munálních podnicích, řízení, organisaci a právním postavení orgánů, kmenovém jmění, zcizování a zatěžování majetku, podnikovému plánu, práci a pracujících, péci o kádry, technice provozu, finančním hospodaření, podnikových fondech pracujících, o ředitelstvích komunálních podniků a o vrchním vedení a dozoru státu. Vycházejíce z ducha tohoto Statutu, komunální podniky postupují podle zásad do něho pojatých tak, aby splnily své poslání.
Oddíl XI. Přechodná a závěrečná ustanovení.
§ 51. Zápisy v pozemkových knihách.
(1) Zápisy v pozemkových knihách provedené podle dosavadních předpisů pro komunální podniky mohou zůstat nezměněny, dokud zapsaný majetek zůstává ve správě téhož komunálního podniku.
(2) Změna dosavadních knihovních zápisů v pozemkových knihách pro československý stát se provede zpravidla až při příležitosti nejbližšího převodu správy tohoto majetku.
(3) Knihovní zápisy podle odstavce 2 provede knihovní soud podle příslušného správního opatření, a to na návrh komunálního podniku nebo jiného orgánu, na nějž bude správa majetku převedena.
§ 52. Berní osvobození.
(1) Právní jednání, písemnosti a úřední úkony potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti komunálních podniků a o převodech majetku z komunálního podniku, jimiž tento majetek přestává být majetkem národním.
(2) Od nemovitostního poplatku a od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí je osvobozen převod nemovitosti, kterého je třeba při dobrovolném zapojení soukromého podniku jako celku do komunálního podniku, jakož i převod nemovitosti družstva na komunální podnik, jestliže družstvo zaniká a veškerý jeho majetek přechází na tento podnik.
§ 53.
Bytový majetek komunálních podniků.
Ustanovení tohoto zákona se vztahuje také na bytový majetek komunálních podniků, pokud nemá o něm odchylné ustanovení zákon č. 110/1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství.
§ 54.
Reorganisace dosavadních komunálních podniků,
(1) Vedoucí národní výbory přizpůsobí organisaci dosavadních komunálních podniků tomuto zákonu nejpozději do tří měsíců ode dne počátku jeho účinnosti. Dokud nebude tato reorganisace provedena, lze přiměřeně používat dosavadních předpisů, pokud by jiný postup přivodil organisační nebo provozní nesnáze.
(2) Funkce členů představenstev komunálních podniků, zřízených podle dosavadních předpisů, zaniknou dnem, kdy vstoupí v účinnost reorganisace těchto podniků (odstavec 1).
(3) Reservní fondy komunálních podniků zřízené podle dosavadních předpisů se převádějí do kmenového jmění těchto podniků dnem 31. prosince 1950.
§ 55.
Zřízení podnikových fondů pracujících.
Podle směrnic, po případě pokynů, jež vydá ministr vnitra v dohodě s ústředním orgánem jednotné odborové organisace, stanoví krajský národní výbor v dohodě v krajským orgánem jednotné odborové organisace den, kterým se v jednotlivých komunálních podnicích zřizují podnikové fondy pracujících, jakož i plánovací období, za něž se podnikovým fondům pracujících poskytují příděly. Od prvého dne tohoto období se na příslušné komunální podniky nevztahují ustanovení §§ 24 a 32 dekretu presidenta republiky č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona č. 188/ 1948 Sb. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny.
§ 56. Zachování nároků zaměstnanců.
Nároky zaměstnanců získané podle § 23 zákona č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích, nebo podle ustanovení § 28 odst. 4 a § 29 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a podle předpisů je provádějících, zůstávají nedotčeny. Podrobnosti a odchylky stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.
§ 57.
Hospodaření inspektorátů v roce 1951.
Ministr financí učiní v dohodě s ministrem vnitra pro obor státního rozpočtu na rok 1951 opatření, kterých bude vyžadovat provedení § 39 odst. 1.
§ 58. Sanační ustanovení.
Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti a účinnosti předpisů podle něho vydaných se ode dne opatření pokládají za učiněná podle zákona.
§ 59. Zrušovací ustanovení.
Zrušují se s výhradou ustanovení § 54 odst. 1:
1. zákon č. 199/1948 Sb.,
2. vládní nařízení č. 10/1949 Sb., kterým se provádí zákon o komunálních podnicích a vydává jejich statut (statut komunálních podniků),
3. nařízení ministra vnitra č. 24/1950 Sb., kterým se zřizuje poradní sbor pro komunální podniky.
§ 60. Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou jej ministři vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
1. Politický a hospodářský smysl komunálních podniků.
V našem socialistickém hospodářském sektoru staly se komunální podniky vedle podniků národních a lidových družstev významným činitelem při přebudování staré kapitalistické společnosti v novou společnost socialistickou. Po vítězství nad kapitalismem buduje i v nich náš pracující lid v čele s dělnickou třídou uvě-
domělou a nadšenou prací novy společenský řád, v němž bude úplně odstraněno vykořisťování člověka člověkem.
Národní podniky jsou ovšem základním pilířem našeho národního hospodářství, ale i komunálním podnikům náleží v něm významné místo. Jsou zaměřeny na obory podnikání místního (regionálního) významu a slouží bezprostředně potřebám pracujícího lidu v obvodu své činnosti. Přispívají podle jednotného
hospodářského plánu k uspokojování životních potřeb, k vzestupu národního bohatství, k odkrývání a využití místních zdrojů, k zvyšování hmotné a kulturní úrovně a tím k dalšímu upevňování moci pracujícího lidu.
Účelným soustředěním a organisací většinou rozptýlené výroby a služeb vytvářejí komunální podniky předpoklady pro zvýšení produktivity práce v těchto oborech a svým atraktivním vlivem působí a budou stále ve větší míře příznivě působit na socialisační proces sektoru drobných řemeslníků a živnostníků. Umožní tak další uvolňování pracovních sil pro klíčová odvětví našeho hospodářství a tím, jakož i jinými ještě způsoby, budou napomáhat k urychlené jeho přestavbě. Obstaráváním služeb v oborech, jimž je dosud věnována malá pozornost, které však tvoří důležitou složku potřeb pracujících, zejména v opravářství a údržbářství, přispívají komunální podniky přímo k zvyšování životní úrov-. ně. Komunální podniky, dislokované v menších správních celcích, jsou nadto vhodným prostředkem k tomu, aby jejich služby vyhovovaly celkovým potřebám veřejnosti a aby soustřeďování provozu nesledovalo jen hospodárnost s hlediska vlastních nákladů.
Tato funkce komunálních podniků nemá naprosto nic společného s ilusemi sociálních reformistů o významu dřívějších obecních a městských podniků v kapitalistické společnosti. Sociální reformisté viděli v "municipálním socialismu" nástroj postupného přetváření buržoasní společnosti ve společnost socialistickou. Domnívali se, že ovládnutím orgánů místní samosprávy mohou se pracující masy postupně zmocňovat výrobních prostředků. V převzetí správy městské dopravy, městských elektrických, plynárenských a podobných podniků spatřovali postupné "vrůstání do socialismu". Na tomto podkladě chtěli zlepšit postavení městských dělníků a ostatních zaměstnanců a domnívali se, že takto budou působit i na soukromé podniky. "Klidné vrůstání do socialismu" znamenalo ve skutečnosti vrůstání sociálních reformistů do buržoasního státního aparátu. Municipální hospodářství se rozvíjelo na základě kapitalistického vykořisťování. Municipální podniky byly budovány za pomoci bank, zisky plynuly buržoasii, která ovládala místní orgány a starala se především o zařízení centrálních městských čtvrtí, kde sídlili bohatí, kdežto dělnické čtvrti zůstávaly zanedbané. Rozpory mezi buržoasním centrem a dělnickým předměstím, mezi městem a vesnicí nejen že nebyly odstraněny, ale naopak vzrůstaly.
Sociální reformisté zapomněli, že buržoasie,
dokud bude u moci, nedovolí sáhnouti ani s hlediska "municipálního" na základy své moci a že bude trpět municipální socialismus jen potud, pokud se její nadvlády a hlavních zdrojů jejího bohatství nedotkne. Jakýkoliv pokus municipalistů o rozšíření úzce a samotnou buržoasii vymezené samosprávy, které by bylo mohlo ohrozit kapitalistické zájmy vládnoucí menšiny, byl ihned potlačen. Tak iluse municipálního socialismu (ve skutečnosti municipálního kapitalismu), vytvářet pomocí samosprávy socialistické hospodářství za kapitalistického řádu, musely zůstat ilusemi.
Teprve svržení buržoasie jako vládnoucí třídy umožňuje, aby komunální podnikání se ve svém celku zapojilo do přestavby společnosti a aby se tak stalo aktivním činitelem při budování nového řádu.
2. Nedostatky dosavadní úpravy a potřeba reorganisace komunálních podniků.
Dnešní rozvoj komunálního podnikání předstihl a změnil představy, které tu byly při formulování zákona č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích, a statutu komunálních podniků (vl. nař. č. 10/1949 Sb. ). Celá řada otázek a problémů byla ujasněna teprve pozdějším vývojem a celá řada problémů se nově objevila.
Tehdy ještě nebyla dostatečně ujasněna právní povaha a struktura komunálních podniků v rámci socialistického sektoru našeho hospodářství. Zákon a statut komunálních podniků stojí v mnohých směrech ještě pod vlivem dřívější samosprávné koncepce bývalých svazků územní samosprávy a jejich hospodaření.
K mnohým změnám došlo v nazírání na otázky hospodaření socialistických podniků a jejich vedení. V dosavadních předpisech o hospodaření komunálních podniků se však ještě projevují pozůstatky a pojmy dřívější kapitalistické formy podnikání.
Ačkoliv tedy zákon o komunálních podnicích byl v praxi vyzkoušen v období poměrně krátkém, jeví se naléhavá potřeba od základu tyto předpisy přebudovat vzhledem k rychlému rozvoji výstavby socialismu a rychému theoretickému právnímu vývoji při budování nového lidově demokratického právního řádu.
Vůdčí ideou dosavadního zákona o komunálneb podnicích Rylo splnit v oboru hospodaření národních výborů jeden z bodů kroměřížského programu, t. j. oddělení hospodářské činnosti od vlastní správy národních výborů. Bylo to v době, kdy hospodaření národních výborů se opíralo o provisoria, vycházející ještě ze samosprávního pojetí svazků územní samosprávy první republiky.
Zákon č. 199/1948 Sb. nese mnoho stop této situace, plně nevyřešených problémů. Již při jeho přípravách bylo jasno, že je to jen první krok k organisování tohoto úseku socialistického hospodářství. Mnohé otázky se sice již tehdy rýsovaly na obzoru, na př. potřeba organisační nadstavby komunálních podniků a jejich finančního zabezpečení zapojením na společný fond. Tyto problémy však nebylo možno tehdy řešit, dokud zde nebyly zkušenosti s komunálními podniky, které se měly teprve tvořit. Zkušenosti zatím nabyté z provádění tohoto zákona jsou nyní základnou a vodítkem pro další výstavbu.
Nevyřešené problémy jsou dnes již brzdou zdárného vývoje. Potřeba novelisace předpisů o komunálních podnicích se stala zejména naléhavou vydáním zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, kterým byla provedena celková reforma hospodaření národních výborů. Tento zákon již vyjadřuje koncepci jednotného státního socialistického vlastnictví k veškerému národnímu majetku, tedy i k t. zv. komunálnímu majetku, jak to bylo formulováno na podzim r. 1949 na sjezdu čs. právníků.
Praktická zkušenost při provádění zákona o komunálních podnicích ukázala nadto celou řadu slabin dnešní zákonné úpravy, zejména pokud jde o otázky finanční a o hospodaření vůbec, o otázky živnostensko-právní, o otázky vedení podniků, schvalování majetkových změn a pod.
Novému pojetí se zatím již přizpůsobily národní podniky průmyslové (zák. č. 103/ 1950 Sb. ) a další národní podniky následují. Zákon č. 10471950 Sb. již připravil novou úpravu finančního hospodaření též u komunálních podniků.
A tak je situace zralá k tomu, aby legislativním opatřením byl obor komunálních podniků ze základu reorganisován.
V zájmu lepší organisace a koordinace činnosti v socialistickém sektoru našeho hospodářství použije se příležitosti reorganisace komunálních podniků k tomu, aby byla určena jasná dělící čára pro rozmezení činnosti podniků národních a podniků komunálních.
Národním podnikům je výlučně vyhrazeno podnikání celostátního významu nebo takové, pří kterém jde o zpracování suroviny, jež z důvodů své mimořádné důležitosti má být obhospodařována ústředně.
Komunální podniky mají napříště doplňovat funkci národních podniků v těch oborech
činnosti, pro které forma komunálního podnikání je výhodnější vzhledem k tomu, že význam podnikání je regionálně omezen nebo že je možno takovou činnost v rámci komunálního podnikání provozovat účelněji a hospodárněji než v rámci národního podniku.
3. Vedoucí myšlenky pro reorganisaci.
Nový zákon o komunálních podnicích vychází z těchto vedoucích myšlenek:
a) Projeví se v něm koncepce jednotného vlastnictví státního. Proto opustí všechny zmínky o komunálním vlastnictví svazků lidové správy.
b) V organisaci a právním postavení a v otázce zaměstnanců budou komunální podniky přizpůsobeny co nejvíce národním podnikům, zůstane však zachován jejich základní vztah k národním výborům.
c) Bude vybudována organisační nadstavba komunálních podniků ve formě ústředního (oblastního) inspektorátu a krajských inspektorátů jako orgánů ministerstva (pověřenectva) vnitra a krajských národních výborů, jež jejich prostřednictvím budou vykonávat své úkoly vrchního odborného vedení těchto podniků. Půjde zejména o usměrňování a sjednocování podnikové činnosti, péči o účelnou organisaci a odborné vedení provozu a péči o hmotné zásobování podniků. Sem bude spadat i péče zaměřená na zvyšování produktivity práce, zavádění norem a odměňování podle zásluhy, o přípravu výstavby optimální sítě bez újmy příslušnosti orgánů plánovací služby, o zavádění podnikového početnictví a hospodaření podle rozpočtu, o zprostředkování zkušeností a o podporu socialistických forem práce.
d) Zákonné předpisy o komunálních podnicích budou podstatně zjednodušeny vypuštěním formalistické přítěže (složité řízení, instanční rozhodování, zakládací listina, potřeba živnostenských listů, složitá správa společných komunálních podniků atd. ) a bude uplatněn princip demokratického centralismu.
e) Řízení a činnost komunálních podniků budou proniknuty zásadami socialistického hospodaření (plán, rozpočet, osobní odpovědnost, vedení jedincem, účast pracujících).
f) Statut komunálních podniků bude formulován, podobně jako u národních podniků průmyslových, jako návod pro vedení a činnost komunálních podniků. Statut bude tedy instrukcionálním rozvedením zásad obsažených v zákoně.
g) Souběžně s touto organisační reformou, ale zvláštní zákonnou úpravou se provozní
předpisy o hospodaření komunálních podniků přizpůsobují dnešnímu vývoji socialistického hospodaření. Tak se mění pojem kmenového jmění, které se bude skládat ze základního a obratového fondu, budou odstraněny reservní fondy a nově upraveny podmínky pro opatřování provozního úvěru (viz zákon č. 104/1950 Sb. a zákon č. 110/1950 Sb. ).
Vládní návrh připravuje podklad k tomu, aby komunální podnikání, dosud rozptýlené a nejednotně řízené, bylo napříště jednotně podchyceno, systematicky a hospodárně vybudováno a zaměřeno jedním směrem tak, aby zaujalo v socialistickém sektoru ono místo, jež pro ně bylo ve výstavbě socialismu stanoveno.
Náklady na zřízení inspektorátů se odhadují jednorázově celkem částkou 22 mil., osobní náklady 57 mil. ročně a věcné náklady 16 mil. ročně. Při přípravě zákona č. 104/1950 Sb. byl vzat zřetel také na potřebu státního rozpočtu vyplývající ze zřízení inspektorátů komunálních podniků počínajíc rokem 1951. Ale již v roce 1950 je zřízení inspektorátů organisačně připravováno v rámci technických možností, pokud lze náklady krýt úsporami ve schváleném rozpočtu na kapitole ministerstva vnitra. Rozsah inspektorátů bude bedlivě sledován a usměrňován tak, aby nepřekročil nezbytnou míru, a bude dbáno toho, aby inspektoráty plnily své úkoly s náklady co nejmenšími.
Zatížení národních výborů samých a ministerstva vnitra se nezvýší ani po stránce administrativní ani po stránce finančních nákladů. Naopak mnohé úkoly jimi dosud přímo vykonávané budou napříště vykonávány prostřednictvím inspektorátů.
Zvláštní část. K oddílu I:
1. Delimitace mezi komunálními podniky a ostatními formami socialistického podnikání, zejména národními podniky, nebude stanovena zákonem, nýbrž dohodou resortů, po případě usnesením vlády.
Podle dnešního stavu delimitace socialistického sektoru jsou pro komunální podniky určeny především tyto obory:
a) Typické služby komunální (čištění města, kominictví, očistné lázně, sadovnictví, pohřební podniky, plakátovací podniky a pod. );
b) místní doprava, budování a udržování cest, ulic a náměstí;
c) bytové podniky, hotely, pensiony, hostince, jídelny, kavárny, bufety, cukrárny;
d) stavební podniky sloužící místním potřebám, t. j. údržbářským a menším investičním pracím;
e) činnost opravářská a údržbářská;
f) poslužné živnosti;
g) zahradnictví řemeslné (ovoce, zelenina, květiny), školky, sběr lesních plodin;
h) výroba řemeslná a průmyslová, pokud slouží účelům pod písm. a) až g).
Existence komunálních podniků již zřízených nemá být zatím dotčena, i když přesahují vytčený rámec působnosti, dokud nebude příslušnými činiteli rozhodnuto jinak.
Nová zákonná úprava také již nevylučuje zřizování zemědělských komunálních podniků (srov. dosud § 32 zák. č. 199/1948 Sb. ). Se zřizováním komunálních podniků lesních není v platné delimitaci socialistického sektoru počí táno.
U dopravních podniků komunálních bude postupováno podle zákona č. 57/1950 Sb., o úpravě podnikání v silniční dopravě.
2. Komunální podnikání je úzce spojeno s národními výbory a tím i s veškerým obyvatelstvem. Prostřednictvím národních výborů jsou komunální podniky pod kontrolou lidu. Spolupráce a zájem všech pracujících na úspěšném plnění úkolů komunálních podniků má zejména přispět k odkrývání dosud nevyužitých místních zdrojů.
K oddílu II: K§3:
Úzký vzťah komunálních podniků k národním výborům je vyjádřen již tím, že jim náleží zřizování komunálních podniků. Odpadla sice konstrukce komunálního vlastnictví příslušného svazku lidové správy ke komunálnímu podniku, ale přesto je nutno nějak naznačit jeho poměr k onomu národnímu výboru, jenž bude mít za úkol vykonávat vrchní státní vedení a dozor v první stolici. Osnova používá pro takový národní výbor výrazu "vedoucí národní výbor".
Komunální podniky zásadně zřizuje vedoucí národní výbor podle místních (regionálních) potřeb. Není však ve svých možnostech neomezen, neboť jednak musí postupovat v souladu s jednotným hospodářským plánem, jednak podléhá směrnicím a pokynům vyšších národních výborů a ministerstva vnitra. Krajské národní výbory, vybavené zvláštními orgány (inspektoráty komunálních podniků), budou v prvé řadě pečovat o to, aby síť komunálních podniků v kraji a jejich činnost odpovídaly potřebám plánovité výstavby socialismu. O tomto
plánování samém vládní návrh nemluví, neboť plánovací proces leží mimo rámec jím vymezený.
Mimochodem se podotýká, že podle dalších ustanovení návrhu zákona o instančním dohledu může být komunální podnik zřízen také opatřením dohlédacího národního výboru (úřadu) a pak svěřen podřízenému národnímu výboru k bezprostřednímu vrchnímu vedení a dozoru. To platí ovšem také o ostatních organisačních aktech.
Vedoucí národní výbor stanoví komunálnímu podniku také obor podnikání. V zájmu delimitace socialistického sektoru bude někdy třeba vymezit obor podnikání s patřičnou podrobností, což poskytne i komunálnímu podniku samému pevnou základnu pro vypracování jeho podnikového plánu.
K § 4:
Instituce oblastních komunálních podniků je nová. Je to zpružnění dosavadních společných komunálních podniků. Podrobnosti budou upraveny Statutem. Účast interesovaných národních výborů je poradní a pomocná, takže rozhodování a plná odpovědnost přísluší vedoucímu národnímu výboru. Očekává se, že touto formou se vyřeší mnoho praktických nesnází, se kterými se dosud setkáváme.
Podle povahy věci přicházejí v úvahu jen komunální podniky poskytující služby nebo místně vázané dodávky, t. j. dodávky, jež jsou v úzkém vztahu k místu spotřeby a nezasílají se tedy poštou nebo jiným dopravním prostředkem (na př. dodávka vody, podávání pokrmů a nápojů v pevných provozovnách). Při dopravování výrobků na vzdálenost nelze mluvit o "zvýšeném" zájmu obyvatelstva.
K § 5:
Předpokládá se, jak již bylo výše naznačeno, že místo dosavadních společných komunálních podniků, kde působí organisační a procesní potíže výkon působnosti vedoucího národního výboru, nastoupí zpravidla komunální podniky oblastní. Přesto však osnova zcela neuzavírá dveře možnosti, aby se dva nebo několik málo národních výborů výjimečně sdružilo ke společnému provozování jednoho komunálního podniku (na př. městské dopravy). Rozdíl proti oblastním podnikům by byl v tom, že žádný ze sdružených národních výborů by nebyl zatlačen do pouhé role poradní a že rozhodování by se tedy dálo ve vzájemné dohodě. Podrobnosti budou upraveny ve Statutu. Avšak v zájmu organisační jednoduchosti stanoví návrh zákona, že i při zásadní rovnosti všech zúčastněných národních výborů má jeden z nich funkci národního výboru ve-
doucího. Ve svém rozhodování je ovšem vázán na souhlas ostatních, v případě neshody rozhodne dohlédací národní výbor.
K § 7:
Návrh zákona opouští konstrukci, při níž začlenění národního majetku je esenciální součástí zřizovacího aktu. Zřízení komunálního podniku je dokonáno pravoplatným usnesením, zatím co dotování komunálního podniku národním majetkem potřebným k jeho činnosti je akt zvláštní, který sice může s prvním aktem splývat, ale nemusí.
K vybavení komunálního podniku použijí národní výbory zpravidla národního majetku, jehož samy nabyly podle obecných předpisů. Prakticky jde o bývalý jejich majetek samosprávný, dále o majetek nabytý podle předpisů občanského práva nebo o majetek svěřený jim do správy podle § 31 odst. 2 zák. č. 279/1949 Sb., resp. § 6 vl. nař. č. 90/1950 Sb.
Předpisy o majetku znárodněném, zkonfiskovaném nebo nabytém pro účely pozemkových reforem samy obsahují ustanovení o tom, jak se s takovým majetkem dále disponuje; jejich procesních a kompetenčních ustanovení se navržený zákon nijak nedotýká. Situace se ovšem změní, bylo-li s takovým majetkem podle příslušných předpisů již disponováno: Byl-li na př. konfiskovaný majetek přidělen (odevzdán) národnímu výboru a národní výbor jej chce nyní začlenit do komunálního podniku, provede se začlenění podle odst. 3 č. l a nikoli č. 2.
Podobně při začleňování majetku vyňatého zároveň z nár. podniku odkazuje se na zvláštní předpisy. Srov. na př. § 42 zák. č. 103/1950 Sb.,
o národních podnicích průmyslových. A obdobně, pokud jde o majetek vyjímaný z jiného komunálního podniku, srovnej další ustanovení osnovy o změnách v učlenění.
Svěřování prostředků k financování investic a provozu z Fondu znárodněného hospodářství a z Fondu bytového hospodářství se děje na základě zákonů č. 104/1950 a 110/1950 Sb.
Výpočet způsobů, jak komunální podnik nabývá majetku, není ovšem úplný. Patří sem na př. i majetkové části nabyté přírůstkem a právním jednáním podle občanského práva, jakož
i prostředky podnikem samým vyrobené. Ať však komunální podnik nabude majetku jakkoli, nabývá ho vždy jen pro stát a sám je jen jeho operativním správcem.
Ustanovení, že československý stát je vlastníkem veškerého majetku komunálních podniků, je vyvrcholením dnešní reformy. Zde je také základní styčný bod právního postavení podniků národních a komunálních.