s jejich otevřením nepočítají. Budovy vysokých škol byly použity hlavně jako kasárny nebo zabrány pro německé vysoké školy a jejich zařízení vyučovací i vědecké bylo z valné části rozkradeno nebo zničeno. Řada nejlepších učitelů a studentů padla v boji proti okupantům.
Teprve osvobození Československa Rudou armádou umožnilo téměř po 6 letech znovuotevření českých vysokých škol. Hned po osvobození bylo zásluhou prvního ministra školství profesora Nejedlého zahájeno vyučování na těchto českých vysokých školách:
Karlova universita v Praze, České vysoké učení technické v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze, Husova čs. evangelická fakulta bohoslovecká v Praze,
Masarykova universita v Brně, Vysoká škola technická Dr. E. Beneše v Brně,
Vysoká škola zemědělská v Brně, Vysoká škola veterinární v Brně, Vysoká škola báňská v Příbrami, Cyrilo-Methodějská fakulta bohoslovecká v Olomouci.
Na Slovensku existovaly tyto vysoké školy: Slovenská universita v Bratislavě, Slovenská vysoká škola technická v Bratislavě,
Slovenská vysoká škola obchodní v Bratislavě,
Slovenská katolická bohoslovecká fakulta v Bratislavě, *
Slovenská evangelická bohoslovecká fakulta v Bratislavě.
Německé vysoké školy, které zanikly 5. května 1945, byly zrušeny dekrety presidenta republiky jakožto ústavy nepřátelské našemu národu.
Rozšiřuje se síť vysokých škol:
Je založena nová universita Palackého v Olomouci, zřízeny pobočky lékařské fakulty Karlovy university v Hradci Králové a v Plzni, vzniká nová Vysoká škola politická a sociální v Praze, Vysoká škola sociální v Brně, nová Akademie musických umění v Praze a obdobná Janáčkova akademie v Brně. Vysokou školou se též stává škola umělecko-průmyslová v Praze. Vysoká škola báňská je přeložena z Příbrami do průmyslové Ostravy, střediska hornického kraje. Při všech universitách v našem státě byly zřízeny pedagogické fakulty, čímž je uskutečněno vysokoškolské vzdělání
učitelstva všech stupňů. Na Slovensku vzniká Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství v Košicích.
Tento rozvoj vysokých škol je však po změně v osobě ministra školství v r. 1946 zastaven. Velkorysá reforma, plánovaná ministrem Nejedlým, je přerušena. Reakce se snaží vytvořit na vysokých školách základnu k boji proti pokroku. Pod ochranou reakčního vedení se stávají vysoké školy jednou z hlavních bašt reakce. Stále sílící pokroková složka studentů i učitelů bojuje proti reakci o udržení a upevnění revolučních vymožeností na vysokých školách a pomáhá úlohu reakce odhalovat.
Reakce znovu připomíná stará hesla, jako na př. nepolitičnost vysokých škol a jejich autonomii, ač je známo, že tato hesla byla tradičně udržována především v zájmu zpátečnických snah na vysokých školách. (Tak na př. "autonomní volba" děkana byla vždy prováděna ve skutečnosti podle služebního stáří, pokud jiný postup neměl smysl demonstrativně politický, jako v případech profesorů Masaryka, saldy a Nejedlého, kteří se nikdy nestali děkany).
Tak zv. autonomie byla rouškou osobního a politického výběru kandidátů při obsazování profesur, kdy se do profesorských sborů snadno dostali přímí odpůrci marxismu, zatím co marxističtí vědci se nemohli ani habilitovat.
"Svoboda učení" vytvářela na vysokých školách anarchický stav neplánovitosti a umožňovala studium v nepřítomnosti.
Výběr a sociální složení posluchačů byly regulovány již na střední škole řadou opatření, aby studenti byli schopni plniti poslání, které vládnoucí třída absolventům svěřovala, t. j. aby byli poslušnými vykonavateli její vůle. Tak byl prakticky znemožněn přístup na vysoké školy příslušníkům dělnické třídy a zajištěna převaha lidí buržoasního a maloburžoasního původu.
Nesprávný třídní výběr posluchačů byl podporován z velké míry též měšťáckou domněnkou o společenské nadřaděnosti vysokoškoláků. Na vysoké školy se dostávali i posluchači nenadání. Nesprávné vyučovací metody, tkvící ve špatném liberalistickém pojetí vysokoškolského studia, byly příčinou vysoké t. zv. studijní úmrtnosti. Z posluchačů zapsaných do prvních ročníků dokončila úspěšně studia průměrně jen asi polovina studentů, z nichž velká část i několik let po dosažení absolutoria.
Upevněním moci dělnické třídy a pracujícího lidu v únoru 1948 a návratem profesora Nejedlého do ministerstva školství, věd a umění nastalo nové budovatelské období vysokých
škol. Zřizují se pobočky pedagogických fakult v Plzni a v českých Budějovicích a nová Vysoká škola věd politických a hospodářských v Praze. Na Slovensku vznikají pobočky pedagogické fakulty v Košicích a Banské Bystrici, dále pobočka lékařské fakulty, vysoká škola veterinární v Košicích a dřevařské oddělení při vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Košicích. Byly zřízeny též Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě a Vysoká škola musických umění v Bratislavě.
Mění se též vnitřní náplň vysokých škol. Od počátku školního roku 1948/49 se na vysokých školách uskutečňuje reforma, která zavádí plánovitost, kolektivní způsob práce a soustavnou kontrolu studia. Důležitým krokem je všeobecné zavedení studia společenských nauk, v němž se mají studenti seznámiti se základy vědeckého socialismu. Zavedením přijímacího řízení a především vstupem absolventů státních kursů pro přípravu pracujících na vysoké školy se začíná podstatně měnit sociální rozvrstvení studentů. Již ve školním roce 1949/50 dosahují studenti dělnického původu 27, 03 % všech studujících v prvních ročnících (v době před únorem 1948 7, 10%).
Práce na přebudování vysokého školství musí státi v popředí našeho budovatelského úsilí. Učíme se při tom ze zápasu o nový typ vysoké školy, který byl po prvé v historii započat? v Sovětském svazu, kde bylo získáno množství praktických zkušeností, kterých můžeme využít při výstavbě našich vysokých škol v této etapě vývoje.
Tak při vypracování zásad i jednotlivých ustanovení navrhovaného zákona bylo — s přihlédnutím k vývoji vysokého školství v našem státě — použito sovětského vzoru při zavádění systému plánování práce na vysokých školách jakož i způsobu kontroly jejich činnosti. Byly převzaty a našim poměrům přizpůsobeny instituce kateder, vědecké aspirantury, a systém správy vysokých škol a fakult. Rovněž při zavedení nových skupin vysokoškolských učitelů bylo použito sovětského vzoru. A konečně přejímáme a dále budeme sledovat myšlenku, že vysoké školy při uskutečňování práva na vzdělání všech občanů státu, mají za cíl přípravu kádrů způsobilých zvládnout pokrokovou vědu a techniku, vyzbrojených znalostí vědeckého socialismu, připravených vždy hájit svou vlast a věrně oddaných budování socialistické a komunistické společnosti.
Aby naše vysoké školy v duchu nejlepších tradic své historie zaujaly jedno z předních míst při výstavbě našeho lidově demokratického státu, musí být budovány podle zásad, které ovládají navrhovaný zákon:
1. Podle ústavy 9. května pečuje stát o to, aby se každému dostalo vzdělání a výcviku podle jeho schopností a se zřetelem k potřebám celku. Proto jsou i vysoké školy ústavy státními a tvoří vrcholný článek školského systému.
2. Zákon staví vysoké školy vědeckého a uměleckého směru na jednotný právní základ, čímž se odstraní dosavadní nepřehledný stav zastaralých právních předpisů.
3. Správa vysokých škol je řízena centrálně ministrem školství, věd a umění.
4. Zřizuje se státní výbor pro vysoké školy jako poradní orgán ministra školství, věd a umění. Státní výbor se vyjadřuje v zásadních odborných, pedagogických i vědeckých věcech a při důležitých opatřeních na vysokých školách.
o. Práce na vysokých školách je plánována.
6. Od odpovědnosti kolektivní se přechází k odpovědnosti individuální. Odpovědný bude rektor, děkan, atd. Zvýšená odpovědnost bude důsledkem zvýšené pravomoci funkcionářů.
7. Na základě zkušeností a pro lepší organisaci vědecké a pedagogické práce na vysokých školách vytvářejí se větší pracovní jednotky, kolektivy (na př. katedry), které umožní vzájemnou spolupráci a kontrolu.
8. Postátnění t. zv. studentského majetku odstraní dosavadní nepružnost a roztříštěnost jeho správy a umožní zlepšení péče o sociální potřeby studentstva.
9. Vytvoří se nové správní orgány na vysokých školách a fakultách.
V závěru je vhodné připomenouti slova presidenta republiky Klementa Gottwalda pronesená na slavnosti šestistého výročí Karlovy university dne 6. dubna 1948. Tato slova lze vztáhnouti na všechny naše vysoké školy: "Při vytváření nového života bude národ potřebovat více a více vědců, učenců, badatelů, umělců, kulturních pracovníků a skutečné inteligence vůbec. Karlova universita má zajisté slavnou minulost. A bude míti ještě slavnější budoucnost, splní-li svoje poslání: dát národu víc a více skutečné inteligence, která bude spolu se vším ostatním lidem vytvářet podmínky pro nový a lepší život nás všech. "
II. Finanční náklady.
Navrhovaný zákon je zákonem rámcovým, který ponechává provedení dalších opatření nižším normám. Jeho vydáním vznikne státní správě přímo pouze nepatrné zvýšení nákladů, uvedené níže:
Je nutno předeslat, že zvýšení nákladů, plynoucí z úpravy platů zaměstnanců, resp.
z funkcí nově zákonem o vysokých školách zaváděných jakož i z úpravy platů vědeckých aspirantů, bude řešeno v novém platovém řádě — a proto zde není vyčísleno. Totéž platí i o funkčních odměnách rektorů a děkanů.
K § 3 se podotýká, že zřizování nových vysokých škol, zvláště technických, jakož i jejich rozšiřování, bude vždy řešeno v rámci státního rozpočtu.
Totéž se týká i zřizování a rozšiřování ústavů (§ 16).
Na zvýšení nákladu spojeného s rozvinutím péče o vysokoškolské studenty (§ 25) je již v rozpočtu na rok 1950 pamatováno zvýšenou částkou o 48, 593. 000 Kčs při části 9, oddíl l,
Cestovné členů státního výboru pro vysoké školy, roční náklad.........
Odměny členům předsednictva státního výboru, roční náklad...........
Odměny členům státního výboru na speciální práce, roční náklad.........
Při plném rozvinutí nové organisace rektorátů je možno počítati se zvýšením ročních nákladů asi o částku.........
Celkové zvýšení nákladů ročně......
Úhrada zvýšeného nákladu výše uvedeného, který vznikne bezprostředně vydáním zákona o vysokých školách v r. 1950, je zajištěna ve státním rozpočtu na rok 1950 na kap. 13, část 2, oddíl, 6, pododd. l—4.
III. Vysvětlivky k jednotlivým ustanovením osnovy.
§§ l a 2:
Tyto paragrafy tvoří ideový podklad navrhovaného zákona a vytyčují účel vysokých škol.
§ 3:
Zabezpečuje pružnost při zřizování atd. vysokých škol. Bude brán ohled na potřeby celostátní a krajské podle plánu, který bude sestavován ve spolupráci se Státním výborem pro vysoké školy (§ 5) a příslušnými činiteli praktického života. Dosud bylo možno zříditi vysokou školu pouze zákonem.
§ 4:
Zajišťuje jednotné centrální vedení vysokých škol. Změna kompetence ministra školství, věd a umění v otázkách vrchní správy a dozoru nad všemi vysokými školami vědeckého a uměleckého směru mohla by se státi pouze zákonem.
pododdíl l (v r. 1949 celková částka 162, 100. 000 Kčs, v r. 1950 celková částka 210, 693. 000 Kčs).
K § 26 (Učitelé) se poznamenává, že při nově zaváděných učitelských kategoriích se počítá v dohledné době s počtem asi 100 docentů a 50 lektorů. Jejich plat se rovněž nevyčísluje, neboť bude upraven novým platovým řádem.
Správa studentského majetku, který podle § 32 osnovy přechází na stát, bude nově organisována a soustředěna, takže se nepočítá se zvýšením nákladů.
S vydáním navrhovaného zákona je tedy přímo spojeno pouze zvýšení nákladů vyplývající z §§ 5, 6 a 9 osnovy:
160. 000. —, | v r, | 1950 | 80. 000. — |
400. 000. —, | v r. | 1950 | 200. 000. — |
600. 000. —, | v r. | 1950 | 300. 000. — |
3, 000. 000. —, | v r. | 1950 | 1, 000. 000. — |
4, 160. 000. —, | v r. | 1950 | 1, 580. 000. — |
§ 5:
Do působnosti Státního výboru bude náležeti zejména: vyjadřovati se o plánu sítě vysokých škol, o zřizování, rušení, slučování a dělení vysokých škol, fakult, oddělení, kateder, o učebních plánech, osnovách, studijních a zkušebních řádech, při stanovení zásad pro dosažení odborné způsobilosti a udílení vědeckých stupňů, o otázkách hospodářských, rozpočtu, vybavení vysokých škol, atd. Důležitou kompetencí Státního výboru bude účast při doplňování a správném rozmisťování vysokoškolských učitelů a kontrola pedagogické a vědecké (umělecké) činnosti vysokých škol.
§6:
Odst. 1.:
Maximální počet členů státního výboru je 30, ale předpokládá se, že ho z počátku nebude dosaženo, členy výboru budou též vynikající odborníci mimo vysoké školy, nejvýše do jedné třetiny členů. Odborníky se rozumějí význační činitelé z praktického života, jejichž členství ve Státním výboru má přispívat k tomu, aby vysoké školy zůstaly v živém styku s potřebami praxe.
Odst. 2.:
Tato odbočka je — jako součást Státního výboru — poradním, iniciativním a koordinačním sborem ministra školství, věd a umění; pokud však ministr vykonává moc vládní a výkonnou na Slovensku zásadně prostřednictvím pověřence školství, věd a umění, jest ovšem odbočka také poradním, iniciativním a koordinačním sborem pověřence školství, věd a umění (§ 95, odst. 2 a § 117, odst. 3 Ústavy).
Odst. 3.:
Organisaci, jakož i způsob jednání obojí sekce upraví organisační a jednací řád Státního výboru (odbočky), vydaný podle ustanovení odstavce 7. Obdobně je tomu také, pokud jde o určení působnosti obou sekcí.
Odst 4.:
Plenům Státního výboru se bude scházet k projednávání zásadních a důležitých věcí. Předsednictvu bude svěřeno projednávání běžných záležitostí a bude se scházeti častěji. Bude též říditi práci odborných komisí (odst. 5).
Předpokládá se, že v případě předsedy z českých vysokých škol bude první místopředseda ze slovenských vysokých škol a naopak. Další dva místopředsedové budou současně předsedy sekcí (odst. 3). O generálním tajemníku a jeho náměstkovi platí totéž, co o předsedovi a prvním místopředsedovi. Odbočku povedou příslušní funkcionáři předsednictva ze slovenských vysokých škol.
Odst. 7.:
Forma vydání organisačního a jednacího řádu Státního výboru (odbočky) nařízením se volí pro nutnost celostátní platnosti tohoto opatření (§ 95, odst. 3 Ústavy).
členové Státního výboru a jeho odborných komisí budou míti nárok na úhradu cestovních výloh při účasti na schůzích. Členům předsednictva budou příslušeti odměny, jejichž výši určí ministr školství, věd a umění v dohodě s ministrem financí. Vedle toho mohou býti členům Státního výboru a komisí přiznány odměny za vykonávání speciálních prací. Výši těchto odměn určí rovněž ministr školství, věd a umění v dohodě s ministrem financí.
§ 7: Předpokládají se tyto typy vysokých škol:
1. vysoké školy, které se dělí na fakulty (hlavně university a techniky),
2. vysoké školy, které se na fakulty nedělí,
3. samostatné fakulty. Budou tam, kde to vyžadují regionální zájmy, jestliže nebude vhodné v místě zříditi vysokou školu výše uvedeného typu l, ačkoliv fakulta je obvykle součástí takové vysoké školy.
V čele vysokých škol, uvedených ad 2, které svým charakterem odpovídají fakultám, bude zpravidla stát děkan odpovědný ministru školství, věd a umění, v čele těch, které jsou speciálními (na př. vysoká škola báňská), bude rektor.
§ 8:
Rektor je nejvyšším funkcionářem vysoké školy, odpovědným za její chod.
Dosavadní jednoroční funkční období rektora se prodlužuje na tři roky.
§ 9:
Instituce rektprátní kanceláře (rektorátu) nebyla dosud právně podchycena. Fakticky se rektoráty vyvinuly v jakýsi úřad velmi nezřetelné kompetence. Navrhovaný zákon jasně stanoví, že rektorát je úřadem, v jehož čele je tajemník vysoké školy. Ten je nejvyšším stálým úředníkem na vysoké škole (na rozdíl od měnících se funkcionářů vysokých škol). Je důležitým politickým činitelem, neboť v jeho ruce se soustřeďuje celá síť správy vysoké školy, jakož i otázky kádrové politiky na vysoké škole.
§ 10:
Rada vysoké školy je nejvyšším kolektivním orgánem vysoké školy s převážnou většinou učitelských členů. Je ve stanovených mezích v rámci vysoké školy rozhodujícím orgánem v zásadních věcech. Vlastní běžný výkon správy vysoké školy náleží ovšem do kompetence rektora a tajemníka vysoké školy.
Rada vysoké školy, která se nedělí na fakulty, se bude skládat z prorektorů a tajemníka vysoké školy, vedoucích profesorů jejích kateder a zástupců učitelů, studentů a zaměstnanců vysoké školy.
Ustanovení odst. 4 je logickým důsledkem odpovědnosti rektora za činnost vysoké školy.
§ 11—13:
Stanoví způsob správy fakulty obdobně jako správy vysoké školy. I fakultní rada je orgánem rozhodujícím, ovšem v zásadních záležitostech fakulty. Tajemník fakulty má obdobné postavení ve správě fakulty jako tajemník vysoké školy ve správě vysoké školy.
§ 14:
Valné shromáždění fakulty má býti pracovní konferencí, na které budou hodnoceny výsledky práce minulého roku a vytčeny směrnice pro práci další.
§ 15:
Katedry jsou základními pracovními jednotkami fakulty (vysoké školy). Katedrou se rozumí soubor osob bez ohledu na věcné vybavení, které případně nemusí být podmínkou práce katedry. Účel kateder je především vyučovací. Instituce kateder má odstraniti pracovní isolovanost jednotlivých učitelů a zavésti kolektivní a plánovitý způsob práce a vzájemnou kontrolu.
Jak jez odstavců 2 a 5 patrno, může katedra přesahovati rámec fakulty.
Ustanovení § 15 se vztahují přiměřeně na katedry zřízené na vysokých školách, které se na fakulty nedělí.
§ 16:
Vědeckým nebo uměleckým ústavem se rozumí souhrn osobních a věcných prostředků, sloužících jednak k účelům vyučovacím, jednak — a to převážně — k vědecké nebo umělecké práci a výchově vědeckého nebo uměleckého dorostu.
ústavy zřizuje ministr školství, věd a umění podle §§ 7 a 9 zákona č. 261/49 Sb. o organisaci výzkumnictví a dokumentační služby.
§ 17:
Organisační statuty nemají býti šablonovité, ale budou vyhovovat speciálním potřebám té které vysoké školy. Zúčastněnými ministry se rozumějí ministři příslušných odborných ministerstev (i v dalších paragrafech).
Zákon nemluví výslovně o hospodaření vysokých škol. Ze znění § l vyplývá, že vysoké školy zřizuje a udržuje stát. Budou tedy vysoké školy hospodařit podle státního rozpočtu, při čemž podrobnější způsob hospodaření jednotlivých vysokých škol podle zásad státního rozpočtu určí v rámci jejich statutů ministr školství, věd a umění v dohodě s ministrem financí. Předpokládá se, že vysoké školy budou samy hospodařiti některými dílčími nákladovými nebo investičními položkami v rámci plánu schvalovaného ministerstvem školství, věd a umění (např. věcné výdaje na učební a vědeckou nebo uměleckou činnost).
§ 18:
Souvisí s ustanovením § 31 odst. 1. Vysoké školy nemají právní subjektivitu a nemohou mít tudíž vlastní majetek. Přijetí věnování vázaného podmínkami vyžaduje předchozí svolení ministra školství, věd a umění a — pokud by jím vznikly trvalé výdaje pro státní správu — též předchozího svolení ministra financí.
§ 19:
Zabezpečuje dostatečnou pružnost v přijímání studentů podle potřeby té které etapy naší cesty k socialismu, zvláště v době zostřeného třídního boje.
§ 20:
Studijní a zkušební plány určují délku studia, předměty, kterým se vyučuje v jednotlivých ročnících a časové rozvržení zkoušek. Studijní a zkušební řády upravují otázky převážně pedagogické, t. j. způsob studia, jeho všeobecné podmínky a způsob skládání zkoušek a jejich druhy. Osnovy pak podávají hlavní themata a postup probíraného učiva.
Při vydávání studijních a zkušebních řádů a studijních osnov se nepředpokládá potřeba účasti jiných ministrů, neboť náplň a cíl učební jsou dány studijními a zkušebními plány.
Novými studijními předpisy se odstraňuje již nyní dřívější neplánovitý způsob studia a je zaváděna plánovitá výchova inteligence, schopné budovati socialismus na příslušných úsecích hospodářského a kulturního života. Systémem plánování je umožněna též větší specialisace ve výchově. Učební látka je revidována.
Pomýšlí se na zřízení studia na dálku tam, kde si to vyžádá potřeba praxe, především pro pracující, kteří nemohou opustit své zaměstnání.
§ 21:
Odbornou způsobilostí bude prokázána kvalifikace pro praktický život.
Pro označení odborné způsobilosti přicházejí v úvahu zvláště označení již používaná, na př. právník, inženýr, architekt, atd.
§ 22:
Vědecká nebo umělecká aspirantura je nástavbové studium, které bude umožněno absolventům vysoké školy a výjimečně i jiným pracovníkům, prokazujícím vynikající schopnosti k dalšímu vědeckému nebo uměleckému školení. V úvahu pro přijetí do aspirantského poměru budou přicházet především absolventi, vykazující určitou dobu praxe. I zde bude ovšem výchova vědeckého a uměleckého dorostu regulována podle potřeby, zjištěné plánem.
Výše aspirantského platu bude upravena platovým řádem pro veřejné zaměstnance.
§ 23:
Vědecká nebo umělecká hodnost bude výrazem schopností k samostatné vědecké nebo
umělecké práci. Ustanovení umožňuje udělení hodnosti vědecky nebo umělecky vynikajícímu jedinci, který neabsolvoval vysokou školu.
Úprava přechodu od systému hodnosti jednoho stupně do systému dvou stupňů podle sovětského vzoru se ponechává vládnímu nařízení. Předvídá se přechod plynulý. Již nyní je odstraněna při studiu práv nutnost doktorátu pro povolání (advokátský řád) a podobný vývoj se očekává i u studia lékařství. V první etapě bude k udělení hodnosti vyžadována vědecká nebo umělecká práce, v dalších etapách pak budou požadavky stupňovány, až budou získány předpoklady pro zavedení dvou stupňů.
§ 25:
Vzhledem k tomu, že stát poskytuje všem způsobilým občanům právo na vysokoškolské vzdělání a poskytuje jim při studiu značné materiální i morální výhody, má právo žádat od studenta, aby byl řádně a v době co nejkratší připraven a vzdělán nejen odborně, ale i politicky pro budovatelské úkoly ve svém budoucím povolání. K tomu též budou směřovat předpisy, předvídané v tomto paragrafu.
§ 26 až 28:
Navrhovaný zákon nezná mimořádné profesory. Podle důvodové zprávy k platovému zákonu z r. 1926 měly býti mimořádnými profesory obsazovány vedlejší předměty. Postupem času se však mimořádná profesura vlastně stala jakousi přípravnou dobou pro profesuru řádnou a mimořádnými profesory byly obsazovány i předměty hlavní, pokud šlo o první jmenování kandidáta. Tím byl původní účel mimořádné profesury změněn v neprospěch věci.
Navrhovaný zákon zavádí funkci novou, docenty, kteří budou — na rozdíl od dosavadních soukromých docentů (t. j. habilitovaných) — státními zaměstnanci. Těmi pak budou obsazovány vedlejší předměty nebo dílčí úseky hlavních předmětů.
Vedle docentů — státních zaměstnanců — budou na vysokých školách působiti i vynikající odborníci jako pověření docenti, kteří nepřejdou do školské služby.
Kvalifikační řízení pro jmenování profesorem nebo docentem se bude prováděti až při konkrétním obsazování místa, takže dosavadní habilitační řízení pro dosažení soukromé docentury nebude dále praktikováno.
První část věty § 27 odst. 3 umožňuje změnu působiště profesorů a docentů v zájmu provádění správné kádrové politiky. Dosud byli vysokoškolští profesoři nesesaditelní a nepřeložitelní.
Druhá část věty odstavce 3 umožní pružnou změnu učitelské činnosti profesora, aniž se nastoupí formální cesta nového jmenování presidentem republiky, jak tomu bylo dosud. Rozsah vědního nebo uměleckého oboru, pro který bude profesor jmenován presidentem republiky, bude se řídit povahou oboru.
V poměru asistentů nastává důležitá změna, že jejich ustanovení bude trvalé (ovšem ve smyslu nového zaměstnaneckého zákona) a že o jejich přijetí bude rozhodovati ministerstvo školství, věd a umění. Dosud ministerstvo školství, věd a umění schvalovalo přijetí asistenta profesorským sborem a teprve po třech letech služby samo ustanovovalo na návrh profesorského sboru. Asistentský poměr musel být každé dva, resp. tři roky obnovován. Zavádějí se dvě kategorie asistentů: "odborní asistenti", jimiž budou zpravidla absolventi vysoké školy, kteří nabyli ještě vyššího stupně odborné kvalifikace v praxi nebo dalším školením; nižší stupeň, "asistenti", bude obsazován zpravidla absolventy vysoké školy hned po dokončení studia, v případě nutnosti i studenty v závěrečném stadiu studia (dnešní výpomocní asistenti) a počítá se i nadále s omezenou dobou ustanovení.
Odbornými instruktory rozumějí se učitelé vyučující některé manuální zručnosti, podobně jako odborní učitelé na odborných školách.
Na všechny vysokoškolské učitele se vedle všeobecných předpisů tohoto zákona budou vztahovati ostatní předpisy platového a pracovního řádu veřejných zaměstnanců.
§ 29:
Umožňuje provedení opatření podle zásad § 27 odstavec 3, druhá část věty, i u profesorů, jmenovaných před účinností tohoto zákona. Toto opatření je potřebné, neboť některé obory, pro které byli dosud profesoři jmenováni, byly zvláště na vysokých školách technického typu v mnoha případech příliš úzké, pojmenované často podle učební povinnosti profesora. Tím by po vydání tohoto zákona vznikaly formální obtíže, které se mají odstranit bez nového jmenování.
§ 30:
Zabezpečuje v souvislosti s § 23 přechod k novému pojetí vědecké nebo umělecké hodnosti.
§ 31:
Vysoké školy nebudou majetkoprávními subjekty. T. č. má vlastní majetek toliko Karlova universita (Karolinum) a fakulta lékařská společně s fakultou právnickou Karlovy university (dva domy v Praze I., čp. 560 a 562).
Ustanovení odst. 2 připouští, aby majetek, náležející vysoké škole, byl odňat původnímu účelu pouze tenkráte, když o splnění tohoto účelu bude postaráno jinak.
§ 32:
T. č. je t. zv. studentský majetek (t. j. koleje, mensy, studentské zdravotní ústavy, zotavovny, knihovny, čítárny, studovny a budovy pro ubytování) majetkem spolků, jimž je zatím zastavena činnost, majetkem družstev a soukromníků. Tento majetek je spravován pod dohledem, kontrolou a podle směrnic ministerstva školství, věd a umění v Čechách Národní správou studentského majetku v Čechách se sídlem v Praze a na Moravě Prozatímními správami studentského majetku v Brně a v Olomouci.
Je to:
a) majetek bývalého německého "Studentenwerku" nebo majetek jiných německých spolků nebo podobných německých studentských organisací,
b) majetek českých spolků (mnohdy uměle vyvolaných), jejichž úkolem bylo podle stanov starat se o ubytování, stravování, zdravotní a jinou mimoškolskou péci o vysokoškolské studentstvo. Těmto spolkům byla ministerstvem vnitra v r. 1946 zastavena činnost,
c) majetek českých družstev zřizovaných za týmž účelem jako spolky uvedené pod písm. b),
d) majetek soukromý, používaný k ubytování vysokoškolských studentů. Je to však jen několik budov, z nichž se majitelům platí ná-
jem. Pro kolejní účely se hodí a přicházely by v úvahu jen některé,
e) jiný majetek, přidělený osidlovacím úřadem a Fondem národní obnovy pro účely péče o vysokoškolské studentstvo.
Předpokládá se, že tento majetek bude postupně připojen k vysokým školám především k účelům internátním.
Náhrada vlastníkům bude na místě zejména u budov k uvedeným účelům pouze najatých.
Na Slovensku byly podle nařízení Slovenské národní rady č. 80/1945 Sb. n. SNR postátněny již všechny internáty (domovy) pro ústavní stravování a pro ubytování studentů pod pedagogickým dozorem. Na stát přešel i majetek osob fysických a právnických, který sloužil trvalým účelům postátněných internátů. Za postátněný majetek měl stát poskytnouti náhradu.
§33 a 34:
Ustanovení těchto paragrafů vyplývají ze stavu, který vznikl po vyhlášení zákona č. 217/ 49 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a vládního nařízení č. 228/49 Sb. o působnosti a organisaci Státního úřadu pro věcí církevní.
Dohoda s ministerstvem školství, věd a umění v § 34 odst. 3 jeví se vhodnou s hlediska pedagogického.
§ 36 odst. 2:
Zabezpečuje plynulost v provádění reorganisace vysokých škol podle tohoto zákona.
V Praze dne 14. března 1950.
Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.
Ministr školství, věd a umění: Zdeněk Nejedlý v. r.
Státni tiskárna v Praze. — 1868-50.