Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební období. 4. zasedání.
396.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne............1949,
kterým se mění a doplňuje zákon o národním pojištění.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
čl. I.
Zákon ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění, se mění a doplňuje takto:
1. K § 3 se připojuje nový odstavec 5 tohoto znění:
"(5) Ministr práce a sociální péče může nařízením všeobecně stanoviti, že se pro účely národního pojištění určité činnosti posuzují jako zaměstnání v pracovním poměru, a upraviti zároveň odchylně rozsah a podmínky takového pojištění a způsob jeho provádění; pro jednotlivé skupiny osob může tato opatření činiti ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s příslušnými ústředními úřady správním opatřením. "
2. K § 6 se připojuje nový odstavec 3 tohoto znění:
"(3) Ministerstvo práce a sociální péče může upraviti pojištění členů vzorných jednotných zemědělských družstev a vzorných lidových výrobních družstev, zejména pokud jde o počátek účinnosti nemocenského pojištění, odchylně od předpisů jinak platných. "
3. Ustanovení § 36, odst. l zní:
"(1) Zaměstnanci pojištěnému podle § 2, odst. l, písm. a), který je pro nemoc neschopen
práce, náleží nemocenské ode dne, kdy již nemá nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky), nejpozději od čtyřicátého třetího dne pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje po dobu pracovní neschopnosti, nejdéle však 365 dnů ode dne jejího vzniku (podpůrci doba). "
4. Ustanovení § 37, odst. l a 2 zní:
"(1) Osobě samostatně výdělečně činné (§4), která je pro nemoc neschopna práce, náleží nemocenské od čtyřicátého třetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání. V prvních 42 dnech pracovní neschopnosti náleží této osobě nemocenské jen, pokud je provoz jejího podniku zastaven. Podpůrci doba trvá nejdéle 365 dnů, počítajíc ode dne vzniku pracovní neschopnosti. "
(2) Spolupracujícímu členu rodiny (§ 5), který je pro nemoc neschopen práce, náleží nemocenské od čtyřicátého třetího dne neschopnosti po dobu jejího trvání, nejdéle do 365. dne ode dne vzniku této neschopnosti (podpůrci doba). "
5. K § 40, jehož dosavadní ustanovení se označují jako odstavec l, se připojuje nový odstavec 2 tohoto znění:
"(2) Doba pracovní neschopnosti, po kterou pojištěnci nenáleželo nemocenské proto, že měl nárok na mzdu, se při počítání podpůrci doby podle odstavce l posuzuje jako doba, po kterou bylo poskytováno nemocenské. Totéž platí obdobně pro započítávání prvních 42 dní pracovní neschopnosti podle § 37, odst. l a 2. "
6. Ustanovení § 44, odst. 2 zní:
"(2) Pojištěnka, patřící k některé ze skupin uvedených v § 2, odst. l, písm, a) až c) nebo v § 2, odst. 2, písm. a), která byla v posledních dvou letech před porodem pojištěna alespoň 270 dní, má nárok na peněžitou pomoc v mateřství ve výši nemocenského za 18 týdnů, v nichž došlo k porodu, nevykonávala-li v nich práce zakládající povinné pojištění nebo nenáleží-li jí nemocenské. Tato doba se zkracuje o dobu, po kterou má pojištěnka z důvodu mateřství nárok na mzdu (služné, plat, služební požitky). Ustanovení § 36, odst. 4 platí obdobné. "
7. K § 55 se připojuje nový odstavec 7 tohoto znění:
"(7) Způsob a podmínky zajištění lékařské služby v závodech upraví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a po slyšení jednotné odborové organisace; při tom se lze odchýliti od ustanotvení odstavce 1. "
8. Ustanovení § 64, odst. 5 zní:
"(5) Nárok na tento důchod nenáleží, požívá-li manželka (družka) důchodu podle §§ 62, 63, 65 nebo 66 nebo důchodu z veřejného pensijního zaopatření. "
9. Ustanovení § 92, odst. 3 zni:
"(3) Má-li důchodce výdělek a přesahuje-li úhrn důchodu a výdělku po přepočtem na rok 42. 000 Kčs, krátí se důchod o polovinu částky, o kterou úhrn převyšuje 42. 000 Kčs, nejvýše však o polovinu výdělku. Toto ustanovení neplatí pro úrazové důchody. "
10. K § 121, odst. l se připojují na konci tato ustanovení:
"Ministerstvo práce a sociální péče může vyhláškou v úředním listě stanoviti splatnost pojistného buď všeobecně nebo pro některé skupiny plátců pojistného odchylně od ustanovení odstavce l, je-li to odůvodněno závazně zavedenou úpravou hospodářských období nebo hospodářskými poměry. V hranicích jednotlivých správních okresů může povoliti podobnou odchylku Ústřední národní pojišťovna v dohodě s příslušnou vrcholnou zájmovou organisací. "
11. Ustanovení § 131 a jeho nadpis zní takto:
"Omezení dávek pro neplacení pojistného.
Nebylo-li za pojištěnce uvedené v §§ 4 a 5 zaplaceno pojistné, uhradí se dlužné pojistné s příslušenstvím z důchodu, který napadl plátci pojistného nebo spolupracujícím členům jeho rodiny; je-li však důchodce potřebný, vyplácí se mu z jeho důchodu vždy alespoň 700 Kčs měsíčně. "
12. Ustanovení § 137 zní:
"(1) Stát doplňuje úhradovou reservu důchodového pojištění a bezpečnostní fond nemocenského pojištěni (§ 203) tak, aby jejich úhrn odpovídal stavu zjištěnému ke dni 31. prosince 1949.
(2) Stav úhradové reservy důchodového pojištění a bezpečnostního fondu nemocenského pojištění podle odstavce l určí vláda. Pohledávky ústřední národní pojišťovny vzniklé z povinnosti státu přispívati na národní (veřejnoprávní) důchodové pojištění nebo z povinnosti poskytovati úhradu podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění a podle zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 17 Sb., o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního
pojištění, pokud nebudou pojaty do částky určené podle předchozí věty, zanikají. "
13. K § 138, odst. l, za ustanovení písm. c) se připojuje ustanovení písm. d) tohoto znění:
,, d) v závodech na dobývání vápence a dolomitu, pokud jsou provozovány národním hornickým podnikem a pokud se dobývání děje po horničku. "
14. Dosavadní ustanovení § 151 se označuje jako odstavec 2 a před něj se vkládá nový odstavec l a nový nadpis tohoto znění:
"Zvláštní úpravy v nemocenském pojištění.
(1) Vláda může nařízením stanoviti, že se ustanovení o nemocenském pojištění důchodců vztahují též na poživatele důchodů podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, po případě i na jiné osoby, na něž se vztahuje uvedený zákon, upraviti dávky nemocenského pojištění poskytované těmto osobám a stanoviti sazby pojistného (vyměřovací základ) i způsob jeho placení. Dnem počátku účinnosti nařízení vydaného podle předchozí věty se zrušuje platnost ustanovení §§ 27 až 31 a § 59 zákona č. 164/ 1946 Sb.
15. K § 175, jehož odstavec 2 se stává odstavcem 3 a odstavec 3 odstavcem 2, se připojuje nový odstavec 4 tohoto znění:
"(4) Některé úkoly národního pojištění mohou vykonávati též příslušné orgány jednotné odborové organisace. Které úkoly to jsou, a způsob, jakým se vykonávají, stanoví ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě. "
16. Dosavadní ustanovení § 193 se označuje jako odstavec l a za něj se připojuje nový odstavec 2 tohoto znění:
"(2) K prohloubení zdravotní péče buďtež zdravotnická zařízení ústřední národní pojišťovny a zdravotnická zařízení veřejné zdravotní 'správy zpravidla sdružována v jednotné pracovní celky; zejména se zpravidla sdružují ambulatoria ústřední národní pojišťovny a ústavy národního zdraví (jejich poradny) ve zdravotnická střediska. "
17. Ustanovení § 196, odst. l zní:
"(1) úřad udělující povolení k výkonu lékařské praxe uloží na návrh pojišťovny lékaři, který vykonává samostatně lékařskou praxi v obvodu okresní národní pojišťovny, aby za podmínek § 197 poskytoval v jejím obvodu lékařskou pomoc podle § 195, odst. l, pokud by
neměl lékař proti tomu závažné důvody, úřad může též určiti druh, místo a rozsah výkonu činnosti lékaře pro pojišťovnu. "
18. K § 196 se připojuje nový odstavec 3 tohoto znění:
"(3) Ustanovení odstavců l a 2 platí přiměřené i pro ostatní osoby zdravotnické služby (§ 197, odst. 5). "
19. Ustanovení § 198 a jeho nadpis zní: "Poměr pojišťovny k ostatním léčebným a "
ošetřovacím ústavům.
(1) Státní léčebné a ošetřovací ústavy, v nichž se poskytuje ošetřování podle § 28, přijmou na písemný poukaz pojišťovny nebo jejího lékaře do ošetřování osoby, které na ně mají nárok, a poskytnou jim je po dobu, po kterou toho vyžaduje jejich zdravotní stav. Poukazu není třeba, jde-li o onemocnění nakažlivou nemocí ve smyslu platných předpisů o potírání přenosných nemocí nebo předpisů
0 ochranných opatřeních proti tuberkulose nebo jde-li o ohrožení života.
(2) Státní odborné léčebné a ošetřovací ústavy, ve kterých se poskytuje zvláštní léčebná péče podle § 29, jsou povinny převzíti do této péče osoby, jimž byla tato péče výměrem pojišťovny povolena.
(3) Ustanovení § 12 zákona ze dne 19. července 1948, č. 185 Sb., o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a o organisaci státní ústavní léčebné péče zůstává nedotčeno.
(4) Státní léčebné a ošetřovací ústavy isou povinny do 3 dnů ohlásiti pojišťovně přijetí
i propuštění ošetřované osoby.
(5) Státní léčebné a ošetřovací ústavy jsou povinny poskytovati pojištěncům a rodinným příslušníkům též ambulantní ošetřování za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po slyšení Ústřední národní pojišťovny.
(6i) ústřední národní pojišťovna nenahrazuje státu náklady spojené s ošetřováním osob podle odstavců l, 2 a 4.
(7) Statní léčebné a ošetřovací ústavy nesmějí požadovati a vymáhati ošetřovací výlohy nebo jakékoliv příplatky k nim na osobách ošetřovaných podle předchozích ustanovení, ani na osobách, které mají vůči nim vyživovací povinnost ani na pozůstalých; právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou neplatná. "
20. Ustanovení § 199 a jeho nadpis zní: "Poměr pojišťovny k státním lázním.
(1) Ustanovení § 198, odst. 2 platí obdobně pro poskytování zvláštní léčebné péče ve státních lázních.
(2) Výlohy zvláštní léčebné péče, která byla poskytnuta pojištěncům a rodinným příslušníkům podle odstavce l ve státních lázních, hradí pojišťovna podle sazeb stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě se státním úřadem plánovacím po slyšení ústřední národní pojišťovny. Na návrh ústřední národní pojišťovny může ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a financí stanoviti jiný způsob úhrady, zejména úhrnkovou částkou. "
21. Ustanovení § 202 se zrušuje.
22. Ustanovení § 272 zní:
"(i) Do doby, než nabudou účinnosti ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. l, písm. b) a c), poskytují se těmto osobám, pokud jsou činný v zemědělském nebo lesním podniku, a jejich rodinným příslušníkům při pracovním úrazu v těchto podnicích věcné dávky nemocenského pojištění podle §§ 27, 28 a 34. ústřední národní pojišťovna může přiznati těmto osobám, pokud se na ně nevztahuje ustanovení § 76, odst. l zákona, v případech hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti též odškodnění za pracovní úrazy podle §§ 77 až 88 zákona.
(2) Na úhradu dávek uvedených v odstavci l platí se přirážka k pojistnému ve výši, kterou určí ministerstvo práce a sociální péče vyhláškou v Úředním listě. "
23. Ustanovení § 279, odst. 2 zní:
"(2) Ustanovení o důchodovém pojištění nabývají účinnosti dnem 1. října 1948. Ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. l, písm. a), d) a e) nabývají účinnosti dnem 1. října 1948. Ustanovení o nemocenském pojištění osob uvedených v § 2, odst. l, písm. b) a c) nabudou účinnosti dnem, který určí vláda nařízením; při tom může vláda stanoviti tuto účinnost postupně pro různé skupiny těchto pojištěnců a upraviti v podrobnostech způsob pojištění a rozsah i podmínky pro nárok na dávky, jakož i výši pojistného odchylně od ustanovení tohoto zákona.
čl. II.
Zákon ze dne 23. března 1949, č. 90 Sb., o rodinných přídavcích, se mění a doplňuje takto:
1. Ustanovení §§ 14 a 15 zní:
"§ 14.
(1) Nositelem práv a závazků podle tohoto zákona je ústřední národní pojišťovna, ústřední národní pojišťovna spravuje věci rodinných přídavků a účtuje příjmy a výdaje s nimi souvisící za účasti zvláštní odborné komise, a to odděleně od ostatních věcí náležejících do oboru její působnosti.
(2) Vztah odborné komise k ostatním orgánům ústřední národní pojišťovny a podrobnosti o její působnosti stanoví vláda nařízením.
(3) Pokud tento zákon nebo vládní nařízení vydané podle odstavce 2 nestanoví jinak, platí o působnosti ústřední národní pojišťovny ve věcech upravených tímto zákonem příslušné předpisy o národním pojištění.
§ 15.
Práva a závazky Fondu rodinných přídavků přecházejí na ústřední národní pojišťovnu. "
2. Ustanovení § 19, odst. 2 se zrušuje.
3. Kde se mluví o Fondu rodinných přídavků, rozumí se tím nadále ústřední národní pojišťovna.
Čl. III.
(1) Ustanovení čl. I, č. 1 nabývá účinnosti dnem 1. října 1948. Opatření dosud učiněná ve věcech, na něž se uvedené ustanovení vztahuje, se považují za učiněná po právu.
(2) Ustanovení čl. I, která se týkají nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodiny, nabudou účinnosti dnem. který určí vláda nařízením podle čl. I, č. 20.
Čl. IV.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Zákonem č. 99/1948 Sb. o národním pojištění byli zabezpečeni všichni pracující ve stáří, při invaliditě, při pracovních úrazech, v nemoci a mateřství. Dnem 1. října 1948 vstoupila v platnost pro osoby samostatně výdělečně činné a spolupracující členy jejich rodin první část tohoto zákona, t. j. důchodové pojištění. Dnem 1. ledna 1950 má nabýti účinnosti pro tyto osoby také národní pojištění nemocenské.
Důchodové pojištění sociálně zajistilo naše rolníky, živnostníky a příslušníky svobodných
povolání stejně jako dělníky a úředníky a vyřešilo obtížný problém výměnku, který byl často neúnosným břemenem pro drobného a středního rolníka. Podmínkou pro dávky důchodového pojištění je sice čtyřletá čekací doba, ale zavedením sociálního důchodu bylo umožněno, aby se přestárlí a invalidní drobní a střední zemědělci podíleli na výhodách národního pojištění ihned. Podle stavu ke dni 30. listopadu 1949 bylo dosud přiznáno 253. 792 sociální důchody. Za měsíc září 1949 bylo vyplaceno na sociálních důchodech 215, 521. 078 Kčs osobám, které dosud pojištěny nebyly, z čehož plná třetina připadá na zemědělce. Na tento sociální důchod ti zemědělci, kteří ho dnes pobírají, neplatili žádné pojistné. Pojištění z řad samostatných zemědělců mají již nyní nárok na úrazové dávky při pracovních úrazech.
Velká část zemědělců oceňuje výhody z národního pojištění, pokud jde o sociální důchod. Tak píše Josefa Tomášková z Rakovic:
"Vážení pánové, já Vám sděluji, že jsem peníze v pořádku obdržela. Tolik jste mě potěšili, až jsem se radostí rozplakala. Tak Vám nastotisíckrát děkuji za Vaši snahu a ochotu. Celá ves mi to přeje. Tak mám ohromnou radost; i Karlík má radost, povídá mně: maminko, teď' už máte na chleba".
Nebo Josef a Berta Hofmanovi ze Zábrodí:
"Ústřední národní pojišťovna v Praze.
Podepsaní manželé Hofmanovi potvrzujeme, že jsme obdrželi nám přiznaný důchod. Bohužel nemáme slova, kterými bychom mohli lépe vyslovit své díkůvzdání, než vděčně "Zaplať Bůh" za toto prokázané blahodárné dobrodiní, kterým naše lidovláda a všichni zástupci lidové vlády, kteří na tomto zákonném zařízení společně pracovali, zbavili všechny lidi nám podobné ve stáří starostí chodit od čísla k číslu, prosit a přijímat buď nadávky aneb s výčitkou kousek almužny. "
Rozšíření národního pojištění nemocenského na osoby samostatně výdělečně činné předpokládá, na jedné straně, aby zemědělci řádně plnili platební povinnosti uložené jim zákonem o národním pojištění, na druhé straně pak, aby zdravotnická služba byla kádrově i věcně vybavena tak, aby bez poruch zvládla nové úkoly.
Neuspokojivá platební morálka zemědělců a živnostníků.
Podle posledního zjištění platí v českých zemích pojistné dobře toliko 55% zemědělců, špatně 33% a 12% neplatí pojistné vůbec. Platební morálka živnostníků v českých zemích je o málo příznivější: 70. 6% živnostníků platí pojistné dobře, 22% špatně a 7. 4% neplatí pojistné vůbec. Na Slovensku je stav placení pojistného ještě nepříznivější. Na důchodové pojištění platí zemědělci pojistné ve výši 10% vyměřovacího základu, odstupňovaného podle oblasti, bonity půdy a výměry. Nejmenší vyměřovací základ činí 6. 000 Kčs ročně a nejvíce 120. 000 Kčs ročně. Při stanovení základu byl brán zřetel na to, aby majetný zemědělec platil poměrně více než drobný a střední rolník. Je to patrno z tohoto přehledu:
Z výměry v oblasti | řepařské platí se pojistné |
měsíčně | |
2 ha | Kčs 87. 50 |
5 ha | Kčs 162. 50 |
10 ha | Kčs 275: 50 |
20 ha | Kčs 625. — |
50 ha | Kčs 1. 000. — |
| Z výměry v oblasti obilnářské platí se po- | |
jistné měsíčně | |
2 ha | Kčs 62. 50 |
5 ha | Kčs 112. 50 |
10 ha | Kčs 187. 50 |
20 ha | Kčs 425. — |
50 ha | Kčs 775. — |
Z výměry v oblasti | bramborářské platí se po- |
jistné měsíčně | |
2 ha | Kčs 50. — |
5 ha | Kčs 112. 50 |
10 ha | Kčs 162. 50 |
20 ha | Kčs 425. — |
50 ha | Kčs 725. — |
Z výměry v oblasti | pastvinářské platí se po- |
jistné měsíčně | |
2 ha | Kčs 50. — |
5 ha | Kčs 87. 50 |
10 ha | Kčs 137. 50 |
20 ha | Kčs 212. 50 |
50 ha | Kčs 525. — |
Příčinou neuspokojivého placení pojistného je ze značné míry skutečnost, že mnozí naši zemědělci si ještě dost neuvědomili, jaký ohromný význam má pro ně národní pojištění, jakož i to, že ústřední národní pojišťovna a masová organisace dosud málo uvědomovaly naše zemědělce o tom, co pro ně národní pojištění znamená, jaké jsou jejich povinnosti vůči pojištění a proč je musí ve vlastním zájmu plnit.
Neuspokojivý stav kádrového a věcného vybavení zdravotnické služby.
Rozšířením nemocenského pojištění na osoby samostatně výdělečně činné stoupne počet pojištěnců včetně jejich rodinných příslušníků z dnešních okrouhle 9 milionů osob o dalších 21/2 milionu osob. Zvýšení konsumu zdravotní služby, které v důsledku toho nastane, se odhaduje v celostátním průměru na 15 až 17%.
Zvýšený konsum zdravotní služby zatíží v prvé řadě lékaře. Celkový počet lékařů (praktických, odborných, ústavních) v ČSR činil k 1. červenci 1949 10. 523 a zvýší se k 1. čeřvěnci 1950 o 500 a ke konci roku 1950 o dalších 140. V poměru k počtu obyvatel je lékařů více než před válkou (v roce 1938 připadal l lékař na 1. 245 obyvatel, v r. 1949 na 1. 160 obyvatel a v r. 1950 připadne podle odhadu na 1. 097 obyvatel). Přesto však je dnes pracovní zatížení lékařů vyšší než dříve, poněvadž je nyní průměrná nemocnost v důsledku války a okupace vyšší a lidé dnes v důsledku vyšší životní a tím i kulturní úrovně vyhledávají více zdravotní péči.
Počet praktických lékařů činil k 1. červenci 1949 4. 004. Aby byla slušně uspokojena potřeba praktických lékařů, bylo by jich zapotřebí více o 354, podle hlášení KNV, které se přezkoumává.
Horší situace je u odborných lékařů (zejména dětských, zubních, phtiseologů). Zvýšení počtu odborných lékařů není sice nezbytnou podmínkou pro rozšíření nemocenského pojištění na další okruh osob, ale je žádoucí proto, aby byla zlepšena odborná lékařská péče.
Stejná situace je také u pomocného zdravotnického personálu (zejména ošetřovatelek, porodních asistentek, zubních techniků, laborantů).
O poskytování lékařské pomoci nerozhoduje však toliko počet lékařů, nýbrž také jejich rozmístění. Rozmístění praktických lékařů je neuspokojivé. Jeden praktický lékař připadá v průměru na 3. 000 obyvatel, jsou však okresy, v nichž připadá až na 4. 000 obyvatel a v několika okresech až na 10. 000 obyvatel. Od zavedení národního pojištění byla již učiněna řada opatření k odstranění těchto nedostatků, avšak v poměrně krátké době jednoho a půl roku platnosti tohoto pojištění se nepodařilo odstraniti všechny nedostatky. Před rozšířením nemocenského pojištění je proto nutno provésti řadu opatření k redistribuci lékařů, k jejich lepšímu využití (na př. odstranění mnohokolejnosti zdravotní služby, oproštění od provádění administrativních a pomocných úkonů), opatření ke zvýšení počtu pomocného zdravotnického personálu (školením), výhodněji upraviti mzdové a platové nároky lékařů v horských a řidčeji osídlených oblastech a j. Všechna tato opatření jsou v proudu.
V sektoru ústavnictví je třeba zejména zvýšiti počet lůžek v nemocnicích o 10. 500 až 12. 000. Zvláště je naléhavé rozmnožiti počet lůžek pro tuberkulosní. Aby se odstranilo dosavadní několikaměsíční čekání nemocných na umístění v ústavu pro léčení TBC, bude zapotřebí zvýšiti počet lůžek alespoň o 1. 500 lůžek. Rozšířením nemocenského pojištění se zvýší potřeba o dalších 2. 400 lůžek.
Také léků a léčiv, lékařských přístrojů a nástrojů, zařízení a zdravotnického materiálu, zejména v některých druzích, není tolik, kolik potřebujeme k úplnému uspokojení potřeb rozšířením pojištění zvýšené zdravotní služby. Proto se provádí řada opatření pro zvýšení výroby potřebných předmětů, přeorientování některých druhů výroby, soustředění a zhospodárnění distribuce a zajištění nezbytného dovozu.
Stanovisko zemědělců a odborářů.
Tyto zkušenosti bylo nutno zvážiti v souvislosti s přáním samotných zemědělců. Dne 14. listopadu 1949 se dostavila totiž do ministerstva práce a sociální péče deputace českých zemědělců, vedená gen. tajemníkem Jednotného svazu českých zemědělců Josefem Zlesákem a složená z předsedů krajských výborů JSČZ a předsedkyň krajských odborů žen JSČZ, která tlumočila ministru práce a sociální péče stanovisko českých zemědělců k otázce rozšíření národního nemocenského pojištění na osoby samostatně výdělečně činné a předložila mu resoluci, v níž se uznává, že ne všichni zemědělci pochopili správně význam tohoto zákona a že značné procento jich zatím neplatí správně a včas pojistné. Dále se v resoluci poukazuje na to, že rozšířením nemocenského pojištění na osoby samostatně výdělečně činné by se situace v tom směru ještě zhoršila, neboť pro nedostatek lékařů a porodních asistentek na venkově by nebylo možno dáti zemědělcům léčebnou péči odpovídající zvýšenému pojistnému; v resoluci se proto žádá, aby účinnost ustanovení o národním nemocenském pojištění byla odložena.
Rovněž ústřední rada odborů předložila ministerstvu práce a sociální péče memorandum, v němž poukazuje na celkovou situaci v národním pojištění a žádá, aby účinnost nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných byla odložena na pozdější dobu.
Proto vláda uložila ve své schůzi dne 15. listopadu 1949 ministru práce a sociální péče, aby jí předložil návrh na změnu zákona o národním pojištění tak, aby se odložila účinnost nemocenského pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné a spolupracující členy rodiny.
Zásady osnovy.
Předkládaná osnova odkládá účinnost nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, obsahuje ustanovení, která mají zlepšiti morálku v placení pojistného a provádí dále některé zvláště naléhavé změny dosavadního zákona v takových případech, kde nelze si