Oddíl druhý. Trestné činy proti povinnostem veřejných činitelů. Porušení povinnosti veřejného činitele §§ 175 a 176

Oddíl třetí. Trestné činy proti veřejným činitelům.

Oddíl čtvrtý. Úplatkářství.

Oddíl pátý. Jiné trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných.

HLAVA ČTVRTÁ TRESTNÉ ČINY OBECNÉ NEBEZPEČNÉ.

HLAVA PÁTÁ. TRESTNÉ ČINY PROTI RODINĚ A MLÁDEŽI.

HLAVA ŠESTÁ. TRESTNÉ ČINY PROTI ŽIVOTU A ZDRAVÍ.

HLAVA SEDMA. TRESTNÉ ČINY PROTI SVOBODĚ A DŮSTOJNOSTI ČLOVĚKA. Oddíl prvý. Trestné činy proti svobodě.

Oddíl druhý. Trestné činy proti důstojnosti člověka.

HLAVA OSMA. TRESTNÉ ČINY MAJETKOVÉ.

HLAVA DEVÁTÁ. TRESTNÉ ČINY PROTI BRANNOSTI.

HLAVA DESÁTÁ. TRESTNÉ ČINY VOJENSKÉ.

Oddíl prvý. Trestné činy proti povinností konat vojenskou činnou službu.

Oddíl druhý. Trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti.

Oddíl třetí. Trestné činy proti povinnostem strážní a dozorčí služby.

Oddíl čtvrtý. Trestné činy proti velitelským povinnostem.

Oddíl pátý. Trestné činy ohrožující bojeschopnost.

Oddíl šestý. Trestné činy proti válečným zvyklostem.

Oddíl sedmý. Společná ustanovení. §§ 304 až 308.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENI.

§§ 309 až 312.

Důvodová zpráva.

Vítězství sovětské armády nad fašismem v druhé světové válce a revoluční odboj československých pracujících proti okupantům vytvořily podmínky pro vznik čs. lidově demokratické republiky, v níž politická moc je pevně v rukou pracujících s dělnickou třídou v čele a vykořisťovatelé byli trvale zbaveni své dřívější nadvlády.

Skutečnost, že třídní podstata osvobozeného státu se od základů změnila a že náš pracující lid nastupil odhodlaně cestu socialistického budování podle vzoru a za pomoci Sovětského svazu, obráží se nutně v nových zákonech. Až do února 1948 zůstalo vedení justice v rukou živlů třídně a ideologicky spjatých s buržoasií. Trestního soudnictví bylo tehdy ještě používáno k boji proti lidově demokratickému zřízení a za obnovení kapitalismu. Teprve únor 1948 rozhodl definitivně otázku moci ve státě a umožnil vedle přijetí nové ústavy také zahájení práce na novém trestním zákoně, odpovídajícím potřebám a úkolům lidově demokratického státu.

President republiky Klement Gottwald ve svém historicky významném projevu na IX. sjezdu Komunistické strany Československa pravil: "Nesmíme ani na okamžik zapomínat, že cesta k socialismu je a bude i po únorovém vítězství cestou třídního boje. " Vývoj událostí od IX. sjezdu KSČ tato slova presidenta Gottwalda plně potvrdil. Naše reakce, jež stojí v službách zahraničních imperialistů, sahá k nejhanebnějším methodám vlastizrady a protilidového škůdnictví. Úkolem nového trestního zákona je co nejúčinněji přispět k jejímu zneškodnění a musí být ostrou zbraní našeho pracujícího lidu proti všem jeho nepřátelům.

Trestní zákon chrání revoluční vymoženosti našeho pracujícího lidu nejen proti příslušníkům vykořisťovatelských tříd nyní zbavených politické moci. Bojuje zároveň proti zištnosti, ledabylému postoji k práci a občanským povinnostem a pohrdavému poměru ke spoluobčanům jako proti přežitkům kapitalismu v lidském vědomí a poskytuje účinnou ochranu každému jednotlivci, který plní poctivě své povinnosti k celku.

Nový zákon je nesen duchem socialistického humanismu. Proto klade důraz na výchovný účel trestu tam, kde lze doufat v nápravu. Ale právě proto stíhá s veškerou přísností nenapravitelné nepřátele lidu a národa.

Vydání nového trestního zákona v rámci kodifikační dvouletky má velký politický význam. Staré trestní zákony z r. 1852, z r. 1855 a z r. 1878 se stávají součástí naší právní historie, jako se stala součástí historie společnost, která je vytvořila.

Každý právní předpis odpovídá ekonomickým a politickým poměrům společnosti, která si jej dává. V otrokářské společnosti dovoloval zákon zabít otroka, ve feudální společnosti dovoloval,. jen" prodat nevolníka a ve společnosti kapitalistické chrání kapitalistické vykořisťování, dovoluje člověka vyhodit na dlažbu a odsoudit jej jako nezaměstnaného k smrti hladem. Právní předpis vyjadřuje vůli vládnoucí třídy, chrání a upevňuje její hospodářská a politická privilegia.

Tvoří-li každý právní předpis jednu z účinných zbraní vládnoucí třídy v boji za upevnění a posílení její moci, tvoří ji tím spíše každý trestní zákon, v němž se bezprostředně a poměrně nezastřeně zrcadlí třídní povaha státu.

Buržoasní revoluce nahradila feudální stát státem buržoasním. Buržoasní demokracie znamená v mnoha směrech podstatný pokrok proti společnosti feudální. Zánik feudálního státu znamenal zároveň zánik feudálního práva. Buržoasie rozložila také feudální trestní právo a vytvořila nové trestní zákonodárství. Demokratisovala trestní právo a vytvořila jednotné trestní zákonodárství pro všechny občany, proklamovala rovnost všech občanů před zákonem, vyhlásila zásadu nullum crimen sine lege (zločinem může být jen takový čin, který prohlašuje zákon výslovně za trestný), nulla poena sine lege (za trestný čin může být uložen jen trest, který je výslovně stanoven v zákoně), postavila se na stanovisko úměrnosti trestu (trest musí odpovídat závažnosti deliktu) a

odstranila surovou formu středověkého trestání. Buržoasní trestní právo znamenalo tedy pokrok proti feudálnímu trestnímu zákonodárství.

Rozvoj kapitalismu vede k zostření třídních rozporů, vlastních buržoasní společnosti, k zostřování třídního boje. k vzrůstu revolučního rozmachu dělnické třídy a konečně k revolučním výbuchům. Tyto stupňované třídní rozpory se pokouší buržoasie zvládnout zostřením své třídní diktatury. A jedním z nejúčinnějších prostředků v boji proti dělnické třídě se stává v tomto období trestní právo. Jeho ostří stále více míří proti revolučnímu dělnickému hnutí. Princip rovnosti před zákonem, úměrnosti trestu, trestání jen podle zákona a lidského výkonu trestu jsou buržoasií stále více opouštěny.

Rozmach kapitalistické výroby vede k stupňovanému vykořisťování a ke zbídačení širokých mas obyvatelstva. Časté periodicky nutně se opakující krise a stoupající hospodářská nejistota, jejichž rozsah se v období imperialismu zvětšuje, zbavují miliony lidí práce a vrhají je do nepředstavitelné bídy.

Velcí učitelé lidstva Marx, Engels, Lenin a Stalin vědecky dokázali, že příčiny zločinnosti tkví v hospodářských podmínkách lidské existence. Zločinnost v třídní antagonistické společnosti je výsledkem neřešitelných rozporu, jež spočívají v samé skladbě této společnosti. Za kapitalismu dosahují tyto rozpory nejvyššího stupně, což má za následek neutuchající vzrůst zločinnosti. Nesmírné bohatství kapitalistické menšiny a nepředstavitelná bída lidových vrstev způsobují, že se množí t. zv. zločiny proti majetku a proti osobní bezpečnosti. Hlad, bída a nezaměstnanost vedou lidi ke krádežím i k jiným trestným činům. Proto je mezi pachateli t. zv. majetkových deliktů většina osob pocházejících z vykořisťovaných vrstev. Zločinnost roste za kapitalismu mnohem rychleji než počet obyvatelstva. Zločin je zjevem organicky spjatým s kapitalismem. Se zánikem kapitalismu nutně souvisí též postupný zánik zločinnosti. Nelze likvidovat zločinnost, dokud nebyl odstraněn kapitalismus.

Za imperialismu — posledního stadia kapitalismu, kdy vnitřní rozpory kapitalismu dosahují svého vyvrcholení a kdy kapitalismus je již kapitalismem zahnívajícím — roste zločinnost v nevídaných rozměrech. Statistika kapitalistických států ukazuje, jak zostření třídního boje v období imperialismu souvisí s růstem zločinnosti. Uvedeme některá statistická data, jež jsou obžalobou kapitalismu:

Počet osob odsouzených v Anglii a Walesu

pro trestné činy proti majetku spáchané s použitím násilí činil

v letech 1920—1924 — 4. 403 (v ročním průměru),

v roce 1948 — 25. 272;

pokud se týče trestných činů proti majetku bez použití násilí, činil počet odsouzených

v letech 1920—1924 — 53. 516 (v ročním prů-

měru), v roce 1948 — 103. 508;

pro krádež bylo v Anglii a Walesu odsouzeno

v ledech 1920—1924 — 47. 524 osob (v ročním

proměru), v roce 1948 — 91. 500 osob.

Počet osob, odsouzených v Anglii a Walesu pro závažné veřejnožalobní trestné činy, s výjimkou trestných činů podle zákona o ochraně státu, činil

Srovnáváme — li rok 1948 s rokem 1938, vidíme, že počet osob odsouzených pro závažné veřejnožalobní delikty vzrostl za uplynulých deset let o 65%. Podrobnější statistiky ukazují, že u deliktů přechovávání kradených věcí jde o vzrůst o 155%. Počet odsouzených osob ve věku od 21 let vzrostl o 80%. Celkový počet dívek a žen, které byly odsouzeny pro závažné veřejnožalobní delikty, vzrostl z počtu 9. 784 v roce 1938 na 17. 203 v roce 1948, to znamená o 75%.

Při srovnání roku 1948 s rokem 1947 vychází najevo, že celkový počet osob odsouzených pro závažné veřejnožalobní delikty vzrostl o 13. 712, t. j. o 11, 9%.

Počet zločinů zaznamenaných policií v Anglii a Walesu se jeví v těchto údajích (v ročním průměru):

rok 1910—1914 — 97. 924

rok 1936—1938 — 266, 096.

Za dobu kratší než 30 let počet zločinů zaznamenaných v Anglii a Walesu vzrostl tedy více než dvaapůlkrát. Specifická váha majetkových zločinů je značná: před první světovou válkou majetkové zločiny v Anglii tvořily 91% všech zločinů policií zaznamenaných, před druhou světovou válkou dosahovaly 95%.

Celé období od r. 1920 až po dnešek je v Anglii a Walesu charakterisováno vytrvalou vzestupnou tendencí zločinnosti.

A nyní několik statistických údajů o zločinnosti ve vedoucí imperialistické mocnosti — USA, zemi "amerického životního standartu".

Dle statistik z roku 1932 je v USA pácháno za posledních třicet let průměrně kolem 4, 000. 000 trestných činů ročně.

V r. 1939 připadal na každých 39 občanů v USA jeden zločinec. Průměrně každých 22 vteřin byl spáchán nějaký trestný čin. Z údajů z r. 1939 bylo propočítáno, že 200. 000 občanů USA se dopouští ve svém životě vraždy.

V r. 1939 kolísalo úhrnné číslo těžších trestných činů kolem 1, 500. 000; z toho bylo:

Celkově bylo r. 1945 v USA spácháno vražd více než 11. 000, krádeží více než 1, 442. 000.

V roce 1946 vystoupily škody způsobené zločinností na 15 až 16 miliard dolarů. V r. 1947 bylo v USA spácháno 1, 665. 000 zločinů.

Tvrdě a neúprosně hovoří na adresu buržoasie čísla o zločinnosti mládeže v kapitalistických zemích.

Zločinnost mládeže ve Spojených státech ke konci druhé světové války a v době bezprostředně předcházející prudce vzrůstala. 17, 6% všech zločinů připadalo na osoby zatčené ve věku do 21 let: Při srovnání údajů z let 1944 až 1946 s údaji z r. 1939 vidíme, že počet zatčených dívek ve věku 18 let stoupl o 198%, počet hochů téhož věku zatčených pro vraždu stoupl o 48%, pro znásilnění o 70%, pro větší krádež o 39%, pro loupež o 72%, pro přivlastnění automobilu o 55%.

V jiných imperialistických státech lze pozorovat podobný vzrůst zločinnosti mládeže. V Anglii a Walesu počet osob zatčených ve věku do 21 let tvoří 50—60%, při čemž většina z nich je ve veku od 10 do 16 let. Od r. 1938 do r. 1948, t. j. za 10 let, vzrostl počet osob ve věku od 17 do 21 let odsouzených pro závažné veřejnožalobní delikty o 32%, počet osob mladších než 17 let odsouzených pro tytéž činy o 58%. Počet osob ve věku pod 21 let odsouzených pro delikty proti majetku činil

v r. 1938 — 37. 791, v r. 1918 — 54. 910. Zvýšil se tedy asi o 45%. Koeficient zločinnosti mládeže v Anglii a Walesu je k počtu obyvatelstva v r. 1938 — 0, 00010, v r. 1947 — 0, 00012, v r. 1948 — 0, 00014.

Svědectvím naprostého morálního rozkladu buržoasie je i oficiální výchova, které se dostává mládeži v kapitalistických zemích. Je třeba se zmínit o literatuře "pro mládež", o filmech, divadelních hrách a pod. Mládeži se zde předkládají slátaniny, jejichž hrdiny jsou gangsteři, podvodníci, vrazi, lidé, kteří se živí vším možným, jen ne poctivou prací. Je pochopitelné, že takovéto knihy "pro mládež", takovéto filmy a divadelní hry mají v Americe i v jiných kapitalistických zemích, vedle jiných faktorů vyplývajících z kapitalistického společenského řádu, přímý vliv na vzrůst zločinnosti mládeže.

Zločinnost se za imperialismu značně mění. Stává se všeobecnějším společenským zjevem. Zjevná zločinnost zachvacuje stále více majetné vrstvy obyvatelstva. Svědčí o tom zločinecké aféry, podvody, podvodné úpadky, majetkové zločiny, úplatkářství vysokých státních úředníků.

Zločinecké organisace ovlivňují v kapitalistických zemích všechny sféry politického a hospodářského života. Imperialistická buržoasie, která vidí svou neschopnost zastavit mohutné revoluční hnutí, sahá k methodám, které neznamenají nic jiného než pošlapání a zřeknutí se té buržoasní zákonnosti, kterou buržoasie kdysi slavnostně proklamovala a vtělovala do svých zákonů, když přicházela jako nová vládnoucí třída na místo uprázdněné šlechtou. Ve svém zběsilém boji proti pokroku se kapitalisté neštítí takových činů, jež jsou samým buržoasním právním řádem kvalifikovány jako zločiny. Ve fašistických státech — Německu, Itálii, Japonsku — vládl zločinný režim banditů, vrahů a podvodníků. Ve Spojených státech stávají se zločinecké organisace přímo gangsterskými a zločineckými "trusty", které jsou ve styku s vysokými politickými a hospodářskými činiteli buržoasie. Zločinci se tedy uplatňují i na politickém kolbišti jako vlivné a mocné osoby.

Stále krvavější režim imperialismu, stále větší útisk proletariátu a širokých mas má za následek stále rostoucí politický odpor pracujícího lidu, který se buržoasie snaží potlačit něj brutálnějšími methodami. Proto buržoasie vytváří zvláštní politické trestní zákony (u nás na př. zákon na ochranu republiky z r. 1923), které slouží k boji proti dělnické třídě, k rozbíjení jejích politických a odborových organisací, k zatýkání a věznění jejích politických