Národní shromáždění republiky Československé 1950.
L volební období. 5. zasedání.
479.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne 1950
o hospodářských smlouvách a státní arbitráži.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
část první.
Hospodářské smlouvy. Pojem hospodářských smluv.
§ 1.
O dodávce a odběru zboží, kterého je třeba k plnění jednotného hospodářského plánu, se uzavírají hospodářské smlouvy (dále jen "smlouvy"), jimiž se blíže určují úkoly stanovené v prováděcích plánech a uvádí v soulad plnění jednotlivých prováděcích plánů. Uzavírají je mezi sebou státní, národní a komunální podniky, po případě jiné orgány spravující národní majetek, akciové společnosti zřízené k provozování zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, ústředí pro hospodaření se zemědělskými výrobky, zapsané společenstvo s ručením obmezeným, Velkodistribuční podnik, zapsané společenstvo s ručením obmezeným. dále orgány veřejné správy nebo orgány pověřené úkoly veřejné správy, jakož i lidová družstva.
§ 2.
Ustanovení tohoto zákona platí přiměřeně i o službách a pracích.
§ 3. Druhy smluv.
Smlouvy jsou rámcové, dílčí a přímé.
Rámcové smlouvy.
§ 4.
Rámcové smlouvy rozvrhují na jednotlivé dodavatele a odběratele dodávky a odběr zboží a určují, kdo s kým a za jakých podmínek uzavře smlouvu dílčí. Uzavírají se zpravidla na roční plánovací období. Příslušné ministerstvo určí v dohodě se státním úřadem plánovacím vyhláškou v příslušném úředním listě, kdo tyto smlouvy uzavírá.
§ 5.
Odchyluje-li se obsah rámcové smlouvy od plánu, je k její platnosti třeba souhlasu státního úřadu plánovacího nebo orgánu jím pověřeného.
§ 6. Dílčí smlouvy.
(1) Dílčí smlouvy provádějí smlouvy rámcové a upravují podrobněji dodávky a odběr zboží připadajícího na jednotlivé dodavatele a odběratele. Uzavírají se na taková období, aby jimi byly dodávky a odběr zboží rovnoměrně rozvrženy v souladu s plánovanými úkoly.
(2) Dílčí smlouvy uzavírají podniky (závody), po případě orgány veřejné správy, a to zpravidla tak, jak byly určeny v rámcové smlouvě jako strany smluv dílčích.
(3) Pokud by se dílčí smlouva odchylovala od smlouvy rámcové, je k její platnosti třeba souhlasu stran, které uzavřely smlouvu rámcovou.
§ 7. Přímé smlouvy.
Není-li možno nebo účelno uzavřít smlouvy rámcové a dílčí, mohou být se souhlasem příslušných orgánů uzavřeny mezi bezprostředními dodavateli a odběrateli smlouvy přímé. Ustanovení § 5 platí tu obdobně.
§ 8. Předběžné uzavírání smluv.
(1) Je-li toho třeba, lze uzavřít smlouvy ještě před schválením prováděcích plánů (smlouvy předběžné).
(2) Předběžné smlouvy navazují na stav plánovacích prací v době uzavírání těchto smluv.
(3) K uzavření předběžných dílčích smluv je třeba souhlasu orgánů oprávněných k uzavření smlouvy rámcové.
§ 9. Výjimky.
Státní úřad plánovací může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy povolit výjimku z povinnosti uzavírat smlouvy nebo obmezit tuto povinnost na smlouvy přímé.
§ 10. Zmocnění ústředních úřadů.
O) Státní úřad plánovací vydá v součinnosti s příslušnými ministerstvy vyhláškou v příslušném úředním listě bližší předpisy o uzavírání, náležitostech, obsahu a plnění smluv, jakož i o jejich změnách a zrušování; podrobnosti podle potřeb jednotlivých hospodářských úseků, odvětví a oborů mohou stanovit stejným způsobem ministerstva, jimž podléhají dodavatelé, v dohodě s ministerstvy, kterým podléhají odběratelé, a se státním úřadem plánovacím.
(2) Ministerstva, jimž podléhají dodavatelé, v dohodě s ministerstvy, kterým podléhají odběratelé, po případě úřady nebo orgány jimi určené, mohou podle potřeb hospodářského plánování po slyšení smluvních stran smlouvy měnit nebo rušit.
§ 11. Zmocnění vlády.
Vláda může nařízením upravit postup při uzavírání a plnění smluv, jakož i jejich obsah a náležitosti odchylně od předpisů občanského práva.
§ 12. Veřejné dodávky a práce nepojaté do smluv.
(1) Vláda upraví nařízením opatřování veřejných dodávek a prací nepojatých do smluv.
(2) Ministerstva, po případě úřady nebo orgány jimi určené mohou uložit majitelům podniků v soukromém vlastnictví povinnost uzavřít smlouvu o veřejné dodávce nebo práci; ze závažných důvodů mohou po slyšení stran takové smlouvy měnit nebo rušit.
Část druhá.
Státní arbitráž. § 13.
(1) Majetkové spory mezi stranami uvedenými v § l, jichž rozhodování by jinak přišlušelo soudu, se rozhodují státní arbitráží. U hospodářských smluv se rozhoduje státní arbitráží též o neshodách, které vznikly při uzavírání smluv o jejich obsahu a náležitostech (předsmluvní spory). Orgány pro státní arbitráž jsou arbitrážní komise.
(2) Při státním úřadě plánovacím se zřizuje ústřední arbitrážní komise (dále jen "ústřední komise"), při slovenském plánovacím úřadě slovenská arbitrážní komise (dále jen "slovenská komise"). Jednotliví ministři zřídí podle potřeby při svých ministerstvech ressortní arbitrážní komise (dále jen "ressortní komise") a při pověřenectvech oblastní arbitrážní komise (dále jen "oblastní komise").
(3) Vláda upraví nařízením zřizování krajských arbitrážních komisí (dále jen "krajské komise") při krajských národních výborech a vymezí jejich příslušnost.
§ 14. Příslušnost.
(1) ústřední komise (slovenská komise) je příslušná pro spory, pro něž nejsou příslušné komise ressortní (oblastní) nebo krajské. Ressortní (oblastní) komise jsou příslušné pro spory, v nichž obě strany podléhají ministerstvu, při němž je komise zřízena, po případě též pro spory jejichž předmět spadá převážně do působnosti určitého ministerstva.
(2) Má-li jedna strana sídlo v českých ze mích a druhá na Slovensku, je příslušná ústřední komise nebo ressortní komise; strany se však mohou písemně dohodnout na příslušnosti slovenské komise nebo oblastní komise.
(3) Ve sporech z hospodářských smluv, kde podnik nebo orgán uvedený v § l je jen jednou smluvní stranou, jsou komise příslušné tehdy, podrobí-li se arbitrážnímu řízení druhá strana písemnou úmluvou.
(4) V pochybnostech o tom, která komise je pro rozhodnutí určité arbitrážní věci příslušná, určí příslušnost předseda ústřední komise.
Složení a organisace komisí.
§ 15.
(1) ústřední (slovenská) a ressortní (oblastní) komise se skládají z předsedy, který řídí jejich činnost, a z přiměřeného počtu členu. Předseda je státním zaměstnancem.
(2) Předsedy komisí uvedených v odstavci l jmenuje a odvolává vláda, a to vždy na návrh příslušného ministra, členy těchto komisí jmenují a odvolávají příslušní ministři.
o
(3) Složení a organisace krajských komisí bude upravena vládním nařízením (§ 13 odst. 3).
§ 16.
(4) Komise rozhoduje zpravidla v tříčlenných, nejvýše však v pětičlenných senátech, jejich předsedy určuje příslušný ministr nebo jím zmocněný předseda komise.
(2) Vláda určí nařízením, které arbitrážní věci bude rozhodovat jen jeden člen komise. O takovém členu komise platí obdobně ustanovení o předsedovi senátu.
(3) Svou působnost vykonávají všichni členové komise nezávisle, jsouce vázáni jen právním řádem a zřetelem na potřeby jednotného hospodářského plánu.
§ 17.
Po stránce organisační a personální jsou komise podřízeny ministru, při jehož úřade jsou zřízeny.
Dozor.
§ 18.
Ministr předseda státního úřadu plánovacího dozírá na činnost všech komisí, při čemž dbá o to, aby působnost komisí byla vykonávána jednotně, pružně a jednoduše a aby plánovací a smluvní kázeň byla utužována.
§ 19.
(1) Predseda ústřední komise podává miministru-předsedovi státního úřadu plánovacího zprávy o činnosti komisí, jakož i o získaných poznatcích, zejména o závažnějších poruchách při plněni plánu.
(2) Takové zprávy podávají příslušným ministrům i předsedové ostatních komisi.
Řízení.
§ 20. Zahájení řízení
(1) Řízení se zahajuje na žádost strany (arbitrážní žádost) nebo z moci úřední.
(2) Arbitrážní žádost se podává u příslušné komise. V arbitrážní žádosti třeba stručně a přehledně vylíčit skutkovou podstatu sporu, uvést důkazy a navrhnout, jak má být spolu rozhodnut (arbitrážní návrh). K arbitrážní žádosti musí strana připojit doklad o tom, že se pokusila o smír.
§ 21. Příprava jednání.
(1) Předseda senátu učiní všechna opatření potřebná k tomu, aby spor byl rozhodnut pokud možno v jediném jednání.
(2) Komise je povinna dbát své příslušnosti. Vysloví-li komise, že je nepříslušná, je jejím rozhodnutím soud vázán, a to i v případě, že jde o věc, kterou soud komisi postoupil.
§ 22. Jednání komise a zastoupení stran.
(1) Jednání komise je neveřejné. Řídí je předseda senátu, šetře při tom zásady rovného slyšení stran. Strany mohou být zastoupeny zmocněncem. Zastoupení advokátem je vyloučeno. Komise může provést řízení a rozhodnout v nepřítomnosti stran, byly-li řádně obeslány; nález pro zmeškání je však vyloučen.
(2) Komise není při rozhodování vázána návrhy stran; může i pozměnit právní poměr, z kterého vznikl spor.
(3) O jednání se sepíše protokol, který stručně zachytí průběh a výsledky jednání.
§ 23. Důkazní řízeni.
(1) Komise provede důkazy a šetření potřebné pro rozhodnutí, a to po případě na místě samém. V takovém případě musí být členům komise dovolen přístup do obchodních a provozních místností a skladů a dány jim k nahlédnutí záznamy, spisy a jiné pomůcky potřebné pro zjištění, pokud tomu nebrání předpisy o zachování státního a hospodářského tajemství, po případě předpisy o přístupu do podniků a jiných objektů.
(2) Každý je povinen na požádání komise sdělit údaje a předložit listiny, které komise potřebuje při výkonu své činnosti, a vypovídat před ní pravdivě a úplně o všech okolnostech, na něž bude tázán, pokud by nebyl oprávněn podle předpisů o soudním řízení v občanských věcech právních takovou výpověď odepřít.
(3) Je-li při zjišťování nebo posuzování řečených otázek třeba zvláštních odborných znalostí, provede komise důkaz znalcem.
(4) Soudy jsou povinny poskytovat komisím na požádání veškerou pomoc.
§ 24. Hlasování.
Senát rozhoduje většinou hlasů; předseda hlasuje naposled. Při rovnosti hlasů platí mínění, pro něž hlasoval předseda.
Rozhodnutí.
§ 25.
(1) Komise rozhoduje ve věci samé arbitrážním nálezem v ostatních případech usnesením.
(2) Nález s důvody vyhlásí předseda senátu; rozhodnutí se doručí stranám v písemném vyhotovení, opatřeném podpisem předsedy senátu.
(3) Rozhodnutí je pravomocné vyhlášením a není proti němu ani opravného prostředku ani stížnosti ke správnímu soudu.
§ 26.
(1) Ministři a předsedové krajských národních výborů mohou zrušit rozhodnutí příslušných komisí, jestliže tato rozhodnutí porušují zákon nebo jsou v rozporu s obecným zájmem, zejména s potřebami hospodářského plánování, a přikázat věc k novému projednání.
(2) Z důvodů uvedených v odstavci l může zrušení rozhodnutí komise navrhnout generální prokurátor. O jeho návrhu musí příslušný ministr nebo předseda krajského národního výboru rozhodnout.
§ 27. Výkon rozhodnutí.
(1) Nález komise musí být proveden ve lhůtě v něm stanovené a lze jej vykonat soudní nebo" správní exekucí.
(2) úprava, uložená stranám arbitrážním nálezem v předsmluvním sporu, musí být pojata do hospodářské smlouvy, o jejíž uzavření byl spor.
§ 28. Pořádkové pokuty.
O) Stranám, které svévolně zavdaly podnět k řízení nebo je svévolně protahují, jakož i osobám, které, ač byly napomenuty, jednání ruší nebo nesplní některou z povinností uložených ustanovením § 23 odst. l až 3, může komise uložit pořádkovou pokutu až do 100. 000 Kčs.
(2) Pořádkové pokuty plynou do všeobecné státní pokladny.
§ 29. Oznamovací povinnost.
Zjistí-li komise nedostatek plánovací nebo smluvní kázně anebo jiné závody, oznámí to neprodleně příslušným orgánům a vyžádá si od nich zprávy o tom, co bylo ve věci zařízeno.
§ 30. šetření státních zájmů.
Všechny orgány a osoby jakkoliv činné v arbitrážním řízení jsou povinny učinit všechna opatření potřebná k tomu, aby státní, hospodářské a služební tajemství bylo zachováno v tajnosti; za tím účelem se mohou, pokud je to nezbytné, odchýlit od jinak platných předpisů o arbitrážním řízení. '
§ 31. Zmocnění.
(1) Podrobnosti, zejména o organisaci a příslušnosti komisí, o řízení před nimi, o jmenování a odměnách jejich členů, o znalcích a o výkonu rozhodnutí upraví vláda nařízením.
(2) Státní úřad plánovací vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady jednací řády komisí a vyhlásí je v příslušném úředním listě.
(a) Ministr financí stanoví v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího nařízením poplatky za státní arbitráž a vydá o nich potřebné předpisy.
Část třetí.
Ustanovení přechodná a závěrečná.
§ 32.
O tom, zda jde o lidové družstvo, rozhodne v pochybnostech příslušné ministerstvo po slyšení ústřední rady družstev.
§ 33.
(1) Podniky a osoby uvedené v § l mohou uzavřít smlouvu na vyzvání některého z podniků nebo orgánů v tomto paragrafu uvedených.
(2) Neuzavře-li vyzvaný podnik nebo osoba smlouvu, které je třeba k plnění hospodářského plánu, rozhodne okresní národní výbor s konečnou platností o věci tak, aby plnění hospodářského plánu bylo zajištěno. Jeho rozhodnutí nahrazuje smlouvu.
§ 34.
Příslušné ministerstvo může za účinnosti zákona č. 241/1948 Sb., o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje československé republiky (zákona o pětiletém plánu), povolovat výjimky z ustanovení § 4, pokud jde o povinnost určit v rámcové smlouvě, kdo s kým uzavře smlouvu dílčí.
§ 35.
(1) Soudy postoupí z moci úřední příslušné komisi veškeré spory uvedené v § 13, jež v den počátku účinnosti tohoto zákona nebudou skončeny.
(2) Prohlásí-li komise, že je k projednání postoupeného sporu nepříslušnou, vrátí jej zpět soudu, který je tímto usnesením vázán.
(3) Při rozhodnutí postoupeného sporu přihlédne komise též k nákladům před soudem do postoupení vzešlým a rozhodne o nich podle předpisů o soudním řízení v občanských věcech právních.
§ 36.
Ustanovení části prvé se nevztahují na smlouvy o výrobě, výkupu a dodávce zemědělských výrobků. Předpisy upravující uzavírání těchto smluv zůstávají nedotčeny.
§ 37.
Zrušují se všechny právní předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména vládní nařízení č. 667/1920 Sb., o zadávání státních dodávek a prací (zadávací řád).
§ 38.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1950; provede jej ministr-předseda státního úřadu plánovacího v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Část všeobecná.
Za kapitalismu zajišťoval obchod výrobě odbyt jejího zboží. Dostával za to podíl na nadhodnotě vytvořené ve výrobě. Vztahy mezi sebou si výrobci a obchodníci upravovali trhovými a jinými smlouvami.
S vývojem monopolů se obchod dostával do závislosti na monopolních sdruženích výrobců. Zároveň se vyvíjely smluvní vztahy čistě spekulativní, které nezprostředkovávaly odbyt zboží, ale zesilovaly anarchické kolísání cen na trhu, konkurenční boj a tím i živelnost a nerovnoměrnost vývoje výroby. Tento stav umožňovalo buržoasní právo, jehož těžiště spočívalo v ochraně vlastnictví kapitalisty a v zajištění jeho smluvní svobody. Smluvní svoboda byla právní formou pro základní vlastnost kapitalismu "svobodnou" soutěž.
Období po květnu 1945 je charakterisováno nestejnorodým a nerovnoměrným vývojem
zúčastněných složek. Převládající část průmyslu byla znárodněna, ale obchod zůstal z největší části v rukou kapitalistů a vykazoval nadále typické rysy kapitalistického obchodu, t. j. honbu za ziskem, živelnost a neorganisovanost. Socialistický sektor se naproti tomu začal vyvíjet podle hospodářského plánu. Sklon soukromého obchodu k živelnosti a plánovitost hospodářské politiky lidově demokratického státu byly v nesmiřitelném protikladu. Na straně soukromého obchodu se to projevovalo snahami o prolomení přídělového systému, o nedodržování cenových a daňových předpisů, černým obchodem, spekulacemi a konec konců úsilím zabrzdit vývoj směrem k socialismu.
Po únoru 1948 byl i velkoobchod a zahraniční obchod znárodněn a maloobchod socialistického sektoru se postupně rozšiřuje. Obchod se tak stává složkou socialistického sektoru a vedle znárodněné výroby důležitým článkem reprodukce.
Tento vývoj umožnil oddělit obchodní aparát od výroby tak, aby se výroba i obchod mohly soustředit na své vlastní úkoly, t. j. aby na jedné straně byla výroba zbavena starostí s odbytem zboží, na druhé straně, aby byly vytvořeny orgány, které by soustřeďovaly poptávky spotřebitelů, pečovaly o včasné a náležité uspokojení jejich potřeb a kontrolovaly jejich výrobu. Nyní je úkolem obchodu zprostředkovat styk a zajišťovat účelný oběh zboží. Musí tedy být podřízen plánu stejně, jako jsou mu podřízeny ostatní hospodářské úseky (průmysl, stavebnictví, doprava a pod. ).
Vycházejíce ze zkušeností Sovětského svazu a lidových demokracií přistoupili jsme vyhláškou státního úřadu plánovacího č. 1052/1949 ú. 1. I k zavedení hospodářských smluv, jimiž si dodavatelé a odběratelé upravují vzájemné vztahy souvisící s dodávkou zboží a prováděním prací. Povinnost uzavírat hospodářské smlouvy byla uložena výrobním a obchodním podnikům národním, komunálním a družstevním, výsad ním společnostem pro zahraniční obchod a odvětvím a oborům veřejné správy, nikoli však podnikům poskytujícím služby, kde nebyly pro uzavírání těchto smluv předpoklady. To se týká hlavně služeb dopravních, na nichž však často závisí plnění smluv podniky výrobními a obchodními.
Vyhláška obsahuje jednotné předpisy pro všechna výrobní i obchodní odvětví a upravuje nejen formální, nýbrž i obsahovou stránku hospodářských smluv. To působí při uzavírání smluv řadu těžkostí. Především ani dodávající, ani odbírající podniky nechtějí brát na sebe risoko dopravy, které pro ně vzniká, když se proti němu nemohou krýt uzavřením hospodářské smlouvy s dopravním podnikem. Další obtíže působí jednotná úprava obsahu a náležitostí smluv pro všechna odvětví, neboť zvláštní povaha některých odvětví vyžaduje i zvláštní podmínky (na př. ve stavebnictví). Dalším nedostatkem vyhlášky je, že v ní nebylo dostatečně upraveno rozhodování sporů mezi smluvními stranami.
Hospodářské smlouvy podle zmíněné vyhlášky státního úřadu plánovacího nemohly tedy ještě plnit všechny své funkce; vyhláška sama je opatřením prozatímním. K tomu, aby instrument hospodářských smluv dosahoval plně svého účelu, je třeba vytvořit některé další předpoklady, zejména dobudovat hospodaření podle rozpočtu, zavést technicko-hospodářské normy, zdokonalit plánování cen. Všechny tyto předpoklady jsou postupně vytvářeny a je tedy třeba, aby i institut hospodářských smluv byl dobudován tak, aby se stal pružným a účinným
nástrojem hospodářského plánování. To činí osnova.
Zároveň s dobudováním institutu hospodářských smluv je třeba postarat se o upevnění smluvní kázně a o to, aby majetkové spory mezi státem, orgány veřejné správy a podniky socialistického sektoru byly rozhodovány pružně a s hlediska veřejného zájmu.
V kapitalistickém hospodářství sloužily majetkové, zejména t. zv. obchodní spory mezi podnikateli, především k utvrzení zásad, na nichž toto hospodářství spočívalo. Protichůdné zájmy kapitalistů byly prosazovány pod pláštíkem formálních juristických argumentů.
U majetkových sporů veřejných orgánů a podniků socialistického sektoru je tomu jinak; jde především o veřejný zájem, zejména o zajištění plnění hospodářského plánu. Pro to nemají soudy náležité předpoklady. Rozhodování tu předpokládá znalost hospodářství, zejména hospodářství podnikového, jakož i znalost hospodářského plánování, kterou zpravidla nemá soudce z povolání. Také soudní řízení je pro tyto spory příliš formální a zdlouhavé. Proto osnova zřizuje zvláštní arbitrážní komise, které budou složeny vedle právníků hlavně z hospodářských odborníků, kteří nesouce vázáni formálními předpisy, budou rozhodovat v mezích právního řádu hospodářsky co nejúčelněji.
Pokud jde o finanční náklad, je nutno počkat pro první rok činnosti státní arbitráže s částkou cca 11 až 13 mil. Kčs. Potřeba zřízení arbitrážních komisí se jeví zatím u 9 ministerstev (pověřenectev). Výše nákladů může být ovlivněna případným zřízením dalších arbitrážních komisí podle zmocnění obsažených v zákoně.
Úhrada těchto nákladů bude v převážné míře opatřena z výnosu arbitrážních poplatků, jichž zavedení připravuje ministerstvo financí.
Část zvláštní. K §§ l a 2:
Pojem hospodářských smluv je charakterisován jejich obsahem, jejich funkcí a jejich subjekty. Předmětem hospodářských smluv jsou dodávky a odběr zboží, jakož i služby a práce (§ 2), jichž je třeba pro plnění hospodářského plánu proto, že tento plán stanoví, že mají být vyrobeny, dodány spotřebě, dovezeny, vyvezeny atd. Poněvadž plánování předpokládá socialistické vlastnictví výrobních prostředků, budou hospodářské smlouvy uzavírány mezi podniky a orgány socialistického sektoru.
Pokud jde o orgány veřejné správy, je jejich zařazením mezi subjekty povinné uzavírat hospodářské smlouvy zamýšleno umožnit uzavírání těchto smluv také ministerstvům, národním výborům atd.
Hospodářské smlouvy se vztahují nejen na výrobky, nýbrž i na různé druhy služeb a prací (na př. stavební práce, dopravní výkony atd. ). Dodávka energie se pokládá za zboží. Vzhledem k povaze služeb a prací mohou platit předpisy zákona o nich jen přiměřeně.
K § 3:
Systém hospodářských smluv, je stupňovitý; jsou v něm jednak smlouvy rámcové, které upravují ve velkém vztahy mezi orgány nadřízenými dodavatelům a odběratelům, jednak smlouvy dílčí, jimiž se provádí podrobná úprava. Kromě těchto dvou základních druhů hospodářských smluv se vytváří ještě institut smluv přímých, které se uzavírají tam, kde pro uzavření smluv rámcových a dílčích nejsou předpoklady.
K §4:
Rámcové smlouvy jsou formou hospodářského spojení mezi orgány nadřízenými dodavatelům a odběratelům. Tyto orgány se jimi zapojují do soustavy smluvních vztahů a jejich úloha při organisování těchto vztahů mezi podřízenými podniky je tak podložena smluvní formou. Tím se zvětšuje jejich organisační úloha a zároveň i odpovědnost za správnou organisaci dodávek a odbytu, za uzavření dílčích smluv bezprostředními vykonavateli závazků, t. j. dodavateli a odběrateli, jakož i za smluvní kázeň. Rámcové smlouvy nezavazují přímo vlastní vykonavatele závazku, t. j. dodavatele a odběratele. Smluvní povinnost se tu vztahuje na strany, které rámcové smlouvy uzavřely a jejím obsahem je především organisační činnost orgánů nadřízených dodavatelům a odběratelům, spočívající v péči o řádné uzavření a splnění smluv dílčích.
V plánu výkonů a v bilancích hmotného zásobování, po případě v investičním plánu, jsou údaje stanoveny pravidelně souhrnně pouze pro vyšší orgány; rámcové smlouvy je zpřesňují co do druhů a jakosti, časového rozložení a určení dodávajících a odebírajících'podniku a orgánů.
Rámcové smlouvy nesmějí mít pouze formální povahu. Jen jsou-li v nich dodávky a odběr konkrétně rozděleny mezi dodavatele a odběratele a jsou-li jednotliví dodavatelé přiděleni jednotlivým odběratelům, jsou rámcové smlouvy způsobilým podkladem pro uzavírání smluv dílčích.
Rámcově smlouvy se musí krýt s prováděcími plány i časově. Zpravidla se budou uzavírat na roční plánovací období, mohou však být uzavřeny na období delší. Typickým připadeni, kdy smlouvy budou uzavírány na dolní delší, jsou hospodářské smlouvy stavební.
Vzhledem k torní, že hospodářské smlouvy budou uzavírány v mnoha hospodářských usecích a se zřetelem na novelisaci předpisů o organisaci socialistického sekoru je třeba nenechati příslušným ministerstvům, aby v dohodě se státním úřadem plánovacím určila vyhláškou v úředním listě, které orgány budou hospodářsko smlouvy uzavírat.
K § 3:
Poněvadž rámcová smlouva jen blíže určuje plánované úkoly, nesmí být její obsah v rozporu s plánem. Proto k uzavření nebo zrněna rámcové smlouvy v tom směru, že by se jeli obsah odchýlil od plánu (na př. v důsledku nadplánu), je nutný souhlas státního úřadu plánovacího.
K § 6:
Dílčí smlouvy provádějí rámcové smlouvy tak, že dodavatelé a odběratelé si jimi sami upravují podrobnosti dodávek a odběru zboží. Pravidelně již rámcová smlouva určí, Utere podniky nebo orgány spolu uzavřou dílčí smlouvu. Pro uzavírání dílčích smluv není stanovena doba, na niž mají být uzavírány. Tato doba se bude řídit potřebami plnění plánovaných úkolů. Dílčí smlouvy nesmějí vybočit ze smlouvy rámcové, leč se souhlasení stran, které uzavřely smlouvu rámcovou. Ani tento souhlas by ovšem nestačil, kdyby odchylka od smlouvy rámcové znamenala zároveň odchylku od plánu. V tomto případe by byl nutný postup podle § 5.
K § 7:
Přímé smlouvy se uzavírají tam, kde není účelno uzavírat smlouvy rámcové a dílčí. Půjde zde zejména o velké individuální dodávky těžkého strojírenství, kde bude nutno upravovat konkrétní podmínky jednotlivých případů. Dále mohou být přímé smlouvy uzavírány tam. kde ani na straně dodavatele ani na straně odběratele není orgán, který by uzavřel smlouvu rámcovou. Přímá smlouva musí stanovit úkoly celoroční, současně však musí obsahovat i údaje pro kratší období.
K § 8:
Aby bylo možno zajistit dodávky zboží již na počátku roku, dokud prováděcí plány nebyly vládou schváleny, dává se možnost uza-