K §36:
Shoduje se s čl. 36 ženevské úmluvy.
Odstavec 4 je zaměřen hlavně na poměry ve Francii, kde výraz "osm dní" (huit jours) a "patnáct dní" (quinze jours) znamenají dobu jednoho, po případě dvou týdnů!
K §§37 až 39: Shodují se s čl. 37 až 39 ženevské úmluvy.
K §40:
Shoduje se s čl. 40 ženevské úmluvy. Pojem "podvodně" znamená ovšem více než pojem "ve zlé víře" v §§ 10 a 16 osnovy, neboť předpokládá záměrné, škodné jednání.
K§§ 11 a 12: Shodují se s čl. 41 a 42 ženevské úmluvy.
K §§43 a 44:
Shodují se s čl. 43 a 44 ženevské úmluvy.
K ustanovením §§ 43 a 44 vztahuje se výhrada čl. 10 příl. II k ženevské úmluvě. Bylo jí použito potud, že místo konkursu, který náš nový právní řád nezná, se zde uvádí exekuční likvidace.
K §§45 až 47: Shodují se s čl. 45 až 47 ženevské úmluvy.
K §48:
Shoduje se s čl. 48 ženevské úmluvy.
Jednotný směnečný zákon nemá ustanovení o provisi. Bylo použito výhrady čl. 14 příl. II k úmluvě o jednotném směnečném zákoně. Nárok na provisi je třeba přiznat v zájmu našich peněžních ústavů, které by se jinak mohly dostat do nevýhodného postavení vůči ústavům cizím. Provisi jedné třetiny procenta možno úmluvou snížit. Ustanovení odst. 2 o srážce úroků od směnečného peníze, vykoná-li se postih před splatností, je odůvodněno tím, že podle osnovy lze vést postih na zaplacení i před splatností směnky.
K §49:
Shoduje se s čl. 49 ženevské úmluvy. Předpis o provisi se zhoduje s ustanovením § 48 odst. l č. 4 osnovy. Bylo zde použito výhrady čl. 14 odst. 2 příl. II k úmluvě o jednotném směnečném zákoně.
K §§ 50 až 53: Shodují se s čl. 50 až 53 ženovské úmluvy.
K §54:
Shoduje se s čl. 54 ženevské úmluvy.
Výhrady čl. 22 příl. II k ženevské úmluvě na tento předpis se vztahující a umožňující čelit nepříznivým důsledkům cizozemského pří ročí bylo osnovou použito v čl. III § 4.
K §§ 55 až 61: Shodují se s čl. 55 až 61 ženevské úmluvy.
K §62:
Shoduje se s čl. 62 ženevské úmluvy.
V odstavci 2 užívá osnova výrazu "platí" na rozdíl od jednotného směnečného řádu, který zde užil výrazu "má se za to". Jde na tomto místě o domněnku nevývratnou, čemuž svědčí i anglický text ženevské úmluvy.
K § 63 až 71: Shodují se s čl. 63 až 71 ženevské úmluvy.
K §72:
Shoduje se s čl. 72 ženevské úmluvy.
Výrazů "den pracovního klidu" a "pracovní den" bylo zde použito v souladu se zněním nového občanského zákoníka.
K §§73 až 78: Shodují se s čl. 73 až 78 ženevské úmluvy.
K §79:
Osnova přiznává právo pořizovat protest vedle notáře a soudního úředníka také místním národním výborům, neboť je třeba, aby i v odlehlejších místech bylo možno protest provést. Oprávnění k protestaci směnek a šeků lze na rodním výborům přiznat tím spíše, že odchyl kou od dosavadního práva má být protest sepsán ve zvláštní listině (nikoli vyznačením na směnce jako dosud), což umožní, aby byly vydány formuláře protestních listin, jichž pak budou moci místní národní výbory s úspěchem používat.
K §80:
Není stanovena povinnost protestních orgá nu pojmout do protestní listiny odpověď osoby, proti které se protest činí, protože zachycení této odpovědi, která nemusí být ani pravdivá, v protestu nemá prakticky žádné ceny.
K § 81:
Protest nutno pořídit — na rozdíl od práva dosud platného — na zvláštní listině. Vyznačování protestu na směnce se v praxi neosvědčilo zpravidla už proto, že není na ni dosti místa a že pak je třeba stejně ke směnce připojovat zvláštní listinný dodatek.
"Plněním ze směnky" rozumí se tu plnění, jehož nedosažení musí být zjištěno protestem, jako na př. přijetí směnky (§ 44 odst. l a 2), zaplacení směnky (§ 44 odst. 3 a 5), přijetí pro čest (§ 56 odst. 1), placení pro čest (§ 60 odst. l a 2), odepření vydání stejnopisu směnky zaslaného ku přijetí (§ 66 odst. 2) a pod.
K § 82:
Toto ustanovení umožňuje dlužníku nejen splněni závazku protestnímu orgánu, ale případně i odvrácení protestu, pokud se splněním směnečné pohledávky stane protest bezvýznamným.
K § 83:
Odpovídá nové úpravě, podle níž se pořizuje protest na zvláštní listině. Poněvadž originál protestní listiny vydá protestní orgán majiteli směnky, bylo třeba zároveň stanovit povinnost protestního orgánu, aby zapisoval protestní listiny do zvláštní knihy, aby tak i v pozdější době mohl být účastníkům vydán výpis z této knihy osvědčující vykonání protestu.
K § 84:
I když je stanovena povinnost protestního orgánu vydat protestní listinu bez prodlení, po-
važuje se za praktické připustit možnost opravy zběhnuvší se chyby ještě před vydáním protestní listiny.
K § 85:
Pro výkon protestu určuje se doba běžného hospodářského styku. Povaha věci si však vy. zaduje, aby bylo umožněno provést jej i mimo tuto dobu, ovšem za podmínky souhlasu směnečného dlužníka, proti němuž protest směřuje.
K § 86:
Jak již bylo uvedeno v odůvodnění k § 81, nutno protest pořídit na zvláštní listině. Připouští se však poznámka pořízeného protestu na směnce, která může vhodně informovat o tom, že byl protest pořízen.
K § 87:
Zásadně vykonávají se směnečné úkony v podnikových místnostech směnečného dlužní-
ka, a není-li jich, v jeho bytě. Dovoluje se však, aby za souhlasu účastníků byl proveden takový úkon i mimo uvedené místnosti. Se zřetelem na ustanovení § 88 se ovšem předpokládá, že stále běží o místo uvedené na směnce.
K § 88:
V osnově bylo upuštěno od dosavadní úpravy t. zv. sousedních míst. Směnečné úkony nutné pro výkon a zachování práv smějí zásadně být provedeny pouze v místě uvedeném na směnce. Dosavadní úprava připouští odchylku pouze v tom směru, že dovoluje, aby úkon byl platně proveden i v místě nalézajícím se v těsném sousedství místa uvedeného na směnce. Podmínkou je, že takový úkon se stane v obchodní místnosti nebo v bytě účastníka, anebo že v ostatních případech je tu souhlas obou účastníků s provedením úkonu v sousedním místě. Tato úprava se neosvědčila, neboť nevyhovuje potřebám praktického života. Účastníci směnečných poměrů přicházejí často do styku na jiném místě, než které podle označení na směnce má být místem úkonu. Není důvodu bránit jim, aby využili příležitosti a příslušný směnečný úkon za souhlasu obou stran provedli na kterémkoli jiném místě. Stanoví se proto, že úkony, které se mají učinit v určitém na směnce uvedeném místě, mohou být provedeny na kterémkoli jiném místě, dají-li k tomu účastníci při úkonu, o něž jde, souhlas. Aby tohoto ustanovení nebylo snad zneužíváno, vyžaduje osnova souhlas přímo při úkonu, takže případný předchozí souhlas je právně nezávazný. Kromě toho bylo stanoveno, že tam, kde se provádění úkonu osvědčuje písemně, je třeba i souhlas písemně vyznačit.
K § 89:
Jde o provedení výhrady čl. 15 příl. II. k ženevské úmluvě o jednotném směnečném zákoně, jíž bylo použito jednak pokud jde o výstavce, jednak pokud jde o příjemce, neboť zpravidla jen u nich může dojít k obohacení. Nebylo považováno za potřebné pamatovat na zcela výjimečné případy obohacení indosantů, neboť je třeba si uvědomit, že v převážné většině případů indosanti nenabývají směnky bezplatně.
K § 90:
Způsob umoření směnky je upraven občankým soudním řádem.
K §§ 91 až 98:
Tato ustanovení se shodují s čl. 2 až 9 ženevské úmluvy o střetech zákonů v oboru směnek cizích i vlastních.
Povinně bylo převzato ustanovení čl. 2 odst. l a 2 této úmluvy, pokud jde o posuzování způsobilosti směnečně se zavazovat. Tato způsobilost se zásadně řídí právem té země, jejímž příslušníkem je osoba, která závazek podstupuje. Výjimečně je její prohlášení přece platné, i když tomuto právu nevyhovuje, avšak -vyhovuje alespoň právu té země, kde se směnka podpisuje. Odchylkou od dosavadního práva nepoužívá se výhrady, že tato platnost se nevztahuje na směnečné závazky československého občana, k nimž došlo v cizině, poněvadž použití této výhrady se nepovažuje za výhodné a potřebné.
Podle ustanovení čl. 3 úmluvy o mezinárodním právu směnečném se platnost směnečného prohlášení řídí, pokud jde o jeho formu, právem státu, kde bylo prohlášení učiněno. Podle toho by bylo neplatné směnečné prohlášení československého občana učiněné v cizině, které sice, pokud jde o formu nevyhovuje našim předpisům, ale odpovídá předpisům cizího státu. Z důvodu účelnosti osnova používá výhrady a stanoví, že takovéto prohlášení československého občana učiněné v cizině platí v československé republice proti jiným československým občanům.
•
B. K jednotlivým ustanovením čl. II.
Pokud osnova v čl. II upravuje jednotlivě instituty shodně s čl. I, odkazuje se na důvodovou zprávu k těmto ustanovením.
K §1:
Shoduje se s čl. l ženevské úmluvy o jednotném zákoně šekovém a obsahově odpovídá čl. I § 1.
K §2: Shoduje se s čl. 2 ženevské úmluvy.
K §3:
Jednotný zákon šekový stanoví, že šek se vydává na "bankéře". Výhrada čl. 4 přílohy II k úmluvě o jednotném zákoně šekovém dovoluje, aby jednotlivé státy určily, kdo je ve smyslu šekového práva "bankéřem" a případně postavily "bankéřům" naroveň i jiné osoby nebo ústavy. Poněvadž v lidově demokratickém hospodářství neexistují "bankéři" jednotlivci a poněvadž jde o typicky kapitalistický pojem, stanoví § 3, že šek se vydává na peněžní ústav. Míní se tím peněžní ústavy zákonem ztížené. Aby však přitom bylo navázáno na ženevský text a byl vzat zřetel k poměrům v cizině, byla
zvolena úprava taková, že se na prvním místě uvádí výraz "peněžní ústav" a pak v závorce slovo "bankéř".
K §§ 4 až 36:
Shodují se s čl. 4 až 36 ženevské úmluvy a odpovídají obdobným ustanovením čl. I.
K §§ 37 a 38:
Shodují se s čl. 37 a 38 ženevské úmluvy. Dosud platné právo použilo výhrady a nepřiznalo účinnost ustanovením šekového zákona o křižovaných šecích, na něž se hledí jako na šeky zúčtovací. Den účinnosti těchto ustanovení měl býti určen vládním nařízením, které dosud vsak nebylo vydáno. Naše peněžní ústavy vzhledem ke zkušenostem s těmito šeky ve styku s cizinou sdělily, že není důvodu, aby účinnost těchto předpisů o křižovaných šecích byla nadále odkládána. Vstoupí proto příslušná ustanovení čl. II v účinnost ihned spolu s ostatními ustanoveními zákona.
K §§ 39 až 53:
Shodují se s čl. 39 až 53 ženevské úmluvy a odpovídají obdobným ustanovením čl. I.
K §§ 54 až 56:
Shodují se s čl. 55 až 57 ženevské úmluvy a odpovídají obdobným ustanovením čl. I.
K §§ 57 až 66: Odpovídají ustanovením čl. I §§ 79 až 88.
K §67:
Toto ustanovení provádí výhradu čl. 25 přílohy II k ženevské úmluvě o jednotném zákoně Šekovém a odpovídá obdobnému ustanovení čl. I §89.
K §68: Odpovídá čl. I § 90.
K §§ 69 až 75:
Shodují se s čl. 2 až 8 úmluvy upravující některé střety zákonů, pokud jde o šeky.
Ustanovení tato odpovídají v podstatě čl. I §§ 91 až 98.
C. K jednotlivým ustanovením čl. III. K § 1:
Pokud jde o způsobilost směnečně nebo šekově se zavazovat, osnova nepovažuje za nutné,
aby po této stránce byly stanoveny nějaké odchylky od obecných předpisů. Znamená to tedy, že směnečná a šeková způsobilost řídí se ustanoveními občanského zákoníka upravujícími způsobilost vlastními úkony se zavazovat.
K§2:
Osoby, které neumějí psát, a osoby tělesně vadné musí býti při podpisování směnek a šeků náležitě chráněny. Děje se tak zákonným požadavkem, aby projevy takových osob se staly ve formě úředního (t. j. notářského nebo soudního) zápisu.
K§3:
Vzhledem k významu podpisu na směnce a šeku bylo třeba zvláště upravit i podpis zmocněncem. Zatím co jednotný směnečný řád ani uvozovací předpisy k němu vydané neměly v tomto směru žádných ustanovení, stanoví se nyní výslovně, jak se podpis zmocněncem má stát, a v zájmu bezpečnosti směnečného a šekového styku se požaduje, aby zmocněnec vedle svého jména připojil i dodatek, za koho směnku nebo šek podepsal. Poněvadž se tato úprava však nechce dotýkat zvláštních předpisů o podpisování protokolovaných subjektů, bylo to výslovně v odstavci 3 konstatováno.
K §4:
Tímto ustanovením se provádí výhrada čl. 22 příl. II k ženevské úmluvě o jednotném směnečném zákoně a výhrada čl. 28 příl. II k ženevské úmluvě o jednotném zákoně šekovém. Účelem ustanovení je ochrana tuzemských postihových dlužníků. Ustanovení toto navazuje na čl. I § 54 a čl. II § 48. Vyhlásí-li cizí stát příročí a smě neční nebo šekoví věřitelé nemohou dosíci zaplacení směnky nebo šeku na dlužnících bydlících v tomto státě, hrozí nebezpečí, že se obrátí na postihové dlužníky bydlící ve státech, kde příročí nebylo vyhlášeno. Ustanovení § 4 umožňuje v tomto případě vládním nařízením stanovit prodloužení lhůt nebo připustit výkon postihových práv po uplynutí určité lhůty, aniž je k tomu zapotřebí úkonu. Těmito opatřeními bude možno odvrátit nepříznivý vliv cizozemského příročí.
K §5:
Toto ustanovení provádí výhradu čl. 17 příl. II k úmluvě o jednotném směnečném zákoně a výhradu čl 26 příl. II k úmluvě o jednotném zákoně šekovém.
Výraz "přerušení" použitý v čl. l. § 71 a v čl. II § 53 je překladem výrazu "interruption" použitého v autentickém znění jednotného zákona
směnečného a šekového. Nejde tu o nějaký nový institut, nýbrž o pouhé souhrnné označení všech případů uvedených v občanském zákoníku a v občanském soudním řádě, kde určité skutečnosti mají vliv na průběh a trvání promlčecí doby (§§ 95 až 98 obč. zák. a § 352 odst. l obč. soudního řádu). Kromě toho se pro obor směnečného práva stanoví, že odpovědění rozepře žalovaným má stejný účinek jako podání žaloby.
K §6:
Jde o provedení výhrady čl. 6 příl. II k úmluvě o jednotném zákoně směnečném a výhrady čl. 15 příl. II k úmluvě o jednotném zákoně šekovém. Jednotný šekový a jednotný směnečný zákon připouštějí, aby místo placení v hotovosti bylo provedeno zúčtování ve zvláštním odúčtovacím místě. Předpokládá to ovšem, že účastníci jsou k takové odúčtovně připojeni. Ženevské úmluvy ponechávají vnitrostátní úpravě, aby určila, která zařízení je považovat za odúčtovny. Vzhledem k tomu že úprava poměrů v peněžnictví není ještě zcela skončena, vyhrazuje se vládnímu nařízení, aby stanovilo, která místa lze označit za odúčtovny, a za jakých podmínek lze jim předložit šeky a směnky.
K§7:
Ustanovení má za účel zajistit právní bezpečnost při užívání šeku.
K§8:
V odstavci l tohoto ustanovení je míněna šeková služba, kterou Státní banka provozuje jednak podle ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, jednak podle ustanovení oddílu II zák. č. 143/1930 Sb., o poštovní spořitelně, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, neboť oprávnění přiznaná v tomto zákoně Poštovní spořitelně, příslušejí nyní podle § 22 odst. 2 zák. č. 31/1950 Sb. Státní bance československé.
V odstavci 2 jde o t. zv. zemědělské směnky vydávané na zápůjčky z krátkodobého zemědělského úvěru podle zák. č. 43/1948 Sb.
K §9:
Ustanovení odstraňuje pochybnosti, které by stran závazků vznikajících ze směnek vydaných před účinností zákona mohly nastat.
K§ 10:
Zrušují se všechny dosavadní předpisy upravující tutéž látku jako osnova.
K §11:
Den počátku účinnosti zákona směnečného a šekového je stanoven shodně s občanským zá-
koníkem a občanským soudním řádem, na něž některá ustanovení osnovy navazují.
V Praze dne 21. listopadu 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Š. Rais v. r.
Ministr pro sjednocení zákonů: Dr. V. Šrobár v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 5263-50.