracovního poměru, bude moci přihlásit vzor pro sebe a svým jménem, jestliže státní orgán (zařízení), podnik nebo družstvo s tím projeví souhlas. Nebude totiž patrně vždycky zájem na tom, aby vzor byl pro ně zapsán.

K § 20:

V případech, kdy vzor bude přihlášen právním nástupcem původce (§18 odst. 1) nebo kdy bude pro státní orgán (zařízení), národní nebo komunální podnik anebo pro lidové družstvo zapsán vzor vytvořený zaměstnancem (§ 18 odst. 2), může původce žádat, aby byl jako původce uveden v rejstříku chráněných vzorů a aby mu o tom bylo vydáno osvědčení.

• K §21:

Chráněné vzory se často týkají zboží sezónního, které je třeba předem včas vyrobit a pro trh připravit. Hlavně u exportního zboží má výrobce zájem, aby vzor zůstal co nejdéle utajen. Proto se připouští přihlašování vzorů také v zapečetěném obalu.

K §§ 22 a 23:

Ustanovení § 22 je obdobou ustanovení § 4.

V našem novém hospodářském zřízení nemůže už kdokoli výrobky podle vzoru vyrábět;

proto se obsah prává majitele vzoru vymezuje negativně. Podstata ochrany spočívá v tom že majitel vzoru může zabránit, aby někdo pří) výrobě používal jeho, vzoru bez jeho svolení.

Pokud §. 259 odst. 2 tr. zák. mluví o "vzoru snadno zaměnitelném", sluší jím rozuměti podle názvosloví osnovy "vzor v podstatě shodný".

K §§24 a 25:

K převodu práva ke vzoru a k udělení vzorové licence je třeba zápisu do rejstříku. Chráněný vzor ovšem není vázán na podnik jako ochranná známka a proto je jeho převod volný.

Ustanovení § 25, dopouštějící t, zv. nucenou licenci, je jen důsledkem zásady lidově demokratického právního řádu, že obecný zájem je nadřazen zájmu jednotlivce. Právo používat cizího vzoru zde vznikne výrokem úřadu; zápis nucené licence má význam jen evidenční.

K § 26:

Jak již bylo řečeno, vkusové vzory se týkají většinou sezónního (módního zboží). Není vyloučeno, že týž vzor vznikne současně a neodvisle v různých podnicích, poněvadž původce vzoru přihlíží především k požadavkům a ke vkusu spotřebitelů. Právo předchozího použivatele bude prospívat našim podnikům proti přihlášeným vzorům cizozemským.

K § 27:

Se zřetelem na požadavek výrobních kruhů prodlužuje se ochranná doba ze tří let na pět let. Možnost obnovy zápisu — jaká je u ochranných známek — se u chráněných vzorů nepovažuje za praktickou.

Výslovným ustanovením, že ochranná doba počíná okamžikem, kdy došla přihláška vzoru, je zároveň stanoveno, od kdy působí právo majitele vzoru (§ 23).

K §§ 28 až 31:

Zánik práva majitele vzoru, výmaz vzoru a zjišťovací návrh jsou upraveny obdobně jako u ochranných známek. Odkazuje se proto na důvodovou zprávu k §§ 10 až 13.

Místo výmazu vzoru, který byl pro někoho zapsán neprávem, a nového jeho zápisu pro původce (jeho právního nástupce) umožňuje se vzor rovnou přepsat pro pravého jeho majitele. Podkladem pro přepsání vzoru bude

pravomocné rozhodnutí soudu, že navrhovatel je původcem vzoru (jeho právním nástupcem).

K §§ 32 až 35:

Úprava poměru k cizině je shodná s úpravou přijatou v osnově zákona o vynálezech a zlepšovacích námětech.

K §36:

Působnost ve věcech ochranných známek a chráněných vzorů se opět soustřeďuje na jediném místě — u úřadu pro vynálezy a zlepšovací náměty, který se tak stane nástupcem patentního úřadu i pokud jde o věci známkové a vzorové. Toto soustředění je také v souladu s čl. 12 Pařížské unijní úmluvy č. 22/1933 Sb. Umožní také největší možnou úsporu pracovních sil a využití technických odborníků i v oboru známek a vzorů. Druhou instancí bude — stejně jako ve věcech vynálezů — patentní sbor při státním úřadu plánovacím.

K §37:

Ochranné známky zapsané před účinností nového zákona, jejichž ochranná doba dosud neuplynula, budou nadále požívat ochrany podle tohoto zákona. Naproti tomu pro vzorky (modely), zapsané podle dosavadních předpisů, budou tyto předpisy platit i nadále. Tento rozdíl je odůvodněn tím, že zatím co u ochranných známek se podstata ochrany nemění, zavádějí se ve vzorové ochraně důležité změny, jak pokud jde o jejich podstatu, tak co do jejího rozsahu a trvání. Použití nových předpisů pro vzory zapsané před účinností zákona by v praxi působilo zbytečné obtíže, žádnou výhodou nevyvážené.

Ustanovení §§ 38 až 40 netřeba zvlášť odůvodňovat.

Osnova nemá finančního dosahu, neboť rozsah agendy podle osnovy se nezvětší. Agendu, kterou dosud vedl patentní úřad, povede napříště úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty.

V Praze dne 11. března 1952.

Náměstek předsedy vlády: Dr. Dolanský v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr Rais v. r.

Ministr-předseda Státního úřadu plánovacího: v z. Harus v. r.

Statní tiskárna, n. p., 01 — 792 52