vypomoci k odstranění nedostatku pouhými administrativními opatřeními (např. použitím tvrdostní klausule podle § 160, odst. l, č. 15 zák. ). Pronikavější změny zákona provedeme až velkou novelou v roce 1950, jíž bude přebudováno národní pojištění podle sovětského vzoru. Osnovou se upravují zejména tyto otázky:

A. Odklad účinnosti nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných (č. 22).

Důvody pro odklad účinnosti byly již uvedeny. Třebaže nedostatky vybavení zdravotnické služby jsou rázu krátkodobého, nelze ještě dnes přesně určiti dobu, kdy bude možno rozšířiti nemocenské pojištění na další okruh osob. Proto se ponechává vládě, aby nařízením stanovila počátek účinnosti a po případě zaváděla pro osoby samostatně výdělečně činné nemocenské pojištění postupně, jak co do okruhu osob, tak i co do dávek. Osnova však umožňuje, aby pro členy vzorných lidových družstev bylo zavedeno nemocenské pojištění dříve (č. 2).

B. Opatřeni pro zlepšení platební morálky při odvádění pojistného (č. 11).

Dosud se zadržoval důchod osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracujícího člena rodiny, dluhoval-li pojištěnec (§ 4 zákona) pojistné za sebe nebo spolupracujícího člena rodiny, pokud tento důchod převyšoval částku 700 Kčs měsíčně. Napříště' bude se v takových případech vypláceti ze zadržovaného důchodu částka 700 Kčs měsíčně toliko tehdy půjde-li o potřebného drobného nebo středního rolníka nebo drobného živnostníka.

Případné opatření pro zlepšení platební morálky při odvádění pojistného na nemocenské pojištění, bude pojato do vládního nařízení, které bude vydáno podle nově navrženého znění § 279, odst. 2 (č. 22).

C. úrazové pojištění zemědělců (č. 21).

Zemědělci a jejich rodinní příslušníci byli pojištěni před 1. 10. 1948 na podnikové úrazy podle dříve platného zákona o úrazovém pojištění (vyhl. č. 195/1944 Sb ). Při podnikovém úrazu měli nárok na věcné i peněžité dávky nemocenského pojištění a dávky úrazové. Zákon o národním pojištění zachoval platnost předpisů o úrazovém pojištění pro zemědělce a jejich rodinné příslušníky do 31. prosince 1949. Zachování úrazového pojištění po 1. říjnu 1948 vedlo k dalšímu trvání disparity mezi českými zeměmi a Slovenskem, kde nebylo zavedeno úrazové pojištění v zemědělství v rozsahu platném v českých zemích. Dosavadní znění § 272 zavdávalo pochyby o rozsahu po-

jištěných osob, o otázce poskytování nemocenských dávek při úrazu spolupracujících členů rodin, o pojmu "podnikový úraz" ve srovnání s pojmem "pracovní úraz" podle zákona o národním pojištění. Pojistné za úrazové pojištění činilo 32 Kčs za l ha orné půdy a 8 Kčs za l ha lesa. Toto pojistné se však od platnosti zákona o národním pojištění nevybíralo. Z uvedených důvodů nelze ustanovení § 272 v původním znění prodlužovati.

Hlavní význam mají pro zemědělce a jeho rodinné příslušníky nemocenské dávky při úrazu. Vzhledem k tomu, že se odkládá účinnost nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, z něhož by měli zemědělci nárok také na nemocenské dávky při úrazu, navrhuje se v osnově, aby byly poskytovány zemědělcům a jejich rodinným příslušníkům při úrazu hlavní věcné dávky nemocenského pojištění a fakultativně také úrazové dávky. Za poskytování těchto dávek budou zemědělci platiti přirážku k pojistnému, která nedosáhne výše úrazového příspěvku 1% vyměřovacího základu).

D. Některá zlepšení národního pojištění, Úprava krácení důchodu, je-li důchodce zaměstnán (č. 9).

Podle zákona o některých opatřeních k provedení národní mobilisace pracovních sil (§ 30 zák. č. 87/1947 Sb. ) nebyly kráceny důchody pracujících důchodců v době dvouletého hospodářského plánu, t. j. do 31. prosince 1948. Dnem 1. ledna 1949 nabyla platnosti ustanovení zákona o národním pojištění (§ 92) o krácení důchodu zaměstnaných důchodců. Výhoda nekřičeného důchodu byla přiznána vládním nařízením č. 16/1949 Sb. jen důchodcům, kteří byli zaměstnáni v době dvouletého hospodářského plánu alespoň 6 měsíců, a dále vyhláškou ministerstva práce a sociální péče č. 950/1949 Ů. 1. I důchodcům pracujícím v hornictví pod zemí. Všem ostatním pracujícím důchodcům se důchod krátil, jakmile důchod a výdělek převýšili dohromady částku 18000 Kčs ročně. Osnovou se zvyšuje tato hranice na 42. 000 Kčs ročně, což odpovídá průměrnému ročnímu výdělku pracujících. V zájmu splnění úkolů pětiletého hospodářského plánu je žádoucí zapojiti do práce také důchodce, pokud mohou pracovati. Nízká hranice pro krácení důchodu působí nepříznivě, neboť důchodci zaměstnání opouštějí nebo je nevyhledávají. Výhoda nekrácených důchodů bude rozšířena novelisací vládního nařízení č. 16/1949 Sb. na další pracovní obory důležité s hlediska pětiletého hospodářského plánu, zejména na obory opomíjené. Vyloučit vůbec krácení důchodů v těch

případech, kdy důchodce pracuje v oboru, na kterém nemáme s hlediska potřeb 5LP zájmu, by nebylo správné, poněvadž zákon o národním pojištění zajišťuje zejména drobnějším lidem poměrně vysoké důchody.

E. Odstranění disparity mezi pojištěnci-dělníky a úředníky (č. 3 až 6).

V době nemoci nemá dnes dělník nárok na mzdu [s výjimkou 10%, 20% a 30% mzdy ve třetím až osmém týdnu nemoci podle § 1154 b) obč. zák. ]. Obdrží nemocenské od prvního dno vzniku pracovní neschopnosti do 365. dne této neschopnosti. Úředník má v době nemoci nárok na plat zpravidla po dobu 6 týdnů a dále obdrží nemocenské po dobu až l roku, počínaje od prvního dne výplaty nemocenského, takže je hmotně zabezpečen v době nemoci o 6 týdnů déle. Tato disparita se odstraňuje, takže dělník i úředník budou napříště při nemoci bráti nemocenské do stejného konečného termínu (1 rok ode dne vzniku pracovní neschopnosti). Obdobná úprava podpůrci doby se provádí také u osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů jejich rodin. Rovněž při opětném onemocnění zaměstnance se započítává do podpůrci doby předepsané v § 40 také doba (až do 42 dnů), po kterou má zaměstnanec nárok na mzdu (plat) v nemoci.

Stejně se odstraňuje dosavadní disparita u dávek v mateřství tak, že se doba pobírání platu včítá do doby, po kterou je nárok na nemocenské.

F. Přípravy pro sjednocení zdravotnické služby (č. 16) a léčebné péče o válečné poškozence (č. 14).

Dosud je u nás výkon zdravotní služby roztříštěn a vykonává se po několika kolejích (národní pojištění: ordinace lékařů ÚNP, ambulatoria národního pojištění, léčebné a ošetřovací ústavy národního pojištění atd.; státní správa zdravotní: státní léčebné a ošetřovací ústavy, ústavy národního zdraví atd. ). Sjednocením zdravotní peču bychom ušetřili mnoho zdravotnického personálu, léčebných zařízení, zdravotnických potřeb, zjednodušili a zlevnili administrativu. O zásadách sjednocení zdravotnické péče se právě jedná a provede se zvláštními normami. Malá novela umožňuje, aby se již nyní přistoupilo k soustředěnému výkonu zdravotnické služby všude tam, kde jsou pro to předpoklady.

Rovněž se zjednává právní podklad pro sjednocení léčebné péče o poživatele důchodů válečných poškozenců podle zákona č. 164/1946 Sb. v národním pojištění. Převzetí důchodové agendy válečných poškozenců ústřední národní

pojišťovnou se plánuje velkou novelou zákona o národním pojištění a změnou zákona č. 164/ 1946 Sb. k 1. lednu 1951.

G. Přenesení některých úkolů národního pojištění na jednotnou odborovou organisaci (č. 15).

Komise národního pojištění, jež budou zřízeny na závodech jako pomocné orgány ROH, budou -moci převzíti některé úkoly národního pojištění. Půjde tu mimo jiné o úkoly, jež budou míti význam pro omezení absentismu na závodech (na př. účast při laické kontrole). Tento účel sleduje také zřizování závodních ambulatorií (č. 7), která usnadní pracujícím vyžadovati si lékařskou pomoc bez zbytečné ztráty pracovního času.

H. Změna konstrukce státního příspěvku (č. 12, 19 a 20).

Podle dosavadní úpravy má stát přispívati jednak na národní pojištění důchodové, jednak na národní pojištění nemocenské.

Na pojištění důchodové má stát podle dosavadního znění § 137, odst. 1 přispívati ústřední národní pojišťovně každoročně takovou částkou, aby jeho úhradová reserva postupně plynule vzrůstala tak, aby dosáhla k 31. 12. 1956 trojnásobku vydání na dávkách v roce 1949. V dalších letech má pak stát přispívati takovými částkami, aby se výše úhradové reservy neztenčila. Na podkladě údajů ve finanční důvodové zprávě k osnově zákona o národním pojištění se počítalo, že bude třeba, má-li býti takto stanovená úhradová reserva nashromážděna, aby stát přispíval, počínaje rokem 1949, na důchodové pojištění částkou alespoň 3 miliardy Kčs ročně. Při této úpravě státního příspěvku by mimo to bylo bývalo třeba, aby stát uhradil ústřední národní pojišťovně pohledávky, které vznikly byv. nositelům veřejnoprávního pojištění důchodového vůči státu podle dřívějších předpisů, zejména z titulu úhrady nákladů na přídavky k důchodům podle zákona č. 156/1945 Sb. a částečně z titulu úhrady nákladů podle zákona č. 17/1947 Sb. o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění. Tyto pohledávky přešly na ústřední národní pojišťovnu a jsou účetně zachyceny částkou 41/2 miliardy Kčs. Celkem činí asi 6 miliard Kčs.

V oboru národního pojištění nemocenského měl stát podle § 137, odst. 2 uhrazovati ústřední národní pojišťovně polovinu nákladů za ošetřování ve veřejných ústavech léčebných a ošetřovacích, úhrada těchto nákladů byla se souhlasem vlády stanovena pro II. pololetí 1949 paušálem. Státní příspěvek na nemocenské pojištění si vyžádá v roce 1949 nákladu asi 946 milionů Kčs.

Mimo to měla vláda podle dosavadního znění § 137, odst. 3 stanoviti nařízením výši dalšího příspěvku, který stát měl poskytnouti ústřední národní pojišťovně k provádění úkolů stanovených zákonem, zejména k provádění populační, preventivní a zábranné péče. K ustanovení tohoto dalšího příspěvku dosud nedošlo, poněvadž dosud Ústřední národní pojišťovna ve větším rozsahu populační, preventivní a zábrannou péči neprovádí.

Podle dosavadní úpravy bylo tudíž třeba, aby stát přispíval každoročně na národní pojištění značnými částkami, přesto že hospodářská situace ústřední národní pojišťovny nevyžadovala státního příspěvku na důchodové pojištění, která je (jak dále rozvedeno) značně aktivní.

Na podkladě předběžných výsledků hospodaření vykazuje sice národní nemocenské pojištění za první pololetí r. 1949 schodek v částce 666 milionů Kčs, který se zvýší za druhé pololetí r. 1949 podle odhadu asi na l miliardu Kčs, naproti tomu však důchodové pojištění vykazuje za první pololetí r. 1949 přebytek v částce 1. 687 milionů Kčs, který se zvýší za druhé pololetí podle odhadu asi na 3, 200 milionů Kčs. Ve výnosech národního pojištění je započten státní příspěvek na toto pojištění (v důchodovém pojištění v preliminované částce 1. 400 milionů Kčs).

Stav jmění národního pojištění k 30. dubnu 1949 činil v českých zemích 29. 550, 7 mil. Kčs a na Slovensku 6. 123, 7 mil. Kčs, celkem tedy 35. 674. 4 mil. Kčs. Ve jmění jsou zahrnuty pohledávky za státem v účetně zachycené částce okrouhle 4, 5 miliardy Kčs, jež se mají podle navrhované úpravy zrušiti. Dále je ve jmění zahrnuta pohledávka ÚNP za Likvidačním fondem měnovým (zejména vázané vklady a "říšské" cenné papíry) v částce přes 5 miliard Kčs; této pohledávky se ústřední národní pojišťovna zříká, naproti tomu získává od Fondu národní obnovy jiné majetkové hodnoty, na př. některé konfiskáty, takže se jmění ÚNP podle dohody s Fondy národní obnovy právě projednávané zmenší asi o 3 miliardy Kčs. Ve jmění ÚNP nejsou zahrnuty majetky a kapitály byv. Zemské pojišťovny v Teplicích, poměrné díly majetku a kapitálu z částečné — dosud však neprovedené — likvidace byv. náhradních pensijních ústavů a jiné.

Z přebytků se měly vytvářeti reservy, jež měly sloužiti k zajištění nároků z pojištění, ačkoliv v dnešní soustavě plánovaného hospodářství není nutné vytváření těchto poměrně velikých reserv.

Státní příspěvek na nemocenské pojištění nestačil přes svou značou výši (946 milionů Kčs) k zajištění finanční rovnováhy nemocenského pojištění a otázka úhrady schodku v tomto pojištění zůstala formálně nevyřešena. Příspěvek se při dosavadní úpravě objevoval v rozpočtu ministerstva práce a sociální péče jako položka výdajová, procházel rozpočtem, resp. finančním plánem ÚNP jako položka příjmová a výdajová a objevoval se posléze mezi příjmy v rozpočtu ministerstva zdravotnictví. To bylo zbytečně komplikované a zatěžovalo administrativu ústředních úřadů i národního pojištění.

Bylo proto třeba, aby otázka úpravy státního příspěvku na národní pojištění byla přezkoumána a vyřešena v souladu s hospodářskými potřebami. Podle navrhované úpravy bude stát udržovati v neztenčené výši úhradovou reservu důchodového pojištění a bezpečnostní fond nemocenského pojištění podle stavu zjištěného ks dni 31. prosince 1949. Podle dosavadního průběhu hospodářského vývoje národního pojištění je možno očekávati, že během 5LP nebude třeba k udržení dosavadní výše náhradové reservy státního příspěvku. Staré závazky státu vůči národnímu pojištění budou zrušeny.

Dosud hradila ústřední národní pojišťovna výlohy za ošetřování pojištěnců ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech z prostředků nemocenského pojištění a stát jí přispíval polovinou výloh (§ 137, odst. 2). Podle navrhované konstrukce státního příspěvku omezuje se povinnost státu, jak již bylo uvedeno, na doplňování úhradové reservy a bezpečnostního fondu nemocenského pojištění na výši zjištěnou ke dni 31. prosince 1949. Vzhledem ke schodkovému hospodaření nemocenského pojištění byla by úhrada ošetřovacích výloh ústřední národní pojišťovnou jen průběžnou položkou v rozpočtu pojišťovny. Proto se navrhuje, aby tyto výlohy byly hrazeny celé z rozpočtových prostředků ministerstva zdravotnictví. Podle paušálu za první pololetí roku 1949 byly odhadnuty uvedené výlohy pro rok 1950 částkou 1. 936 milionů Kčs. Tato částka se poněkud zvýší jednak zvýšením skutečného počtu ošetřovacích dní, jednak panovaným zvýšením počtu ústavních lůžek. Kdyby mělo vstoupiti v platnost nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných již dnem 1. července 1950, zvýšilo by se zatížení ministerstva zdravotnictví z ústavní péče o dalších 15 až 20%. Uvedené výdaje budou zajištěny v rozpočtových prostředcích ministerstva zdravotnictví pro rok 1950.

I. Finanční dosah navrhované úpravy v roce 1950.

1. V návrhu rozpočtu ministerstva práce a sociální péče na rok 1950 se zatím počítalo pro národní pojištění se směrným číslem 2. 208, 762. 000 Kčs. Navrhovanou novou úpravou státního příspěvku odpadne největší část předpokládaných výdajů na národní pojištění. Odpadnou celkem 2. 154 miliony Kčs a zůstanou jen některé menší položky, opírající se o zvláštní tituly v celkové výši (včetně Slovenska) 54. 6 mil. Kčs.

2. V rozpočtu ministerstva zdravotnictví odpadnou příjmy od ústřední národní pojišťovny na úhradu nákladů ústavního i ambulantního ošetřování pojištěnců ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech. Toto snížení příjmů by činilo částku 1. 936 milionů Kčs, která se zvýší z důvodů výše uvedených (zvýšení počtu ošetřovacích dnů a zvýšení počtu lůžek) asi na částku 2. 279 milionů Kčs.

3. U ústřední národní pojišťovny odpadnou náklady na ústavní i ambulantní ošetřování ve státních léčebných a ošetřovacích ústavech a zároveň odpadne i výnos ze státního příspěvku (až na některé menší položky úpravou nedotčené). Po této úpravě vykáže finanční plán ústřední národní pojišťovny, vypracovaný za předpokladu rozšíření národního nemocenského pojištění na osoby samostatně výdělečně činné od 1. VII. 1950, podle předběžného odhadu přebytek asi 400 milionů Kčs. Není tudíž třeba počítati, jak už bylo uvedeno, při navrhované nové úpravě s potřebou státního příspěvku na národní pojištění.

K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí

blíže toto:

K čl. I.

K č. 1.

Zákon pojišťuje zaměstnance (§ 3), t. j. osoby, které vykonávají práce v pracovním poměru. Není-li práce vykonávána v pracovním poměru, nejsou tyto osoby pojištěny. Jsou to na př. účastníci pracovních brigád, chovanci výchovných ústavů a j., u nichž je potřeba pojištění obecně uznávána. Dřívější zákony

o sociálním pojištění (srv. na př. § 4 úrazového zákona ve znění vyhlášky č. 195/1944 Sb. ) umožňovaly ministerstvu práce a sociální péče, aby zahrnulo do pojištění některé skupiny osob dosuď nepojištěných. Navrhované ustanovení umožní, aby ochrana pojištění byla rozšířena

i na osoby shora uvedené, po případě i na další skupiny osob, u nichž není splněn požadavek pracovního poměru (na př. osoby vykonáva-

jící veřejné funkce, studenti z řad pracujících a pod. ). Při úpravách správním opatřením bude postupovati ministerstvo práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady, jejichž působnosti se úprava pojištění dotýká.

K č. 2.

členové jednotných zemědělských družstev (zák. č. 69/1949 Sb. ) pocházejí jak z řad samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny, tak i z řad zaměstnanců. Navrhovaným ustanovením se umožňuje preferovati vzorná družstva v pojištění. Příslušné úpravy provede ministerstvo práce a sociální péče v součinnosti s příslušnými ústředními úřady, zejména ministerstvy zemědělství, průmyslu a zdravotnictví.

K č. 3 až 6.

Odůvodnění změn uvedeno pod písm. E.

K č. 7.

Zřizování závodních ambulatorií jednak umožní pojištěncům, aby se snadněji a bez zbytečné ztráty času mohli dožadovati lékařské pomoci, jednak přispěje k omezení absentismu. Směrnicemi ministerstva práce a sociální péče se zajistí jednotný postup při zřizování závodních ambulatorií a hospodárnost jejich provozu a vyřeší právní poměr mezi lékařem, pojišťovnou a závodem, jakož i otázky s tím související.

K č. 8.

Dosud nepatřil důchod manželky takové manželce, která požívala důchodu starobního, invalidního nebo vdovského. Podle navrhované úpravy nebude míti nárok na důchod manželky také příjemkyně důchodu družky nebo důchodu z veřejného pensijního zaopatření. Tím bude zachována zásada rovnoměrného posuzování těchto důchodů při souběhu s jinými důchody.

K č. 9.

Odůvodnění změn uvedeno pod písm. D.

K č. 10.

Pojistné je splatné vždy prvého dne kalendářního měsíce. Lhůta k zaplacení splatného pojistného činí 15 dnů. Vzhledem k tomu, že pro některé výrobní obory budou závazně nahrazeny kalendářní měsíce měsíci hospodářskými (dva po čtyřech týdnech a jeden po pěti týdnech v každém čtvrtletí), umožní navrhovaná úprava, aby splatnost pojistného byla přizpůsobena hospodářským měsícům. Pokud

jde o zemědělství, má drobný a střední rolník příjem převážně z živočišné produkce celoročně. Jen velcí sedláci z obilnářské oblasti mají hlavní příjem v určité době roční, avšak vzhledem k jejich hospodářským poměrům není pro ně třeba zvláštního opatření. Zvláštní úpravy bude proto zapotřebí jen pro určité oblasti, kde jsou zvláštní hospodářské poměry.

K č. 11. Odůvodnění změn uvedeno pod písm. B.

K č. 12. Odůvodnění změn uvedeno pod písm. H.

K č. 13.

Navrhovaná úprava se týká jen malého počtu zaměstnanců ve vápencových a dolomitových dolech (v Hostími, Velké Chuchli a v Mořině), kteří dříve podléhali bratrskému pojištění.

K č. 14.

Léčebnou péči o poživatele důchodu válečných poškozenců podle zákona č. 164/1946 Sb. provádějí dosud státní zaopatřovací úřady pro válečné poškozence. Převážná část těchto osob je pojištěna pro případ nemoci z důvodu svého zaměstnání podle zákona o národním pojištění. Zmocnění umožňují, aby tato duplicita v pojištění byla odstraněna tím, že léčebnou péči o uvedené osoby převezme ústřední národní pojišťovna. Pojistné se bude vybírati jen za to, oč převyšuje nemocenská péče podle zákona o národním pojištění léčebnou péči podle zákona č. 164/1946 Sb. Tato úprava se provede vládním nařízením.

K č. 15.

Bude účelné, aby orgány ROH na závodech převzaly některé úkoly národního pojištění. Přejímání těchto úkolů se bude prováděti pravděpodobně postupně a to nejprve na závodech se zvláště vyspělými odborářskými kádry. Proto se osnova omezuje na všeobecné zmocnění ministerstva práce a sociální péče, aby v dohodě s ÚRO a po slyšení ústřední národní pojišťovny přeneslo na orgány ROH úkoly národního pojištění, jež budou stanoveny.

K č. 16. Odůvodnění změn uvedeno pod písm. F.

Ustanovení o slučování zdravotnických zařízení národního pojištění a veřejné zdravotní správy se nevztahuje na vojenské léčebné a ošetřovací ústavy.

K č. 17 a 18.

Dosud mohl uložiti úřad udělující povolení k výkonu lékařské praxe lékaři vykonávajícímu praxi, aby poskytoval v obvodu okresní národní pojišťovny lékařskou pomoc pojištěncům národního pojištění za stanovených podmínek. Podle navrhované úpravy může určiti uvedený úřad také druh a rozsah výkonů lékařových a zejména také místo, kde má tuto činnost pro okresní národní pojišťovnu vykonávati. Tato změna usnadní účinnější provádění distribuce lékařů. Pokud půjde o vojenské lékaře, bude úřad, ukládající lékaři povinnosti podle navrhovaného ustanovení, postupovati v dohodě s vojenskou správou. Stejně tak přihlédne k závazkům civilních lékařů, které mají oproti vojenské správě.

K č. 19 a 20.

Odůvodnění změn uvedeno pod písm. H.

Poněvadž bude poskytována v těchto ústavech bezplatně také zvláštní léčebná péče, bude zajištěno směrnicí v léčebném řádě ústřední národní pojišťovny, aby byla poskytována jen v odůvodněných případech. Náklady na poskytování zvláštní léčebné péče pojištěncům národního pojištění ve státních lázních bude i nadále hraditi pojišťovna, a to buď podle stanovených sazeb nebo úhrnkem. Břemeno těchto nákladů je pro národní pojištění únosné, a není třeba je přenášet na státní pokladnu. Ustanovení §§ 198 a 199 neplatí pro vojenské léčebné a ošetřovací ústavy.

K č. 21.

Vzhledem k nové konstrukci státního příspěvku je nutné, aby bylo zrušeno ustanovení o kmenovém jmění (§ 202). Za platnosti tohoto ustanovení by byl stát povinen doplňovati úhradovou reservu důchodového pojištění a bezpečnostní fond nemocenského pojištění tehdy, bude-li jejich části použito pro účely kmenového jmění (na př. na úhradu investičního nákladu na nemovitosti a pod. ). Po zrušení ustanovení § 202 stane se kmenové jmění součástí úhradové reservy a bezpečnostního fondu a potřeby kmenového jmění budou hrazeny pouhým účetním přesunem, aniž se změní objem úhradové reservy a bezpečnostního fondu.

K č. 22.

Odůvodnění změn uvedeno pod písm. C.

K č. 23.

Odůvodnění změn uvedeno v úvodu a pod písm. A.

K či. II.

Rodinné přídavky tvoří součást celkového systému sociálního zabezpečení pracujících a jsou úzce spjaty s národním pojištěním. Jejich poskytování je upraveno zákonem č. 90/ 1949 Sb. Nositelem práv a závazků podle tohoto zákona je Fond rodinných přídavků zřízený při ministerstvu práce a sociální péče. Na jeho účet vybírají příspěvky a poskytují přídavky okresní národní pojišťovny jako územní organisační složky ústřední národní pojišťovny. Při tom na vrcholné správní agendě se podílejí svými zástupci v představenstvu Fondu též ústřední úřady, jejichž úkolem v duchu zásad o decentralisaci má však býti toliko činnost normotvorná, řídící a dozorčí.

Proto se navrhuje svěřit veškerou agendu spojenou s prováděním zmíněného zákona Ústřední národní pojišťovně. Správu prostředků určených k provádění zákona o rodinných přídavcích povede Ústřední národní pojišťovna odděleně, a to za účasti zvláštní odborné komise (§ 161 zákona o národním pojištění). Podrobnosti o tom určí vláda nařízením, v němž bude možno přihlédnouti též ke zvláštním potřebám Slovenska.

K čl. III.

K odstavci l: Zpětná účinnost čl. I., č. l osnovy umožní dáti řádný právní podklad také pro opatření, která již byla pro naléhavost učiněna (pojištění účastníků pracovních brigád).

V Praze dne 13. prosince 1949.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr práce a sociální péče: E. Erban v. r.

Státní tiskárna v Praze. — 6282-9