Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 8. zasedání.
601.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................................................1951
o jednotné preventivní a léčebné péči.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I.
Organisace a provádění preventivný a léčebné péče.
Úkoly preventivní a léčebné péče.
§ 1.
Stát poskytuje zdravotní péči preventivní a léčebnou jednotně tak, aby zabezpečil plynulou, soustavnou a hodnotnou péči o člověka, zaměřenou přednostně na pracující a na zajištěni zdravého rozvoje nové generace.
§ 2.
Jednotnou preventivní a léčebnou péči plánuje, organisuje, řídí a kontroluje, bez újmy ustanovení § 13, ministerstvo zdravotnictví a podle jeho směrnic a pokynů národní výbory (dále jen orgány státní zdravotní správy). Při plnění svých úkolů se tyto orgány v součinnosti s dobrovolnými organisacemi, zejména s jednotnou odborovou organisací, opírají o nejširší účast pracujících, jimž náleží také přímá kontrola nad prováděním preventivní a léčebné péče.
§ 3.
Orgány státní zdravotní správy a pracovníci v zařízeních preventivní a léčebné péče jsou povinni soustavně zvyšovat zdravotní úroveň lidu a plnit všechny své úkoly svědomitě a v souladu s poznatky vědy u vědomí
významu péče o zdraví člověka pro neustálý rozvoj výrobních sil.
§ 4.
Orgány státní zdravotní správy jsou oprávněny činit všechna opatření potřebná k zajištění preventivní a léčebné péče; mohou zejména nařídit:
a) povinné zdravotní prohlídky obyvatelstva a diagnostické zkoušky,
b) povinné hlášení určitých nemocí nebo jiných skutečností významných s hlediska zajištění preventivní a léčebné péče,
c) provádění hromadných preventivních a léčebných opatření, jakož i opatření protiepidemických,
d) povinné léčení určitých nemocí.,
§ 5.
Stát poskytuje preventivní a léčebnou péči
a) přednostně a bezplatně pojištěncům národního pojištění a jejich rodinným příslušníkům v rozsahu nároků podle předpisů o národním pojištění,
b) bezplatně v jiných případech v rozsahu a za podmínek stanovených jinými předpisy a
c) za náhradu ve všech ostatních případech.
§ 6.
Zdravotní obvody.
Poskytování základní preventivní a léčebné péče je organisováno podle zdravotních obvodů, jejichž vymezení provedou národní výbory podle směrnic ministerstva zdravotnictví.
Výkonná zařízení.
§ 7.
(1) Pro poskytování preventivní a léčebné péče se stanoví tyto druhy výkonných zdravotnických zařízení:
a) nemocnice (zásadně se zdravotnickým střediskem):
okresní, krajské;
b) odborné ústavy léčebné a ošetřovací (včetně ústavů lázeňských a klimatických): léčebny pro tuberkulosu, psychiatrické léčebny,
jiné odborné léčebny, ozdravovny; noční sanatoria, ošetřovací ústavy;
c) zařízení ambulantní péče: ošetřovatelské stanice, lékařské stanice,
zdravotnická střediska obvodní, okresní a krajská;
d) zařízení péče o ženu a dítě: porodnice,
kojenecké ústavy,
dětské domovy (pro děti do 3 let),
jesle,
ženské poradny,
dětské poradny;
e) výzkumné ústavy v oboru preventivní a léčebné péče;
f) transfusní stanice, stanice záchranné služby.
Pokud uvedená zařízení jsou výlučně určena pro péči o zaměstnance přímo v závodech, označují se jako závodní; pokud jsou určena pro péči o děti, označují se jako dětská. Zařízení, která využívají přírodních léčivých zdrojů, se označují jako lázeňská. Slouží — li zařízení zároveň účelům vysokoškolské lékařské výuky, označují se jako fakultní.
(2) Ministr zdravotnictví může nařízením stanovit další druhy zařízení preventivní a léčebné péče a měnit jejich výčet uvedený v odstavci 1.
•
§ 8.
Všechna zařízení preventivní a léčebné péče zřizují a provozují, pokud tento zákon nestanoví jinak, orgány státní zdravotní správy.
§ 9.
Závody jsou povinny ze svých prostředků zřizovat a udržovat závodní zařízení pro preventivní a léčebnou péči o své pracující. Náklady na tato zařízení se hradí z prostředků závodu s výjimkou věcných nákladů na vybavení závodních zařízení zdravotnickými přístroji a nástroji a na udržování těchto přístrojů a nástrojů, na zásobení zdravotnickými potřebami a osobních nákladů na pracovníky pro zdravotnický provoz, které nesou orgány státní zdravotní správy.
§ 10.
Ministr zdravotnictví může dát v dohodě s věcně příslušným ministrem socialistickým právnickým osobám souhlas k tomu, aby za obdobných podmínek jako závody zřizovaly a udržovaly jednotlivá zařízení preventivní a léčebné péče.
§ 11.
(1) Zařízení preventivní a léčebné péče mohou býti v zájmu prohloubení této péče nebo v zájmu hospodárnějšího zvládnutí jejich úkolů účelně sdružována.
(2) Všechna zařízení preventivní a léčebné péče jsou podřízena národním výborům nebo vzhledem k jejich významu přímo ministerstvu zdravotnictví.
§ 12. Osobní a věcná pomoc.
(1) Nelze-li zajistit plnění naléhavých úkolů preventivní a léčebné péče prostředky k tomu určenými, může okresní národní výbor uložit nutnou osobní a věcnou pomoc, zejména pro zajištění dopravy a spojení. Je-li však ohrožen život, je povinen poskytnouti potřebnou pomoc každý i bez vyzvání okresního národního výboru.
(2) Náhradu za ztrátu na odměně za práci a za skutečnou škodu na věcech, které vznikly plněním povinnosti podle odst. 1, poskytne okresní národní výbor.
část II.
Poskytování zvláštní léčebné péče. § 13.
(1) Zvláštní léčebnou péči podle předpisů o národním pojištění plánuje, organisuje, řídí a kontroluje jednotná odborová organisace a poskytují ji orgány provádějící národní pojištění nemocenské.
(2) Zvláštní léčebná péče, jako součást preventivní a léčebné péče, podléhá metodologickému vedení a vrchnímu odbornému dozoru ministerstva zdravotnictví.
§ 14.
Zařízení určená k provádění zvláštní léčebné péče spravuje a provozuje jednotná odborová organisace, která může tato zařízení se souhlasem ministra zdravotnictví též zřizovat.
§ 15.
Ministr zdravotnictví a ústřední rada odborů stanoví novou náplň a rozsah zvláštní léčebné péče, zejména vymezením indikací. Rovněž stanoví, která zařízení jsou určena k provádění zvláštní léčebné péče a provedou z toho vyplývající vzájemné majetkové právní úpravy v rozsahu potřebném pro plnění úkolů preventivtní a léčebné péče a zvláštní léčebné péče.
část III.
Ustanovení prováděcí, přechodná a závěrečná. § 16.
(1) Ministr zdravotnictví se zmocňuje, aby vydával podrobné předpisy k provedení části I. zejména aby
1. podrobně upravil poskytování preventivní a léčebné péče a provádění posudkové služby, a to pokud jde o pojištěnce národního pojištění nemocenského v dohodě s jednotnou odborovou organisací,
2. stanovil v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a ministrem financí způsob a výši úhrady za péči poskytovanou podle ustanovení § 5 písm. č),
3. vydal v dohodě s jednotnou odborovou organisací podrobné předpisy o poskytování základní preventivní a léčebné péče ve zdravotních obvodech,
4. vydal podrobné předpisy o úkolech jednotlivých druhů zařízení, o jejich vnitřním členění a jejich provozu,
5. vydal v dohodě s ministrem vnitra podrobné předpisy o správě jednotlivých zařízení a jejich účelném sdružování,
6. stanovil normy osobního a věcného vybavení a spotřební normy v zařízeních,
7. stanovil v dohodě s jednotnou odborovou organisací, která zařízení jsou závody povinny podle svého druhu, rozsahu a významu zřizovat a udržovat '(normy preventivní a léčebné péče o pracující v závodech), a v dohodě s příslušnými ministry blíže určil, jak mají být rozděleny náklady na provoz těchto zařízení mezi závody a orgány státní zdravotní správy,
8. vydal v dohodě s ministrem financí a jednotnou odborovou organisací směrnice pro poskytování náhrad podle § 12 odst. 2,
9. přizpůsobil dosavadní síť zdravotnických zařízení organisaci podle tohoto zákona.
(2) Podrobné předpisy k provedení části I v oboru národní bezpečnosti a vězeňské správy s potřebnými odchylkami stanoví příslušní ministři v dohodě s ministrem zdravotnictví.
(3) Vláda upraví nařízením podmínky a rozsah poskytování preventivní a léčebné péče poživatelům důchodů podle zákona č. 164/ 1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, a jiným osobám, na které se vztahuje uvedený zákon.
§ 17.
(1) Dnem 1. ledna 1952 přecházejí do vlastnictví státu bez náhrady nemovité i movité věci ústřední národní pojišťovny, které slouží nebo jsou určeny výhradně nebo převážně zdravotnickým účelům, s výjimkou věcí, které slouží nebo jsou určeny k provádění zvláštní léčebné péče.
(2) Ministr zdravotnictví v dohodě s ústřední radou odborů určí, který majetek přechází podle ustanovení odstavce 1. do vlastnictví státu, a stanoví případné odchylky.
(3) Do vlastnictví státu přecházejí dnem 1. ledna 1952 za náhradu také nemovitosti, které nejsou ve vlastnictví ústřední národní pojišťovny, ale slouží výhradně nebo převážně k provozu ambulatorií nebo zdravotnických středisek.
(4) Pro převzetí majetku uvedeného v odstavcích l a 3 platí ustanovení části I zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče.
(6) Movité věci, které jsou částí majetkových podstat národních podniků a slouží nebo jsou určeny pro zdravotnický provoz závodních zařízení v rozsahu odpovídajícím ustanovení § 9, převede příslušný ministr do pravomoci ministra zdravotnictví, který o tomto majetku učiní potřebná opatření v oboru vlastní působnosti.
§ 18.
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona před jeho účinností platí jako opatření učiněná k jeho provedení.
§ 19.
(1) Zrušují se všechny předpisy, které se vztahují na věci upravené tímto zákonem, zejména
1. zákon č. 68/1870 ř. z., o organisaci veřejné služby zdravotní a předpisy vydané podle něho,
2. zák. čl. XIV /1876, o uspořádání veřejného zdravotnictví a předpisy vydané podle něho,
3. zákon č. 332/1920 Sb., jímž stát přejímá výkony zdravotně policejní, ve znění zákona č. 236/1922 Sb., a předpisy vydané podle něho,
4. vládní nařízení č. 279/1942 Sb., o veřejném zdravotnictví, ve znění vládního nařízení č. 188/1944 Sb., a předpisy vydané podle něho,
5. ustanovení §§ 27 až 31 a § 59 zákona, č. 164/1946 Sb.,
6. zákon č. 49/1947 Sb., o poradenské zdravotní péči a předpisy vydané podle něho,
7. ustanovení zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění zákona č. 269/1949 Sb., a předpisů vydaných podle něho, pokud se vztahují na věci upravené tímto zákonem,
8. ustanovení části II zákona č. 185/1948 Sb.,
9. vládní nařízení i. 49/1949 Sb., o správě státních léčebných a ošetřovacích ústavů.
(2) Do vydání předpisů podle tohoto zákona se postupuje přiměřeně podle předpisů dosavadních, pokud neodporují tomuto zákonu.
§ 20.
Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na preventivní a léčebnou péči v oboru branné moci a pohraniční stráže; její obdobnou úpravu podle zásad tohoto zákona provedou příslušní ministři.
§ 21.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecná část.
Organisační struktura našeho zdravotnictví neodpovídá základně nové, lidově demokratické společnosti, neodpovídá jejím potřebám a úkolům. Je výrazem i výsledkem skutečnosti, že za kapitalismu se jednotlivé složky zdravotní péče vyvíjely bez plánu, živelně a navzájem isolovaně. Kapitalistický stát se staral o zajištění péče o zdraví lidu v podstatě jen potud, pokud si toho vynucovaly zájmy a potřeby buržoasie.
Na úseku léčebné péče chránil stát svými předpisy soukromopodnikatelský základ provozu většiny zdravotnických zařízení a povolání a nesnažil se o zabezpečení dostupné péče o zdraví širokých vrstev lidu. Sílící dělnické hnutí si v minulém století vynutilo instituci nemocenského pojištění, které mělo zajistit základní léčebnou péči námezdně pracujícím. Avšak už sám vznik a zejména celý další vývoj nemocenského pojištění jasně ukazuje, jak buržoasie využívala a zneužívala i této instituce, která si vytvořila svou autonomní
organisační základnu, k posílení svých zájmů, k desorientaci pracujících, k tříštění jejich jednoty a k podpoře reformistických elementů v dělnickém hnutí.
O plánovité zdravotní péči preventivní, která by chránila lid před nemocemi a soustavné zlepšovala jeho zdravotní stav, nemohlo být ovšem v kapitalistické společnosti řeči. Jen jednotlivé polosoukromé instituce pracovaly na tomto poli bez vzájemné koordinace a s chatrnou podporou se strany státu.
A tak jsme zdědili v roce 1945 zdravotní péči, která se vyznačovala naprostou organisační roztříštěností. Jen část zdravotní péče byla řízena přímo orgány státní zdravotní správy: péče o hygienu, organisace boje proti přenosným nemocem a některé úseky ústavní léčebné péče. Ambulantní léčebná péče o pojištěnce a jejich rodinné příslušníky byla organisována a řízena nositeli sociálního pojištění, které rovněž bylo organisačně roztříštěno. Preventivní péče byla nevyvinuta a svěřena iniciativě různých institucí.
Vzhledem k tomuto Organisačnímu stavu nemohly být pracovní výsledky na poli péče o zdraví lidu úměrný možnostem daným revoluční změnou politických a hospodářských poměrů.
Ještě před únorem r. 1948 dochází k zestátnění a nové organisaci zdravotní péče preventivní zákonem č. 49/1947 Sb. únorové vítězství pak přináší na úseku zdravotní péče řadu závažných změn a opatření, které vytvářejí podmínky jejího podstatného zlepšení. Dochází k uzákonění národního pojištění, které likviduje dosavadní roztříštěnost na úseku ambulantní péče léčebné o pracující a zvyšuje podstatně obsah a úroveň této péče. Zákonem č. 185/1948 Sb. jsou zestátněny léčebné a ošetřovací ústavy a položen základ jejich nové organisaci. Jsou zestátněna i všechna lázeňská zařízení (zák. č. 125/1948 Sb. ). Nově je organisována výroba a distribuce léčiv (zák. č. 271/1949 Sb. ). Zákonem č. 170/ 1950 Sb., o zdravotnických povoláních je dán státu nástroj pro řízení distribuce zdravotnických kádrů, jejich soustavné školení a nejúčelnější zapojení do výstavby socialismu.
Přes všechna tato opatření se dosavadní mnohokolejnost zdravotní péče stále silněji projevovala jako vážná překážka jejího rozvoje, jejího prohloubení a důsledného přednostního zaměření na ty složky pracujících, které nesou největší odpovědnost za budování nové společnosti.
Tento organisační stav bránil jednotnému plánování zdravotní péče. Odrazem tohoto stavu byly také některé formulace zákona o 5LP, které překlenuly jen nedostatečně vážné strukturální závady našeho zdravotnictví. Prováděcí plány v oboru zdravotnictví nebyly výslednicí jednotného rozboru zdravotnických potřeb ve státě, nemohly se plně přimykat k potřebám vyrůstajícím z hospodářské výstavby, ale byly do značné míry mechanickým součtem dílčích plánů ministerstva zdravotnictví, práce a sociální péče, průmyslu, Ústřední národní pojišťovny a dalších orgánů a institucí.
Organisační roztříštěnost zdravotnictví vedla k nepřirozenému, nezdravému odtržení péče preventivní od péče léčebné. Jiná zařízení a jiní pracovníci se starali s hlediska zdravotní péče o člověka v době jeho zdraví, jiní v době jeho nemoci. Nebylo tu tedy plynulé, soustavné zdravotní péče o člověka; byla znemožněna péče o zdraví člověka v jeho nedělitelné jednotě s životním a pracovním prostředím. Jedinec byl často současně na sobě nezávisle podrobován několikerému vyšetřování, byly o něm zakládány (několikeré zázna-
my, aniž byla dána záruka, že jeho zdravotní stav bude jednotně posuzován a skutečně zabezpečen.
Dosavadní organisační stav zdravotní péče bránil důslednému preferování pracujících. Podvazoval možnost operativního využití nejlepších kádrů i věcných prostředků ve prospěch pracujících.
Tento stav konečně vedl i k vážným hospodářským ztrátám. Znamenal plýtvání investicemi, provozními náklady, vybavením zdravotnických ústavů, zdravotnickými kádry a v neposlední řadě i časem vyšetřovaných.
Východisko z této situace ukázal sovětský vzor, sovětská organisace zdravotní péče jednotně státem řízené a plánované, charakterisovaná nedílnou jednotou preventivní a léčebné péče.
Sovětské zdravotnictví se řídí Stalinovou zásadou, že "ze všech kapitálů, které jsou ve světě, nejcennější, nejvíc rozhodujícím kapitálem jsou lidé, kádry. Tato péče o člověka se projevuje v opatřeních strany a vlády v oblasti ochrany zdraví pracujících. Sovětská zdravotnická soustava se liší od zdravotnictví kapitalistických států nejen počtem lékařů, nemocnic, poliklinik a jiných zdravotnických zařízení pro léčení a předcházení nemocem, nýbrž především tím, že buduje na hospodářských základech socialistické společnosti. Právě v tom spočívá hlavní příčina výsledků sovětské zdravotní služby. Sovětská soustava tím, že odstranila vykořisťování člověka člověkem, nezaměstnanost, zabezpečila ochranu práce, ochranu matek a dětí, -zabezpečila právo na oddech, umožňuje obrovský vzrůst životní úrovně, bezprostřední účast pracujících v řízení státu, plný souhlas zájmů státu se zájmy pracujících.
ústava praví, že občané Sovětského svazu mají právo na hmotné zabezpečení ve stáří, v nemoci a při ztrátě pracovní schopnosti. Toto právo se jim zabezpečuje širokým rozvojem sociálního pojištění dělníků a zaměstnanců na účet státu, bezplatnou lékařskou pomocí pracujícím a poskytování léčení a oddechu v široké síti lázeňských zařízení. Ochrana zdraví je tedy státní záležitostí, je povinnosti státu.
Budování zdravotnictví postupuje plánovitě v těsné. souvislosti s rozvojem jiných, oblastí národního hospodářství. Tento plánovitý mohutný rozvoj zdravotní péče je umožněn také tím, že veškeré řízení zdravotní služby bylo soustředěno v jediném orgánu — v ministerstvu zdravotnictví. Organisační jednota jak řídících tak výkonných zdravotnických zářízení, v nichž není oddělena prevence od léčení nemocí, zaručuje plynulost ve zdravotní péči o každého jedince a účinnost i hospodárnost zdravotnických opatření.
Veškerá léčebná pomoc je v Sovětském svazu bezplatná, všem přístupná a kvalifikovaná. Nezávisí od sociálních možností nemocného. Právo na lékařskou pomoc se stalo právem každého sovětského občana, je povinností státu a je jím zabezpečeno hustou sítí státních zdravotnických zařízení, v nichž se poskytuje nejlepší zdravotní péče.
Sovětský stát staví si za cíl nejenom léčení nemocí, ale především předcházení jim, boj s nimi, vytvoření takových podmínek práce a života, při kterých se zabraňuje vzniku chorob. Toto preventivní, ochranné zaměření sovětského zdravotnictví, které bylo prvně zformulováno Leninem, je charakteristickým jeho rysem a umožnilo značné zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. Všechna zdravotnická zařízení jsou současně zařízeními léčebnými i preventivními. Léčení nemocí a ochrana před nimi nejsou od sebe organisačně odtrženy, jako tomu je v kapitalistickém zdravotnictví, nýbrž tvoří nedílnou jednotu.
Do zdravotnické práce jsou zapojení v nejširší míře nejen zdravotničtí pracovníci, ale přímo pracující sami Leninovo heslo: "Ochrana zdraví pracujících je věcí pracujících samých", bylo uskutečněno v plné míře. Soustavou nejrůznějších komisí, zdravotních komisí sovětů, komisí součinnosti při poliklinikách a nemocnicích, sborem lidových zdravotnických inspektorů, členů červeného kříže a červeného půlměsíce, širokého zdravotnického aktivu, kolchozních sester, pomáhá veřejnost zdravotnickým orgánům zlepšit zdravotní podmínky práce a bydlišť, zlepšit zdravotní stav obyvatelstva měst i vesnice. Zdravotně osvětová práce pamáhá budit iniciativu u samých pracujících.
Výsledkem uskutečnění základních principů sovětského zdravotnictví, celé socialistické společenské soustavy, sovětské kultury je nový poměr člověka k člověku. Byl vychován nový typ zdravotnického pracovníka. Mezi ním a nemocným je nejužší přátelský vztah. Sovětský lékař se stává zdravotním poradcem sovětského občana, který s druhé strany zase chová k němu pocit plné důvěry. Tento krásný vzájemný vztah je hlavním předpokladem úspěšného léčení i ochrany před vznikem nemocí.
Aby se blíže seznámili se zásadami sovětského zdravotnictví, navštívili naši vedoucí organisátoři a vědečtí pracovníci koncem roku
1950 Sovětský svaz. Na podkladě poznatků získaných na této návštěvě, doplněných ještě za pomoci čelných sovětských zdravotníků, kteří nás navštívili počátkem tohoto roku, rozhodla vláda ČSR usnesením ze dne 3. července
1951 o sjednocení naší zdravotní péče.
K realisaci tohoto vládního usnesení je třeba zákona; je totiž nutno především změnit řadu ustanovení zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění (o poskytování naturálních dávek nemocenského pojištění, o působnosti Ústřední národní pojišťovny na úseku t. zv. všeobecné zdravotní péče o pojištěnce, o dosavadním oprávnění ústřední národní pojišťovny ke zřizování a provozu ambulatorií atd. ). Nová organisace výkonných zařízení sjednocené zdravotní péče podle sovětského vzoru předpokládá zrušení zákona č. 49/1947 Sb., o poradenské zdravotní péči, podstatné částí zákona č. 185/1948 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní péče a j. Nová organisace zařízení a ústavů preventivní a léčebné péče má být výrazem jednoty prevence a kurativy. Má podle sovětských zkušeností vytvořit podklad pro funkční spojení ambulantní i lůžkové složky preventivní a léčebné péče v zájmu jejího prohloubení a v zájmu zvyšování kvalifikace zdravotnických pracovníků; konečně má v zájmu větší operativnosti výkonných zdravotnických zařízení vybavit jejich aparát větší měrou samostatnosti bez újmy jejich zásadního podřízení národním výborům.
Sjednocení zdravotní péče bude míti v roce
1952 tento finanční dosah:
a) osobní náklady... 2. 760, 504. 000 Kčs,
b) věcné náklady... 3. 879, 156. 000 Kčs,
t. j. celkem.....6. 639, 660. 000 Kčs,
od toho výnosy.... 273, 699. 000 Kčs,
takže vyšší výdaje činí. 6. 365, 961. 000 Kčs.
•
Z těchto vyšších výdajů
připadá na české země. 5. 263, 089. 000 Kčs,
na Slovensko.....1. 102, 872. 000 Kčs.
Celkovou částku vyšších výdajů, které budou v roce 1952 spojeny s převzetím preventivní a léčebné péče státem, odvede přímo státu Ústřední národní pojišťovna.
O zajištění pracovních sil pro úkoly, které přecházejí sjednocením zdravotní péče na stát, rozhodla vláda usnesením z 3. července 1951, jímž určila, že do služeb státu přejdou všichni odborní zdravotničtí pracovníci, zaměstnanci Ústřední národní pojišťovny pracující v převáděných zařízeních, z administrativních pak v nezbytně nutném počtu ti, kteří se zabývají převážně přebíranou agendou. Na podkladě tohoto usnesení byly vydány pokyny pro postupnou delimitaci zaměstnanců ústřední národní pojišťovny (jejích organisačních složek), prováděnou po etapách v jednotlivých okresech. Z předpokládaného početního přírůstku pracovních sil v oboru zdravotní správy na rok 1952 (na 19. 000 zdravotnických, 1000 administrativních a 1900 pomocných zaměstnanců) připadá zcela převážná část na zaměstnance převáděné z národního pojištění. S celkovým zvýšením počtu zaměstnanců vyplývajícím ze sjednocení zdravotnictví a převodu zaměstnanců národního pojištění do služeb státu je již v plánu pracovních sil na rok 1952 počítáno.
B. Zvláštní část. K § 1:
Základní zásady novéno pojetí preventivní a léčebné péče, vyjádřené v hlavních rysech v úvodním paragrafu zákona, jsou rozvedeny a odůvodněny ve všeobecné části.
K § 2:
Ministerstvu zdravotnictví a v krajích a okresech národním výborům se svěřuje plánování, organisace, řízení a kontrola preventivní a léčebné péče. Ministerstvo a národní výbory budou především dbát o to, aby byla zachována správná zdravotně politická linie v provádění zdravotní péče a budou proto oproštěny od záležitostí běžné správy zdravotnických zařízení.
Národní výbory jako orgány státní moci budou tedy odpovídat lidu za úroveň zdravotní péče a za její správné třídní zaměření. Zdravotní komise jako iniciativní, pomocné a poradní orgány národních výborů budou zároveň zajišťovat pracujícím přímou účast a kontrolu při plnění úkolů preventivní a léčebné péče. Při sestavení zdravotních komisí přihlíží se především k návrhům krajských a okresních odborových rad, po případě k návrhům jiných masových organisací. Výběr navrhovaných členů komisí bude projednán s příslušnou odborovou radou. Podle potřeby si komise zřídí ještě zvláštní skupiny při jednotlivých zařízeních (nemocnicích, po př. jejich odděleních, okresních a obvodních střediscích, poradnách, jeslích atd. ). Úkolem těchto skupin bude přímá součinnost se zdravotnickými zařízeními, sledování jejich činnosti a pomoc při odstraňování nedostatků v jejich provozu. Na závodech budou obstarávat úkoly přímé spolupráce komise národního pojištění.
Úkoly národních výborů v oboru zdravotní péče budou nově vymezeny vládním nařízením vydaným podle zákona o krajském zřízení; toto nařízení a předpisy vydané podle něho upraví též nově složení a úkoly zdravotních komisí.
K § 3:
Toto ustanovení vytyčuje nejdůležitější povinnosti orgánů státní zdravotní správy i jednotlivých zdravotnických a ostatních pracovníků v oboru preventivní a léčebné péče. Pokud jde o zdravotnické pracovníky, stanovil jejich povinnosti rámcově již zákon č. 170/ 1950 Sb. o zdravotnických povoláních, který zůstává nedotčen tímto zákonem. Povinností zdravotnických pracovníků blíže rozvádějí prováděcí vládní nařízení k zákonu č. 170/ 1950 Sb.
K § 4:
Již dosavadní předpisy, zejména zákon č. 49/1947 Sb., č. 60 a 61/1948 Sb. a č. 158/ 1949 Sb. dávají zmocnění, která umožňují provádět v potřebném rozsahu na jednotlivých úsecích zdravotní péče opatření vypočtená v § 4 zákona. Zákon dává všeobecná zmocnění k provádění potřebných opatření, která budou nástrojem zdravotní péče v novém pojetí, která se neomezuje na represi nemocí, nýbrž je aktivně vyhledává a bojuje proti nim, jak nám ukazuje sovětský vzor.
K § 5:
Na stát přecházejí tyto funkce a úkoly zdravotní služby řízené a prováděné dosud ústřední národní pojišťovnou:
a) poskytování léčení a* ošetření (s výjimkou zvláštní léčebné péče),
b) všechny ostatní věcné dávky nemocenského pojištění, s výjimkou poskytování dětské výbavy a výpomoci v rodině (tyto dvě poslední dávky jsou poskytovány jako peněžité),
c) všeobecná zdravotní péče o pojištěnce a jejich rodinné příslušníky ve smyslu zákona o národním pojištění,
d) posudková služba nemocenského pojištění včetně posudkové služby při včleňování do práce,
e) náhrada nákladů dopravy spojených s poskytováním preventivní a léčebné péče (s výjimkou náhrady nákladů dopravy při zvláštní léčebné péči k prohlídkám pro účely důchodového řízení), jakož i náhrada nákladů za věcné dávky v tuzemsku, které nebyly pojištěncům bezplatně poskytnuty státem.