Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
511.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne... ... 1950,
kterým se mění a doplňuje zákon o národních dopravních podnicích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, se mění a doplňuje takto:
1. § 8 odst. 4 zní:
"(4) Ministr dopravy může v dohodě s ministrem financí do národních podniků již zřízených začlenit též jiný národní majetek nebo převést na ně závazky patřící k národnímu majetku. Spadá-li takový majetek nebo závazky do působnosti jiného ministra, činí tato opatření ministr dopravy v dohodě s ním. Naopak může ministr dopravy v dohodě s ministrem financí vyjmouti jednotlivé majetkové části nebo závazky z národních podniků zřízených podle tohoto zákona a v dohodě s věcně příslušným ministrem je převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti. "
2. § 8 odst. 6 se zrušuje.
3. Za § 8 se vkládá nový § 8a tohoto znění:
"§ 8a. Správa majetku.
(1) Vlastníkem majetku národního podniku je stát; národnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku
národní podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.
(2) Pokud není jinak stanoveno, zapisuje se ve veřejných knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle českosloven ského práva jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má národní podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto národního podniku.
(3) Pokud jde o majetek začleněný do národního podniku podle § 8, konají se zápisy na návrh tohoto národního podniku podle listiny, kterou o tom vydá ministerstvo dopravy nebo jím pověřený orgán.
(4) Národní podnik nesmí zcizit části ma jetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních ná sledků.
(5) K majetkovým částem uvedeným v odstavci 4 nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv ať knihovních nebo neknihovních.
(6) Výjimky ze zákazu zcizení podle odstavce 4 a zákazu zatížení podle odstavce 5 povoluje ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem financí.
(7) Pro závazky národního podniku se lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho ná rodní podnik trvale užíval.
(8) Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze žádati ani dosíci uspokojení pohle dávek za státem. "
4. § 9 zní:
§ 9. Právní postavení.
(1) Národní podniky jsou samostatné právnické osoby.
(2) Národní podniky se zapisují do podnikového rejstříku. V návrhu zápisu do tohoto rej střiku uvede národní podnik název, den zřízení, sídlo a způsob jeho zastupování a znamenání.
(3) Národnímu podniku "Československá automobilová doprava" přísluší právo vyvlastnění v rozsahu nezbytně nutném pro jeho vybudování a řádný provoz podle obdoby předpisů pro vyvlastnění k účelům drážním. "
5. § 11 zní:
,, § 11.
Zásady hospodaření.
(1) Národní podniky se řídí zásadami socialistického hospodářství. Jsou zejména povinny
plnit úkoly stanovené jednotným hospodářským plánem co nejlépe a nejhospodárněji, zvyšovat produktivitu práce, pečovat o technický a hospodářský rozvoj dopravy, a tím zlepšovat své služby pracujícímu lidu. Přitom dbají, aby se úsilí o dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů a v úsporném hospodaření opíralo o socialistické uvědomění zaměstnanců v nich pracujících a o závislost jejich hmotných zájmů na těchto výsledcích.
(2) činnost národního podniku je určována jeho podnikovým plánem. Podnikové plány jsou svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.
(3) Národní podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.
(4) Finanční hospodaření národních podniků upravují zvláštní předpisy.
(5) Národní podnik je povinen převzít úkoly, požadované během hospodářského období a nepředvídané podnikovým plánem, i když by jejich plnění zhoršovalo plánované výsledky národního podniku, bude-li to v naléhavém veřejném zájmu a ministr dopravy v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a s ministrem financí to národnímu podniku uloží. "
6. § 12 se zrušuje.
7. § 13 odst. 2 zní:
"(2) Ministerstvo dopravy může po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace národním podnikům také uložit společné obstarávání určitých úkonů, prací a dodávek. "
8. Oddíl III zní:
"Oddíl III. Organisace národních podniků.
§ 14. Zásady organisace.
(1) Organisace národního podniku se musí přizpůsobovat zásadám socialistického hospodářství, musí zajišťovat dokonalou spolupráci a umožňovat úspěšné plnění plánovaných úkolů.
(2) Vedení národního podniku a jeho organisačních útvarů přísluší vždy jedinému vedoucímu, který má samostatnou rozhodovací pravomoc.
§ 15. Ředitel.
(1) V čele národního podniku je ředitel, který vede jeho činnost, zastupuje národní podnik a jedná jeho jménem. Rozhoduje samostatně o všech věcech národního podniku, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozího souhlasu ministra dopravy nebo jiného orgánu. Je přímo podřízen ministru dopravy a jemu odpovídá za splnění svých povinností.
(2) Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho žádoucí překročení je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován podle směrnic, které vydá ministr dopravy v dohodě s ministrem financí, ministrem práce a sociální péče a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.
(3) Ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra dopravy po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
(4) Ředitelem může býti toliko československý občan, který musí být lidově demokratickému řádu oddaný, občansky a mravně bez úhonný a k plnění této funkce schopný.
(5) Ředitel nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy národního podniku.
(6) Ředitel slíbí ministru dopravy, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně.
(7) Prohlášení, kterým se ředitel vzdává své funkce, bere na vědomi ministr dopravy, čímž vzdání nabývá účinnosti.
(8) Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo lze pracovní poměr zrušit předčasně, přísluší řediteli plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.
(9) Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu ji-
nak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.
§ 16. Zastupování ředitele.
(l) Ředitele zastupuje v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce, jehož ustanovuje a zprošťuje ředitel se souhlasem ministra dopravy; podrobnosti stanoví statut národních podniků (§ 25). Na ustanovení zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního
zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.
(2) Statut národních podniků (§ 25) stanoví také, které další osoby a v jakém rozsahu mohou jednat jménem národního podniku.
§ 17.
Zápis ředitele a zástupce do podnikového rejstříku.
Národní podnik ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku svého ředitele a jeho zástupce. Tyto osoby se podepíší před soudem nebo podají svůj podpis v ověřené formě. Za národní podnik podpisují tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému názvu národního podniku připojí svůj podpis.
§ 18. Podnikový hospodář.
(1) V národním podniku musí být ustanoven podnikový hospodář. Jeho povinností je dbáti zejména, aby národní podnik hospodařil v souhlase se svým rozpočtem a plnil uložené úkoly co nejhospodárněji. Setrvá-li ředitel přes jeho upozornění na původním rozhodnutí, jež ohrožuje docílení hospodářského výsledku určeného rozpočtem, je podnikový hospodář povinen podat o tom zprávu ministru dopravy.
(2) Podnikového hospodáře ustanovuje a zprošťuje ředitel se souhlasem ministra dopravy. Ustanovení § 16 odst. l věty druhé platí tu obdobně.
§ 19. Odpovědnost.
Ředitel a osoby, které zastupují národní podnik nebo obstarávají jeho věci, odpovídají za škodu jimi způsobenou národnímu podniku. Náhrada se na nich vymáhá pořadem práva. "
9. Oddíl IV zní:
"Oddíl IV.
Rozvoj výrobních sil a zvyšování produktivity práce.
§ 20.
V zájmu rozvoje výrobních sil a zvyšování produktivity práce musí národní podniky pečovat o prohloubení plánování, zabezpečovat podmínky soustavného a všeobecného vzestupu úrovně dopravy, zdokonalovat organisaci práce, pečovat o výběr, rozmístění a růst kádrů a podporovat socialistické soutěžení, zejména údernictví a zlepšovatelské hnutí. "
10. V § 21 se vkládá za odstavec 2 nový odstavec 2a tohoto znění:
"(2a) Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci národního podniku přijímáni a na pracovní místa zařazováni po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu tohoto orgánu. "
11. Za § 21 se vkládá nový § 21a tohoto znění:
§ 21a. Podnikový fond pracujících.
(1) Podnícení hmotného zájmu zaměstnanců národního podniku na výsledcích v plnění podnikového plánu slouží podnikový fond pracujících (v dalším jen "fond"). Do fondu plyne podíl na zisku docíleném podle plánu a podíl na lepším hospodářském výsledku, než byl plánován; ministr dopravy může v dohodě s ministrem financí a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace stanovit též jiný základ pro určení přídělu fondu. Při výpočtu podílu na lepším hospodářském výsledku se přihlíží k celkové výši docíleného výsledku před jeho případným zdaněním.
(2) Prostředků fondu používá ředitel po projednání s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.
(3) Ministr dopravy stanoví v dohodě s ministrem financí a příslušným orgánem jednotné odborové organisace, který majetek a závazky národního podniku patří fondu. Majetek a závazky, patřící fondu, a jeho hospodaření se v národním podniku vykazují odděleně.
(4) Ministr dopravy v dohodě s ministrem financí stanoví lhůty pro odvody podílů (přídělu), po případě pro poskytování záloh na ně a v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace vydá v rámci předpisů podle § 25 podrobnější směrnice o správě a provozu sociálních, zdravotních, kulturních a tělovýchovných zařízení fondů, jakož i o používání prostředků těchto fondů. Ministr dopravy může v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace také upravit vnitřní rozčlenění fondů tak, aby odpovídalo provoznímu rozsahu národního podniku a jeho organisačnímu rozčlenění.
(5) Den, kterým se v národních podnicích zřizují fondy, jakož i hospodářské období, za něž se fondům poskytují příděly, stanoví ministr dopravy v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace. Od prvého dne tohoto období se na příslušné národní podniky nevztahují ustanovení § 24 dekretu č. 104/
1945 Sb., o závodních a podnikových radách ve znění zákona č. 188/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu presidenta republiky o závodních a podnikových radách. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny. "
12. část třetí zní:
"Část t ř e t í.
Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi.
§ 22. Všeobecná ustanovení.
(1) Národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu.
(2) úkoly vrchního vedení a dozoru státu podle tohoto zákona blíže určí statut národních podniků (§ 25); obstarává je ministr dopravy, pokud nejsou vyhrazeny jiným orgánům. Ministr dopravy může provedením jednotlivých úkolů pověřit národní výbory.
(3) Dozoru státu jsou národní podniky podrobeny po všech stránkách své činnosti.
(4) Nedotčeny zůstávají předpisy upravující všeobecně dozor státu na dopravní podniky, zejména předpisy upravující podnikání v jednotlivých odvětvích dopravy.
§ 23. Ustanovení v zájmu obrany vlasti.
(1) Pro národní podnik "československé dráhy" platí ve věcech obrany vlasti a pro jeho poměr k vojenské správě ustanovení zákona o drahách, vztahující se všeobecně na drážní podniky. Tato ustanovení platí přiměřeně též pro ostatní národní podniky; ministr dopravy v dohodě s ministrem národní obrany vydá o tom podrobnější předpisy, přihlížeje k důležitosti jednotlivého národního podniku pro obranu vlasti.
(2) Pokud z ustanovení odstavce l neplyne jinak, vztahují se na národní podniky ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obrané státu, platná pro podniky podle něho registrované. "
13. § 25 zní:
"§ 25. Statut národních podniků.
Statut národních dopravních podniku, který vyhlásí vláda nařízením, určí národním podnikům směrnice zejména o řízení organisaci, podnikovém plánu, práci a pracujících, péči
o kádry, výrobních prostředcích, provozu a dopravních výkonech, finančním hospodaření, podnikových fondech pracujících a o vrchním vedení a dozoru států; označí také orgány národních podniků, jichž sídlem bude určován obecný soud národních podniků, a upraví užívání jména národních podniků v cizích jazycích, státních znaků a symbolů, jakož i stejnokrojů a služebních odznaků v provozu národních podniků. Vycházejíce z ducha tohoto statutu, národní podniky postupují podle zásad do něho pojatých tak, aby splnily své poslání. "
14. § 26 odst. l zní:
,, (1) Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a do podnikového rejstříku, a úřední úkony potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění, jakož i podání národních podniků k ministerstvu dopravy jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti národních podniků, o převodech majetku z národního podniku, jimiž se nenabývá správa svěřeného majetku (§ 8a odst. 1), a o zápisech změn do podnikového rejstříku prováděných po zápisu národního podniku. "
Čl. II.
(1) Národní podniky se zprošťují ke dni 1. ledna 1950 závazků ze zápůjček poskytnutých státem.
(2) Ministr financí se zmocňuje, aby vypořádání železničních dluhů, na které se vztahuje § 20 zákona č. 168/1949 Sb., o konečné úpravě vnitřního státního dluhu a některých jiných dluhů z doby do 31. prosince 1945, provedl na účet státu.
čl. III.
Zástavní práva váznoucí na majetku svěřeném národním podnikům a určeném k tomu, aby ho národní podnik trvale užíval, zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže na návrh národního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny. Vláda upraví nařízením, za jakých podmínek zanikají jiná věcná práva ať knihovní nebo neknihovní na tomto majetku.
čl. IV.
Změna zápisů ve veřejných knihách vedených podle československého práva, které byly vykonány do dne počátku účinnosti tohoto zákona, se provede podle zvláštních předpisů. Úprava takových zápisů, které byly vykonány v jiných, podle československého práva vedených úředních rejstřících a seznamech, se provede podle předpisů, které vydá vláda nařízením.
Čl. V.
Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti vládní nařízení č. 123 až 128/ 1949 Sb., jimiž se vydávají organisační statuty jednotlivých národních dopravních podniků, pokud odporují tomuto zákonu.
Čl. VI.
Ministr dopravy se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 311/1948 Sb., jak vyplývá ze změn provedených ustanoveními čl. I tohoto zákona.
Čl. VII.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři dopravy a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
ústava 9. května ukončila zestátňovací proces v oboru veřejné dopravy. Vyvstal tím problém, jak organisačně uspořádat znárodněné podnikání zároveň s dřívějšími státními dopravními podniky, jaké zásady vytyčit pro jejich hospodaření, a jak upravit jejich financování. Zákon č. 311/1948 Sb., o národních dopravních podnicích, se rozhodl pro podnikatelskou formu národních podniků, a vytvořil národní podniky pro železniční dopravu (československé dráhy), pro silniční dopravu (československá automobilová doprava), pro leteckou dopravu (československé aerolinie) a tři národní podniky pro dopravu na hlavních tocích (Československá plavba labská, oderská a dunajská).
Ve vnitřní organisaci nově zřízených národních dopravních podniků přidržel se řečený zákon organisace národních podniků průmyslových, jak byla vyjádřena v dekretu č. 100/ 1945 Sb. a v organisačním statutu č. 6/1946 Sb., s tím podstatnějším rozdílem, že pro národní dopravní podniky nebyl zřízen ústřední (oblastní) orgán.
Zákon spočíval na zásadě obchodního podnikání tak jako u národních průmyslových podniků. Finanční hospodaření upravil však zákon odchylně od úpravy zvolené pro průmyslové podniky, obsažené tehdy v zákoně č. 51/1948 Sb. Tato odchylná úprava vycházela ze snahy vytvořit pro národní dopravní podniky takovou základnu finančního hospodaření, aby je-
jich bilance podávala nezkreslený obraz jejich objektivních výnosových možností, a aby při tom byla zajištěna jejich finanční soběstačnost. Ukázalo se však, že ani tato úprava nezabezpečuje dosažení vytčeného cíle a že zvláštní úprava finančního hospodaření národních dopravních podniků nemá dalšího oprávnění. Byla proto opuštěna a zákonem o financování národních a komunálních podniků se i národní dopravní podniky podřizují režimu obecně nově zavedenému pro všechny národní podniky.
V oboru průmyslových národních podniků došlo nyní zákonem č. 103/1950 Sb., o národních podnicích průmyslových, k jejich organisačnímu přebudování. Mají se stát socialistickými podniky, jež jsou zbaveny všech přežitků kapitalismu, a jichž organisace a řízení má se dít podle zásad socialistického hospodářství. Následujíc tohoto vzoru, provádí osnova obdobné změny v organisaci národních dopravních podniků, a to na těchto zásadách:
1. Ujasňuje se vlastnický vztah k majetku, kterým národní podniky hospodaří. Tento majetek je ve vlastnictví státu a národní podniky mají jeho operativní správu.
2. Majetek svěřený národním podnikům do operativní správy je zásadně nezcizitelný; nelze jej ani zatížit.
3. Dosavadní kolektivní odpovědnost se nahrazuje odpovědností individuální (zrušují se
představenstva národních dopravních podniků).
4, Zdůrazňuje se význam podnikového plánu jako plánu určujícího veškerou činnost národního dopravního podniku.
5. Opouští se princip obchodního podnikáni a nahrazuje zásadou hospodaření podle rozpočtu.
6. Vytváří se funkce podnikového hospodáře, dozírajícího na hospodařeni národního podniku.
7. Národním podnikům se ukládá výslovně za povinnost zabezpečovat podmínky soustavného a všeobecného vzestupu úrovně dopravy, zdokonalovat organisaci práce, pečovat o výběr, rozmístění a růst kádrů, a podporovat socialistické soutěžení.
8. Vyslovuje se nezbytnost socialistického uvědomění všech pracujících v národním podniku a razí se zásada závislosti jejich hmotných zájmů na výsledcích hospodařeni.
9. Zavádí se podnikový fond pracujících jako prostředek k podnícení zájmu všech pracujících o plnění podnikového plánu.
Tyto zásady budou zevrubně rozvedeny ve statutu národních dopravních podniků, který nahradí dosavadních 6 organisačních řádů národních dopravních podniků (vládní nařízení č. 123 až 128/1949 Sb. ). Jejich účelem je dáti těmto podnikům nový směr pro jejich činnost a posílit u všech jejich pracujících vědomí spoluodpovědnosti za splnění úkolů národních podniků v budování socialismu.
K jednotlivým ustanovením se poznamenává, že jde povětšině téměř o doslovné pře vzetí textů zvolených v zákoně o průmyslových podnicích. Věcně se odchylují jen v tom, že se nezřizuje instituce "základního závodu" ani "generálních ředitelů", ježto pro jejich zřízení nebylo a ani nyní není opory v poměrech národních dopravních podniků. Nevyslovuje se ani zrušení představenstev, ježto u národních dopravních podniků nebyly tyto správní orgány vůbec ustaveny.
Navrhovaný zákon je normou organisační; její provádění si nově vyžádá toliko náklad na mimořádné odměny ředitelům národních podniků za úspěšné splnění plánu nebo za jeho žádoucí překročení. Tento náklad nelze zatím číselně odhadnout.
V podrobnostech se uvádí:
K čís. l:
Dosavadní ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 311/1948 Sb. (v dalším jen "dopravní zákon") je úzké, neboť jedná toliko o majetku znárod-
něném podle dekretů č. 100 a 101/1945 Sb.. nikoli podle ostatních znárodňovacích norem (na př. zákon č. 120 až 126/1948 Sb. ). Kromě toho nepamatuje na možnost opačného postupu, totiž převodu majetkových částí z národních dopravních podniků na jiné národní nebo komunální podniky, ač se takovéto převody často vyskytují. Osnova proto v novém odstavci 4 jednak zevšeobecňuje možnost začlenění majetkových částí z jiných národních nebo komunálních podniků, nebo jiného národního majetku do národních dopravních podniků (věta první), jednak positivně normuje možnost opačného převodu (věta druhá). Ustanovení věty první není sice normativně nutné (přípustnost převodu je zajištěna jednotlivými znárodňovacími zákony), přesto se v osnově ponechává jako předpis evidenční, aby tak byly v zákoně vyjádřeny všechny možnosti pro vytvoření majetkové podstaty; vhodněji se tím také uvádí ustanovení druhé věty, jež je normativně nutné.
K čís. 2:
Dosavadní ustanovení § 8 odst. 6 se zrušuje z formálního důvodu; otázka změn dosavadních zápisů (včetně vyznačení přechodu práv) se totiž upravuje ve zvláštním čl. IV této osnovy.
K čís. 3:
Ustanovení nového § 8a vyjadřuje vztah národního podniku k majetku toliko jako správce svěřeného majetku. Přebírá se tu ustanovení §§ 10 až 12 zákona o národních podnicích průmyslových (v dalším jen "průmyslový zákon") s tím věcným rozdílem, že se připouští též možnost povolit výjimky ze zákazu zatíženi svěřeného majetku. Tato odchylka je nutná, neboť zvláště provoz železničního podniku s mimořádně rozsáhlým pozemkovým substrátem a s nejrůznějšími styky se sousedstvím dráhy nikoli ojediněle vyžaduje zřízení služebnosti nebo zatížení pozemku jiným věcným právem. Pravomoc ministerstva dopravy a ministerstva financí podle odstavce 6 se prakticky vyčerpá vydáním všeobecných směrnic. Povšechně se dodává, že ustanovení odstavců 4 až 6 mají význam spíše politický, neboť povaha majetku národních dopravních podniků sama o sobě vylučuje možnost zcizení, a to už pro faktickou neupotřebitelnost takového majetku soukromníkem (železniční lokomotivy), nehledíc k právním zábranám (nutno získati úřední povolení).
K čís. 4:
V odstavci l se nově formuluje právní postavení národních podniků; přejímá se tu ústa-