samostatnost bezvýhradná, vylučující omezení rozhodovací pravomoci stanovené nadřízenými orgány.
K §19:
Hybnou silou činnosti národního podniku je socialistické uvědomění zaměstnanců v něm pracujících. Vědomí, že se výsledků jejich práce dostává celku, vyvolává zájem pracujícího o jeho úkoly a jeho nový poměr k práci, který neměl obdoby v kapitalistickém řízení a který v něm také nikdy vzniknout nemohl. Kromě toho je ovšem nutno dát také výraz socialistické zásadě "každý podle svých schopností, každému podle jeho zásluh". V souladu s ní musí být zájem pracujícího získáván také vyhlídkou na hmotné výhody, jichž se mu dostane podle vykonané práce a podle toho, jak na svém pracovišti hospodaří.
Národní podnik musí dbát, aby dosažení příznivých výsledků vyplývalo z těchto podnětů, jež podle zkušeností dovedou udat vývoji vzestupnou linii.
K oddílu V.
Také v organisaci národních podniků přináší osnova závažné změny. Již uplatnění zásad řízení podle §§ 14 a násl. předpokládá odlišnou úpravu organisace, která se podle práva měla dosud opírat o rozhodování v kolektivu. Osnova nepře jímá také instituci náměstků ředitele v dřívější podobě, jež byla v národních podnicích spíše na obtíž pro stálé spory o pravomoc. Nejzávažnější změnou oproti dřívějšímu stavu je však odstranění podnikových ředitelství, která byla zbytečným mezičlánkem mezi závody a generálními ředitelstvími.
Všeobecně však možno konstatovat, že se dekrety č. 100/1945 Sb. a č. 101/1945 Sb. a podle nich vydané statuty organisačními otázkami národních podniků nemnoho zabývaly a ponechávaly jejich řešení praksi. Prohlubující se plánování a pronikající zásada hospodárnosti vedly k požadavku jednotně uspořádati organisaci národních podniků v zásadních otázkách. Jsou ovšem přípustné odchylky, vyžaduje-li to zvláštní povaha činnosti podniku nebo celého odvětví. V zájmu pružnosti se osnova omezuje na nejzákladnější ustanovení a ponechává statutu (§ 40), aby se zabýval jednotlivostmi.
K § 20:
V čele oddílu o organisaci uvádí osnova obecnou zásadu stanovící, jakým požadavkům musí organisace národního podniku vyhovovat. Pokud se podle tohoto ustanovení žádá, aby organisace národního podniku zajišťovala dokonalou spolupráci, míní se tím spolupráce nejen
uvnitř národního podniku mezi jeho složkami, ale i navenek v poměru k nadřízeným orgánům a ostatním národním podnikům.
K §21:
Organisace národních podniků je založena na závodech. Bylo tomu tak v zásadě i před reorganisací průmyslu s tím ovšem rozdílem, že národní podniky měly zpravidla mnoho závodů, což vedlo k tvoření zvláštních podnikových ředitelství. Postupem doby se tato ředitelství rozrostla v rozměrné byrokratické aparáty brzdící uplatnění iniciativy závodů a citelně zdražující administrativu národních podniků.
Přebudování národních podniků si vytklo cíl odstranit zbytečné mezičlánky a v široké míře ponechat závodům samostatnost, šlo také o to posunout vedení podniku co nejblíže k vlastní výrobě, aby se tak umožnilo živé a operativní řízení.
Poněvadž struktura znárodněného průmyslu dosud nedovoluje, aby se každý ze závodů stal hospodářskou a právní jednotkou, t. j. samostatným národním podnikem, byly z velkých národních podniků zřizovány podniky menší o několika závodech, z nichž jeden je určen za závod základní. Ostatním závodům, patřícím k témuž národnímu podniku se ponechává tolik samostatnosti, kolik jí potřebují k nejdokonalejšímu a nejhospodárnějšímu plnění úkolů.
Orgány základního závodu vykonávají funkce ředitelství národního podniku. Poněvadž jsou při výkonu svých závodových funkcí v bezprostředním styku s provozem, budou talie bezprostředně znát dané potřeby, což se zřejmě projeví i při výkonu funkcí podnikového ředitelství.
Vedoucím základního závodu je sám ředitel národního podniku (§ 22 odst. 1 věta druhá), takže zásada sloučení závodových funkcí s podnikovými je podle osnovy zabezpečena důsledně.
Jsou ovšem podniky a odvětví, v nichž by nebylo účelné obstarávat podnikovou agendu z některého závodu. V takových mimořádných případech bude od určení základního závodu upuštěno.
K § 22:
Osnova se v tomto ustanovení přidržuje zásady uvedené v § 18. Ruší se rozhodování v představenstvu (viz § 49).
Pojem samostatné rozhodovací pravomoci, o němž se důvodová zpráva zmínila již v poznámkách k § 18, dochází v odstavci 2 výslovného výrazu.
Uvádí-li se v odstavci 3 větě druhé, že ředitel národního podniku odpovídá generálnímu řediteli, není tím ovšem dotčena odpovědnost, kterou má ředitel podle jiných předpisů, zvláště trestních.
Zásada uvedená v § 19 platí i pro ředitele národního podniku. Způsob, jakým osnova řeší spjetí ředitelových hmotných zájmů na splnění úkolů uložených národnímu podniku, je v odstavci 4 podroben zvláštní úpravě. Děje se tak proto, že o použití prostředků podnikového fondu pracujících, z něhož se také poskytují odměny zasloužilým pracovníkům, rozhoduje v národním podniku ředitel.
K § 23:
V tomto ustanovení osnova v podstatě přejímá dosavadní náplň § 22 odst. l a 4 až 8 dekretu č. 100/1945 Sb. a § 19 odst. l a 4 až 8 dekretu č. 101/1945 Sb. Odpadá schválení věcné příslušného ministra, jehož není potřebí, poněvadž se generální a oblastní ředitel podle osnovy stává orgánem vrchního vedení a dozoru státu.
K § 24:
Jmenování zástupců ředitele upraví statut národních podniků průmyslových, aby bylo možno pamatovat i na národní podniky, u nichž pro zvláštní povahu jejich činnosti nebudou jinak typické funkce, jejichž nositelé jsou zpravidla jmenováni zástupci ředitele. V zásadě však ani zástupce ani osoba zmocněná zastupováním národního podniku podle odstavce 2 nemůže mít širší pravomoc než ředitel.
K § 25:
Toto ustanovení odpovídá v podstatě § 22 odst. 10 dekretu č. 100/1945 Sb. a § 10 odst. 10 dekretu č. 101/1945 Sb.
K § 26:
V souvislosti se zásadou hospodárnosti (§ 15 odst. 2) zabezpečuje osnova její uplatnění funkcí podnikového hospodáře. Pravomoc, kterou uvádí odstavec l, není vyčerpávající. Její vymezení proti ostatním funkcím bude uvedeno ve statutu národních podniků průmyslových.
K § 27:
Osobní odpovědnost, kterou zdůrazňuje osno va v § 16, v sobe uzavírá i ručení za škodu způsobenou národnímu podniku. Ustanovení § 27 je však o to širší, že ukládá odpovědnost za škodu i osobám, které obstarávají věci národního podniku, i když nejsou jeho zaměstnanci.
K oddílu VI.
Snaha po zhospodárnění provozu a zvýšení produktivity práce vedla k některým změnám v předpisech o zaměstnancích národních podniků, a to zvláště, pokud souvisí, s otázkou hmotného zainteresování pracujících. Význačnou novinkou je zavedení podnikových fondů pracujících, jež budou účinným nástrojem k podnícení zájmu pracujících na výsledcích v plnění plánu.
K § 28:
Odstavec 2 zavádí pro národní podniky průmyslové zvláštní ustanovení proti § 22 č. 4 dekretu č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách. Ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, se nová úprava nedotýká.
K § 29:
Osnova pojala do svého rámce ustanovení o podnikových fondech pracujících po zkušenostech, jichž bylo v národních podnicích nabyto s prováděním § 24 dekretu č. 104/1945 Sb., ve znění zákona č. 188/1948 Sb. Výše podílů plynoucích do jednotného fondu pracujících byla dosud stanovena právním předpisem a jejich skutečný výnos závisel též na mnoha jiných okolnostech, než na vlastním přičinění pracujících.
Zkušenosti vyplynuvší z dosavadního řešení vedly ke konstrukci podnikových fondů pracujících tak, jak je osnova uvádí. Vychází se přitom ze zásady dotovat fondy podle měřítek přizpůsobených povaze činnosti jednotlivých podniků, a to opět v úzkém vztahu k podílu lidského činitele na docíleném úspěchu. Další zásadou bylo odměňovati jen podniky a závody, které se přičinily o úspěšné výsledky v plnění plánu.
V zájmu zvýšení přitažlivosti bude podnikový rozpočet určovat podíl podnikového fondu pra cujících předem. Podrobnosti upraví statut národních podniků průmyslových.
V socialistických smlouvách, které budou uzavírat pracující, bude moci býti zajištěno použití prostředků podnikového fondu pracujících pro přesně konkretisovanou péči podniku o ty, kdež se na plnění smlouvy podílí.
K oddílu VII. K § 30:
Zdůrazňujíc nutnost zabezpečovat podmínky soustavného a všeobecného vzestupu technické úrovně výroby, osnova sleduje snahu rozšířit technické vymoženosti do všech závodů národních podniků a bránit výstřelkům závodního sobectví. O technice, organisaci a kádrech, jež ovlivňují vývoj produktivity práce, pojedná podrobně statut národních podniků průmyslových.
Péče o rozmísťování kádrů podle osnovy se nedotýká platnosti dekretu č. 88/1945 Sb.,
o všeobecné pracovní povinnosti.
K oddílu VIII.
K § 31: Není třeba vysvětlivek.
K oddílu IX.
Pro jednotné vedení národních podniků byly podle dekretu č. 100/1945 Sb. a č. 101/1945 Sb. zřizovány ústřední, na Slovensku také oblastní orgány. Protože měly také podnikatelsky obstarávat společné záležitosti podřízených národních podniků, byla jim zároveň dávána forma národních podniků. Ústřední a oblastní orgány měly být nositeli jednotného vedení národních podniků státem. Této povaze jejich funkce však ani dekrety ani statuty na jejich základě vydané nedávaly dosti výrazně vyniknout, i když do jejich pravomoci patřily věci zakladatelské povahy, věci plánovací, organisační, majetkové, finanční, koordinační, věci průmyslové techniky, zásobování a odbyt, věci podniko-hospodářské, jmenování vedoucích činovníků podřízených národních podniků, jakož
i kontrola těchto podniků. Věcně příslušnému ministrovi dávaly sice dekrety a statuty rozsáhlou pravomoc dozorčí. Zůstaly však skoupé k výraznému vyjádření jeho vrchního vedení národních podniků.
Tyto stránky měly v zápětí, že některé ústřední orgány nepokládaly za těžiště svého poslání jednotné uplatňování státních zájmů jako spíše uplatňování zájmů podřízených národních podniků. Do těchto poměrů přivodilo rozhodný obrat vydání Ústavy 9. května, která v § 155 jasně vyjádřila, že národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu. Tím byl institucí generálních ředitelství určen pevný směr vývoje a to k těsnému spjetí s ministrem a jeho úřadem, jehož se stávají faktickou součástí.
Také však v povaze činnosti ústředních a oblastních orgánů se postupem doby mnoho změnilo. Jakmile stát po únoru 1948 převzal do svých rukou velkoobchod a zahraniční obchod, ukázalo se nezbytným oddělit od národních podniků a jejich vyšších orgánů tuzemský i mezinárodní obchod a převést jej do útvarů, které stát k tomu účelu zvlášť zřídil. Tím ovšem
z valné části odpadla podnikatelská činnost ústředních a oblastních orgánů, u nichž převládly administrativní složky jejich funkce. Tyto změny měly v zápětí, že se za podmět funkcí nepokládá ústřední orgán jako útvar, nýbrž generální ředitel, jehož prostřednictvím věcně příslušný ministr vykonává působnost vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi. Generální ředitelství je v důsledku tohoto změněného nazírání podle osnovy aparátem, který obstarává generálnímu řediteli přípravu a výkon jeho opatření.
Tím se dotváří organisace znárodněného průmyslu, v níž jsou národní podniky podrobeny vrchnímu vedení a dozoru státu, které obstarává věcně příslušný ministr prostřednictvím generálních ředitelů. Touto koncepcí se zajišťuje jednotnost postupu národních podniků a plánovitý rozvoj jejich činnosti. Novou organisaci proniká zásada, že každý národní podnik je součástí státního hospodářsko-politického kolektivu, jehož zájmům musí podřizovat svou činnost a své zásadní otázky organisace a řízení.
V souladu s ústavou řeší osnova organisaci vrchního vedení národních podniků na Slovensku a dozoru nad nimi.
K § 32:
Pokud nejde o působnost, která podle tohoto zákona přísluší vládě, obstarává vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi věcně příslušný ministr. Tato zásada platí, i když úkoly sem spadající vykonávají generální nebo oblastní ředitelé (§ 33) nebo národní výbory (§ 39).
Práva, která podle jiných předpisů příslušejí jiným úřadům a orgánům (jako na př. ministerstvu národní obrany, státnímu úřadu plánovacímu, nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu a pod. ) zůstávají ustanovením odstavce l nedotčena.
V otázce dělby působnosti mezi orgány vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi se poukazuje na ustanovení § 33 odst. 1.
K § 33:
Oblastní ředitelé jsou podřízeni věcně příslušnému pověřenci, stejně jako generální ředitelé věcně příslušnému ministrovi. Oblastní ředitelé jsou však výkonnými orgány generálních ředitelů obdobné, jako je tomu v poměru mezi ministrem a pověřencem (§95 odst. 2 ústavy). Také v odstavci 2 větě druhé a třetí se osnova přidržuje obdoby § 117 odst. 2 a 3 ústavy.
Kterému generálnímu a oblastnímu řediteli jsou národní podniky podřízeny, určí věcně příslušný ministr jednotlivě. Odklízí se tím dřivější ztotožňování odborného a organisačního členění, jež vyhovovalo jen v nejhrubších rysech.
Tam, kde věcně příslušný ministr podle odstavce 4 podřídí bezprostředně své pravomoci národní podnik, odpovídá ředitel národního podniku přímo jemu, a to i když ministr sám vykonává působnost nad ním jen v některých věcech. Bezprostředně podřízenému národnímu podniku může věcně příslušný ministr na př. jmenovati ředitele, třebaže tato působnost podle § 23 jinak přísluší generálnímu (oblastnímu) řediteli.
K § 34:
Určení pořadí zástupců generálního a oblastního ředitele čelí pochybnostem, k nimž podle zkušenosti docházelo, bylo-li zastupováním pověřeno několik osob bez bližšího určení. Ustanovení odstavce 2 věty třetí zabraňuje zřizováni funkcí, jež pracovně využívají pověřeného činovníka jen zčásti nebo velmi málo. Pokud pak zástupce vykonává úkoly spadající do úseku působnosti jemu vymezeného, je podřízen generálnímu řediteli.
Kromě odpovědnosti uvedené v odstavci 3 odpovídá generální ředitel také za činnost generálního ředitelství (§ 36 odst (l věta druhá).
K § 35:
Jak již bylo řečeno v úvodu k tomuto oddílu, je generální (oblastní) ředitelství orgánem generálního (oblastního) ředitele. Není tedy samo nositelem působnosti vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi.
Generální (oblastní) ředitelství je orgánem v oboru působnosti věcně příslušného ministra podle § 4a a § 5 odst. 2 dekretu č. 100/1945 Sb.,, ve znění vyplývajícím z osnovy zákona, kterým se tento dekret mění a doplňuje, a podle obdobných ustanovení dekretu č. 101/1945 Sb. Na rozdíl od jiných orgánů však generální a oblastní ředitelství mají v majetkovém oboru postavení obdobné národním podnikům (§ 36 odst. 5).
Důsledky přechodu závazků podle odstavce 3 nutno posuzovati v souvislosti s ustanoveními §§ 10 a 12.
K § 36:
Také v generálních a oblastních ředitelstvích se uplatňuje zásada uvedená v § 18. Dosavadní představenstva osnova nepřejímá.
Plán generálního ředitelství podle odstavce 2 zahrnuje v sobě jen činnost tohoto ředitelství. Musí být ovšem zaměřen na splnění plánů podřízených národních podniků.
Finanční hospodaření generálních a oblastních ředitelství upraví zvláštní zákon (§ 31). Úhrada nekryté rozpočtové potřeby generálních
a oblastních ředitelství bude podle tohoto zákona zařizována z rozpočtových prostředků věcně příslušného ministerstva. Proto může být rozpočet v rámci plánu generálního nebo oblastního ředitelství s konečnou platností schválen až po ústavním schválení státního rozpočtu.
Ustanovení odstavce 3 má v generálních a oblastních ředitelstvích vyvolat zájem pracujících o plnění plánu podřízených národních podniků.
Ustanovení odstavce 5 poslední věty též umožňuje, aby generální ředitelství zřizovala výzkumné ústavy podle § 8 odst. l zákona č. 261/1949 Sb., o organisaci výzkumnictví a dokumentační služby.
K § 37:
Mezi předpisy, které přísluší prováděti věcně příslušným ministrům, patří na příklad dekret č. 109/1945 Sb., o řízení výroby, a dekret č. 118/1945 Sb., o opatřeních v řízení vyživovacího hospodářství, ve znění zákona č. 274/ 1948 Sb., a zákon č. 272/1949 Sb., o řízení výroby a distribuce v oboru působnosti ministra informací a osvěty. Další úkoly, které mohou býti generálním a oblastním ředitelstvím uloženy, se neomezují jen na národní podniky jim podřízené. Uložením této působnosti se generální ředitelé a jejich ředitelství stávají ve skutečnosti součástí věcně příslušného ministerstva.
K § 38:
Osnova přejímá dosavadní úpravu rozšířenou o možnost preventivního zásahu.
K § 39:
Osnova dává věcně příslušným ministrům možnost používat národních výborů k provedení jednotlivého úkolu vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi. Jde o úkoly, které podle § 33 odst. l patří do pravomoci věcně příslušného ministra.
K § 40:
Statut národních podniků průmyslových bude vyhlášen jako příloha vládního nařízení.
K oddílu X.
Osnova uvádí v tomto oddílu látku v podstatě obsaženou již v dekretu č. 100/1945 Sb. a č. 101/1945 Sb. úprava však jde do větší hloubky a technický způsob jejího řešení se přizpůsobuje potřebě.
K § 41:
Podříditi ústřednímu (oblastnímu) orgánu podnik, zřízený podle jiných právních předpisů, příslušelo dosud podle § 31 dekretu č. 100/1945 Sb. vládě. Ve snaze po zjednodušení svěřuje osnova tuto pravomoc věcně příslušnému ministrovi. Dává nově podřízenému podniku také účelnější úpravu jeho poměrů, než tomu bylo podle dříve platných předpisů. Předpokladem opatření podle tohoto paragrafu jest ovšem, že jde o podnik, který již patří do pravomoci věcně příslušného ministra.
K § 42:
Ustanovení odstavce l je opakem postupu uváděného v předchozím paragrafu. Zatím co se odstavec l týká případů, ve kterých se činí opatření o celém podniku, umožňuje odstavec 2 disposice s majetkem a závazky národního podniku, na jehož podřízení nedochází ke změně.
Použití odstavce 3 předpokládá ovšem, že jde o národní majetek, který patří do pravomoci věcně příslušného ministra.
Ustanovení uváděné v odstavci 4 je v souladu s řešením přechodu závazků podle § 5 odst. 2.
Připomíná se, že ustanovení odstavců 2 až 4 platí přiměřeně také pro generální a oblastní ředitelství (§ 36 odst. 5).
K oddílu XI.
Laťka pojatá do tohoto oddílu byla již obsažena v §§ 26 až 30 dekretu č. 100/1945 Sb. Osnova ji přejímá jen v těch otázkách, které nutno řešit pro národní podniky zvlášť a které tedy nebudou upraveny předpisy chystaného občanského práva. Proti dosavadnímu řešení přináší osnova zjednodušení v otázce příslušnosti.
K § 43:
Určením, jak má být naloženo s majetkem zrušeného národního podniku, se má zajistit, aby se pracovní prostředky nedostávaly do nepovolaných rukou. Tento zájem sleduje také ustanovení § 45 odst. 1.
V zájmu plánovaného hospodaření s pracovními silami bude dbáno, aby se o zrušení národního podniku dověděly příslušné národní výbory.
K § 44: Nevyžaduje vysvětlivek.
K § 45:
Odvedení likvidačního přebytku Fondu znárodněného hospodářství se stanoví vzhledem k funkci Fondu ve financování národních podniků.
K § 46: Nevyžaduje vysvětlivek.
K oddílu XII. K § 47:
Otázky, o nichž se zmiňuje věta prvá, dojdou úpravy v chystaném knihovním zákoně, a to v rámci zahrnujícím veškerý národní majetek.
K § 48:
Změny, které nastanou v důsledku ustanovení odstavce l, nebudou vyžadovat další úpravy, poněvadž závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, nezanikají.
Zato však bude mít uplatnění zásady uváděné v § 11 na jiná věcná práva než zástavní důsledky velmi rozmanitého dosahu, jejichž řešení bude potřebí propracovat do podrobností. Proto se osnova omezuje na zmocnění, aby vláda upravila tyto poměry nařízením.
Připomíná se, že ustanovení obsažená v tomto paragrafu nebo podle něho vydaná, platí přiměřeně i o majetku, který byl svěřen do správy generálním a oblastním ředitelstvím a o zástavních a věcných právech, jež na něm váznou (§ 36 odst. 5).
K § 49:
Ustanovení tohoto paragrafu je důsledkem zásady uvedené v § 18. Zánik funkce členů představenstev národních podniků a ústředních a oblastních orgánů nastává podle tohoto paragrafu ze zákona.
K § 50:
Reservní fondy nebudou vzhledem k ustanovení § 54 již dotovány za rok 1949.
K § 51:
Poukazuje se na poznámky k oddílu IX a k §§ 35 a 36.
K § 52:
Osnova přejímá obsah dosavadního § 42 dekretu č. 100/1945 Sb.
K § 53:
Osnova rozšiřuje osvobození též na podání národních podniku k věcně příslušným ministerstvům vzhledem k pochybnostem, které se v praxi vyskytovaly.
Pokud jde o postavení národních podniků v oboru daňového a poplatkového práva, poukazuje se na poznámky k § 7.
K § 54:
Není třeba vysvětlivek.
K §55:
Podnikové fondy pracujících se nezřizují ve všech národních podnicích průmyslových najednou. K jejich zřizování dojde postupně u jednotlivých národních podniků nebo v celých odvětvích znárodněného průmyslu, a to podle dohody věcně příslušného ministra
s ústředním orgánem jednotné odborové organisace. Přitom bude zvláště zkoumáno, zda a v jaké míře mají národní podniky organisováno své hospodářství podle socialistických zásad.
K § 56:
Poukazuje se na úvod důvodové zprávy.
K §§ 57 a 58: Není třeba vysvětlivek.
V Praze dne 20. června 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministryně výživy:
Ing. Jankovcová v. r.
Ministr zdravotnictví: J. Plojhar v. r.
Ministr průmyslu: A. Kliment v. r.
Ministr informací a osvěty: V. Kopecký v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 2875-50.