Odstavec 1:
Obecná ustanovení týkající se přepravy, zejména ustanovení o smlouvě nákladní, nejsou praktická pro drážní přepravní smlouvu, která je velmi podrobně upravena bohatě rozčleněnými zvláštními předpisy mezinárodními i vnitrostátními.
Delegace základní úpravy do pružnější normy nižší hoví požadavku vývoje drážního přepravního práva.
Věta druhá stanoví poměr přepravního řádu k ostatnímu vnitrostátnímu právnímu řádu. Přepravní řád může — podle obecných zásad
— upravovat podmínky přepravní smlouvy odchylně od obecné vnitrostátní úpravy, ač — li tato nemá předpis povahy donucovací. Přebírá-li však přepravní řád zásady mezinárodních úmluv o přepravě na drahách, může upravovat podmínky přepravní smlouvy odchylně od obecné vnitrostátní úpravy, i když se tím dotkne vnitrostátních předpisů povahy donucovací.
Ostatní transformace mezinárodních smluv do vnitrostátního právního řádu je upravena v § 47.
Odstavec 2:
Prvá věta klade právní základ pro oprávnění drážních podniků vybírat peněžité poplatky za taková porušení přepravního řádu, jež nezakládají ještě skutkovou podstatu přestupku podle správního trestního zákona, a to i tehdy, nevznikla — li vůbec žádná škoda.
Druhou větou se upravuje oprávnění drážních podniků stanovit paušální sazby náhrad za poškození nebo znečištění drážních zařízení a za malé poruchy v provozu (na př. zastavení vlaku následkem svévolného stržení záchranné brzdy). Důvodem je snaha nahradit zdlouhavé a významu věci v těchto případech nepřiměřeně složité soudní důkazní řízení jednoduchou úpravou. Důkaz o skutečné výši škody ovšem v těchto případech odpadá. Nepřejímá se— z důvodů uvedených v bodu 5 všeobecné části
— schvalování těchto sazeb veřejnou dopravní správou.
Odstavec 3:
Proměnlivý vývoj přepravních poměrů vůbec i v krátkých časových intervalech se měnící přepravní situace zvláště způsobuje potřebu takové úpravy, která by- faktickým změnám v přepravní situaci činila rychle a pružně zadost i po stránce právní, a to pružněji, než by se mohlo státi změnou vládního nařízení, vyžadující složitějšího formálního postupu.
Podržuje se proto dosavadní úprava (srv. § 85 odst. 4 dosavadního železničního zákona);
jednoroční lhůta se však prodlužuje na dva roky v úvaze, že teprve tato doba je přiměřená k zjištění, osvědčily — li se tyto zatímní změny tak, aby zasloužily ustálení legislativní změnou přepravního řádu.
Odstavec 4:
Ustanovení je odůvodněno možností zvláštní, jen pro ten který úsek provozu typické provozní situace, vyžadující zvláštní odchylné úpravy.
Odstavec 5:
Je v povaze věci, že by nebylo účelné vázat drážní podniky malého provozního významu na objemný a pro ně z velké části obsoletní aparát přepravního řádu podle odstavce 1.
Je naopak vhodné umožnit takovým drážním podnikům sestavení vlastního jednoduššího přepravního řádu, vyhovujícího jejich jednodušším provozním poměrům. Schvalovací režim veřejné dopravní správy je zde odůvodněn jednak snahou po jisté unifikaci těchto zvláštních přepravních řádů, doporučitelné již se zřetelem k zájmům uživatelů dráhy, jednak snahou zabránit možným místním výstřelkům.
K § 25:
Nahrazuje §§ 86 a 87 dosavadního železničního zákona.
Poukazuje na bod 6 všeobecné části.
Dopravní správní úřad bude schvalovati tarify ve dvojí funkci. Jednak (tarifní sazby a přepravní podmínky, mající vliv na tarifní sazby) jako orgán cenotvorný podle § 13 odst. 4 zákona č. 60/1949 Sb. a § 2 vl. nař. č. 235/1949 Sb., jednak (přepravní podmínky nemající vliv na tarifní sazby) jako vlastní orgán veřejné dopravní správy; v praxi ovšem obě schválení splynou zpravidla v jedno.
Cenotvornou působnost vykonává dopravní správní úřad za součinnosti koordinačních cenových komisí podle § 6 odst. 2 vládního nařízení č. 235/1949 Sb., a to, pokud jde o komunální podniky mající za předmět podnikání drážní dopravu, také za součinnosti ministerstva vnitra.
Plyne z povahy věci, že některé tarify, zvláště tarify velkého významu bude před schválením účelné projednat s příslušnými hospodářskými složkami a zástupci uživatelů dopravy. Podrobnější směrnici o tom bude obsahovati prováděcí předpis podle odstavce 3.
Nebyla převzata dosavadní výslovná zmínka o tarifních slevách, ježto podle ustáleného názoru jsou i tarifní slevy tarify.
Poznamenává se, že zvláštní soubor problémů tvoří otázky schvalování a uveřejňování
snížených sazeb poskytovaných pro službu železniční nebo veřejné správě nebo ve prospěch účelů dobročinných, výchovných nebo vzdělávacích nebo pro účely, na nichž se usnese vláda (čl. 6 § 7 vl. nař. č. 1/1946 Sb. ); M. Ú. Z., čl. 9 § 3 a M. Ú. C., čl. 24). Tyto otázky vyřeší prováděcí předpisy podle odstavce 3.
úprava publikace tarifů se svěřuje pružnějšímu předpisu prováděcímu.
K § 26:
Odpovídá v podstatě § 88 dosavadního železničního zákona (nepřesné označení "vzájemná přeprava vnitrozemská" se nahrazuje přiléhavějším "sdružená přeprava vnitrozemská") a Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích (M. ú. Z., čl. 2) i Mezinárodní úmluvě o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. ú. C., čl. 2).
Jde o přepravu, na níž se účastní drážní podnik s jiným (nikoliv drážním) podnikem pro veřejnou dopravy a která se děje na základě jediné listiny o přepravní smlouvě.
Potřeba takového ustanovení je s technickým rozvojem jednotlivých druhů dopravy stále naléhavější (srv. na př. rozvoj t. zv. dopravy radiální). Možnost ingerence veřejné dopravní správy je odůvodněna vzhledem k důležitosti věci pro hospodářský život; v praxi půjde ovšem patrně zpravidla o podnikovou dohodu zúčastněných podniků pro veřejnou dopravu.
Poznamenává se, že podnikem pro veřejnou dopravu ve smyslu zákona č. 311/1948 Sb. není československá pošta, národní podnik.
K § 27:
Veřejná doprava všeho druhu v sídelních aglomeracích (jde zejména o elektrické pouliční dráhy, trolejbusy a autobusy) vytváří si své zvláštní specifické provozní i přepravní podmínky, jejichž charakteristickým znakem je vzájemné připodobnění se těchto podmínek pro všechny druhy takové dopravy.
To došlo výrazu již v samostatném plánování takové dopravy a má, pokud to povaha věci dovolí, dojít výrazu i při stanovení pokud možno všech podmínek pro provozování všech druhů této dopravy (srv. také § 3 odst. 4 osnovy zákona o úpravě podnikání v silniční dopravě).
Pokud jde o vymezení okruhu této městské dopravy, odkazuje se na předpisy plánovací,. t. j. směrnice státního úřadu plánovacího.
K § 28:
Nahrazuje § 90 dosavadního železničního zákona, při čemž se omezuje na působnost veřejné dopravní správy upravovat směrnicemi sestavování předpisů. Z působnosti, kterou má vojenská správa vzhledem k zastupování zájmů obrany vlasti (§ 34 odst. 2) vyplývá, že pokud by se předpisy pro výkon služby dotýkaly zájmů obrany vlasti, projedná je dopravní správní úřad s vojenskou správou.
K § 29:
Přejímají se účelná ustanovení §§ 91 a 92 dosavadního železničního zákona.
Jde o vedení provozu drážního podniku po tratích jiného drážního podniku resp. o provozní styk drážních podniků. Věci stavebního styku dvou drah jsou upraveny v § 16.
Ingerence veřejné dopravní správy — v praxi ostatně patrně vzhledem k dohodě zúčastněných drážních podniků nepříliš častá — je nutná vzhledem k obecnému zájmu, upínajícímu se k rychlému a účelnému vyřízení těchto otázek.
K § 30:
Nahrazují se §§ 101 až 106 a § 110 dosavadního železničního zákona, při čemž většina látky, upravená dosud detailně přímo železničním zákonem, se odkazuje do pružných prováděcích norem (srv. také bod 15 všeobecné části). V nich bude zejména také vymezen způsob užívání prostranství před stanicemi drah, která jsou určena pro příchod a odchod (srv. § 110 dosavadního železničního zákona).
účelem ustanovení je zajištění bezpečnosti, pravidelnosti a nerušenosti provozu dráhy se zřetelem k podnikání v jejím okolí; je to jakýsi protějšek k ustanovení § 15.
Zvláštní pečlivé aplikace bude v konkrétních případech vyžadovat řešení vztahu dráhy k lesům.
K §§ 31 a 32:
Nahrazují §§ 107 až 109 a § 111 dosavadního železničního zákona, při čemž se zákon omezuje jen na základní úpravu, ponechávaje podrobnosti pružnějším nižším předpisům.
V § 31 odstavec l stanoví základní zásady, jimiž se má řídit drážní podnik ve styku s občanstvem, odstavec 2 stanoví základní povinnosti občanstva při styku s drahou.
Vyhrazeným obvodem dráhy v § 32 se rozumějí prostory pro cestující obecenstvo jinak uzavřené.
K § 33:
Odstavec l:
Nahrazuje §§ 137 a 138 dosavadního železničního zákona.
Jde pouze o subsidiární výkon bezpečnostní služby, k němuž dochází jen tehdy, není-li po ruce orgán národní bezpečnosti.
Příslušní zaměstnanci musí býti (stejnokrojem nebo služebním odznakem — srv. § 20 odst. 3) obecenstvu seznatelní jako zaměstnanci oprávnění k výkonu bezpečnostní služby.
Od vykonání zvláštní služební přísahy (srv. § 138 odst. 2 dosavadního železničního zákona) se upouští vzhledem k vlastnostem, jež musí vykazovati zaměstnanci drah podle pracovních řádů i podle tohoto zákona (srv. § 20 odst. 1).
Odstavec 2:
Nahrazuje § 139 dosavadního železničního zákona.
Je účelné, aby ochrana provozu dráhy, který má své specifické vlastnosti a jehož ohrožení nebo porušení se děje rovněž zpravidla v specifických formách, mohla býti po případě svěřena osobám zvlášť k tomu školeným a vycvičeným, jimiž jsou již vzhledem ke svému zaměstnání především zaměstnanci drážních podniků.
Ježto jde o sbor pověřený převážně bezpečnostními úkoly, svěřuje se prvotní rozhodování o něm věcně příslušnému ministerstvu národní bezpečnosti.
K §§ 34 až 38:
Všeobecně:
Nahrazují se ustanovení §§ 117 až 123 a § 167 dosavadního železničního zákona, při čemž se značná část úpravy přesunuje do pružnějších delegovaných předpisů.
Ustanovení § 121 odst. 2 o náhradách drážním podnikům za opatření, provedená v zájmu obrany vlasti, se nepřejímá z těchto důvodů:
Princip náhrad, poskytovaných národním dopravním podnikům státem, stává se ve svém plném významu zbytečným, je-li hospodaření těchto podniků vedeno zásadou hospodaření na rozpočet; vzhledem k této zásadě nebude pak výsledek hospodaření drážního podniku posuzován podle toho, zda podnik vykázal zisk nebo ztrátu, nýbrž podle toho, je-li jeho výsledek příznivější či nepříznivější proti výsledku plánovanému (rozpočtovému) a podle toho, z jakých příčin vznikla tato odchylka.
Je tedy logické, aby i náklady za úkony, poskytované v zájmu obrany vlasti, byly zahrnuty do plánovaného výsledku hospodaření drážního podniku a nebyly mu zásadně uhrazovány přímo státní správou.
Poznamenává se, že se ustanovení daná v zájmu obrany vlasti rozšiřují přiměřené i na dráhy pro přepravu neveřejnou (§ 44).
K § 34:
Odstavec l:
Stanoví se základní povinnost drážních podniků pokud jde o zájmy obrany vlasti; plyne z povahy věci, že pokud půjde o podniky komunální, bude postupováno v dohodě s ministerstvem vnitra (§ 28 zákona č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích).
Odstavec 2:
Jde o rozhraničující kompetenční předpis mezi vojenskou správou a dopravním správním úřadem.
K § 35:
Vytýkají se některé zvláštní povinnosti drážních podniků (po případě stanoví se možnost zvláštních opatření vůči nim), odůvodněné zájmy obrany vlasti.
K provedení podrobností zmocňuje odstavec 3 ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem národní obrany.
K § 36:
Stanoví se zvláštní povinnosti drážních podniků (po případě možnost zvláštních opatření vůči nim) v době zvýšeného ohrožení státu (vymezení pojmu srv. § 46 branného zákona č. 92/1949 Sb. ).
Odstavec l stanoví zásadu přednosti zájmu obrany vlasti za tohoto stavu před každým jiným zájmem a zásadu bezvýhradného zapojení drah do služeb obrany vlasti.
Odstavce 2 a 3 precisují základní oprávnění dopravního správního úřadu a- vojenské správy, vyplývající ze zásady odstavce l, k opatřením, týkajícím se provozu drah.
Ustanovení odstavce 5 podřizuje zvýšeným zájmům obrany vlasti i normotvorbu, dovolujíc měniti zákonná ustanovení o drahách pouhým vládním nařízením. Toto ustanovení je na rozdíl od ustanovení předchozích odstavců použitelné jen za branné pohotovosti státu (vymezení pojmu srv. § 57 zákona č. 131/1966 Sb., o obraně státu).
K § 37:
Některá ustanovení daná v zájmu obrany vlasti se přejímají pro Sbor národní bezpečnosti a Sbor vězeňské stráže vzhledem k některým úkolům, které tyto sbory mají.
K § 38:
Přejímá se ustanovení § 167 odst. 1 dosavadního železničního zákona.
Místní dráhy jsou jako dráhy menšího provozního významu vybaveny technicky často tak, že nejsou schopny obstarati všechny úkony, k nimž by byly jinak podle ustanovení §§ 34 až 37 povinny.
Ustanovení § 167 odst. 2 dosavadního železničního zákona o bezplatné přepravě nejvýše dvou vojenských osob v jednom vozidle atd. se jako ustanovení příliš detailní nepřejímá. Věc může býti řešena pro vojenské osoby, členy Sboru národní bezpečnosti a členy Sboru vězeňské stráže úpravou podle § 35 odst. 3 po př. podle § 37.
K § 39:
Přejímá se zásada § 116 dosavadního železničního zákona, vyjádřená ostatně také v § 10 odst. 3 zákona č. 222/1946 Sb., o poště. Zákon omezuje se proti dosavadnímu stavu jen na nejzákladnější úpravu (jde o úpravu poměrů mezi národními podniky), ponechávaje podrobnosti správním předpisům.
K §40:
Všeobecně se poukazuje na důvodovou zprávu k § 3.
Odstavec 1:
Mezi drahami pro přepravu neveřejnou zaujímají zvláštní místo ty, u nichž je možný přímý přechod vozidel na dráhu pro přepravu veřejnou; takové dráhy tvoří totiž touto svou vlastností jakési nastavení dopravní sítě drah pro přepravu veřejnou.
Odstavec 2:
Nahrazuje ustanovení § 177 odst. 1 věty druhé a odstavce 2 dosavadního železničního zákona.
Sledován jest účel nevyjímati dráhy, mající význam jen pro svůj závod, z celku závodu a z kompetence úřadu, jenž je příslušný k povolení provozu závodu podle příslušných jiných předpisů.
K §41:
Pro dráhy pro přepravu neveřejnou, pokud nejsou z účinnosti zákona vyloučeny (srv. § 40 odst. 2) platí po stránce vybudování a provozu přiměřeně příslušná ustanovení platná pro dráhy pro přepravu veřejnou z důvodů uvedených v důvodové zprávě k § 40 odst. 1. Rozsah výkonu veřejné správy nad těmito drahami je ovšem omezen (§ 43).
K § 42:
Je leckdy účelné, aby dráha pro přepravu neveřejnou byla — bez újmy její povahy — užívána i jinak než jen jejím podnikatelem.
Obecný zájem na takové úpravě může býti tak intensivní, že bude vyžadovati zákroku se strany veřejné dopravní správy.
Zákon, přebíraje v zásadě dosavadní úpravu § 178 železničního zákona, upravuje jak případy iniciativy drážního podniku samého (odstavec 1), tak případy zásahu veřejné dopravní správy (odstavec 2).
Pod tuto úpravu lze nyní zahrnouti i dřívější t. zv. omezenou přepravu veřejnou (srv. bod 1 všeobecné části); k tomu míří slova odstavce 1 "podle zvláště vyhlášených přepravních podmínek".
K § 43:
Vzhledem k menšímu provoznímu významu drah pro přepravu neveřejnou je účelné omeziti výkon veřejné dopravní správy nad nimi jen na zřetele směřující v zásadě jen k zajištění jednotnosti ve vybudování a provozu těchto drah a k zajištění bezpečnosti jejich provozu.
Plyne z povahy věci, že úkony veřejné dopravní správy nad vojenskými drahami pro přepravu neveřejnou budou prováděny jen po dohodě s vojenskou správou.
K § 44:
Přiměřené vztažení ustanovení daných v zájmu obrany vlasti i na dráhy pro přepravu neveřejnou je odůvodněno významem, který tyto dráhy mají pro obranu vlasti.
K § 45:
Dráhy přenosné jsou dráhy, které svým určením nejsou vázány trvale na jedno místo. Přenosnými drahami mohou být jak dráhy pro přepravu veřejnou (na př. zábavní železnice, instalované na některých velkých výstavách), tak (a to zejména) dráhy pro přepravu neveřejnou (různé polní dráhy pro odvoz materiálu při zemních úpravách a pod. ).
Ingerence veřejné dopravní správy se omezuje jen na případy, kdy taková dráha se dotýká jiných veřejných pozemních komunikací nebo vod a vodních děl; příslušným úřadem (orgánem) se rozumí zde příslušný úřad (orgán) silniční nebo vodoprávní.
Ingerence jiných úseků veřejné správy, pokud je založena jinými ustanoveními, není ovšem dotčena.
K § 46:
Poukazuje se na bod 13 všeobecné části.
Zásadní úprava přimyká se k úpravě obsažené v § 20 odst. 6 zákona č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí; úprava podrobností se ponechává prováděcímu předpisu.
K § 47:
Nahrazuje se ustanovení § 207 dosavadního železničního zákona; nepřejímá se zejména ustanovení jeho odstavce 3, deklarujícího věc samozřejmou.
Upravuje se včleňování mezinárodních smluv, dotýkajících se dopravy na drahách, do vnitrostátního právního řádu. Obecná blanketní transformační klausule § 207 odst. l dosavadního železničního zákona se z důvodů účelnosti nahrazuje možností transformace nařízením ministra dopravy v jednotlivých případech.
Zúčastněným ministrem je v každém případě ministr zahraničních věcí, ostatní ministři pak podle povahy věci.
Transformace zásad mezinárodních smluv do vnitrostátního řádu pro vnitrozemskou přepravu je upravena v § 24 odst. 1.
K § 48:
Poukazuje se na bod 10 všeobecné části.
Ustanovení odstavců l a 2 nahrazuje ustanovení §§ 126 až 135 dosavadního železničního zákona. Odstavec l klade základní zásadu pro výkon státního dozoru, odstavec 2 dává dopravnímu správnímu úřadu prostředky k odstranění závad shledaných při dozoru.
Plyne z povahy věci, že u drah pro přepravu neveřejnou se státní dozor omezuje na zřetele uvedené v § 43 a že orgány, pověřené výkonem státního dozoru musí, pokud jde o objekty vojenské, dbáti předpisů o vstupu do vojenských objektů, jež zůstávají nedotčeny.
Podrobnosti se odkazují prováděcímu předpisu.
K § 49:
Poukazuje se na bod 5 a 8 všeobecné části.
Další možnosti přesunu působnosti ministerstva dopravy, a to buď obecně pro některé druhy úkonů veřejné dopravní správy nebo pro jednotlivé případy, jak se toho může projevit potřeba z důvodů účelnosti, jsou dány ustanovením odstavce 3 věty prvé.
Ustanovení odstavce 3 věty druhé je odůvodněno praxí, která ukázala účelnost toho, aby — v zájmu zjednodušení a rychlosti vyřízení — byly některé úkony veřejné dopravní správy provedeny přímo správními orgány
drážních podniků nebo útvarů jim nadřaděných (na př. ústředního orgánu pro komunální drážní podniky), po případě zaměstnanci těchto podniků.
Ustanovení odstavce 4 je odůvodněno zájmem účelnosti a pružného a rychlého vyřízení.
K § 50:
Vytýkají se — obdobně ustanovení § 124 odst. 2 dosavadního železničního zákona — některé zvláštní úkony veřejné dopravní správy příslušející ministerstvu dopravy, které se systematicky nedaly zahrnout do jiných ustanovení zákona.
Plyne z povahy věci, že podrobnější ustanovení podle písm. d) bude po případě třeba vydat v dohodě s příslušnými ústředními úřady. Ustanovením pod písm. e) se sledují kompetenční odloučení od obecných předpisů a soustředění kompetence u odborného úřadu dopravního. Jde však o typickou činnost, jež bude decentralisována (§ 49 odst. 3).
K § 51:
Poukazuje se na bod 14 všeobecné části.
Ustanovení odstavce 2 je zařazeno vzhledem k tomu, že v řízení mohou býti zúčastněny různé referáty národních výborů.
Pro publikaci úprav všeobecné povahy, vydávaných dopravním správním úřadem, platí všeobecné předpisy (zákon č. 260/1949 Sb., o úředních listech); pro uveřejňování jízdních řádů a tarifů platí ovšem zvláštní předpisy.
K §52:
Odstavec 1:
Stanoví se výslovně, že ve věcech ještě pravoplatně nerozhodnutých jest v řízení pokračovati podle ustanovení zákona.
Odstavec 2:
Umožňuje se — obdobně ustanovení § 209 odst. 4 prvé věty dosavadního železničního zákona — užívání jiných předpisů, nedotčených zákonem.
Odstavec 3:
Zařazen vzhledem k tomu, že všechny delegované prováděcí předpisy nebude lze vydati tak, aby nabyly účinnosti současně se zákonem.
Odstavec 4:
Upravuje se přechod dosavadních typů drah do typů podle nového členění (§ 4).
Odstavec 5:
Ježto hospodářská základna komunálních podniků není dosud obdobně přizpůsobena hospodářské základně národních podniků, není dosud zjednána stejnost podmínek pro daňové, dávkové a poplatkové postižení obou těchto typů disposičních správ národního majetku; komunální podniky jsou proto v jisté nevýhodě. Jeví se proto spravedlivé zachovati jim daňové, dávkové a poplatkové úlevy podle dosavadního železničního zákona až do nové všeobecné úpravy příslušného oboru práva daňového, po případě až do dřívější nové úpravy finančního hospodaření komunálních podniků.
Odstavec 6:
Shodné s § 89 dosavadního železničního zákona; odkazuje se také na důvodovou zprávu v § 24 odst. 1.
Vztah drážní přepravní smlouvy k obdobným ustanovením obecného práva občanského bude konečně upraven novým občanským zákonem, jenž se vypořádá zásadně s těmi předpisy obchodního práva o nákladní smlouvě, jež byly výslovně derogovány § 209 dosavadního železničního zákona (tato derogace nebyla vzhledem k očekávané úpravě novým občanským zákonem a vzhledem k všeobecné derogační klausuli § 53 odst. l do zákona převzata).
K § 53:
Odstavec 1 a 2:
Odstavec l vyslovuje všeobecnou derogační klausuli, která se v odstavci 2 příkladmo rozvádí.
Odstavec 3:
Poukazuje se na bod 12 písm. b) a e) všeobecné části.
Pozměněné znění § 200 odst. l dosavadního železničního zákona je zařazeno, aby byly vy-
loučeny pochybnosti o tom, že zaměstnancům drážních podniků nepřísluší v případě pracovního úrazu proti zaměstnavateli nárok podle tohoto zákona.
Dnem 1. dubna 1950 byli totiž i všichni zaměstnanci československých drah, národního podniku — kteří až dosud byli účastníky autonomního úrazového zaopatření — převedeni do národního pojištění důchodového podle zákona č. 99/1948 Sb. v plném rozsahu, úrazové pojištění jakožto samostatné odvětví veřejnoprávního důchodového pojištění již neexistuje, a rovněž neexistuje instituce úrazového zaopatření, pokud jde o úrazy, k nimž došlo nebo dojde po 31. březnu 1950. Za tohoto stavu je dosavadní ustanovení § 200 železničního zákona bezpředmětné; v případě pracovního úrazu budou míti zaměstnanci drážních podniků nárok proti zaměstnavateli jen za podmínek zákona o národním pojištění.
Odstavec 4:
Jde o zvláštní řízení ve věcech vodocestných staveb a vodních elektráren, zřizovaných v souvislosti s vodocestnými stavbami (srv. také § 20 odst. 3 zákona č. 50/1931 Sb. ), jež bylo zachováno již ustanovením § 210 odst. l č. 6 dosavadního železničního zákona.
Vztah uvedených vodohospodářských staveb k stavbám drah nebo stavbám na dráze je upraven § 13 odst. 4 a 5 uvedeného vodocestného zákona č. 66/1901 ř. z.
K § 54:
Uvedení zákona v účinnosti bude třeba sladiti s účinností aspoň základních prováděcích předpisů.
V Praze dne 13. června 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr dopravy:
A. Petr v. r.
Státní tiskárna v Praze. — 2774-50