vřít smlouvy předběžné. Předběžné smlouvy se budou opírat o stav plánovacích prací v době uzavírání těchto smluv, protože i předběžné smlouvy musí být v souladu s navrhovanými úkoly plánu. Souhlas orgánů oprávněných k uzavření smlouvy rámcové má zabezpečit takový obsah předběžné smlouvy, aby jej bylo možno pojmout do smlouvy definitivní, aby tedy zejména předběžná smlouva nepřekračovala množství, která budou stanovena prováděcím plánem.

K § 9:

Je třeba, aby institut hospodářských smluv byl natolik pružný, aby se mohl přizpůsoboval potřebám jednotlivých hospodářských úseku, po případě odvětví a oborů. Toto ustanovení umožňuje upustit od uzavírání hospodářských smluv tam, kde jich není třeba, poněvadž jejich funkce je obstarávána jinak, nebo lze vystačil s jednoduššími smlouvami přímými tam, kde bude tento druh smluv nejúčelnější.

K § 10:

Toto ustanovení je nutným důsledkem rámcové povahy zákona. Do zákona se přímo zařazují jen ta ustanovení, o nichž lze předpokládat, že se jich nedotknou organisační změny v socialistickém sektoru, ani změny a vývoj plánovací metody a techniky. Úpravu vlastního obsahu a náležitostí hospodářských smluv (na př. penále), jakož i modalit jejich uzavírání a plnění bylo třeba ponechat nižším normám. Těmito předpisy budou hospodářské smlouvy upravovány tak, aby odpovídaly stupňům vývoje hospodářského života a jednotlivých jeho částí (hospodářských úseků, odvětví a oboru), jakož i potřebám plánování v jednotlivých obdobích. Bude se přitom dbát o to, aby postup při uzavírání hospodářských smluv byl co nejjednodušší a nejúčelnější. Kde to bude možno, využije se zejména předběžných jednání a dohod stran o budoucím obsahu hospodářských smluv tak, aby obsah těchto dohod, pokud se nebude odchylovat od později schválených prováděcích plánů, byl bez změny pře jímán do hospodářských smluv, nebo aby se takové dohody, pokud budou mít všechny potřebné náležitosti, stávaly přímo hospodářskými smlouvami.

Potřebám hospodářského plánování by nebylo dostatečně vyhověno jen péčí o smlouvy, které teprve budou uzavírány. Rychlý vývoj hospodářství a péče o správné proporce vyvolají někdy nutnost změny nebo zrušení i smluv již uzavřených. Potřebu takového zásahu do smluv vyvolají i nutné organisační změny, neočekávané živelní pohromy a pod.

Pravidelným případem, kdy bude třeba měnit nebo zrušit smlouvy, bude změna plánu. Nebudou se ovšem již měnit nebo rušit smlouvy, které byly již zcela splněny.

K § 11:

Předpisy občanského práva budou zpravidla vhodnou právní základnou i pro hospodářské smlouvy. Nelze však přehlížet, že občanské právo musí chránit i obrany nezkušené, neopatrné a nerozvážné, což se v něm nutně pro jeví různými i kogentními ustanoveními, které nemusí být vždy vhodná pro hospodářské smlouvy. Ustanovení tohoto paragrafu dává proto možnost, aby tam, kde to bude pro hospodářské plánovaní nutné, byly hospodářské smlouvy upraveny odchylně od kogentních předpisů občanského práva.

K § 12:

Po zavedení hospodářských smluv není místa pro zastaralo vládní nařízení č. 667 1920 Sb..

o zadávání státních dodávek a prací. Převážná většina dodávek a prací, které upravoval zadávací řád, bude vyřízena cestou hospodářských smluv. Vzhledem k tomu, že není zcela vyloučeno, že se vyskytne omezený počet drobných dodávek. 1 prací pro veřejné orgány, které nebudou pojaty do smluv, dává se z opatrnosti vládě možnost, aby nařízením upravila jejich opatřování jednotně. Aby bylo možno získat uchazeče o takové dodávky a práce i tam, kde je zájem nebo nezájem o ně určován především zájmem miskovým, dává osnova příslušným místům možnost uložit majitelům podniků v soukromém vlastnictví povinnost převzít takovou dodávku. Vzhledem k procesu vytlačování kapitalistických prvku poskytuje se i možnost takové smlouvy měnit, po případě rušit. Nebudou se ovšem měnit nebo rušit smlouvy, které již byly splněny.

K § 13:

Stanoví se zásada, že majetkové spory mezi stranami uvedenými v § 1. pro něž by byl jinak příslušný soud, se rozhoduji státní arbitráží. Nejde tedy jen o spory z hospodářských smluv, které ovšem budou tvořit převážnou většinu arbitrážních sporů. U hospodářských smluv se rozšiřme působnost státní arbitráže

i na t. zv. spory předsmluvní, které řádným soudům nepřísluší.

Při státním úřadě plánovacím se přímo zákonem zřizuje ústřední arbitrážní komise, pí" slovenském plánovacím úřadě slovenská komise. Poněvadž zákon zavádí arbitrážní komise jako orgány státní arbitráže, lze ponechat jednotlivým ministrům, aby pódiu potřeby zřídili při svých ressortech resortní komise a při pověřenectvech oblastní komise cestou správní. Zřízení těchto komisí bude ovšem třeba publikovat v příslušném úředním listě.

Poněvadž arbitrážní spory krajského významu bude účelné rozhodovat přímo v krajích, dává se vládě zmocnění upravit zřizování krajských arbitrážních komisí. Forma vládního nařízení je tu odůvodněna i tím, že u kraj ských komisí nepůjde o arbitrážní věci spadající do působnosti jediného ressortu, jako je tomu u komisí ressortních.

K§ 11:

Příslušnont orgánu státní arbitráže navazuje na organisační strukturu hospodářské administrativy. Příslušnost ústřední komise jo vymezena negativně tak, že se vztahuje na spory, které nespadají do působnosti jiných arbitrážních komisí. Jsou to tedy zejména spory mezi stranami, z nichž každá podléhá jinému ministerstvu.

Pro ressortní komise stanoví zákon zásadu, že jim přísluší, rozhodovat spory, v nichž obě sírany podléhají ministerstvu, při němž je komise zřízena, po případě spory, jejichž předmět spadá převážně do působnosti určitého ministerstva. Podrobnosti jest třeba ponechati vládnímu nařízení podle §31 odst. l, které zejména stanoví, v kterých případech je rozhodující pro příslušnost ta okolnost, že obě strany podléhají ministerstvu podle oboru své činnosti a v kterých případech bude rozhodná podřízenost stran ministerstvu po stránce organisační.

Ustanovení, že vedle podřízenosti stran té muž ministerstvu je příslušnost ressortní komise dána též tím, že předmět sporu spadá pře vážně do působnosti určitého ministerstva má umožnit, aby do působnosti určité ressortní komise byly tam, kde to bude účelné, přikázány i spory stran, které nepodléhají ministerstvu, u něhož je tato komise zřízena. Jde tu na př. o spory mezi Ústředím pro hospodaření se zemědělskými výrobky a mezi zemědělci, vzniklé ze smluv mezi nimi o výkupu a dodávce zemědělských výrobku.

TI hospodářských smluv, kde bylo použito ustanoveni § 33, takže smlouvu uzavřel podnik v soukromém vlastnictví na vyzvání orgánů veřejné správy nebo podniku socialistického sektoru, dává se majiteli podniku v soukromém vlastnictví možnost podrobit se písemnou úmluvou arbitrážnímu řízení.

K § 15:

Arbitrážní komise se skládají z předsedy a z přiměřeného počtu členů. Budou rozhodovat arbitrážní věci v rámci právních předpisu tak, aby rozhodnutí byla hospodářsky co nejúčelnější. Hospodářská účelnost nemůže však nikdy odůvodnit porušení právního řádu. Rozhodnutí arbitrážní komise nebude o nic méně zákonné než rozhodnutí soudní nebo rozhodnutí kteréhokoli jiného státního orgánu. Proto budou členové arbitrážních komisí vybíráni z hospodářských odborníků a právníků se znalostmi v hospodářských věcech, zejména v hospodářském plánování. Předsedové budou vykonávat svou funkci jako státní zaměstnanci. Ostatní členové budou povoláváni k výkonu své funkce od případu k případu podle předmětu sporu. Složení a organisace krajských komisí se ponechává cestě nařizovací.

K § 16:

Pravidelně budou arbitrážní komise rozhodovat v tříčlenných senátech. Ve zvláštních případech (na př. pro důležitost sporu, vysokou hodnotu předmětu sporu, komplikovanost sporných otázek) bude možno senát rozšířit, nejvýše však na pět členů. Po určité době praxe se ukáže, které arbitrážní věci může rozhodoval jediný člen komise. Předem však nelze tyto věci odhadnout. Ponechává se proto vládě, aby, až budou získány zkušenosti, určila takové věci nařízením, členům komisí se poskytuje nezávislost v tom směru, že nejsou vázáni příkazy, jak rozhodnout konkrétní věc. Nejde však o výsadu členů arbitrážních komisí a jejich nezávislost není garantována neodvolatelností. Jen tak bude zabezpečeno, že této nezávislosti bude používáno jen v zájmu účelného a pružného rozhodování. Při pořizování seznamu členů ústřední komise bude postupováno v součinnosti s příslušnými ressorty vzhledem k tomu, že při rozhodování této komise budou zpravidla určité ressorty dotčeny.

K § 17:

Organisační a personální podřízenost komisi ministru, při jehož úřadě jsou zřízeny, souvisí s organisačním přičleněním komisí k ressor tum. Nezahrnuje ovšem oprávnění dávati individualní příkazy, jak má být konkrétní věc rozhodnuta.

K §§ 18 a 19:

Ustanovení pečuje o to, aby působnost všech komisí byla vykonávána jednotně, pružně, jednoduše a aby plánovací a smluvní kázeň byla utužována. Dozor ministra-předsedy státního úřadu plánovacího nad činností všech komisí má umožnit, aby se státní arbitráž, organisačně připojená na různé ressorty, řídila jednotnými zásadami tak, aby jako celek řádně plnila svou politickou, hospodářskou i právní funkci. Dozor však nezahrnuje možnost dávat individuální příkazy, jak má být konkrétní spor rozhodnut a není také na újmu dozorčí pravomoci ressortního ministra.

Státní arbitráž bude důležitým nástrojem plánovaného hospodářství. Z její činnosti vyplynou mnohé poznatky o tom, jak vykonávají svou činnost podniky socialistického sektoru; i jak působí státní administrativa.

Ustanovení § 19 pečuje o to, aby se o zjištěných závadách dovídaly plánovací orgány a aby ze získaných poznatků mohla těžit plánovací služba.

K § 20:

Předpisy o řízení poskytují arbitrážním orgánům volnost potřebnou k tomu, aby mohly vykonávat svou činnost skutečně pružně a jednoduše a rozhodovat arbitrážní věci co nejúčelněji. Důvodem k zahájení řízení nebude jen arbitrážní žádost. Naopak povinností arbitrážních komisí bude, aby jak z podnětů vzešlých odjinud, tak z vlastní iniciativy zakročovaly tam, kde bude zjištěno porušování plánovací nebo smluvní kázně, ale u protistrany nebo u příslušného orgánu nebude dost ochoty k podání arbitrážní žádosti. Pro obsah arbitrážní žádosti se předpisuje jen minimum, bez něhož se nelze obejít, má-li být vymezen předmět jednání arbitrážní komise. Avšak ani návrhy stran není komise vázána. Aby bylo zabezpečeno, že podnět k řízení nebude zavdáván bez nevyhnutelné potřeby, ukládá se straně která arbitrážní žádost podává, aby připojila doklad o tom, že se pokusila o smír. Předpokládá se, že pravidelně budou strany vyřizovat své spory smírné, že neopustí dosavadní způsob odstraňování těchto sporů v součinnosti s ústředními orgány a příslušnými ressorty. Teprve až se tato cesta ukáže nezpůsobilou odstranit spor, bude na místě podat arbitrážní návrh.

K §21:

Všeobecné ustanovení tohoto paragrafu dává předsedovi volnost potřebnou k tomu. aby vedl každou věc způsobem, který bude nejlépe odpovídat její povaze. V tomto ustanovení je zahrnuta na př. povinnost předsedy ve složitějších případech vyzvat ihned stranu, proti níž arbitrážní žádost směřuje, aby v přiměřené lhůtě se k žádosti vyjádřila a uvedla důkazy, které hodlá navrhnout a pod. Bude také povinností předsedy, aby přímo k jednání opatřil

všechny důkazy, jež komise hodlá podle stavu věci připustit, tedy zejména, aby vyžádal listiny, obchodní knihy, vzorky sporného zboží, obeslal svědky, znalce a pod. Jde-li o důkaz. který nemusí být proveden přímo před arbitrážní komisí, použije ustanovení § 23 odst. 4 a dá pokud možno předem provést důkaz soudem. Předseda není však vázán na důkazní návrh stran a zjistí-li, že bude třeba jiných důkazů, než které strany navrhovaly, opatří je k jednání. Vzhledem k tomu, že arbitrážní komise budou rozhodovat s hlediska potřeb hospodářského plánu, zařídí předseda, aby pro jednání komise byla včas opatřena i šetření potřebná pro rozhodnutí (§ 23 odst. 1). Půjde tu zejména o různá vyjádření ressortů a plánovacích orgánů. Arbitrážní komise nebude ovšem takovými vyjádřeními vázána, ale budou důležitým vodítkem při jejich úvahách o nejúčelnějším rozhodnutí v rámci právního řádu.

Zjistí-li komise svou nepříslušnost, postoupí věc komisi příslušné nebo ji podle okolností vrátí straně. Totéž učiní předseda, zjistí-li již z arbitrážní žádosti bezpečně, že komise není příslušná. Rozhodnutím arbitrážní komise

0 její nepříslušnosti je soud vázán, a to i v tom případě, že arbitrážní komise se prohlásila nepříslušnou ve věci, kterou jí postoupil soud, vysloviv svou nepříslušnost.

K § 22:

V arbitrážním řízení se rozhodují spory mezi orgány státu a mezi podniky socialistického sektoru. Nejde tu o soukromé zájmy stran, není zde proto důvod pro veřejnost. Předseda senátu řídí jeho jednání a jedinou zásadou, která je pro jeho činnost vyslovena, je zásada rovného slyšení stran. Stačí ovšem, poskytuje-li se straně možnost rovného slyšení řádným obesláním k jednání. Avšak ani když se strana nedostaví, nelze vynést nález pro zmeškání. Ustanovení ovšem připouští, aby strana opověděla spor třetí osobě a umožňuje, aby, bude-li třeba, učinila tak i komise sama.

Komise není při rozhodování vázána ani návrhem arbitrážním ani důkazními návrhy stran. I když strana, která podala arbitrážní, žádost, prokáže správnost svých tvrzení a arbitrážní návrh bude vyplývat z těchto tvrzení, může arbitrážní komise rozhodnout jinak, bude-li takové rozhodnutí vyžadovat potřeba hospodářského plánu a nebude-li teto rozhodnutí v rozporu s právním řádem. Komisi se dává

i důležité oprávnění pozměnit právní poměr, z kterého vznikl spor. Rozhodnutí komise může proto např. vyznít i v tom směru, že jejím nálezem bude smlouva, z níž vznikl spor, upravena jinak, než byla původně uzavřena. Takový nález komise nahrazuje přímo smlouvu a nezní na povinnost stran uzavřít smlouvu určitého obsahu.

K § 23:

Ustanovení tohoto paragrafu umožňuje arbitrážní komisi použít všech zdrojů, z nichž může čerpat poznání o sporném skutkovém stavu. Přes odbornost rozhodců umožňuje se komisi používat i znalců. Soudům se ukládá povinnost poskytovat komisím na dožádání veškerou pomoc.

Povinnosti podle tohoto paragrafu (přístup do místností, předkládání spisů, sdělování údajů a výpovědí) se ukládají jen v rámci předpisů zabezpečujících státní a hospodářské tajemství. Je tudíž povinnost odepřít sdělení údajů nebo předložení listin, pokud by tím byla dotčena povinnost zachovávat takové věci v tajnosti. Rovněž do podniků lze vstupovat jen se svolením orgánů, určených k tomu zvláštními předpisy. V tomto směru je zejména rozhodující i ustanovení § 30.

K § 24: Není třeba vysvětlivek.

K § 25:

Případem, v němž bude arbitrážní komise rozhodovat usnesením, bude na př. odročení jednání a pod. Každé rozhodnutí komise bude zpravidla obsahovat výrok a jeho odůvodnění. Nález je pravomocný vyhlášením a není proti němu opravného prostředku ani stížnosti k správnímu soudu.

Ze státní arbitráže se budou platit toliko poplatky, které budou zavedeny podle § 31 odst. 3. Náklady řízení vzhledem k tomu, že půjde vesměs o strany veřejného sektoru, nese stát. Náklady svého zastoupení hradí přirození1 každá ze sporných stran sama.

K § 26:

Nelze vyloučit, že některá rozhodnutí arbitrážních komisí poruší zákon nebo budou v rozporu s obecným zájmem. Možnost odstranit taková závadná rozhodnutí se nedává do disposice stran, nýbrž ponechává se příslušným ministrům, pokud se týče předsedům krajských národních výboru, aby takový výrok zrušili a přikázali věc k novému projednání. Do jisté míry výsadní postavení má tu generální prokurátor, o jehož návrhu podle odstavce 2 musí příslušný ministr, pokud se týče předseda krajského národního výboru, výslovně rozhodnout, kdežto jiné návrhy jsou

jim jen podnětem k úvaze, zda má být závadné rozhodnutí zrušeno.

K § 27:

Arbitrážní nález provedou strany zpravidla dobrovolně ve stanovené lhůtě. Nestane-li se tak, lze jej vykonat soudní nebo správní exekucí.

K § 28:

Arbitrážní řízení má být zahajováno jen v případech vážných sporů, které nelze odklidit smírnou cestou. Strany musí pak poskytnout veškerou součinnost nutnou k co nejrychlejšímu rozhodnutí sporu. Komise o to bude pečovat ukládáním pořádkových pokut podle tohoto ustanovení. Těmito pokutami lze vymáhat i plnění povinností stanovených v § 23 odst. 2 a ".

K § 29:

Úkoly státní arbitráže se neomezují na projednávání konkrétních sporů. Zjistí-li komisipři projednávání případu závažnější porušení discipliny při plnění plánu nebo smluv anebo jiné chyby způsobené hospodářským orgánem zúčastněným ve sporu, je povinna učinit oznámení příslušným nadřízeným orgánům. Tato pracovní oblast státní arbitráže má s hlediska veřejného zájmu vedle rozhodování majetkových sporů značný význam. Státní arbitráž má možnost při projednávání sporů hluboko vniknout do skutečných příčin, které spor vyvolaly, odhalit v celé rozsáhlosti organisační nedostatky ve vzájemných poměrech stran, nehospodárnost, neznalost správy při řízení, nepořádek a pod. Avšak komise se neomezí jen na oznámení zjištěných závad nadřízeným místům, nýbrž i kontroluje, zda nedostatky arbitráží odhalené byly odstraněny.

K § 30: Není třeba vysvětlivek.

K § 31:

Vládním nařízením se podrobněji upraví organisace a příslušnost arbitrážních komisí, jakož i řízení před nimi a všechny otázky s tím související. Mimo jiné bude tu vyřešena i otázka zastupování stran finanční prokuraturou. Poplatky za státní arbitráž stanoví nařízením ministr financí v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího.

K § 32:

Skutková otázka, zda družstvo vykazuje znaky stanovené ústavou pro družstvo lidové, bude v pochybnostech rozhodována příslušným

ministerstvem po slyšení Ústřední rady družstev. Takového rozhodnutí je třeba s hlediska §§ l a 13.

K § 33:

Zpravidla budou uzavírat rámcové smlouvy jenom podniky a orgány socialistického sektoru. Nelze však vypustit ani podniky ostatní, pokud jich bude k plnění plánu zapotřebí.

K § 34:

Vzhledem k reorganisaci znárodněného podnikání nelze pro nejbližší dobu očekávat, že vzájemné vztahy mezi podniky jednotlivých sektorů budou již tak vyhraněné, aby požadavek, že rámcová smlouva určí, kdo s kým, má uzavřít smlouvu dílčí, byl všude splněn. Toto ustanovení umožňuje, aby příslušná ministerstva povolovala v tomto směru výjimky. Kde bude výjimka povolena, zůstane podnikům a orgánům v rámci plánovaných úkolů volná volba druhé smluvní strany.

K § 35:

Není třeba vysvětlivek.

K § 36:

V oboru smluv o výrobě, výkupu a dodávce zemědělských výrobků se ponechává zatím dosavadní stav. Nedotčena zatím zůstávají vládní nařízení č. 6 1949 Sb., o zemědělské výrobě podle smlouvy, a vládní nařízení č. 7/1949 Sb., o výkupu a dodávce zemědělských výrobků podle smlouvy.

K § 37: Není třeba vysvětlivek.

K § 38:

Počátek účinnosti osnovaného zákona se stanoví dnem 1. října 1950 proto, že bude nejprve nutno vydat prováděcí předpisy, které umožní, aby zákon byl uveden v život.

V Praze dne 20. června 1950.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr-předseda Sttátního úřadu plánovacího:

Dr. J. Dolanský v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 2852450