§ 36.
(1) Zní-li šek na měnu, která není v oběhu v platebním místě, lze šekový peníz zaplatit v tuzemské měně podle hodnoty, kterou má v den placení. Není-li šek zaplacen při předložení, může majitel volit, zda má šekový peníz být zaplacen v tuzemské měně podle kursu v den předložení nebo podle kursu v den placení.
(2) Hodnota cizí měny se určí podle zvyklostí platebního místa. Výstavce však může ustanovit, že se má platit podle kursu určeného v šeku.
(3) Ustanovení předchozích odstavců nelze užít, ustanovil-li výstavce placení v určité měně (doložka o efektivním placení v cizí měně).
(4) Je-li šeková suma udána druhem peněz, který má stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, má se za to, že je tím míněn druh peněz platebního místa.
Oddíl pátý.
ŠEK KŘIŽOVANÝ A ŠEK K ZÚČTOVANÍ. § 37.
(1) Výstavce nebo majitel šeku mohou jej křižovat s účinky uvedenými v § 38.
(2) Křižování se děje dvěma rovnoběžnými čarami na líci šeku. Může být všeobecné nebo zvláštní.
(3) Křižování je všeobecné, není-li mezi oběma čarami žádného označení nebo je-li mezi nimi označení "peněžní ústav" (bankéř) anebo označení stejného významu; křižování je zvláštní, je-li vepsáno mezi obě čáry jméno peněžního ústavu (bankéře).
(4) Křižování všeobecné lze změnit na křižování zvláštní, avšak křižování zvláštní nelze
změnit na křižování všeobecné.
(5) O přeškrtnutí křižování nebo jména označeného peněžního ústavu (bankéře) platí, jako by se nestalo.
§ 38.
(1) šek všeobecně křižovaný může šekovník zaplatit jen peněžnímu ústavu (bankéři) nebo svému zákazníkovi.
(2) Šek se zvláštním křižováním může šekovník zaplatiti jen označenému peněžnímu ústavu (bankéři), nebo je-li peněžní ústav (bankéř) šekovníkem, jen svému zákazníkovi. Označený peněžní ústav (bankéř) může však k vybrání šeku použít jiného peněžního ústavu (bankéře).
(3) Peněžní ústav (bankéř) může nabýt křižovaného šeku jen od některého svého zákazníka nebo od jiného peněžního ústavu (bankéře). Může jej vybrat jen na účet těchto osob.
(4) Je-li na šeku několikeré zvláštní křižování, může ho šekovník zaplatit jen tehdy, jde-li o dvě křižování a jedno z nich je k vybráni šeku odúčtovnou.
(5) Šekovník nebo peněžní ústav (bankéř), který jedná proti těmto ustanovením, odpovídá za nastalou škodu až do výše šekové sumy.
O) Výstavce a majitel šeku může zakázat, aby šek byl zaplacen v hotovosti, doložkou "jen k zúčtování" nebo jinou doložkou stejného významu napsanou napříč na líc šeku.
(2) V tomto případě může šekovník vyrovnat šek jen účetnicky (dobropisem, převodem, započtením). Takové zúčtování se rovná zaplacení šeku.
(3) O škrtnutí doložky "jen k zúčtování" platí, jako by se nestalo.
(4) Šekovník, který jedná proti těmto ustanovením, odpovídá za nastalou škodu až do výše šekového peníze.
Oddíl šestý.
POSTIH PRO NEPLACENI. §40.
Majitel může vykonat postih proti indosantům, výstavci a jiným osobám šekově zavázaným, jestliže šek včas předložený není zaplacen a je-li odepření placení zjištěno:
1. veřejnou listinou (protestem);
2. písemným, datovaným prohlášením šekovníkovým, napsaným na šek s údajem dne předložení;
3. datovaným prohlášením odúčtovny, že šek byl včas předložen a že nebyl zaplacen.
§ 41.
(1) Protest nebo zjištění stejného významu nutno učinit před uplynutím lhůty k předložení.
(2) Je-li šek předložen v poslední den této lhůty, lze učinit protest nebo zjištění stejného významu ještě v následující pracovní den.
§42.
(1) Majitel musí dát zprávu o odepřeném zaplacení svému indosantu a výstavci do čtyř pracovních dní následujících po dni protestu nebo po dni zjištění stejného významu anebo při doložce "bez útrat" po dni předložení. Každý indosant musí do dvou všedních dnů poté, kdy dostal zprávu, vyrozumět svého indosanta o zprávě, kterou dostal, a sdělit mu jména a adresy těch, kdož před tím podali zprávu, a tak
po řadě až k výstavci. Lhůty běží od přijetí předchozí zprávy.
(2) Dává-li se podle předchozího odstavce zpráva osobě, jež se na šek podepsala, musí být ve stejné lhůtě podána stejná zpráva jejímu šekovému rukojmímu.
(3) Neudá-li některý indosant svou adresu nebo udá-li ji nečitelně, postačí dát zprávu indosantu, který ho předchází. -
(4) Zprávu lze dát v každé formě, také pouhým vrácením šeku.
(5) Kdo je povinen dát zprávu, musí dokázat, že ji dal v předepsané lhůtě. Lhůta je dodržena, byl-li dopis se zprávou podán během lhůty na poštu.
(6) Kdo nepodá zprávu včas, neztrácí svá práva; odpovídá však za škodu, která snad byla jeho nedbalostí způsobena, avšak jen do výše šekového peníze.
§43.
(1) Výstavce, indosant nebo šekový rukojmí může doložkou "bez útrat", "bez protestu" nebo jinou doložkou stejného významu na šek napsanou a podepsanou zprostit majitele povinnosti, aby k zachování postihových práv dal učiniti protest nebo zjištění stejného významu.
(2) Doložka nezprošťuje majitele povinnosti šek včas předložit a dát potřebné zprávy. Prokázat, že lhůta nebyla dodržena, náleží tomu, kdo se toho proti majiteli dovolává.
(3) Doložka připojená výstavcem je účinná proti všem osobám, které se na šek podepsaly; doložka připojená indosantem nebo šekovým rukojmím je účinná jen proti nim. Dá-li majitel učinit protest nebo zjištění stejného významu nehledě k doložce připojené výstavcem, jdou útraty na jeho vrub. Připojí-li doložku indosant nebo šekový rukojmí, útraty protestu nebo zjištění stejného významu, byly-li přece učiněny, mohou být vymáhány na všech osobách, které se na šek podepsaly.
§44.
(1) Všechny osoby šekově zavázané odpovídají majiteli rukou společnou a nerozdílnou.
(2) Majitel může žádat plnění na každé z nich nebo na několika z nich nebo na všech dohromady a není vázán pořadím, v kterém se zavázaly.
• (3) Stejné právo má každá osoba šekově zavázaná, která šek vyplatila.
(4) Uplatnění nároku proti některé osobě šekově zavázané nebrání majiteli, aby se domáhal svých nároků na ostatních, třebas následují za tím, proti komu byl nárok uplatněn nejprve.
§ 45. Majitel může postihem žádat:
1. šekový peníz, pokud nebyl šek zaplacen;
2. šestiprocentní úroky ode dne předložení;
3. útraty protestu nebo zjištění stejného významu a útraty zpráv, jakož i ostatní útraty;
4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta šekového peníze nebo v nižší dohodnuté výši.
§ 46.
Kdo vyplatí šek. může vymáhat na svých předchůdcích:
1. celou částku, kterou zaplatil;
2. šestiprocentní úroky z této částky ode dne kdy zaplatil;
3. své útraty;
4. odměnu, která se vypočte podle § 45 č. 4.
§ 47.
(1) Každá osoba šekově zavázaná, proti níž se vykoná nebo může vykonat postih, může se domáhat, aby jí při zaplacení postihové částky byl vydán šek s protestem nebo zjištěním stejného významu a potvrzený účet.
(2) Každý indosant, který šek vyplatil, muže škrtnout svůj indosament a indosamenty po něm následující.
§ 48.
(1) Vadí-li včasnému předložení šeku nebo včasné protestaci nebo zjištění stejného významu nepřekonatelná překážka (zákonné ustanovení některého státu nebo jiný případ vyšší moci), prodlužují se lhůty stanovené pro tyto úkony.
(2) Majitel je povinen neprodleně dát zprávu svému indosantu o případu vyšší moci, vyznačit tuto zprávu na šeku nebo přívěsku a připojit datum a podpis; kromě toho platí ustanovení § 42.
(3) Pomine-li vyšší moc, musí majitel neprodleně předložit šek k placení a po případě dát učinit protest nebo zjištění stejného významu.
(4) Trvá-li vyšší moc déle než patnáct dní ode dne, kterého majitel, byť i před uplynutím
lhůty k předložení, dal svému indosantu zprávu, že nastala vyšší moc, lze vykonat postihová práva, aniž třeba předložit šek nebo učinit protest nebo zjištění stejného významu.
(5) O skutečnostech, které se týkají toliko osoby majitele nebo toho, koho majitel pověřil předložit šek nebo učinit protest nebo zjištění stejného významu, platí, že nejsou případy vyšší moci.
Oddíl sedmý.
ŠEKOVÉ STEJNOPISY. § 49.
Nejde-li o šek na majitele, může být každý šek, který je vystaven v jednom státě a splatný v jiném státě nebo v zámořské části téhož státu a naopak, anebo šek, který je vystaven a splatný v téže zámořské části anebo v různých zámořských částech téhož státu, vystaven v několika stejnopisech. Je-li šek vystaven v několika stejnopisech, musí být tyto stejnopisy číslovány přímo v textu listiny, jinak platí každý stejnopis za zvláštní šek.
§50.
(1) Byl-li zaplacen jeden stejnopis, zanikají práva ze všech stejnopisů, i když v nich není ustanoveno, že zaplacením jednoho stejnopisu pozbývají ostatní platnosti.
(2) Indosant, který převedl stejnopisy na různé osoby, jakož i indosanti následující jsou zavázáni ze všech stejnopisů, na nichž jsou jejich podpisy a které nebyly vráceny.
Oddíl osmý.
ZMĚNY.
§51.
Byl-li změněn text šeku, jsou ti, kdož se podepsali na šek po této změně, zavázáni podle změněného textu; ti, kdož se podepsali dříve, jsou zavázáni podle textu původního.
Oddíl devátý.
PROMLČENI.
§52.
(1) Postihové nároky majitele proti indosantům, výstavci a ostatním osobám šekově zavázaným se promlčují v šesti měsících od uplynutí lhůty k předložení.
(2) Postihové nároky jednotlivých osob zavázaných k zaplacení šeku proti jiným takovým osobám se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy dlužník šek zaplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn.
§53.
Přerušení promlčení je účinné proti tomu, u něhož nastala skutečnost zakládající přerušení.
Oddíl desátý.
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ. §54.
(1) Předložení a protest šeku se může stál jen ve všední den.
(2) Připadne-li poslední den lhůty, v níž se má stát některý úkon týkající se šeku, zejména předložení, protest nebo zjištění stejného významu, na den pracovního klidu, prodlužuje se lhůta až do příštího pracovního dne. Dny pracovního klidu spadající do lhůty se do ní počítají.
§ 55.
Do zákonných lhůt se nepočítá den, od něhož počnou lhůty běžet.
§ 56.
Nepřipouštějí se žádné dny odkladu, ať zákonné či soudcovské.
Oddíl jedenáctý.
DOPLŇUJÍCÍ PŘEDPISY.
Protest a některé jiné šekové úkony.
§57.
Protest musí být učiněn soudem, notářem nebo místním národním výborem.
§58. V protestní listině třeba uvést:
1. jméno toho, pro koho a proti komu se protest činí;
2. údaj, že ten, proti němuž se protest činí, byl bez výsledku vyzván k šekovému plnění nebo že ho nebylo lze zastihnout nebo že nebylo lze vypátrat místnost, kde provozuje svůj podnik, ani jeho byt;
3. údaj místa a data, kde a kdy došlo k výzvě nebo k bezvýslednému pokusu o ni;
4. doslovný opis šeku se všemi indosamenty a poznámkami;
5. podpis protestního orgánu, úřední pečeť nebo úřední razítko.
§ 59.
Požaduje-li se plnění ze šeku na několika osobách nebo několikráte na téže osobě, stačí k tomu jen jedna protestní listina.
§60.
šek možno zaplatit do rukou protestního orgánu. Oprávnění protestního orgánu k tomu, aby přijal placení, nelze vyloučit.
§ 61.
(1) Protestní orgán je povinen za náhradu výdajů bez prodlení vydat majiteli šeku nebo jeho zmocněnci prvopis protestní listiny a na žádost též její prostý nebo ověřený opis.
(2) Rovněž je povinen protesty podle celého jejich obsahu den ode dne v pořádku časovém a číselném vpisovat do zvláštní knihy, která je list za listem opatřena pořadovými čísly; účastníkům nebo jejich právním nástupcům musí za náhradu výdajů kdykoli vydat výpis z této knihy.
§ 62.
Kdo činí protest, může až do vydání protestní listiny tomu, pro něhož se protest činí, opravit chyby ve psaní, výpustky a jiné vady protestní listiny. Opravu nutno označit jako opravu a podepsat.
§ 63.
Protesty nutno činit v době od devíti do osmnácti hodin a mimo tuto dobu, jen souhlasí-li s tím výslovně ten, proti němuž se protest činí; souhlas se vyznačí v protestu.
§ 64.
Na šeku nebo na přívěsku se vyznačí, že protest byl vykonán. Opominutí tohoto záznamu nemá vliv na platnost protestu.
§ 65.
(1) Předložení šeku k zaplacení, pořízení protestu, vyžádání stejnopisu šeku, jakož i všechny ostatní úkony, které musí být provedeny u určité osoby, nutno vykonat v místnostech, kde provozuje svůj podnik, a nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jejím bytě. Jinde mohou být provedeny jen tehdy, souhlasí-li obě strany; souhlas se vyznačí v protestu.
(2) Je-li v protestu poznamenáno, že se nepodařilo vypátrat místnosti, kde se provozuje podnik, ani byt, a bylo-li přesto vypátrání možné, není protest proto neúčinný.
(3) Ustanovení odstavce 2 se nedotýká odpovědnosti protestního orgánu, který opominul konat vhodná šetření. Zůstane-li dotaz u ohlašovacího orgánu bez výsledku, není protestní orgán povinen konat další šetření.
§ 66.
Úkony, které se mají vykonat v určitém na šeku uvedeném místě, mohou být učiněny v místě jiném, dají-li k tomu při úkonu.
o který jde, souhlas jeho účastníci. Osvědčuje-li se provedení úkonu písemně, vyznačí se v osvědčení i souhlas.
Obohacení.
§ 67.
(1) Výstavce, jehož postihový závazek zanikl tím, že šek nebyl včas předložen, nebo promlčením, zůstává majiteli šeku zavázán, jen pokud se na jeho škodu obohatil.
(2) Nárok na vydání obohacení se promlčuje v jednom roce od vystavení šeku.
Ztracené nebo zničené šeky a protestní listiny.
§68.
(1) šek, který se ztratil nebo byl zničen, lze prohlásit za umořený.
(2) Protestní listinu, která se ztratila nebo byla zničena, lze nahradit výpisem z knihy protestů, který vydá protestní orgán (§62 odst. 3).
Oddíl dvanáctý.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENI
MEZINÁRODNÍHO PRÁVA
ŠEKOVÉHO.
§69.
O Způsobilost osoby šekově se zavazovat se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Prohlašuje-li toto právo za rozhodující právo jiného státu, užije se práva onoho jiného státu.
(2) Kdo není způsobilý šekově se zavazovat podle práva uvedeného v předchozím odstavci, je přece platně zavázán, podepíše-li se na šek ve státě, podle jehož práva by byl způsobilý šekově se zavazovat.
§ 70.
(1) Koho lze označit za šekovníka, se řídí právem státu, v němž je šek splatný.
(2) Je-li podle tohoto práva šek neplatný vzhledem k osobě šekovníkově, jsou přece platné závazky z podpisů, které byly na šek napsány ve státě, jehož právo nestanoví neplatnost z takového důvodu.
§ 71.
(1) Forma šekového prohlášení se řídí právem státu, v němž bylo prohlášení učiněno. Stačí však zachovat formu, kterou stanoví právo platebního místa.
(2) Jestliže se však šekové prohlášení, které je podle ustanovení předchozího odstavce neplatné, shoduje s právem státu, v němž bylo učiněno pozdější šekové prohlášení, nedotýká se vadnost formy prvého šekového prohlášení platnosti šekového prohlášení pozdějšího.
(3) Šekové prohlášení československého občana v cizině platí v československé republice proti jiným československým občanům, vyhovuje-li prohlášení požadavkům zdejšího práva stran formy.
§ 72.
účinky šekových prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna.
§ 73.
Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby šekově zavázané právem místa, kde byl šek vystaven.
§ 74.
Právem státu, v němž je šek splatný, se řídí:
1. zda šek musí být splatný na viděnou nebo zda může být vystaven na určitý čas po viděné, a jaké účinky nastávají, je-li v šeku udán pozdější den než skutečný den vystavení;
2. lhůta k předložení;
3. zda lze šek přijmout, ověřit, potvrdit nebo vidovat, a jaké účinky mají tyto doložky;
4. zda majitel může žádat částečné zaplacení a zda je musí přijmout;
5. zda lze šek křižovat nebo opatřit doložkou "jen k zúčtování" nebo doložkou stejného významu, a jaké účinky má křižování nebo zúčtovací doložka nebo doložka stejného významu;
6. zda majiteli příslušejí zvláštní práva ke krytí, a jaký je obsah těchto práv;
7. zda výstavce může šek odvolat nebo vznést odpor proti zaplacení šeku;
8. opatření, jež nutno učinit, ztratil-li se šek nebo byl-li ukraden;
9. zda je k zachování postihových práv proti indosantům, výstavci a jiným osobám šekově zavázaným třeba protestu nebo zjištění stejného významu.
§ 75.
Forma protestu a lhůty protestu, jakož i forma ostatních úkonů, jichž je zapotřebí k uplatnění a zachování šekových práv, se řídí právem státu, v němž třeba učinit protest nebo jiný úkon.
Čl. III.
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ.
§ l.
Směnečná a šeková způsobilost.
Směnečně nebo šekově se může zavazovat každý, kdo je způsobilý vlastními úkony se zavazovat.
Ustanovení o některých směnečných a šekových projevech.
§ 2.
(1) Směnečné nebo šekové projevy, které byly učiněny křížky nebo jinými znaky, jsou platné jen tehdy, staly-li se ve formě úředního zápisu.
(2) Ustanovení odstavce l platí i o směnečných nebo šekových projevech osob slepých, hluchoněmých, hluchých, které nedovedou Číst, a němých, které nedovedou psát.
§ 3.
(1) Neplatné jsou směnečné nebo šekové projevy učiněné tak, že někdo podepíše jméno osoby zastoupené. Zmocněnec musí podepsat své vlastní jméno a připojit údaj, za koho podpisuje.
(2) Zmocnění k podpisu směnky nebo šeku musí být písemné. V případech uvedených v § 2 je k platnosti zmocnění zapotřebí notářského nebo soudního zápisu.
(3) Tím nejsou dotčena zákonná ustanovení o podpisech za podnik, jakož i o formě zmocnění k těmto podpisům.
§ 4. Příročí v cizích státech.
Vadí-li včasnému úkonu, jehož je v cizině třeba k uplatnění nebo k zachování směnečných nebo šekových práv, právní ustanovení tam vydaná (čl. I § 54 a čl. II § 48), může být vládním nařízením stanoveno, že směnečná a šeková práva trvají přesto dále, provede-li se úkon neprodleně poté, kdy překážka pomine. Stejně lze ustanovit, že při takové překážce možno vykonat postih po uplynutí lhůty, aniž je úkonu zapotřebí.
§ 5.
•
Přerušení promlčení.
(1) Přerušením promlčení (čl. I § 71 a čl. II § 53) se rozumějí všechny případy, kde podle ustanovení občanského zákoníka a občanského soudního řádu promlčecí doba dále neprobíhá
nebo neskončí anebo kde počíná promlčecí doba nová.
(2) Oznámí-li žalovaný třetí osobě, že bylo zahájeno soudní řízení, má to na promlčení stejné účinky jako podání žaloby.
§ 6. Odúčtovny.
Vládní nařízení určí odúčtovny podle čl. I § 38 odst. 2 a čl. II § 31 a podmínky, za jakých jim lze směnku a šek předložit.
§ 7.
Náhrada za šeky falešné nebo zfalšované.
Za škodu vzniklou z vyplacení falešného nebo zfalšovaného šeku, kterou nezavinil šekovník ani jeho zaměstnanec, odpovídá domnělý výstavce šeku falešného nebo výstavce šeku zfalšovaného jen tehdy, proviní-li se při vystavení falešného šeku nebo při zfalšování šeku on sám nebo jeho zaměstnanec, jehož užívá při práci se šeky. Odchylná dohoda, která by byla pro šekovníka výhodnější, je neplatná.
Ustanovení přechodná a závěrečná.
§ 8.
(1) Nedotčena zůstávají zvláštní ustanovení o" šekové službě Státní banky československé.
(2) Rovněž nedotčeno zůstává ustanovení § 4 odst. 3 zák. č. 43/1948 Sb., o zemědělském úvěru.
§ 9.
Ustanovení tohoto zákona -neplatí o směnkách a šecích, které byly vystaveny přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, s výjimkou ustanovení o protestu.
§ 10. Zrušovací ustanovení.
Zrušují se všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon, zejména:
1. zákon č. 84/1906 ř. z., o šeku;
2. zákon směnečný č. " 1/1928 Sb.;
3. vládní nařízení č. 111/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný směnečný řád;
4. vládní nařízení č. 372/1941 Sb., kterým se vydává a zavádí jednotný šekový řád;
5. zákon směnečný č. 255/1941 Sl. z.;
6. zákon šekový č. 256/1941 Sl. z.
l 11. Účinnost zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
I. Všeobecná část.
Osnova přejímá jednotný zákon směnečný a jednotný zákon šekový, jak byly usneseny na mezinárodních konferencích v Ženevě. Na konferencích v Ženevě konaných v letech 1930 • a 1931 byly podepsány úmluvy o jednotném zákoně směnečném a jednotném zákoně šekovém. Tyto úmluvy byly vypracovány jako společné závazné zákonné texty a nikoliv jako pouhé vzory, takže směnečné a šekové právo je jedním z právních oborů, kde byly přijaty jednotné předpisy zavazující smluvní strany. Československá republika je jedním ze států, které úmluvy podepsaly. K úmluvám přistoupil též Sovětský svaz, který převzal ženevské právo směnečné již v r. 1937, a státy lidově demokratické jako na př. Polsko a Rumunsko. Směnky je i nadále v mezinárodním hospodářském styku používáno jako prostředku úvěrního, šeku jako prostředku platebního. Přijetí ženevského textu usnadňuje mezinárodní hospodářský styk, neboť odstraňuje možnost rozporů vznikajících z rozdílů mezi vnitrostátními předpisy jednotlivých států. Proto i když v našem hospodářství, sloužícím k výstavbě socialismu, směnka a šek ztratily zejména zavedením placení bez hotových peněz svůj dřívější význam, je třeba, aby směnečný a šekový styk s cizinou byl upraven stejným způsobem jako ve většině cizích států.
Osnova dále sjednocuje směnečné a šekové právo v českých zemích a na Slovensku. Dosavadní úprava vznikla v době nesvobody a je různá v českých zemích a na Slovensku. Pro území Čech a Moravy byl vládním nařízením č. 111/1941 Sb. vydán jednotný směnečný řád a vládním nařízením č. 372/1941 Sb. jednotný šekový řád. Na základě těchto předpisů bylo pak vydáno vládní nařízení č. 67/ 1944 Sb., o odúčtovnách ve směnečném a šekovém styku. Za t. zv. Slovenského státu bylo směnečné právo upraveno zákonem č. 255/ 1941 Sl. z. a právo šekové zákonem č. 256/1941
Sl. z. K provedení těchto předpisů bylo vydáno vládní nařízení č. 61/1942 Sl. z., o určení odúčtovny podle směnečného a šekového zákona a vládní nařízení č. 180/1942 Sl. z., o určení sousedních obcí podle zákona směnečného a šekového. Těchto předpisů se dosud používá, neboť představují také převzetí ženevských úmluv. Osnova neprovádí podstatné změny proti dosavadní úpravě, avšak používá možnosti nové odchylné úpravy v rámci konvencí dovolených výhrad (na př. protest se provádí na zvláštní listině, provádění protestů se svěřuje též místním národním výborům, upouští se od dosavadní úpravy t. zv. sousedních míst).
ženevské úmluvy totiž připouštějí, aby jednotlivé státy provedly u určitých ustanovení odchylnou úpravu vyhovující jejich potřebám. Těchto výhrad proto osnova používá tam, kde to vyžaduje zájem socialistického hospodářství a způsobem odpovídajícím jeho požadavkům. O jednotlivých výhradách je pojednáno ve zvláštní části důvodové zprávy.
úprava směnečného a šekového práva se provádí odděleně ve dvou samostatných článcích. Je sice pravda, že větší počet náležitostí je v právu směnečném a šekovém upraven stejně, avšak nebylo by praktickým, aby na př. v předpisech o šeku byly obsaženy jen pouhé odkazy na příslušná ustanovení předpisů o směnce, a to tím spíše, že při směnce a šeku jde o odchylné okruhy účastníků se zřetelem na jejich poslání (směnky jako typického prostředku úvěrního a šeku jako typického prostředku platebního). Na druhé straně je však vhodné, aby jak předpisy o směnce, tak předpisy o šeku byly vydány v jednom zákoně, který ve společných ustanoveních bude upravovat zejména též dovolené výhrady, pokud jich podle povahy věci nebude užito přímo v příslušných předpisech o směnce a šeku. Tímto uspořádáním bude také vyjádřeno, že příslušnými předpisy o směnce a šeku byly převzaty jednotný zákon směnečný i jednotný zákon šekový usnesené na konferenci v Ženevě. Text konvence byl nově upraven podle připomínek jazykových znalců.
II. Zvláštní část. A. K jednotlivým ustanovením čl. I.
Poněvadž, jak již bylo uvedeno ve všeobecné části, předpisy navrženého zákona se celkem shodují s právem dosud platným, není třeba je po věcné stránce odůvodňovat. Tam, kde nejde o dovolenou výhradu, bylo třeba doslovně převzít znění jednotného zákona směnečného a šekového, jak byly usneseny v Ženevě. Odkazuje se proto u jednotlivých ustanovení k tomu, který předpis uvedených zákonů tu byl převzat.
K § 1:
Shoduje se s čl. l ženevské úmluvy.
Směnečnou sumou se rozumí částka uvedená ve směnce na rozdíl od směnečného peníze, t. j. částky, kterou musí v konkrétním případě směnečný dlužník zaplatit a která se ovšem může od směnečné sumy lišit (srv. na př. § 42 směnečného zákona).
Místo termínu "údaj dne", kterého užívá jednotný směnečný řád, zvolila osnova výraznější označení "datum".
K § 2:
Shoduje se s čl. 2 ženevské úmluvy.
Slovní výraz "platí za", po případě "platí, že" znamená domněnku nevyvratnou. Pro domněnku vývratnou užívá osnova termínu "má se za to" (srv. na př. § 20 odst. 2).
K §§ 3 až 6: Shodují se s čl. 3 až 6 ženevské úmluvy.
K§ 7:
Shoduje se s čl. 7 ženevské úmluvy.
Místo výrazu "podpisy zfalšované", kterého užil-jednotný směnečný řád, užívá, osnova slov "podpisy nepravé". Tento výraz lépe odpovídá autentickému textu ženevské úmluvy a kryje jak pojem podpisů zfalšovaných, tak i podpisů falešných od původu.
K §§8 a 9: Shodují se s čl. 8 a 9 ženevské úmluvy.
K §10:
Shoduje se s čl. 1O ženevské úmluvy.
Osnova volí výraz "ve zlé víře", neboť odpovídá přesněji francouzskému textu "mauvaise foi" než výraz "ve zlém úmyslu" použitý jednotným směnečným řádem.
K §11: Shoduje se s čl. 11 ženevské úmluvy.
K §§ 12 a 13: Shodují se s čl. 12 a 13 ženevské úmluvy.
•
K §14:
Shoduje se s čl. 14 ženevské úmluvy.
Místo výrazu "nevyplněný indosament" užívá osnova výrazu "blankoindosament", který je běžný v hospodářském světě.
K§ 15:
Shoduje se s čl. 15 ženevské úmluvy. Místo výrazu "ručí", použitého jednotným směnečným řádem, užívá osnova výrazu "odpovídá". Nejde tu totiž o ručení ve smyslu občanského práva, ale o zvláštní směnečný závazek.
K §16:
Shoduje se s čl. 16 ženevské úmluvy.
K pojmu "zlé víry" viz odůvodnění k § 10.
K §17:
Shoduje se s čl. 17 ženevské úmluvy.
Výraz "bezprostředních", kterého užil jednotný směnečný řád, je nahrazen v osnově výrazem "vlastních", který lépe odpovídá francouzskému i anglickému textu ženevské úmluvy a je ve shodě s terminologií občanského zákoníka (srv. § 290 obč. zák. ).
K §§18 a 19: Shodují se s čl. 18 a 19 ženevské úmluvy.
K § 20:
Shoduje se s čl. 20 ženevské úmluvy. Termín "má se za to" vyjadřuje, že tu jde o domněnku vývratnou (viz odůvodnění k § 2).
K §§21 až 35: Shodují se s čl. 21 až 35 ženevské úmluvy.