Národní shromáždění republiky Československé 1950.
L volební období. 5. zasedání.
509,
Vládní návrh.
Občanský zákoník
ze dne 1950.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
ČÁST PRVÁ. ÚVODNÍ USTANOVENÍ.
§ 1.
Základem občanských práv je ústavou zaručený společenský řád lidově demokratické republiky a její socialistická výstavba.
§ 2. Občanská práva jsou chráněna zákonem.
§ 3.
Nikdo nesmí zneužívat občanských práv ke škodě celku.
ČÁST DRUHÁ. OBECNÁ USTANOVENÍ.
HLAVA PRVÁ.
OSOBY.
Osoby fysické. Způsobilost k právům a povinnostem.
§ 4.
Způsobilost člověka mít v mezích právního řádu práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí.
§ 5.
(1) Dítě, které je počato, posuzuje se, pokud jde o jeho práva, jako by se již bylo narodilo, narodí-li se pak živé.
(2) Jsou-li pochyby, zdali se dítě narodilo živé či mrtvé, má se za to, že se narodilo živé.
§ 6.
Jsou-li pochyby, kdo z několika lidí zemřel dříve, má se za to, že všichni zemřeli současně.
Prohlášení za mrtvého.
§ 7.
(1) Nezvěstný může být na návrh prokurátora nebo každého, kdo má na tom právní zájem, prohlášen soudem za mrtvého, jestliže uplynulo pět let od konce roku, v kterém podle poslední zprávy ještě žil, anebo pohřešuje-li se v souvislosti se zvláště nebezpečnou událostí, jestliže od ní uplynul alespoň rok.
(2) Prohlásí-li soud někoho za mrtvého, určí den, který se považuje za den smrti. Není-li možno zjistit den, kterého nezvěstný pravděpodobně zemřel nebo který pravděpodobně nepřežil, určí soud za den smrti poslední den uvedené doby pětileté nebo roční.
§ 8.
(1) Bude-li za mrtvého prohlášen manžel, zaniká jeho manželství dnem, kdy rozhodnutí o prohlášení za mrtvého nabude právní moci. Při počítání času, který je rozhodující pro zjištění otcovství, má se však za to, že manželství zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.
(2) Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, neobnoví se manželství zaniklé, jestliže mezitím manžel osoby prohlášené za mrtvou uzavřel manželství nové.
Způsobilost k právním úkonům.
§ 9.
Způsobilost vlastními úkony nabývat práv a zavazovat se (svéprávnost) vzniká v plném rozsahu dosažením zletilosti.
§ 10.
(1) Zletilosti se dosahuje dovršením osmnáctého roku.
(2) Nezletilec se stane zletilým také uzavřením manželství; zletilosti nepozbude ani zánikem manželství, ani bude-li manželství prohlášeno za neplatné.
§ 11.
Kdo je mladší než šest let, je k právním úkonům naprosto nezpůsobilý; za něj jedná jeho zákonný zástupce.
§ 12.
(1) Kdo dovršil šestý rok, je sám způsobilý jen k právním úkonům, které jsou výhradně k jeho prospěchu, a k uzavírání smluv, při nichž se plní hned při jejich uzavření a které jsou přiměřené jeho věku.
(2) Kdo dovršil patnáctý rok, je sám způsobilý také k uzavírání smluv pracovních a k nakládání s odměnou za vlastní práci.
§ 13.
(1) Kdo je zcela zbaven svéprávnosti anebo pro duševní poruchu není vůbec schopen obstarat si své věci sám, je k právním úkonům naprosto nezpůsobilý; za něj jedná jeho zákonný zástupce.
(2) Kdo je zbaven svéprávnosti jen částečně anebo není pro duševní poruchu schopen obstarat si sám své věci náležitě, je co do způsobilosti k právním úkonům roven tomu, kdo dovršil patnáctý rok.
§ 14.
Pokud nejde o právní úkony, k nimž jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních samy způsobilé, jednají za nezletilce mladší než patnáct let jejich zákonní zástupci; nezletilci, kteří dovršili patnáctý rok, jakož i ti, kteří jsou zbaveni svéprávnosti jen částečně, jednají s přivolením svých zákonných zástupců.
Zbavení svéprávnosti. § 15.
Svéprávnosti může být soudem zcela zbaven, kdo je starší než šest let a není vůbec schopen sám si své věci obstarávat pro duševní poruchu, která není jen přechodná.
§ 16.
Svéprávnosti může být soudem částečně zbaven, kdo je zletilý a není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, nebo pro navyklé nadměrné požívání alkoholických nápojů anebo omamných prostředků nebo jedů schopen obstarávat si sám své věci náležitě.
§ 17. Příbuzenství, švagrovství a osoby blízké.
(1) Stupně příbuzenství mezi dvěma lidmi určují se podle počtu zrození, jimiž v pokolení
přímém jeden pochází od druhého a v pokolení pobočném oba od svého nejbližšího společného předka. V jakém pokolení a v kterém stupni je někdo spřízněn s manželem jedním, v takovém pokolení a v tom stupni je sešvagřen s manželem druhým.
(2) Osobami někomu blízkými jsou jeho manžel, osoby, které jsou s ním nebo s jeho manželem příbuzné buď v pokolení přímém anebo v pokolení pobočném až do bratrance (sestřenice ) včetně, a jiné osoby, které s ním žijí ve společné domácnosti jako členové rodiny; poměru příbuzenskému se rovná poměr založený osvojením.
Osoby právnické.
§ 18.
(1) Způsobilost k právům a povinnostem mohou mít i osoby rozdílné od osob fysických — osoby právnické.
(2) K vzniku právnické osoby, která nebude zřízena přímo zákonem, je třeba, aby byla zřízena orgánem k tomu příslušným anebo s jeho přivolením.
§ 19.
(1) Právnické osoby mají svůj vlastní název.
(2) Jejich právní poměry jsou upraveny právními předpisy nebo stanovami, které také určují, kdo jménem právnické osoby jedná.
§ 20.
Pokud má právnická osoba členy, neodpovídají členové za její závazky, ledaže zvláštní předpisy stanoví jinak.
§ 21.
Právnickým osobám socialistickým, zejména dobrovolným organisacím vytvářeným lidem a národním nebo komunálním podnikům, přísluší zvláštní ochrana.
§ 22. Ochrana jména.
Je-li někdo zkrácen ve svých právech tím, že někdo jiný neprávem užívá jeho jména, příjmení, názvu nebo krycího jména, může se domáhat, aby od toho bylo upuštěno.
HLAVA DRUHA.
VĚCI A PRAVÁ.
Věci.
§ 23.
Věci v právním smyslu jsou ovladatelné hmotné předměty a přírodní síly, které slouží lidské potřebě.
§ 24.
Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc anebo její oddělitelná část poškodila nebo podstatně znehodnotila.
§ 25.
Součástí pozemku je všechno, co na něm vzejde. Stavby nejsou součástí pozemku.
§ 26.
Pozemky a stavby, s výjimkou staveb dočasných, jsou věci nemovité.
§ 27.
Příslušenství jsou vedlejší věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby se jich s touto věcí trvale užívalo.
Práva.
§ 28.
(1) Předmětem právního poměru může být i právo, pokud to povaha jich obou dopouští; v těchto případech platí přiměřeně ustanovení o právních poměrech, jejichž předmětem jsou věci.
(2) Práva k nemovitostem se řídí ustanoveními o věcech nemovitých.
§ 29.
Má-li právo k věci nemovité, zřízené právním úkonem, být právem věcným, je třeba, neplyne-li to již z povahy práva, aby z listiny o jeho zřízení bylo patrné, že má mít právní následky i vůči osobám třetím; v pochybnostech se má za to, že působí jen mezi stranami.
HLAVA TŘETÍ.
PRÁVNÍ ÚKONY.
Projev vůle a jeho výklad.
§ 30.
Právním úkonem je zejména také projev vůle založit, změnit anebo zrušit právo nebo povinnost.
§ 31.
(1) Projev vůle je třeba vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům socialistického soužití.
(2) Jde-li o právní úkon, který má význam pro plnění jednotného hospodářského plánu, je třeba projev vůle vyložit v souladu s úkoly plánem uloženými.
Neplatnost.
§ 32.
Projev, který byl učiněn osobou nezpůsobilou k právnímu úkonu nebo který není srozumitelný anebo vážný, je neplatný.
§ 33.
(1 ) Projev vůle, k němuž byl někdo druhou stranou přiveden lstí nebo bezprávnou vyhrůžkou vzbuzující důvodnou bázeň, je neplatný. Totéž platí, jestliže některou ze stran takto přivedl k projevu vůle někdo jiný a druhá strana o tom věděla.
(2) Vyhrůžka, třebas odůvodněná, je bezprávná, bylo-li jí vynucováno něco, čeho jí dosaženo být nesmělo.
§ 34.
Má-li být právním úkonem učiněným na oko zastřen úkon jiný, buď posuzován podle podstaty úkonu zastřeného.
§ 35.
(1) Omyl činí právní úkon neplatným, týká-li se jeho podstaty. Týká-li se omyl jen okolnosti vedlejší, je právní úkon platný, ledaže je ona okolnost podle projevené vůle okolností rozhodující.
(2) Omyl v osobě je podstatný, pokud by se bez něho nebyl právní úkon uskutečnil.
§ 36.
(1) Neplatný je právní úkon, který se příčí zákonu nebo obecnému zájmu.
(2) Je-li právní úkon neplatný, protože se příčí zákonu nebo důležitému zájmu obecnému, může soud na návrh prokurátora vyslovit, že to, co bylo plněno straně, která o neplatnosti věděla, propadá ve prospěch státu.
§ 37.
Neplatný je také právní úkon učiněný v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek.
§ 38.
Není-li zákonem stanoveno jinak, není k platnosti právního úkonu třeba, aby byl učiněn ve zvláštní formě, a vůli lze projevit nejen výslovně, nýbrž i jinak, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnosti.
§ 39.
Formy úředního zápisu vyžadují písemné právní úkony, při nichž osobně jednají slepí,
anebo hluší, kteří nemohou číst, nebo němí, kteří nemohou psát.
§ 40.
(1) Písemné formy je třeba u právních úkonů o právech k nemovitostem, ledaže jde o nájem rodinného domku nebo jiné podobné stavby anebo jen části budovy, pak u majetkových právních úkonů mezi manžely, pokud nejde jen o obvyklá darování přiměřená jejich výdělečným a majetkovým poměrům, a dále u právních úkonů, pro něž je zákonem písemná forma zvlášť předepsána.
(2) Z listiny o právním úkonu, kterým se zřizuje věcné právo k nemovitosti, má být také patrné, kdy právo vznikne; obdobně platí pro listiny o změně, převodu anebo zániku takového práva.
§ 41.
(1) Právní úkon, pro který zákon nebo dohoda stran vyžadují písemnou formu, působí od podpisu stran; podpisy nemusí být na téže listině. Podpis toho, kdo neumí nebo nemůže psát, nahradí potvrzení dvou svědků na listině samé o jeho souhlasu.
(2) Napodobení podpisu mechanickými prostředky stačí jen tam, kde je to obvyklé.
§ 42.
Dohodnou-li se strany o určité formě právního úkonu, má se za to, že nechtějí být vázány před naplněním této formy.
§ 43.
Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.
§ 44.
Postihuje-li důvod neplatnosti jen část právního úkonu, není tím dotčena platnost části zbývající, ledaže z povahy nebo z obsahu právního úkonu anebo z okolností, za kterých k němu došlo, je zřejmé, že jedna část nemá být oddělována od druhé.
§ 45.
Kdo zavinil neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu, kterou někdo utrpěl, protože důvěřoval v platnost právního úkonu.
Odporovatelnost.
§ 46.
Věřitel se může domáhat, aby bylo soudem prohlášeno, že vůči němu nemají právních nasledků dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení věřitelovy vymahatelné pohledávky. Tomuto právu věřitele odporovat nebrání, ani je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný, ani byl-li již uspokojen.
§ 47. Odporovat lze:
1. právním úkonům, které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám;
2. právním úkonům, kterými byli dlužníkovi věřitelé zkráceni a k nimž došlo v posledních dvou letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 17 odst. 2), nebo které dlužník vykonal v uvedené době ve prospěch těchto osob, ledaže druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele neznala.
§ 48.
Odporovat lze smlouvám kupním a směnným, které byly dlužníkem sjednány v posledních dvou letech, pokud druhá strana věděla, že jednání je mrhání majetkem, kterým jsou dlužníkovi věřitelé zkracováni.
§ 49.
Odporovat lze do dvou let:
1. bezplatným právním úkonům dlužníkovým, pokud nejde o splnění zákonné povinnosti nebo o obvyklé příležitostné dary anebo o věnování v přiměřené výši, která byla učiněna k účelům obecně prospěšným nebo kterými bylo vyhověno mravnímu závazku anebo zřetelům slušnosti;
2. nabytím dlužníkových věcí výrokem úředním (§ 114) nebo ve veřejné dražbě i mimo úřad provedené, byla-li úplata dána z dlužníkova jmění. Jestliže nabyly těchto věcí osoby dlužníkovi blízké (§ 17 odst. 2), má se za to, že úplata byla dána z dlužníkova jmění.
§ 50.
Odpor se uplatňuje proti tomu, kdo měl z odporovatelného právního úkonu dlužníkova prospěch.
§ 51.
Vyhradí-li si věřitel před tím, než se jeho pohledávka stane vymahatelnou, uplatnit odpor tím, že učiní oznámení prostřednictvím soudu nebo notáře tomu, proti komu má odpor být uplatněn, neběží potom lhůta k odporu dále, dokud se věřitelova pohledávka nestane vymahatelnou.
§ 52.
Právní úkon, kterému věřitel pro zkrácení své vymahatelné pohledávky s úspěchem odporoval, nemá vůči věřiteli právních následků potud, že věřitel může uspokojení své pohledávky požadovat z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova jmění. Není-li to dobře možné, buď dána náhrada.
Podmínky.
§ 53.
(1) Vznik, změnu anebo zrušení práva nebo povinnosti lze v právním úkonu učinit závislými na splnění podmínky.
(2) Podmínka je buď odkládací nebo rozvazovací podle toho, jestliže na jejím splnění závisí, zdali právní následky úkonu nastanou, či zdali následky již nastalé pominou.
§ 54.
(1) Zmaří-li splnění podmínky záměrně strana, které je na prospěch její nesplnění, platí podmínka za splněnou.
(2) Způsobí-li splnění podmínky záměrně strana, které je na prospěch její splnění, ačkoli k jejímu splnění působit neměla, platí podmínka za nesplněnou.
§ 55.
Nepřípustná podmínka a nemožná podmínka odkládací činí právní úkon neplatným. Na nemožnou podmínku rozvazovací se nehledí.
HLAVA ČTVRTÁ.
ZASTOUPENÍ A PLNÁ MOC.
Zastoupení.
§ 56.
Oprávnění někoho zastupovat zakládá se na zákonu, na úředním výroku nebo na zmocnění.
§ 57.
Jedná-li zástupce jménem zastoupeného v mezích oprávnění, vzniknou tím práva nebo povinnosti přímo zastoupenému. Zvláštní pokyny dané zástupci nemají vliv na práva a povinnosti jiných osob, jestliže jim nebyly známy.
§ 58.
Překročí-li zástupce meze oprávnění, je zastoupený vázán, jen pokud bude takové překročení schváleno. Totéž platí, jedná-li někdo jménem jiného, ačkoli není vůbec oprávněn jej zastupovat.
§ 59.
Zástupce má zpravidla jednat osobně; je-lí však oprávněn, aby si sám ustanovil zástupce, postihují zastoupeného právní následky úkonu takového dalšího zástupce stejně, jako kdyby jednal jeho zástupce přímý.
Opatrovnictví.
§ 60.
Opatrovníka ustanoví soud tomu, kdo ho potřebuje, aby jeho věci mohly být spravovány nebo aby jeho práva mohla být hájena.
§ 61.
(1) Opatrovník budiž ustanoven osobám zbaveným svéprávnosti (§§ 15, 16).
(2) Osobám nepřítomným, osobám, které jsou zúčastněny na určitém právním poměru, ale nejsou známy, dětem, které jsou počaty, ale nejsou dosud zrozeny, jakož i osobám, o nichž je zahájeno řízení o zbavení svéprávnosti anebo které byly se souhlasem soudu přijaty do psychiatrické léčebny, buď opatrovník ustanoven, je-li toho třeba k ochraně jejich práv.
§ 62.
Jde-li o právní úkon mezi osobami, které mají téhož opatrovníka, anebo mezi opatrovníkem nebo jeho příbuznými v pokolení přímém nebo jeho sourozenci nebo manželem se strany jedné a jeho chráněncem se strany druhé, budiž ustanoven chráněné osobě zvláštní opatrovník, ledaže jde o právní úkon, který je výhradně k prospěchu chráněnce. Totéž platí, jde-li mezi uvedenými osobami o řízení před soudem nebo před úřadem.
§ 63.
Osobám, jimž tělesná vada působí obtíže při spravování jejich věcí nebo hájení jejich práv, budiž ustanoven opatrovník, jestliže o to požádají. Meze oprávnění opatrovníka určí soud podle žádosti o jeho ustanovení.
§ 64.
(1) Opatrovnictví, které podle povahy věci nepomine samo sebou, zruší soud, jakmile pominou příčiny, pro které byl opatrovník ustanoven.
(2) Opatrovník ustanovený osobě stížené tělesnou vadou bude odvolán, jakmile o to tato osoba požádá.
§ 65.
Jinak se na Opatrovnictví užije přiměřeně ustanovení o poručenství, obsažených v zákoně
o právu rodinném; tento zákon také stanoví, kdy opatrovník zastoupí dítě v moci rodičovské a kdy zastoupí poručence.
Plná moc.
§ 66.
(1) Plnou moc lze udělit písemně nebo jiným způsobem, kterým lze projevit vůli.
(2) Zvláštní plné moci pro jednotlivý právní úkon nebo pro druh právních úkonů je třeba, jen je-li tak výslovně stanoveno.
§ 67.
Je-li plná moc udělena společně několika zmocněncům a není-li v ní jednomu nebo několika z nich dáno oprávnění jednat samostatně, je třeba, má-li jednání vázat zmocnitele, aby všichni zmocněnci jednali společně.
§ 68.
I když zmocnitel udělí plnou moc někomu, kdo není způsobilý zavazovat se samostatně, zavazuje jednání v mezích plné moci jak zmocnitele, tak i osobu třetí.
§ 69.
Plná moc zanikne, odvolá — li ji zmocnitel nebo vypoví — li ji zmocněnec anebo zemře — li některý z nich, a je-li zmocnitelem nebo zmocněncem osoba právnická, zánikem právnické osoby.
§ 70.
Jestliže plná moc zanikne výpovědí zmocněnce nebo smrtí (zánikem) zmocnitele, je zmocněnec povinen učinit vše, co nelze odložit, pokud zmocnitel nebo jeho dědicové nezařídí něco jiného.
§ 71.
Pokud zmocněnec je povinen i po zániku plné moci vykonat nějaké právní úkony pro zastoupeného, mají stejné právní následky, jako kdyby plná moc ještě trvala.
§ 72.
Jestliže třetí osoby nevěděly, že plná moc zanikla, jsou právní úkony jim svědčící závazné.
Plné moci při provozování podniku:
1. prokura;
§ 73.
(1) Udělení prokury zmocňuje ke všem úkonům, k nimž dochází při provozu jakékoli podnikové činnosti, i když je k nim jinak třeba zvláštní plné moci.
(2) V prokuře není zahrnuto oprávnění zcizovat a zatěžovat nemovitosti, ani oprávnění ustanovovat a odvolávat prokuristu.
§ 74.
(1) Prokuru mohou udělit jen podniky zapsané v podnikovém rejstříku.
(2) Prokuru lze udělit jen písemně; výslovně musí být uvedeno, že jde o prokuru.
§ 75.
Omezení prokury nemá právní následky proti osobám třetím.
§ 76.
(1) Má-li být prokura udělena jen pro některý z několika závodů téhož podniku, je třeba v udělení prokury tento závod výslovně označit.
(2) Několika osobám lze prokuru udělit buď tak, že jsou k zastupování a podpisování oprávněny každá samostatně, nebo tak, že je přitom třeba součinnosti všech prokuristu anebo několika z nich.
§ 77.
Prokurista podpisuje tím způsobem, že k názvu podniku připojí dodatek označující prokuru a svůj podpis.
§ 78. Prokuru nelze přenést na někoho jiného.
§ 79.
Prokuru lze kdykoliv odvolat; odvolání se musí stát písemně.
2. podniková plná moc. § 80.
(1) Kdo byl pověřen vedením podniku (závodu), je zmocněn činit vše, čeho si provozování podniku toho druhu žádá a co je s tím zpravidla spojeno.
(2) Kdo byl pověřen provádět při provozu podniku určité úkoly, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při tom obvykle dochází.
§ 81. Zákaz soutěže.
Ani prokurista ani jiný podnikový zmocněnec nesmí bez souhlasu podniku činit na svůj nebo cizí účet jednání spadající do oboru podniku. Stane-li se tak, může se podnik domáhat náhrady škody tím způsobené, a jde-li o jednání učiněné na účet zmocněncův, může se domáhat, aby bylo jednání prohlášeno za jednání učiněné na účet podniku, a jde-li o jednání na účet cizí, aby mu byl postoupen nárok na odměnu anebo mu byla vydána odměna již zapravená.
HLAVA PÁTÁ. POČÍTANÍ ČASU.
§ 82.
(1) Lhůta určená podle dní počíná běžet dnem, který následuje po události, která je rozhodující pro její počátek.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná; není-li takového dne v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.
183.
(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní a středem měsíce jeho patnáctý den.
(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dní naposled.
§ 84.
Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná běžet dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.
§ 85.
(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, nabývá se již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v oné denní době.
(2) Připadne-li poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní.
HLAVA ŠESTÁ. PROMLČENI.
§ 86.
(1) Právo se promlčí, nebude-li vykonáno v době zákonem vyměřené.
(2) Promlčené právo nelze uplatnit, jestliže se druhá strana promlčení dovolá.
§ 87.
Nepromlčují se ani osobní práva z poměrů rodinných, ani nezcizitelná práva socialistických právnických osob.
§ 88.
Právo vlastnické se nepromlčí, dokud ho někdo jiný nenabude vydržením.
§ 89.
Promlčecí doba počíná, jakmile právo mohlo být vykonáno po prvé.
§ 90.
Nestanoví-li zákon jinak, trvá doba promlčecí tři léta.
§ 91.
(1) Práva zapsaná v knize pozemkové nebo železniční, nároky přiznané rozhodnutím soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy, které nabylo právní moci, a pohledávky dlužníkem uznané promlčují se v deseti letech.
(2) Právo odpovídající věcnému břemenu se však promlčí vždy ve třech letech. Také pohledávky plnění se opětujících promlčují se vždy ve třech letech.
§ 92.
Nároky proti prokuristovi nebo jinému podnikovému zmocněnci z jednání proti zákazu soutěže (§ 81) promlčují se v šesti měsících potom, kdy podnik o jednání zví, nejpozději však ve třech letech potom, kdy k jednání došlo.
§ 93.
Nároky podle ustanovení o nekalé soutěži (§ 352) promlčují se v šesti měsících potom, kdy oprávněný zví o jednání soutěžitele nebo o škodě a osobě povinné, nejpozději však ve třech letech potom, kdy došlo k onomu jednáni.
§ 94.
Změnou v osobách, jichž se promlčení týká, není běh promlčecí doby dotčen.
§ 95.
Proti osobám, které potřebují zákonného zástupce, nepočíná promlčení, dokud se jim takový zástupce neustanoví. Promlčení již započaté probíhá dále, neskončí však, dokud neuplyne rok potom, kdy jim bude ustanoven zákonný zástupce nebo kdy jinak překážka pomine. Jde-li o promlčecí dobu kratší než rok, platí tato kratší doba místo uvedené doby roční.
§ 96.
Mezi manžely, jakož i mezi dětmi a jinými chráněná na straně jedné a jejich zákonnými zástupci na straně druhé, promlčení ani nepočíná, ani dále neprobíhá.
§ 97.
Domáhá-li se někdo nároku v době promlčecí a v soudním řízení náležitě pokračuje, neskončí promlčení, dokud řízení trvá. Obdobně platí, jde-li o jiné úkony, které vedou k uspokojení nároku nebo k jeho určení mocí úřední.
§ 98.
Bude-li nárok přiznán rozhodnutím soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy, které nabylo právní moci, anebo uzná-li zavázaný svůj závazek před uplynutím promlčecí doby, počíná se potom promlčecí doba nová (§ 91).
§ 99.
Promlčení se nelze předem vzdát, ani nelze ujednat delší dobu promlčecí, než jaká je vyměřena zákonem.
ČÁST TŘETÍ. PRÁVA VĚCNÁ.
HLAVA SEDMA.
PRÁVO VLASTNICKÉ.
Druhy vlastnictví.
Socialistické vlastnictví.
§ 100.
Společenské, socialistické vlastnictví je nedotknutelný zdroj bohatství a síly republiky a blahobytu pracujícího lidu.
§ 101.
Socialistické vlastnictví má buď formu státního vlastnictví anebo formu vlastnictví družstevního.
§ 102.
Národní majetek je výhradně v státním socialistickém vlastnictví.
§ 103.
(1) Aby národní majetek sloužil co nejúčelněji svému společenskému poslání, zejména k plnění jednotného hospodářského plánu, svěřuje stát jeho časti národním a komunálním podnikům nebo jiným socialistickým právnickým osobám.