§ 240.
Všechny písemnosti určené pro obviněného se doručí jen obhájci. Předvolání k hlavnímu a odvolacímu líčení se kromě toho zpravidla uveřejní v příslušném úředním listě.
§ 241.
Obhájce ustanovený obviněnému má stejná práva jako obviněný.
Oddíl třetí, nížení o vydání do ciziny.
§ 242. Předběžné šetření.
(1) Okresní prokurátor, jemuž ministerstvo spravedlnosti zaslalo žádost cizího státu za vydání obviněného nebo který se dověděl o trestném činu, pro který by cizí stát mohl žádat za vydání obviněného, zahájí předběžné šetření, účelem předběžného šetření je zjistit, zda tu jsou podmínky pro vydání.
(2) V řízení o vydání do ciziny musí obviněný mít obhájce (§ 45).
(3) Prokurátor vyslechne obviněného o obsahu žádosti za vydání. Jestliže obviněný uvádí okolnosti vyvracející podezření a nabízí o nich důkazy, které mohou být bez průtahu provedeny, vztahuje se předběžné šetření i na ně.
§ 243. Rozhodnutí soudu.
(1) Po skončení předběžného šetření se okresní soud na návrh prokurátora v neveřejném zasedání usnese, zda pokládá vydání obviněného za přípustné, a předloží věc krajskému soudu.
(2) Krajský soud rozhodne, zda je vydání přípustné, a předloží věc ministerstvu spravedlnosti.
(3) Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí krajského soudu, může věc předložit nejvyššímu soudu k přezkoumání tohoto rozhodnutí.
§ 244.
Povolení a provedení vydání. O) Vydání povoluje ministr spravedlnosti.
(2) Ministr spravedlnosti může povolit vydání jen tehdy, jestliže krajský soud, nebo jde-li o případ uvedený v § 243 odst. 3, nejvyšší soud rozhodl, že vydání je přípustné.
(3) Povolené vydání vykoná okresní prokurátor.
§ 245. Zatčení a vazba.
(1) Bylo-li rozhodnuto, že vydání je přípustné, vydá předseda senátu na návrh prokurátora příkaz k zatčení obviněného; příkaz k zatčení vydá předseda senátu i před rozhodnutím, že vydání je přípustné, navrhne-li to prokurátor proto, že je to nutné k zamezení útěku obviněného.
(2) Předseda senátu obviněného ihned z vazby propustí, rozhodne — li nejvyšší soud, že vydání není přípustné, nebo nařídí — li to ministr spravedlnosti.
§ 246.
Rozšíření vydání na jiný trestný čin.
žádá — li stát, jemuž byl obviněný vydán, aby ho mohl stíhat pro jiný trestný čin, než pro který bylo vydání povoleno, nebo aby na obviněném mohl být vykonán trest uložený pro jiný trestný čin, než pro který bylo vydání povoleno, užije se přiměřeně ustanovení §§ 242 až 244.
Oddíl čtvrtý. Řízení za stanného práva.
§ 247. Vyhlášení stanného práva.
(1) Ministr národní bezpečnosti v dohodě s ministrem vnitra, spravedlnosti a národní obrany může vyhlásit stanné právo, když se v míře zvláště nebezpečné rozmáhá některý z těchto trestných činů: sabotáž (§§ 84 a 85 tr. zák. ), ublížení ústavnímu činiteli na zdraví (§§ 105 a 106 tr. zák. ), násilí na ústavním činiteli (§ 108 tr. zák. ), nedovolené ozbrojování (§§ 120 a 121 tr. zák. ), ohrožení zásobování (§ 134 tr. zák. ), násilí na veřejných sborech (§ 154 tr. zák. ), násilí na veřejném činiteli (§ 177 tr. zák. ), obecné ohrožení podle §§ 190 a 191 tr. zák., vražda (§ 216 tr. zák. ), loupež (§ 232 tr. zák. ), zběhnutí (§§ 273 a 274 tr. zák. ), vzpoura (§ 276 tr. zák. ) nebo násilí proti obyvatelstvu (§ 299 tr. zák. ). Je-li třeba zabránit jen určitému způsobu páchání těchto trestných činů, omezí se stanné právo jen na tyto případy.
(2) Stanné právo se omezí na území nebo na útvary ozbrojených sborů, pro které je ho třeba.
(3) Stanné právo se vyhlásí ve všech obcích a u všech útvarů, pro které je nařízeno, a to takovým způsobem, aby vešlo co nejdříve v obecnou známost. Ve vyhlášce se uvedou
trestné činy, kterých se stanné právo týká, a území a útvary, na které se vztahuje. Připojí se pohrůžka, že každý, kdo po vyhlášení spáchá takový trestný čin, bude souzen ve stanném řízení a potrestán smrtí.
§ 248. Účinky stanného práva.
(1) Kdo se po vyhlášení stanného práva dopustí trestného činu, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, bude potrestán smrtí. Byla-li výkonem trestu smrti na jednom nebo několika odsouzených dána výstraha dostačující pro obnovení pořádku, může soud pro závažné polehčující okolnosti místo trestu smrti uložit trest odnětí svobody na doživotí nebo na patnáct až pětadvacet let.
(2) Dopustí-li se po vyhlášení stanného práva trestného činu, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, mladistvý, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvacet let; snížení tohoto trestu je vyloučeno.
Stanné řízení. § 249.
(1) Ve stanném řízení se projednají jen ty trestné činy, pro které bylo stanné právo vyhlášeno, a to jen pokud byly spáchány po vyhlášení stanného práva a na území nebo příslušníkem útvarů, pro které bylo vyhlášeno.
(2) Stanné řízení nelze konat proti osobě, která nebyla přistižena při činu samém nebo kterou nelze bez průtahů usvědčit anebo která je těžce nemocná nebo těhotná; v takovém případě se koná řízení podle obecných předpisů.
§ 250.
(1) Stanné řízení se zahájí na návrh okresního prokurátora. Tento návrh nahrazuje žalobu.
(2) Ve stanném řízení musí obviněný mít obhájce (§ 45).
§ 251.
(1) Celé řízení se od počátku do konce koná před okresním soudem po způsobu hlavního líčení a musí být skončeno nejpozději do dvaasedmdesáti hodin od té doby, kdy byl obviněný postaven před soud.
(2) Koná-li se společné řízení proti několika obviněným, nesmí se řízení proti jednomu z obviněných zdržovat pátráním po ostatních.
§ 252.
(1) Soud může obviněného uznat vinným jen tehdy, jestliže pro to hlasují všichni členové senátu. Nebude-li obviněný uznán vinným nebo neni-li možno řízení skončit do dvaasedmdesáti hodin od té doby, kdy byl obviněný postaven před soud, postoupí soud věc příslušnému prokurátoru k řízení podle obecných předpisů.
p) Proti rozsudku není odvolání.
§253. Zrušení stanného práva.
(1) Pomine-li důvod, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, ministr národní bezpečnosti v dohodě s ministrem vnitra, spravedlnosti a národní obrany stanné právo zruší a veřejně to vyhlásí.
(2) Všechny věci, ve kterých v době, kdy se soud dověděl, že bylo stanné právo zrušeno, ještě nebyl vyhlášen rozsudek, jakož i ty, v nichž trest smrti ještě nebyl vykonán, postoupí soud příslušnému prokurátoru k řízení podle obecných předpisů. Nevykonaný rozsudek, jímž byl uložen trest smrti, pozbývá platnosti.
Oddíl pátý. Polní řízení.
Obecná ustanovení. § 254.
(1) Ustanovení o polním řízení lze užít jen v oboru vojenského soudnictví.
(2) Počátek a konec doby, v níž se užije ustanovení o polním řízení, stanoví
a) vláda se souhlasem presidenta republiky, nebo
b) za zvýšeného ohrožení vlasti ministr národní obrany. .
(3) Není-li polní řízení omezeno jen na některá území nebo na některé útvary, užije se ustanovení o polním řízení pro celý obor vojenského soudnictví.
§ 255.
V polním řízení lze kázeňsky vyřídit trestné činy uvedené v hlavě druhé až deváté zvláštní části trestního zákona, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta.
§ 256.
Pravomoc, kterou má v polním řízení hlavní velitel, vykonává v době, kdy není hlavní velitel ustanoven, ministr národní obrany.
§ 257.
Příslušnost polního prokurátora.
(1) Přípravné řízení o trestných činech osob, které byly dopadeny nebo v době, kdy trestný čin vyšel najevo, se zdržují v dosahu moci velitele, u něhož je zřízen nižší polní soud, koná prokurátor činný u tohoto soudu. Je-li prokurátorů takto příslušných několik, koná přípravné řízení ten, který první učinil opatření směřující k stíhání obviněného.
(2) Nelze-li zjistit, který nižší polní prokurátor je příslušný podle odstavce l, koná přípravné řízení nižší polní prokurátor, který se nejdříve dověděl o trestném činu. Zjistí-li se dodatečně, který nižší polní prokurátor je příslušný podle odstavce l, může se věc postoupit tomuto prokurátoru.
(3) Nižší polní prokurátor, který koná přípravné řízení podle odstavce l nebo 2, může postoupit věc prokurátoru, v jehož dosahu nebo obvodu byl trestný čin spáchán nebo obviněný má pobyt, je-li to v zájmu urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů vhodné.
§ 258. Řízení před jediným soudcem.
(1) U nižšího polního soudu vykonává soudní moc vojenský soudce bez účasti soudců z lidu,
a) jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dvě léta, nebo
b) jestliže jde o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, avšak nižší polní prokurátor navrhne, aby nebyl uložen trest odnětí svobody převyšující dvě léta; nepovažuje-li jediný soudce tento trest za dostačující, předloží věc senátu, který ve věci rozhodne.
(2) V případe uvedeném v odstavci l má jediný soudce práva a povinnosti senátu a předsedy senátu.
(3) V hlavním líčení před jediným soudcem může pravomoc nižšího polního prokurátora vykonávat kterýkoli důstojník určený k tomu velitelem, u něhož je nižší polní soud zřízen.
§ 259. Obhájce.
V polním řízení může být obhájcem kterýkoli důstojník.
§ 260. Příprava odvolacího líčení.
K odvolacímu líčení předvolá předseda senátu obviněného jen tehdy, jestliže pokládá jeho osobní účast při odvolacím líčení za nutnou.
§ 261.
Řízení v prostoru válečných operací.
(1) Proti rozhodnutí nižšího polního prokurátora a nižšího polního soudu činných v prostoru válečných operací nejsou opravné prostředky přípustné. Na které prokurátory a soudy se toto ustanovení vztahuje, určí hlavní velitel.
(2) Soud uvedený v odstavci l nemůže konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného; rovněž nemůže konat řízení proti uprchlému.
§262. nížení o milosti.
(1) Je-li obviněný pravomocně odsouzen k trestu smrti, usnese se polní soud, který ve věci rozhodl s konečnou platností, zda doporučuje odsouzeného k milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo, a předloží věc veliteli, u něhož je zřízen vyšší polní soud.
(2) Velitel uvedený v odstavci l rozhodne, zda má být věc postoupena k rozhodnutí o udělení milosti či zda má být trest vykonán.
(3) Rozhodl-li ve věci s konečnou platností nižší polní soud, může velitel před rozhodnutím podle odstavce 2 předložit věc vyššímu polnímu soudu k přezkoumání podle obdoby ustanovení § 218. Ponechá-li vyšší polní soud rozsudek v platnosti, vrátí věc veliteli.
(4) Není-li v některém prostoru obklíčeném nepřítelem žádný vyšší polní soud, vykonává práva velitele uvedená v odstavcích 2 a 3 velitel v obklíčeném prostoru nejvyšší.
§ 263. Stanné právo.
(1) Právo vyhlásit a zrušit stanné právo přísluší hlavnímu veliteli; hlavní velitel může toto právo přenést na velitele, u něhož je zřízen vyšší polní soud.
(2) V polním řízení lze stanné právo vyhlásit pro všechny trestné činy, na které zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně jeden rok.
Postup při vyhlášení a zrušení
polního řízení.
§ 264.
(1) Při vyhlášení polního řízení se přeruší trestní stíhání osob, které jsou povolány k vojenské činné službě nebo k zvláštní službě anebo které takovou službu konají. Tohoto ustanovení se neužije, stanoví-li zákon na trestný čin, který je předmětem řízení, trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje deset let.
(2) Nepřerušené věci se předloží nejvyššímu vojenskému prokurátoru a v řízení před soudem nejvyššímu vojenskému soudu; tento prokurátor nebo soud pak určí, který vojenský prokurátor nebo vojenský soud má v řízení pokračovat.
(3) Jestliže v některé nepřerušené věci uvedené v odstavci 2 byl již vyhlášen rozsudek, který dosud nenabyl právní moci, pokračuje v řízení jako odvolací soud nejvyšší vojenský soud podle ustanovení o odvolání a odvolacím líčení; pravomoc vyššího vojenského prokurátora pak vykonává nejvyšší vojenský prokurátor. Jestliže nejvyšší vojenský soud takový rozsudek zruší a odkáže věc k novému projednání, určí zároveň, který vojenský soud má věc projednat.
(4) Jestliže se obviněný, jehož trestní stíhání bylo podle odstavce l přerušeno, osvědčil ve službě proti nepříteli a nebyl po dobu polního řízení znovu odsouzen, může se trestní stíhání zastavit.
§ 265.
Skončí-li se platnost polního řízení, pokračuje v řízení podle ostatních ustanovení tohoto zákona vojenský prokurátor nebo vojenský soud, v jehož obvodu má obviněný pobyt.
HLAVA OSMA. VÝKON ROZHODNUTI.
§ 266. Vykonatelnost rozhodnutí.
(1) Rozhodnutí se vykoná,
a) nepřipouští-li proti němu zákon opravný prostředek, nebo
b) jestliže zákon proti němu sice opravný prostředek připouští, avšak výslovně stanoví, že opravný prostředek nemá odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí, proti němuž zákon připouští opravný prostředek, který odkladný účinek má, se vykoná, jestliže
a) opravný prostředek nebyl podán ve lhůtě,
b) oprávněné osoby se opravného prostředku výslovně vzdaly nebo jej vzaly zpět, nebo
c) podaný opravný prostředek byl zamítnut.
(3) Odvolání směřující jen proti výroku o nárocích poškozeného vzešlých z trestného činu nebrání tomu, aby ostatní části rozsudku byly vykonány; totéž platí o odvolání směřujícím jen proti výroku, který se přímo dotýká zúčastněné osoby.
(4) Má-li opravný prostředek, který byl promeškán, odkladný účinek, nelze rozhodnutí, proti němuž opravný prostředek směřuje, vykonat až do rozhodnutí o žádosti za navrácení lhůty.
Oddíl prvý.
Výkon trestů a ochranných opatření.
§ 267. Obecné ustanovení.
Prokurátor činný u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici, zařídí vše, čeho je třeba k výkonu trestu nebo ochranného opatření, zejména vyrozumí úřady a veřejné orgány, kterým náleží v této věci vykonat nějaké opatření.
Výkon trestu smrti.
§ 268.
(1) Nepřekáží-li nic výkonu trestu smrti, oznámí předseda senátu nebo jiný jím pověřený soudce odsouzenému, že trest smrti bude vykonán.
(2) Prokurátor povolí nejbližším příbuzným odsouzeného, obhájci, duchovnímu a pokud možno i jiným osobám, s nimiž si odsouzený přeje mluvit, jeho návštěvu.
(3) Na těhotné ženě se trest smrti vykonat nesmí.
§ 269.
(1) Trest smrti se vykoná za přítomnosti předsedy senátu, prokurátora, zapisovatele, velitele vězeňského ústavu, lékaře, který má zjistit smrt, a žádá-li o to odsouzený, též duchovního. Které další osoby smějí být přítomny výkonu trestu smrti, stanoví zvláštní předpis.
(2) Za zvýšeného ohrožení vlasti určí prokurátor, zda se trest smrti vykoná oběšením nebo zastřelením.
(3) Před popravou přečte předseda senátu rozsudek, pokud se týká odsouzeného, a to bez odůvodnění.
(4) Protokol o výkonu trestu smrti musí obsahovat též údaje o tom. kdy podle zjištění lékaře nastala smrt.
§ 270.
Trest smrti vyhlášený ve stanném řízení se vykoná zpravidla veřejně, a to tři až dvanáct hodin po vyhlášení rozsudku.
Výkon trestu odnětí svobody.
§ 271. Nařízení výkonu trestu.
Je-li odsouzený ve vazbě, nařídí prokurátor, aby byl trest odnětí svobody vykonán. Není-li odsouzený ve vazbě, může mu prokurátor poskytnout přiměřenou lhůtu k nastoupení trestu.
Odklad výkonu trestu. § 272.
(1) Prokurátor odloží na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody, kdyby jeho výkonem byl ohrožen život nebo zdraví odsouzeného.
(2) Výkon trestu odnětí svobody odloží prokurátor také tehdy, má-li být trest vykonán na těhotné ženě, a to až na šest měsíců po porodu. Trest odnětí svobody se může na těhotné ženě vykonat jen tehdy, jestliže je tak krátkého trvání, že porod za výkonu trestu pravděpodobně nenastane a výkonem trestu nebude ohroženo zdraví těhotné nebo zdraví očekávaného dítěte.
§ 273.
Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok může prokurátor na žádost odsouzeného z důležitých důvodů odložit na dobu nejvýše tří měsíců od právní moci rozsudku, nebrání-li tomu obecný zájem. Je-li obava, že odsouzený uprchne nebo odkladu výkonu trestu jinak zneužije, prokurátor odklad odvolá.
Přerušení výkonu trestu. § 274.
(1) Je-li vězeň, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou chorobou, může prokurátor výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.
(2) Pro naléhavé rodinné důvody může prokurátor výkon trestu na žádost vězně přerušit nejdéle na patnáct dnů, nebrání — li tomu obecný zájem.
(3) Rozhodnutí podle odstavců l a 2 činí prokurátor, v jehož obvodu se vykonává trest.
§ 275.
(1) Odměnou za pracovní výkon a za dobré chování vězně může prokurátor výkon trestu na žádost vězně přerušit nejvýše na patnáct dnů, a to i opětovně. Tato doba se započítává do trestu.
(2) Rozhodnutí podle odstavce l činí prokurátor, v jehož obvodu se vykonává trest.
§ 276. Upuštění od výkonu trestu.
(1) Prokurátor může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán nebo vyhoštěn.
(2) Nedojde-li k provedení vydání nebo vyhoštění anebo vrátí-li se vydaný nebo vyhoštěný, trest odnětí svobody nebo jeho zbytek se vykoná.
§ 277.
Odklad a přerušení výkonu
trestu a upuštění od jeho výkonu
u vojenských osob.
(1) Výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího pět let nebo zbytku trestu odnětí svobody nepřevyšujícího touž dobu prokurátor odloží nebo přeruší, byl-li odsouzený za zvýšeného ohrožení vlasti povolán k nastoupení mimořádné vojenské služby. Vojenský prokurátor tak může učinit též tehdy, jestliže odsouzený za zvýšeného ohrožení vlasti mimořádnou vojenskou službu již koná.
(2) Jestliže se odsouzený, jemuž byl výkon trestu podle odstavce l odložen nebo přerušen, ve službě proti nepříteli osvědčil a nebyl v době konání mimořádné vojenské služby znovu odsouzen, může prokurátor od výkonu trestu nebo jeho zbytku zcela nebo zčásti upustit. Upustí-li prokurátor zcela od výkonu trestu nebo jeho zbytku, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl odložen nebo přerušen.
(3) Ustanoveni odstavců 1 a 2 se nevztahují na osoby odsouzené za některý z trestných činů, uvedených v hlavě prvé zvláštní části trestního zákona, k trestu odnětí svobody nejméně na jeden rok.
(4) Prokurátor odloží nebo přeruší výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího šest měsíců, je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby. Jestliže se odsouzený za výkonu této služby nedopustil trestného činu a konal řádně vojenskou službu, upustí prokurator od výkonu trestu nebo jeho zbytku; v takovém případě se trest pokládá za vykonaný dnem, kdy byl odložen nebo přerušen.
§ 278. Podmíněné propuštění.
(1) Veškerá rozhodnutí týkající se podmíněného propuštění činí komise pro podmíněné propuštění, zřízená u krajského soudu, v jehož obvodu je nebo byl na odsouzeném vykonáván trest odnětí svobody.
(2) Komise pro podmíněné propuštění je složena ze dvou soudců z povolání, jmenovaných ministrem spravedlnosti, z nichž jeden předsedá, a ze tří soudců z lidu; rozhoduje většinou hlasů.
(3) O tom, zda má být odsouzený podmíněně propuštěn, rozhoduje komise pro podmíněné propuštění na návrh velitele vězeňského ústavu nebo kárného útvaru anebo na návrh krajského prokurátora. Jiná rozhodnutí týkající se podmíněného propuštění činí komise pro podmíněné propuštění na návrh krajského prokurátora.
(4) Navrhne-li to krajský prokurátor do tří dnů od vyrozumění o rozhodnutí komise pro podmíněné propuštění, předloží komise věc k přezkoumání ministru spravedlnosti, jenž rozhodne s konečnou platností. V takovém případě nelze vězně podmíněně propustit, dokud ministr spravedlnosti o tom nerozhodl.
§ 279.
Zařazení do tábora nucené práce.
(1) O tom, zda má být odsouzený po odpykání trestu odnětí svobody zařazen do tábora nucené práce, rozhoduje na návrh krajského prokurátora komise pro podmíněné propuštění, zřízená u krajského soudu, v jehož obvodu se na odsouzeném vykonává trest odnětí svobody.
(2) Navrhne-li to krajský prokurátor do tří dnů od vyrozumění o rozhodnutí komise pro podmíněné propuštění, předloží komise věc k přezkoumání ministru spravedlnosti, jenž rozhodne s konečnou platností.
(3) Rozhodnutí podle odstavců l a 2 musí být učiněna před skončením výkonu trestu odnětí svobody.
Výkon nápravného opatření.
§ 280.
(1) O rozhodnutí soudu, že nápravné opatření bude vykonáno beze změny zaměstnání odsouzeného, vyrozumí prokurátor zaměstnavatele odsouzeného a sdělí mu skutečnosti potřebné pro výkon tohoto trestu.
(2) Nařídí-li soud změnu dosavadního zaměstnání odsouzeného, určí nové zaměstnání okresní národní výbor podle zásad stanovených soudem. Okresní národní výbor sdělí zaměstnavateli skutečnosti potřebné pro výkon nápravného opatření.
(3) Zaměstnavatel odsouzeného je povinen neodkladně sdělit prokurátoru veškeré skutečnosti rozhodné pro přeměnu nápravného opatření nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody; je dále povinen ty částky odměny náležející odsouzenému za práci, které propadají státu, vyúčtovat a odvádět přímo prokurátoru.
§ 281.
Je-li odsouzený stižen chorobou, která mu znemožňuje výkon určeného zaměstnání, může prokurátor na potřebnou dobu odložit nebo přerušit výkon nápravného opatření nebo požádat okresní národní výbor, aby odsouzenému určil zaměstnání jiné.
Výkon trestu propadnutí jmění.
§ 282.
Prokurátor může na žádost propustit z propadnutí jednotlivé majetkové kusy, kterých je nezbytně třeba k zabezpečení nutné výživy odsouzeného anebo výživy nebo výchovy osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat
§ 283.
(1) Jestliže je obviněný naléhavě podezřelý z trestného činu, za který lze podle zákona vyslovit trest propadnutí jmění, a je důvodná obava, že bude výkon propadnutí jmění nějak zmařen nebo ztížen, může prokurátor a v řízení před soudem soud zajistit majetek obviněného. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek.
(2) Rozhodnutí, kterým byl majetek obviněného zajištěn, se vyhlásí v příslušném úředním listě, po případě také jiným vhodným způsobem.
§ 284.
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstek a výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, a majetek, kterého obviněný nabude po zajištění. Pokud trvá zajištění, jsou neúčinná veškerá právní jednání obviněného, která se týkají zajištěného majetku, vyjímajíc jednání směřující k odvrácení bezprostředně hrozící škody.
(2) Kdo má ve své moci věci, které náležejí do zajištěného majetku, je povinen, jakmile se o zajištění doví, oznámit to prokurátoru nebo soudu, který zajištění majetku nařídil; jinak odpovídá za škodu způsobenou opominutím oznámení.
§ 285.
K zabezpečení zajištěného majetku i výtěžku z něho učiní soud, v jehož obvodu je zajištěný majetek, potřebná zatímní opatření podle ustanovení o soudní exekuci.
§ 286.
Prokurátor a v řízení před soudem soud může na žádost vyjmout ze zajištění jednotlivé majetkové kusy, kterých je nezbytně třeba k zabezpečení nutné výživy obviněného anebo výživy nebo výchovy osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je obviněný podle zákona povinen pečovat; může též jinak zajistit prostředky k tomu potřebné.
§ 287.
Prokurátor a v řízení před soudem soud zruší zajištění, pomine — li důvod, pro který byl majetek zajištěn.
Výkon trestu peněžitého.
§ 288. Vyzvání k zaplacení trestu.
Jestliže odsouzený nezaplatí trest peněžitý, prokurátor ho vyzve, aby tak učinil do patnácti dnů, a upozorní ho, že jinak bude zaplacení vymáháno exekucí.
§ 289.
Odklad výkonu trestu a jeho splácení.
(1) Na žádost odsouzeného může prokurátor z důležitých důvodů
a) odložit výkon trestu peněžitého, a to na dobu nejvýše tří měsíců od právní moci rozsudku, nebo
b) povolit splácení trestu peněžitého po částkách tak, aby byl nejpozději do jednoho roku od právní moci rozsudku celý zaplacen.
(2) Prokurátor může až do rozhodnutí o žádosti uvedené v odstavci l sečkat s exekučním vymáháním trestu peněžitého anebo může
u exekučního soudu navrhnout odklad exekuce již vedené.
(3) Pominou-li důvody, pro které byl povolen odklad výkonu trestu peněžitého, nebo nezaplatí-li odsouzený bez závažného důvodu řádně dvě splátky po sobě jdoucí, může prokurátor povolení odkladu výkonu trestu peněžitého nebo povolení splácet jej po částkách odvolat.
Exekuční vymáhání. § 290.
(1) Trest peněžitý se vymáhá exekucí, nezaplatí-li jej odsouzený
a) do patnácti dnů od vyzvání k zaplacení,
b) do patnácti dnů od oznámení rozhodnutí (§ 29), jímž byly povolený odklad nebo povolené splácení odvolány, nebo
c) do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen.
(2) Trest peněžitý smí být vymáhán, jen pokud nároky poškozeného vzešlé z téhož trestného činu byly uspokojeny.
§ 291.
Prokurátor upustí od exekučního vymáhání trestu peněžitého, je-li zjevné, že by nemělo výsledku nebo že by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa odsouzeného anebo výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
§ 292.
Vymáhání trestu na zúčastněné osobě.
Trest peněžitý nebo jeho zbytek může být vymáhán na zúčastněné osobě, jen pokud exekuce proti odsouzenému zůstala bezvýsledná nebo jen pokud prokurátor upustil od exekučního vymáhání na odsouzeném. Jinak se na vymáhání trestu peněžitého na zúčastněné osobě přiměřeně užije ustanovení §§ 288 až 291.
§ 293.
Nařízení výkonu náhradního trestu.
(1) Je-li trest peněžitý na odsouzeném nedobytný nebo upustí-li prokurátor od exekučního vymáhání trestu peněžitého, prokurátor nařídí výkon náhradního trestu odnětí svobody. Bylo-li však uloženo ručení za nedobytný trest peněžitý, učiní tak teprve tehdy, jestliže trest peněžitý nelze vymoci na žádné ze zúčastněných osob nebo jestliže bylo upuštěno od exekučního vymáhání na všech těchto osobách.
(2) Je-li nedobytná toliko část trestu peněžitého, prokurátor nařídí výkon jen poměrné části náhradního trestu.
(3) Odsouzený může kdykoli odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho poměrnou část zaplatí.
(4) Proti rozhodnutím podle odstavců l a 2 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
Výkon uveřejněni rozsudku.
§ 294.
Uveřejnění rozsudku se stane nejvýše ve třech časopisech, které prokurátor určí, a to nejvýše třikrát. Pokládá-li to prokurátor za vhodné, uveřejní se rozsudek též tak, že se stejnopis jeho vyhotovení nebo výtah z něho vyvěsí na místě určeném pro úřední vyhlášky v obci, kde má odsouzený bydliště nebo kde se trestného činu dopustil, a to na dobu nejdéle patnácti dnů, anebo že se jinak zveřejní v obou těchto obcích nebo v některé z nich.
Výkon ochranného léčení a ochranné výchovy.
§ 295.
(1) Prokurátor určí, v kterém léčebném ústavu se vykoná ochranné léčení a v kterém výchovném nebo léčebném ústavu se vykoná ochranná výchova.
(-') Prokurátor, v jehož obvodu se vykonává ochranné léčení nebo ochranná výchova, dohlíží na jejich výkon.
Oddíl druhý.
Výkon některých jiných rozhodnutí.
§ 296. Výkon vazby.
(1) Vazba se vykonává v soudních věznicích; vazba nařízená představeným (§ 101) se může vykonávat též u útvaru. Ve vazbě je obviněný podroben jen těm omezením, která jsou nutná k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení.
(2) Je-li to nutné k zabezpečení úspěšného provedení trestního řízení, může prokurátor před podáním žaloby nařídit, aby se vazba po