Národní shromáždění republiky Československé 1951.
I. volební období. 7. zasedání.
574
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ...........................................1951
o bezpečnosti při práci.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. Účel zákona.
(1) účelem tohoto zákona je zajistit zaměstnancům a učňům (dále jen "pracujícím") bezpečnost při práci a přispívat tak k rozvoji jejich tvůrčích sil, k zvyšování produktivity práce a k dalšímu vzestupu hmotné a kulturní úrovně pracujícího lidu.
(2) Proto se dozor nad zajištěním bezpečnosti při práci svěřuje především pracujícím a rozšiřuje a prohlubuje se péče o bezpečnostní a zdravotní opatření při práci v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky.
§ 2. Povinnosti vedení podniku.
(1) Vedení podniku zodpovídá za zajišťování bezpečné a zdravé práce. Aby pracující v bezpečném a zdravém prostředí dosáhli při nejmenší námaze nejlepších pracovních výsledků, je vedení podniku povinno zejména
a) zřizovat a udržovat v závodech zařízení, kterých je třeba k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a starat se o bezpečné a zdravé prostředí též ve vedlejších závodnich zařízeních pro pracující (v závodních bytech, ubytovnách, kuchyních, jídelnách, jeslích a pod. );
b) starat se o výchovu pracujících k bezpečné a zdravé práci a věnovat přitom zvláštní péči nově přijatým pracujícím;
c) zjišťovat a odstraňovat příčiny pracovních úrazů a nemocí z povolání v závodě, vést o nich záznamy a ihned oznamovat vážné nehody nadřízeným a dozorčím orgánům;
d) zajišťovat, aby výrobní zařízení a pracovní pomůcky vyráběné v závodech, odpovídaly předpisům o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
(2) K plnění úkolů, které se týkají bezpečnosti při práci, ustanoví vedení podniku v dohodě s orgány dozoru nad bezpečností při práci v závodech a zařízeních, které určí příslušná ministerstva, bezpečnostní techniky. Bezpečnostní technici vykonávají své úkoly v součinnosti s orgány jednotné odborové organisace.
§ 3. Povinnosti pracujících.
(1) Pracující jsou povinni počínati si při práci tak, aby neohrožovali život a zdraví své a svých spolupracovníků. Zjistí-li v závodě nedostatky, které mohou ohroziti bezpečnost nebo zdraví pracujících, musí je oznámit vedení podniku a orgánům jednotné odborové organisace.
(2) Pracující jsou povinni účastniti se výcviku, prováděného vedením podniku v zájmu jejich bezpečnosti při práci, a podrobiti se předepsaným zkouškám a lékařským prohlídkám.
v
§ 4. Úkoly národních výborů.
Národní výbory sledují pracovní podmínky ve svém obvodu a pomáhají při vytváření předpokladů pro bezpečnou a zdravou práci.
Inspekce práce. § 5.
(1) Dozor nad bezpečností při práci vykonává jednotná odborová organisace svými orgány inspekce práce.
(2) Působnost orgánů inspekce práce se vztahuje na všechna pracoviště a vedlejší zařízení, a to i na dílny a laboratoře odborných a vysokých škol a ústavů (dále jen "závody").
(3) Jednotná odborová organisace provádí též odborný výzkum v oboru bezpečnosti při práci.
*
(4) Osobní a věcné náklady spojené s prováděním inspekce práce a odborného výzkumu hradí stát.
§ 6
(1) Orgány inspekce práce při výkonu dozoru nad bezpečností při práci především pomáhají radou pracujícím a vedení podniku. Jejich úkolem je zejména
a) soustavně prohlížet závody a vedlejší zařízení a dbát o to, aby vedení podniku a pracující plnili své povinnosti vyplývající z tohoto zákona a pečovat zvlášť o to, aby se nebezpečná a těžká práce nahrazovala prací strojů;
b) nařizovat odstranění zjištěných závad a hrozí-li nebezpečí z prodlení, nařídit vyřazení strojů nebo zastavení práce;
c) vydávat podrobnější směrnice a pokyny o bezpečnosti při práci pro jednotlivé závody, vyjma dopravní podniky;
d) povolovat výjimky z ustanovení o pracovní době a způsobu zaměstnávání žen a mladistvých pro jednotlivé závody a podniky v mezích zákonných předpisů;
e) spolupůsobit s národními výbory a podniky při projektování, budování a povolování závodů a zahájení provozu.
(2) V otázkách zdravotních spolupracují orgány inspekce práce s orgány státní zdravotní správy.
(3) Orgány inspekce práce mohou ukládat osobám, které porušily předpisy o bezpečnosti při práci, pokuty v blokovém řízení podle příslušných předpisů trestního práva správního.
(4) Vedení podniku a pracující jsou povinni umožniti orgánům inspekce práce plnění jejich úkolů, poskytovat jim potřebná vysvětlení a předložiti doklady.
§ 7.
(1) Jednotná odborová organisace přezkoumá na žádost podanou ve lhůtě 15 dnů opatření orgánů inspekce práce (§6 odst. 1) a může je změnit nebo zrušit.
(2) Jednotná odborová organisace vymezí úkoly svých orgánů inspekce práce směrnicemi, které schvaluje ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
§ 8. Odborný technický dozor.
Odborný technický dozor nad bezpečností při práci v hornictví a v letectví a nad některými technickými zařízeními, která budou určena zvláštními předpisy, vykonává příslušné minisA
terstvo v součinnosti s jednotnou odborovou organisací.
§ 9. Zdravotní inspekce.
Úkoly zdravotní inspekce a pracovního lékařství náležejí do působnosti ministerstva zdravotnictví. Dozor nad ochranou zdraví při práci (zdravotní inspekce) vykonávají orgány státní zdravotní správy ve spolupráci se zúčastněnými činiteli, zejména s orgány inspekce práce.
Společná a závěrečná ustanovení.
§10.
(1) Příslušná ministerstva v oboru své působnosti
a) vydávají v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a jednotnou odborovou organisací podrobné předpisy o bezpečnosti při práci pro příslušné pracovní obory;
b) určují orgány odborného technického dozoru (§ 8).
(2) Předpisy, jichž je třeba k provádění tohoto zákona a jež se vztahují na pracovní obory, spadající do působnosti několika ministerstev, vydává ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a jednotnou odborovou oragnisací.
(3) Působnost báňských úřadů vydávat předpisy o bezpečnosti při práci zůstává nedotčena.
§11.
(1) Při ministerstvu práce a sociální péče se zřizuje koordinační sbor pro otázky bezpečnosti a zdraví při práci.
(2) Koordinační sbor pečuje o zajištění jednotného provádění úkolů, vyplývajících z tohoto zákona, a projednává zásadní otázky týkající se několika pracovních oborů.
(3) Koordinační sbor je složen ze zástupců zúčastněných ministerstev z jednotné odborové organisace. Podrobnosti o složení, působnosti a jednání tohoto sboru stanoví vláda.
§ 12.
(1) Zrušují se předpisy, které se vztahují na věci upravené tímto zákonem, zejména
1. ustanovení § 1157 obecného zákoníku občanského ve znění cis. nař. č. 69/1916 ř. z.;
2. ustanovení §§ 170 až 172 obecného horního zákona č. 146/1854 ř. z., pokud se týkají
pracujících;
3. ustanovení §§ 74 až 74d) živnostenského řádu č. 227/1859 ř. z. ve zněni zákona č. 74/1913 ř. z.;
B
4. zákon č. 117/1883 ř. z., o zřizování dozorců živnostenských;
5. zák. čl. XXVIII/1893 uh. zák., o ochraně průmyslových a továrních zaměstnanců proti nehodám a o průmyslových dozorcích ve znění zákona č. 47/1921 Sb.;
6. ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 156/1902 ř. z., kterým se upravují pracovní poměry dělníků zaměstnaných při režijních stavbách železnic a v jejich pomocných ústavech;
7. ustanovení §§ 30 až 32 zákona č. 29/1920 Sb., o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce;
8. ustanovení § 11 zákona č. 244/1922 Sb., kterým se všeobecně upravují právní poměry mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na Slovensku;
9. ustanovení § 102 živnostenského zákona pro území Slovenska č. 259/1924 Sb.;
10. vládní nařízení č. 60/1929 Sb., kterým se zřizuje komise pro technickou a zdravotní ochranu zaměstnanců a jiných osob výdělečně činných;
11. ustanovení § 28 zákona o soukromých zaměstnancích č. 154/1934 Sb.;
12. ustanovení §§ 96 až 99 zákona o národním pojištění č. 99/1948 Sb, a to vesměs v úpravě, jaká vyplývá z předpisů je měnících a doplňujících.
(2) Do vydání předpisů podle zákona se postupuje podle dosavadních předpisů, pokud neodporují tomuto zákonu.
§ 13.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou ustanovení § 5 odst. l a § 7 odst. l, jež nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1952; provedou jej ministr práce a sociální péče a zúčastnění členové vlády.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecná část.
I. Úvod.
•
Úkolem lidově demokratického státu je vytvářet pro pracující takové pracovní podmínky a prostředí, aby nedocházelo k pracovním úrazům a nemocem z povolání, a zajišťovat také tímto způsobem stálý rozvoj jejich tvůrčích sil. Na tomto poli jsme mnoho dlužní pracujícím, poněvadž v podstatě trvá ještě dosavadní organisace péče o bezpečnost a zdraví při práci, kte -
rou jsme převzali z kapitalistického období republiky.
Nedostatečnou organisací péče o ochranu života a zdraví při práci se zabýval v prosinci roku 1949 II. Všeodborový sjezd. V jednom z hlavních referátů byl předložen k diskusi požadavek, aby "pracující sami tak, jak se to stalo v Sovětském svazu, převzali boj proti úrazům a nemocem z povolání do svých rukou. Proto se budují v závodech komise ochrany a bezpečnosti práce a dává se jim značná pravomoc. Nynější
stav živnostenské inspekce je již vývojem překonán, živnostenskou inspekci je třeba převést do ROH jako inspekci práce, " V resolucí sjezdem přijaté je uvedeno, že jedním z prostředků k splnění úkolů ROH při budování socialismu u nás je "přenesení péče o ochranu života, zdraví a bezpečnosti práce na odbory a její prohloubení, zejména vytvářením kádrů aktivistů v závodech".
Zkušeností SSSR při budování socialismu použijeme též při nové úpravě bezpečnosti při práci. Je vhodné připomenout co řekl N. Švernik o úkolech sovětských odborů na III. plenu Všesvazové ústřední rady odborových svazů (VCSPS) roku 1933, kde referoval o přenesení úkolů ochrany práce ze zrušovaného lidového komisariátu práce SSSR na odbory:
"Nelze nadále strpět nynější poměry na poli ochrany práce. Přijdeš-li nyní do podniku, nikdo si nemůže stěžovat, že máme málo speciální obuvi nebo speciálního oděvu, "ale všichni si stěžují na to, že se nedává tomu, komu se dávat má. Cožpak to není jasným výsledkem byrokratického poměru k otázkám ochrany práce a důkazem toho, že odborové svazy to ještě nepovažují za svou věc? My můžeme a musíme proto uvést věc ochrany práce do pořádku a využít těch značných prostředků, které nám poskytuje stát na ochranu práce tak, aby to vedlo ku prospěchu dělníka, aby dělník pocítil péči odborového svazu, kterou o něho má. "
II. Bezpečnost při práci v SSSR a lidových demokraciích.
V SSSR je svěřen všeobecný dozor nad zachováváním předpisů o ochraně života a zdraví zaměstnanců při práci Všesvazové ústřední radě odborových svazů (VCSPS). Pouze odbornou technickou inspekci v hornictví a dozor nad kotly vykonávají orgány příslušných ministerstev. Inspekci zdravotní vykonávají orgány státu i VCSPS.
Základním orgánem dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci jsou lidoví inspektoři ochrany práce, volení z členů odborové organisace v závodech. Tam kde pracují mladiství, jsou voleni také lidoví inspektoři ochrany práce mladistvých. U krajských a ústředních výborů odborových svazů jsou ustanoveni právní, techničtí a zdravotní inspektoři práce, po případě zvláštní inspektoři pro ochranu práce mladistvých.
VCSPS zaktivoval v závodech všechny pracující k boji proti úrazům a nemocem z povolání tím, že zřizoval závodní a dílenské komise ochrany a bezpečnosti práce. Předsedové těchto komisí jsou zmíněnými lidovými inspek-
tory práce, kteří stejně jako ostatní členové komisí konají svou činnost při své normální práci. Tyto komise za odborného vedení svazových inspektorů dokázaly mobilispvat široké masy pracujících v boji za snížení úrazovosti a onemocnění nemocemi z povolání. Výsledkem aktivního zapojení pracujících bylo snížení úrazovosti v době od roku 1930 do roku 1935 průměrně o 35%.
V údobí další pětiletky poklesly pracovní úrazy v některých oborech na 1/3, v hornictví, hutnictví a chemickém průmyslu dokonce na 14 stavu před rokem 1930. Je pozoruhodné, že v době Velké vlastenecké války, kdy do výroby bylo začleněno mnoho nových pracovníků, zaznamenávají statistiky další pokles úrazovosti. Tak na příklad
v roce 1943 klesl počet úrazů proti roku 1942 o.........15%,
v roce 1944 klesl počet úrazů proti roku 1943 o.........14, 8%,
v roce 1945 klesl počet úrazů proti roku 1944 o.........8%.
Přes velké obtíže způsobené válkou bylo toho dosaženo proto, že VKS(b), orgány sovětského státu a odbory pečovaly neúnavně o ochranu pracujících. Dobré vedení a výsledky práce odborářských funkcionářů na závodech zajišťují svazoví inspektoři práce, kteří mají vysokoškolské nebo nejméně středoškolské technické vzdělání a odborné zkušenosti ve výrobních oborech. Mají také velmi širokou pravomoc nařizovací i trestní.
V Polsku je vedle státní inspekce práce zřízena zákonem sociální inspekce práce, která je orgánem odborových svazů. Jejími orgány jsou závodní a dílenští sociální inspektoři práce pro celý závod nebo pro jednotlivá oddělení. Pro jednotlivé skupiny svazové jsou ustanoveni skupinoví inspektoři práce. Sociální inspektoři práce jsou voleni na dobu jednoho roku valnou hromadou osazenstva nebo důvěrnickou schůzí.
V Maďarsku je zřízena inspekce práce podle sovětského vzoru. Vykonávají ji zvláštní orgány odborové organisace, které jsou voleny osazenstvem závodu.
V Rumunsku, Bulharsku a v Německé demokratické republice je obdobný stav jako v Polsku.
III. Bezpečnost při práci za kapitalismu.
Zcela jinak vypadala ochrana života a zdraví zaměstnanců při práci za kapitalismu, kde pracovní zákonodárství je nástrojem vládnoucí třídy k vykořisťování a rozdělování pracujících mas. Výstižně to charakterisoval již. v roce
1931 nynější president republiky Klement Gottwald ve své řeči v poslanecké sněmovně, kde mezi jiným pravil: "Ukazujete třídní charakter vašeho státu, čemuž dělníky již dávno učíme, ukazujete tvrdou pěst buržoasní diktatury, ukazujete, že zákony v tomto vašem státě jsou jen k ochraně bohatých". V kapitalismu ochrana života a zdraví zaměstnanců při práci je zcela podřízena kapitalistovu zájmu na dosažení co největšího zisku.
V první polovině XIX. století byla vládnoucí třída donucena pod tlakem pracujících mas vydati první bezpečnostní předpisy všeobecného rázu. Tyto předpisy omezovaly práci dětí a žen v továrnách. Poněvadž vládnoucí třída neměla zájem, aby se tyto předpisy dodržovaly, nebyl zřízen příslušný dozor a předpisy zůstaly na papíře. Teprve v roce 1883 po desetiletém boji byla vládnoucí třída donucena pod tlakem pracujících vydati zákon o živnostenských inspektorech. Na území Slovenska se tak stalo vydáním zák. čl. XXVIII/1893 uh. zák.
V Rakousku byli zřízeni živnostenští dozorci (inspektoři), kteří měli v živnostenských podnicích dohlížeti na provádění předpisů vydaných na ochranu života a zdraví dělníků, o denní pracovní době a o přestávkách v práci na to, "jak se má užívati dělníků", jak se vedou seznamy dělnické, jsou-li vydány pracovní řády, jak se vyplácejí mzdy a jak se provádějí předpisy o živnostenském vzdělání mladistvých dělníků.
živnostenští inspektoři byli oprávněni vstupovati do všech místností pracovních i do dělnických příbytků poskytovaných zaměstnavatelem. Závady, jež zjistili, měli oznamovati zaměstnavatelům s výzvou, aby je odstranili, a nestalo-li se tak, měli to inspektoři oznámit příslušnému živnostenskému úřadu (okresnímu hejtmanství, okresnímu úřadu). Tento úřad mohl provádět na návrh živnostenského inspektora potřebná místní šetření za přibrání příslušných odborníků (lékařů, chemiků a j. ).
Inspektoři se zúčastňovali též povolování provozoven a spolupracovali s úrazovými a nemocenskými pojišťovnami a soudy. Po uzákonění osmihodinové doby pracovní v roce 1918 povolovali také podnikům podléhajícím jejich dozoru práci přes čas.
Od roku 1945 byla inspekce práce složkou nově vytvořených úřadů ochrany práce (inspektoráty práce). Zákon č. 87/1949 Sb., o výkonu veřejné správy v oboru organisace a ochrany práce národními výbory, přenesl inspekci práce na krajské národní výbory.
V hornictví vykonávají obdobný dozor báňské úřady. Pouze přechodně, po katastrofě na
dole Nelson v Oseku v roce 1934, byly zřízeny báňské inspektoráty a ústřední báňský inspektorát, které byly za okupace zrušeny. Báňské úřady podléhají co do inspekční činnosti v nejvyšší instanci ministerstvu těžkého průmyslu.
Inspekci práce v plavbě vykonávali původně inspektoři vnitrozemské plavby ve funkci speciálních inspektorátů živnostenských pro obor plavební, po zřízení československého úřadu plavebního pak tento úřad a to až do svého zrušení v roce 1950. Od té doby vykonává plavební inspekci ministerstvo dopravy.
železniční inspekci vykonávají zvláštní orgány ředitelství drah, podléhající v nejvyšší instanci ministerstvu dopravy.
V zemědělství, v družstevních podnicích, výzkumných a jiných ústavech nebyl zřízen obdobný dozor.
Státní dozor, který byl za Rakouska nedostatečný, se mnoho nezlepšil ani za první republiky. Zůstal neúplný, organisačně nejednotný a nebyl dostatečně vybaven, zejména pokud jde o pravomoc dozorčích orgánů. Tento stav nebyl náhodný, neboť odpovídal potřebám vládnoucí kapitalistické třídy, která na ochraně života a zdraví pracujících měla zájem jen, pokud to přispívalo k zvýšení jejího zisku. Státní dozor byl prováděn vrchnostensky a bez účasti pracujících. Na věci nic nezměnily ani zákony o závodních a revírních radách v hornictví a o závodních výborech průmyslových podniků z roku 1920 a 1921, poněvadž jejich ustanovení nebyla prováděna.
I když se inspektoři domáhali oznámením u okresních úřadů odstranění zjištěných nedostatků, nebyli zaměstnavatelé často vůbec trestáni nebo tresty byly nepatrné. Klasickým příkladem toho byly poměry ve stavebnictví, kde stavitel, aby zvýšil svůj zisk, nestavěl řádná lešení a za tento přestupek byl v nejlepším případě potrestán pokutou 50 až 100 Kčs, ačkoliv zřízení lešení by si vyžádalo částky nejméně desateronásobně větší.
Jako výstražný příklad kapitalistického vykořisťování a neplnění výzev živnostenských inspektorů je možno uvésti namátkou tyto křiklavé případy: V bratislavské továrně na gumové zboží (Dr. K. Hörnes a spol. ) přes všechny zákroky inspektora nebylo po dobu tří let zřízeno odsávací zařízení benzolových par, takže v roce 1929 došlo k výbuchu, při čemž zahynulo celkem 11 osob.
V bratislavské Dynamitce (Čs. muniční a kovodělné závody a. s. ) se začalo v r. 1930 s výrobou nového druhu pyrotechnických střel v nevhodném a k tomu účelu neschváleném objektu a s nevyhovujícím výrobním zařízením. Po třídenní výrobě došlo k výbuchu, při němž zahynulo 7 osob. Živnostenský inspektor 10 dní před výbuchem upozornil, že výroba v zamýšlených objektech je nebezpečná, ale k zákazu výroby došlo teprve po neštěstí.
V mlýně ve Velkém Gýreši byl v r. 1935 přestavěn Dieselův motor, pohánějící mlýn na motor na nassávaný plyn. Přestavba byla provedena neodborně a nebyla úředně schválena. Na závady byl upozorněn okresní úřad s návrhem na zastavení provozu. Mezitím došlo k výbuchu, při čemž byla jedna osoba zabita a jedna zraněna.
Vládnoucí třída se přesto snažila, aby v očích pracujících i před mezinárodním forem vzbudila dojem dobré organisace bezpečnosti při práci. Jako jeden z prostředků sloužily k tomu výroční zprávy o činnosti živnostenské inspekce, v nichž sice byly také uváděny zjišťované nedostatky, avšak vynášela se sociálně hygienická zařízení, k jejichž vybudování byli občas někteří podnikatelé donuceni. Stati o této sociální činnosti kapitalistických podnikatelů byly obvykle doprovázeny obrázky, které ochotně továrníci zapůjčovali. Ačkoliv většina podniků nevyhovovala ani platným předpisům, byly ve zprávách tyto špatné poměry uváděny jen povšechně, avšak nikdy nebyly doprovázeny ilustracemi. Podobným způsobem byly a dosud jsou zpracovávány zprávy i z jiných kapitalistických států.
Tato charakteristika platí též o ostatním pracovním zákonodárství, které ukládalo zaměstnavatelům povinnosti činiti některá opatření na ochranu života a zdraví zaměstnanců v pracovním procesu a prostředí. Základní předpisy jsou obsaženy v hlavě VI živn. řádu (na Slovensku v živn. zákoně č. 259/1924 Sb. ), v obecném horním zákoně z roku 1854, v občanském zákoníku z roku 1811 (§ 1157) a na Slovensku v zákoně č. 244/1922 Sb. Mimo to bylo vydáno více předpisů o ochraně života a zdraví zaměstnanců při práci buď všeobecných (na př. vládní nařízení č. 41/ 1938 Sb. ) nebo zvláštních pro některá výrobní odvětví.
IV. Nynější stav a zásady nové úpravy.
Nynější stav péče o bezpečnost při práci a organisace dozoru spočívá ještě převážně na právních předpisech z doby kapitalismu, ale řešení otázek bezpečnosti při práci se stává stále více záležitostí samotných pracujících.
Po osvobození začaly správy závodů ustanovovat bezpečnostní techniky a závodní lékaře. Do dekretu o závodních a podnikových radách č. 104/1945 Sb. bylo pojato ustanovení o právu závodních rad dozírat na sociálně-politickou a sociálně-zdravotní ochranu zaměstnanců v závodech. Rovněž zákon č. 144/1946 Sb. svěřil jednotné odborové organisaci hájení sociálních, hospodářských a kulturních zájmů pracujících. Zákon o národním pojištění č. 99/1948 Sb. nově stanovil povinnost zaměstnavatelů při provádění úrazové zábrany, ústřední národní pojišťovna může také svými orgány v závodech zjišťovat, zda jsou dodržovány předpisy na ochranu života a zdraví zaměstnanců při práci (§§ 96 a 98).
V roce 1948 vydalo ministerstvo práce a sociální péče směrnice, které rámcově stanovily činnost bezpečnostních techniků a závodních lékařů, jejichž síť se po únoru 1948 podstatně rozšířila. Podobné opatření provedlo ministerstvo průmyslu vyhláškou č. 1013/1949 Ú. 1. I pro bezpečnostní techniky v hornictví.
V zákoně č. 241/1948 Sb., o pětiletém plánu, je m. j. vytýčen úkol dobudovat jednotný státní dozor nad bezpečností při práci všeho druhu a plánovitě dobudovat a zlepšovat technická a zdravotní zařízení, zvyšovat počet bezpečnostních techniků a lékařů a uvědomovat pracující o ochraně proti úrazům [§ 16 odst. 4 písm. b) a c) a § 21 odst. 2 písm. h) cit. zák. ].
Také statut národních podniků průmyslových, vyhlášený vládním nařízením č. 105/ 1950 Sb. uložil vedením podniků stejné povinnosti v otázkách úrazové zábrany a závodních zdravotních zařízení (srovn. odstavce 85, 219 a 220).
Dosavadní nedostatečnou a nejednotnou organisací péče o bezpečnost při práci vznikají značné škody. Pracovními úrazy a nemocemi z povolání ztrácíme pracovníky-budovatele, nehledíc k ztrátám finančním.
Na podkladě zkušeností získaných z činnosti komisí ochrany a bezpečnosti práce, které se u nás zřizovaly v některých závodech od roku 1949 nebo i dříve a které jsou zejména zřizovány po II. Všeodborovém sjezdu, je možno říci, že se osvědčují i přes určité počáteční obtíže. Podstatnou závadou je však jejich nedostatečné odborné vedení a to, že nejsou vybaveny potřebnou pravomocí. Tento nedostatek nemůže odstranit ani dobrá součinnost komisí s dnešní státní inspekcí práce. Proto předkládaná osnova přejímá v podstatě sovětský vzor,