D. Správní poplatky podle sovětského práva.
Poplatky, které jsou v této osnově označeny jako správní, jsou v SSSR upraveny jednak jako t. zv. státní poplatky, jednak v předpisech o (poplatcích ve věcech patentů na vynálezy, o poplatcích za zkoušky měr a přižení k měření a pak v předpisech upravujících některé jiné poplatky (dávky) z oboru veřejné správy.
Dnešní úprava t. zv. státních poplatků v SSSR je výsledkem revise reformy provedené již v roce 1930. Do reformy z roku 1930 existovala totiž v SSSR rada samostatných dávek poplatkového rázu.
K některým z těchto dávek se vybíraly (přirážky pro místní potřebu, vedle jiných se pak platily ještě kolkové poplatky. Z jedné a téže záležitostí platilo se tedy často vedle sebe i několik různých dávek. Vydáním svazového zákona o státních poplatcích z roku 1942 dosáhlo se jednotné právní úpravy těchto poplatků na celém území SSSR a současně jejich zjednodušení, neboť podle nového zákona se požaduje za každé jednání nebo listinu podléhající (poplatku zpravidla také jen jeden poplatek. Státními poplatky a zejména úpravou jejich sazeb se nejen sleduje opatření dalšího zdroje příjmů místních rozpočtů, ale působí se jimi i proti podáním se všeobecného hlediska nežádoucím.
Povahu správních poplatků ve smyslu této osnovy mají ovšem jen některé státní poplatky, a to ty, které postihují úkony jiných orgánů než soudů a notářů; předmětem státních poplatků je totiž především činnost soudů, státních rozhodčích soudů a notářských kanceláří. Předmětem státních poplatků, které mají povahu našich poplatků správních, je vydávání různých dokladů (na př. zahraničních cestovních pasů, různých potvrzení, druhopisů úředních potvrzení), povolení (na př. k lovu, k (pobytu cizinců v SSSR ti pod. ) a jiné úkony (na př. různé zápisy, udělení státního občanství a pod. ). Osvobození od poplatků jsou stanovena v základním zákoně o státních poplatcích i v prováděcích předpisech u jednotlivých skupin poplatků v sazebnících. Kromě toho mohou ministerstva financí jednotlivých republik a nižší orgány finanční správy stanovit další poplatkové výhody pro jednotlivé poplatníky i pro jejich skupiny.
Sazby státních poplatků jsou většinou pevné, ale i procentní a rámcové. Státní poplatky se vybírají jak od občanů, tak od podniků, úřadů a organisací. Poplatky jsou splatné při předložení podání, při vydání poplatného dokladu nebo při dokončení poplatného úkonu. Poplatky do 100 rublů se [platí povinně poplat-
kovými známkami, poplatky vyšší a u některých orgánů bez ohledu na výši pak v hotovosti. Zaplacené poplatky se až na ojedinělé, v předpisech výslovně uvedené případy nevracejí.
Finanční orgány jsou povinny provádět aspoň dvakrát do roka revise u úřadů vybírajících státní poplatky. Hlavním účelem těchto revisí je přezkoumávání správného vybírání poplatků a řádného znehodnocování poplatkových známek, formální úprava dokladů o zaplacení poplatků a zabezpečení odvodu plateb na poplatky bance. Finanční orgány dozírají také na vybírání a odvod jiných poplatků než státních.
II. Zvláštní část.
K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí:
K § 1:
Jinými orgány státní správy (odstavec 1) se rozumějí také zastupitelské úřady československé republiky, jak to ostatně plyne z některých ustanovení zákona (na př. § 3 odst. 2, § 6 odst. 1 atd. ).
Ustanovení odstavce 2 má zabránit zkomplikování systému velkým množstvím úplat vybíraných za činnost zařízení státní správy, státních ústavů, národních a komunálních podniků, která má povahu převážně komerční a kterou se jen výjimečně plní úkoly veřejné správy. Zařízeními státní správy se zde rozumějí nejen zařízení, jejichž hospodaření se sleduje odděleně podle vládního usneseni ze dne 12. prosince 1950 o Zásadách pro hospodaření některých zařízení v oboru státního hospodářství (vyhláška ministra financí č. 691/1950 ú. l. I), nýbrž i zařízení národních výborů, za jejichž činnost se vybírají, po případě budou vybírat vlastní poplatky podle řádu o vlastních dávkách a poplatcích národních výborů, i když se hospodaření těchto zařízení nesleduje odděleně. O tom, zda a jaké úplaty se vybírají za činnost zařízení státní správy, státních ústavů, národních a komunálních podniků, platí zvláštní předpisy.
Bude ovšem třeba pečovat o to, aby se zamezilo nové tříštění právní úpravy správních poplatků a event. faktické vybírání poplatků bez právního podkladu, k němuž dosud často v praxi docházelo. Proto nebude možno připustit, aby se za činnost orgánů státní správy zaváděly v nových právních předpisech nebo fakticky poplatky, které by mohly být upraveny jako správní poplatky podle tohoto zákona.
K § 3:
K ustanovení odstavce l se podotýká, že předměty poplatků budou jen úkony, které budou jako předměty poplatků uvedeny v sazebnících vydaných nařízením ministra financí. Sazebníky budou rozčleněny podle druhů orgánů vybírajících poplatky tak, aby pro orgány téhož druhu (na př. pro národní výbory, zastupitelské úřady, cejchovni úřady a pod. ) platil jeden sazebník upravující všechny správní poplatky jimi vybírané.
Sazby poplatků budou zásadně stanoveny tak, aby byly příspěvkem na úhradu nákladů spojených s provedením úkonů (osobních nákladů i nákladů na méně významný pomocný materiál, použitý při úkonu, drobných hotových výdajů, jako je poštovné a pod., po případě i cestovních výdajů, o nichž sr. dále to, co je uvedeno k § 14 odět. 3); tato základní sazba poplatku bude ovšem modifikována s hledisek naznačených shora při odůvodnění správních poplatků v lidově demokratickém zřízení.
Sazby poplatků budou stanoveny většinou pevnými částkami, ale také rámcově (nejnižší a nejvyšší přípustnou sazbou) nebo v procentech ceny základu. Nařízení, jímž budou vydány sazebníky, bude upravovat 'kromě jiného také používání rámcových sazeb poplatků, způsob stanovení základu procentních poplatků, zaokrouhlování základu procentních poplatků a zaokrouhlování poplatků.
Účelem ustanovení odstavce 2 je umožnit rychlé přizpůsobování sazeb poplatků změněným hospodářským nebo právním poměrům v cizině. Administrativní opatření podle tohoto zmocnění učiněná budou povahy jen dočasné, neboť jejich obsah, bude-li to nutné, bude převzat do prováděcího nařízení.
K § 5:
Způsob vyměření, splatnost a způsob placení. poplatků musí být upraveny tak, aby manipulace spojená s vyměřováním a placením poplatků byla co nejjednodušší a aby státní správu i poplatníky co nejméně zatěžovalo. Toho bude možno dosáhnout jen tím, že se přizpůsobí předpisy o způsobu vyměřování, •platnosti a způsobu placení poplatků povaze jednotlivých druhů poplatných úkonů. Proto je třeba ponechat úpravu těchto otázek prováděcímu nařízení, jímž budou vydány také sazebníky.
Aby nebyli občané, a zejména pracující, zatěžováni studiem poplatkových předpisů a nedoznali újmy z jejich event. neznalosti, budou správní poplatky jen zcela výjimečně splatné bez vyměření při předložení podání,
jímž má být řízení zahájeno (na př. poplatek za řízení o návrhu na stíhání přestupku urážky na cti). I když však poplatník nezaplatí včas takovýto poplatek splatný bez vyměření, postihnou jej následky nesplnění poplatkové povinnosti teprve tehdy, nezaplatí-li poplatek ani má výzvu orgánu, u něhož bylo podání předloženo. Také poplatky za jednotlivé úkony budou jen výjimečné splatné bez vyměření (na př. roční poplatky za udělení patentu na vynález, který nebyl nabídnut a odevzdán státu).
Ve všech ostatních případech uvědomí poplatníky o jejich poplatkové povinnosti orgán provádějící poplatný úkon, a to v zájmu co největší jednoduchosti vyměřovacího řízení většinou ústně nebo jednoduchou písemnou výzvou (nebude-li poplatník přítomen) a jen tam, kde to bude nutné nebo vhodné, formálním platebním výměrem.
Splatnost poplatků bude v nařízení upravena zásadně tak, že poplatky za řízení o podáních budou splatné při předložení podání, jímž má být řízení zahájeno; poplatky za jednotlivé úkony bude poplatník povinen zaplatit zpravidla před provedením úkonu. Výjimečně bude poplatek splatný po provedení úkonu, který bylo třeba provést, i když nebyl poplatek zaplacen (z důvodu obecného zájmu nebo proto, že provedení úkonu je předpokladem pro stanovení výše poplatků, jako na př. u některých poplatků s rámcovou sazbou).
O splatnosti některých druhů poplatků budou platit vzhledem k jejich zvláštní povaze odchylná ustanovení.
Správní poplatky se budou platit kolkovými (event. zvláštními) známkami, zakoupením tiskopisů (na př. tiskopisu typového osvědčení motorového vozidla) nebo na účet orgánu provádějícího úkon.
Ustanovení odstavce 2 má nahradit dosavadní předpisy o vydávání kolkových nebo zvláštních dávkových známek. Kolikových nebo zvláštních známek vydaných podle tohoto ustanovení bude ovšem používáno, jako tomu bylo i dosud, nejen k placení správních poplatků, nýbrž i k placení soudních nebo
i jiných poplatků spadajících do oboru působnosti ministerstva financí, poněvadž by nebylo účelné stanovit zmocnění k vydávání týchž známek zvlášť v každém zákoně upravujícím příslušný druh poplatku.
K § 6:
Pro poplatkové účely, a zejména pro účely daně z obohacení, vyhlašuji se přepočítací kursy podle § 15 zákona č. 32/1946 Sb. Proto je účelné, aby se podle nich řídilo i výměrováni a placeni poplatků správních. Tato zásada bude podle zmocnění § 6 odst. 2 osnovy vyjádřena v prováděcím nařízení.
K § 7:
Ustanovení tohoto paragrafu je nutné, má-li být co nejvíce omezeno formální vyměřovaní poplatků platebními výměry a má-li tedy být vyměřovací řízení co nejjednodušší. V SSSR platí v podstatě obdobná ustanovení.
K § 8:
Toto ustanovení odpovídá v podstatě dosavadnímu právnímu stavu a má význam zejména pro poplatky vybírané zastupitelskými úřady (na př. pro poplatky za vybrání pohledávky, za úřední úschovu různých předmětů a pod. ).
Při prodeji předmětů podle odstavce 3 budou správní orgány postupovat podle předpisů
o dražbách mimo exekuci (zákon č. 174/1950 Sb. ).
K § 10:
Ustanovení odstavce l odpovídá v podstatě dosavadnímu právnímu stavu u značné časti dosavadních správních poplatků. Rozšíření platnosti těchto ustanoveni na všechny správní poplatky nového systému je nutné v zájmu jednotnosti systému a je také účelné, neboť vybírání poplatků jedním odvětvím státní správy od jiného odvětví státní správy by znamenalo zbytečné zvětšování výdajových a příjmových položek státního rozpočtu a zbytečné náklady na vyměřování, placení a účtování poplatků.
Podle ustanovení odstavce 2 budou v prováděcím nařízení stanovena další osobní a věcná osvobození v těch případech, v nichž taková osvobození platí podle dosavadních předpisů (na př. ve věcech národního pojištění a pod. ), pokud ovšem nepozbudou významu novou úpravou předmětů správních poplatků. Podle tohoto ustanovení budou stanovena
i případná věcná osvobození nebo slevy na poplatcích u jednotlivých předmětů poplatků nebo u jejich skupin.
Zmocnění ministerstva financí stanovit osvobození a úlevy patří k těm ustanovením, která mají umožnit rychlé přizpůsobování systému správních poplatků novým poměrům a potřebám státní správy.
Ustanovení odstavců 3 až 5 odpovídají v podstatě dosavadnímu právnímu stavu v oboru dávek za úřední úkony ve věcech správních i některých jiných poplatků.
K § 11:
Poplatky bude dovoleno zcela nebo zčásti vrátit zejména v případech zrušení poplatného úkonu, odpisu poplatku na odvolání, dodatečného přiznání poplatkového osvobození nebo snížení poplatku anebo zaplatí — li poplatník na poplatek více, než byl povinen.
K § 12:
Zpoplatňování úkonů v řízení o vynálezech, zejména udělení patentu na vynález, který nebude nabídnut a odevzdán státu, bude třeba upravit v některých směrech odchylně od ustanovení §§ l až 10 tohoto zákona (na př. pokud jde o platební povinnost, následky nesplnění poplatkové povinnosti, snížení nebo prominutí poplatků a pod. ). Tato zvláštní ustanovení, vyvolaná potřebami řízení o vynálezech, by rušila a komplikovala všeobecná ustanovení zákona. Proto bude vhodné vložit je až do příslušného sazebníku.
K § 13:
Správní poplatky navazují přímo na příslušné správní řízení, v němž mají být vybrány. Průběh tohoto řízení a okolnosti v něm zjištěné budou rozhodovat o nároku na poplatek a namnoze i o jeho výši nebo o event. nároku na vrácení poplatku. Proto je účelné, aby orgány, provádějící příslušné správní řízení, prováděly — jako tomu bylo u většiny správních poplatků dosud — také řízení poplatkové, neboť se tím řízený zjednoduší a zrychlí. Finanční orgány (ministerstvo financí a finanční referáty národních výborů) budou působit jen jako orgány řídící (§ 17 osnovy) a dohlédací (§ 15 odst. 2 osnovy), obdobné jako je tomu v SSSR.
K § 14:
Osnova obsahuje jen ta procesní ustanovení, která jsou podle povahy věci nezbytná. K ustanovení odstavce 3 se uvádí toto: Při provádění správního řízení, za které se vybírají poplatky, jsou z výdajů spojených s řízením nejčastější cestovní výdaje orgánů provádějících příslušné řízení. Dosavadní zvláštní nahrazování cestovních výdajů vedle dávek za úřední úkony ve věcech správních nebo vedle jiných poplatků působilo obtíže jak úřadu, který musil cestovní výdaje předpisovat a účtovat odděleně od současně vybíraného poplatku, tak stranám, které musily v jedné a téže věci témuž úřadu platit dvě částky. Proto bude vhodnější, stanoví — li se sazby poplatků za úkony, s nimiž jsou zpravidla spojeny cestovní výdaje orgánů je provádě jí cích, již s přihlédnutím k pravděpodobným paušálním cestovním výdajům event. ve formě zvláštní zvýšené sazby poplatků za úkony spojené s cestami úředních orgánů. Dosáhne se tím značného zjednodušení řízení.
K §15:
Orgány vybírající poplatky budou mít rozsáhlou pravomoc týkající se rozhodování
o povinnosti platit poplatky i o jejich výši. Způsob vyměřování a zapravování poplatků bude volen podle okolností co nejjednodušší. Za tohoto stavu bude třeba přesvědčovat se častěji dohlídkami u orgánů vybírajících poplatky o způsobu. provádění poplatkových předpisů, aby nedocházelo k jejich nesprávnému používání. Obdobné jako v SSSR budou
i u máš tuto kontrolní činnost vykonávat finanční orgány.
K § 19 odst. l a 2:
Kromě ustanovení uvedených v odstavci 2 zrušují se podle odstavce l zejména ještě tyto další předpisy:
1. ustanovení § 27 loterního patentu č. 27/ 1813 Sb. zák. pól., pokud upravuje loterní taxu;
2. ustanovení §§ 15 a 23 nařízení č. 37/1873 ř. z., o zkoušce lékařů a zvěrolékařů ucházejících se o ustanovení úředníkem ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů;
3. nařízení č. 127/1866 ř. z., jímž se vydává prováděcí předpis k zákonu č. 85/1866 ř. z., pokud se v něm stanoví taxa za zkoušku vážných;
4. ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 193/ 1893 ř. z., jímž se upravují koncesované živnosti stavební, pokud upravuje taxu za zkoušku žadatelů o koncesi pro živnost mistra stavitelského, zednického, kamenického, tesařského nebo studnařského, a předpisy vydané k provedení těchto ustanovení, pokud upravují uvedenou taxu;
5. ustanovení § 29 nařízení č. 170/1912 ř. z., jímž se vydávají předpisy o připouštění námořních obchodních lodí k. plavbě, o bezpečnostních (opatřeních a o službě na lodi;
6. ustanovení §§ 3, 7 a 8 vládního nařízení č. 673/1920 Sb., kterým se provádí zákon č. 303/1920 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, pokud upravují taxy za zkoušku zubních techniků a za vysvědčení o ní vydané;
7. vládní nařízení č. 233/1921 Sb., o taxách za zkoušky učitelské způsobilosti pro učitelství na vyšších obchodních školách;
8. ustanovení § 14 odst. 7 zákona č. 71/1922 Sb., o vystěhovalectví, jakož i ustanovení § 15
odst. 2 téhož zákona, pokud se v něm stanoví dávka za povolení k otevření další vystěhovalecké kanceláře;
9. ustanovení § 6 zákona č. 54/1925 Sb., kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích;
10. ustanovení §§ 7 až 16 vládního nařízeni č. 161/1926 Sb., o školném a taxách na státních středních školách;
11. ustanovení § 10 písm. č), § 11 písm. e) a § 30 přílohy C vládního nařízení č. 210/1934 Sb., kterým se provádí zákon č. 69/1934 Sb., o zřízeni theologické fakulty evangelické v Bratislavě, ve znění prováděcího nařízení Sboru pověřenců č. 34/1947 Sb. n. SNR, jakož i ustanovení § 9 odst. l přílohy C uvedeného vládního nařízení,. pokud jedná o zkušební taxe za úvodní zkoušky na Slovenské evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě;
12. ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 269/ 1936 Sb., o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků a o opatřeních proti závadným označením;
13. ustanovení §§ 51, 61 a 64 vládního nařízení č. 152/1937 Sb., kterým se provádějí základní ustanovení o studiu a zkouškách na katolických fakultách bohosloveckých;
14. ustanovení § 11 vyhlášky č. 150/1939 ú. n., o zřízení fysikátních zkoušek zvěrolékařských;
15. ustanovení § 6 vyhlášky č. 181/1939 Ú. n., o odborné praktické zkoušce pro lesní úředníky absolventy st. vyšších lesních škol;
16. ustanovení § 6 vyhlášky č. 264/1939 ú. n., o státní zkoušce pro lesní inženýry;
17. ustanovení § 6 odst. 3 přílohy B vládního nařízení č. 41/1940 Sb., o prohlídce jatečných zvířat a masa a o zřizování a provozování jatek;
18. ustanovení §§ 10 a 14 vládního nařízení č. 258/1940 SI. z., p studiu a o státních zkouškách na právnické fakultě Slovenské university v Bratislavě;
19. ustanovení § 5 odst. 7 až 9 vládního nařízení č. 5/1942 Sb., o částečné úpravě rybářství, a předpisy podle nich vydané;
20. ustanovení § 6 vládního nařízení č. 340, 1942 Sb., o zkoušce pro myslivce z povolání, jakož i ustanovení § 5 téhož nařízení, pokud upravuje taxu za zkoušku pro myslivce z povolání;
21. ustanovení § 8 odst. l až 5 vládního nařízení č. 78/1944 SI. z., o zkoušce osob odrostlých školní povinnosti z učiva měšťanské školy a jednoročního učebního naukového běhu;
22. ustanoveni § 3 odst. 4 zákona č. 29/ 1946 Sb., o pracovních průkazech, jakož i ustanovení § 11 vyhlášky č. 184/1946 Sb., o vydávání pracovních průkazů a přihlášce k nemocenskému pojištění;
23. prováděcí nařízení Sboru pověřenců č. 63/1947 Sb. n, SNR, kterým se určují zkušební taxy pro uchazeče o oprávnění ke koncesovaným živnostem stavebním;
24. ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 198/ 1948 Sb., o občanských průkazech;
25. ustanovení §§ 11, 16 a 20 zákona č. 187/1950 Sb., o zdokonalení živočišné výroby, jakož i předpisy podle nich vydané, pokud upravují poplatky za výkon veřejné správy národními výbory a jinými orgány státní správy;
26. ustanoveni § 30 odst. 3 a § 32 odst. 2 zákona č. 188/1950 Sb., o zdokonalení rostlinné výroby, jakož i předpisy podle nich vydané, pokud upravují poplatky za prohlídky konané podle částí III. cit. zákona a poplatky za provádění zdravotního dozoru na školky a jejich výrobky.
Pokud ovšem právě uvedené předpisy a předpisy uvedené v § 19 odst. 2 upravují veřejné dávky vybírané za činnost zařízení, ústavů a podniků uvedených v § l odst. 2, není jejich platnost ustanovením § 19 odst. l dotčena. K takovýmto dávkám však nepatří, a proto nebudou nadále vybírány poplatky podle předpisů o vlastních (býv. obecních) poplatcích stavebních (vzorná pravidla připojena k vládnímu nařízení č. 143/1922 Sb. ), s výjimkou předpisů o poplatcích za povolení, aby mohlo být při stavbě užito veřejného statku, a podle předpisů o vlastních (býv. obecních) poplatcích za úřední úkony (vzorná pravidla připojena k vládnímu nařízení č. 15/1928 Sb. ).
K § 19 odst. 3:
Báňské dávky z kutišť a z měr podle zákona č. 206/1932 Sb. nejsou správními poplatky podle této osnovy, poněvadž nemají přímé souvislosti s určitými úředními úkony. Znárodněním dolů pozbyly však tyto dávky, vybírané za udělení horního oprávnění, odůvodnění a významu, a proto není jejich další vybíráni účelné.
V Praze dne 27. listopadu 1951.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr financí:
J. Kabeš v. r.
Státní tiskárna, n. p.. 01 — 5438-51.