Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 7. zasedání.
575.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne................................................1951,
o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Rozsah odpovědnosti.
§ 1.
(1) Provozovatel dráhy, motorového vozidla, letadla, plavidla s motorickým pohonem a podnikatel dopravy jinými plavidly (dále jen "provozovatel" a "dopravní prostředek") odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou vlastní provozu, o který jde, také podle tohoto zákona.
(2) v pochybnosti se má za to, že provozovatelem dopravního prostředku je jeho vlastník nebo každý spoluvlastník, a jde-li o dopravní prostředek svěřený do správy socialistické právnické osobě, má se za to, že provozovatelem je tato osoba.
§ 2.
(1) Bude-li dopravní prostředek odevzdán k opravě, posuzuje se, dokud nebude dopravní prostředek vrácen, jako provozovatel jen opravce.
(2) Užívá-li někdo dopravního prostředku v době, kdy byla škoda způsobena, bez vědomí
nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu
místo něho. Provozovatel zůstane vedle něho odpovědným, jestliže takové užití dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí; užije-li
takto dopravního prostředku, osoba provozovateli blízká, má se za to, že provozovatel užití svou nedbalostí umožnil.
§ 3.
Je-li za škodu odpovědno několik osob, odpovídají, pokud není dále ustanoveno jinak, rukou společnou a nerozdílnou.
§ 4.
(1) Provozovatel a ten, kdo za škodu odpovídá místo něho nebo vedle něho, jsou odpovědnosti podle tohoto zákona zproštěni toliko tehdy, jestliže škoda
1. vzešla ze zavinění poškozeného, nebo
2. vzešla z takového úkonu osoby třetí, který nemohl být odvrácen, anebo
3. jestliže škoda nemohla být odvrácena a nelze ji odvozovat ani ze stavu dopravního prostředku nebo jiných provozních zařízení, ani ze selhání nebo nedostatku činnosti provozních zařízení nebo organismu osob v provozu užitých.
(2) Jako zavinění se posuzuje také úkon poškozeného, který mu nelze přičítat k vině pro nedostatek jeho věku nebo zdraví anebo pro duševní poruchu nebo tělesnou vadu.
(3) Za třetí osobu se nepovažuje osoba užitá v provozu.
(4) Neodvratitelnost úkonu osoby třetí a neodvratitelnost škody záleže jí v tom, že nemohly být zamezeny péčí podle poměrů potřebnou.
§ 5.
Nahrazuje se škoda způsobená
1. usmrcením nebo ublížením na zdraví, ať postižený je osobou dopravovanou nebo ne;
2. zničením nebo poškozením věcí, které měl poškozený u sebe, anebo jejich odcizením nebo ztrátou, byl-li poškozený zároveň zbaven možnosti věci opatrovat;
3. zničením nebo poškozením jiných věcí, pokud nejde o škody vzniklé poškozením, úbytkem nebo ztrátou věcí přepravovaných a pokud odpovědnost za tyto škody není upravena jiným předpisem nebo úmluvou účastníků.
§ 6.
Vzejde-li škoda nebo její rozsah také ze zavinění poškozeného nebo z úkonu osoby třetí, nahradí ji osoba odpovědná podle tohoto zákona poměrně.
§ 7.
(1) Obsah a rozsah náhrady škody se spravuje ustanoveními občanského zákoníka..
(2) Nejvyšší částku náhrady může vláda stanovit nařízením.
§ 8.
(1) Připadnou-li z toho důvodu, že nastalo usmrcení nebo ublížení na zdraví, poškozenému dávky z národního pojištění, z vojenské nemocenské péče nebo podle předpisů o odpočivných (zaopatřovacích) platech příslušníků ozbrojených sborů, zmenšuje se náhrada škody o tyto dávky. Předpisy o národním pojištění, o vojenské nemocenské péči a o odpočivných (zaopatřovacích) platech příslušníků ozbrojených sborů nejsou dotčeny.
(2) Náhrada škody nepřísluší vojenským osobám a jejich pozůstalým, došlo-li k úrazu při výkonu vojenské služby, jestliže se jim dostane odškodnění podle předpisů o zaopatření vojenských osob.
§ 9.
Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro určení důchodu, lze se domáhat, aby byl důchod snížen nebo zvýšen, anebo aby jeho další vyplácení bylo zastaveno nebo aby vyplácení zastaveného důchodu bylo obnoveno.
§ 10.
Promlčení a oznamovací povinnost.
(1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí se v šesti měsících ode dne, kdy poškozený zví, jaká je škoda a kdo za ni odpovídá. Když poškozený nezví o škodě nebo o osobě odpovědné, promlčí se nárok ve třech letech ode dne, kdy byla škoda způsobena.
(2) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona může poškozený uplatňovat pouze tehdy, jestliže do měsíce ode dne, kdy zví o osobě odpovědné, oznámí jí nehodu. Neučiní-li tak, nárok zanikne, ledaže poškozený zmeškání uvedené lhůty nezavinil anebo dozvěděla-li se osoba odpovědná v této lhůtě o nehodě jiným způsobem.
§ 11. Vyloučení odpovědnosti.
Odpovědnost podle tohoto zákona za škody způsobené usmrcením nebo ublížením na zdraví nemůže být ani vyloučena ani omezena, jde-li o osoby dopravované nebo o osoby, které jsou vzhledem k svému pracovnímu poměru pravidelně nebo za účelem provedení díla zaměstnány v obvodu provozních zařízení dopravního prostředku, o který jde. Jinak lze odpovědnost vyloučit nebo omezit jen úmluvou písemnou.
4
§ 12. Platnost jiných předpisů.
Nejde-li o případy uvedené v § 8 odst. 2, nevylučuje se ustanoveními tohoto zákona odpovědnost podle občanského zákoníka, vyjímajíc odpovědnost za škodu způsobenou při provozu zvláště nebezpečném. Osoba odpovědná podle tohoto zákona odpovídá však vždycky za zavinění osoby v provozu užité.
Odpovědnost za škody ze střetnuti provozů. § 13.
Nároky na náhradu škody, které vzejdou z určité události tomu, kdo by byl podle tohoto zákona odpověden, proti jiné osobě, která by z téže události byla podle tohoto zákona odpovědna, posuzují se podle občanského zákoníka; nerozhoduje zdali tato událost nastala z provozu dopravního prostředku samého nebo tím, že se provozy dopravních prostředků střetly mezi sebou. Přitom se jako osoby odpovědné podle tohoto zákona posuzují i osoby užité v provozu.
§ 14.
(1) Třetí osoby, kterým vznikla škoda z události, jež nastala střetnutím se uvedených provozů, mohou uplatňovat své nároky na náhradu podle tohoto zákona proti každé osobě, která odpovídá z toho neb onoho provozu. Tato osoba může však žádat, aby její závazek k náhradě škody byl omezen na tu poměrnou část škody, která je přiměřená účasti jejího provozu při způsobení škody vzhledem k účasti provozů ostatních; toto omezení nemá vlivu na určení nákladů řízení.
(2) V době od podání žaloby na osobu odpovědnou z jednoho provozu do pravomocného skončení řízení neprobíhá ani promlčecí doba pro nároky proti osobám odpovědným z ostatních provozů, ani jiná lhůta, jejíž zmeškání má v zápětí právní újmu.
§ 15.
Jde-li o odpovědnost za škodu z události uvedené v § 13, posuzují se nároky pozůstalých podle téhož zákona (podle tohoto zákona nebo podle občanského zákoníka), podle něhož by se posuzovaly nároky zemřelého.
§ 16. Soudní příslušnost
(1) žaloby na náhradu škod způsobených provozem dopravního prostředku mohou být podány, ať se posuzují podle tohoto zákona nebo podle občanského zákoníka, také u soudu, v jehož obvodu byla škoda způsobena.
(2) žalobu na náhradu škody vzniklé ze střetnutí se provozů lze proti každé z odpovědných osob (§ 14 odst. 1) podat u kteréhokoli soudu příslušného pro některou z nich.
Závěrečná ustanovení.
§ 17.
Zrušují se všechna dosud platná ustanovení železničního zákona č. 86/1937 Sb. a zákona č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly, jakož i §§ 29 až 36 a §§ 39 a 40 zák. č. 172/1925 Sb., o letectví.
§ 18.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1951; provedou jej všichni členové vlády.
Důvodová zpráva.
Obecná část.
Podle obecné úpravy závazků k náhradě škody, obsažené v hlavě šestnácté občanského zákoníka (§§ 337 až 359), odpovídá za škodu zásadně ten, kdo ji zavinil. S touto zásadou nelze však vystačit
jednak tam, kde škoda bývá vyvolána působením zdroje zvýšeného nebezpečí, jak tomu je u zvláště nebezpečných provozů (na př. u podniků vyrábějících třaskaviny), jednak zejména tam, kde složitost provozního zařízení a jeho organisace znesnadňuje poškozenému zjistit a prokázat, zdali škoda provozem způsobená byla zaviněna a kým. V obojích případech je třeba, aby se poškozenému usnadnilo domoci se náhrady; jinými slovy: povinnost nahradit škodu nesmí být závislá na tom, že poškozený prokáže zavinění provozovatele nebo jeho lidí.
Pokud jde o škody způsobené při provozu zvláště nebezpečném, je o ochranu poškozených postaráno ustanovením § 351 obč. zák., které ukládá provozovateli takového podniku povinnost nahradit škodu podle zásady odpovědnosti za výsledek.
Takové ustanovení se ovšem u nás nemůže vztahovat na škody způsobené provozem dráhy, motorových vozidel, letadel a plavidel. Je na bíledni, že dnes už nelze do kategorie provozů nebezpečných zařadit provoz dráhy a motorových vozidel silničních. Zařadit sem však nelze ani dopravu leteckou, neboť její dřívější nebezpečnost je v době, v které žijeme, už překonána. Technické zdokonalení letectví se projevuje názorně
i v tom, že počet nehod je v leteckém provozu již minimální. Srovnáme-li počet přepravených osob a věcí s počtem škod, ukáže se, že v poválečných letech připadá na úrazy osob toliko 0, 00014% a na škody na zboží 0, 00088%. Pokud jde o škody na zemi, nedošlo k poranění osob vůbec a počet poškozených věcí v poměru k počtu nalétaných kilometrů by bylo lze vyjádřit jen desetimiliontinami procenta.
Náležitá ochrana osob, které utrpí škodu při nehodě v dopravě, třebas i železniční nebo letecké, kde taková událost je zjevem vskutku ojedinělým, vyžaduje však — jak už bylo naznačeno a ještě bude podrobně odůvodněno — aby ani zde vymožení náhrady nebylo ztíženo event. obtížností důkazu, zdali byla škoda zaviněna a kým. Zde totiž jde, zejména při dopravě železniční a letecké, o složitá provozní zařízení, o složitou provozní organisaci, a občan nemůže sám zjistit, zdali snad k vzniku škody mu způsobené nedošlo opominutím péče při provozu potřebné. Je proto třeba, aby i zde provozovatel odpovídal přes meze dané zaviněním. Jinými slovy:
1. aby za škody vzešlé z nehody v dopravě byl zásadně odpověden provozovatel dopravního prostředku,
2. aby poškozený nemusil prokazovat, že škoda byla zaviněna provozovatelem anebo osobou zaměstnanou nebo užitou v provozu.
Už z toho, co bylo pověděno o potřebě vyloučit obtížnost důkazu, zdali byla škoda zaviněna a kým, je jistě patrné, že se při uložení odpovědnosti provozovateli dopravního prostředku přes hranici danou zaviněním nevychází z dříve
hájené t. zv. theorie risikové. Podle ní má risiko způsobené svou činností — provozem — nést ten, kdo z ní má výhody, kdo ve svém zájmu toto risiko způsobuje. Dráhy, parní, motorové i elektrické, aerolinie, doprava po vodě a v převážné části i doprava automobilová jsou však dnes i u nás provozovány převážné socialistickými právnickými osobami, zejména národními nebo komunálními podniky. Na rozdíl od podniků kapitalistických, které sledovaly jediný účel — dosáhnout zisku, slouží socialistické podniky celé společnosti jako celku a všem občanům zvlášť, nikoli sobe a v svém zájmu.
K tomu, aby byla provozovatelům uvedených dopravních prostředků uložena odpovědnost upravená přísněji než v zákoníku občanském, vedou dnes, v socialistické společnosti, jiné úvahy. Provoz dráhy, motorových vozidel silničních, letadel, parních a motorových lodí a pod. neobejde se, i když leckdy zřídka, bez nehod, z nichž vznikají škody na osobě nebo na věcech. Přesto že tyto škody jsou zcela mizivé v poměru k výhodám a prospěchu dopravními prostředky přinášeným společnosti, je přece jen třeba, aby nejen lidé, kteří se octnou v okruhu takových provozů, dbali zvýšené opatrnosti potřebné k zamezení úrazů nebo poškození majetku, nýbrž aby i provozovatelé takových dopravních prostředků vyvinuli zvýšenou pozornost nutnou k tomu, aby jejich provoz byl co možná nejbezpečnější, a to jak pro osoby a věci dopravované, tak i pro okolí. A tuto pozornost provozovatelů lze v zájmu společnosti, jakož i v zájmu provozovatelů samých a i každého jednotlivého občana povzbudit také tím, že jim zákon uloží odpovědnost za stav provozních zařízeni a jejich funkci.
Mimoto je třeba mít na paměti, že k nehodě v dopravě a ke škodám z ní dochází zhusta ze shluku nejrůznějších podnětů, úkonů a jevů, takže bývá leckdy značně obtížné spolehlivě zjistit, zdali tu bylo i zavinění a na čí straně. Kromě toho nelze přehlédnout — jak se o tom již stala zmínka — že zejména u dráhy a u aerolinií jde o složitou provozní organisaci, místně značně rozloženou, a že provoz je řízen také na základě podrobných předpisů interních. Poškozený občan nemá možnost sám si přezkoumat, zdali nebyl někde narušen řádný diod podniku porušením provozních předpisů nebo jinou závadou v provozu. Nemůže si na příklad sám zjistit, zdali výpravčí vlaků nebo hradlař neporušil nějaký předpis daný v zájmu bezpečnosti dopravy, zdali se v letecké dopravě nevyskytla porucha třebas v radiovém spojení letadla s letištěm, nebo pod. Kdyby tu tedy platila obecná zásada odpovědnosti za zavinění, mohl by se provozovatel dost snadno zbavit povinnosti k ná-
hradě škody tím, že by prokázal skutečnosti nasvědčující tomu, že nehodu nezavinil ani on, ani jeho lidé. A tak tomu ovšem nesmí být, neboť pracujícímu člověku, a toho především chrání zákony lidové demokracie, nesmí být odepřena náhrada škody způsobené úrazem nebo na majetku ani tehdy, jestliže škodu utrpěl nikoli sice přímo zaviněním při provozu dopravního prostředku, ale přece jen opominutím takové péče, jaká při provozu byla potřebná k tomu, aby nehoda mohla být odvrácena.
Pokud jde o historii v legislativní úpravě, poznamenává se, že se občanský zákoník nedotkl dosavadních zvláštních úprav náhrady škod způsobených provozem dopravních prostředků zejména proto, poněvadž jde o speciální věci vymykající se svou povahou z úpravy obecné, a to zvláště pro potřebu slaďování s vývojem poměrů, obzvláště živým na poli techniky. Mimoto pak bylo třeba mít zřetel i k tomu, že vnitrostátní úprava těchto věcí leckdy závisí také na obsahu mezinárodních konvencí.
Dosavadní úprava je — jak známo — roztříštěna. Souvisí to s tím, že jednotlivé motorické dopravní prostředky vznikaly postupně a že se na ně v údobí počátečního jejich vývoje hledělo jako na zařízení ohrožující nejen cestující, ale i celé okolí. Mimoto nebyly těmito hledisky ovládané staré zákonné úpravy z doby Rakousko-Uherska za první republiky nahrazovány plánovitě. Odpovědnost za škody při železniční dopravě je dnes upravena v §§ 196 až 204 železničního zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb. (jinak v podstatě nahrazeného zákonem o drahách č. 97/1950 Sb. ), odpovědnost za škody způsobené provozem motorových vozidel v §§ 45 až 52 a §§ 54 a 55 zákona ze dne 26. března 1935, č. 81 Sb. (jinak nahrazeného zákonem č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích), náhradu škody způsobené provozem letadla upravují §§ 29 až 36 a §§ 38 až 40 zákona o letectví ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb., a odpovědnost za škody vzešlé z provozu plavby na vnitrozemských vodách se spravuje — pokud nejde o odpovědnost z dopravy zboží — ustanoveními občanského zákoníka.
Nejde však jen o roztříštěnost úpravy, úprava je také, i když se nepřehlédne rozdílnost provozů zejména po stránce technické, zbytečně nejednotná. Tak na př. odpovídá dnes železniční podnik přes meze zavinění za škody na osobě, jen když byly způsobeny na trati, a neodpovídá za škody, které byly na trati způsobeny na věcech. Odpovědnost za škody způsobené provozem motorových vozidel se vztahuje jak na škody na osobě, tak na škody na věcech, je však omezena na škody, k nimž došlo na místech veřejných nebo třetím osobám přístupných, mimo
tato místa, jen když se pozemku užilo k jízdě neoprávněně, železniční podnik je zproštěn odpovědnosti, jestliže škoda vzešla ze zavinění poškozeného nebo z neodvratného jednání osoby třetí, u provozu motorových vozidel a letadel je k zproštění odpovědnosti třeba, aby i jednání třetí osoby bylo zaviněno. Odchylná jsou také ustanovení o obsahu a rozsahu náhrady škody a mnohá jiná (viz také zvláštní část důvodové zprávy).
Je proto třeba už v zájmu zjednodušení právního života úpravu náhrady škod způsobených provozem dráhy, silničních motorových vozidel, letadel a plavby sjednotit v jedinou pružnou normu, vymýtit postradatelné odchylky v odpovědnosti mezi jednotlivými provozy, dát úpravu odpovídající pravidlům socialistického soužití, zejména i potřebám národních podniků a komunálních podniků dopravních, a osnovu formulovat tak, aby právní úprava byla zpřístupněna každému pracujícímu člověku.
Návrh nové úpravy připravilo ministerstvo spravedlnosti v komisi složené ze zástupců pracujícího lidu, zejména z dělníků ze závodů a odborníků z národních a komunálních podniků dopravních, odborníků v pojišťovnictví, soudců a pracovníků legislativních. Při práci na osnově byly směrnicí tyto
zásady:
I. Odpovědnost nad rámec zavinění bude uložena provozovatelům dráhy, motorového vozidla, letadla, parního nebo motorového plavidla a podnikatelům dopravy jinými plavidly.
II. Provozovatel bude takto odpověden, nebude-li prokázána některá skutečnost odpovědnost vylučující, za
ublížení na zdraví nebo usmrcení, ať postižený je cestujícím nebo ne, zničení nebo poškození věcí, které má poškozený u sebe, a za jejich odcizení nebo ztrátu, byl-li poškozený při nehodě zbaven možnosti věci opatrovat,
zničení nebo poškození jiných věcí. III. Odpovědnosti nad rámec zavinění nebude u žádného z uvedených provozů, jestliže škoda vzejde ze zavinění poškozeného nebo z takového úkonu osoby jiné, který nemohl být odvrácen, anebo jestliže škoda nemohla být odvrácena a nelze ji odvozovat ani ze stavu dopravního prostředku nebo jiných provozních zařízení, ani ze selhání nebo nedostatku jejich činnosti. IV. Vzejde-li škoda nebo její rozsah také ze zavinění poškozeného nebo z úkonu osoby jiné, nahradí provozovatel škodu poměrné.
V. Obsah a rozsah náhrady škody bude se řídit občanským zákoníkem (§§ 354 až 358).
VI. Změní-li se podstatné poměry, které byly rozhodující pro určení důchodu, ať výrokem soudu nebo dohodou, bude možno se domáhat, aby byl důchod snížen nebo zvýšen, anebo aby jeho další vyplácení bylo zastaveno nebo aby vyplácení zastaveného důchodu bylo obnoveno.
VII. Možnost uplatnit nárok z odpovědnosti nad rámec zavinění bude časově omezena a podmíněna včasným oznámením osobě odpovědné, že nastalo poškození.
VIII. Odpovědnost za ublížení na zdraví nebo za usmrcení nebude zásadně možno předem ani vyloučit, ani omezit.
IX. Nároky na náhradu škody, vzešlé z téže události, zejména i nároky vzniklé ze střetnutí se provozů, mezi osobami odpovědnými z těchto provozů, budou se posuzovat podle občanského zákoníka.
X. Vláda bude zmocněna, aby nařízením stanovila nejvyšší částku náhrady peněžité.
XI. K rozhodování o nárocích na náhradu škody bude příslušný také soud, v jehož obvodě škoda vznikla.
XII. Osnova se nebude zabývat odpovědností z dopravy zboží, zejména na základě smlouvy nákladní, ani se nedotkne zvláštních úprav o tom platných.
Mezinárodní úmluvy nebudou dotčeny.
Při stanovení těchto zásad bylo přihlédnuto zejména i k zákonodárství Svazu sovětských socialistických republik. Bylo také uváženo, že stejně jako čl. 404 obč. zák. RSFSR, tak i čl. 242 osnovy nového sovětského občanského zákoníka ukládá odpovědnost přes rámec zavinění zásadně jen provozovateli a zejména nikoli i osobám, které při provozu spolupůsobí na základě pracovního poměru s provozovatelem. Tak na př. nejen strojvůdce, ale i šofér a pilot odpovídají za škodu, jen když ji zavinili, a jen v tomto případě se může provozovatel, který škodu nahradil, na nich hojit postihem (regresem).
Zvláštní část. K §1:
Odpovědnost nad rámec zavinění (skutečnosti odpovědnost vylučující uvádí § 4) ukládá se i provozovatelům dopravy lodní a dále zejména podnikatelům dopravy na přívozech nejen v zájmu jednotnosti zákonné úpravy, nýbrž také proto, poněvadž momenty odůvodňující zvýšenou odpovědnost jsou zde v podstatě stejné jako u provozů ostatních
(výbuch lodního kotle, nehoda na přívozu v Rakvicích).
Pojem dráhy je vymezen v § 2 zák. č. 97/ 1950 Sb., o drahách. Drahami jsou zejména železnice, lanové dráhy (pozemní a visuté) a dráhy trolejbusové. Nerozhoduje, zdali jde o dráhu pro přepravu veřejnou či neveřejnou. Na otázku, která vozidla jsou motorová, odpovídá vyhláška ministerstva dopravy ze dne .... 1951, čís.... Ú. l. I, o...
Jde především o vozidla s výbušnými motory (pohonná látka nerozhoduje) a s motory hnanými parou (na př. sentinely) nebo elektřinou. Pojem letadla ve smyslu osnovy se kryje s pojmem letadla podle zák. č. 172/1925 Sb., o letectví. Za letadla se považují netoliko letadla v užším smyslu (aeroplány, hydroplány, helikoptéry atd. ), nýbrž i balony (upoutané, volné, motorové), řiditelné vzducholodi, větroně a kluzáky. Plavidlem s motorickým pohonem se rozumí nejen parník nebo motorový člun, nýbrž na př. i plavidlo s pomocným motorem. Jde-li o plavidlo bez motorického pohonu, na př. převozní pramici poháněnou vesly, tyčí nebo proudem, je zvýšená odpovědnost uložena jen "podnikateli dopravy", t. j. na př. komunálnímu podniku provozujícímu přepravu na přívozu, anebo národnímu nebo komunálnímu podniku, který plaví dříví spoutané do vorů, a pod.
Slovní obrat "za škodu vyvolanou zvláštní povahou vlastní provozu, o který jde" umožňuje svou pružností, aby zlidověný soud mohl po uvážení všech okolností případu a s náležitým zřetelem k životním zkušenostem rozhodnout tak, jak to odpovídá pravidlům socialistického soužití.
Slovem.. vyvolanou" se nemíní uvolňovat něho rozšiřovat vztah mezi t. zv. škodnou událostí a škodou. I nadále tu musí bvt příčinná souvislost a škoda musí být přiměřeným (adekvátním) a nikoli výjimečným, neočekávaném následkem události. Nebude tedy na př. provozovatel auta povinen nahradit ušlou výhru ze Stasky tomu, komu bylo. když byl autem zraněn, zabráněno včas odevzdat šťastně vyplněný sázkový ticket.
Navrhovaným zřením se zároveň vymezuje skutkový základ pro odpovědnost nad rámec zavinění jednotně pro obor všech čtyř provozů a přitom se nikterak nebrání, aby se každý provoz posuzoval samostatně a přiměřeně jeho povaze technické a pod. Zvolená formulace naznačuje také, že budou do jejího rámce někdy spadat jen skutečnosti, k nimž dojde toliko na některých místech nebo v určitém časovém rozmezí. Tak nebude
mít na př. drážní podnik odpovědnost podle osnovy za úraz, k němuž došlo uklouznutím v nádražní hale nebo na schodišti k ní vedoucím. Provozovatel letadla bude takto odpovědný za škody vzniklé účastníku letu, stane-li se nehoda, z níž škoda vzešla, v letadle nebo při jakýchkoliv operacích spojených s nastoupením do letadla a s vystoupením z něho; za škody na zemi, vzniklé provozem letadla, pak od okamžiku, kdy bude uvedena v činnost hybná síla za účelem startu, až do okamžiku, kdy skončí řádné přistání, anebo kdy vůbec je hybná síla v činnosti. Tak to také odpovídá zásadě Varšavské konvence č. 15/1935 Sb. (čl. 17), jejímž signatářem je i SSSR, resp. zásadě čl. I nového návrhu Římské úmluvy (z ledna 1950).
Závěrečnými slovy § 1 odst. 1 "odpovídají
.....také podle tohoto zákona" se
vhodně už v prvním paragrafu naznačuje, že osnova nevylučuje užití obecných ustanovení
o odpovědnosti za škody, obsažených v občanském zákoníku; srov. zejména §§ 12, 13 a 15.
"Provozovatelem" dopravního prostředku nemusí byt vždycky jenom vlastník. Provozovatelem je zásadně ten, kdo má právní i faktickou možnost dopravním prostředkem jako takovým disponovat. Provozovatelem jsou tedy zejména národní nebo komunální podniky, jimž je dopravní prostředek jako část majetku v státním socialistickém vlastnictví svěřen do správy, tedy především dopravní národní podniky "československé státní dráhy", "československá státní automobilová doprava", "československá plavba labská", "československá plavba oderská", "československá plavba dunajská",,. československé aerolinie", komunální podniky provozující městskou dopravu tramvajovou, trolejbusovou, autobusovou nebo jinou automobilovou atd. Provozovatelem je dále na př. také aeroklub, a to i pokud jde o letadla státní jím užívaná. Je jím i nájemce podniku, jehož je dopravní prostředek příslušenstvím, jakož
i nájemce nebo jiný uživatel dopravního prostředku, jestliže mu vlastník spolu s užíváním ponechal i péči o finanční a technickou stránku provozu, na př. autodopravce, který si na dobu zimního svozu dříví z lesa najal něčí nákladní auto.
Ustanovení § 1 odst. 2, podle něhož se má v pochybnosti za to, že provozovatelem je vlastník (každý spoluvlastník) dopravního prostředku anebo socialistická osoba právnická, která jej má v operativní správě, usnadňuje poškozenému jeho postavení ve sporu. Je možný důkaz opaku; tento důkaz