Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 8. zasedání.
593.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne............................................1951
o správních poplatcích.
Národní shromážděni republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Úvodní ustanovení.
§ 1.
(1) Správní poplatky vybírají národní výbory a jiné orgány státní správy (dále jen "správní orgány").
(2) Správní poplatky se nevybírají za činnost zařízení státní správy, státních ústavů a národních a komunálních podniků, i když jde o výkon veřejné správy; ministr financí může však stanovit výjimky.
§ 2.
Správní poplatky (dále jen "poplatky") mají být upraveny jednotně a tak, aby jejich vybírání bylo hospodárné a aby se jím napomáhalo lidově demokratické státní správě při plnění jejích úkolů.
§ 3. Předměty a sazby poplatků.
(1) Předměty a sazby poplatků stanoví ministr financí v sazebnících, a to tak, aby se za řízení před týmž správním orgánem vybral zpravidla jen jeden poplatek.
(2) Ministerstvo financí může dočasně snížit nebo zvýšit sazby poplatků stanovené v sazebnících (odstavec 1), pokud poplatky vyz
bírají zastupitelské úřady nebo úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty.
§ 4. Poplatník.
(1) Poplatek je povinen zaplatit, kdo dal podnět k úkonům, anebo, jde-li o úkony provedené z úřední povinnosti nebo v zájmu účastníků jiného správního řízení nebo řízení soudního, ten, v jehož zájmu nebo v jehož věci byly úkony provedeny. '
(2) Je-li poplatníků několik, jsou povinni zaplatit poplatek rukou společnou a nerozdílnou.
§ 5. Způsob vyměření, splatnost a způsob placení.
(O Způsob vyměření, splatnost a způsob placení poplatků stanoví ministr financí, který může také stanovit placení poplatků bez vyměření a podmínky, za nichž lze povolit posečkání se zaplacením poplatku (lhůtu) nebo splátky na poplatek.
(2) Ministerstvo financí může stanovit úpravu a cenové druhy kolkových známek nebo zvláštních známek určených k placení poplatků a způsob a podmínky jejich vyměňování. Připouští-li zvláštní předpis placení veřejných dávek kolkovými známkami nebo zvláštními známkami, použije se kolkových známek nebo zvláštních známek vydaných podle tohoto ustanovení.
§ 6. Měna.
(1) Poplatky za úkony provedené zastupitelskými úřady mohou být placeny v československých korunách nebo v měně státu, ve kterém je zastupitelský úřad poplatek vyměřující nebo vybírající. Procentní poplatky za úkony těchto úřadu se vyměřují v měně, ve které je vyjádřena cena základu poplatku.
(2) Přepočítávání československých korun na cizí měny a naopak při vyměřování a placení poplatků upraví ministr financí.
§ 7. Následky nesplnění poplatkové povinnosti.
(1) Stanoví-li prováděcí předpis (§ 5 odst. 1), že je poplatek splatný bez vyměření při předložení podání, jímž má být řízení zahájeno, a nezaplatí-li poplatník poplatek v této době, vyzve ho správní orgán, aby tak učinil do 15 dnů. Nevyhoví-li poplatník této výzvě, podání se neprojedná, vyjímajíc případy, v nichž je třeba podání projednat z důvodu
obecného zájmu nebo v nichž poplatník zaplatí poplatek po uvedené lhůtě a správní orgán uzná projednání podáni za vhodné.
(2) Stanoví — li prováděcí předpis, ze je poplatek splatný před provedením úkonu, a nezaplatí-li poplatník poplatek ve stanovené lhůtě, úkon se neprovede, vyjímajíc případy, v nichž je třeba úkon provést z důvodu obecného zájmu nebo v nichž se poplatníkovi povolí lhůta k zaplacení poplatku nebo splátky anebo v nichž poplatník zaplatí poplatek po stanovené lhůtě a správní orgán uzná provedení úkonu za vhodné.
§ 8. Věcné ručení a zadržovací právo.
(1) Pro poplatky za úkony, které se týkají movité věci, vázne na této věci zákonné zástavní právo, má-li ji správní orgán u sebe. Zástavní právo podle tohoto ustanovení nepostihuje movité věci, které podle právního předpisu nemohou být zastaveny anebo jsou vyloučeny z exekuce.
(2) Správní orgán může u sebe zadržet věc, na které vázne zákonné zástavní právo podle odstavce l, aby zajistil poplatek.
(3) Dokud má správní orgán zástavu u sebe, může se z ní uspokojit před každým jiným věřitelem bez exekučního řízení prodejem ve veřejné dražbě, a to i když právo státu vymáhat poplatek zaniklo promlčením (§ 9).
(4) Vznikne-li při provádění poplatného úkonu poplatníkovi vůči státu peněžitá pohledávka, může správní orgán vybrat nezaplacený poplatek při splnění závazku srážkou z vyplacené peněžité částky.
§ 9. Promlčení.
(1) Právo státu vyměřit poplatek se promlčí uplynutím tří let počítaných od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byly provedeny poplatné úkony nebo v němž nastaly jiné skutečnosti rozhodné pro vyměření poplatku.
(2) Právo státu vyměřit dodatek na poplatku, který byl nesprávné vyměřen nižší částkou, promlčí se uplynutím tří let počítaných od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byl vyměřen původní poplatek.
(3) Právo státu vymáhat vyměřený poplatek (jeho dodatek) promlčí se uplynutím tří let počítaných od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byl poplatek (jeho dodatek) vyměřen.
(4) Provede-li správní orgán úkon k vyměření nebo k vymáhání poplatku (jeho dodatku) a uvědomí-li o tom poplatníka, počíná běžet nová promlčecí lhůta od počátku kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byl takový úkon proveden. Právo státu vyměřit a vymáhat poplatek promlčí se však vždy nejdéle uplynutím deseti let počítaných od počátku promlčecí lhůty podle odstavce 1.
§ 10. Osvobození a jiné úlevy.
(1) Poplatky neplatí národní výbory a jiné orgány státní správy (i zařízení státní správy, státní ústavy a státní fondy), dále soudy a prokuratury.
(2) Ze zvláštních důvodů, zejména z důvodu obecného zájmu, může ministr financí stanovit osvobození ode všech nebo jen od některých poplatků i pro jiné orgány a osoby, než v odstavci l uvedené, nebo pro skupiny osob; dále může ministr financí stanovit věcná osvobození pro určité úkony nebo jiné úlevy. Z týchž důvodů a v témže rozsahu může ministerstvo financí stanovit dočasně osvobození od poplatků nebo jiné úlevy anebo učinit vhodná opatření ke zmírnění tvrdostí.
(3) Správní orgán může poplatky na žádost snížit nebo prominout, je-li poplatníkem osoba, která by nemohla poplatek zaplatit bez ohrožení potřebné výživy vlastní nebo výživy osob, kterým má podle zákona poskytovat úhradu na osobní potřeby. U příslušníků cizích států je podmínkou snížení nebo prominutí poplatku vzájemnost. Podrobnosti upraví ministr financí.
(4) Správní orgán může snížení nebo prominutí poplatku provedené podle odstavce 3 odvolat, ukáže-li se dodatečně, že tu nebyly podmínky pro snížení nebo prominutí poplatku nebo že tyto podmínky dodatečně zanikly, a není-li právo státu vyměřit poplatek ještě promlčeno.
(5) Zastupitelské úřady mohou poplatky jimi vybírané snížit nebo prominout také z důvodu vzájemnosti nebo z důvodu obecného zájmu.
§ 11. Vrácení poplatků.
Ministr financí stanoví, ve kterých případech a za jakých podmínek lze poplatky vrátit.
§12. Poplatky v řízeni o vynálezech.
Pro poplatky vybírané v řízeni o vynálezech může ministr financí stanovit odchylky od předcházejících ustanovení.
§ 13. Příslušnost.
(1) Ve věcech poplatků je v první stolici příslušný správní orgán provádějící poplatné úkony.
(2) Poplatky, které zastupitelský úřad nemůže pro mimořádné překážky sám vyměřit nebo vybrat, vyměří nebo vybere ministerstvo zahraničních věcí. Poplatky, vyměřené zastupitelskými úřady poplatníkům zdržujícím se v československé republice, vybírá ministerstvo zahraničních věcí, jestliže je nevybral zastupitelský úřad srážkou podle § 8 odst. 4.
§ 14. Řízení.
(1) Proti vyměření poplatků platebním výměrem a proti rozhodnutím ve věcech poplatků lze u správního orgánu, který poplatek vyměřil nebo vydal rozhodnutí, pokud jím není ústřední úřad, podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru nebo rozhodnutí. Proti rozhodnutím o žádostech za povolení posečkání se zaplacením poplatku nebo za povolení splátek je odvolání nepřípustné. O odvolání rozhoduje s konečnou platností správní orgán bezprostředně nadřízený orgánu, který poplatek vyměřil nebo vydal rozhodnutí. Odvolání nemá odkladného účinku.
(2) částky poplatku, které byly vyměřeny platebním výměrem a nebyly včas zaplaceny, vymáhají se správní nebo soudní exekucí; ministerstvo financí stanoví, za jakých podmínek lze od vymáhání poplatku upustit a poplatek odepsat.
(3) Ministr financí může stanovit, že se náhrada výdajů spojených s provedením poplatných úkonů vedle poplatku nepožaduje.
(4) Pokud nevyplývá z předcházejících odstavců nic jiného, platí pro řízení ve věcech (poplatků
a) před místními národními výbory na Slovensku přiměřeně předpisy o řízení před
okresními národními výbory; b) před ostatními správními orgány předpisy o řízení před těmito orgány.
§ 15. Povinnosti zaměstnanců a dohlídky.
(1) Zaměstnanci provádějící poplatné úkony jsou povinni pečovat o to, aby poplatky byly správně a včas vyměřeny a placeny, po případě včas zaplaceny bez vyměření.
(2) Ministerstvo financí a podle jeho směrnic orgány jim pověřené přesvědčují se dohlídkami u správních orgánů, které mají sídlo v tuzemsku, o způsobu provádění tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných. Orgán, u něhož byla dohlídka provedena, je povinen učinit opatření potřebná k odstranění zjištěných závad.
§ 16. Určení poplatků.
Poplatky jsou příjmem státní pokladny v rámci rozpočtu ministerstva financí.
§ 17. Prováděcí předpisy.
(1) Sazebníky a podrobnější předpisy podle zmocnění tohoto zákona vydá ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády nařízením.
(2) Ministerstvo financí postupuje při vydávání obecných právních předpisů a směrnic podle zmocnění tohoto zákona, s výjimkou předpisů vydávaných podle ustanovení § 5 odst. 2, v dohodě s ústředními úřady, jejichž oboru působnosti se poplatky týkají.
§ 18. Přechodná ustanovení.
(1) Poplatné úkony provedené, po případě dokončené za účinnosti tohoto zákona ve správních řízeních, která byla zahájena před počátkem jeho účinnosti, zpoplatní se podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných. Částky zaplacené před počátkem účinnosti tohoto zákona na veřejné dávky jakkoli nazvané, kterým tyto úkony podléhaly podle dosavadních předpisů, započtou se na poplatky podle tohoto zákona; případné přeplatky se však nevracejí.
(2) Poplatky za patenty, udělené před počátkem účinnosti tohoto zákona a platné ještě za jeho účinnosti, a podrobnosti s tím souvisící upraví ministr financí.
Závěrečná ustanovení.
§ 19.
(1) Zrušují se všechny předpisy, které upravují veřejné dávky jakkoli nazvané
(dávky za úřední úkony ve věcech správních, poplatky, taxy, náhrady a podobně), vybírané za činnost správních orgánů podléhající zásadně poplatku podle § 1. Předpisy o poplatcích za státní arbitráž a ustanovení mezistátních smluv týkající se poplatků nebo osvobození od nich zůstávají však nedotčeny.
(2) Zrušují se ze jména:
1. dosud platná ustanovení kolkového a taxovního zákona č. 401/1840 Sb. zák. soud., nařízení č. 17/1858 ř. z., jímž se rozšiřuje používání některých ustanovení taxovního zákona ze dne 27. ledna 1840 na Uhry a některé jiné země, a ustanovení, která nabyla moci zákona podle § 1 zák. čl. XXV/1875 ve znění předpisů tento zákon měnících a doplňujících;
2. ustanovení poplatkového zákona ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, na Slovensku ustanovení poplatkových pravidel ve znění předpisů je měnících a doplňujících, pokud upravují poplatky za úřední opisy, za úřední ověření opisů, za ověření pravosti podpisů stran na listinách, za překlady přísežných tlumočníků, za výtahy a potvrzení z veřejných knih a rejstříků;
3. ustanovení patentu č. 237/1858 ř. z., kterým se vydává zákon o ochraně vzorků a modelů pro průmyslovou výrobu, ve znění předpisů tento zákon měnících a doplňujících, pokud upravují taxy ve věcech ochrany vzorků;
4. ustanovení čl. XI odst. 3 zákona č. 16/ 1872 ř. z., jímž se ustanovuje nové zřízení míry a váhy, a předpisy podle něho vydané;
5. ustanovení zákona č. 19/1890 ř. z., o ochraně známek, ve znění předpisů tento zákon měnících a doplňujících, pokud jednají o taxách ve věci ochrany známek;
6. ustanovení § 5 zákona č. 235/1922 Sb., o nové úpravě statistiky zahraničního obchodu, a předpisy podle něho vydané;
7. ustanovení § 10 odst. 5 a 6 a § 12 odst. 3 zákona č. 172/1925 Sb., o letectví, pokud jednají o poplatcích;
8. zákon č. 225/1925 Sb., o poplatcích za úřední úkony zastupitelských úřadů československé republiky, ve znění předpisů tento zákon měnících a doplňujících, jakož i předpisy vydané k jeho provedení;
9. ustanovení celního zákona č. 114/1927 Sb. jednající o poplatcích a předpisy podle těchto ustanovení vydané;
10. ustanovení zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, pokud jednají o poplatcích a náhradách, jakož i předpisy vydané k provedení těchto ustanovení;
11. ustanovení puncovního zákona č. 2/1928 Sb. ve znění předpisů tento zákon měnících a doplňujících, pokud jednají o poplatcích, a předpisy o puncovních poplatcích podle nich vydané;
12. ustanovení § 13 zákona č. 207/1981 Sb., o zkoušení a označování ručních střelných zbraní a o označování nábojů, a předpisy podle něho vydané;
13. zákon č. 30/1938 Sb., o úpravě tax za připuštění ke státním zkouškám lesnickým a mysliveckým, jakož i ustanovení v něm citovaná, pokud upravují uvedené taxy;
14. ustanovení § 11 vládního nařízení č. 47/ 1940 Sb., o zdravotně policejních opatřeních při dovozu masa, masných výrobků a živočišných tuků, pokud jedná o poplatcích za vyšetření dováženého masa, masných výrobků a tuků, a příloha D tohoto nařízení ve znění vládního nařízení č. 362/1940 Sb.;
15. ustanovení §§ l, 2 a 4 vládního nařízeni č. 436/1940 Sb., o poplatcích za prohlídku jatečných zvířat a masa, ve znění vyhlášky ministra zdravotnictví č. 78/1946 Sb.;
16. vládní nařízení č. 458/1940 Sb. a zákon č. 340/1940 Sl. z., o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, ustanovení § 16 zákona č. 32/1946 Sb., o sjednocení a úpravě některých poplatkových předpisů, a předpisy podle něho vydané;
17. ustanovení § 2 dekretu presidenta republiky č. 113/1945 Sb., o úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu, a předpisy podle něho vydané;
18. ustanovení § 14 odst. 2 devisového zákona č. 92/1946 Sb., pokud jedná o manipulačním a režijním poplatku;
19. ustanovení § 34 zákona č. 225/1947 Sb., o myslivosti, a předpisy podle něho vydaní;
20. ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 82/ 1948 Sb., o úpravě působnosti ve věcech veřejného vyměřování a mapování, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ustanovení § 3 odst. 2 uvedeného zákona, pokud jedná o úhradě skutečných nákladů nebo poplatků za práce spadající do veřejného vyměřování a mapování, převzaté pro jiné obory státní a jiné veřejné správy;
21. ustanovení § 24 zákona č. 269/1949 Sb., o matrikách, a předpisy podle něho vydané;
22. ustanovení právních předpisů upravující osvobození od veřejných dávek uvedených v odstavci 1.
(3) Zrušuje se zákon č. 206/1932 Sb., o báňských dávkách z kutišť a z měr, ve znění vládního nařízení č. 66/1941 Sb.
§ 20.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví ministr financí nařízením; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
I. Všeobecná část.
A. Dosavadní právní předpisy a jejich rozbor.
Za činnost správních úřadů a některých jiných orgánů veřejné správy vyvolanou jednotlivcem (občanem, podnikem, organisací a pod. ) vybírají se dosud veřejné dávky, které se nazývají poplatky, dávkami za úřední úkony ve věcech správních, taxami, náhradami a pod. Pro všechny uvedené dávky volíme v této osnově společný název "správní poplatky" na rozdíl od poplatků soudních, které se vybírají za činnost řádných občanských soudů a za úkony prokuratur.
Správní poplatky v uvedeném smyslu upravuje především poplatkový zákon č. 50/1850 ř. z., platný v českých zemích, a poplatková pravidla, platná na Slovensku. Předmětem správních poplatků podle těchto předpisů, změněných a doplněných řadou pozdějších norem a od 1. 1. 1951 převážně zrušených zákonem č. 169/1950 Sb., o zrušení některých poplatkových předpisů, byla činnost národních výborů všech stupňů, ústředních úřadů, pověřenectev a jiných správních úřadů, v některých případech i činnost soudů (do účinnosti zákona č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích) a také činnost byv. státních podniků a státních ústavů, pokud tyto vykonávají veřejnou správu.
Poplatkový zákon (poplatková pravidla) stanovil za předmět správních poplatků v uvedeném smyslu formálně vždy písemnost, t. j. podání a jejich přílohy, úřední vyhotovení (opisy, vidimace, protokoly, cestovní listiny, doklady způsobilosti a duplikáty) a vysvědčení, vydaná na žádost strany. Ve skutečnosti bylo ovšem předmětem poplatků řízení o podáních stran, sepsání protokolů o úředním jednání nebo úřední činnost směřující k vydání úředního vyhotovení nebo vysvědčení.
Správní poplatky upravují dále předpisy o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (vl. nař. č. 458/1940 Sb., zákon č. 340/
1940 SI. z. a příslušné dávkové sazebníky). Předmětem těchto dávek jsou úřední úkony týchž orgánů jako u poplatků podle poplatkového zákona a poplatkových pravidel, pokud jsou provedeny podstatně v zájmu soukromém (na př. vydávání různých úředních vyhotovení a dokladů, různá povolení, zkoušky, prohlídky a pod. ).
Velkou skupinu správních poplatků upravuje konečně nepřehledná řada zákonů i administrativních předpisů, z nichž některé jednají výlučně o poplatcích (dávkách, taxách, náhradách a pod. ) a jiné stanoví poplatky v souvislosti s úpravou příslušného úseku veřejné správy. Patří sem zejména předpisy o poplatcích cejchovních a puncovních, o poplatcích ve věcech patentních a ve věcech ochrany známek a vzorků, o poplatcích za zkoušky způsobilosti v oboru školské i jiné veřejné správy, předpisy o vlastních (byv. obecních) poplatcích místních národních vyborů ve věcech stavebních a za úřední úkony, předpisy o poplatcích za úřední úkony zastupitelských úřadů československé republiky, o poplatcích v řízení celním, o poplatcích a náhradách v oboru zeměměřické služby, o poplatcích za prohlídky jatečných zvířat a masa, za vyšetření dováženého masa, masných výrobků a tuků, o taxe za rybářský lístek, o poplatcích za povolení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží atd. Předměty těchto poplatků jsou obdobné povahy jako předměty dávek za úřední úkony ve věcech správních.
Poplatky podle poplatkového zákona a poplatkových pravidel a dávky za úřední úkony ve věcech správních (s výjimkou dávek za lovecké lístky) plynou, po případě plynuly, na účet finanční správy. Ostatní správní poplatky plynou zpravidla na účet příslušného odvětví veřejné správy, v jehož oboru působnosti jsou vybírány, po případě do zvláštních účelových fondů nebo na účet příslušného místního národního výboru.. V řadě případů plynuly však poplatky do účinnosti zákona
o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (č. 66/1950 Sb. ) zcela nebo zčásti také zaměstnancům provádějícím poplatné úkony (na př. zkušební taxy v oboru školské nebo jiné veřejné správy, poplatky za domácí celní prohlídky, za některá vyhotovení z pozemkového katastru a pod. ).
Obsah uvedených předpisů o správních poplatcích nese někde ještě zřejmé stopy feudálního zřízení. Především je však na těchto předpisech zřejmý vliv postupného rozvoje kapitalismu, jevící se jak v jejich navazování na vývoj jednotlivých odvětví veřejné správy za kapitalismu, tak hlavně v nesystematičnosti a nahodilosti celého souboru těchto předpisů, vyplývajících z bezplánovitosti a chaotičnosti kapitalistického hospodářství. Předpisy o správních poplatcích se nevyvíjely plánovitě a podle jednotných zásad, nýbrž nahodile podle okamžitých potřeb státní pokladny, po případě podle potřeb některých odvětví veřejné správy a v rámci jejich úsilí o vlastní příjmy, jimiž chtěla prokazovat prospěšnost své práce i po finanční stránce. Hodnotíme-li tyto předpisy s hlediska potřeb našeho lidově demokratického státu a s hlediska úkolů, které z těchto potřeb v rámci generální politické linie pro veřejnou správu vyplývají, je třeba konstatovat zejména toto:
1. Právní předpisy o správních poplatcích jsou z velké části jiné v českých zemích a jiné na Slovensku. Není to tedy právo pro celé státní území jednotné.
2. Zákonná úprava správních poplatků je roztříštěna do velkého množství předpisů a proto nepřehledná. To je v rozporu s požadavkem zlidovění a zhospodárnéní veřejné správy.
3. Nejednotnost zásad zpoplatňování činí předpisy o správních poplatcích složitými a lidu nesrozumitelnými.
4. Za totéž řízení se požaduje, po případě požadovalo, často i několik poplatků vedle sebe (na př. za podání, za protokol sepsaný o úředním jednání, jakož i za rozhodnutí o podání, dále za žádost o připuštění ke zkoušce, za zkoušku, za vysvědčení o ní a event. za diplomy nebo zápisy do rejstříků a pod. ). To je příčinou velkého rozmnožení poplatných případů a tun složitosti předpisů. Kromě toho vzrůstají tímto postupem i náklady spojené s vybíráním poplatků, ztěžuje a zpomaluje se správní řízení a poplatník je zbytečně často obtěžován manipulací spojenou se zapravováním poplatků.
5. V řadě případů se dokonce za jeden a tentýž úkon žádá, po případě žádalo, několik poplatků vedle sebe, které se event. zapravují
různým způsobem a na účet různých odvětví veřejné správy, případně do státní pokladny a mimo to i ve prospěch zaměstnanců, provádějících úřední úkony. To rovněž dále komplikuje předpisy a zdražuje berní administrativu.
6. Bylo v rozporu se zásadou socialistické platové politiky, podle které se má výše platu řídit zásluhou pracujícího na dosažených pracovních výsledcích, jestliže se v případech, v nichž poplatek plynul přímo zaměstnanci, řídila odměna za práci výší poplatku, jehož vybírání se řídí zcela jinými hledisky.
7. Správní poplatky vznikly a vyvíjely se v rámci berní soustavy kapitalistického řádu a v duchu, který tuto soustavu ovládal. Proto jejich zaměření vcelku i v podrobnostech není v souladu se zaměřením našeho lidově demokratického berního systému, jehož organickým článkem mají správní poplatky být. Řada poplatků se stala v lidově demokratickém řádu bezpředmětnou nebo nevhodnou jak pro změnu našeho hospodářského řádu, tak pro nové uspořádání a methody celého berního systému.
Dosavadní předpisy o správních poplatcích nevyhovují tedy dnešnímu politickému a hospodářskému řádu a brzdí hladký chod naší státní správy. Proto je jejich reforma naléhavá.
Závažný přípravný krok k této reformě byl učiněn zrušením převážné časti kolkových poplatků vybíraných podle poplatkového zákona a poplatkových pravidel z úřední činnosti správních úřadů, k němuž došlo zákonem č. 169/1950 Sb., o zrušení některých poplatkových předpisů, a vyloučením činnosti soudů z působnosti některých předpisů
o správních poplatcích,, k němuž došlo zákonem č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích. V důvodové zprávě k osnově zákona o zrušení některých poplatkových předpisů bylo již naznačeno, že při reformě poplatků, které nejsou osnovou tohoto zákona zrušeny, bude roztříštěnost a složitost dosavadní úpravy poplatků nahrazena soustavou několika zákonů, zaměřených jednotně podle generální linie IX. sjezdu KSČ, t. j. k budování a výstavbě socialismu v naší vlasti. Jedním z těchto zákonů je právě zákon o správních poplatcích.
B. Zásady nové úpravy.
Vybírání správních poplatků je odůvodněno
i ve státě, který nastoupil — jako právě náš lidově demokratický stát — cestu k socialismu. Důkazem toho je SSSR, v němž se rovněž vybírají poplatky, které mají povahu našich poplatků správních. Stručný přehled
těchto poplatků je uveden v oddílu D této části. V lidově demokratickém státě mají ovšem správní poplatky být nejen částečnou náhradou nákladů spojených s prováděním určitého řízení, nýbrž především pomocným nástrojem státní správy, zejména při sledování politických cílů vytčených jí generální politickou linií. Správních poplatků bude tedy používáno zejména jako jednoho z prostředků k zatlačování zbytků kapitalistických živlů, dále k omezováni zbytečného zatěžování státní administrativy, k omezování úkonů nežádoucích s hlediska obecných zájmů, a pokud budou poplatky postihovat podniky socialistického sektoru, také k zajištění hospodárnosti jejich provozu. Naopak nebudou správní poplatky požadovány v případech, v nichž je v zájmu posílení a rozvoje lidově demokratického zřízení vhodné od poplatků upustit.
Mají-li být správní poplatky prostředkem způsobilým k plnění svého nového účelu, je třeba splnit tyto předpoklady:
1. Předpisy o správních poplatcích musí být jednotné pro celé území republiky a pro všechna odvětví státní správy. Jednotností právní úpravy správních poplatků se dosáhne jednoduchosti, přehlednosti a jednotného uplatnění zásad, které mají novou soustavu ovládat.
2. Navrhovaný zákon musí být rámcovou normou, k jejímuž provedení budou podle jejího zmocnění vydávány normy nižšího řádu (nařízení ministra financí, vyhlášky nebo administrativní opatření ministerstva financí), účelem takovéto úpravy je umožnit rychlé přizpůsobování správních poplatků stále se měnícím potřebám státní správy. Z toho důvodu se navrhuje forma nařízení ministra financí a nikoli forma vládního nařízení i pro úpravu sazebníků a všech závažnějších prováděcích předpisů.
Podle navrhované osnovy má být předmětem správních poplatků činnost národních výborů a jiných orgánů státní správy, ať při ní jde o výkon veřejné správy nebo o činnost obdobnou činnosti podnikové (na př. různé chemické rozbory, zkoušení přístrojů na objednávku a pod. ). Tím se dosáhne přehledné úpravy všech poplatků vybíraných národními výbory a jinými orgány státní správy v jediném předpise a vyloučí se obtíže spojené s rozhodováním o tom, zda určitá činnost těchto orgánů je či není výkonem veřejné správy. Služby, výkony a dodávky některých zařízení místních národních výborů budou ovšem event. předmětem vlastních poplatků národních výborů, vybíraných podle řádu o vlastních dávkách a poplatcích (§ 11 zákona
č. 279/1949 Sb., o finančním hospodařeni národních výborů), nikoli předmětem správních poplatků.
činnost národních výborů a jiných orgánů státní správy bude předmětem správních poplatků nejen tehdy, je-li v zájmu osoby, která k ní dala podnět, po případě v zájmu této osoby a zároveň i v zájmu obecném, nýbrž v některých případech, i když je jen v zájmu obecném (jako na př. úřední dozor na některá odvětví výroby z důvodů bezpečnostních a pod. ). V sazebnících budou ovšem předměty poplatků stanoveny konkrétně již s přihlédnutím k těmto okolnostem.
Nový systém správních poplatků musí být co nejjednodušší a co nejhospodárnější. Proto je třeba opustit zásadu zpoplatňování každého jednotlivého úseku řízení zvláštním poplatkem nebo dokonce několika poplatky vedle sebe a je nutno žádat zásadně za celé řízení jen jeden poplatek. Tím se dosáhne podstatného zmenšení počtu poplatných případů a zjednodušení a zlevnění berní administrativy.
Povinnost platit takový úhrnkový poplatek za řízení bude ovšem spojován podle toho, co bude vhodnější, buď s návrhem na zahájení řízení nebo s některým úkonem provedeným během řízení nebo — a to převážně — s úkonem, jímž bude celé řízení zakončeno.
C. Finanční dosah nové úpravy.
Celkový výnos dosavadních správních poplatků lze pouze odhadnout, neboť výnos kolkových poplatků za úřední činnost podle poplatkového zákona a poplatkových pravidel byl zahrnut převážně ve výnosu z prodeje kolkových známek, jimiž se platí také jiné poplatky a dávky, a výnos poplatků vybíraných podle ustanovení obsažených porůznu v jednotlivých předpisech, zejména pak výnos některých poplatků plynoucích dříve přímo zaměstnancům, není většinou vůbec zjistitelný. Celkem lze dosavadní výnos všech poplatků za činnost orgánů státní správy odhadnout ročně asi na l miliardu Kčs.
Po zrušení většiny poplatků vybíraných za správní činnost podle poplatkového zákona a poplatkových pravidel, dále po zjednodušení a revisi všech ostatních dosud vybíraných správních poplatků lze očekávat, že výnos těchto poplatků bude nižší než shora uvedený odhad dosavadního výnosu. Rozsah tohoto snížení nelze zatím ani přibližně odhadnout. Snížení výnosu bude ovšem částečně vyváženo snížením administrativních nákladů na vybírání poplatků, jehož se dosáhne zjednodušením a zpřehledněním systému a celkovým zhospodárněním berní techniky.