Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
474.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ...........1950
o pracujícím dorostu.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1. Účel zákona.
(1) Účelem tohoto zákona je umožniti šťastný a spokojený život pracujícímu dorostu vytvářením předpokladů pro plný rozvoj jeho tvůrčích sil a pro jeho uplatnění v budovatelské práci podle schopností a v souladu s potřebami jednotného hospodářského plánu.
(2) Za tím účelem se bude získávati dorost, potřebný ke splnění jednotného hospodářského plánu a zvyšovati jeho odborná, politická a kulturní úroveň a tělesná zdatnost podle jednotných zásad soustavnou socialistickou výchovou ve spolupráci s podniky socialistického sektoru hospodářství a s masovými organizacemi pracujícího lidu.
(3) Pracujícím dorostem se v tomto zákoně rozumějí osoby v učebním poměru bez rozdílu věku a mládež do 18 let, která je v pracovním poměru.
(4) Výchovou pracujícího dorostu se rozumí jeho odborný výcvik a odborné i obecné vzdělání, jakož i výchova politická, kulturní a tělesná.
§ 2. ústředí pracujícího dorostu.
(1) K plnění úkolů vytčených v § l se zřizuje při ministerstvu práce a sociální péče
ústředí pracujícího dorostu (dále jen "Ústředí").
(2) Na Slovensku vykonává Ústředí svou působnost prostřednictvím Slovenského ústředí pracujícího dorostu (dále jen "Slovenské ústředí"), které se zřizuje při pověřenectvu práce a sociální péče.
§ 3.
Působnost ústředí, ústředí přísluší zejména:
a) spolupracovati s ústředními plánovacími orgány při vypracování plánu rozmisťování pracujícího dorostu do pracovních oborů a plánů opatření určených k hmotnému zajištění jeho výchovy, jakož i kontrolovati plnění těchto plánů,
b) říditi nábor a rozmisťování mládeže do 18 let, která vychází ze školy a má se zapojiti do práce, a rozmisťování pracujícího dorostu tak, aby se zajistilo jejich nejlepší uplatnění v budovatelské práci,
c) podle příslušných předpisů po slyšení československého svazu mládeže a jednotné odborové organisace stanoviti a vyhlašovati učební obory a délku učební doby, vydávati popisy učebních oborů a osnovy výcviku a
vydávati předpisy o učňovských zkouškách,
d) spolupracovati s příslušnými školskými orgány při vydávání učebních plánů a osnov a školních, vyučovacích a zkušebních řádů a organisačních řádů základních odborných škol,
e) vydávati v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány veřejné správy a po slyšení československého svazu mládeže a jednotné odborové organisace směrnice pro politickou, kulturní a tělesnou výchovu pracujícího dorostu k provedení zásad stanovených příslušnými ústředními orgány veřejné správy,
f) vydávati v dohodě se zúčastněnými ministerstvy směrnice pro odborný výcvik pracujícího dorostu,
g) pečovati o hmotné zajištění výchovy pracujícího dorostu,
h) dozírati na provádění svých opatření.
§ 4. Organisace ústředí.
(1) V čele ústředí je vedoucí podřízený přímo ministru práce a sociální péče. Vedoucího jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra práce a sociální péče. V čele Slovenského ústředí je vedoucí jmenovaný a odvolávaný ministrem
práce a sociální péče na návrh pověřence práce a sociální péče, jemuž je vedoucí přímo podřízen.
(2) Pokud z tohoto zákona nevyplývá nic jiného, platí o pracovních a platových poměrech vedoucího ústředí a vedoucího Slovenského ústředí všeobecné předpisy o státních zaměstnancích.
(3) Ministerstvo práce a sociální péče (pověřenectvo práce a sociální péče) přidělí Ústředí (Slovenskému ústředí) potřebné zaměstnance a poskytne mu úřední místnosti a věcné potřeby.
(4) Osobní i věcné náklady spojené se zřízením a činností ústředí (Slovenského ústředí) jdou na vrub rozpočtových prostředků ministerstva práce a sociální péče (pověřenectva práce a sociální péče).
(3) Služebním i osobním úřadem zaměstnanců ústředí (odstavec 3) je ministerstvo práce a sociální péče (pověřenectvo práce a sociální péče).
§ 5.
Poradní sbor pro otázky pracujícího dorostu.
(1) Ministr práce a sociální péče zřídí k provádění tohoto zákona poradní sbor pro otázky pracujícího dorostu. Poradní sbor se vyjadřuje o věcech z oboru působnosti Ústředí, které mu předloží ministr práce a sociální péče, zejména o zásadních věcech a o důležitějších opatřeních ústředí.
(2) Členy poradního sboru jsou vedoucí Ústředí, vedoucí Slovenského ústředí a zástupci vyslaní zúčastněnými ústředními úřady. Další členy poradního sboru jmenuje ministru práce a sociální péče, z nich po jednom členu a jednom náhradníku na návrh pověřence práce a sociální péče, československého svazu mládeže, jednotné odborové organisace a Jednotného svazu československých zemědělců.
(3) Pověřenec práce a sociální péče zřídí obdobně Slovenský poradní sbor pro otázky pracujícího dorostu.
(4) členství v poradních sborech je funkcí čestnou.
(5) K jednání poradních sborů budou podle potřeby přizváni další účastníci.
§ 6.
Působnost národních výborů.
(1) ústředí se při výkonu své působnosti opírá o národní výbory, které plní ve věcech upravených tímto zákonem úkoly stanovené příslušnými předpisy. Totéž platí o báňských úřadech, pokud jde o výcvik hornických učňů.
(2) Vláda může nařízením přenésti na národní výbory provádění některých úkolů ústředí.
§ 7. Referáty pro pracující dorost.
(1) O provádění úkolů uvedených v § l pečují referáty pro pracující dorost, které také sdělují ústředí návrhy a podněty s tím souvisící.
(2) Podle směrnic, o nichž se dohodne ústředí se zúčastněným ministerstvem, zřídí generální ředitel nebo jemu obdobný orgán pro podřízené národní nebo státní podniky referát pro pracující dorost.
(3) Referáty pro pracující dorost plní své úkoly podle směrnic a pokynů ústředí.
§ 8. Střediska pracujícího dorostu.
(1) Národní, státní a komunální podniky zřizují se schválením ústředí střediska pracujícího dorostu (dále jen "střediska") zpravidla v závodech. Středisko se skládá z pracoviště (učňovské dílny), základní odborné školy a domova pracujícího dorostu.
(2) ústředí může podnikům uložiti, aby přijaly do svých středisek též pracující dorost jiných podniků (závodů), u nichž se na tom dohodne s generálními řediteli, nebo jim obdobnými orgány zúčastněných podniků. Učební poměr se tímto převzetím neruší.
(3) Generální ředitelé a jim obdobné orgány (§ 7 odst. 2) mohou se schválením ústředí zřizovati střediska mimo závody.
(4) Předpisy o zřizování základních odborných škol nejsou ustanoveními odstavců l a 3 dotčeny.
§ 9. Organisace střediska.
(1) V čele střediska je vedoucí střediska.
(2) Ředitel podniku je povinen starati se o řádný chod střediska a odpovídá za to orgánům, kterým podléhá podle příslušných předpisů o organisaci podniků; totéž platí přiměřeně o vedoucím závodu, který není součástí podniku, jakož i o vedoucím střediska, které není v závodu. Tyto osoby jsou povinny říditi se směrnicemi a pokyny ústředí. V otázkách výchovy jsou podřízeny též dozoru Ústředí a ve věcech základní odborné školy jsou povinny říditi se směrnicemi a pokyny školské správy, které jim budou vydávány prostřednictvím Ústředí.
(3) Podrobnosti o organisaci střediska, zejména též o jmenování vedoucího a o jeho postavení, upraví organisační řád střediska. Jeho součástí je organisační řád základní odborné školy, vydaný podle školského zákona též v dohodě s ústředím.
(4) Organisační řád střediska vydá podle směrnic ústředí podnik, který středisko zřídil, a to po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace a se schválením příslušného generálního ředitele nebo jemu obdobnému orgánu.
(5) Ustanovení odstavců l až 4 platí též pro střediska zřízená generálním ředitelem nebo jemu obdobným orgánem (§ 8 odst. 3), s tou odchylkou, že vedoucí střediska je podřízen a odpověden generálnímu řediteli, po případě jemu obdobnému orgánu. Organisační řád takového střediska vydá generální ředitel nebo jemu obdobný orgán.
§ 10.
Ustanovení o ostatních podnicích a zařízeních.
Ustanovení tohoto zákona o národních a státních podnicích platí přiměřeně též pro podniky komunální a pro podniky lidového družstevnictví, jakož i pro jiné podniky, ústavy a zařízení, které provádějí výcvik pracujícího dorostu.
§ 11.
Předpisy o výcviku pracujícího dorostu.
Pokud tento zákon nestanoví jinak, zůstávají dosavadní předpisy o výcviku učňů nedotčeny.
§ 12. Náklady na střediska.
Náklady spojené se zřízením a činností středisek, vyjma osobní náklad na základní odbornou školu a náklad na učební pomůcky a knihy pro školu, nesou podniky, po případě ústřední orgány, které je zřídí.
§ 13.
(1) O opatřeních ve věcech upravených tímto zákonem před jeho účinností se má za to, že byla učiněna podle něho, pokud jsou v souladu s jeho ustanoveními.
(2) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými Členy vlády.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Dnešní stav výchovy pracujícího dorostu vzhledem k úkolům 5 LP nevyhovuje. Je nutno stanovit zásady výchovy odpovídající současnému období naší cesty k socialismu, technickému pokroku a nové organisaci práce.
V období kapitalismu viděli podnikatelé v učních především předmět snadného vykořisťování. Důsledkem tohoto vykořisťovatelského pojetí výcviku učňů bylo, že učňové nebyli, až na vzácné výjimky, soustavné připravováni k práci.
Přechodem politické moci do rukou pracujícího lidu a znárodněním rozhodující části výrobních prostředků nastala základní změna v nazírání na výchovu pracujícího dorostu. Výchova dorostu je chápána jako příprava nejen odborně zdatných, nýbrž i uvědomělých pracovníků, z nichž bude vyrůstat nová generace dělnické třídy. V tomto směru dosáhly již některé národní podniky dobrých výsledků, zvláště ty, které sjednotily výchovu učňů ve střediscích, vybavených učňovskými dílnami, základní odbornou školou a domovy mládeže.
V celku však vykazuje dosavadní stav výchovy učňů ještě mnoho nedostatků. Není
na příklad řádně koordinován odborný výcvik
v dílné s odborným vzděláním v základní odborné škole. Učňové jsou často vychováváni
v menších závodech, které nemají ani potřebná
výcviková zařízení, ani kvalifikované instruktory a neprovádějí výcvik plánovitě. Tito uč--
nové navštěvují základní odbornou školu společně s učni jiných závodů a je pochopitelné,
že za tohoto stavu není ani možné skloubení
odborně praktické a odborně theoretické výchovy. Učební doba není často plně využita
k získání dovedností a vědomostí stanovených
popisem učebního oboru a učňové jsou často
zaměstnáváni pomocnými pracemi, které nespadají do jejich učebního oboru nebo pracemi, které by měli vykonávat až na konci
učební doby. Při tomto nesystematickém způsobu odborného výcviku nemohou si učňové
osvojit v učební době všechny základní dovednosti a vědomosti, které mají získat v učebním
poměru. Ani domovy mládeže, které mají pečovat o výchovu dorostu v době, kdy není na
pracovišti nebo ve škole, neplní často tento
úkol, ať již proto, že nemají způsobilé vychovatele, nebo proto, že jejich výchovná práce
nenavazuje na výchovnou práci učňovské dílny
a školy.
Z uvedeného je zřejmo, že dosavadní organisace výchovy pracujícího dorostu nevyhovuje
především proto, že hlavní výchovné složky (pracoviště, škola a domov) nejsou ani organisačně ani pracovně skloubeny a nemají jednotné vedení. Zákon o pětiletém hospodářském plánu přímo předpokládá vytvoření zvláštních učilišť pracujícího dorostu, které by splňovaly uvedené požadavky (§ 22 odst. 4).
Zdokonalování organisace výchovy pracujícího dorostu je dosud velmi brzděno tím, že není ústředně usměrňována a řízena, což je důsledkem kompetenční roztříštěnosti. Tak na př. vládní nařízení č. 186/1949 Sb., o zatímní úpravě výcviku učňů svěřuje ministerstvu práce a sociální péče vyhlašování učebních oborů, stanovení délky učební doby, schvalování popisů učebních oborů a osnov výcviku a úpravu učňovských zkoušek. Ministerstvu školství, véd a umění přísluší zřizování základních odborných škol, vydávání učebních plánů a osnov a řádů pro tyto školy a dozor nad nimi. Péče o tělesnou a kulturní výchovu dorostu náleží státnímu úřadu pro tělesnou výchovu a sport a ministerstvu informací a osvěty. Zřizování závodních domovů mládeže a výcvikových zařízení plánují příslušná výrobní ministerstva.
V podrobnostech je dosavadní právní stav v oboru upravovaném osnovou tento:
Právní předpisy, které upravovaly poměry pracujícího dorostu před osvobozením, umožňovaly co největší vykořisťování učňů. Základem, jenž upravuje výcvik a výchovu pracujícího dorostu, je živnostenský řád z. r. 1859, zejména jeho hlava VI. Na Slovensku platí ustanovení živnostenského zákona č. 259/1924 Sb., doplněná použivatelným nařízením s mocí zákona č. 19/1941 SI. z. o početním poměru učňů k počtu pomocníků v živnostech. Za doby nesvobody byly dále vydány zejména předpisy: vlád. nař. č. 200/1943 Sb., o úpravě výcviku k povolání, vyhláška č. 201/1943 Sb., o výcviku horníků k povolání, vlád. nař. č. 381/1942 Sb., o praktickém výcviku v zemědělství a vyhláška č. 431/1942 Sb., o praktickém výcviku salašníků atd.
Po únorovém vítězství pracujícího lidu byly také v otázkách pracujícího dorostu nastoupeny nové cesty. Nejnovějším předpisem upravujícím tuto látku — ovšem ne v celé její šíři — je vládní nařízení č. 186/1949 Sb., o zatímní úpravě výcviku učňů. Základní odborné školy jsou upraveny základním školským zákonem č. 95/1948 Sb. Vedle něho platí ovšem větší počet předpisů různé normativní povahy, z velké části výnosů MšVU; normální statut základních odborných škol byl vydán výnosem
MŠVU z r. 1947, uveřejněným na sir. 1 Věstníku MšVU z r. 1947. Nejnovějším obecným předpisem v tom ohledu je vládní nařízení č. 257/1949 Sb., o zřizování a provozu výběrových a povinných odborných škol při státních a národních podnicích. O domovech mládeže se zmiňuje § 87 školského zákona; zde jsou ovšem míněny jen žákovské domovy čili internáty. Na podkladě § 12 bodu 4 vlád. nař. č. 202/1947 Sb. (prováděcí nařízení k zákonu o péči o mládež) zřizují orgány lidové správy t. zv. oblastní domovy mládeže. Domovy mládeže při závodech nejsou dosud upraveny předpisem a jsou zřizovány podle vnitřních instrukcí v příslušných sektorech.
Je pochopitelné, že výsledkem takové roztříštěnosti byla jednak nejednotnost postupu u různých činitelů v týchž otázkách, jednak zejména nevyhovující stav výchovy pracujícího dorostu, což je v rozporu s cílem sledovaným vládou, hlavně pak s požadavky na výchovu pracovního dorostu.
Přitom jest dorost hlavním a pravidelným zdrojem pracovních sil pro potřeby pětiletého plánu; ostatní zdroje (t. j. získávání pracovních sil začleňováním žen, které dosud pracovaly pouze v domácnosti, osob nepracujících, osob se sníženou pracovní schopností a řada dalších) budou postupně slábnout. Pětiletý plán však jako velkolepá ukázka rozvoje výrobních sil našeho lidově demokratického státu předjímá ve svém úderném politickém dosahu budoucího člověka; možno přímo říci, že jeho uskutečnění předpokládá pracovníka vyzbrojeného jak politicky, tak i nejnovějšími odbornými poznatky, novými pracovními methodami a neutuchajícím nadšením. Takové lidi musí míti a již také má ve svých řadách pracující dorost.
Je proto třeba věnovat zvláštní péči začleňování dorostu podle potřeb hospodářského plánu tím spíše, že početní stavy populačních ročníků 1934 až 1938, které končí povinnou školní docházku v období pětiletého plánu, mají sestupnou tendenci, zatím co požadavky výroby na začleňování dorostu v pětiletém plánu postupně stoupají. Je nutno především zajistit potřebný počet dorostu pro klíčová hospodářská odvětví (zejména hornictví a hutnictví), která by nemohla zvládnout plánované úkoly bez podstatného zvýšení počtu pracovních sil. Ježto mužský dorost je úzkým profilem v plánování dorostu, je nutno daleko větší měrou než dosud začleňovati do vhodných povolání dříve vyhrazených mužům i dívky a odstraňovati předsudky a jiné překážky, které toto začlenění brzdí. Ještě stále značná část dorostu dává při volbě povoláni přednost oborům
hospodářsky méně důležitým, jsouc ovládána předsudkem o t. zv. lepším povolání. Z uvedeného rozboru vyplývají tyto závěry: Jelikož se ještě dnes setkáváme s podceňováním manualní práce a s individualistickým pojetím volby povolání, které narušuje plánovité začleňování dorostu, musí býti mládež vychována k novému socialistickému chápání práce a k hodnocení pracovníka podle důležitosti a prospěšnosti jeho práce pro společnost. K splnění tohoto požadavku je nutno vytvářeti nezbytné materiální podmínky, které umožňují získání a začlenění potřebného počtu dorostu do odvětví zvláště důležitých pro splnění pětiletého plánu.
Aby těchto cílů bylo dosaženo, je nutno:
a) Budovati domovy pracujícího dorostu a postarati se o jejich náležité vybavení a řádné vedení. Zákon o pětiletém plánu vychází ze stavu při skončení dvouletky, kdy bylo v domovech mládeže celkem 26. 570 lůžek, z toho bylo 16. 570 lůžek v t. zv. závodních domovech mládeže, 10. 000 v oblastních domovech mládeže. Na vysvětlenou se uvádí, že oblastní domovy mládeže slouží k ubytování pracujícího dorostu z řemesel a malých továrních podniků, závodní domovy mládeže pak k ubytování dorostu z větších nebo menších závodů, které si tyto domovy budují samy; t. zv. oblastní domovy zřizují svazky lidové správy. Pětiletý hospodářský pán si vzal za úkol vybudovati v domovech mládeže dalších 50. 000 lůžek.
b) Budovati a zlepšovati učňovské dílny (učňovská pracoviště).
c) Vytvořiti jednotu všech tří výchovných složek, t. j. vytvořiti jednotu dílny, základní odborné školy a domova pracujícího dorostu.
d) ústředně říditi výchovu pracujícího dorostu v celé její šíři.
K tomuto cíli osnova vytváří jednak ústředí pracujícího dorostu jako ústřední orgán řídící výchovu mladé generace dělnické třídy, jednak střediska pracujícího dorostu zpravidla na závodech. Přihlíží jednak k našim zkušenostem a podmínkám, jednak ke zkušenostem v SSSR, kde bylo tímto úkolem pověřeno ministerstvo pracovních záloh. V SSSR jsou mladí dělníci připravováni především v řemeslných učilištích, v nichž je rovněž zachována jednota dílny, školy a domova. Tato učiliště v SSSR nejsou však součástí podniků, nýbrž zařízením ministerstva pracovních záloh. SSSR plným soustředěním a jednotným řízením výchovy dorostu dosáhl velmi pozoruhodných výsledků. Jeho zkušenosti byly rozhodující pro organisaci výchovy pracujícího dorostu v ČSR, jak je navrhován touto osnovou, i když zatím ještě
nemůžeme v plném rozsahu převzít organisaci sovětského vzoru.
Protože při menších závodech není možno uplatniti socialistické formy výchovy pracujícího dorostu, je cílem nové úpravy, aby veškerá mládež byla soustředěna ve velkých, technicky a politicky nejlépe vedených závodech s nejmodernějšími formami výroby. Tam se průmyslová mládež naučí zacházet s vyspělou technikou a osvojí si socialistické formy práce, které bude po svém vyškolení přenášet do závodů méně vyspělých a působit tak ke zvýšení produktivity práce. Nebude ovšem možno ihned soustředit do středisek veškerou mládež. Tento ne ještě zcela vyhovující stav se však bude zlepšovat jak postupem času, tak i rozšiřováním socialistického sektoru našeho hospodářství. Typ vhodného střediska pro mládež v nevýrobním sektoru se ustálí průběhem doby úměrně s tím, jak se bude vyvíjet organisace nevýrobního, zejména distribučního sektoru. Proto osnova také umožňuje Ústředí, aby řídilo zřizování středisek podle vývoje našeho hospodářství. Střediska pracujícího dorostu budou zřizována především na vhodných závodech, kde učební proces může probíhat v souvislé a samostatné výrobě v učebních dílnách a kde se mládež může opřít o dobrou politickou organisaci.
Ministerstvo práce a sociální péče už dnes pečuje o pracující dorost po materiální stránce, ať již jde o zařízení sloužící výchově dorostu (učňovské dílny, domovy mládeže atd. ) nebo
o věcné potřeby (ošacení, stejnokroje atd. ).
Nové úkoly vyplývající z osnovy zákona si vyžádají zvýšení stavu zaměstnanců v ministerstvu práce a sociální péče (ústředí pracujícího dorostu), v pověřenectvu práce a sociální péče (Slovenské ústředí pracujícího dorostu) a v referátech práce a sociální péče krajských a okresních národních výborů. Poněvadž organisace ústředí i jeho podřízených složek bude po vyjití osnovaného zákona teprve rozvíjena, nelze přesně určit rozsah zvýšení personálních
i věcných nákladů. Náklad, jehož si vyžádá předpokládané zvýšení počtu zaměstnanců v r. 1950, by činil v tomto roce asi 8, 5 milionů Kčs. V této částce je zahrnut náklad na zvýšení počtu zaměstnanců v ministerstvu práce a sociální péče, v pověřenectvu práce a sociální péče, a v referátech práce a sociální péče u krajských a okresních národních výborů. Náklad, jehož si vyžádá předpokládané zvýšení počtu zaměstnanců v roce 1950, bude uhrazen úsporami v rozpočtech ministerstva práce a sociální péče a národních výborů.
Osnova neobsahuje ustanovení, které by ře-
šilo vlastnické poměry pracovišť, domovů i škol. Platí tedy v tom ohledu dosavadní předpisy. Tak zv. oblastní domovy mládeže zůstanou tedy prozatím vlastnictvím dosavadního majitele (příslušného národního výboru), školní budovy a nemovitosti ve vlastnictví státu atd. Není zamýšleno, aby byly zřizovány nové objekty jako zařízení v rukou svazků lidové správy. Zřídí — li sám podnik učňovskou dílnu nebo domov pracujícího dorostu, budou tato zařízení jeho vlastnictvím.
Při provádění zákona bude ministerstvo práce a sociální péče spolupracovati se zúčastněnými resorty, zvláště s výrobními ministerstvy, z nichž především se osnova dotýká ministerstva průmyslu. Zejména bude ministerstvo práce a sociální péče úzce spolupracovat také s ministerstvem zemědělství, které plní úkol nadmíru důležitý, totiž budování jednotných zemědělských družstev. K tomu účelu potřebuje především mladé kádry pro jednotná zemědělská družstva a státní strojní stanice. Růst kádrů bude umožněn lepší organisaci náboru a výchovy pracujícího dorostu v důsledku osnovaného zákona.
Část zvláštní. K § 1:
účelem osnovy v širším smyslu je umožnění šťastného a spokojeného života pracujícímu dorostu tím, že budou vytvářeny organisační předpoklady pro plný rozvoj jeho tvůrčích sil a pro uplatnění v budovatelské práci. Tento cíl bude sledován tím, že získávání dorostu potřebného ke splnění jednotného hospodářského plánu a jeho socialistická výchova bude prováděna podle jednotných zásad. Osnova je tudíž jedním z nástrojů k uskutečnění ústavou zaručeného práva na práci.
Druhý a třetí odstavec vymezuje pojem pracujícího dorostu a jeho výchovy. Nevztahuje se tedy osnovaný zákon na mládež, která pouze studuje, aniž by byla v učebním nebo pracovním poměru. V nynějším stadiu vývoje jednotných zemědělských družstev se osnova nevztahuje ani na jejich dorost; o výchově a výcviku pracujícího dorostu těchto družstev se dohodne ministerstvo zemědělství s ministerstvem práce a sociální péče. Odborným výcvikem se rozumí výcvik učňů (§ l vl. nař. č. 186/1949 Sb. ) a výcvik mladistvých osob v pracovním poměru. Na týž okruh osob se vztahují též ostatní složky výchovy.
K § 2:
Tímto ustanovením se zřizuje ústředí pracujícího dorostu při ministerstvu práce a sociální