Národní shromáždění republiky Československé 1950.
L volební období. 5. zasedání.
484.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............ 1950
o trestním řízení správním (trestní řád správní).
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
HLAVA I. Úvodní ustanovení.
§ 1. Účel zákona.
(1) účelem tohoto zákona je upravit trestní řízení správní tak, aby umožnilo rychle a spolehlivě zjišťovat a spravedlivě trestat přestupky a zajistit tak splnění úkolů trestního zákona správního, zejména vychovávat k plnění povinností při budování socialismu.
(2) Tento úkol plní národní výbory, a to v těsné součinnosti s pracujícím lidem, jenž i svou účastí při zjišťování přestupků přispívá k ochraně socialistické výstavby.
§ 2. Povinnost stíhat přestupky.
Národní výbory stíhají všechny přestupky, o kterých se dovědí, a zjišťují při tom pečlivě všechny skutečnosti důležité pro projednání věci.
§ 3. Upuštění od stíhání.
Jde-li o přestupek méně významný a nevyžadují-li zájmy pracujícího lidu stíhání přestup
ku, může národní výbor upustit od zahájení řízení nebo řízení zastavit.
§ 4.
Součinnost veřejných orgánů v řízení.
Veřejné orgány jsou povinny pomáhat národním výborům při stíhání přestupků, zejména neprodleně vyhovět jejich dožádání a oznamovat jim přestupky, o nichž se dovědí.
§ 5. šetření státních zájmů.
Národní výbory a jiné veřejné orgány činné v trestním řízení správním jsou povinny učinit opatření, aby státní, hospodářská a služební tajemství nebyla porušena.
§ 6. Výjimky z dosahu platnosti
trestního řádu správního. Podle tohoto zákona nelze stíhat
a) příslušníky branné moci, Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže pro přestupky spáchané v činné službě,
b) osoby, kterým přísluší právo exteritoriality nebo osobní osvobození.
HLAVA II. Obecná ustanovení.
Oddíl 1. Příslušnost.
§ 7. Věcná příslušnost.
(1) Přestupky stíhají v první stolici okresní národní výbory.
(2) Vláda stanoví nařízením, které přestupky a v jakém rozsahu budou stíhat v první stolici místní národní výbory.
§ 8. Místní příslušnost.
(1) Přestupek stíhá národní výbor, v jehož obvodu byl přestupek spáchán.
(2) Nelze-li zjistit, kde byl přestupek spáchán, nebo byl-li přestupek spáchán v cizině, provede řízení národní výbor, v jehož obvodu má obviněný bydliště, pracoviště nebo pobyt; nemá-li je v Československé republice nebo nedají-li se zjistit, provede řízení národní výbor, v jehož obvodu přestupek vyšel najevo.
(3) Je-li podle odstavců l a 2 příslušno několik národních výborů, provede řízení národní výbor, který první ve věci učinil opatření.
(4) Národní výbor místně příslušný k stíhání přestupku může v zájmu urychlení řízení požádat jiný národní výbor téhož stupně, aby provedl řízení místo něho.
§ 9. Společné řízení.
(1) Společné řízení se koná o všech přestupcích téhož obviněného a proti všem osobám, jejichž přestupky jsou v těsné souvislosti. Z důležitých důvodů lze některý přestupek ze společného řízení vyloučit.
(2) Mají-li být ve společném řízení projednány přestupky, k jejichž stíhání je příslušný jak místní, tak i okresní národní výbor, provede řízení okresní národní výbor.
(3) Společné řízení o přestupcích spáchaných v obvodu různých národních výborů téhož stupně provede ten národní výbor, kterému přísluší provést řízení o nejzávažnějším přestupku. Z několika národních výborů takto příslušných provede řízení národní výbor, který první učinil ve věci opatření.
§ 10. Zamezení dvojího potrestání.
(1) Je-li pochybné, zda čin, který má být stíhán jako přestupek, nezakládá skutkovou podstatu činu stihatelného soudem, nezahájí, po případě přeruší národní výbor řízení a upozorní na věc příslušného prokurátora. Bylo-li již pro takový čin zahájeno trestní řízení soudní, přeruší národní výbor vždy řízení až do doby, kdy soudní rozhodnutí nabude právní moci.
(2) Byl-li už vydán nález (trestní příkaz), odloží se jeho výkon. Dojde-li k soudnímu potrestání, zruší nález (trestní příkaz) národní výbor, který ve věci rozhodl v první stolici.
§ 11. Vyloučení podjatých orgánů.
(1) Z provádění řízení jsou vyloučeny orgány, u nichž pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon dotýká, nebo k jejich zákonným zástupcům nebo zmocněncům lze pochybovat o jejich nepředpojatosti.
(2) V druhé stolici je vyloučen také ten, kdo se jako orgán národního výboru zúčastnil řízení ve věci v první stolici.
Oddíl 2. Zadržení osoby, vazba a jiná omezení
§ 12. Zadržení osoby.
(1) Osobu podezřelou z přestupku mohou zadržet především orgány národní bezpečnosti a jen ve zvláštních případech jiné veřejné orgány. Zadržení osoby lze provést,
a) je-li pochybnost o její totožnosti,
b) snaží — li se útěkem vyhnout trestnímu stíhání, nebo
c) vzbuzuje — li důvodnou obavu, že bude působit na svědky nebo spoluobviněné anebo jinak bránit objasnění věci.
(2) Podle odstavce l písm. a) lze zadržet osobu jen do doby, než bude její totožnost zjištěna. Zadržení podle odstavce l písm. c) lze provést jen tehdy, jde-li o závažný přestupek, a jen na písemný příkaz národního výboru, v němž se označí přestupek a důvod zadržení; je-li však nebezpečí v prodlení, lze zadržení provést i bez takového příkazu.
(3) Písemný příkaz k zadržení budiž zadržené osobě doručen při zadržení, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po něm.
(4) Zadržená osoba musí být nejdéle do 48 hodin propuštěna nebo odevzdána příslušnému národnímu výboru.
Vazba. § 13.
Zadrženou osobu národní výbor ihned vyslechne. Jestliže důvod zadržení podle § 12 dosud trvá, vezme zadrženou osobu do vazby; jinak ji propustí na svobodu.
§ 14.
(1) Veřejné orgány činné v trestním řízení správním jsou povinny působit k tomu, aby vazba byla co nejvíce zkrácena.
(2) Jakmile pomine důvod vazby, propustí se obviněný ihned na svobodu. Jinak vazba končí vydáním nálezu první stolice, nejdéle však uplynutím 30 dnů od zadržení. Byl-li obviněnému uložen první stolicí trest odnětí svobody vyšší než 30 dnů, může být vazba prodloužena až do rozhodnutí odvolací stolice, nikdy však na dobu delší, než činí trest vyslovený první stolicí.
(3) Doba vazby se započítává do výměry trestu odnětí svobody. Ukládá — li se jen pokuta, přihlédne se při její výměře rovněž k vazbě.
§ 15. Jiná omezení.
Místo vazby může národní výbor obviněnému uložit omezení, pokud jde o místo pobytu, nebo povinnost neprodleně oznamovat národnímu výboru změnu pobytu.
§ 16. Samostatné odvolání.
Proti rozhodnutí o zadržení osoby, o jejím vzetí do vazby nebo o jiných omezeních (§ 15) lze podat samostatné odvolání; odvolání však nemá odkladného účinku.
Oddíl 3.
Domovní a osobní prohlídka, vydání a odnětí věci.
§ 17. Důvody prohlídky.
(1) Je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné místnosti či prostoru je věc důležitá pro řízení, nebo že se tam skrývá osoba podezřelá z přestupku, může být provedena domovní prohlídka.
(2) Je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc, která je důležitá pro řízení, může být u něho provedena osobní prohlídka.
§ 18. Předchozí výslech.
Domovní nebo osobní prohlídku lze konat jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má vykonat, a jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhne ani dobrovolného vydání hledané věci, ani nepominou jiné důvody, které svědčí pro provedení prohlídky. Tohoto výslechu není třeba, je-li nebezpečí v prodlení.
§ 19. Příkaz k prohlídce.
(1) Domovní nebo osobní prohlídka může být provedena jen na písemný odůvodněný příkaz národního výboru. Takového příkazu není třeba, je-li nebezpečí v prodlení.
(2) Písemný příkaz musí být doručen osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po ní.
(3) Proti příkazu národního výboru k provedení domovní nebo osobní prohlídky lze podat samostatné odvolání; odvolání však nemá odkladného účinku.
§ 20.
Výkon.
(1) Domovní a osobní prohlídku provádějí především orgány národní bezpečnosti a ve zvláštních případech i jiné veřejné orgány.
(2) Orgán provádějící prohlídku je povinen prokázat se svým oprávněním a umožnit, aby domovní prohlídce byl přítomen ten, u koho se koná; nebo jeho zástupce.
(3) K výkonu domovní a osobní prohlídky se přibere podle možnosti hodnověrná osoba jako svědek.
(4) Na žádost osoby, u které byla prohlídka vykonána, dá jí orgán provádějící prohlídku ihned, a není-li to možné, do 48 hodin potom písemné potvrzení o důvodech prohlídky a o jejím výsledku, jakož i o věcech při ní vydaných nebo odňatých.
Vydání a odnětí věci.
§ 21.
(1) Kdo má u sebe věc důležitou pro řízení, zejména věc, která může být prohlášena za propadlou nebo zabrána ve prospěch státu, je povinen vydat ji na vyzvání národnímu výboru.
(2) Nevyhoví-li výzvě k vydání věci, může mu být věc na příkaz národního výboru odňata. Na to budiž vyzvaná osoba zároveň upozorněna.
(3) Při nebezpečí v prodlení nebo při výkonu domovní či osobní prohlídky mohou veřejné orgány odejmout věc i bez předchozí výzvy k vydání věci a bez předchozího příkazu národního výboru, jsou však povinny oznámit to příslušnému národnímu výboru. Národní výbor neprodleně rozhodne o tom, zda odnětí zůstává v platnosti.
(4) Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vydá orgán úkon provádějící písemné potvrzení o vydání nebo odnětí věci.
(6) Proti rozhodnutí národního výboru o odnětí věci lze podat samostatné odvolání; odvolání však nemá odkladného účinku.
§ 22.
(1) Není-li již věci třeba k dalšímu řízení, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, pokud k ní neuplatňuje právo jiná osoba, nebo tomu, jehož právo k věci je nepochybné.
(2) Vydaná nebo odňatá věc se ponechá v úschově zpravidla u národního výboru; je-li však nebezpečí, že se věc zkazí, nebo vyžaduje-li úschova věci nepoměrný náklad, který není ochotna hradit osoba, která uplatňuje právo
k věci, prodá se a výtěžek se ponechá v úschově národního výboru.
Oddíl 4. Společná ustanovení.
§ 23. Podání.
(1) Podání lze učinit písemně, ústně nebo telegraficky. O ústním podání budiž sepsán protokol, který podepíše ten, kdo podání učinil.
(2) Je-li podání nesprávně označeno, rozhoduje pro účely řízení jeho obsah.
§ 24. Počítání lhůt.
(1) Při počítání lhůt stanovených podle dní se nepočítá den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínat.
(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků se končí uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž se svým jménem nebo číselným označením shoduje s dnem, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne měsíce.
(3) Počátku a běhu lhůty nepřekážejí dny pracovního klidu. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pokládá se nejbližší pracovní den za poslední den lhůty.
(4) Lhůta je zachována, bylo-li podání ve lhůtě dáno na poštu s adresou orgánu, u něhož má nebo může být učiněno.
(5) V pochybnosti se považuje lhůta za zachovanou, neprokáže-li se opak.
§ 25. Navrácení lhůty.
(1) Zmešká-li někdo z omluvitelných důvodů bez vlastní viny lhůtu k podání opravného prostředku nebo k podání návrhu na stíhání přestupku urážky na cti, povolí mu národní výbor, který ve věci rozhodoval nebo měl rozhodovat v první stolici, navrácení lhůty, jestliže o to požádá do 15 dnů od pominutí překážky a podá v téže lhůtě zmeškaný opravný prostředek nebo návrh.
(2) Včas podaná žádost o navrácení lhůty k podání opravného prostředku má tytéž -právní účinky jako zmeškaný opravný prostředek.
(3) Povolí-li národní výbor navrácení lhůty, považuje se lhůta k podání opravného prostředku nebo návrhu za zachovanou.
§ 26. Zúčastněná osoba.
Zúčastněnou osobou se rozumí
a) ten, jehož věc může být nebo byla zabrána, ačkoli není ve věci obviněným,
b) ten, komu může být nebo bylo uloženo ničení za nedobytnou pokutu,
c) uražený, který podal návrh na stíhání pro přestupek urážky na cti.
§ 27. Zmocněnec.
(1) Obviněný, zúčastněné osoby a jejich zákonní zástupci jednají v řízení před národním výborem osobně; mohou se však dát zastupovat zmocněncem, nerozhodne-li národní výbor, že musí být přítomni osobně.
(2) V řízení o urážkách na cti je vyloučeno zastupování advokátem.
§ 28. Nahlížení do spisů.
(1) Obviněný, zúčastněné osoby, jejich zákonní zástupci a zmocněnci mají právo po vydání nálezu nahlížet do spisů s výjimkou poradních zápisů a dělat si z nich výpisy a poznámky.
(2) Nahlédnutí do spisů může být odepřeno z důvodů uvedených v § 5.
§ 29. Pořádkové pokuty.
(1) Národní výbor může tomu, kdo ruší řízení nebo se k orgánu provádějícímu řízení chová urážlivě nebo nesplní jeho příkazy, uložit pořádkovou pokutu do 5. 000 Kčs.
(2) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může národní výbor pořádkovou pokutu prominout nebo zmírnit.
§ 30. Předvedení.
Nedostaví-li se osoba, která byla řádně předvolána, bez dostatečné omluvy k národnímu výboru, může. být předvedena. Předvolaný budiž upozorněn na možnost předvedení a na jiné následky toho, kdyby se nedostavil.
§ 31. Důkaz svědky.
(1) Každý je povinen na vyzvání vypovídat před národním výborem jako svědek,
(2) Svědek budiž před výslechem vyzván, aby vypovídal pravdivě, a budiž poučen o tom, kdy může odepřít výpověď, a o trestních následcích křivé výpovědi.
(3) Veřejný orgán nesmí být vyslýchán jako svědek o tom, co se dověděl při výkonu svého úřadu nebo své služby a co je povinen zachovávat v tajnosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn.
(4) Odepřít vypovídat jako svědek je oprávněn příbuzný obviněného v pokolení přímém a sourozenec, manžel, osvojenec nebo osvojitel obviněného.
(5) Svědek je oprávněn odepřít vypovídat
též tehdy, kdyby
a) porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by této povinnosti byl zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má,
b) způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, sourozenci nebo manželu nebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by pociťoval jako těžkou újmu vlastní.
§ 32. Důkaz znalci.
(1) Je-li třeba znaleckého posudku, přibere národní výbor jednoho nebo několik znalců.
(2) Je-li k podání znaleckého posudku třeba krevní zkoušky nebo jiného podobného úkonu, je obviněný povinen trpět, aby lékař vykonal na něm takový úkon, pokud není spojen s vážným ohrožením zdraví obviněného.
(3) Ustanovení §§ 11 a 31 platí obdobně i pro znalce.
§ 33. Důkaz o hledáním.
Ohledání se provede, mají-li být přímým pozorováním zjištěny nebo objasněny skutečnosti závažné pro trestní řízení správní.
HLAVA III.
Řízení.
Oddíl 1.
Blokové řízeni.
§ 34. Podmínky řízení.
Národní výbory mohou zmocnit veřejné orgány, aby za přestupky ukládaly ihned na místě pokuty osobám, které byly při přestupku
přistiženy a jsou ochotny pokutu zaplatit, a aby pokutu ihned vybraly trestním blokem. Zmocnění pro území přesahující obvod krajského národního výboru uděluje ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
§ 35. Následky nezaplacení pokuty.
(1) Není-li přistižená osoba ochotna pokutu zaplatit, upustí zmocněný orgán od uložení pokuty a oznámí přestupek příslušnému národnímu výboru.
(2) Je-li přistižená osoba ochotna pokutu zaplatit, avšak nemůže tak na místě učinit, vydá jí zmocněný orgán zvláštní trestní blok, jenž obsahuje také poučení o tom, jakým způsobem má být pokuta zaplacena, a o následcích nezaplacení. Nebude-li pokuta zaplacena v určené lhůtě, provede se vykonávací řízení.
§ 36.
Trestní blok pro nepřítomného.
Trestní blok může být vydán i v nepřítomnosti obviněného tím, že se připevní na věc, kterou byl přestupek spáchán. Nebyla-li pokuta zaplacena v určené lhůtě, pozbude trestní blok platnosti a zmocněný orgán oznámí přestupek příslušnému národnímu výboru.
§ 37. Nepřípustnost odvolání.
Proti uložení pokuty v blokovém řízení je odvolání nepřípustné.
Oddíl 2. Příkazní řízeni.
§ 38. Podmínky řízení.
Národní výbor může uložit trest za přestupek bez dalšího řízení trestním příkazem, není-li pochybností o tom, že obviněný je pachatelem přestupku.
§ 39. Obsah trestního příkazu.
Trestní příkaz musí být odůvodněn a musí obsahovat poučení o podání odporu.
§ 40. Odpor.
(1) Proti trestnímu příkazu může obviněný podat do 15 dnů ode dne doručení odpor. V odporu označí pokud možno důkazy, sloužící
k jeho obraně. Odpor se podává u národního výboru, který vydal trestní příkaz. Obviněnému není však na újmu, podal — li odpor u nadřízeného národního výboru nebo ústně u místního národního výboru svého bydliště nebo pracoviště.
(2) Včasným podáním odporu pozbývá trestní příkaz platnosti. Národní výbor provede pak ústní jednání nebo písemné řízení, při čemž odpor může být považován za ospravedlnění obviněného ve smyslu § 44 odst. 2.
(3) Pozdě podaný odpor odmítne národní výbor, který vydal trestní příkaz.
(4) Nebyl-li odpor podán včas, má trestní příkaz účinky pravomocného nálezu.
Oddíl 3. ústní jednání a písemné řízení.
§ 41. Ústní jednání.
Nebyl-li přestupek potrestán v blokovém nebo příkazním řízení anebo neprovede — li se písemné řízení (§ 44), provede národní výbor o věci ústní jednání.
§ 42.
Předvolání osob k ústnímu jednání.
K ústnímu jednání se vždy předvolá obviněný. Podle okolností případu se předvolají také zúčastněné osoby, svědci, znalci a poškozený.
§ 43.
účast veřejnosti při ústním jednání.
(1) ústní jednání je neveřejné, zejména má-li se při něm jednat o věcech, které musí být uchovány v tajnosti z důvodů státního, hospodářského nebo služebního tajemství (§ 5).
(2) Jinak může být ústní jednání provedeno za účasti veřejnosti, uzná — li to národní výbor za vhodné, zejména je-li možno očekávat, že veřejné projednání přestupku přispěje k výchově obyvatelstva.
(3) Je-li to účelné, může národní výbor provést ústní jednání také za omezené účasti veřejnosti; k takovému jednání pozve jen osoby, jejichž přítomnost považuje za žádoucí.
§ 44. Písemné řízení.
(1) Má-li národní výbor za to, že není účelné zjišťovat skutkovou podstatu přestupku při ústním jednání, provede písemné řízení.
(2) V tomto řízení může si národní výbor opatřit podklad pro rozhodnutí buď písemným ospravedlněním obviněného, nebo jeho výslechem, po případě výslechem svědků a znalců, aniž je třeba jejich současné přítomnosti před národním výborem. Tyto podklady mohou byl opatřeny též prostřednictvím dožádaného národního výboru.
§ 45. Práva obviněného.
(1) Obviněnému musí být poskytnuta možnost, aby se vyjádřil o skutečnostech, které se mu kladou za vinu.
(2) K výpovědi nebo k přiznání nesmí by obviněný donucován.
Oddíl 4. Nálezy a jiná rozhodnutí.
§ 46. Vydání nálezu.
(1) Po skončení ústního jednání nebo písemného řízení vydá národní výbor nález o vině a trestu.
(2) Konalo-li se ve věci ústní jednání, vyhlásí se nález ústně. Písemné vyhotovení nálezu se doručí obviněnému a zúčastněným osobám jen tehdy, jestliže o to ihned po vyhlášení nálezu požádají nebo jestliže se nezúčastnili ústního jednání.
(3) Bylo-li provedeno písemné řízení, vydává se nález vždy písemně.
§ 47. Obsah nálezu.
(1) Nález musí být odůvodněn a musí obsahovat poučení o odvolání.
(2) V nálezu mají být vyřešeny všechny otázky, které s přestupkem souvisí.
§ 48. Oprava chyb v nálezu.
Chyby v psaní nebo v počtech, jakož i jiné patrné nesprávnosti v nálezu může národní výbor opravit kdykoli z úřední moci nebo na návrh.
§ 49. Jiná rozhodnuti.
Jiná rozhodnutí než nálezy se vydávají zpravidla písemně. Ustanovení § 47 odst. l a § 48 platí i pro takováto rozhodnutí, byla-li vydána písemně.
HLAVA IV. Zvláštní řízení.
Oddíl 1. Řízení proti mladistvým.
§ 50. Obecné ustanovení.
(1) Ustanovení tohoto oddílu platí pro řízeni o přestupcích, které obviněný spáchal před dovršením osmnáctého roku.
(2) Ustanovení tohoto oddílu však neplatí, koná-li se řízení o přestupcích spáchaných obviněným jednak před dovršením osmnáctého roku, jednak po něm a je-li přestupek spáchaný po dovršení osmnáctého roku stejně nebo přísněji trestný.
§ 51. Vyloučení ze společného řízení.
Je-li z přestupku obviněna také osoba starší než osmnáct let, vyloučí se přestupek mladistvého ze společného řízení, pokud závažné důvody účelnosti nesvědčí pro konání společného řízení.
§ 52.
Stanovení zmocněnce z moci úřední.
Jestliže zákonný zástupce mladistvého je účasten přestupku anebo pokud není zastupování zákonným zástupcem z jakéhokoliv důvodu možné nebo pokud je v rozporu se zájmy mladistvého, ustanoví národní výbor mladistvému zmocněnce, a to zpravidla z osob pověřených výkonem hromadného poručenství. Zmocněnec má v řízení všechna práva a povinnosti zákonného zástupce.
§ 53.
Zadržení a vazba.
Mladistvý smí být zadržen nebo vzat do vaz by jen zcela výjimečně, nelze-li účelu sledovaného zadržením nebo vazbou dosáhnout jiným vhodným způsobem.
§ 54. Řízení pří kázní a podrobovací.
Přestupek mladistvého nelze projednat v řízení příkazním ani v řízení podrobovacím.
§ 55. ústní jednání.
(1) ústní jednání nelze konat v nepřítomnosti mladistvého.
(2) Zákonný zástupce mladistvého a veřejný poručník mají právo být přítomni ústnímu jednání, činit návrhy a dávat otázky vyslýchaným.
(3) Národní výbor může zákonného zástupce mladistvého předvolat k ústnímu jednání.
§ 56.
Osoby oprávněné k podání odvolání a jiných návrhů.
(1) Odvolání ve prospěch mladistvého může podat kromě zákonného zástupce a zmocněnce také veřejný poručník. Tyto osoby mohou podat ve prospěch mladistvého také žádost
o zmírnění nebo prominutí trestu, jakož
i návrh na obnovu řízení a žádost o navrácení lhůty.
(2) Osoby uvedené v odstavci l mohou tak učinit i proti vůli mladistvého.
v
§ 57.
Výrozumívání oprávněných osob.
O zahájení řízení proti mladistvému, o konání ústního jednání, o výsledku řízení a o propuštění z vazby nebo z trestu odnětí svobody vyrozumí národní výbor vždy také veřejného poručníka.
Oddíl 2. Řízení v nepřítomnosti obviněného.
§ 58.
(1) Proti obviněnému, který se skrývá nebo se jinak vyhýbá řízení, zejména tím, že se nedostaví bez dostatečné omluvy k ústnímu jednání, ač k němu byl řádně předvolán, nebo se zdržuje v cizině, může národní výbor provést řízení v jeho nepřítomnosti.
(2) Jde-li o závažný přestupek, může národní výbor určit takové osobě zmocněnce, který má všechna práva obviněného.
Oddíl 3. Řízení podrobovací.
§ 59. Předpoklady řízení.
(1) Ministr financí určí v dohodě s ministrem vnitra nařízením, které přestupky proti finančnímu hospodářství a v kterých případech mohou být na žádost obviněného projednány v podrobovacím řízení.
(2) Podrobení se (§ 60) má tytéž právní účinky jako pravomocný nález.
§ 60.
Podrobovací podmínky. Jestliže obviněný ve stanovené lhůtě
a) nahradí škodu způsobenou státu přestupkem,
b) zaplatí stanovenou pokutu,
c) vydá předmět přestupku, věci, jimiž byl přestupek spáchán nebo jež byly k jeho spáchání určeny, jakož i majetkový prospěch, který byl přestupkem získán, a
d) vzdá se bezvýhradně všech opravných prostředků,
upustí národní výbor od dalšího řízení a obviněnému o tom na jeho žádost vydá osvědčení.
Oddíl 4. Řízení o urážkách na cti.
§ 61. Návrh uraženého.
(1) Přestupky urážky na cti se stíhají jen na návrh uraženého.
(2) Návrh na stíhání musí být podán u místního národního výboru do 15 dnů po tom, kdy se uražený o urážce dověděl, nejpozději však do tří měsíců od spáchání přestupku.
(3) Z návrhu musí být patrno, kdo je uraženým a kdo obviněným a čím se uražený cíti na cti dotčen; v návrhu mají být podle možnosti nabídnuty i důkazy.
§ 62. Smír.
(1) Místní národní výbor předvolá uraženého i obviněného a pokusí se je smířit. Nepodaří-li se to, předloží věc okresnímu národnímu výboru.
(2) Okresní národní výbor předvolá uraženého i obviněného a pokusí se rovněž o to, aby mezi nimi došlo ke smíru.