K§8:
Statutem bude zabezpečeno, že majetek sloužící účelům zdravotním, sociálním nebo vzdělávacím, nebo jímž národní výbor plní své správní úkoly, může být začleněn do komunálního podniku jen za podmínky, že bude i nadále sloužit těmto účelům, nebo že o plnění příslušných úkolů bude jinak postaráno.
K§ 9:
K odkazovacímu ustanovení na předpisy o znárodnění srovnej dekret č. 100/1945 Sb. ve znění vyhlášeném v příloze vyhl. č. 107/1950 Sb, a dekret č. 101/1945 ve znění vyhlášeném v příloze vyhl. č. 109/1950 Sb.
K §10:
Ustanovení o používání dosavadní firmy začleněného podniku je míněno především na firmy podniků soukromých; může se však vyskytnout i případ začlenění podniku družstevního.
K §11:
Při přípravě podnikového plánu je třeba vzít zřetel na obor podnikání stanovený komunálnímu podniku. Ukáže-li se nutnost rozšířit činnost podniku a svěřit mu prováděcím plánem další úkoly, bude třeba též doplnit stanovený obor jeho podnikání.
Odstranění povinností opatřit si živnostenské a jiné oprávnění k provozování činnosti podle schváleného podnikového plánu má stejný důvod jako u národních podniků průmyslových.
Jak bylo již vpředu uvedeno, bude při dopravních podnicích komunálních postupováno podle zákona č. 57/1950 Sb.
K §13:
Stát není subjektem pohledávek komunálního podniku, i když je vlastníkem jeho majetku. A naopak majetek komunálního podniku neručí za závazky státu. Je to myšlenka obsažená již v dosavadním právu, nyní však nově vyjádřena stejnými slovy jako u národních podniků.
K §14:
Ustanovení zakazující zcizení a zatížení majetku určeného k trvalému užívání komunálního podniku směřuje k tomu, aby se investiční majetek v důsledku operativní volnosti komunálního podniku nedostával ze státního vlastnictví. V prováděcích předpisech bude pamatováno na možnost výjimek, jež si veřejné zájmy a hospodářský život vynucují.
K §15:
V logické souvislosti s předcházejícím paragrafem je ustanovení o depuraci majetku zánikem zástavních práv. Podobně jako u národních podniků průmyslových je ponecháno vládnímu nařízení upravit zánik ostatních věcných práv.
Jestliže komunální podnik nabyl soukromý nebo družstevní majetek zatížený zástavním právem za závazek, který zároveň jím nebyl převzat, nelze stanovit zánik takového zástavního práva, protože by tím věřitel mohl být eventuálně zbaven jediné záruky, že jeho pohledávka bude zaplacena.
K oddílu III: K § 17:
V postavení správce nepřináší vládní návrh zákona podstatných změn.
K §18:
Je opuštěn institut "vedoucích úředníků" [§ 21 odst. 3 písm. a) a b) zák. č. 199/1948 Sb. ]. Místo toho se zavádějí "zástupci"; budou zastupovat správce v plném rozsahu pravomoci ve stanoveném pořadí v době jeho zaneprázdnění. Tito zástupci mají tedy povahu podnikových orgánů a zapisují se do podnikového rejstříku. Naproti tomu osoby zmocněné správcem, aby ho v omezeném a výslovně stanoveném rozsahu zastupovaly, mají povahu obchodních zmocněnců a musí se vykazovat plnou mocí.
K §21:
Ustanovení o odpovědnosti za škodu je — podobně jako u národních podniků průmyslových — formulováno tak široce, že dopadá i na jiné osoby než na zaměstnance, pokud zastupují podnik nebo obstarávají jeho věci.
K §22:
účast občanstva byla již prakticky vyzkoušena v komunálních podnicích bytových a osvědčila se. Bylo zde využito zájmu nájemníků na dobrém bydlení k tomu, aby byl v nich pěstován správný vztah k národnímu majetku a uvědomění, že užívají společného vlastnictví všech pracujících. Vedle této výchovné stránky věci dosahuje se též administrativního zlepšení a zlevnění správy. Zmocnění je formulováno tak, aby se stejná instituce mohla zavést po případě i u jiných druhů komunálních podniků. Směrnice ministerstva vnitra budou podle potřeby vyhlášeny v úředním listě.
K oddílu IV: K §23:.
Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců komunálních podniků budou mít stejný základ jako v podnicích průmyslových. Pokud jde o nabyté nároky, srovnej § 56.
K §§ 24 a 25:
Vládní návrh přejímá jako u národních podniků průmyslových instituci podnikového fondu pracujících.
K oddílu V: K §26:
Komunální podniky již nebudou za své dodávky a služby vybírat veřejnoprávní dávky a poplatky, jak připouštěl zák. č. 199/1948 Sb., nýbrž obchodní úplatu, a to zpravidla podle obecných cenových předpisů.
K §28:
Zvláštními předpisy o hospodaření komunálních podniků je zákon č. 104/1950 Sb., a pokud jde o bytový majetek, zákon č. 110/1950 Sb. Obě normy tvoří s právě projednávanou osnovou organický celek a vzájemně na sebe navazují.
K oddílu VI: K §§ 29 až 33:
Ředitelství komunálních podniků navazuje na dosavadní sekretariáty představenstva komunálních podniků (§ 35 statutu č. 10/1949 Sb. ). Jeho právní postavení je však rozšířeno tak, že bude mít vlastní zaměstnance a že může mít i národní majetek ve své operativní správě. Jeho vztah k národním výborům a ke správcům podřízených komunálních podniků je upraven tak, že jsou blíže k vlastnímu vedení podniku a jeví se tedy jako podniková nadstavba.
Je zamýšleno napojit ředitelství na Fond znárodněného hospodářství jen, pokud jde o investice. Proto má být na ředitelství rozšířena platnost zákona č. 104/1950 Sb. pouze v rozsahu nezbytně nutném pro tento účel.
Vedle ředitelství komunálních podniků v Praze se počítá se zřízením ředitelství jen v několika největších městech.
K oddílu VII: K § 34:
Dosavadní zákon vycházel z koncepce, že komunální podniky jsou organisační útvary
veřejného hospodaření pro podnikatelskou činnost svazků lidové správy, čili že to jsou podniky samosprávy. Byly sice podřízeny vedení a vnitřnímu dozoru svého národního výboru jako orgánu svazku lidové správy, ale instanční dohled vykonávaný národními výbory vyššího stupně a ministerstvem vnitra byl zaměřen jen na to, aby komunální podniky "řádně plnily své úkoly a řádně hospodařily". Při tom zákroky dohlédacích orgánů podléhaly instančnímu přezkoumávání a judikátnímu rozhodování.
Ustanovením o t. zv. odborném dozoru mělo sice být pečováno o to, aby hospodářská činnost komunálních podniků byla vedena v souladu s hospodářskou činností národních podniků v témž oboru podnikání, ale úkol odborného dozoru nebyl zvládnut ani organisačně ani" procesně. Komunální podniky byly prakticky ponechány samy sobě, a také tam, kde skutečně byla pociťována potřeba nápravy, nebyla v praxi propracována cesta pro účinný zákrok.
Nová koncepce jednotného vlastnictví státního umožňuje nyní i na tomto poli přizpůsobit se národním podnikům. Komunální podniky jsou nyní prohlášeny za formu státního podnikání, a i když je jim ponechána operativní samostatnost v hospodaření svěřeným majetkem, jsou — jak praví ústava
o národních podnicích — podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu; tedy nejen dozoru, ale
i vedení. Tomuto novému stavu odpovídá i prohloubení státního vlivu po stránce kompetenční, i propracování aparátu.
Navržená úprava se nedotýká pravomoci odborných ministerstev založené příslušnými předpisy materiálního práva. Také není zamýšleno vyloučit ingerenci odborných resortů na odborné vedení komunálního podnikání; musí se ovšem dít v nejužší spolupráci s orgány vrchního vedení a dozoru podle tohoto zákona.
Technická jednotnost a hospodárnost provozu komunálních podniků dopravních bude zabezpečena podle ustanovení zákona č. 57/ 1950 Sb.
K § 35:
Pravomoc státu vůči komunálním podnikům je decentralisována a vykonávají ji národní výbory. Vždy k jednomu z nich je komunální podnik blíže připoután a ten jako státní orgán vykonává vrchní vedení a dozor nad podnikem v první stolici (vedoucí národní výbor). Komunálnímu podniku zůstává operativní samostatnost, ale pravomoc vedoucího národního výboru jasně naznačuje, že vlastníkem
veškerých svěřených výrobních a provozních prostředků je zde stát.
K § 36:
V navržené úpravě se upouští od jakéhokoliv instančního judikování a uplatňuje se důsledně princip demokratického centralismu: Dohlédací národní výbory a ministerstvo vnitra mají ve vyšší stolici tatáž práva jako vedoucí národní výbor, jejich směrnice a pokyny jsou závazné, mohou vyhradit některá opatření svému schválení, mohou každé opatření vedoucího národního výboru změnit nebo zrušit či nahradit opatřením vlastním. Výslovnému souhlasu se podrobují taková opatření, jejichž provedení bude mít vliv na provádění hospodářského plánu (to bude na př. i změna předmětu podnikání nebo likvidace podniku), a pak ta, jež se dotknou kmenového jmění podniku. Je nutné, aby k těmto posléze zmíněným opatřením dával souhlas ten orgán, který schvaluje plán.
Velmi významný je úkol svěřený zde krajským národním výborům a ministerstvu vnitra, totiž bdít nad tím, aby síť komunálních podniků byla budována v souladu s jednotným hospodářským plánem. Krajské národní výbory i ministerstvo vnitra jsou k tomu uzpůsobeny jednak svou účastí v hospodářském plánování, jednak tím, že mají k ruce pomocné orgány, to jest inspektoráty, které speciálně budou sledovat, jak se komunální podnikání rozvíjí a jak plní své úkoly.
K§§ 37 až 41:
Inspektoráty jsou zřízeny k tomu, aby jimi ministerstvo vnitra a krajské národní výbory vykonávaly své úkoly odborného vrchního vedení.
Přesný obsah tohoto úkolu bude vymezen ve Statutu a v prováděcích směrnicích, ale již nyní je třeba říci toto: Krajské inspektoráty jsou orgány krajských národních výborů, které jejich prostřednictvím vykonávají část své působnosti. Nejsou to tedy podniková ředitelství. Budou sice trvale a účinně napomáhat a radit komunálním podnikům, nebudou však provádět nějaké základní a zásadní zásahy do jejich vedení.
Ani ústřední inspektorát není podnikovým ředitelstvím. V běžných provozních věcech bude dávat pokyny přímo krajským inspektorátům. Naproti tomu základní rozhodnutí, pokud by šlo o cestu nařizovací, bude provádět ministerstvo vnitra. Ani ústřední inspektorát nebude, provádět přímé zásahy do vedení podniků bez vyrozumění a dohody s vedoucím národním výborem.
Protože inspektorátům bude svěřena péče o hmotné zásobování komunálních podniků, předvídá vládní návrh možnost, aby provozovaly také hospodářskou činnost, a pro ten účel je vybavuje potřebnou právní kvalifikací.
Rozpočty inspektorátů mohou být schváleny s konečnou platností až po ústavním schválení státního rozpočtu. Je přirozeno, že inspektoráty vyvíjejíce hospodářskou činnost budou podléhat též kontrole korunou.
K oddílu VIII: K §§ 42 až 45:
Ustanovení o změnách v učlenění komunálních podniků, zejména pokud jde o začleňování a vyjímám závazků ministerstvem vnitra, jsou formulována tak, aby se doplňovala s příslušnými předpisy o národních podnicích. Napříště nebude třeba složité změny kmenového jmění usnesením vedoucího národního výboru, má-li být z komunálního podniku vyňat majetek, jehož státní správa potřebuje pro jiné účely, že takové vynětí se děje bez náhrady, není snad třeba podotýkat.
K oddílu IX: K §§ 46 až 49:
Jako zřizováni, tak i zrušování komunálních podniků se bude dít v souladu s plánovitou výstavbou socialismu.
Likvidátor je omezen ve své pravomoci zpeněžit majetek zrušeného komunálního podniku. Vládní návrh sice výslovně nestanoví, co se má stát, nejsou-li závazky zrušeného komunálního podniku kryty zpeněžitelným majetkem; avšak z ducha celé úpravy plyne, že závazky, jež zůstanou nekryty, budou přeneseny na jiný subjekt podle všeobecných ustanovení navržené úpravy.
K oddílu X: K § 50:
Podobně jako u národních podniků průmyslových, bude Statut komunálních podniků vyhlášen jako příloha vládního nařízení.
K oddílu XI: K §51:
Podle dosavadního práva byl majetek komunálních podniků zapisován v pozemkových knihách jako komunální vlastnictví dotčeného svazku lidové správy. Jeho přepisování do vlastnictví státu by vyžadovalo mnoho administrativní práce. Proto, podobně jako ve vládním nařízení č. 90/1950, Sb, o majetku zapsaném pro svazky lidové správy, je i zde ponechána možnost, aby se dosavadní zápisy zatím neměnily, dokud nedojde k převodu správy tohoto majetku.
K§ 54:
Vládní návrh opustil instituci představenstev komunálních podniků, jež vykonávala v urči-
tém rozsahu pravomoc národních výborů. Pro společné komunální podniky bylo zřízení představenstva obligatorní. Zánik funkce jejich členů však nemůže nastat dříve, než bude provedena reorganisace komunálních podniků. Pro takové případy se ponechává podpůrně a dočasně v platnosti dosavadní právo.
Ostatní ustanovení nevyžadují vysvětlivek.
V Praze dne 5. prosince 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr vnitra:
V. Nosek v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 6463-60.