Národní shromáždění republiky Československé 1952.
I. volební období. 8. zasedání.
616.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne.... .... 1952
o ochranných známkách a chráněných vzorech.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část prvá. Ochranné známky.
§ 1.
Aby podniky mohly své výrobky nebo zboží (dále jen "výrobky") odlišit od jiných výrobků téhož druhu a tak odběratelům usnadnit výběr výrobků, které se osvědčily, a tím zá- roveň i navenek projevit svou odpovědnost za jejich jakost, mohou podniky své výrobky opatřovat ochrannou známkou.
§ 2.
(1) Ochrannými známkami mohou být slova, vyobrazení a jiné značky plošné i prostorové.
(2) Ochrannými známkami nemohou být značky:
a) které nemají způsobilost rozlišovací nebo které obsahují výlučně údaj popisný, ledaže se staly v hospodářském odvětví, o které jde, příznačnými pro výrobky pocházející z určitého podniku,
b) které mohou klamat odběratele, anebo
c) jichž používání by odporovalo obecnému zájmu anebo mezinárodní úmluvě nebo zvyklosti.
§ 3.
Ochranné známky se na žádost (přihlášku) zapisují do rejstříku ochranných známek.
§ 4.
Jakmile dojde přihláška ochranné známky, má přihlašovatel právo přednosti před každým, kdo později požádá o zápis stejné známky pro výrobky téhož druhu.
§ 5.
(1) Podnik, pro který je ochranná známka zapsána (majitel známky), má výlučné právo opatřovat výrobky touto známkou, a to od okamžiku, kdy došla její přihláška.
(2) Bez souhlasu majitele známky nesmí nikdo ochranné známky nebo značky s ní zaměnitelné používat v hospodářském styku pro výrobky téhož druhu, zejména je nesmí umisťovat na výrobcích, na jejich obalu, na nádobách, v nichž jsou výrobky obsaženy, na připojených štítcích nebo na tiskopisech.
§ 6.
Právo majitele známky nepůsobí proti tomu, kdo v době přihlášky ochranné známky již používal stejné nebo s m zaměnitelné značky pro výrobek téhož druhu, jestliže tato značka byla v hospodářském odvětví, o které jde, příznačnou pro výrobek jeho podniku (držitel nezapsané značky).
§ 7.
(1) Ochranná doba zapsané známky trvá deset let; počíná, jakmile došla přihláška známky. Ochrannou dobu lze prodlužovat obnovou zápisu vždy na dalších deset let.
(2) žádost o obnovu zápisu lze podat nejdříve v posledním roce ochranné doby a nejpozději do tří měsíců po jejím uplynutí.
(3) Další ochranná doba se počítá vždy od konce poslední ochranné doby.
§ 8.
(1) Při obnově zápisu jsou v ochranné známce přípustný jen takové změny, které se nedotýkají ani celkového jejího rázu ani některého jejího podstatného prvku.
(2) Bude-li při obnově zápisu rozšířen seznam výrobků známkou chráněných, budou nově uvedené výrobky požívat ochrany teprve od počátku nové ochranné doby.
(3) Byla-li ochranná známka postupně zapsána pro výrobky různých druhů, je možné při obnově nejstaršího zápisu sloučit i pozdější zápisy známky pro výrobky jiného druhu v známku společnou; počátek původní ochranné doby zůstane u každého druhu výrobků nezměněn.
§ 9.
(1) Ochranná známka může být převedena jen s podnikem, pro který je zapsána, anebo se souhlasem úřadu pro vynálezy a zlepšovací náměty, dojde-li k novému uspořádání dosavadní hospodářské činnosti podniku.
(2) Převod ochranné známky nabude účinnosti zápisem do rejstříku ochranných známek.
§ 10. (1) Právo majitele známky zanikne:
a) uplynutím ochranné doby, nebude-li zápis obnoven,
b) jakmile dojde oznámení majitele známky, že se svého práva vzdává.
(2) Zánik práva se zapíše do rejstříku ochranných známek.
§ 11.
(1) Ochranná známka bude z rejstříku vymazána:
a) bude-li zjištěno, že byla zapsána známka nepřípustná (§ 2 odst. 2),
b) na základě rozhodnutí v řízení o výmaz ochranné známky.
(2) Bude-li známka vymazána, posuzuje se tak, jako by vůbec nebyla zapsána.
§ 12.
(1) Majitel známky může se domáhat výmazu ochranné známky, která byla zapsána později pro jiný podnik a pro výrobky téhož druhu a je stejná jako ochranná známka navrhovatele nebo s ní zaměnitelná.
(2) Držitel nezapsané značky (§ 6) může se domáhat výmazu ochranné známky, jestliže je stejná jako jeho značka nebo s ní zaměnitelná a jestliže od jejího zápisu ještě neuplynuly tři roky. Návrhu na výmaz nebude vyhověno, užívá-li odpůrce této značky alespoň po stejnou dobu jako navrhovatel.
§ 13.
Majitel známky později zapsané může se domáhat zjištění, že jeho ochranná známka není zaměnitelná s dříve zapsanou známkou, nebo že je zapsána pro výrobky jiného druhu. Navrhovatel musí osvědčit svůj právní zájem na zjištění.
Část druhá.
Chráněné vzory.
§ 14.
Aby byla výrobním podnikům zajištěna ochrana vnější úpravy jejich výrobků před napodobením a zároveň byla podnícena tvořivost pracujících, přispívající k dokonalejšímu vzhledu výrobků, poskytuje se novým vzorům zvláštní ochrana.
§ 15.
(1) Ochrany požívají nové vnější úpravy výrobků, použitelné při jejich průmyslové výrobě (chráněné vzory).
(2) Chráněný vzor může spočívat ve zvláštním tvaru anebo ve zvláštní úpravě obrysů, kresby nebo barev.
§ 16.
Zdali je vnější úprava nová, posoudí se podle dříve podaných přihlášek, poměrů známých v odbytu anebo podle jiných skutečností, z nichž lze usoudit, zda taková úprava výrobku pro odbyt není již známa.
§ 17.
Chráněné vzory se na žádost (přihlášku) zapisují do rejstříku chráněných vzorů.
§ 18.
(1) Přihlášku může podat původce vzoru nebo jeho právní nástupce.
(2) Vzor, který vytvořil zaměstnanec státního orgánu (zařízení), národního nebo komunálního podniku anebo lidového družstva v souvislosti s oborem své práce, může přihlásit státní orgán (zařízení), podnik nebo lidové družstvo. S jejich souhlasem může původce přihlášku podat svým jménem.
§ 19.
(1) Zaměstnanec, jehož vzor byl přihlášen státním orgánem (zařízením), podnikem nebo lidovým družstvem, má nárok na odměnu, ledaže vytvořením vzoru jen splnil povinnost plynoucí z pracovního poměru.
(2) Směrnice pro odměňování vydá státní úřad plánovací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
§ 20.
Byl-li vzor přihlášen někým jiným (§ 18), může původce vzoru žádat, aby byl jako původce uveden v rejstříku chráněných vzorů a aby mu bylo vydáno osvědčení o tom, že je původcem.
§ 21.
Chráněný vzor lze přihlásit k zápisu též v zapečetěném obalu. Pečeť bude sňata po uplynutí jednoho roku od přihlášky, po případě dříve, požádá-li o to oprávněný, jakož i v řízení o návrhu na výmaz vzoru (§ 29), na jeho přepsání (§ 30) nebo o návrhu zjišťovacím (§31).
§ 22.
Jakmile dojde přihláška chráněného vzoru, má přihlašovatel právo přednosti před každým, kdo později požádá o zápis stejného vzoru pro výrobky téhož druhu.
§ 23.
Bez souhlasu toho, pro koho je chráněný vzor zapsán (majitele vzoru), nesmí nikdo výrobky v podstatě se vzorem shodné průmyslově vyrábět.
§ 24.
(1) Majitel vzoru může své právo převést na někoho jiného nebo může dát souhlas, aby někdo jiný vzoru používal (licence).
(2) Převod práva majitele vzoru a udělení licence nabudou účinnosti zápisem do rejstříku chráněných vzorů.
§ 25.
Vyžaduje-li to obecný zájem, lze používání vzoru za náhradu povolit osobám, které o to požádají (nucená licence). Také nucená licence se zapíše do rejstříku chráněných vzorů.
§ 26.
Právo majitele vzoru nepůsobí proti tomu, kdo před jeho přihlášením vzoru používal nebo vykonal pro jeho používání potřebná opatření (předchozí použivatel). Byl-li předchozím použivatelem státní orgán (zařízení) anebo národní nebo komunální podnik, má stát právo předchozího použivatele ve všech státních orgánech (zařízeních) a národních a komunálních podnicích.
§ 27.
Ochranná doba zapsaného vzoru trvá pět let; počíná, jakmile došla jeho přihláška.
§ 28.
(1) Právo majitele vzoru zanikne:
a) uplynutím ochranné doby,
b) jakmile dojde oznámení majitele vzoru, že se svého práva vzdává.
(2) Zánik práva se zapíše do rejstříku chráněných vzorů.
§ 29.
(1) Majitel vzoru může se domáhat výmazu chráněného vzoru, který byl zapsán později pro někoho jiného a pro výrobky téhož druhu a je stejný jako vzor navrhovatele nebo s ním v podstatě shodný.
(2) Výmazu vzoru, který není nový (§ 16), může se domáhat každý, kdo osvědčí právní zájem na jeho výmazu.
(3) Bude-li vzor vymazán, posuzuje se tak, jako by vůbec nebyl zapsán.
§ 30.
(1) Byl-li vzor pro někoho zapsán neprávem, může se původce vzoru nebo jeho právní nástupce do roka po jeho zápisu, a jde-li o vzor zapečetěný (§ 21), do roka po sejmutí pečeti domáhat, aby vzor byl na něj přepsán. Jde-li o vzor vytvořený zaměstnancem (§ 18 odst. 2), může se přepsání vzoru domáhat státní orgán (zařízení), podnik nebo družstvo.
(2) Je-li sporné, kdo je původcem vzoru (jeho právním nástupcem), rozhodne soud.
§ 31.
Majitel vzoru později zapsaného může se domáhat zjištění, že jeho vzor není v podstatě shodný s dříve zapsaným vzorem nebo že je zapsán pro výrobky jiného druhu. Navrhovatel musí osvědčit svůj právní zájem na zjištění.
Část třetí.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. § 32.
Ustanovení mezinárodních úmluv a právních předpisů je provádějících nejsou tímto zákonem dotčena.
§ 33.
Cizinci mají za podmínek vzájemnosti a v jejím rozsahu stejná práva jako českoslovenští občané.
§ 34.
Kdo nemá na území československé republiky bydliště nebo sídlo, musí být v řízení podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných zastoupen některou z organisací nebo některou z osob, které vyhláškou v úředním listě určí státní úřad plánovací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
§ 35.
(1) Právo přednosti podle ustanovení mezinárodních úmluv musí přihlašovatel uplatnit již v přihlášce ochranné známky nebo chráněného vzoru.
(2) V jedné přihlášce lze uplatnit právo přednosti podle mezinárodních úmluv jen z jedné dřívější přihlášky.
§ 36.
(1) Působnost ve věcech ochranných známek a chráněných vzorů podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných vykonává úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty; také vede rejstřík ochranných známek a rejstřík chráněných vzorů. O stížnosti do jeho rozhodnutí rozhoduje patentní sbor při státním úřadu plánovacím.
(2) Každý má právo nahlížet do rejstříků a vyžadovat si z nich úřední výpisy nebo potvrzení o jejich obsahu.
§ 37.
-Vzorky (modely) zapsané podle dosavadních právních předpisů jsou podle těchto předpisů chráněny i nadále; o řízení platí však předpisy vydané podle tohoto zákona.
§ 38.
Ministr-předseda státního úřadu plánovacího se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry vydal nařízením předpisy o řízení ve věcech ochranných známek a chráněných vzorů, stanovil podrobnosti zejména o náležitostech přihlášek, o vedení rejstříků, o zápisech v nich, o způsobu a rozsahu jich uveřejňování, a aby vydal i jiné potřebné předpisy k provedení tohoto zákona.
§ 39.
Zrušují se všechny předpisy o věcech upravených tímto zákonem, zejména:
1. zákon č. 19/1890 ř. z., o ochraně známek,
2. vládní nařízení č. 30/1933 Sb., o dokladech, kterých je třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách známek;
3. vládní nařízení č. 204/1933 Sb., o otiscích a štočcích ochranných známek;
4. císařský patent č. 237/1858 ř. z., o ochraně vzorků a modelů pro průmyslové výrobky;
5. nařízení č. 107. 709/1907 K. M. (uh. m. obchodu), o právní ochraně vzorků průmyslových a jejich zapisování do rejstříku;
6. vládní nařízení č. 31/1933 Sb., o dokladech, kterých je třeba k průkazu prioritního práva při přihláškách vzorů a modelů, a to po případě ve znění předpisů je měnících a doplňujících.
§ 40.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1952; provede jej ministr-předseda státního úřadu plánovacího v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
A. část obecná.
I. Ochranné známky.
Ochranné známky, umístěné na zboží podnikem výrobním nebo obchodním, mají za účel individualisovat zboží vnějšími znaky, rozlišit je pomocí určitého označení od zboží stejného druhu, které pochází z jiného podniku.
Hlavní funkcí ochranné známky v kapitalismu je chránit soutěžní posici jednoho podnikatele proti druhému. Na zájmy spotřebitelů se nehledí. Nezřízená kapitalistická soutěž a masová výroba zboží stejného druhu způsobily, že se výrobci a prodávající snažili v konkurenčním boji upoutat pozornost kupujících na svoje zboží. Zvláště v období imperialismu je ochranná známka důležitým prostředkem v boji monopolů o ovládnutí světových trhů. Monopolní organisace používají v boji s druhými monopoly i s outsidery ochranných známek ve velkém rozsahu. Ochranné známky jsou soustřeďovány u ústřední organisace a výrobky členských podniků jsou pak opatřovány jenom známkou monopolu. Ochranná známka se takto stává jedním z prostředků podřizování menších podniků zájmům monopolů. Používání ochranných známek je spojováno s velkou reklamou, která také nepřihlíží k zájmu širokých mas spotřebitelů, nýbrž naopak sleduje často cíl uvést spotřebitele v omyl.
Myšlenka ochrany soutěžitelů ovládala i dosavadní naši zákonnou úpravu ochranných známek, spočívající na zákonu č. 19/1890 ř. z. s jeho pěti novelami a doplňky, t. j. zákony č. 108/1895 ř z, č. 65/1913 ř 7, č 471/1919 Sb., č. 261/1921 Sb. a č. 27/1932 Sb. Již tato okolnost je dostatečným důvodem k tomu, aby
náš právní řád byl očištěn od těchto zastaralých a roztříštěných právních předpisů.
Ochranná známka má však významnou funkci i ve společnosti budující socialismus.
Práce našeho lidu, ztělesněná ve výrobcích našeho průmyslu, zjednala si uznání v celém světe. Cizí kupci poznávají často naše výrobky jenom podle určité ochranné známky, na kterou si zvykli. Známka chrání takto výrobky našeho lidu před méněcennou cizí napodobeninou a plní funkci pomocníka při exportu našeho zboží. Ochranná známka má tudíž pro nás i význam propagační.
S hlediska vnitrostátního vykonává ochranná známka zvláštní funkci při ochraně spotřebitelů, na kterou za kapitalismu nebyl vůbec brán zřetel. Je sice především úkolem úřadů a orgánů lidové správy pečovat o to, aby zájmy spotřebitelů byly chráněny jak co do kvality výrobků, tak i pokud jde o ceny atd., avšak zkušenost ukazuje, že sebeobjektivnější úřední údaje o zboží nemohou nahradit ochrannou známku, která v očích spotřebitele representuje právě onu kvalitu a ony vlastnosti, kterých vyžaduje osobní vkus toho neb onoho spotřebitele. Spotřebitelé si daleko snadněji zapamatují ochrannou známku než úřední nebo jiné údaje o zboží, čím více bude stoupat naše životní úroveň, tím větší bude výběr výrobků a ochranná známka bude podle zkušeností vodítkem pro spotřebitele, který si zvykl na zboží representované v jeho očích ochrannou známkou. V této funkci se tudíž ochranná známka stává ukazatelem spotřebiteli, že zboží opatřené touto známkou je právě ono zboží, jehož vlastnosti už zná a které proto požaduje.
Funkce ochrany spotřebitele působí nepřímo i k zvýšení odpovědnosti výrobců. Tito musí dbát, aby zboží opatřené ochrannou známkou mělo skutečně ony vlastnosti, kterými se u zákazníků osvědčilo.
Ochrana našich výrobků v kapitalistické cizině, ochrana zájmů spotřebitelů a tím i zvyšování odpovědnosti výrobců a prodávajících a posilování důvěry k výrobkům znárodněného průmyslu odůvodňují tedy, aby instituce ochranných známek byla u nás zachována a nově upravena.
Také právní řád Sovětského svazu ponechal institut ochranné známky a dal mu novou funkci a novou náplň. V SSSR je známkové právo upraveno nařízením ze dne 7. března 1936, č. 47/455, ve znění nařízení ze dne 4. března 1940, č. 3027. Sovětský vzor rozlišuje dva druhy známek, a to jednak "proizvodstvenuju marku" (značku výrobní), která není ochrannou známkou ve smyslu našeho právního řádu, nýbrž jen označením původu výrobků. Tato známka obsahuje totiž jméno podniku, jeho místo, začlenění v hospodářské soustavě, jakož i označení a číslo standardu výrobku. Mimoto upravuje sovětský vzor t. zv. "tovarnyj znak", který odpovídá naší ochranné známce.
Funkce sovětské "výrobní značky" je především kontrolní, podobně jako tomu je jinde i u označení jakosti. U nás bylo na event. potřebu zavést označení původu výrobku nebo jeho jakosti pamatováno již v dekretu č. 109/1945 Sb., o řízení výroby [§ 2 písm, d) ]. Po nové organisaci našeho průmyslu může dnes — i bez zvláštního zákonného zmocnění — každý ministr průmyslovým podnikům spadajícím do jeho resortu nařídit, aby své výrobky označovaly, tedy zejména značkou výrobní nebo jakostní. V oboru zahraničního obchodu má vůči výsadním společnostem pro provozování zahraničního obchodu totéž oprávnění ministr zahraničního obchodu, v oboru distribuce ministr vnitřního obchodu, pokud jde o podniky komunální, ministr vnitra, a u podniků družstevních ústřední rada družstev, resp. ministr vnitra. Není proto třeba, aby se těmito označeními zabývala i tato osnova.
Směrnicí pro vypracování ustanovení o ochranných známkách byla úprava sovětská. Odchylky jsou jen potud, pokud je jich třeba se zřetelem k dnešnímu stupni našeho hospodářského vývoje a našeho právního řádu.
II. Chráněné vzory.
Předmětem vzorové ochrany je vnější úprava výrobků, t. j. zejména zvláštní
tvar anebo zvláštní úprava obrysů, kresby nebo barev. Dosah vzorové ochrany spočívá v tom, že ten, kdo si dal vzor zapsat do rejstříku, může jiným osobám zabránit, aby jeho vzoru používaly při výrobě.
V SSSR trvala vzorová ochrana až do roku 1936, kdy byla zrušena. V skladbě našeho zahraničního obchodu mají však významný podíl výrobky hotové a proto se jeví potřeba vzorovou ochranu zachovat. Šetřením bylo zjištěno, že hlavně u výrobků našeho průmyslu kožedělného, textilního, keramického, sklářského a dřevozpracujícího je ochrana vzorů důležitým pomocníkem při exportu do kapitalistických zemí.
Hlavní funkcí vzorové ochrany u nás je zachovat našemu průmyslu výhodnou soutěžní posici v kapitalistické cizině. Není třeba se přitom obávat našeho recipročního závazku, neboť při našem plánovaném hospodářství a řízeném dovozu nemají kapitalistické podniky prakticky možnost omezovat zápisem vzorů naše podniky a nemají proto ani valného zájmu na zápisu svých chráněných vzorů u nás.
S hlediska vnitrostátního ztrácí přirozeně ochrana vzorů svoji soutěžní funkci. Zde se ochrana vzorů projeví kladně především v tom směru, že podnítí tvůrčí iniciativu lidu, zejména lidových umělců, a přispěje tak ke vkusnému vzhledu nových výrobků.
Nové tvary budou u nás prakticky zužitkovatelný toliko v socialistických výrobních podnicích. Není proto třeba se obávat ani zneužívání chráněných vzorů. Ostatně osnova pamatuje i na to, aby v obecném zájmu mohto být vzoru použito i proti vůli jeho majitele.
Nová úprava ochrany vzorů se však jeví žádoucí nejen s hlediska věcného (ochrana našich vzorů v cizině), nýbrž i s hlediska formálního. Dosavadní úprava je nejen zastaralá, ale i nejednotná (pro české kraje platí zákon č. 237/ 1858 ř. z. a pro Slovensko nařízení č. 107. 709/ 1907). Nově se upravuje také právo patentní a právo známkové a už proto nelze dobře ponechat v platnosti ani starou úpravu ochrany vzorců (modelů).
B. část zvláštní.
K § 1:
Nová funkce ochranné známky je zdůrazněna v obecné části důvodové zprávy. Označování výrobků a zboží ochrannými známkami je podle osnovy fakultativní. O povinném označování výrobků (zboží) ochrannou známkou
neobsahuje osnova ustanovení z týchž důvodů, které činí zbytečným, aby se zabývala značkami výrobními (označování původu zboží) a jakostními. Ministři vedoucí resorty výrobní nebo obchodní (u komunálních podniků ministr vnitra a u družstevních ústřední rada družstev, resp. ministr vnitra) mohou už dnes i bez zmocnění v této osnově nařídit jakékoliv označování výrobků (zboží), tedy nejen značkou výrobní nebo jakostní, nýbrž i ochrannou známkou. (Srov. oddíl A, I. obecné části dův. zprávy. )
Pokud osnova mluví "o podnicích", rozumí jimi jak podniky výrobní, tak i podniky obchodní. Obchodní podniky budou ochrannou známkou opatřovat své zboží, které se nějak liší od zboží prodávaného v jiných obchodních podnicích, zejména výrobky, které byly zhotoveny podle jejich zvláštního přání.
K § 2:
Podle dosavadního práva nelze zapisovat známky prostorové (trojrozměrné). Toto omezení však platí v plném rozsahu jen pro naše podniky, neboť podle mezinárodní úmluvy na ochranu živnostenského vlastnictví musíme připustit známky cizích podniků zásadně v té formě, v jaké jsou zapsány v cizině, tedy po případě i známky -prostorové (srov. čl. 6 odst. l Pařížské unijní úmluvy č. 22/1933 Sb. ). Novou úpravou bude nevýhoda, která z toho pro naše podniky vznikala, odstraněna.
Rozlišovací způsobilosti (t. j. způsobilost rozlišit výrobky jednoho podniku od výrobků téhož druhu, pocházejících z jiného podniku) nemají na př. jednoduchá vyobrazení jako body, čárky a pod., ani značky obvyklé k označování zboží určitého druhu (t. zv. volné značky, na př. zkřížená kladívka pro uhlí). údaji popisnými se rozumějí údaje o místu, času, způsobu výroby, o druhu, vlastnosti, ceně, množství, váze nebo o určení zboží (na př. "Praha", "prima", "půlkilovka").
Obecnému zájmu by odporovalo zejména užívání známek, které by obsahovaly státní znaky, vlajky nebo jiné odznaky státní svrchovanosti, úřední a puncovní značky, znaky nebo odznaky politických stran nebo dobrovolných organisací, vyobrazení osob o stát a národ zasloužilých a j. pod.
Klamat odběratele mohou i známky, které neobsahují údaje nepravdivé. Byla-li na př. vymakána známka, která se vžila pro výrobky určitého podniku, nelze ihned tuto známku zapsat pro jiný podnik a pro výrobky téhož
druhu, neboť spotřebitelé by tím byli uváděni v omyl, že jde o výrobky podniku, pro který byla známka dříve zapsána.
Mezinárodní úmluvou je chráněn na př. znak Červeného kříže (ženevskou úmluvou ze dne 27. července 1929, č. 23/1938 Sb, ).
Závad, které podle ustanovení § 2 odst. 2 brání zápisu ochranné známky, musí úřad, který vede rejstřík ochranných známek, dbát z úřední povinnosti.
K §§ 3 až 6:
Zápis ochranné známky do rejstříku má povahu konstitutivní; není-li známka zapsána, nejde o ochrannou známku podle tohoto zákona.
Stejně jako v dosavadním právu nevztahuje se ochrana na výrobky jiného druhu, než pro který je určitá známka zapsána. Podstatné rozšíření ochrany zavádí však osnova tím, že známka bude chráněna při jakémkoli používání v hospodářském styku, zatím co dosud bylo chráněno jen používání známky přímo na zboží nebo na jeho obalu. Toto rozšíření ochrany odpovídá požadavkům praxe, která ochranných známek používá v hospodářském styku různým způsobem, zejména i na tiskopisech.
Značkou "zaměnitelnou" se rozumí značka, která je zapsané známce tak podobná, že může být odběratelem průměrných vlastností při obvyklé pozornosti zaměněna se zapsanou známkou. K tomu, aby byla dána skutková podstata trestného činu podle § 259 odst. l tr. zák., je mimo jiné třeba, aby šlo o známku "snadno zaměnitelnou".
Další změna oproti dosavadnímu stavu spočívá v tom, že bude-li ochranná známka zapsána, nabývá majitel známky výlučného práva
opatřovat výrobky touto známkou již okamži -
kem, kdy došla její přihláška. Novou úpravou
se dosáhne toho, že přihlašovatel známky neutrpí újmu. jestliže se řízení o přihlášce známky mimořádně protáhne.
Z výlučného práva majitele známky vyplývá i právo navrhnout výmaz později zapsané známky za podmínek stanovených v § 12 odst. 1. Porušuje-li někdo výlučné právo majitele ochranné známky, může se majitel známky u soudu domáhat zákazu takové činnosti a no případe i náhrady škody, která mu tím byla způsobena.
Držiteli nezapsané značky, která se stala příznačnou pro výrobky Jeho podniku, přiznává se v určitém směru obdobné postavenu jaké má majitel zapsané ochranné známky; může