§ 507.
(1) Byl-li výkon proveden společnou činností několika osob, rozdělí se odměna, neobsahuje-li vyhláška jiné ustanovení, podle poměru účasti těchto osob na výkonu; nelze-li tento poměr určit, rozdělí se rovným dílem mezi všechny.
(2) Nejde-li o společnou činnost, obdrží odměnu ten, kdo výkon provede nejdříve. Učiní-li tak několik osob současně nebo včas ve lhůtě k tomu určené, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem.
§ 508.
(1) Veřejný příslib odměny za lepší pracovní výkon, postup nebo výsledek zavazuje přislíbitele k zaplacení slíbené odměny tomu, jehož práce splňuje podmínky soutěže. Je-li několik prací si rovných, rozdělí se odměna mezi uchazeče rovným dílem.
(2) Vypsání veřejné soutěže musí obsahovat lhůtu soutěže, výši odměny a ostatní podmínky. Ve vyhlášce buď také uvedeno, jak bude přezkoumáno, zda práce vyhovují podmínkám soutěže a podle jakého měřítka budou práce srovnány a oceněny.
ČÁST PÁTÁ.
PRÁVO DĚDICKÉ.
HLAVA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ.
DĚDICTVÍ. Nabytí dědictví.
§ 509. Dědictví se nabývá zůstavitelovou smrtí.
§ 510.
Dědicem může být osoba fysická i právnická.
§ 611.
Dědic může nabýt buď veškerého majetku zůstavitelova nebo jeho poměrného dílu, anebo i jen jednotlivé věci nebo práva.
§ 512.
Dědí se ze zákona, ze závěti anebo z obou těchto důvodů.
§ 513.
Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, jsou místo něho povoláni dědicové zákonní, a čeho nenabude žádný dědic, připadne jako odúmrť státu.
§ 514.
(1) Dědic je povinen hradit náklady přiměřeného pohřbu zůstavitelova, jakož i plnit závazky, které na něho přešly smrtí zůstavitelovou; vše podle ustanovení o poměrné nebo přednostní úhradě a jen do výše ceny nabytého dědictví. Splní-li dědic závazky do uvedené výše, neodpovídá již věřitelům, kteří své nároky neoznámili přesto, že je dal k tomu soudem vyzvat.
(2) Je-li dědiců několik, je každý z nich povinen plnit závazky částkou, jaká odpovídá poměru ceny jeho dědictví k ceně úhrnu toho, čeho se jim dědictvím dostalo.
§ 515.
Připadne-li odúmrť státu, odpovídá stát za závazky stejně, jako by byl dědicem.
§ 516. Zřeknutí se dědictví.
Dědictví lze se předem zříci písemnou smlouvou se zůstavitelem; kdo se dědictví zříká, může tak učinit i s účinkem pro své potomky.
Odmítnutí dědictví.
§ 517.
(1) Dědic může dědictví odmítnout. (2) Odmítnout dědictví nemůže však dědic, který si již jako dědic skutečně počínal.
§ 518.
Odmítnout lze dědictví jen výslovným prohlášením, učiněným soudu písemně anebo ústně do soudního protokolu.
§ 519.
(1) Prohlášení o odmítnutí může dědic učinit jen do měsíce ode dne, kdy byl o svém dědickém právu úředně zpraven, ledaže mu soud se zřetelem k zvláštním poměrům určí lhůtu delší.
(2) Nebude-li ve lhůtě soudem dané učiněno prohlášení, zdali nepřítomní nebo neznámí
dědicové dědictví odmítají nebo ne, má se za to, že zůstavitel žádné takové dědice nezanechal.
§ 520.
Odmítne-li dědic jen část dědictví anebo připojí-li k prohlášení jiné výhrady nebo podmínky, hledí se na věc tak, jako by dědictví nebyl odmítl.
§ 521.
(1) Prohlášení dědicovo, že dědictví odmítá, je neodvolatelné; totéž platí, prohlásí-li, že dědictví neodmítá.
(2) Opatrovník nepřítomného nebo neznámého dědice (§ 61 odst. 2) nemůže taková prohlášení učinit; zmocněnec dědicův je může učinit jen podle zvláštní plné moci k tomu dané.
§ 522. Dědická nezpůsobilost.
(1) Dědit není způsobilý ten, kdo se dopustí úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy.
(2) Dědická nezpůsobilost pomíjí, jestliže zůstavitel dědici promine.
Právní následky zřeknutí se dědictví, jeho odmítnutí a dědické nezpůsobilosti.
§ 523.
Na toho, kdo se dědictví předem zřekl, jakož i na jeho potomky, zřekl-li se dědictví i za ně, hledí se, jako by se smrti zůstavitelovy nedožili; to však neplatí o dědicích zůstavitelem přesto později povolaných.
§ 524.
Jestliže dědic dědictví odmítne, hledí se na něj, jako by se smrti zůstavitelovy nedožil.
§ 525.
Jestliže dědic není způsobilý dědit, hledí se na něj, jako by se smrti zůstavitelovy nedožil. Vyjde-li důvod dědické nezpůsobilosti najevo až po potvrzení dědictví, může se pravý dědic domáhat vydání dědictví, po případě náhrady škody.
HLAVA TŘICÁTÁ PÁTÁ.
DĚDEM ZE ZÁKONA. Zákonní dědicové.
§ 526.
V první skupině dědí rovným dílem zůstavitelovy děti a pozůstalý manžel.
§ 527.
Nedožije-li se dítě zůstavitelovy smrti, nabývají jeho dědického podílu rovným dílem jeho děti; jestliže se smrti zůstavitelovy nedožily ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejně jejich potomci.
§ 528.
Není-li zůstavitelových potomků, dědí pozůstalý manžel v druhé skupině a spolu s ním zůstavitelovi rodiče, jakož i osoby, které se zůstavitělem žily nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti jako členové rodiny a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele.
§ 529.
Dědicové druhé skupiny dědí rovným dílem; manžel však vždy nejméně polovinu zůstavitelova majetku.
§ 530.
Nedožil-li se zůstavitelovy smrti některý z rodičů, nabývají dědického podílu tohoto zemřelého rodiče rovným dílem jeho děti, a není-li jich, jeho rodiče.
§ 531.
Pozůstalý manžel, který žil se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, dědí vedle svého podílu nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů až do výše jednoměsíčního příjmu, jakož i zůstavitelovo obvyklé domácí zařízení.
§ 532.
(1) Osvojenec a jeho potomci i osvojitel a jeho příbuzní dědí navzájem podle dědických skupin jako příbuzní.
(2) Osvojenec nedědí v původní rodině a původní rodina osvojeného nedědí po něm. Bude-li však osvojenecký poměr zrušen, obnoví se dědění v původní rodině.
§ 533. Započtení na zákonný podíl.
(1) Zůstavitelovým potomkům, jeho rodičům a starým rodičům započte se v poměru mezi nimi na jejich dědické podíly vše, co za zůstavitelova života od něho bezplatně obdrželi. Je-li dědicem potomek vzdálenější, započte se i to, co od zůstavitele obdržel jeho předek.
(2) Nezapočítávají se však obvyklá darování, přiměřená výdělečným a majetkovým poměrům zůstavitele, ani to, co poskytl na výživu a výchovu potomků a vůbec při plnění své zákonné vyživovací povinnosti.
HLAVA TŘICÁTÁ ŠESTÁ.
DĚDĚNI ZE ZÁVĚTI. Závěť.
§ 534.
Závěť je jednostranný projev zůstavitelovy vůle, kterým zůstavitel osobně činí pořízení o svém majetku.
§ 535.
Jednou závětí může učinit pořízení jen jediný pořizovatel.
§ 536.
Ustanovil-li zůstavitel jednoho nebo několik dědiců s určením podílů nebo jednotlivých věcí, aniž je tím, čeho nabyli, jeho majetek vyčerpán, jsou ke zbývající části majetku povoláni dědicové zákonní.
§ 537.
Byla-li někomu zůstavena peněžitá částka nebo jiná movitá věc jako odkaz, platí o odkazu a o odkazníkovi přiměřeně ustanovení o dědictví a o dědici. Odkazovník však neodpovídá za závazky zůstavitelovy, ani za náklady jeho pohřbu, byla-li odkazovníkovi zůstavena věc, jejíž cena je v poměru k ceně zanechaného majetku jen nepatrná, a jestliže souhrn odkazů nečiní více než čtvrtinu toho, co zbude ze zanechaného majetku po odečtení dluhů.
§ 538.
Při výkladu závěti budiž dbáno, aby byla splněna skutečná vůle pořizovatelova.
§ 539.
Pořizovatel může v závěti ustanovit náhradního dědice pro případ, že dědic jím povolaný dědictví nenabude.
§ 540.
(O činit pořízení nemůže, kdo není v plném rozsahu svéprávný (§§ 9 a násl. ).
(2) Nezletilec, který dovršil patnáctý rok, může však učinit pořízení o tom, čeho nabyl vlastní prací.
Náležitosti závěti.
§ 541.
(1) Závěť lze zřídit jen v pí semne fořme. (2) Z každé závěti musí být patrný den, měsíc a rok, kdy byla sepsána.
§542.
Závěť vlastnoruční musí být vlastní rukou napsána a podepsána.
§ 543.
Závěť, kterou nenapsal pořizovatel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a přede dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědkové se musí na závěť podepsat.
§544.
(1) Pořizovatel, který nemůže číst nebo psát, musí prohlásit svou poslední vůli před třemi svědky současně přítomnými do zápisu, který mu musí být přečten. Potom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Pisatelem a předčitatelem mohou být i svědkové; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.
(2) V zápisu musí být uvedeno, že pořizovatel nemůže číst nebo psát, kdo zápis napsal a kdo předčítal a jakým způsobem pořizovatel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Zápis musí být svědky podepsán.
§ 545.
(1) Každý může prohlásit svou poslední vůli do úředního zápisu před soudem nebo před notářem; svědků není třeba.
(2) Nezletilci, kteří dovršili patnáctý rok, jakož i slepí, hluší, kteří nemohou číst, a němí, kteří nemohou psát, mohou učinit pořízení jen před soudem nebo před notářem. Jestliže hluchý pořizovatel nemůže číst, nebo němý nemůže psát, je nutno přibrat tlumočníka, který se s ním může dorozumět a má způsobilost být svědkem závěti.
Svědkové a osoby zúčastněné při zřizování závěti.
§ 546.
Svědky závěti nemohou být nesvéprávní, slepí, hluší, němí a ti, kdož neznají řeč, ve které se projev vůle činí, ani duchovní a řeholníci.
§ 547.
Závětí povolaný dědic a osoby jemu blízké (§17 odst. 2) nemohou při zřízení závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.
Neplatná ustanovení závěti.
§548.
Ustanovení závěti, která se příčí zákonu nebo obecnému zájmu, jakož i ustanovení nesrozumitelná nebo si odporující, jsou neplatná.
§549.
(1) Ustanovení závěti, jímž byl někdo povolán za dědice věci, která není v zanechaném majetku, je neplatné.
(2) Byl-li však někdo povolán za dědice peněžité částky, která není v zanechaném majetku, anebo prostředků na výchovu, výživu nebo zaopatření, je ustanovení platné. Nedohodnou-li se dědicové na splnění závěti, upraví splnění soud; přitom dbá, aby každý z dědiců přispěl tak, jak lze na něm slušně žádat.
§550.
Neplatná je podmínka, kterou zůstavitel omezil povolání někoho za dědice. Neplatné'jei ustanovení závěti, že toho, co se zůstavuje, má dědic nabýt jen na určitou dobu nebo později než dnem zůstavitelovy smrti, jakož i ustanovení závěti o tom, na koho má dědictví přejít po smrti dědicově. Neplatný je také zůstavitelův příkaz, aby dědic použil dědictví nebo jeho části určitým způsobem nebo aby něco vykonal.
§551.
Závěť je neplatná potud, pokud pořizovatel nezůstavil svým nezletilým potomkům tolik, kolik činí cena celého jejich zákonného podílu, anebo pokud nezůstavil jiným svým potomkům nebo tomu z rodičů anebo ze starých rodičů, který je v době zůstavitelova úmrtí v nouzi a už práce neschopný, tolik, kolik činí cena tří čtvrtin podílu, který by jim náležel podle ustanovení o dědění ze zákona.
§552. Vydědění.
(1) Dědice, jehož zákonný podíl nemůže být závětí zkrácen vůbec anebo nikoliv o více než čtvrtinu jeho ceny (§ 551), může pořizovatel vydědit proto, že jej opustil v nouzi nebo že byl odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo že trvale odpírá pracovat. Je-li takto vyděděný potomkem zůstavitelovým, nabývají jeho dědického podílu jeho potomci.
(2) Pro vydědění platí stejné náležitosti jako pro zřízení závěti.
§ 553. Zrušení závěti a vydědění.
(1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, nebo jejím odvoláním. Odvolání vyžaduje způsobilosti a formy, jakých je třeba k platné závěti. Jestliže zůstavitel závěť úmyslně zničí, zruší tím svou závěť.
(2) Totéž platí o zrušení vydědění.
HLAVA TŘICÁTÁ SEDMA.
ZAJIŠTĚNI DĚDICTVÍ, OCHRANA
DĚDICŮ A POTVRZENI DĚDICTVÍ. Zajištění dědictví.
§ 554. Zanechaný majetek budiž úředně sepsán.
§ 555.
Soud nařídí na návrh nebo z povinnosti úřední zajištění dědictví, je-li toho třeba k ochraně nároků státu nebo jiného obecného zájmu anebo právních zájmů dědice nebo zůstavitelova věřitele, a to na dobu, dokud zájem trvá.
§ 556.
Nebrání-li tomu způsob zajištění, může dědic, dokud mu nebylo dědictví ještě potvrzeno, dědictví zcela nebo částečné zcizit, zadlužit, jeho podstatu změnit nebo činit opatření, která přesahují rámec obvyklého řádného hospodaření, jen s přivolením soudu.
Ochrana pravého dědice.
§ 557.
(1) Zjistí-li se pravý dědic teprve později, je povinen i ten, komu bylo dědictví soudem potvrzeno, vydat mu majetek, který z dědictví má, podle zásad o oprávněném a neoprávněném držiteli (§§ 145 a násl. ); přitom se však nesmí na škodu pravého dědice obohatit. Kdo v dobré víře něčeho nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo nabytí soudem potvrzeno, nikomu za to není odpovědný.
(2) Předchozí ustanovení platí obdobně, připadlo-li dědictví jako odúmrť státu.
§ 558.
Nárok na vydání dědictví se promlčí uplynutím tří let od zůstavitelovy smrti anebo ode dne, kdy jeho prohlášení za mrtvého nabude právní moci.
Potvrzení o nabytí dědictví.
§ 559.
Nabytí dědictví potvrdí soud dědici, jehož dědické právo je vykázáno.
§ 560.
Nabytí dědictví nesmí však být potvrzeno, dokud je nutné jeho zajištění (§ 555). To však neplatí, jestliže již uplynul rok poté, kdy by bylo potvrzení mohlo jinak být vydáno.
§ 561.
Potvrzení o nabytí dědictví je podkladem pro zápisy v pozemkové knize.
ČÁST ŠESTÁ.
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ
A ZÁVĚREČNÁ.
§ 562.
Ustanoveními tohoto zákona se řídí, pokud není dále ustanoveno jinak, i právní poměry vzniklé před 1. lednem 1951; do tohoto dne se tyto právní poměry řídí právem dřívějším.
§ 563.
(l) Způsobilost k právům a povinnostem právnických osob, které dosud trvají, zůstává až do nové zákonné úpravy nedotčena.
(2) Společnosti zřízené podle dřívějšího obchodního práva, pokud o nich nebylo ustanoveno jinými předpisy, a společnosti podle obecného zákoníka občanského zanikají dnem 1. ledna 1951; majetkové vypořádání se řídí dřívějším právem.
§ 564.
Právní poměry týkající se práva stavby, založené před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčeny a jen na ně lze napříště užít ustanovení zákona č. 88/1947 Sb., o právu stavby.
§ 565.
(1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele.
(2) Ustanovení o svěřenském náhradnicí nelze užít, zemře-li zůstavitel po 31. prosinci 1950, a to v případech uvedených v § 15 odst. 3 zákona č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy, ani obdobně; soud tu ustanoví přejimatele z dětí, avšak zároveň
zřídí pro pozůstalého manžela požívací právo k zemědělskému podniku, a to buď na doživotí, nebo na určitou dobu.
§ 566.
(1) Lhůta, která počala běžet před 1. lednem 1951, skončí, určuje-li tento zákon lhůtu kratší, nejpozději uplynutím této kratší lhůty, počítané ode dne 1. ledna 1951; určuje-li lhůtu delší, uplynutím této delší lhůty, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet.
(2) Totéž platí o době vydržecí a promlčecí.
§ 567.
(1) Osoby, které byly zbaveny svéprávnosti nebo dány pod opatrovnictví z důvodů, které tento zákon nezná, nabývají svéprávnosti dnem nabytí jeho účinnosti, s výjimkou těch, které byly dány pod opatrovnictví pro tělesné nedostatky; u těchto osob zruší opatrovnictví soud na návrh nebo z povinnosti úřední.
(2) Osobami zcela zbavenými svéprávnosti jsou také osoby, které jsou na Slovensku dány pod opatrovnictví pro duševní chorobu, osobami částečně zbavenými svéprávnosti pak i osoby, které jsou na Slovensku dány pod opatrovnictví pro slabomyslnost.
§ 568.
(1) Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zrušují se veškerá ustanovení o věcech upravených tímto zákonem, čítajíc v to i právo obyčejové, ať již plyne z rozhodnutí soudních nebo z jiných pramenů.
(2) Zrušují se zejména:
1. obecný zákoník občanský, vyhlášený dne 1. června 1811, vyjma ustanovení §§ 1151 až 1164, a cís. nař. č. 276/1914 ř. z., č. 208/1915 ř. z. a č. 69/1916 ř. z., jakož i všechny patenty, dekrety, nařízení a zákony dané k obecnému zákoníku občanskému;
2. obecný obchodní zákon, uvedený zákonem č. 1/1863 ř. z., a zák. čl. XXXVII 1875, o obchodním zákonu, vyjma ustanovení upravující právní poměry družstev;
3. zák. čl. XXII/1802 a zák. čl. XIII/1807, o uvedení v držbu osob násilně vypuzených;
4. zák. čl. VIII/1840, o dědické posloupnosti poddaných;
5. nařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti č. 1/1857 ř. z., o zákazu dělení domů v království českém;
6. nařízení ministerstva spravedlnosti č. 105 1858 ř. z., týkající se promlčecí lhůty u některých pohledávek;
7. nařízení ministerstva spravedlnosti č. 212/ 1860 ř. z., jímž se vysvětlují §§ 461 až 466 občanského zákoníka a vydávají předpisy o ochraně práv jak hypotekárních věřitelů, tak majitelů zastavených statků;
8. zákon č. 62/1868 ř. z., jímž se zrušují zákony o lichvě, a zákon č. 77/1885 ř. z.; zák. čl. XXXI/1868, o zrušení zákonů o lichvě, a zák. čl. VIII/1877;
9. zákon č. 76/1871 ř. z., o tom, ke kterým právním jednáním je třeba notářského spisu;
10. zákon č. 37/1875 ř. z., týkající se předkupního práva členů rodiny, zapsaného do veřejných knih;
11. zákon č. 49/1875 ř. z., týkající se promlčení nároku na úroky z některých státních dluhopisů;
12. zákon č. 68/1875 ř. z., o obchodních dohodcích či sensálech;
13. zák. čl. XVI/1876, o náležitostech závěti, dědických smluv a darování pro případ smrti;
14. zákon č. 50/1879 ř. z., o dělení podle hmotných částí;
15. zák. čl. XIV/1881, o zápůjčkách na ruční zástavu;
16. zák. čl. XXXI1I/1881, o soudním umoření a promlčení veřejně obíhajících cenných papírů;
17. zák. čl. XXXI/1883, o splátkových obchodech;
18. nařízení ministra spravedlnosti č. 27/564 1887 I. M., o úpravě soukromé závěti podle zák. čl. XVI/1876;
19. zákon č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných, a zákon č. 7/1913 ř. z.,
20. zákon č. 58/1906 ř. z., o společnostech s ručením obmezeným;
21. zák. čl. LVII/1908, o převádění obchodních podniků;
22. cís. nař. č. 275/1914 ř. z., o lichvě;
23. nařízení ministra spravedlnosti v dohodě s ministrem orby č. 384/1916 ř. z., o lhůtách pro domněnky při vadách dobytka;
24. nařízení předsednictva vlády č. 4420/1918 ř. z., o doplnění soukromoprávních pravidel, týkajících se nemovitostí;
25. zákon č. 452/1919 Sb., kterým se mění zákon č. 382/1919 Sb., o náhradě majitelům půdy, kteří byli válkou poškozeni;
26. zákon č. 271/1920 Sb., kterým se rozšiřuje platnost zákona č. 58/1906 ř. z., o společnostech s ručením obmezeným, na Slovenko a pozměňují ustanovení §§ 115 a 116 tohoto zákona;
27. vládní nařízení č. 72/1920 Sb., k provedení zákona č. 271/1920 Sb.;
28. vládní nařízení č. 465/1920 Sb., o zřizování společností s r. o. a společností akciových (komanditních na akcie), o zvyšování základního kapitálu těchto společností a zakládání pobočných ústavů;
29. vládní nařízení č. 147/1922 Sb., kterým se provádí § 45 odst. 3 zákona č. 58/1906 ř. z., o společnostech s ručením obmezeným;
30. zákon č. 111 1927 Sb., proti nekalé soutěži;
3l. zákon č. 76/1935 Sb., o splátkových obchodech;
32. ustanovení §§ 112 až 115 zákona č. 86 1937 Sb., o drahách;
33. vládní nařízení č. 266 1938 Sb., o sídlech kupců (obchodníků), obchodních společností a výdělkových a hospodářských společenstev (družstev);
31. vládní nařízení č. 16/ 1942 Sb., o právech ze správy při dodávkách podle předpisu o řízeném hospodaření;
35. vládní nařízení č. 71/ 1943 Sb., o soudcovské pomoci z podnětu války při smlouvách (nařízení o pomoci při smlouvách);
36. vládní nařízení č. 64/1944 Sb., kterým se mění některé předpisy o nálezu;
37. nařízení Slovenské národní rady č. 97 1945 Sb. n. SNR, o úpravě vlastnictví k některým domácím zvířatům;
a to vesměs v úpravě, jaká vyplývá z předpisu je měnících a doplňujících.
§ 569.
Ukládání listin u soudu (§§ 113, 114, 168, 190, 200 a 203) upraví vláda nařízením. Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými ministry vydal zvláštní předpisy podle §§ 162, 164, 234, 256, 393, 402, 130 a 460.
§ 570.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou jej všichni členové vlády.
PŘEHLED OSNOVY OBČANSKÉHO ZÁKONÍKA.
ČÁST P R V Á. | ||
ÚVODNÍ USTANOVENÍ | ||
ČÁST DRUH Á. | ||
OBECNÁ USTANOVENI. | ||
Hlava prvá. | Osoby ................ | §§ 4—22 |
Hlava druhá. | Věci a práva ............... | §§ 23—29 |
Hlava třetí. | Právní úkony ............... | §§ 30—55 |
Hlava čtvrtá. | Zastoupení a plná moc ............ | §§ 56—81 |
Hlava pátá. | Počítání času ............... | §§ 82—80 |
Hlava šestá. | Promlčení ................ | §§ 86—99 |
ČÁST TŘETÍ. | ||
PRÁVA VĚCNÁ. | ||
Hlava sedmá. | Právo vlastnické .............. | §§ 100—154 |
Hlava osmá. | Vlastnictví k stavbě a právo stavby ....... | §§ 155—165 |
Hlava devátá. | Věcná břemena .............. | §§ 166—187 |
Hlava desátá. | Právo zástavní a právo zadržovací ........ | §§ 188—210 |
ČÁST ČTVRTÁ. | ||
PRÁVO ZÁVAZKOVĚ. | ||
Hlava jedenáctá. | Vznik a obsah závazků ............ | §§ 211—250 |
Hlava dvanáctá. | Změny v obsahu závazku ........... | §§ 251—261 |
Hlava třináctá. | Změna v osobě věřitele nebo dlužníka ....... | §§ 262—288 |
Hlava čtrnáctá. | Zajištění závazků ............ | §§ 284—297 |
Hlava patnáctá. | Zánik závazku ............. | §§ 298—336 |
Hlava šestnáctá. | Závazky k náhradě škody ........... | §§ 337—359 |
Hlava sedmnáctá. | Závazky z bezdůvodného obohacení ....... | §§ 360—365 |
Hlava osmnáctá. | Smlouva kupní a směnná .......... | §§ 366—382 |
Hlava devatenáctá. | Smlouva darovací .......... | §§ 383—386 |
Hlava dvacátá. | Smlouva nájemní ............. | §§ 387—409 |
Hlava dvacátá prvá. | Výpůjčka ............... | §§ 410—418 |
Hlava dvacátá druhá. | Půjčka ................ | §§ 419—421 |
Hlava dvacátá třetí. | Smlouva schovací ............ | §§ 422—433 |
Hlava dvacátá čtvrtá. | Smlouva příkazní ........... | §§ 434—442 |
Hlava dvacátá pátá. | Jednatelství bez příkazu ........... | §§ 443—447 |
Hlava dvacátá šestá. | Smlouva o dílo .............. | §§ 448—461 |
Hlava dvacátá sedmá | Smlouva zasilatelská...... | §§ 462 — 473 |
Hlava dvacátá osmá. | Smlouva nákladní ............ | §§ 474 — 484 |
Hlava dvacátá devátá. | Smlouva zprostředkovatelská ......... | §§ 485—488 |
Hlava třicátá. | Smlouva o sdružení ............ | §§ 489—500 |
Hlava třicátá prvá. | Smlouva o důchod ............. | §§ 501—503 |
Hlava třicátá druhá. | Sázka a hra ............... | §§ 504—505 |
Hlava třicátá třetí. | Veřejný příslib .............. | §§ 506—508 |
ČÁST PÁTÁ. | ||
PRÁVO DĚDICKÉ. | ||
Hlava třicátá čtvrtá. | Dědictví ................ | §§ 509—525 |
Hlava třicátá pátá. | Dědění ze zákona ............. | §§ 526—533 |
Hlava třicátá šestá. | Dědění ze závěti ............. | §§ 534—553 |
Hlava třicátá sedmá. | Zajištění dědictví, ochrana dědiců a potvrzení dědictví. | §§ 554—561 |
ČÁST ŠESTÁ. | ||
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ | ||
| A ZÁVĚREČNÁ.... §§ 562—570 | ||