Národní shromáždění republiky Československé 1950.
I. volební období. 5. zasedání.
438.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..................................... 1950
o vysokých školách.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Část I. úrodní ustanovení.
§ 1.
Lidově demokratická republika v úsilí o neustálé zlepšování životních podmínek a kulturní úrovně našeho lidu a v úsilí o rozvoj vědy a umění pro budování socialismu v naší vlasti zřizuje vysoké školy a pečuje o ně. Zajišťuje tím nejschopnějším synům a dcerám pracujícího lidu přístup k nejvyšším stupňům vzdělání se zřetelem k potřebám a prospěchu celku.
§ 2.
Úkolem vysokých škol, jako škol nejvyššího stupně, je vychovávat odborně i politicky vysoce kvalifikované pracovníky, věrné lidově demokratické republice a oddané myšlence socialismu, tvořivě vědecky a umělecky pracovat a spolupracovat na šíření vědy a umění mezi lidem.
§ 3.
Vláda nařízením zřizuje, zrušuje, slučuje a dělí vysoké školy, stanoví jejich fakulty, určuje a mění sídla a názvy vysokých škol a fakult v souhlase s plánovanými potřebami hospodářské a kulturní výstavby státu.
Část II. Organisace a správa vysokých škol
§ 4.
Vrchní správa vysokých škol a dozor na ně přísluší ministru školství, věd a umění.
Státní výbor pro vysoké školy. § 5.
(1) Zřizuje se Státní výbor pro vysoké školy (dále jen "Státní výbor") jako poradní, iniciativní a koordinační sbor ministra školství, věd a umění pro studijní, organisační, personální a hospodářské záležitosti vysokých škol.
(2) Státní výbor se vyjadřuje v zásadních věcech a při důležitých opatřeních na vysokých školách a pečuje o vědeckou a uměleckou úroveň vysokých škol.
§ 6.
(1) Státní výbor se skládá z předsedy, tří místopředsedů, generálního tajemníka, jeho náměstka a dalších nejvýše 24 členů. Dvě třetiny členů Státního výboru jsou z vysokoškolských učitelů, členy Státního výboru jmenuje ministr školství, věd a umění.
(2) členové Státního výboru ze Slovenska tvoří odbočku Státního výboru pro vysoké školy na Slovensku (dále jen "odbočka"). Odbočka vykonává působnost Státního výboru ve věcech vysokých škol na Slovensku, pokud vyžadují k zajištění plného rozvoje hmotných i duchovních sil slovenského národa zvláštní úpravy.
(3) Státní výbor má dvě sekce: sekci pro vysoké školy vědeckého směru a sekci pro vysoké školy uměleckého směru. Při jmenování jednotlivých členů Státního výboru ministr školství věd a umění určí, do které sekce člen náleží. *
(4) Předsednictvo Státního výboru tvoří: předseda, místopředsedové, generální tajemník a jeho náměstek a další čtyři členové, jež volí po dvou každá z obou sekcí Státního výboru z řad svých členů.
(5) Státní výbor může zřizovati odborné komise, do nichž povolává vědecké nebo umělecké pracovníky a studenty vysokých škol a podle potřeby jiné odborníky.
(6) Funkční období Státního výboru jest tříleté.
(7) Organisační a jednací řád Státního výboru vydá a jeho působnost blíže upraví ministr školství, věd a umění nařízením.
s
Organisace vysokých škol. § 7.
(1) V čele vysoké školy je rektor a rada vysoké školy.
(2) Vysoká škola se zpravidla dělí na fakulty. V čele fakulty je děkan a fakultní rada.
(3) Zásady organisace vysokých škol, které se na fakulty nedělí, stanoví vláda nařízením.
§ 8. Rektor.
(1) Rektor řídí a spravuje vysokou školu, odpovídá za její ideovou a výchovnou činnost a zastupuje ji před veřejností. Jmenuje ho president republiky na návrh vlády na období tří studijních let, a to zpravidla z profesorů vysokých škol, navržených Státním výborem, který napřed vyslechne radu příslušné vysoké školy.
(2) Za činnost vysoké školy odpovídá rektor ministru školství, věd a umění.
(3) Náměstky rektora jsou zpravidla dva prorektoři, které jmenuje ministr školství, věd a umění na období tří studijních let, a to zpravidla z profesorů vysokých škol navržených Státním výborem, který napřed vyslechne radu příslušné vysoké školy.
§ 9. Rektorát.
Pro správu vysoké školy se zřizuje rektorský úřad (rektorát). Rektorský úřad vede tajemník vysoké školy, odpovědný rektorovi.
§ 10. Rada vysoké školy.
(1) Rada vysoké školy rozhoduje o zásadních pedagogických, vědeckých nebo uměleckých, správních a hospodářských věcech vysoké školy. Předsedá jí rektor.
(2) Jejími členy jsou prorektoři a tajemník vysoké školy, děkani a proděkani jejích fakult a zástupci učitelů, studentů a zaměstnanců vysoké školy. Rektor může na zasedání rady vysoké školy přizvat odborníky z praxe.
(3) Způsob určování zástupců učitelů, studentů a zaměstnanců vysoké školy do rady vysoké školy stanoví ministr školství, věd a umění.
(4) Usnesení rady vysoké školy provádí rektor. Nesouhlasí-li rektor s usnesením rady vysoké školy, neprovede je, je však povinen předložiti bez prodlení sporné usnesení se svým návrhem ministru školství, věd a umění k rozhodnutí a zpravit o tom radu vysoké školy.
§ 11. Děkan.
(1) Děkan řídí a spravuje fakultu, odpovídá za její ideovou a výchovnou činnost a zastupuje ji před veřejností. Jeho náměstky jsou zpravidla dva proděkani. Děkana a proděkany jmenuje ministr školství, věd a umění na období dvou studijních roků, a to zpravidla z profesorů vysokých škol navržených Státním výborem, který napřed vyslechne příslušnou fakultní radu a radu vysoké školy.
(2) Za činnost fakulty odpovídá děkan rektorovi vysoké školy.
§ 12. Děkanát.
Pro správu fakulty se zřizuje děkanský úřad (děkanát). Děkanský úřad vede tajemník fakulty, odpovědný děkanovi.
§ 13. Fakultní rada.
(1) Fakultní rada rozhoduje o zásadních pedagogických, vědeckých nebo uměleckých, správních a hospodářských věcech fakulty. * Předsedá jí děkan.
(2) Jejími členy jsou proděkani a tajemník fakulty, vedoucí profesoři jejích kateder a zástupci učitelů, studentů a zaměstnanců fakulty. Děkan může na zasedání fakultní rady přizvat odborníky z praxe.
(3) Způsob určování zástupců učitelů, studentů a zaměstnanců fakulty do fakultní rady stanoví ministr školství, věd a umění.
(4) Usnesení fakultní rady provádí děkan. Nesouhlasí-li děkan s usnesením fakultní rady, neprovede je, je však povinen oznámiti ihned sporné usnesení se svým návrhem rektorovi a zpravit o tom fakultní radu. Rektor je neprodleně předloží se svým vyjádřením ministru školství, věd a umění k rozhodnutí.
§ 14. Valné shromáždění.
(1) Děkan fakulty svolává nejméně jednou ročně valné shromáždění učitelů, studentů a zaměstnanců fakulty, jemuž podává zprávu o činnosti a úkolech fakulty a vyslechne jeho návrhy a požadavky.
(2) Rovněž rektor může svolati valné shromáždění učitelů, studentů a zaměstnanců vysoké školy.
§ 15. Katedry.
(1) Učitelé téhož vědeckého nebo uměleckého oboru nebo několika oborů úzce příbuzných tvoří na fakultě katedru.
(2) Katedry zřizuje ministr školství, věd a umění, při čemž může ke katedře jedné fakulty přiřaditi učitele jiné fakulty téže vysoké školy, po případě jiné vysoké školy.
(3) Výchovnou a vědeckou nebo uměleckou činnost katedry řídí vedoucí profesor katedry, kterého ustanovuje a odvolává ministr školství, věd a umění na návrh Státního výboru.
(4) Vedoucí profesor katedry odpovídá za činnost katedry děkanovi.
(5) Vedoucí profesor katedry, jejímiž členy jsou také učitelé jiných fakult, je členem fakultních rad těchto fakult s hlasem poradním. V této funkci se může dát zastupovat členy katedry, které určí.
(6) Za vyučovací činnost přiřazených členů katedry (odstavec 2) odpovídá vedoucí profesor katedry jejich děkanům.
§ 16. Vědecké a u m ě lecké ústavy.
(1) Vědecké a umělecké ústavy vysokých škol (dále jen "ústavy") slouží výchově vědeckého nebo uměleckého dorostu a vědecké nebo umělecké práci učitelů vysokých škol a jiných pracovníků plánovitě podle potřeb hospodářské a kulturní výstavby státu.
(2) Ústavy lze zříditi pro jeden nebo několik příbuzných vědeckých nebo uměleckých oborů na fakultě. Mohou po případě sloužiti několika fakultám nebo vysokým školám.
(3) Návrhy na zřízení ústavů podává ministru školství, věd a umění Státní výbor. Organisaci ústavů stanoví a jejich ředitele jmenuje ministr školství, věd a umění na návrh Státního výboru.
§ 17. Organisační statut.
Úkoly, organisaci, způsob správy a hospodaření jednotlivých vysokých škol stanoví organisační statuty těchto vysokých škol, které vydává ministr školství, věd a umění nařízením v dohodě se zúčastněnými ministry.
§ 18.
Věnování ve prospěch vysokých škol.
Vysoké školy mohou přijímati pro stát dary, dědictví a odkazy, zejména také účelově určené.
Část III.
Studium.
§ 19.
(1) Studenti se přijímají na vysoké školy podle schopností uchazečů a se zřetelem k plánovaným hospodářským, sociálním a kulturním potřebám státu.
(2) Podrobnosti stanoví ministr školství, věd a umění v dohodě se zúčastněnými ministry.
§ 20.
Studijní a zkušební plány pro jednotlivé studijní obory stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry ministr školství, věd a umění. Ministr školství, věd a umění vydává též studijní a zkušební řády a studijní osnovy.
§ 21.
(1) úspěšným vykonáním závěrečných zkoušek, stanovených zkušebními řády, ukončují studenti základní studium na vysoké škole a nabývají odborné způsobilosti (absolventi vysokých škol).
(2) Jak se označují absolventi jednotlivých studijních oborů vysokých škol, stanoví vláda nařízením.
§ 22. Vědecká a umělecká aspirantura.
(1) Absolventi vysoké školy a výjimečně i jiní pracovníci, vybraní podle schopností k tvůrčí vědecké nebo umělecké práci, mohou se za vedení profesora na vysoké škole dále vzdělávati jako aspiranti určitého vědeckého nebo uměleckého oboru podle individuálního plánu jeden až tři roky.
(2) Podrobnosti stanoví ministr školství, věd a umění.
Vědecké a umělecké hodnosti.
§ 23.
(1) Absolventům vysoké školy nebo výjimečně i jiným pracovníkům, kteří prokáží, obvykle úspěšným dokončením aspirantury, zvláštní způsobilost v příslušném vědním nebo uměleckém oboru a veřejně osvědčí, že dovedou samostatně vědecky bádat nebo umělecky tvořit, udílejí vysoké školy vědecké nebo umělecké hodnosti, zpravidla o dvou stupních.
(2) Vědecké a umělecké hodnosti stanoví a směrnice pro jejich udílení vydá vláda nařízením.
§ 24.
K vyjádření vysoké pocty za zvláštní zásluhy o národ, stát a lidský pokrok na poli vědy a umění může vysoká škola uděliti se souhlasem Státního výboru a ministra školství, věd a umění čestnou vědeckou nebo uměleckou hodnost.
§ 25.
Studenti.
(1) Stát pečuje o studenty po stránce sociální, zdravotní, kulturní a mravní.
(2) Studenti jsou povinni pracovat ze všech sil, aby splnili co nejlépe studijní plán a stali se tak odborně i politicky vyspělými budovateli socialismu.
(3) Předpisy o všeobecných právech a povinnostech studentů vydává ministr školství, věd a umění, při čemž bude pečováno o to, aby revoluční vymoženosti v péči o studenty byly rozvíjeny v souladu s potřebami a cílem lidově demokratického státu.
Část IV.
Učitelé.
§ 26.
Na vysokých školách působí tyto skupiny učitelů:
a) profesoři,
b) docenti,
c) lektoři,
d) odborní asistenti, e) asistenti,
f) odborní instruktoři.
§ 27.
(1) Profesory vysokých škol pro určité vědní nebo umělecké obory jmenuje president republiky na návrh vlády z osob, které prokázaly vynikající způsobilost vědeckou nebo uměleckou a učitelskou, potřebnou pro vysokou školu.
(2) Docenty vysokých škol pro určité vědní nebo umělecké obory jmenuje anebo výkonem docentury pověřuje ministr školství, věd a umění z osob, které prokázaly způsobilost vědeckou nebo uměleckou a učitelskou, potřebnou pro vysokou školu.
(3) Ministr školství, věd a umění stanoví a po případě mění působiště profesorů a docentů na vysokých školách a určuje jejich učitelskou činnost v rámci vědního nebo uměleckého oboru, pro který byli jmenováni, po případě pověřeni.
(4) O způsobilosti profesorů a docentů (odstavce l a 2) rozhoduje a návrhy na jmenování nebo pověření a na určení nebo změnu působiště, po případě i v jiných otázkách týkajících se jejich služebního poměru, podává ministru školství, věd a umění Státní výbor.
(5) Není-li pro určitý vědní nebo umělecký obor jmenován profesor, po případě docent, může ustanovit ministr školství, věd a umění na návrh Státního výboru dočasného zástupce. To platí obdobně, nemůže-li profesor nebo docent po delší dobu vykonávat své povinnosti.
(6) Lektory, odborné asistenty, asistenty a odborné instruktory jmenuje ministerstvo školství, věd a umění, které může tuto pravomoc přenésti na nižší orgány.
§ 28.
Zaměstnanecká práva a povinnosti učitelů a jejich platové poměry upravují zvláštní předpisy.
Část V.
Ustanovení přechodná a závěrečná. § 29.
Ministr školství, věd a umění může nově vymezit vědní nebo umělecké obory profesorů, jmenovaných před účinností tohoto zákona.
§ 30.
Akademické hodnosti a stavovská označení, nabytá podle starých předpisů, i práva a povinnosti z nich plynoucí zůstávají nedotčena.
§ 31.
(1) Dosavadní majetek vysokých škol přechází na stát.
• (2) Majetek, který dosud sloužil vyučovacím nebo vědeckým účelům vysoké školy, zůstává zachován tomuto účelu, pokud o jeho splnění nebude jinak postaráno.
(3) Přechod vlastnického práva a jiných knihovních práv podle odstavce l zapíší knihovní soudy ve veřejných knihách na návrh ministerstva školství, věd a umění s odvoláním na tento zákon.
§ 32.
(1) Majetek, který dosud sloužil sociálním, zdravotním a kulturním potřebám vysokoškolského studentstva, zůstává zachován svému účelu, t. j. péči o vysokoškolské studentstvo.
(2) Tento majetek přechází bez náhrady na stát. Vláda určí, který majetek přešel podle tohoto ustanovení na stát a stanoví způsob jeho využití.
(3) Pokud je majetek, uvedený v odstavci l, ve vlastnictví soukromých osob, může vláda ve výjimečných případech, hodných zvláštního zřetele, přiznati vlastníkům náhradu do výše obecné ceny.
(4) Přechod vlastnického práva a jiných knihovních práv podle odstavce 2 zapíší knihovní soudy ve veřejných knihách podle rozhodnutí vlády na návrh ministerstva školství, věd a umění.
(5) Organisaci správy majetku uvedeného v odstavci l určí ministerstvo školství, věd a umění v dohodě s ministerstvem financí.
§ 33.
(1) Bohoslovecká fakulta Karlovy university v Praze se vyjímá ze svazku této university.
(2) Cyrilo-Methodějská bohoslovecká fakulta Palackého university v Olomouci se vyjímá ze svazku této university.
§ 34.
(1) Vrchní správu a dozor nad bohosloveckými fakultami uvedenými v § 33, jakož i nad Husovou čs. evangelickou fakultou bohosloveckou v Praze, nad Katolickou bohosloveckou fakultou v Bratislavě a nad Slovenskou evangelickou bohosloveckou fakultou v Bratislavě, vykonává ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní.
(2) Organisaci fakult uvedených v odstavci l a v § 33, jejich zřizování, rušení, slučování a dělení, určování nebo změnu jejich sídel a názvů provádí vláda nařízením.
(3) Studijní a zkušební předpisy pro tyto fakulty vydává Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem školství, věd a umění.
(4) V ostatním se tento zákon na bohoslovecké fakulty nevztahuje.
§ 35.
Tento zákon se nevztahuje na vysoké školy vojenské.
§ 36.
(1) Zrušují se všechny předpisy o věcech, které tento zákon upravuje; zejména se ruší:
1. Nařízení č. 310/1850 ř. z., o uvedení platů kolegijních na universitách;
2. výnos č. 370/1850 ř. z., jímž se vyhlašují obecná nařízení o studiích fakultních na universitách;
3. nařízení č. 57/1872 ř. z., kterým se vydávají nová ustanovení o tom, jak lze nabýti doktorátu na fakultách světských;
4. zákon č. 63/1873 ř. z., o organisaci úřadů universitních;
5. nařízení č. 19/1888 ř. z., o habilitaci soukromých docentů na universitách;
6. zákon č. 68/1893 ř. z., o právnických a státovědeckých studiích a o zkouškách státních, ve znění zákona č. 290/1919 Sb., o prozatímní úpravě studia a státních zkoušek na fakultách věd právních a státních;
7. nařízení č. 56/1899 ř. z., jímž se vydává rigorosní řád pro fakulty filosofické;
8. nařízení č. 271/1899 ř. z., jímž se vydává rigorosní řád pro fakulty lékařské;
9. výnos č. 37/1901 ř. z., o výkonu promočního aktu v hodnosti doktora věd technických na vysokých školách technických;
10. nařízení č. 38/1901 ř. z., jímž se vydává rigorosní řád pro Vysoké školy technické;
11. nařízení č. 102/1903 ř. z., jímž se mění rigorosní řád pro lékařské fakulty, vydaný nařízením č. 271/1899 ř. z.;
12. nařízení č. 85/1904 ř. z., jímž se vyhlašuje statut vysoké školy báňské v Příbrami;
13. nařízení č. 135/1908 ř. z., jímž se zavádějí theoretické zkoušky státní pro zemědělské oddělení na české vysoké škole technické v Praze;
14. nařízení č. 138/1908 ř. z., jímž se zavádějí theoretické zkoušky státní pro zemědělskotechnické oddělení na české vysoké škole technické v Praze;
15. nařízení č. 206/1908 ř. z., jímž se zavádí školné na vysokých školách zvěrolékařských;
16. nařízení č. 59/1912 ř. z., jímž se upravují státní zkoušky a prospěchové zkoušky na vysokých školách technických;
17. zákon č. 79/1919 Sb., o služebním poměru učitelů vysokoškolských;
18. vládní nařízení č. 147/1920 Sb., kterým se vydává organisační statut vysoké školy zemědělské v Brně;
19. vládní nařízení č. 391/1920 Sb., o zkušebních taxách za státní zkoušky právovědecké a státovědecké;
20. vládní nařízení č. 680/1920 Sb., o nové úpravě tax za udílení akademických stupňů na universitách a na vysoké škole zvěrolékařské;
21. výnos ministerstva školství a národní osvěty č. 53. 250/1920, o organisačním statutu české vysoké školy technické v Praze, vydaný na základě usnesení vlády ze dne 20. srpna 1920;
22. vládní nařízení č. 214/1921 Sb., o zatímním rigorosním řádu fakult přírodovědeckých;
23. vládní nařízení č. 344/1921 Sb., o poplatcích za studia na universitách a na vysoké škole zvěrolékařské;
24. zákon č. 28/1922 Sb., o zřizování a zařizování vysokých škol;
25. zákon č. 115/1927 Sb., o úpravě zeměměřičského studia na vysokých školách technických;
26. vládní nařízení č. 84/1934 Sb., kterým se vydává řád pro dosažení doktorátu věd obchodních;
27. vládní nařízení č. 114/1936 Sb., kterým se provádí zákon č. 76/1918 Sb., o zřízení československé státní Vysoké školy zvěrolé-
kařské v Brně;
28. vládne nariadenie č. 258/1940 Sl. z., o štúdiu a o statných skúškach na Právnickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislavě, vo znení vykonávacieho nariadenia Sboru povereníkov č. 120/1945 Sb. n. SNR;
29. vládne nariadenie č. 69/1941 Sl. z., o skúšobnom poriadku pre prísne skúšky na Právnickej fakulte Slovenskej univerzity, vo znění vykonávacieho nariadenia Sboru povereníkov č. 121/1945 Sb. n. SNR;
30. vládne nariadenie č. 254/1941 Sl. z., o skúšobnom poriadku pre prísne skúšky na Prírodovedeckej fakulte Slovenskej univerzity;
31. nariadenie Slovenskej národnej rady č. 133/1945 Sb. n. SNR, o Slovenskej vysokej škole obchodnej;
32. vykonávacie nariadenie Sboru povereníkov č. 18/1946 Sb. n. SNR, ktorým sa vydává organizačný štatut Slovenskej vysokej školy technickej;
33. zákon č. 87/1946 Sb., jímž se mění zákon č. 115/1927 Sb., o úpravě zeměměřičského studia na vysokých školách technických;
34. zákon č. 122/1946 Sb., o studiu statistickopojistném;
35. vládní nařízení č. 170/1946 Sb., kterým se vydává statut pedagogických fakult a určuje studijní doba učitelů;
36. vládní nařízení č. 14/1947 Sb., o státních zkouškách a o přísných zkouškách doktorských na fakultách věd právních a státních;
37. zákon č. 190/1948 Sb., o lékárnickém studiu.
(2) Do té doby, než budou vydány prováděcí předpisy podle tohoto zákona, postupuje se přiměřeně podle předpisů dosavadních.
§ 37.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr školství, věd a umění v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
L část všeobecná.
První vysokou školou u nás byla pražská universita, nesoucí dnes jméno Karlova universita, která byla založena Karlem IV. roku 1348. Podle zakládací listiny založil toto "obecné učení pražské" Karel IV. pro země české, neboť se v ní vyjadřuje přání, aby království české "za našich časů zdobně okrášleno bylo velkým počtem mužů učených, tak aby naši věrní obyvatelé království, kteří neustále lační po plodech vědění, nemuseli v cizině doprošovati se pomoci, ale aby našli v království stůl k pohoštění svému prostřený".
Hned od svého založení nesla ovšem pražská universita znaky tehdejšího společenského zřízení a rozporů; byla spíše institucí mezinárodní a církevní a stála zřejmě na straně pánů.
První slavné období své historie prožívá v době husitské, kdy se staví do popředí revolučního lidového hnutí. Kutnohorským dekretem získávají na universitě většinu živly domácí a pokrokové a jejich představitel Mistr Jan Hus se stává rektorem. Od té doby žádná rozhodující chvíle našeho národa nezůstala bez odezvy na Karlovu universitu.
Když se však universita začala odklánět od lidového směru Táboritů a později Jednoty bratrské pod obnovujícím se vlivem církevní hierarchie a vládnoucí šlechty, ztrácí živý styk s husitskou většinou národa. Zůstává sice nadále v oblasti utrakvistické, je však zmítána vnitřními spory a nepovznáší se na svou dřívější úroveň v národním životě.
Po Bílé Hoře spojuje ji Ferdinand Habsburský s jesuitskou Ferdinandovou akademií, kterou byl několik desítiletí předtím založil jako nástroj protireformace a tak dostává se pod jménem universita Karlo — Ferdinandova úplně do rukou jesuitů. Tak v době temna ztrácí universita úplně kontakt s národem. Když byl roku 1773 zrušen jesuitský řád, dostává se tím universita do rukou vládnoucí německé šlechty, která jí používá jako účinného germanisačního prostředku.
Vzrůstající absolutismus státní moci přinesl sice snahy některých tehdejších vládních činitelů o reformy a o povznesení úrovně university, ale vedly jen k tomu, že byla prosazována na místě latiny němčina, která byla jako jazyk vyučovací zavedena v r. 1784. S rozvojem národního obrození narůstají i snahy o proniknutí českého živlu na universitu. V r. 1848 se projevuje vedle dělnictva studentstvo jako jedna z nejpokrokovějších složek národa. Národní snahy vrcholí až v r. 1882 rozdělením university na českou a německou. Česká universita tu hraje znovu důležitou úlohu v rozvoji národního života nejen kulturního, ale i politického.
Techniky (u nás pražská a brněnská) — při nemožnosti rozvíjení technických věd v rámci universit, ovládaných tendencemi dříve zmíněnými — se vyvinuly z bývalých odborných škol nižšího řádu a teprve postupně byly postaveny na roven universitám. Vznikaly na sklonku XIX. století, kdy si to vynutil postupující rozmach kapitalismu.
Jedinou vrcholnou institucí, pečující o výchovu uměleckou, byla akademie umění, vzniklá převzetím pražské malířské akademie do státní správy v r. 1896.
Se vznikem samostatné československé republiky vzniká po roce 1918 řada nových vysokých škol, universitního a technického směru, množí se fakulty, zákon z r. 1920 vrací české universitě jméno universita Karlova, avšak vysoké školy jsou svou náplní i organisační formou dále budovány jako nástroj vládnoucí třídy. Vychovávají poslušné služebníky jejího správního a hospodářského aparátu a ideologické obhájce kapitalistického řádu. Tato jejich funkce je zastírána rouškou autonomie, nadstranickosti, svobody učení a objektivity vědy.
Doba okupace byla pro české vysoké školy tragická. Dne 17. XI. 1939 byly německými fašistickými okupanty uzavřeny. Ačkoliv okupanti prohlásili formálně uzavření vysokých škol na 3 roky, bylo hned od počátku jasno, že